Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 17: Kouzlo dvaceti čtyř karátů

Březen 2030

Oba bývalí spolužáci se setkávají v baru exkluzivního klubu určeného pouze pro členy, který má v noci zcela jinou atmosféru než ve dne. Všechno v něm vyzařuje prestiž, kreativitu, styl a diskrétnost. Design je mnohem modernější než ve většině kouzelnických podniků. Stěny mají elegantní kolmé lišty a jsou natřené černým matným lakem, zatímco místo historických portrétů zdobí stěny zrcadla a kovové akcenty. Klub chce svým členům nenápadně připomenout, že není třeba nahlížet do minulosti, protože to oni přepisovali dějiny. Jeho bílé kazetové stropy byly navrženy tak, aby pohlcovaly zvuk, takže rozhovory mohou být vždy zřetelné, jasné a soukromé. Když jste vstoupili na bílou mramorovou podlahu, vaše boty vydávaly hlasité klapavé zvuky, které hostům signalizovaly váš vstup. Zadní stěnu baru vytvořil zručný řemeslník, který navrhl velký reliéfní znak fénixe vyražený do mědi. V celém klubu jsou různé kusy nábytku v barvách červené, zelené, zlaté nebo modré – hravá poklona všem kolejím. Tento podnik byl vytvořen pro generaci, která povstala z popela. Dalo by se říct, že stará garda by se do takového podniku příliš nehodila. Většina jejích členů se narodila během první kouzelnické války a po ní. Pravděpodobně tu není jediný člen starší šedesáti let. Tichá válka v kouzelnickém světě už nebyla mezi čistokrevnými a mudlorozenými, teď byla mezi mladými a starými.

„Jsem rád, že jsme se konečně sešli, Draco. Už je to tak dlouho,“ Blaise Zabini, pořád velmi pohledný s pěstěným plnovousem, ve kterém se objevuje jen pár šedin a vyholenou hlavou. Jeho vzhled se však změnil i v jiných ohledech; Blaise vypadá tak dobře, až se z toho Dracovi dělá trochu špatně. Co všechno musí podstoupit, aby udržel krok s o dvacet let mladší ženou?

Draco dopije poslední lok ze své whisky a řekne: „Příliš dlouho. Jestli jsi dopil, myslím, že už nám připravili stůl.“ Když oba muži středního věku společně procházejí klubem, upírají na ně zraky všichni přítomní včetně mnoha mladých žen. Být ve vzájemné blízkosti v nich vždycky nějak vyvolávalo trochu zdravé soutěživosti doprovázené sebevědomím a šviháctvím. Draco zdvořile kývne na některé členy, které pozná, ale Blaise zvolí trochu šarmantnější přístup a mrkne na ně. Číšník je doprovodí do boxu v rohu restaurace. Od svého stolu mají výhodnou pozici a vidí na celou místnost s restaurací, přesto je dostatečně odlehlý, aby mohli udržet své rozhovory soukromé.

„Tohle místo je luxusní,“ řekne Blaise Dracovi, který se stále rozhlíží a prohlíží si všechny detaily klubu. „Jak dlouho jsi členem?“

Draco se nad tím musí zamyslet, už je to nějaká doba: „Řekl bych, že tak osm nebo devět let. Byl jsem přijat zhruba v době, kdy jsem se začal věnovat investování a pronikal do světa mezinárodního obchodu.“

„Aha, takže když ses tedy přestal skrývat?“ Blaise ukrývání před kouzelnickým světem dobře zná.

„Ano, myslím, žes to nazval správně. Když se tvůj syn stane nejlepším přítelem syna Harryho Pottera, vychází se ze stínů trochu snáz. No, ty ses skrýval od konce války. Překvapilo mě, že ses mi před pár měsíci ozval,“ Draco se snaží neznít příliš nadšeně, ale je rád, že má dalšího přítele, který zažil stejnou nepřízeň okolí jako on. Není snadné být na špatné straně dějin a nemít si o tom s kým popovídat. „Takže jsi konečně připraven vrátit se do našeho světa?“

„Musím. Kvůli mému synovi. Už pravidelně přeměňuje kočku v balónek a když se rozčílí, rozbíjí porcelán. Doufal jsem, že to své ženě nikdy nebudu muset říct, ale musel jsem.“

V jeho hlase zazní nervózní třes. Není si příliš jistý, jak moc se kouzelnický svět změnil. Bude jeho syn kvůli jeho činům terčem předsudků? Mladý chlapec může být perzekuován za otcovo pokrytectví – kdysi byl posedlý čistokrevným idealismem, ale oženil se se třemi různými mudlovskými ženami a nyní má dítě poloviční krve. Draco se zmínil, že to měl jeho syn zpočátku těžké. To bylo téměř před patnácti lety, takže doufá, že v době, kdy bude jeho syn připraven jít do školy, bude Blaisova minulost zapomenuta.

„Tvá žena nevěděla, že jsi čaroděj?“ zeptá se Draco v šoku, že dokázal před svou manželkou udržet tak velké tajemství.

„No, žiju v mudlovském světě téměř třicet let. Nevěděl jsem, že budu jednou muset vyjít s pravdou na světlo. Dokonce jsem ani neplánoval děti; pak se narodil Devin.“

„Nemůžu uvěřit, že máš dvouleťáka. Kámo, jsi kapku starý na měnění plenek.“

„Já zas nemůžu uvěřit, že se tvůj syn bude ženit. A navíc za dceru Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové.“

„Ano, je to neskutečné,“ Draco schová svou tvář za jídelním lístkem, protože cítí, že se při zmínění Hermionina jména červená.

„Díky za pozvánku na párty, mimochodem. Na Viviannu udělala ohromný dojem, a to je co říct, na ženu odkojenou Londýnem, Paříží, Milánem a New Yorkem. Na přepych je zvyklá.“

„Bylo mi ctí vás pozvat do svého skromného příbytku,“ na povrch vyplouvá Dracův chlapecký šarm.

Blaise si odfrkne. „Skromný, to tak. Kolik tak stojí uspořádat večírek na zámku?“

„Dost. Díky Bohu mám jen jedno dítě.“

„Budeš pomáhat i s financováním svatby?“

„To nemusím. Grangerová udělala pár chytrých investicí a napsala několik knih. Její plat ministryně sotva pokryje její fetiš v nakupování bot. I Weasley má svou společnost, která začala jako obchod s vtipnými věcmi, ale pak začali prodávat všechny možné domácí produkty. Vydělali celé jmění.“

„Zajímavé. A teď mi řekni, co víš o fetiši Grangerové s botami?“

Draco zapomněl, jak všímavý Blaise je a musel si narychlo něco vymyslet: „Scorpius říká, že je Hermiona špatný příklad pro Roseiny nakupovací návyky.“

„Zrovna jsi jí řekl Hermiona a ne Grangerová.“

„No, vždyť už jsme přes deset let přátelé. Nemohl jsem jí přeci říkat Grangerová navěky.“

„Aha.“

Blaise byl vždycky podezřívavá osoba. A nepomáhá ani to, že Dracova světlá pokožka tak snadno prozrazuje červenání.

Servírka dorazí zrovna včas, aby si mohla vzít od pánů objednávky.

„Dám si řeřichový salát s lososem. A další gin s tonikem.“

Draco sleduje, že jak si Blaise objednává zdravé jídlo. To asi musí být tajemství jeho dobré postavy.

„Dám si bramborovou polévku s pórkem a steak, nepropečený. A prosím, přineste nám z mé skříňky jakoukoli skotskou, ne, bourbon. Celou lahev. Děkuji.“

Servírka si vše zapíše a odejde.

„Jsi hladový, co? To je hrozně kalorické jídlo.“

Blaise Dracovi trochu jeho výběr závidí.

„Omlouvám se, ale někteří z nás nemají doma třicítku, se kterou se snaží udržet krok.“

Někteří z nás potřebují výživnější jídlo než jen lososa se salátem, aby udrželi krok s opravdovou ženou; pomyslí si Draco.

„Zase ten pitomý úsměv, Malfoyi. Něco skrýváš. Slibuju, že na to do konce jídla přijdu.“ Blaise má neuvěřitelný talent číst v lidech. I když už je to několik let, co se s Dracem viděl naposledy, stále mají stejné způsoby a vedou stejné řeči.

Draco na něj mrkne. „Jsem otevřená kniha. Jen musíš projít nejdřív všechny kapitoly.“

„Velmi vtipné. Na párty jsem mluvil s Parkinsonovou,“ řekne Blaise a sleduje, jak Malfoy protočí oči při zvuku jména své bývalé přítelkyně.

„No jo, kdo z vás prošel více rozvody, ty nebo ona?“

„Ona. Zrovna se rozvedla potřetí. Víš, že se přes tebe nikdy nepřenesla.“

„Ale prosím tě. Nikdy by to mezi námi nefungovalo. Moc na mě visela. Nemůžu uvěřit, že jsem s tou holkou chodil dva roky.“

„Jdi ty. Uctívala zem, po které jsi chodil a tys to miloval.“

„Možná to byl ten problém. Nechtěl jsem někoho, kdo mě bude uctívat. Chtěl jsem někoho, kdo by mě doplňoval a vzbudil ve mně to nejlepší.“

„A to Astoria splňovala?“

„Ano. Byla dobrosrdečná, chápavá, zpochybňovala mě, mou rodinu, čistokrevný systém. Posbírala všechny mé rozbité kousky a udělala ze mě lepšího člověka.“ Už je to nějaký čas, co o Astorii mluvil. Trochu ho zabolí u srdce a skoro se cítí provinile, že jde dál, ale připomene si, co řekl Scorpius. Jeho žena chtěla, aby byl šťastný.

„Vypadá to, že Astoria byla dobrá žena. Pamatuju si jí ještě jako dítě, tehdy před válkou. Hádám, že jsme pak všichni hodně rychle dospěli.“

„To jo.“

„Kdybych jen věděl, že tě dokázala takhle moc změnit, ozval bych se ti mnohem dřív.“

„Proč jsi to neudělal?“ v jeho hlase je evidentní smutek.

„Ale no tak,“ pronese Blaise nevěřícně. „Dovedeš si mě představit, jak říkám princi všech čistokrevných, že jsem se oženil s mudlovskou ženou?“

Draca zaplaví vlna lítosti při pomyšlení, jaké dítě z něj jeho otec vychoval. Tak nenávistné, že to zabránilo jednomu z jeho nejbližších přátel, aby se s ním dál přátelil. „Byli jsme strašné děti, co?“

„Strašné? Byli jsme krutá malá hovada.“

„Přesně. No, už takový nejsem a jsem rád, že mám zpátky svého kamaráda.“

Blaise se natáhne a hravě ho šťouchne do ramene, takový bratrský pozdrav.

„Já taky. A teď zpátky k tvému milostnému životu.“

Draco doufal, že se mu podařilo odvést pozornost od tohoto tématu. Blaise ho ale začne vyslýchat: „Takže vdovec už jsi přes deset let?“

Draco přikývne v odpověď.

„A to ses s nikým nevídal?“

„Ne, až před krátkou dobou jsem začal.“

„Draco Malfoy se s někým tajně stýká?“

„Ne tak nahlas.“ Pronese ztišující kouzlo, protože nechce, aby někdo tuto konverzaci zaslechl. „Ano, ale nikomu to neříkej. Je od svého manžela odloučená a probíhá rozvod, ale technicky je stále vdaná. Je to – tak trochu – ošemetné.“

„Vdaná žena? Draco Malfoyi, ty kanče.“

„Ne, nezačalo to takhle. Nesváděl jsem ji – možná jen trochu. Prostě jsme si dali pár drinků, povídali si a přemohl nás alkohol. Řekl jsem jí, že k ní chovám city už hodně, hodně dlouho; ona mi prozradila, že to má stejně. Snažili jsme se být zdrženliví, ale to se ukázalo jako nemožné, a rozjelo se to rychleji než kulový blesk, což mi, popravdě, vůbec nevadí.“

„Povídali jste si? Předpokládám, že ji znám?“

„Ano.“

„Byla na té párty?“

„Ano.“

„Ale neviděl jsem tě se tulit k žádné ženě.“

„Proč bych se tulil k vdané ženě uprostřed večírku?“

„Pravda.“

Hermioně už muselo pískat v uších, protože mu přišla zpráva. Draco se podíval na mobil. „Omluv mě na chvíli, tuhle zprávu si musím přečíst.“

—xoxox—

Hermiona: Jak jde večeře s Blaisem?

Draco: Docela dobře. Je super se s ním zase vidět.

Hermiona: Šla jsem po cvičení ještě na nákup a našla jsem něco absolutně nostalgického, musela jsem ti to koupit.

—xoxox—

Pak mu pošle svou fotku, jak stojí trochu ohnutá nad umyvadlem, se zkříženýma nohama a na sobě má průsvitná bílá tanga a černé lodičky.

On zaskřípe zuby a rukou zmačká bílý ubrus.

Pak mu pošle další, tentokrát mu na fotce posílá polibek a prsa si stěží zakrývá druhou rukou.

—xoxox—

Draco: Jak se ti daří se vyfotit v takových úhlech?

Hermiona: Jsem čarodějka se schopností levitovat věci.

Draco: Aha

Hermiona: Přijď pak ke mně. Dám na dům deziluzní kouzlo. Jen se přemísti přímo na verandu a nikdo tě neuvidí. Heslo pro vstup je amortencie.

—xoxox—

Draco cítí horkost ve tváři. Hra je u konce. Blaise na to určitě přijde.

„Accio Dracův mobil,“ Blaise zachytí přivolané zařízení, podívá se na fotografie a je úplně omráčený. „Máš aférku s pýchou nebelvíru, nejnadanější čarodějkou naší doby, hrdinkou bitvy o Bradavice, primuskou, dosud nejmladší ministryní kouzel, Hermionou Grangerovou. No teda. Ta prdelka a boky. A nohy. Je zaoblená na všech správných místech. Ještě lepší než na hodině lektvarů. Takhle vypadá v padesáti? Můžu si to přeposlat na mobil? Víš, že jsem pro ni měl vždycky slabost.“

Draco se natáhne a vytrhne Blaisovi svůj telefon jako zlobivému dítěti. „Ne. Nerad se dělím o své věci. A v září jí bude padesát jedna. Nezapomínej, že čarodějky stárnou pomaleji než mudlovské ženy.“ Draco je ve svém živlu. Hermiona by ho sice asi zabila, kdyby zjistila, že se Blaise díval na ty fotky, ale… moc dobře věděla, že se to stane. Úmyslně mu je poslala, oblečená v podobně jako tehdy na hodině lektvarů. Na té hodině lektvarů, kdy oba ztratili chladnou hlavu. Ta pokušitelka.

„Hele, milovníku! Vzpamatuj se!“ Blaise luskne prsty a snaží se Draca probrat z jeho transu. „Říkal jsi, že jsi jí prozradil, že už k ní dlouho chováš city. O jak dlouhé době to mluvíme? Od školy?“

„Ano.“ Draco vzpomíná na rozhovor ve své knihovně. „Blaisi, zněl jsem jako naprostý idiot. Řekl jsem jí všechno. Jak jsem k ní byl krutý, protože to byl jediný způsob, jak skrýt své opravdové city. Nemohl jsem zradit svou rodinu. Byl jsem prostě 'princ všech čistokrevných', jak jsi mě nazval. Všechno jsem jí vyklopil. Odpustila mi. Všechno. VŠECHNO.“

„Vypadá to, že je svatá. Takže když jsme byli na škole a tys řekl, že je pro nás absolutně zakázaná, nemělo to vůbec nic společného s tím, že je nejlepší kamarádka Pottera nebo že je mudlorozená. Bylo to spíš 'když ji nemůžu mít já, tak ani vy'.“

„Tak nějak.“

„Jsi parchant, Draco. Pokrytecký, šťastný parchant.“

„Blaisi, naše přátelství mi chybělo. A vypadá to, že tu máme jídlo.“ Mávne hůlkou a zruší kouzlo. Číšník jim předloží první chod a zjišťuje, jestli nepotřebují ještě něco a pak odchází. „Nikdy jsem ti to neřekl, ale políbil jsem ji.“

„Draco, soudě podle těch fotek to vypadá, že jsi udělal víc než to.“

„Ne. V šestém ročníku. Před Vánoci. Líbali jsme se, ale pak mě nechala jí vymazat paměť.“

„Byl jsi tak špatný?“

„Ne,“ zamračí se Draco na Blaise naštvaně. „Bylo to proto, kdo jsem tehdy byl a na jakých jsme stáli stranách. A navíc se zrovna s někým tak trochu vídala.“

„Ty jo. O čem to mluvíš? Proč jsi mi nic z toho neřekl? Myslel jsem, že s Weasleym začala chodit až po válce. S kým se vídala?“

„To už je jedno,“ Dracovi zčervenají špičky uší a přesměruje konverzaci. „Hermiona a já jsme teď spolu, rýsovalo se to už dlouho.“

„Pěkná změna tématu, Draco. Takže říkáš, že teď to jde rychle?“ řekne Blaise mezi sousty salátu. „Jak moc?“

„Její právník se snaží rozvod urychlit. Doprovázím ji na evropskou cestu jako součást jejího diplomatického týmu a požádal jsem ji, aby se po jejím odstoupení nastěhovala do mého londýnského domu. Počkej, málem bych zapomněl. Ševelisimo,“ znovu pronese kouzlo. „Odstupuje z funkce ministryně. Zítra to bude oznámeno v novinách. Ne že by se bála být se mnou, aby to potenciálně nepoškodilo její vztahy nebo pověst. To je ten rozdíl mezi nimi a námi,“ tím naráží na nebelvíry a zmijozely, „čemu v srdci věří, tomu věří s neuvěřitelným přesvědčením. Věří v nás.“

„Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím Draca Malfoye ufňukaného jako malou holku kvůli lásce k nějaké ženě.“ Blaise vzpomíná na toho mladého muže, kterým Draco kdysi býval. „Samozřejmě, pokud se nejedná o Hermionu Grangerovou. Jak ji mohl Weasley nechat odejít? Být jím, strávil bych každičký okamžik snahou udržet ji uspokojenou.“

„Přesně to mám v úmyslu.“ Draco už je zpět ve své kůži i sebejistotě. „Ona říká, že je to kvůli tomu, že si vzala svého nejlepšího přítele. Jemu se nelíbí osoba, kterou se stala. Nemá rád její přátele. Ale také je to tím, že mezi nimi není žádná vášeň, žádná touha, žádný sex. Něco je s ním vážně špatně.“

„Možná ten jantar byl vlastně zamilovaný spíš do Pottera, ale vzal si Grangerovou, protože k němu se dostala dřív jeho sestra.“

Oba vybuchli smíchem. Tuhle teorii o Potterovi a Weasleym vymysleli před lety.

„Doufám, že Grangerové pořád nepřezdíváš 'sprostá šmejdka'?“

„Nebuď idiot. Nikdy bych jí tak znovu neřekl, ale – ona je sprostá. Přísahám, je tak nažhavená. Nemyslím si, že jí někdo někdy pořádně uspokojil.“

Draco ví, že by měl přestat mluvit, ale tím, že ví, že Blaise měl pro Hermionu slabost, se není schopný zastavit.

„Teď mě zabíjíš. Jsi si jistý, že se nechceš podělit?“

„Určitě ne.“

„A jsi si jistý, že nejsi jen porozvodová šukačka?“

„Samozřejmě že ne. Už jsem ti přeci řekl, že si to všechno zařizuje, aby mohla být se mnou.“

„Ale ten tvůj kouzelný pták už několikrát dokázal donutit holky říkat a dělat stupidní věci. Jsi si jistý, že je zamilovaná do tebe, a ne do sexu?“

Dracovi zmizí všechna barva z obličeje. Takhle o tom nepřemýšlel.

„Nikdy jsem si nemyslel, že bys mohl zblednout, Draco. Jsi v pořádku?“

„Potřebuju si zavolat. Hned jsem zpátky,“ shrábne svůj drink a přejde k jednomu z křesel v salonku.

„Ano?“ zavrká Hermiona svůdně, když zvedne telefon.

„Potřebuju vědět, proč chceš být se mnou a nesmíš říct nic tělesného.“

„Draco, co se děje?“ Hermiona slyší paniku v jeho hlase a vyděsí se.

„Já vím, že je to jen pár dnů, ale už máme velké plány do budoucnosti. Prostě potřebuju vědět, že nejsem jen porozvodová šukačka.“ Zarazí se, než prozradí něco víc o svých citech, ale Hermiona ho přeruší.

Uslyší na druhé straně linky její povzdech, než se zeptá: „Víš, co to je Kintsugi?“

„Rozbitý japonský porcelán opravený zlatem?“

Draco je připraven jí vyznat lásku a ona se ho ptá na umění. Co se to té ženské honí hlavou? Pomyslí si.

„Byl jsi porcelán, který tví rodiče pečlivě formovali, a mysleli si, že vytvořili tvou dokonalou verzi. Pak jsi byl nesčetněkrát rozbit, ale byl jsi opraven a jsi krásnější, než jak jsi začínal. Přijal jsi své nedostatky a zkušenosti, pak jsi je napravil a vyléčil, místo aby ses nechal zničit. I já mám trhliny. Během let jsem viděla, jak se z vlasových zlomenin stávají hluboké trhliny. Pořád jsem se je snažila a snažila opravit sama, ale nevěděla jsem jak, dokud jsi nepřišel ty. Jsi moje zlato.“ Hermionino přirovnání vypovídá o jejích pocitech a porozumění pro něj víc než dlouhatánský výčet jeho předností.

„Jsem do tebe zamilovaný. Ty to víš, že jo?“

„Ano, vím, ale nečekej, že ti cokoli dalšího řeknu po telefonu. Můžu být u tebe do dvaceti minut. Zatím ahoj.“

„Zatím!“ Jeho srdce je lehčí, když se vydá zpátky ke stolu. Blaise mezitím snědl půlku jeho jídla.

„Vrátilo se ti trochu barvy do obličeje. Rozhovor dopadl dobře?“

„Víc než dobře. Je na cestě sem.“ Mávne rukou přes své jídlo, aby ho ohřál a začne hladově jíst. „Vážně. Myslím, že jsem nikdy nebyl kvůli nějaké ženě tak mimo. Dokonce ani kvůli mé první manželce.“

„Zrovna jsi řekl 'mé první manželce'.“

„Ne, řekl jsem 'mé manželce'.“

„Ne, kámo, řekl jsi PRVNÍ manželce. Opravdu už přemýšlíš o manželství?“

„Samozřejmě že ne,“ zalhal Draco.

„No, těším se, až uvidím tu interakci mezi vámi. Sakra, ten steak vypadá dobře. Už jsem k smrti unavený z jedení ryb.“

„Tak proč je jíš?“

„Viv a můj trenér. A přitom jediné, na co mám chuť, je steak a hranolky.“

Hermiona dorazí mnohem dříve, než čekal. Ten nový účes se zlatým melírem ho opět překvapí. Převlékla se do elegantních, ale ležérních zelených maxišatů s dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem. Zastaví se u stojanu hostesky, aby jí řekla, že mají Draca a Blaise přesunout do soukromého salónku a ona se k nim připojí na večeři. Pak k nim přistoupí: „Pojďte, kluci. Jdeme do soukromého salónku.“ Políbí Blaise na tvář, ten si pak na to místo položí dlaň a směšně zakoulí očima, jako by na to čekal roky. „Tak ráda tě vidím, Blaisi. Draco.“ Políbí ho na tvář, ale velmi blízko koutku úst. Nemůže si pomoct, ale položí jí ruku dolů na záda. Začíná v něm narůstat frustrace z toho, že se svým vztahem nemohou vyjít na veřejnost. Vrhnou na sebe vědoucí pohled a vydají se směrem k soukromému salónku, zatímco jeho ruka je stále na jejích zádech.

Jakmile se ocitnou za zavřenými dveřmi, Hermiona a Draco se postaví proti sobě. Dvěma prsty jí táhne od velmi hlubokého výstřihu mezi ňadry nahoru po krku a zvedá jí bradu vzhůru, dokud se jejich rty nedotknou. Je to tichý okamžik, kdy se rty a jazyky jemně otírají o sebe. Ztrácejí pojem o tom, jak dlouho se líbají, a vůbec nedbají na to, že je v místnosti Blaise. Nakonec ho pustí a řekne: „Taky tě miluju, můj krásný idiote.“ Nejsou to přesně ta slova, která by chtěl slyšet, ale vystihují je. Znovu ji políbí.

„Ehm,“ připomene jim Blaise svoji přítomnost. „Neuvěřil bych tomu, kdybych to neviděl na vlastní oči. Vypadáš dobře, Grangerová.“

„Ty taky, Zabini. Ale viděla jsem tu ubohou půlku lososa. Nechtěl bys radši opravdové jídlo?“ škádlí ho Hermiona, zatímco si sedá. Draco jí přisune židli a sedne si po její pravici. „Jste pořád hladoví?“

„Vyhladovělí,“ odpoví Blaise.

„Ještě bych si něco dal,“ dodá Draco.

„Dáme si jehněčí na česneku a bylinkách, pečené brambory a kořenovou zeleninu, špenátový salát a pak nějakou drobnost? Myslím, že mám ve skříňce červené, které by se k tomu skvěle hodilo.“

„To zní perfektně.“ Draco políbí Hermionu na čelo a stiskne zvonek na obsluhu. Hermiona objedná a dá pokyn, aby Dracova a Blaisova předchozí útrata byla připsána na její účet. Číšník jim přinese lahev šampaňského a tři sklenice na účet podniku.

Blaise si nemůže pomoci, aby si nevšiml, jak jiný je Draco v její přítomnosti. Je šťastný a uvolněný.

„Paní ministryně, děkuji za večeři. Musím říct, že vůdcovství, jedinečnost, sofistikovanost a zelená ti sluší.“ Blaise jasně naznačuje, že pobrala dost zmijozelských vlastností.

„Nemusíš se bát. Jsem stále prudká, statečná a loajální. Ale už jsme dospělí. Nemůžeme to shrnout tak, že se snažíme být co nejlepší? Inteligentní, kurážní, pracovití a ambiciózní – bez omezení našich kolejí?“

„Souhlasím,“ zvedne Draco svou sklenici k přípitku a druzí dva ho následují. „Na staré přátele, nové přátele, a na to, že jsme dostatečně dospělí, abychom nechali minulost minulostí.“

—xoxox—

Zbytek večeře s Blaisem je nadmíru zábavný. Bez rivality a předsudků z mládí zjistí, jak dobře spolu všichni vycházejí. Blaise je břitký a na paškál si bere Draca nebo občas i Hermionu. Ale ona mu to vrací rychleji, než ji dokáže zasáhnout. Nový pár si rád poslechl, jak se Blaise ocitl v mudlovském New Yorku a snažil se přijít na to, jak se chovat jako mudla, a že všechny své společenské přešlapy svádí na to, že je Brit.

Když večeře skončí, Hermiona a Draco chtějí strávit čas o samotě – což Blaise považuje za zcela zjevné a musí jim opakovaně připomínat, že je stále přítomen.

Trojice opouští klub ve stejnou dobu. Draco a Hermiona musí opět předstírat, že se jen přátelé sešli na večeři.

„Musíme se zase brzy sejít,“ řekne Blaise Dracovi a Hermioně.

„To bych ráda,“ odpoví Hermiona. „Příště vezmu Harryho a Ginny.“

„Vážně?“ diví se Blaise a Draco se ušklíbne. „Vyvolený mě chce poctít svou přítomností?“

Hermiona se tomu komentáři zasměje. „Harryho vlastně docela zajímá tvůj příběh čistokrevného čaroděje skrývajícího se mezi mudly. Bude to sranda. Slibuju.“

„Ale jen jestli mi Ginny podepíše můj archivní kalendář Harpyjí a plavkovou sekci ve Famfrpál Illustrated,“ zavtipkuje Blaise.

Draco podotkne: „Myslím, že to by se dalo zařídit. A nebudeš zklamaný. Je pořád kost.“

„Tak to každopádně.“ Hermiona se podívá na Draca a zavrtí hlavou.

„Budu vás držet za slovo. Čas vyrazit domů. Čau.“ Blaise se otočí na podpatku a přemístí se.

Příště nás čeká: Hermiona si uvědomí, že nemá šanci udržet svůj nový vztah v tajnosti a bude muset říct své rodině o rozvodu daleko dřív, než plánovala.