Preklady fanfiction Harryho Pottera

15. kapitola - Děti revoluce (část 2/2)

Seamus vzal Hermionu za Deanem a ten navrhl kontaktovat Ernieho Macmillana, až nakonec svolali většinu toho, co kdysi bývalo Brumbálovou armádou. Ron přitáhl velku část své rodiny, nebo aspoň ty, kteří stále mluvili s Hermionou. Stálo ho to hodně zpytování, ale nakonec oslovil i Percyho. Zbytek rodiny měl na srovnání s jeho návratem do houfu sedm let, ale Rona jeho zběhnutí stále mrzelo. Teprve když mu Bill tiše připomněl, že on sám během války od Harryho a Hermiony odešel, zahanbeně se vydal za starším bratrem.

Hermiona mezitím rozšířila svůj okruh bývalých přátel z Bradavic a členů Řádu. Vypadalo, že nedostatek důvěry, se kterým se setkala, dával za pravdu každému Seamusovu slovu. Její vrstevníci důvěřovali těm, po jejichž boku bojovali, a těm, za které se někdo mohl zaručit - ale nikomu jinému.

Nesmírně ji to znepokojovalo; jak se vůbec mohli začít pokoušet znovu vybudovat svůj svět, když se lidé chovali, jako kdyby žili v temném středověku? A přesto si i ona ze začátku myslela, že Malfoy žertuje, když navrhl přivést na první setkání Ligy Theodora Notta, bývalého zmijozela, který byl za války neutrální.

Takto pomalu sestavili seznam kouzelníků a čarodějek ochotných složit přísahu Hermionině pečlivě sepsaným principům demokracie, odpovědnosti a svobody.

K jejímu silnému podráždění jim Malfoy nevěnoval velkou pozornost. Zdálo se, že mu jde jen o praktické věci: pracoval Terry Boot pro oddělení záhad? Jak široká je čtenářská obec Jinotaje a dala by se Lenka přesvědčit, aby omezila zpravodajství o nepravděpodobně se vyskytujících stvořeních ve prospěch zvýšení odběru? Dalo se věřit Malcolmovi MacDougalovi, i když jeho sestra byla bystrozorka?

„Tobě nezáleží na tom, za co bojujeme?” zeptala se Hermiona jednoho dne podrážděně.

„Ne,” odpověděl Draco téměř vesele a dál na svůj stůl levitoval tři moly prožrané fascikly, aniž by si všímal toho, jak se na něj Hermiona s prsty potřísněnými inkoustem a pobouřeným výrazem mračí. „Jestli jsem se něco naučil, pak to, že zamýšlený výsledek a konečný výsledek dělí víc než dobré úmysly. V současnosti mi jde především o ten konečný.”

„No, jestli to pro tebe jen není málo švihácké,” vyslala mu Hermiona kyselý pohled do zad.

„Navíc, o zásady se staráš ty. Neříkej mi, že už jsi přišla o ideály.” Znělo to spíš jako konstatování než jako otázka.

„Vůbec ne. Stále věřím v práva domácích skřítků a svobodu pro všechny vnímající tvory,” odsekla.

„Jaké štěstí, že jsem tu, abych nasměroval tvou energii k hodnotnějším věcem,” pronesl lenivým tónem Draco, když knihy s uspokojivým buchnutím přistály na jeho stole. Hermiona se musela obrnit, aby ho neproklela.

Nakonec přišla s něčím dostatečně vzrušujícím pro uskupení, jakým byli oni, a zároveň zůstala do jisté míry věrná svým stále nabořenějším ideálům.

Hermiona coby potomek poctivě smýšlejících čtenářů Guardianu¹⁾ nikdy svou instinktivní věrnost demokracii nezpochybňovala. Nicméně přijmout tento koncept v mudlovské populaci, jejíž pouhá velikost činila průměrného voliče téměř irelevantním a v důsledku toho úroveň jeho hlouposti nepodstatnou, bylo o něco snazší než v kouzelnické společnosti, kde jediný článek Rity Holoubkové mohl vyprovokovat veřejné mínění natolik, aby donutil ministra kouzel k akci bez ohledu na to, jak byla nesmyslná.

Teď se na ustavujícím zasedání Ligy Hermiona ocitla mezi kouzelníky a čarodějkami, se kterými chodila do školy, jejich příbuznými a dalšími neznámými tvářemi, většinou přáteli Billa a Charlieho, kteří opustili Bradavice dávno před jejím příchodem, a všichni se zabývali současným směřováním ministerstva.

Shromáždění takové skupiny jí připadalo jako riskantní a v zásadě vzato marný podnik. Jako kdyby se pokoušeli o třetí znovuvytvoření Fénixova řádu na způsob cargo kultu²⁾ se snahou přivolat Brumbála z mrtvých, aby je vedl. Hermioniny námitky byly zamítnuty, nejprve Ronem a pak i Dracem a Seamusem. Všichni poukazovali na to, že pokud chtějí skutečně něčeho dosáhnout, má smysl jednat jako skupina. Společně budou mnohem silnější než jednotlivě.

„Víš, ministerstvo jen tak neřekne ‘Jo, kápli jste na to, lidi,’ a neuvědomí si, co dělalo špatně,” upozornil Draco Hermionu se svou obvyklou směsí neochvějné preciznosti a mírného pohrdání jejími intelektuálními schopnostmi. „Pokud má mít tenhle podnik nějakou šanci na úspěch, budeme muset využít všech výhod, které dokážeme získat. Můžeš si být jistá, že druhá strana nebude váhat udělat cokoliv, co bude v jejích silách, aby nás zastavila.”

„Mluvíš, jako bys měl v zadku strčené koště, normálně, nebo je tohle zvláštní příležitost?” nadhodil Ron rádoby přívětivým tónem, ale i on byl nucen s Malfoyovou analýzou souhlasit.

V ideální situaci by Hermiona nejradši vystoupila veřejně a vedla proti ministerstvu otevřenou kampaň, požadující reformu. Téměř deset let po pádu Voldemorta se nezdálo tak moc žádat, aby tahle machinace už nebyla zapotřebí. Možná by to prošlo v roce dva tisíce osmdesát. Teď ale nebyla ochotná spolehnout se na dobrou vůli organizace, která držela Rona po válce u Svatého Munga proto, aby mohla zůstat u kormidla.

Místo toho navrhli Hermiona, Ron a Draco strategii, jak využít k odhalení nekompetence a korupce ministerstva Jinotaj, aby podnítili veřejné mínění k požadování změny. Draco slíbil, že dodá Jinotaji tolik příběhů, že bude moct psát, dokud mu nedojde inkoust.

Ostatní se zdrželi jakýchkoliv podrobných otázek ohledně toho, kde přesně své informace získal. Začínalo být evidentní, že zvěst o úpadku malfoyovského jmění byla přehnaná, protože to vypadalo, že Draco je schopen udržovat síť kontaktů a špehů, které nashromáždil jeho otec, a taktéž financovat Ligu. Mimochodem, platil taky hypotéku na Hermionin byt. Vzít si ho a znovu vstoupit do kouzelnického světa nebyl zrovna její nápad, takže se nenechala svými zásadami příliš ovlivňovat.

Všeobecnou reakcí členů Ligy na jejich plán byl po jeho předložení tichý souhlas; většina z nich rezignovala na sledování toho, jak jdou věci do kytek, zpovzdálí, takže se jim docela ulevilo, že se bude něco dít, i když šnečím tempem.

Lee Jordan nesouhlasil.

„Co to jako je? Vy prostě dopustíte, aby ministerstvu všechno prošlo, a budete psát články do Jinotaje,” tón jeho hlasu dával jasně najevo nízké mínění o časopise a Hermiona sebou trhla, „jak je to všechno strašné?” Leeovy oči přejely po místnosti a zastavily se u Weasleyových. „S největší pravděpodobností nechali vašeho otce vykrvácet, aby jim nestál v cestě! Myslíte si, že to napravíte tím, že přimějete lidi svrhnout vládu kvůli tomu, že je skřeti se souhlasem ministerstva oškubávají?” zeptal se s odkazem na článek, který koloval po místnosti.

Georgeova tvář při těch slovech zrudla a Ginny sedící poblíž krbu se chystala vyskočit ze židle. Bill sebou trhl, ale nepromluvil; nakonec to byl Ron, kdo klidně odpověděl.

„Poslední věc, kterou by po nás taťka chtěl, by bylo vyrazit a převzít ministerstvo s tasenými hůlkami. I kdybychom mohli. Copak nechápeš, že bychom byli za deset let v úplně stejné kaši? Jen bychom to místo nich měli na hrbu my?”

Lee nevypadal přesvědčeně.

„Bojovala jsem jak proti Voldemortovi, tak proti Grindelwaldovi,” ozval se pisklavý hlas paní Longbottomové, „a souhlasím s vámi, mladý muži. Pro Voldemorta bylo převzít vládu podruhé až příliš snadné.” Po místnosti se neslo souhlasné mumlání starších členů, i když žádný z nich nejspíš nebyl natolik zapojený nebo v takovém postavení jako Augusta Longbottomová, aby mohl pozorovat ministerstvo zevnitř.

„Dokud bude ministerstvo ovládat malá skupina lidí, bude náchylné k manipulaci. Musíme přestat látat díry a místo toho začít napravovat systém,” prohlásil Seamus.

„Proto tam Hermiona dala všechny ty věci o demokracii,” doplnil Ron, jako kdyby předváděl nové štěně.

„A mudlovský svět je samozřejmě ve všech směrech dokonalý?” zeptala se Hannah Abbottová s ostrostí, kterou by od ní Hermiona nečekala.

„Ne, není,” připustila Hermiona pohotově. „Vlastně jsem tady někde měla citát…” Přehrabovala se v tašce s knihami, zatímco Ronovo hlasité zasténání vyvolalo pár úsměvů a odlehčilo atmosféru.

„Tady! Je to od Winstona Churchilla,” oznámila Hermiona a vítězoslavně vytáhla kus pergamenu, který hledala. Vypadalo to, že to jméno je povědomé aspoň polovině osazenstva místnosti.

„V tomto hříšném a strastiplném světě lidé vyzkoušeli a ještě vyzkouší mnoho forem vlády,” četla jasným hlasem. „Nikdo nepředpokládá, že demokracie je dokonalý a neomylný systém. Popravdě už bylo řečeno, že demokracie je nejhorší formou vlády s výjimkou všech těch forem, kterými ji čas od času lidé chtěli nahradit.” Náhle se cítila velmi unavená. „Mysleli jsme, že bychom to mohli v kouzelnickém světě aspoň zkusit, protože současná forma vlády není příliš úspěšná.”

„Protože jste to všichni podepsali, předpokládám, že s Hermionou souhlasíte,” dodal Ron a znovu tak převzal kontrolu nad konverzací.

„A on?” zeptal se ještě ne zcela spokojený Lee a ukázal na Draca, který mu čelil a tvářil se naprosto lhostejně. „Přijal Znamení zla! Co tady sakra dělá?”

„Je tady, protože s námi souhlasí. Hermiona se za něj přimluvila. Nevěříš jí?” zeptal se Ron a otázka zůstala nepříjemně viset v náhle napjatém ovzduší v místnosti. Byl tu aspoň jeden Weasley, který Hermioně nevěřil. Kdyby teď Ginny promluvila, celý podnik by se mohl začít hroutit. Hermiona si všimla, že ani Theodor Nott nevypadal moc klidně. Sama se ze všech sil snažila působit nezaujatě.

„Přestaň se chovat hloupě, Jordane! Nedochází ti to?” ozval se neznámý hlas. Zájem přítomných se přesunul do rohu ke krbu, který bývalo obvykle umístěno rádio. Teď tam seděla tmavá dívka s pohrdavým výrazem ve tváři. Hermioně chvíli trvalo, než ji zařadila. Tracey Davisová, vzpomněla si konečně, zmijozelka, nijak zvlášť upovídaná, i když se zdálo, že je vždy odněkud z rohu zaujatě pozoruje.

„Potřebuješ spojence a nemůžeš si vybírat. Smiř se s tím,” pronesla blahosklonně, jako kdyby ji ten rozhovor už nudil. „Ministerstvo od války zachází se zmijozely jako se špínou - využijte to!”

„Bojovala jsi v Bradavicích,” ozval se náhle Dean Thomas. „Viděl jsem tě - bojovala jsi na naší straně!”

Pohled, který mu Tracey věnovala, měl sílu proměnit ho v led. „Bojovala jsem proti Voldemortovi, ty hlupáku. Pokud si vzpomínám, nebyla to jen nebelvírská párty,” odsekla.

„Ale ty jsi byla na správné straně,” namítl Dean a zamítavě mávl na Draca. „On ne.”

Tohle byl očividně okamžik, který Draco považoval za nejvhodnější pro vstup do šarvátky, a když se naklonil, aby promluvil, Hermiona sebou trhla. Tohle nemohlo dobře skončit.

„Ne, Thomasi, nebyl jsem. Ale lichotím si, že jsem na ní teď,” prohlásil ostře. „Neudělal jsi nikdy nic pitomého, když jsi byl mladý? Mám dojem, že si vzpomínám na sázku zahrnující Blaise, potlouk a Madam Pinceovou -”

Dean náhle začal nesouvisle koktat a místo něj zvedl válečnou sekeru Seamus. „To se vážně snažíš říct, že přijmout Znamení zla je totéž jako pobíhat po knihovně nahý?” zeptal se rozzlobeně. Tlumené hihňání a narůstající pochechtávání přehlušil Lenčin smích jasný jako cinkot zvonku.

„Ne,” připustil Draco se rty tak těsně sevřenými, že mu na tváři tvořily jen úzkou, bezkrevnou ránu. „Jen to, že obojí byly chyby a při zpětném pohledu strašně hloupé.”

„Takže sňatek s Hermionou a vstup do Ligy je nějaký druh pokání za tvoje hříchy?” zeptal se Seamus. „Opravdu čekáš, že tomu uvěříme?”

Dracovýma očima problesklo něco nebezpečného, ale k Hermionině úlevě zůstal navenek klidný.

„Nečekám, že budeš něčemu věřit, Finnigane, kromě důkazů viděných na vlastní oči. Podepsal jsem se. Vzal jsem si mudlorozenou. Weasley tam byl a může to potvrdit, pokud mi nevěříš. Jsem tady a plánuji spiknutí proti ministerstvu, které by mě mohlo snadno dostat zpátky do Azkabanu, kdyby se na něj přišlo.”

Když Hermiona zachytila výraz na Georgeově tváři, pomyslela si, že tu poslední poznámku si možná měl nechat pro sebe. Ten výraz si pamatovala z jeho poslední dnů v Bradavicích. Ale vypadalo to, že Seamusovi na neuvážené připomínce Dracova nejistého postavení vůči ministerstvu nezáleží.

„Ale proč?” naléhal dál a zdálo se, že mluví za většinu těch, co zbyli z Brumbálovy armády a druhého Fénixova řádu. Tracey Davisová sledovala Draca i Seamuse se stejnou mírou pohrdání.

„Jeden moudrý muž jednou řekl, že definice šílenství je dělat totéž znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Nadřazenost čisté krve se ukázala jako pošetilý nápad, tak doufám, že rozumná umírněnost bude fungovat lépe,” odpověděl Draco, stále se vyhýbající záměrné provokaci.

„Chceš říct, že teď je rozumná demokracie?” zeptala se Angelina, která očividně měla problém tomu uvěřit.

„Ve srovnání s alternativou ano. Nezapomeň, že jsem tu realitu viděl z mnohem větší blízkosti než většina z vás,” připomněl jí Draco.

„Jestli už jste skončili s hrabáním v minulosti, můžeme se pustit do práce?” vyštěkl skřípavý hlas. „Víte, někteří z nás nemají celé století na to, aby překonali minulé křivky.” Paní Longbottomovou zřetelně nezajímaly překvapené výrazy, které její prohlášení vyvolalo. „Myslíte si, že před vámi nikdo nikdy nebyl ve válce? Měla jsem stejný spor s dědečkem tohoto mladíka a s jeho otcem taky. Mimochodem, oba mluvili mnohem kajícněji než tady mladý Draco.” Ronovi se úšklebek stěží vešel na tvář a Hermiona v duchu zasténala, protože počítala, kolikrát v budoucnu použije termín ‘mladý Draco’, než ho to přestane bavit. „Přesto si nikdo z nich nikdy nevzal mudlorozenou. Možná byste mohli zvážit, že tenhle by to opravdu mohl myslet upřímně.”

Augusta Longbottomová obrátila svůj ostrý pohled na Seamuse, který se stále nakláněl dopředu, jako by očekával boj.

„Revoluce jsou pro mladé,” prohlásila. „Barikády a romantismus! To svět nezmění. Dejte na mou radu a snažte se být moudřejší. Lidé se mění, to nakonec změní svět. To, co teď potřebujete, je mluvit spolu a naslouchat. Ne hloupé pózování nebo rýpání se ve starých ranách.”

Seamus zrudl, ale poslouchal. Dokonce i Tracey nechala svou masku chladné lhostejnosti mírně sklouznout.

„Viděla jsem přicházet a odcházet Řády a Ligy a také Pány zla, či jak si říkají. Můžu vám říct, že hloupost lidstva nezná hranic. Aspoň tentokrát to vezměte za správný konec. Pokud se dokážete vyhnout tomu, abyste se v tom šťourali a hádali se mezi sebou, možná opravdu něčeho dosáhnete.”

Napětí v Ronových ramenou viditelně povolilo a konečně se mohli pustit do práce. Hermiona zaznamenala, že Draco stále přitahuje pár temných pohledů, ale vždyť přece neočekávala, že ho přijmou s otevřenou náručí. Koneckonců, kdyby se věci odehrály jinak, pravděpodobně by proti němu vystoupila s obviněním ona sama.

***

Poznámky k překladu:

1) Guardian – významný britský deník

2) cargo kult – vysvětlení např. viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Cargo_kult