Preklady fanfiction Harryho Pottera

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10362319/1/Bolts-from-the-Blue 

Autor: Sprinter1988

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Autora/ku nelze kontaktovat

Harry Potter

Rating: 13+   

 Shrnutí: Domov všech mých jednorázových nápadů. Bavte se!

 Bradavice a po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Sprinter1988 Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Poznámka překladatelky: První ze sbírky jednorázovek a nápadů, z nichž možná vzniknou delší povídky. Záměrně neuvádím žánr ani počet kapitol a slov, protože zatím mám v úmyslu přeložit jen ty, kterým jsem nedokázala odolat.

Rady pro výběr povolání

Student pátého ročníku Nebelvíru Harry Potter přišel do kanceláře vedoucí své koleje, profesorky McGonagallové, na plánovanou schůzku ohledně výběru povolání.

Dal si záležet na tom, aby ignoroval puntičkářsky dohlížející potvoru Dolores Umbridgeovou, která seděla v koutě a dělala si poznámky, a posadil se na místo naproti profesorce McGonagallové.

Ta přešla rovnou k věci.

„Pane Pottere, během našeho sezení probereme různé možnosti vašeho budoucího povolání a také se rozhodneme, které předměty budete muset absolvovat na úrovni OVCÍ, abyste se kvalifikoval pro své vytoužené zaměstnání. Rozumíte mi?“

„Naprosto,“ odpověděl Harry, který se ze všech sil snažil nevnímat škrábání brku Umbridgeové.

„Výborně,“ řekla profesorka, vytáhla list pergamenu a položila ho na stůl mezi ně. „Mám tu seznam možných povolání, který jste mi předložil před čtrnácti dny, a o kterých jste měl zájem dále mluvit. První na seznamu byl profesionální hráč famfrpálu.“

„To je pravda, ale-“ začal Harry, jenže byl přerušen dřív, než mohl mluvit dál.

„Ehm, ehm,“ odkašlala si Umbridgeová ve svém rohu.

McGonagallová předstírala, že si toho nevšimla, a pokračovala: „V bradavických učebních osnovách je zřejmě jen málo předmětů, které vám v této oblasti mohou pomoci. Pro vaše ročníky přípravy na OVCE vám mohu dát jedno doporučení, abyste se stal asistentem madam Hoochové při výuce mladších studentů v létání, protože to svědčí o vaší ochotě zapojit se a především o týmovém duchu.“

„Dobře, ale-“ začal Harry, než byl znovu přerušen.

„Ehm, ehm,“ opět si odkašlala Umbridgeová.

McGonagallová se zhluboka nadechla a na okamžik zavřela oči, než pokračovala. „Samozřejmě nejlepší a nejvíce se nabízející je zlepšit se ve hře samotné, což je něco, v čem jste na nejlepší cestě k dokonalosti-“

„Ano, ale-“ pokusil se Harry znovu, jen aby byl opět umlčen.

Umbridgeová se tentokrát neobtěžovala odkašlat si a místo toho začala mluvit. „Minervo, obávám se, že zde vás musím přerušit. Pan Potter si v současné době odpykává doživotní trest zákazu hraní famfrpálu. Ten samozřejmě přesáhne jeho školní léta, takže je třeba říci, že diskuse o možnosti, že by někdy hrál profesionálně, mu dává pouze falešnou naději.“

McGonagallová zlobně rozšířila chřípí, než obrátila pozornost zpět k seznamu ve své ruce.

„Dobrá, nechme tuto možnost prozatím stranou a pokračujme dál.“

„Já vlastně-“ pokusil se Harry, ale McGonagallová ho nenechala domluvit.

„Další na vašem seznamu je odeklínač. Je mi líto, pane Pottere, ale abyste se mohl stát úspěšným odeklínačem, musíte mít dobré vzdělání v předmětech starověké runy a věštění z čísel, z nichž ani jeden jste si nezvolil pro své ročníky NKÚ, a proto je nemůžete absolvovat na úrovni OVCE. V tomto případě je to pro vás nemožné. Možná bychom měli více pomáhat druhým ročníkům při výběru jejich možností k přípravě na OVCE.“

Umbridgeová si něco načmárala na zvláštní pergamen. Jako každý dobrý nápad, který slyšela, ho ukradne a připíše si zásluhy.

Harry se pokusil něco říct, ale McGonagallová mluvila dál.

„Takže, vaše třetí volba byla práce v oddělení styku s mudly. Proč jste si vybral právě toto, pane Pottere?“

„Hermiona říkala, že bych měl mít něco jistého, kdyby to s tím famfrpálem nevyšlo,“ vysvětlil Harry.

„Ale vy jste studia mudlů neabsolvoval,“ namítla profesorka.

Harry se zmateně zamračil, a pak odpověděl: „Vyrostl jsem v mudlovském světě a každé léto se tam vracím. Jak to, že nemám kvalifikaci? Každopádně-“

Tentokrát ho přerušila Umbridgeová. „Obávám se, že vaše opakované porušování Zákona o utajení kouzlením v přítomnosti mudlů vás při úvaze o možnosti nástupu do úřadu pro styk s mudly na ministerstvu vyřadí.“

„Fajn,“ řekl Harry. „Ale-“

„A vaší čtvrtou a poslední možností je přihlásit se do bystrozorského sboru,“ pokračovala McGonagallová.

Vtom se Umbridgeová vymrštila na nohy a zaječela: „Neexistuje žádná šance, že by pan Potter někdy vstoupil do řad bystrozorů! O to se postará jeho trestní rejstřík!“

McGonagallová také vstala a opáčila: „Nemá záznam v trestním rejstříku! Starostolec ho zbavil všech obvinění!“

„Na základě formální chyby, kterou zařídil Brumbál!“

„HEJ!“ vykřikl Harry, vyskočil a postavil se mezi ně. „Jaký příklad to dáváte jednomu ze svých studentů?“

Jeho výbuch obě zjevně zaskočil, protože místo odpovědi na něj jen zíraly s otevřenými ústy.

„Tak tedy, od chvíle, kdy jsem sem přišel, se vám snažím vysvětlit, že jsem změnil názor na své možnosti.“

„Proč jste nic neřekl?“ divila se McGonagallová.

„Protože vy dvě jste mě nepustily ke slovu. Budete teď potichu a necháte mě mluvit, nebo mám prostě odejít a podat stížnost na kvalitu tohoto setkání každému a všem, komu mě napadne?“

McGonagallová sevřela rty do tenké linky, což byla známka hněvu, ale klesla do židle a gestem naznačila svému studentovi, aby udělal totéž.

Harry se podíval na Umbridgeovou. Ropuše podobná žena byla rudá v obličeji a připravená vybuchnout, ale jediný pohled na McGonagallovou ji přiměl se posadit.

„Dobrá,“ řekl Harry a znovu se uvelebil v židli. „Jak jsem říkal, od té doby, co jsem odevzdal ten seznam, jsem změnil názor na své budoucí možnosti. Před pár dny jsme si s Hermionou sedli, probrali pár věcí a došli k závěru, že až opustím Bradavice, nejspíš nebudu muset moc pracovat.“

Obě ženy to zaskočilo a McGonagallové chvíli trvalo, než se vzpamatovala.

„A jak přesně jste k tomu závěru došel, pane Pottere?“

„No, je to vlastně jednoduché,“ podotkl Harry, „prostě jsme museli sečíst čísla.“

„Sečíst čísla?“ opakovala McGonagallová.

„Jo. Víte, já to vidím takhle. Začnu penězi, které už mám uložené u Gringottů, a můžu vám říct, že je jich docela slušná hromádka. Tuto částku už žaloby jen zvýší.“

„Žaloby?“ zase opakovala McGonagallová.

„No ano. Víte, všiml jsem si, že se tu dějí věci podle určitého vzorce. Ať už se vyskytnou jakékoli potíže, velká část z nich se vždycky vyřeší do konce školního roku, řekněme od poloviny května do začátku června. Takže jak to odhaduju, bude pravda o Voldemortově návratu k moci odhalená zhruba v té době.“

Umbridgeová se ho pokusila přerušit, ale McGonagallová ji zasáhla umlčujícím kouzlem a Harry mohl pokračovat.

„Během těch několika měsíců, no, spíš déle, když vezmete v úvahu turnaj, o mně bylo slyšet velké množství pomluv z různých stran, mimo jiné od Denního věštce a od samotného ministra kouzel. Jakmile se s nimi právníci vypořádají, přijdou na řadu další.

Starostolec, i když mě nakonec shledal nevinným, vedl proces, ke kterému nikdy nemělo dojít, takže proti němu podniknu právní kroky. Úřad pro nesprávné použití magie plně nevyšetřil okolnosti mých dvou údajných porušení Zákona o utajení a toto selhání nakonec vedlo k mému procesu. Svou roli v tom sehrál i Odbor pro vymáhání magického práva. Obě oddělení navštíví moji právníci.

Jak Odbor kouzelnických sportů a her, tak Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce zanedbaly organizaci Turnaje tří kouzelníků, do kterého jsem byl nezákonně zařazen a donucen se ho proti své vůli zúčastnit. I s nimi budou jednat moji právníci.

Tady Umbridgeovou zažalují také, i kdyby jen kvůli tomuhle,“ zvedl paži, aby McGonagallová viděla slova ‚Nesmím lhát‘, vyrytá do hřbetu jeho ruky.

„A pak samozřejmě budou vyšetřovat v samotných Bradavicích, zdejší zaměstnance, správní radu a Úřad pro zkoušky kouzelníků.“

„Proč?“ zeptala se McGonagallová.

„Pomluvy, šikanující a neschopní zaměstnanci, turnaj, moje drobné nehody v předchozích letech tady, ona…“ přes rameno ukázal na tiše zuřící Umbridgeovou.

„Jistě…“ tiše souhlasila McGonagallová.

„A pak, říkám si, že někdy v blízké budoucnosti budu muset Voldemorta zabít, nebo zabije on mě. Pokud se mu to podaří, pak na mé budoucí kariéře nebude záležet. Když vyhraju já, získám značnou odměnu, kterou ministerstvo do té doby vypíše na jeho hlavu, a tím rozšířím své jmění. Samozřejmě pak budu vznášet nároky na veškeré bohatství, které Voldemort má, stejně jako na jmění rodin mnoha jeho smrtijedů.

Jakmile to všechno bude hotové, začnu investovat jak v kouzelnickém, tak v mudlovském světě, takže budu mít spoustu peněz z různých podniků a nemovitostí. Pak zaměstnám velmi schopný tým, který bude všechno řídit, zatímco já budu trávit většinu času opalováním na svém vlastním tropickém ostrově.“

„Já… chápu…“ řekla McGonagallová chvíli poté, co Harry dokončil svůj malý příběh. „A předpokládám, že si stále ponecháte možnost práce s mudly jako zálohu? Ministerstvo vás sice nezaměstná, ale Gringottovi a několik dalších podniků dost možná ano.“

„Jistě, nechám si to jako záložní variantu.“

McGonagallová přikývla: „Dobrá. Můžete jít.“

Harry vstal a odešel.

Téměř po minutě se McGonagallová podívala na Umbridgeovou a viděla, že už nezuří. Zrušila umlčovací kouzlo; pak se ta žena zvedla a beze slova vyšla ze dveří.

Toho večera se tři ze čtyř hlav kolejí sešly na čaj a sušenky v Minervině kanceláři a ona ostatním dvěma vyprávěla o neobvyklé schůzce s panem Potterem, na níž se radili o jeho kariéře.

„Nu,“ řekl Kratiknot, „to by mohlo vnést trochu světla do jistých tvrzení, která někteří z mých havraspárů pronesli během našich schůzek.“

„Jak to?“ pátrala McGonagallová.

„Pro začátek by tu byla Padma Patilová. Když mi dávala své návrhy, její hlavní myšlenkou bylo být mozkem salonu krásy, který hodlala založit její sestra se slečnou Brownovou. Ale když jsme se setkali, neoblomně tvrdila, že převezme otcovu firmu na pěstování čaje.“

Minerva se podívala na šálek ve svých rukou. Právě pili čaj vypěstovaný rodinou Patilových v Indii. „A jak do toho zapadají plány pana Pottera?“ zeptala se.

„Podle mého odhadu by mohlo jít o snížení daně,“ odpověděl Kratiknot. „Aby mohla rodina Patilů dovážet do Británie čaj, musí platit ministerstvu vysokou sazbu dovozní daně. Kdyby však pan Potter od nich čaj koupil, přičemž transakce by proběhla ještě v Indii, mohl by ho pak do Británie dopravit s mnohem nižšími náklady. Z toho by měl prospěch jak pan Potter, tak rodina Patilů, zejména pokud by mu zůstal smysl pro fair play a zaplatil jim slušnou cenu.“

„Nepochybuji, že to udělá,“ řekla McGonagallová. „Ale říkáte, že vaše slečna Patilová se už nechce podílet na nápadu své sestry na salon krásy. Přesto mi ona i slečna Brownová řekly, že ho stále hodlají otevřít.“

„To je pravda,“ souhlasil Filius. „Místo ní se do podniku zapojí slečna Turpinová a slečna Brocklehurstová. Tvrdí, že už mají finanční zázemí.“

„Stejně jako ty dvě předchozí,“ poznamenala McGonagallová.

„Pravděpodobně od pana Pottera,“ vložila se do hovoru profesorka Prýtová. „Proslýchá se, že dvojčatům Weasleyovým poskytl počáteční kapitál, který potřebují k rozběhnutí svého nápadu na nový obchod s žertovnými předměty.“

„Jestli je to pravda, pak se zdá, že se Potterovo obchodní impérium už začíná formovat," poznamenal Kratiknot.

„Ano, ale mám obavy z jeho záměru podat na školu žalobu,“ řekla McGonagallová, „co když ji budeme muset zavřít?“

„Pochybuji, že k tomu dojde,“ utěšovala ji Prýtová. „Ale když ano, jsem si jistá, že pan Potter bude mít nejspíš v záloze nějaké řešení.“

O patnáct let později…

Čas plynul a vše se vyvíjelo přesně podle Harryho plánu. Na konci jeho pátého ročníku v Bradavicích byl Voldemort se svými stoupenci skutečně odhalen světu. Výsledkem bylo, že právníci Harryho Pottera (ti nejlepší mudlorození čarodějové s právnickým vzděláním, jaké bylo možné najít) provedli všechny kroky, kterými Harry hrozil.

Ministerstvo i Bradavice tím byly těžce zasaženy, ale naštěstí v době, kdy byly všechny soudní spory vybojovány a všechny papíry vyplněny, přestal být Voldemort hrozbou díky tomu, že ho Harry nějak uvěznil do velkého kamene s nebelvírským mečem zaklíněným v jeho vrcholu.

Jen pár vyvolených vědělo, jak to dokázal, a nikdo z nich to nechtěl prozradit. Stačí říct, že na Ty, o kterých se nemluví, udělal Harry dojem, když bojoval s Voldemortem v atriu ministerstva.

Ve společnosti došlo ke změnám a teď jste buď pracovali pro restrukturalizované ministerstvo, masivně přebudované Bradavice, Potterovy obchodní podniky, nebo jste nepracovali.

Dolores Umbridgeová byla jednou z těch, kteří nepracovali.

Oblečená v ošuntělém oblečení, které získala prostřednictvím charity, se šourala po Příčné ulici a hleděla na svět kolem sebe. Každá firemní tabule, od Ollivanderova obchodu s hůlkami až po Hábity pro všechny příležitosti madam Malkinové, teď nesla symbol - sněžnou sovu v letu s bleskem přes ni.

Bylo to znamení, že tento konkrétní obchod patřil, alespoň částečně, Harrymu Potterovi.

Bylo to tak všude, ať už v Příčné či Obrtlé ulici, Prasinkách nebo Godrikově dole, většinu kouzelnických obchodů nyní ovládaly Potterovy obchodní podniky.

Každé koště ve Velké Británii bylo vyrobeno jeho společností, stejně jako každá vytisknutá kniha, vyřezaná hůlka, máslový ležák, vyšlechtěná sova, ušitý hábit, upravený nehet, vymodelovaná čokoládová žába, nazdobený dort, každý komerčně uvařený lektvar byly dílem Potterových obchodních podniků.

Většina zranění, která se u svatého Munga léčila, byla do jisté míry ošetřena za přispění jeho společnosti, protože ne méně než pět nových oddělení a kompletní rekonstrukce starých byla provedena za Potterovy peníze a veškerý zdravotnický materiál byl dovezen z jeho závodů.

Dolores Umbridgeová se pomalu vlekla ulicí směrem k Děravému kotli. Zamračila se na pohled, který se jí naskytl.

Tři metry vysoká zeď, která kdysi stála mezi Příčnou ulicí a dvorkem Děravého kotle, byla pryč a nahradila ji jen metr vysoká zídka s průchodem uprostřed. Dvůr byl nyní větší a stál tu tucet stolků se židlemi, takže si návštěvníci mohli vychutnat pití na čerstvém vzduchu.

Majitelka hostince Hannah Longbottomová roznášela nápoje skupině bystrozorů mimo službu. Na zástěře, kterou měla uvázanou kolem pasu, bylo jak logo Děravého kotle, tak Potterových obchodních podniků.

Umbridgeová se otočila a zamířila dolů Obrtlou. Tam v polovině ulice došla ke vchodovým dveřím svého současného domova.

Cedule nade dveřmi hlásala: „Útulek pro bezdomovce v Obrtlé ulici.“

A v rohu bylo logo Potterových obchodních podniků.

O mnoho kilometrů dál, na tropickém ostrově, na který se dalo dostat jen pomocí přenášedla, které nechal vyrobit muž, jemuž to místo patřilo, ležel Harry Potter natažený na písečné pláži a vyhříval se na slunci.

Vedle něj si jeho už deset let manželka Hermiona zuřivě čmárala do sešitu, kolem ní leželo otevřených několik učebnic (které napsala a vydala… no, asi už to tušíte).

Harry věděl, že je lépe ji nevyrušovat, když je v takovém rozpoložení.

Její radostný výkřik ho přiměl, aby se posadil a zpozorněl.

Se zářivým úsměvem na tváři se k němu otočila a oznámila: „Harry, myslím, že jsem přišla na trvalý lék proti lykantropii.“

Harry se zazubil a odpověděl: „Dokončila jsi úkol, miláčku. Co kdybychom si na oslavu skočili do oceánu?“

„Máš pravdu!“ řekla Hermiona, vstala a odhodila knihu stranou. „Poslední ve vodě je plísňáček!“

Harry se zasmál a rozběhl se za ní.

Život byl fajn.