Preklady fanfiction Harryho Pottera

Dolores’ Angels

Originál: https://www.fanfiction.net/s/5911225/1/ 

Autor: Sarah1281

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Humor/parodie

Harry Potter, Dolores Umbridgeová

Rating: 9+  Kapitol: 1

Slov: 1 373 

Poznámka překladatelky: V zájmu tohoto překladu překládám Brumbála jako Dumbledora.

Shrnutí: Poté, co Umbridgeová vtrhne na shromáždění DA a přivede Harryho do ředitelny k potrestání, zjistí, že nadpis inkriminovaného pergamenu není ‚Dumbledorova armáda‘, ale ‚Doloresini andílci‘. Pak už zbývá jen jediné: Vydávat se za fanklub.

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Sarah1281. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Doloresini andílci

Profesorka Umbridgeová přecházela před Harrym sem a tam. Právě byl přistižen, jak utíká ze shromáždění svého nepovoleného obranného spolku, a tak seděl v Dumbledorově kanceláři a mezi ním a jakoukoli zvrácenou formou trestu, který pro něj Umbridgeová chystala, stál jen ředitel - který ho stejně jako celý školní rok ignoroval.

„Opravdu jste si myslel, že tohle nevypátrám?“ zastavila se před ním náhle Umbridgeová.

Harry neodpověděl. Kdyby si myslel, že má slušnou šanci na jeho dopadení, přijal by nějaká zvláštní opatření. Nebo by to spíš udělala Hermiona.

Umbridgeová držela v ruce pergamen, o němž Harry věděl, že obsahuje jména všech, kteří se přihlásili do DA. „‘Doloresini andílci‘,“ četla. „Můžete tohle nějak vysvětlit, pane Pottere?“

Harry vykulil oči a snažil se nevypadat příliš vyděšeně. „‘Doloresini andílci‘?“ opakoval. Přísahal by, že všichni souhlasili s Ginnyiným vzdorným návrhem ‚Dumbledorova armáda‘. Na druhou stranu, Hermiona nevypadala moc nadšená z tak provokativního názvu, když se snažili vyhnout potížím, a tak se možná vrátila a změnila ho. „Ehm, no, to bylo prostě…“

„Prostě co, pane Pottere?“ naléhala Umbridgeová a vypadala jednoznačně potěšeně, že ho po tak dlouhé době konečně dostala.

Harry byl Hermioně za její prozíravost vděčný, ale opravdu si přál, aby mu svůj plán vysvětlila a on nemusel improvizovat bez jakékoli přípravy. Nicméně se hodně brzy naučil, že je dobré to co nejvíc protahovat. „Je to vážně trapné.“

„Ujišťuji vás, že to je teď ten nejmenší z vašich problémů,“ řekla Umbridgeová kategoricky.

Harry pevně zavřel oči a doufal, že to vyjde. „No, jak víte, naše učební osnovy obrany proti černé magii byly… mírně řečeno nepravidelné. Hermiona byla nadšená, že se nám ministerstvo konečně snaží poskytnout rovnoměrnější vzdělání. Vzhledem k tomu, že jsme my dva měli od začátku školního roku pár problémů a já jsem pořád dostával tresty, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že má pravdu.“

„Měl byste vědět, že ministerstvo nemá rádo soukromé arm…“ Umbridgeová pokračovala, než ztuhla, když jí došlo, co právě řekl. „Promiňte, co jste to říkal?“

„Jsme vaši největší obdivovatelé,“ prohlásil Harry a snažil se o přesvědčivý tón. Opravdu doufal, že Dumbledore uzná za vhodné co nejdřív zasáhnout, ale vypadalo to, že spokojeně nechá Harryho, aby se z toho pokusil vyvléknout sám.

„Já… tohle prostě…“ vyprskla Umbridgeová, zjevně vyvedená z míry. Ať už očekávala jakoukoli obranu proti jejím obviněním z budování soukromé armády - pokud vůbec myslela, že by nějakou mohl mít – tahle to rozhodně nebyla. „Jak tedy vysvětlíte, že ten takzvaný fanklub je tajný?“

„Ve skutečnosti to má několik důvodů,“ vysvětlil Harry a začal se cítit pevnější v kramflecích. „Jsme dospívající a rádi používáme ve třídě své hůlky, i když to možná není zrovna nejbezpečnější. To, že musíme ke všemu mít povolení - ačkoli je to rozumné - vám taky u studentů moc obliby nezískává, a tak jsme nechtěli náš klub otevřít lidem, kteří by se tam ukázali, jenom aby si z toho dělali legraci. Například Draco Malfoy přichází, aby se posmíval všemu, co kdy udělám, a je přitom velmi hlučný a nepříjemný. Navíc by moje zapojení přitáhlo všeobecnou pozornost k našim politickým rozdílům, a ne k tomu, jak skvělý vliv máte na školu. Nemluvě o tom, že jsme vás nechtěli dostat do nepříjemného postavení.“

„Kvůli našim… jak jste to řekl? Aha, jistě. Našim ‚politickým rozdílům‘?“ Bylo zřejmé, co si Umbridgeová o tomto enormním podcenění stavu věcí myslí.

„No, částečně,“ potvrdil Harry. „Ale hlavně proto, jak by to vypadalo. Jeden ze vzdělávacích výnosů - bohužel si nepamatuji který - nařizuje, že studenti musí získat povolení, než založí spolek. Kdybyste schválila, abychom si založili váš fanklub… hm, lidé by si mohli myslet, že to byl váš nápad, a my bychom nechtěli, aby vám naše upřímné uznání způsobilo potíže.“

„Takže tvrdíte, že tihle ‚Doloresini andílci‘‘ jsou fanklub, a ne, řekněme, promyšlený plán, jak z Bradavic udělat líheň vrahů, kteří se chtějí zbavit nejdřív mě, a pak Cornelia a zbytku ministerstva?“ Umbridgeová to možná formulovala jako otázku, ale bylo jasné, že už je o tom přesvědčená.

Harry na ni chvíli jen zíral. Vlastně to, co dělali, bylo spíš kvůli jejich OVCÍM než čemukoli jinému. Byla vážně dost paranoidní, že? Na to si bude muset dát pozor. „Ne, jsem si docela jistý, že je to jen fanklub.

Název vybrala Hermiona a myslím, že to byl odkaz na starý mudlovský televizní pořad ‚Charlieho andílci‘. Možná je trochu odvážné, aby v názvu bylo vaše křestní jméno, ale ‚Umbridgeové andílci‘ prostě znělo… divně. Doufám, že vám to nevadí," dodal skoro jakoby mimochodem. No vážně, kdyby se Brumbál chtěl konečně k něčemu rozhoupat, bylo by to skvělé.

„Řekněme, že věřím, že ta směšná historka je pravdivá,“ začala Umbridgeová pomalu.

Harry věděl, že je v potenciálně velmi vážném průšvihu a opravdu by neměl dělat nic, co by ji mohlo rozčílit ještě víc, ale nedokázal se ovládnout. „Možná by pomohlo, kdybyste o tom nemluvila jako o ‚směšné‘ historce," navrhl vstřícně. „Víte, zatím jsem dokázal svoje pochyby jen zatlačit stranou.“

„Budu na to pamatovat,“ řekla Umbridgeová suše. „Jestli je tohle velmi bizarní a přesto lichotivý pokus o fanklub, proč za mnou přišla slečna Edgecombeová se svými obavami, že budujete armádu?“

Harry vypadal nesvůj, když si uvědomil, že přesně to dělali. Naštěstí měl za ta léta spoustu praxe, jinak by byl opravdu v průšvihu. A proč měl pocit, že to měl předvídat? „Pokud jde o tohle…“

„No tak, pane Pottere, ujišťuji vás, že mě vaše vysvětlení velmi zajímá,“ pobídla ho Umbridgeová samolibě.

„Já vím. Já jen… no, nechci ji dostat do problémů,“ lhal Harry.

Umbridgeová zvedla obočí. „Vy nechcete dostat do problémů ji? Myslíte slečnu Edgecombeovou?"

Harry přikývl. „Přesně tak. Nikdy vás neměla příliš v lásce, víte, a už vůbec nebyla nadšená z toho, že patří do klubu. Moje přítelkyně však nechtěla přijít sama, a tak chudinku Mariettu přitáhla s sebou.“

„Tvrdíte, že mi slečna Edgecombeová lhala?“ nedůvěra Umbridgeové byla téměř hmatatelná. „Proč by dělala něco takového? Její matka je skvělá, bezúhonná zaměstnankyně ministerstva.“

Harry sebou trhl. „No a tohle je na tom to trapné. Marietta si zřejmě myslí, že její matce hrozí, že přijde o práci, a protože jste pro kohokoli z nás nejviditelnější zaměstnanec ministerstva, přirozeně z toho viní vás, ačkoli například já jsem si docela jistý, že vy v tom prsty nemáte.“

„Chápu,“ řekla Umbridgeová krátce. Za ní Dumbledore něco zamumlal do své hůlky. „To by od ní bylo velmi dětinské a hloupé, nemluvě o tom, že by to bylo kontraproduktivní, pokud bych s údajnými potížemi její matky skutečně měla něco společného. Kdybych teď vyhledala slečnu Edgecombeovou, měla by vůbec ponětí, o čem mluvíte?“

Harry sledoval, jak Brumbál sklonil hůlku poté, co z ní vylétlo cosi, co vypadalo jako Patron, a proletělo zdí. „Jsem si téměř jistý, že ano,“ usoudil.

„Výborně,“ odhodlal se Brumbál konečně zasáhnout, když už ta těžká část byla u konce. Vstal. „Tak pojďme a doufejme, že vyřešíme toto strašlivé nedorozumění…“