Preklady fanfiction Harryho Pottera

Harry Potter a kouzelné balící hlášky

Název originálu: Harry Potter and the Magical Pickup Lines

Autor: RoastedGrover

Překlad: LadyF

Beta: Holloway

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/5271432/

Souhlas s překladem: žádost zaslána

Počet slov: 1169

Počet kapitol: 1

Přístupnost: 15+

Pár: Draco/Harry

Preslash

Shrnutí: Harry a Draco se sejdou v hospodě a trošku se to zvrhne.

Poznámka autorky:

Jedná se o krátkou, (doufám) vtipnou povídku, při které jsem se odreagovala od problémů se zápletkou v jiné rozpracované povídce, Jak se Draco Malfoy naučil milovat. Veškerý obsah byl v podstatě ukraden z různých facebookových skupin (jedna z nich téhož názvu jako tato povídka) a náhodných blogů, takže si nepřisuzuji žádné zásluhy. Dále je nutno podotknout, že vlastníkem všech postav a reálií je JKR a nenáleží mi na ně žádné právo, jakkoli mě to rmoutí. Ovšem samozřejmě bych nepohrdla čajem o páté buďto s JKR nebo Alanem Rickmanem.

Děj se odehrává v blíže neurčeném období s dostatečným časovým odstupem od událostí sedmé knihy. Není to nikterak důležité, ale hlavní postavy jsou dávno dospělé. Předpokládejme, že se chlapci již stačili vypořádat s následky války a stali se z nich – překvapené zalapání po dechu – přátelé!

Věnování překladu:

Pro moji ženu, které tímto z celého srdce děkuji, že mi neříká, že by chtěla být mojí žínkou. Všechno nejlepší, Violko!

Harry Potter a kouzelné balící hlášky

„Ahoj, Draco,“ pozdravil Harry, pověsil dlouhý kožený kabát na věšák za sebou a posadil se na židli naproti Dracovi. Byli v mudlovské hospodě nedaleko dlouhého baru, který se táhl podél celé místnosti.

„Čau, Harry,“ odvětil Draco a krátce přikývl. „Jak se máš?“

„Díky, dobře. A ty?“

„Taky fajn,“ odpověděl Draco. „Nemám si na co stěžovat.“

„To rád slyším,“ odpověděl Harry. „V práci je všechno v pohodě?“

Draco přikývl. „A u tebe?“

„Jo.“

Pokračovali v tlachání o ničem, když tu najednou hřmotný, velice neomalený a značně nametený muž (který dle Harryho skromného názoru připomínal mladší verzi Vernona Dursleyho) přistoupil kymácivým krokem k drobné brunetce sedící u baru.

„Věříš v lásku na první pohled, nebo mám projít ještě jednou?“ zamumlal opilecky směrem k brunetě.

Mladá žena, jež se o sebe očividně dokázala postarat a Dracovi matně připomínala Ginny Weasleyovou – bez divoké magické síly – ho s klidem odpálkovala: „Projdi ještě jednou, ale tentokrát pokračuj v cestě.“

Vernon mladší byl očividně ženiným důvtipem zaskočen a připitoměle se odbelhal pryč (patrně vyhledat snazší kořist). Draco a Harry si nedokázali pomoct a hlasitě se chechtali opilcovu neštěstí.

„Vážně ještě někdo věří, že to zabere?“ přemítal Harry nahlas. „Nikdy to nefunguje.“

„Aha, to mluvíš z vlastní zkušenosti?“ dobíral si ho Draco srdečně.

Harryho tváře zalil ruměnec. Odmítal na to odpovědět, a tak si raději usrkl doušek piva.

„Takže jo!“ zvolal Draco nadšeně. „Dobře, vybal na mě nějakou balící hlášku.“

„No, znám jenom pár,“ přiznal Harry. „Podělím se o ně pod jednou podmínkou: Ty mi na oplátku představíš svoje.“

„Platí,“ souhlasil Draco bez problému. „Ty první.“

Harry chvíli tiše seděl a snažil se vzpomenout si na vhodnou hlášku. „Tak jo. Tady: Znáš nástupiště devět a tři čtvrtě?“ Draco přikývl. „No, vím ještě o něčem, co má zrovna tolik palců.“ Poté Harry svůdně zamával obočím.

Draco mimoděk zasténal. „Někdo je trochu domýšlivý, co?“

„No, o to přece jde,“ opáčil Harry a Draco se smíchem ustoupil. „Jsi na řadě.“

Draco se na moment zamyslel. „Víš, když jsem řekl Accio krasavče!, vůbec jsem nečekal, že to bude fungovat!“

Tomu se Harry zasmál. „Tahle je docela dobrá,“ přiznal. „Ukážu ti svého baziliška, když mě pustíš do své tajemné komnaty.“

Draco bez zaváhání reagoval: „Chceš vědět, po kom má jméno Vrba klátička?“

„Nemám neviditelný plášť, ale smím i tak navštívit tvoji sekci s omezeným přístupem?“

„Máš v kapse hůlku, nebo jsi jenom rád, že mě vidíš?“

„Chceš zkrotit mého maďarského trnoocasého?“

„Hej kotě, chceš vidět mého hada?“ zeptal se Draco naprosto nevinným – leč stále lascivním – tónem.

Po této se Harry slabě otřásl. „To je fakt hrozný,“ zasténal. „Mohl by sis na chvíli přestat hrát na zmijozelského ledového prince?“

„Ne,“ odvětil Draco na oko pohoršeně. „Abys věděl, jsem na svoji kolej hrdý.“

„Dobře, v tom případě bys měl vědět, že jsem byl zařazen do Nebelvíru proto, že mám, stejně jako samotný Godric Nebelvír, majestátní meč.“

Draco se málem udusil pivem. „A mně vyčítáš, že se odkazuju na Zmijozel?“

Harry s úsměvem pokrčil rameny. „Neseslal jsi na mě Petrificus totalus? Já jen že jsem ztuhl v rozkroku.“

Draco se nenechal zahanbit a plynule navázal: „Máš Harryho Pottera?“

Harry zíral s otevřenou pusou. „Vážně existuje balící hláška zahrnující moje jméno?!“ Nebyl si jistý, zda se má cítit polichoceně, poníženě nebo pobouřeně. Poté, co se nad tou větou zamyslel, dodal: „Co to vlastně znamená?“

Draco pokrčil rameny. „Upřímně řečeno si nejsem jistý. Máš v zásobě ještě něco?“

Harry se soustředěně zamračil, než našel správnou myšlenku. „Jasně… Musíš být viteál, protože máš část mojí duše.“

„Dobře, pojďme dělat magii. Moje hůlka je v pozoru… má deset palců a je to pěkná kláda.“

„Jenom deset?“ utahoval si z něj Harry. „Moje jedenáct.“

Draco se zakabonil. „Hm, už mě nic dalšího nenapadá,“ přiznal, vzal si do ruky lahev ležáku a vyprázdnil zbytek jejího obsahu.

„Já mám ještě něco v zásobě,“ zašeptal Harry. „Ale… no… tentokrát předstírej, že to není hra.“

Draco po Harryho úvodu náhle zpozorněl a značně znervózněl.

Harry si odkašlal a zadíval se na své ruce. „Když potřebuju vykouzlit patrona, jsi moje šťastná vzpomínka.“

Něco na způsobu, jakým tu větu Harry vyslovil, Dracovi napovědělo, že to tentokrát myslí vážně. Když si uvědomil, co to znamená, vytřeštil oči. Harry se mu podíval do očí a náhle zčervenal.

„Promiň, Draco… zapomeň, že jsem to řekl,“ požádal ho Harry vyděšeným tónem.

„Proč?“ zeptal se Draco a bez okolků dodal: „Abys věděl, myslím na tebe, když si leštím násadu od koštěte.“

Harrymu se zalesklo v očích a tvář mu rozjasnil široký úsměv. „Opravdu?“

Draco to potvrdil přikývnutím. „Opravdu.“ Překryl Harryho ruku svojí dlaní. „Co bys řekl na to, kdybychom se vydali na výlet do Prasinek a udělali čest jejich jménu?“ Postavil se a se šibalským úsměvem kývl ke dveřím.

Harry vytáhl peněženku, nechal na stole několik bankovek a připojil se k Dracovi. Když byli na odchodu, Harry se pro sebe zasmál.

„Kdo říká, že jsou balící hlášky k ničemu?“

Poznámka autorky: Komentujte, nebo na vás pošlu paní Weasleyovou :)

Poznámka překladatelky: Většinu hlášek jsem musela trochu upravit, protože byly bohužel nepřeložitelné. Doporučuji si přečíst i v originálu, některé byly opravdu vtipné!