Poslední vůle a testament
Autor: A plus
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Poslední vůle a testament
Last Will and Testament
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4411208/1/Last-Will-and-Testament
Autor: A plus
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Povolení k překladu: Žádost zaslána
Záhada/drama
Snamione
Rating: 13+ Kapitoly: 3
Slov: 7 693
Shrnutí: Na konci války je Hermiona po propuštění z nemocnice přinucena jít na ministerstvo, aby odpověděla na několik otázek o zesnulém Severusovi Snapeovi.
Éra/období: Po Bradavicích
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží A plus. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Poslední vůle a testament
Kapitola 1.
Hermiona se opatrně postavila, nohama se opírala o studenou kamennou podlahu. Poprvé po několika týdnech odložila lehkou nemocniční košili, aby se oblékla do černého hábitu. Přetáhla si ho přes hlavu a přinutila bolavé končetiny, aby se protáhly rukávy. Mírně sebou trhla, když se hrubá látka otřela o čerstvé jizvy na jejím těle.
Zavřela oči a zhluboka se nadechla, pak posbírala své věci a zamířila ke dveřím. Měla by zůstat o něco déle, to věděla. Ale ve svatém Mungovi byla už několik týdnů a ze všeho nejvíc si přála jít domů a spát ve vlastní posteli. Postele v nemocnici byly příšerné, nebyla si jistá, jak léčitelé očekávají, že se někdo uzdraví, když se nemůže pořádně vyspat.
Vešla do sesterny a vzala do ruky brk, aby podepsala revers. Když zvedla pohled od pergamenu, setkala se se známýma zelenýma očima.
„Harry,“ zalapala po dechu a přitáhla si ho do pevného objetí.
„Hermiono,“ řekl tiše, tiskl ji k sobě a nepouštěl ji, zatímco kolem nich pobíhaly sestry a nevšímaly si ničeho jiného než svých kolegyň.
„Je opravdu konec?“ zašeptal nakonec. „Opravdu jsem ho zabil?“
„Ano, Harry, zabil jsi Voldemorta.“
Dokázal to, slyšel to ověřené od stovek lidí, přesto tu pravdu nedokázal úplně přijmout, dokud mu ji nepotvrdila.
„Pojďme, Hermiono. Půjdeš se mnou na Grimmauldovo náměstí. Je tam spousta postelí a všechny jsou měkčí než ty zdejší.“
Hermiona se usmála.
Obrátili se k odchodu, když se za nimi ozvalo:
„Hermiono.“
Otočili se a stanuli tváří v tvář Kingsleymu Pastorkovi.
Zdvořile na Harryho kývl a pak pokračoval v hovoru s dívkou.
„Hermiono, kdybys se mnou mohla jít na ministerstvo, máme na tebe několik otázek.“
Cítila, jak se jí sevřelo srdce. Jediné, po čem toužila, bylo jít domů a spát. Na co by se jí ještě ministerstvo mohlo zeptat? Za pobytu v nemocnici každý z přeživších dlouze a podrobně vyprávěl o svých válečných zážitcích.
„Kingsley,“ žádal ho Harry, ale on jen zvedl ruku, aby ho přerušil.
„Zabere to jen pár minut, Harry, a nepočká to,“ řekl laskavě, ale pevně.
Harry se podíval na Hermionu.
„Chceš, abych šel s tebou?“
„To nebude nutné,“ řekl Kingsley, než stačila odpovědět.
O několik minut později se ocitli v zasedací místnosti na ministerstvu. Seděla na jedné straně stolu, Kingsley na druhé. Percy Weasley zaujal místo po jeho boku a čmáral poznámky do velkého bloku.
Kingsley seděl naproti ní a díval se jí přímo do očí.
„Jaký byl tvůj vztah se Severusem Snapem?“ zeptal se.
Neměla slov. Takovou otázku nečekala, dokonce ji ani pořádně nechápala.
„Profesor Snape?“ opakovala zmateně, „byl to můj učitel v Bradavicích.“
„Kromě toho, jak jinak jsi ho znala?“
Zaváhala, nebyla si jistá, co tím myslí.
„Byl členem Fénixova řádu… špiónem.“
Kingsley ji chvíli mlčky studoval, jako by se snažil zjistit, jestli něco neskrývá. Nakonec se rozhodl přejít rovnou k věci.
„Měla jsi sexuální vztah se Severusem Snapem?“
Otevřela ústa. Trvalo jí vteřinu, než znovu získala schopnost promluvit.
„Cože?“
„Myslím, že jsi mě slyšela, Hermiono, ale zopakuji otázku. Měla jsi sexuální vztah se Severusem Snapem?“
„Ne! Jak si můžeš… Proč bys vůbec… Co tě vedlo k takovému…“
Zhluboka se nadechla.
„Byl můj učitel. Byl skoro dvakrát starší než já. Nenáviděl mě. Letos jsem ani nebyla v Bradavicích. Musím ti vyjmenovávat další důvody, proč je tvoje otázka tak směšná?“
Kingsley sáhl do složky, kterou držel v ruce, a vytáhl kus pergamenu. Podle typického znaku nahoře poznala, že je to kopie jejích záznamů z Bradavic.
„V jeho hodinách sis vedla velmi dobře,“ poznamenal podezřívavě.
„Ve všech předmětech jsem měla velmi dobrý prospěch,“ vyjela na něj. „Tvrdě jsem pracovala na každé známce, kterou jsem dostala, zejména v jeho třídě. Jak se opovažuješ naznačovat, že má hodnocení jsou výsledkem čehokoli jiného.“
„Vím, že se o tom musí těžko mluvit, Hermiono,“ řekl vřelým, ale blahosklonným tónem ve snaze pokusit se o jiný přístup. „Byl v mocenském postavení a využil tě. Muselo být těžké říct ne čaroději s jeho silou, s jeho autoritou.“
Rozhořčeně se zvedla.
„Nevím, o co jde, nevím, kam míříš, ale tohle mi nestojí za ztracený čas. Kdyby někdo vznesl nějaké směšné obvinění… Kdyby se někdo chtěl pomstít, vyvolat nějaké pomluvy… Dokážu si představit, že by to byl typ věci, která by zajímala Ritu Holoubkovou, ale ministerstvo má určitě lepší věci na práci, než vyšetřovat nehorázná tvrzení o poměru mrtvého profesora s bývalou studentkou.“
Pastorek vytáhl ze složky, kterou držel, další dokument, tentokrát fotografii. Posunul ji přes stůl směrem k Hermioně. Zírala na ni a po zádech jí běhal mráz. Nehýbala se. Nikdy předtím o tom nepřemýšlela, ale mudlovská a kouzelnická fotografie vypadaly úplně stejně, když na nich bylo mrtvé tělo. A tady to stálo, napsané krví, jeho vlastní krví, na oprýskané dřevěné podlaze Chroptící chýše. Čmáral to ve spěchu, jak odpočítával vteřiny do své smrti, ale rukopis byl nezaměnitelný.
Všechno odkazuji Hermioně Grangerové.
Klesla zpět na židli.
„Proč by to dělal?“ zašeptala.
„To se právě snažíme zjistit.“
Naprostá hrůza a zmatek v její tváři stačily, aby bystrozora přesvědčily, že mluví pravdu. Nechal lahvičku s veritasérem tiše vklouznout zpátky do kapsy.
Mlčky zírala na fotografii. Tělo na snímku leželo nehybně, jediný patrný pohyb byl slabý odraz blesku fotoaparátu v krvi, který se stále dokola opakoval. Zasáhla ji hrůza celé situace. Nebyl mrtvý, když ho s Harrym v Chroptící chýši opouštěli. Proč si to mysleli? Proč mu nezkontrolovali puls?
„Já nic nechci.“
Chvíli ji studoval. „Hermiono, tohle je závěť psaná krví, nese v sobě magickou moc. Nemáš na vybranou. Odkázal ti všechno.“
Percy přistoupil k malému stolku u zdi, vzal z něj krabici, přinesl ji a položil na stůl před ni. Obsahovala hůlku a několik dalších drobností.
„Co je to?“
„Tohle byly jeho osobní věci… našly se u něj, když zemřel. Jsou tvoje.“
Vrátila víko na krabici.
„V krabici je jeho klíč od Gringottů. Jeho ochrany by teď měly být uzpůsobeny tak, aby tě poznaly. Bradavice potřebují jeho komnaty vyklidit do konce léta. Předpokládám, že nechceš, aby se tahle záležitost dostala na veřejnost?“
Nezmohla se na víc, než na zamumlanou odpověď.
Znovu se podívala na fotografii. Tohle nebylo plánované, nebylo to předem promyšlené, byl to poslední zoufalý čin umírajícího muže.
Na Grimmauldovo náměstí se vrátila jako omámená. Byl zázrak, že se nerozštěpila. Otevřela dveře a našla spoustu lidí, oslavujících návrat svých hrdinů. Prodírala se davem, sotva vnímala lidi kolem sebe. Konečně hlukem pronikl známý hlas.
„Hermiono.“
Pohlédla stranou a spatřila, jak se z davu vynořuje Harry.
„Hermiono, měl jsem o tebe strach. Zdržela ses na ministerstvu pěkně dlouho.“
Podívala se na něj a on poznal, že něco není v pořádku.
Popadl ji za ruku, vtáhl ji do velké spižírny a zavřel za nimi dveře.
„Co se stalo? Kde jsi byla?“
„Byla jsem na ministerstvu, kde mě vyslýchali kvůli mému nedovolenému poměru se zesnulým Severusem Snapem.“
„Tvému čemu?“
Podala mu fotografii.
Chvíli ji studoval a pak k ní opatrně vzhlédl.
„Hermiono, ty jsi…“
„Samozřejmě, že ne. Pro Merlina, Harry, měj trochu důvěry.“
„Promiň,“ zamumlal. „Takže co jsi udělala?“
„Přijala jsem to. Musela jsem, bylo to napsané krví.“
„Byl zmijozel,“ prohlásil Harry po dlouhé odmlce.
„Jak to myslíš?“
„Chci říct, že on byl zmijozel, a i když bych nerad, aby to znělo jako hrozné klišé, nic by ti nenechal, kdyby z toho něco neměl.“
„Je mrtvý, jak by z toho mohl něco mít?“
„To nevím, ale něco v tom je.“
„Pomsta? Nechali jsme ho tam, Harry. Když jsme ho opouštěli, byl ještě naživu. Možná chtěl, abych se cítila provinile.“
„Kdyby se chtěl pomstít, tak by to hodil na mě.“
„To je pravda.“ Bez ohledu na to, jak moc ji nenáviděl, Harryho očividně nenáviděl víc.
„A Hermiono, i kdybychom zůstali, i kdybychom mu sehnali pomoc… na Naginino kousnutí neexistuje žádný lék. Nemohli jsme nic dělat.“
„Já vím,“ zašeptala.
„Neměl tě rád, Hermiono. To nebylo hrané, předstírané, ty jsi ho skutečně rozčilovala.“
„Já vím,“ řekla znovu a tentokrát se jí do tváře vkradl smutný úsměv.
„O to těžší je to pochopit.“
Harry studoval fotografii, všímal si každého detailu.
„Hermiono… Kdybych umřel, nechal bych ti všechno, co mám, protože jsi moje nejlepší kamarádka a já tě mám rád… ale kdybych tě rád neměl … nechal bych ti své věci, protože bych čekal, že v nich něco najdeš.“
Upřeně na něj hleděla, nemluvila, ale pomalu vstřebávala každé slovo.
„Musíme se na to podívat ze Snapeova pohledu. Moc toho o tobě nevěděl, jen to, co viděl ve třídě. Znal tě jako dívku mávající rukou, dívku zajímající se jen o otázky a odpovědi. Viděl tvou inteligenci a neukojitelnou zvědavost. Možná věděl, že tu zvědavost dokáže zažehnout, až se budeš probírat věcmi, které ti zanechal, dokud nenajdeš to, co chtěl, abys našla. Možná skrýval nějaké tajemství, které chtěl přivést na světlo.“
xxx
„Co jste to dělal, profesore?“ Její hlas se rozléhal prázdnou komnatou. Po zádech jí přebíhal mráz. Byl mrtvý, to věděla, ale stále tu cítila jeho přítomnost. Možná byla chyba, že do sklepení přišla sama, ale už tu byla.
Nejdříve prohledala krabici s jeho osobními věcmi, hůlkou, různými lektvary, které s sebou nosil, a podivným předmětem, který nepoznávala. Byl to nějaký malý zlatý kouzelný předmět. Neodpovídal však popisu ničeho, s čím se setkala v některé ze svých knih. Strčila si ho do kapsy a neustále ho nosila s sebou, vytahovala ho a studovala, kdykoli měla příležitost.
Následující měsíc strávila tříděním a balením jeho věcí. Než začne školní rok, Bradavice ubytují v těchto prostorách nového profesora. Bylo těžké si to představit. Byla vděčná, že má co dělat, něco, co jí dává smysl kromě učení se na OVCE. Probírala se jeho knihami, jeho laboratorním vybavením, ale nenašla nic, co by vysvětlovalo, proč jí tyto věci odkázal.
Pak jednoho dne učinila objev. Vyklízela jeho psací stůl, když vzadu v zásuvce narazila na zápisník vázaný v černé kůži. Byl silně chráněný. Trvalo jí dva dny a pět knih z jeho osobní knihovny, než prolomila ochrany. Nakonec se desky otevřely a odhalily stránku za stránkou popsané hranatým rukopisem, který tak dobře znala. Zdálo se, že jde o jakýsi laboratorní deník, ve kterém podrobně popisoval své experimenty.
Otočila stránku a bylo to tam; náčrtek předmětu, na který zírala už několik týdnů. Vytáhla ho z kapsy a položila na stránku. Byl téměř totožný. Prohlížela si hladké linie na papíře. Netušila, že ten muž uměl kreslit. Ten náčrtek byl tak… jeho. Každá čára byla pečlivě a precizně načrtnutá s přesně vyznačenými rozměry a úhly, ale pak byly části vystínované hlubokými stíny uhlem, složité a tajemné, takže objekt na stránce působil téměř trojrozměrně. Prolistovala stránky s výpočty, které kresbu doprovázely. Byly tam proměnné, množství, objemy, ale konec rovnice vždycky skončil v letech.
Vzala si brk a čistý pergamen a znovu si prošla výpočty, tentokrát podle nich postupovala. Probírala se stejnými složitými aritmetickými vzorci a vytahovala si z jeho polic knihy, aby jí pomohly, když jí to přerostlo přes hlavu. Den se změnil v noc a ta zase v den, ale ona si toho sotva všimla, jak procházela vzorce. Nakonec odhodila brk a zadívala se na předmět, který lesklý a nehybný ležel na stole.
Upravený obraceč času, založený na úplně jiných principech než originál. Obraceč času, který manipuloval s časem ne v hodinách, ale v letech.
Mohla provést všechny výpočty, všechny výzkumy, které chtěla, ale vždycky se to zúžilo na jeden neznámý faktor: kolikrát jím otočil?