Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 12., část 1.

Hermiona si zrovna skládala spisy do kufříku a dávala si do pořádku věci na firemní schůzku, která se měla konat v Tajuplné alchymii, když si uvědomila, že dole v laboratoři zapomněla údaje o předpokládaných číslech vývoje ve čtvrtém čtvrtletí.

Seběhla po schodech dolů a našla tam Severuse, jak rozrušeně chodí jako tygr v kleci. Jakmile ji spatřil, zastavil se.

„Co se stalo?“ zeptala se.

„Nic se neděje,“ odpověděl jí. „Neměla bys už jít? Myslel jsem, že schůze má začít v jednu hodinu.“

„Ano, má. Jen si musím vzít ještě jednu složku. Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“

Pevně se na ni usmál a pohladil ji rukou po tváři. „Jsem v pořádku. Jen jsem si v hlavě procházel nějaké výpočty poměru pro novou recepturu, na které pracuji.“

Naklonila se k němu a políbila ho. „Dobře, ale vypadáš, že by sis potřeboval odpočinout. Určitě nechceš jít na tu schůzku? Vždycky si tam pěkně zdřímneš.“

Usmál se. „Jen si běž. Mám tady ještě nějaké věci, které musím vyřídit.“ Přitáhl si ji do objetí, které bylo o něco naléhavější, než aby jí bylo příjemné je opustit. „V kolik se vrátíš?“

„Asi kolem čtvrté.“

„Než se vrátíš, připravím čaj.“

„To by bylo milé. Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“

V očích se mu na okamžik hněvivě zablýsklo, ale pak se uklidnil. „Řekl jsem, že jsem v pořádku. Měla bys jít, nebo přijdeš pozdě.“

Odvrátil se od ní a zamířil zpátky ke skříni se zásobami, zatímco za ním nechápavě hleděla.

xxx

Severus dojedl oběd, pomohl uklidit kuchyň, důkladně ji políbil a pak se vrátil do laboratoře, aby dokončil práci na svých vzorcích.

Hermiona za ním smutně hleděla, zatímco Křivonožka jí zběsile hnětl stehna.

Severus se na první pohled zdál být v pořádku, ale při bližším zkoumání se kolem jeho očí objevily známky napětí, které tam nebyly od toho posledního týdne před jejím odjezdem do Řecka. Nejvíce ji znepokojil mírný třes jeho rukou. Krájel, sekal a řezal stejně rychle a efektivně jako vždycky, ale když míchal, všimla si toho nejnepatrnějšího chvění.

Její znepokojivé zjištění z třetího týdne společného života se v pátém týdnu změnilo v bolestné obavy.

Jen jednou udělala tu chybu, že se ho pokusila postavit čelem k tomu, co se děje.

Ihned poté odešel z domu a zůstal pryč celé hodiny.

Šestý týden už kolem něj chodila po špičkách.

Severus byl stále pozorný, milující a velmi starostlivý, ale bylo jasné, že se děje něco, o čem nechce mluvit, a ona se bála to nadhodit. Jak se její obavy stávaly stále zjevnějšími, začal být čím dál víc nepřátelský. Nikdy ne k ní, ale nešetřil jedovatostmi vůči světu, tisku, její kočce, a dokonce se vrátil k proklínání jejích kukačkových hodin.

Vytvořili si novou rutinu. Přes den se před sebou prakticky schovávali a v noci si to vynahrazovali divokými výbuchy sexu.

Trvalo jí dva měsíce života s ním, než konečně pochopila, co se děje, a spadly jí růžové brýle z očí. Když si uvědomila, jaká je pravda, byla zdrcená. Bylo to tak očividné, že se zlobila sama na sebe, protože se jí nerozsvítilo dřív, a zuřila, že to před ní tajil.

Severus se snažil přestat pít… a nedařilo se mu to.

Nevěděla, co má dělat.

S problémy s alkoholem neměla žádné zkušenosti. Její rodiče si občas dopřáli láhev vína, jenže to bylo vždycky jen při nějaké příležitosti. Ron pil pravidelně, ale na prstech jedné ruky by spočítala, kolikrát ho od jejich plnoletosti viděla úplně na mol. Opravdu jí nebylo jasné, jaký je rozdíl mezi tím, kdy člověk hodně pije, a tím, kdy už je alkoholik, ale byla si velmi jistá, že skrývat to bylo někde na hranici, kterou člověk překročil cestou k alkoholismu.

To, co jí nakonec napovědělo, byla láhev brandy nahoře na lednici. Ron mu ji dal jako dárek k zásnubám. Už si tak zvykla vídat všudypřítomnou láhev na stejném místě, že si tu podivnou věc uvědomila, až když jednoho odpoledne seděla sama u stolu, zatímco Severus řádil ve své sklepní laboratoři. Láhev byla nedotčená.

Když si před přistěhováním dělala starosti s jeho pitím, všimla si jistého vzorce. Kdykoli v pátek odcházela, měl Severus zbrusu novou láhev, a když se v pondělí vrátila, byla tam jiná, která byla téměř dopitá. V úterý se objevila náhradní a pomalu se prázdnila, dokud v pátek opět nepřišla další.

Ale láhev nahoře na lednici byla i po týdnech stále netknutá. Hermiona věděla, že armagnac sice není nejdražší, ale znalci ho považují za nejlepší. To, že ho Severus nechal nedotčený, něco znamenalo. Navenek by to mohlo vypadat, že se vzdal pití, ale Hermiona z něj v posledních týdnech cítila alkohol dost často, a stejně tak často na jeho rtech ochutnávala střízlivějící lektvar, aby poznala lež, když ji viděla. Severus před ní své pití tajil.

Byla nesmírně rozrušená. Nejenže měl problém, ale její přítomnost ho takříkajíc přiměla to skrývat. Teď, když už věděla, v čem je potíž, neměla ponětí, jak o tom začít. Severus byl čítankovým ztělesněním nedůtklivé hrdosti. Raději by strčila ruku do zmijího hnízda, než aby ho zahnala do kouta kvůli něčemu, za co se očividně styděl natolik, že to tajil.

Povzdechla si a rukou si prohrábla vlasy. V jejím životě se objevil nový nepřítel a ona potřebovala informace. Bylo načase začít tuhle bitvu. Manévrovala naslepo a ten pocit nesnášela. Teď s tím skončí. Vstala od stolu a šla si pro kabelku a plášť. Seběhla po schodech a viděla, že Severus analyzuje vzorky lektvarů. Jejímu novému pohledu neuniklo, jak mu lehce ztuhla ramena, když se k němu přiblížila.

Zvedla ruku, pohladila ho po rameni a po zádech a cítila, že se pod jejím dotykem napětí rozptyluje. Uvědomila si, jak moc je nervózní.

„Jdu na chvíli ven,“ prohodila. „Musím si vyhledat nějaké knihy a sehnat ještě pár věcí. Nebude ti nic chybět, zatímco budu pryč?“

Otočil se k ní a přitáhl si ji do náruče. „Kdy se vrátíš?“ zeptal se.

„Nejsem si jistá, záleží na tom, jak dlouho mi bude trvat, než najdu informace k výzkumu, se kterým začínám. Dřív než ve tři ne, ale do čaje určitě budu zpět.“ Zvedla se na špičky a políbila ho. Tvrdě jí polibek oplatil a ona si nemohla nevšimnout zoufalství, které se za ním skrývalo. Pevně ho objala a doufala, že tím alespoň na chvíli naplní jeho potřebu. Když se konečně odtáhl, usmála se a pohladila ho po tváři.

„Miluji tě,“ řekla. „Ať se děje cokoli, miluji tě. Pamatuj si to.“

Zvláštně se na ni podíval, ale pak se usmál způsobem, který si zamilovala. „Čaj budu mít připravený na čtvrtou,“ řekl a políbil ji na temeno hlavy.

„Nádhera! Chceš, abych přinesla koláč?“

Oči se mu zaleskly. „Něco se šlehačkou by bylo fajn.“

Oplatila mu smyslný úsměv. „Domluveno.“

Otočila se a zamířila po schodech nahoru. Když se ohlédla, upřeně se za ní díval. Zamávala mu a on přikývl, než se obrátil zpátky ke svému pracovnímu pultu.