Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Když voda opadne

27. Exodus - část 1/2

Když voda opadne
Vložené: Jacomo - 09.07. 2022 Téma: Když voda opadne
Jacomo nám napísal:

Když voda opadne

After The Flood

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9152048/1/after-the-flood

 

Autor: hiddenhibernian

Překlad a banner: Jacomo              Beta: Ivet

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

27. kapitola - Exodus, část 1/2

 

dům Grangerových, Sutton Road, Ilchester, Somerset
19. září 2009, 13 hodin

Jakmile se otevřela stavidla, jedinou věcí, která dělila Malfoyovy od potopy, bylo Narcisino křehké narůstající štěstí. Draco si hledal výmluvy, aby mohl pobývat mimo Vdovský dům a přemisťoval se přímo do svého pokoje. Jeho matka vždy považovala za nepsané pravidlo používat k přemisťování halu nebo v minulosti na Manoru k tomu určený salon, ale nic neřekla.

Číše přetekla, až když byla Hermiona pozvána na oběd. Narcisa, která nikdy neprojevovala vůči těm, jež milovala, příliš jasnozřivosti, možná souhlasila s tím, že bylo výhodnější, když Dracova žena prozatím bydlela jinde, ale ukázalo se, že je nemožné ji odradit od toho, aby se Hermioniny třicáté narozeniny slavily v kruhu rodiny.

Hermiona a Lucius se po válce setkali v Azkabanu. Tato příležitost se jaksi nehodila k radostnému usmíření starých neshod, stejně jako krátké okamžiky, kdy na sebe po Luciusově propuštění narazili. Kromě obecných pozdravů se jejich poslední interakce odehrála během války na Malfoy Manor. Bylo těžké si představit nepříznivější pozadí pro jejich opětovné shledání než vztah vzniklý na základě manželství.

V den svých narozenin si Hermiona v koupelně rodičů vzdorovitě spínala vlasy; připadala si, jako kdyby se chystala do boje. Nejhorší bitvu nejspíš bojovala sama se sebou; chtěla Luciusovi Malfoyovi povědět tolik věcí, ale byla odhodlaná zůstat ledově zdvořilá.

Později si říkala, že si měla uvědomit, že je to i tak odsouzeno k nezdaru: bylo nepravděpodobné, že by Malfoye dokázala porazit jeho vlastní taktikou.

Zpevnila poslední pramen vlasů a prohlédla si svůj obraz v zrcadle: ucházející. Na sobě měla svůj starý formální hábit; později ho na skutečnou narozeninovou oslavu odloží, ale na Luciuse nehodlala plýtvat novými šaty. Spěšně si nanesla mudlovský mejkap a frustrovaně si povzdechla, když si rozmazala řasenku.

V tom někdo zaklepal na dveře.

„Už jdu!” houkla a snažila se hůlkou přebytečnou řasenku odstranit, než si příliš pozdě uvědomila, že by bylo snazší použít vatovou tyčinku.

„Kvůli mě nespěchej. Opravdu mě baví trávit čas na nudných mudlovských chodbách,” ozval se zvenku známý hlas a Hermiona se usmála.

„Jistě, jinak bys tu nebyl,” odsekla.

„Bylo mi nařízeno, abych tě přivedl. Nelichoť si, jsem tady pod nátlakem,” odpověděl Draco.

„Možná to pro tebe bude šok, ale mimo komunitu čistokrevných je vzácné,” poznamenala Hermiona zlehka a přidala trochu rtěnky, načež si to rozmyslela a znovu většinu setřela, „aby dospělí muži neustále dělali to, co jim říkají jejich matky.”

„To možná platí pro nebelvírské muže. Zmijozelové ale dbají na to, aby po nich nebylo požadováno nic, co by původně nechtěli sami udělat.”

„Jo, správně!” vyhrnula se Hermiona ze dveří, protože už to nemohla déle vydržet. „Proto jsi minulý měsíc musel jít na ten ples u Greengrassových a žadonil -” Draco zvedl varovně prst, ale Hermiona se nedala zastavit, „- žadonil, abych šla s tebou, aby sis nemusel celou noc povídat s Dafné a Astorií!”

„Ach, ale - to byla jen mazaná finta. Ve skutečnosti jsem celou noc hrál v knihovně s Blaisem a pane Greengrassem karty - to by se mi těžko povedlo, kdybych tě přitáhl s sebou. Taky jsem vyhrál pěknou sumičku.”

„Tak co, dostaneme dneska najíst?” zeptala se Hermiona se silnou ironií.

„Obvykle se snažíme naše hosty nakrmit, takže ano.” Draco si opožděně uvědomil, že nebyla tak úplně host a zřejmě ji to zamrzelo, ale vzala to sportovně.

„To jsem ráda. Být vykopnutá a ještě o hladu by už bylo trochu moc.” Hermiona zachytila výraz na Dracově tváři a okamžitě zalitovala, že ho tak škádlila. „Nech to být, je to v pohodě. Mám spoustu času, abych stihla mamku a taťku u televize, a když ty řeči o zahradničení začnou přehánět, vždycky se můžu přemístit na Grimmauldovo náměstí.”

Když Draco prvně navštívil číslo dvanáct, byl jím fascinován. Nikdy nezapomněl, že je také potomkem Vznešeného a starobylého rodu Blacků, ale v pozdějších letech mu Hermiona připomněla, že ve válce bojovali i jiní příslušníci rodu, než jen jeho teta Belatrix.

Nebylo překvapením, že Krátura se na Draca okamžitě vrhl tak, že ho to přimělo se ušklíbnout na Hermionu, která se na všechno to rozplývání nad Pánem tvářila dost zatvrzele. Zadostiučinění jí poskytl portrét paní Blackové, která začala proklínat Dracovo zrádcovské chování a zpochybňovat jeho původ. Zpočátku ho to vyděsilo, ale brzy zjistil, jak na ni; po první pohrůžce terpentýnem speciálně upraveným podle Snapeova receptu se paní Blacková značně zklidnila.

Když Hermiona zamávala rodičům na rozloučenou a slíbila, že se večer včas vrátí na oslavu, přemístili se odděleně do Vdovského domu. Draco neztrácel čas pobytem uvnitř a okamžitě ji doprovodil na zahradu, kde čekal bohatě prostřený stůl. Jakmile se Hermiona přiblížila, ucítila, že mírný podzimní chlad ve vzduchu ustoupil; někdo musel seslat složitou vrstvu zahřívacích a vítr blokujících kouzel, aby se postaral, že neprochladnou.

Uvítala ji Narcisa, která jí vykročila vstříc s rozpaženýma rukama a elegantně jí vtiskla letmé polibky na obě tváře.

„Nejdražší Hermiono, tak ráda tě vidím. Všechno nejlepší k narozeninám!”

Hermiona chtě nechtě její nadšení sdílela; Narcisa jí chyběla, i když se potkávaly téměř na každé veřejné akci, kam šla. Kouzelnický svět se zas až tak nerozšiřoval, aby se jeho významné osobnosti obměňovaly, takže v popředí se pohybovaly tytéž postavy, ať už šlo o charitativní galavečer pro Fond Svatého Munga nebo zásnubní večírek Pansy Parkinsonové.

„Já vás taky, vypadáte nádherně,” prohlásila Hermiona se skutečným obdivem. Štěstí Narcise slušeno; jako kdyby měla méně ostré hrany a působila mnohem robustněji, než ji kdy Hermiona viděla. Oči jí v kontrastu se zeleným hábitem, který měla na sobě, zářily skoro stejně modře jako ty Ronovy. Vypadalo to, jako kdyby některé vrásky na její tváři zmizely, i když to mohlo být způsobeno jen zázraky kouzelnické kosmetiky, jejíž používání Hermiona nikdy úplně neovládala.

„Luciuse samozřejmě znáš,” ukázala Narcisa na svého manžela, který za pečlivě prostřeným stolem vypadal stejně nepatřičně, jako kdyby se k zasedání Starostolce rozhodl připojit drak. Hermiona si ho mlčky prohlížela a on jí věnoval kamenný pohled.

„Přeji všechno nejlepší k narozeninám,” pronesl nakonec, aniž by v jeho hlase zazněla jakákoliv emoce.

„Děkuji,” odpověděle rovněž neutrálně a už zalitovala, že to pozvání přijala.

Draco toho o životě ve Vdovském domě po Luciusově návratu pověděl jen velmi málo, ale snadno usoudila, že propuštění otce neuvítal se stejným nadšením jako Narcisa. Hermiona si uvědomila, že je nemožné vydedukovat, jaké jsou jeho city k otci; freudovský psychiatr by možná dokázal jeho emoce ohledně daného tématu rozmotat; ale ona na to rozhodně nestačila.

Nicméně teď už Draca znala a věděla, že se zformoval do jiného muže, než byl jeho otec. Část motivace, která ho poháněla opačným směrem, než mířil Lucius, musela pocházet z jejich komplikovaného vztahu; jen nevěděla, jak velká. Když teď pozorovala úsečné přikývnutí, které věnoval svému otci, a nepatrný pokles Luciusovy hlavy, který byl odpovědí, uvědomila si, že věci musí být ještě horší, než čekala. Pokusila se potlačit nepatrný záchvěv potěšení z toho, že by Draco mohl být jejím spojencem proti Luciusovi.

Konverzace Hermiony a Narcisy probíhala lehce, se symbolickými příspěvky od Draca; Lucius tam prostě seděl. Pouze si nabral jídlo na talíř. Hermiona si příliš dlouho vystačila s hotovými jídly od M&S, oblíbenými u jejích rodičů, takže jedla s nadšením, které by nezahanbilo ani Rona v Bradavicích. Když se po hlavním jídle sklízely ze stolu servírovací mísy, Draco odložil svou skleničku tak hlasitě, že to Hermionu přimělo posadit se zpříma. Poznala volání do zbraně, když nějaké zaslechla.

„Jez,” přikázal hrubě a ostře se na otce zahleděl.

„Za mých časů nebylo zvykem dávat příkazy starším.”

Draco se očividně musel ovládnout, ale místo odseknutí ono slovo jen zopakoval.

„Jez,” řekl znovu.

Lucius povýšeně pozvedl jedno obočí způsobem, který Hermioně připomněl Snapea těsně předtím, než uložil školní trest. „Děkuji za tvůj zájem. Ujišťuji tě, že jsem plně schopen se najíst.”

Narcisa položila ruku na Dracovu paži, ale ten ji pokrčením ramen odsunul, když se naklonil na druhou stranu stolu k Luciusovi.

„Nedělej ze mě hlupáka. Nesnědl jsi ani sousto a oba víme proč,” pronesl Draco s děsivým klidem v hlase, podle kterého Hermiona poznala, že je naprosto rozzuřený. Byla však na rozpacích proč; co ho vedlo k tomu se starat, jestli jeho otec něco z oběda snědl? Letmým pohledem na Narcisu na opačném konci stolu zjistila, že hostitelka zbledla. Jídlo přece nemohlo být otrávené, že ne? Nenápadně vytáhla z kapsy hůlku a zoufale se snažila vzpomenout, kde má v kabelce bezoár - vzadu u nouzových zásob lektvarů, nebo vlevo v lékárničce?

„Luciusi…” pípla Narcisa slabě, očividně se snažila zabránit tomu, aby se oběd zvrtnul směrem k hádkám popisovaným v kouzelnickém bulváru. K tomu druhu hádek, který obvykle končil přijetím většiny účastníků u Svatého Munga, jež si s sebou nesli hnědé papírové tašky s různými částmi těla a na zvláštních místech jim rašila chapadla. Luciusova další slova zmařila veškeré naděje na civilizované zakončení, které v sobě Narcisa chovala.

„Já budu rozhodovat o tom, s kým se rozdělím o chléb. Navzdory tomu, co si možná přeješ, ještě nejsem nemohoucí,” prohlásil Lucius s povýšeností, která se nezadala s Voldemortem na vrcholu jeho moci.

„To by se dalo zařídit,” zavrčel na to Draco.

„O co tady jde?” dožadovala se vysvětlení Hermiona; vypadalo to, že všichni ostatní u stolu vědí, o čem ta hádka je, ale ona byla stále mimo. Nikdy moc dobře nezvládala nepochopení věcí, a to ani když nevedly ke spuštění mezigenerační války.

Draco měl palec na hůlce a nespouštěl oči z Luciuse, když jí odpověděl mnohem klidnějším hlasem, i když nasáklý pohrdáním: „Nebude se s tebou dělit o chléb, protože by to znamenalo, že jsi lidská bytost. Jako je on.”

Všechen vztek a frustrace, které Hermiona potlačovala od doby, kdy se dozvěděla, že byl Lucius propuštěn, jako by explodovaly naráz. Najednou jí bylo jedno, čí to je otec nebo manžel. Vstala tak rychle, že by se byl stůl převrátil, kdyby ho nestabilizovala kouzla vetkaná do intarzií znázorňujících bojující skřety.

„Je tu i druhá cesta, ne? Rozhodně už mu dál nebudu vnucovat svou přítomnost,” oznámila tak chladně, jak jen dokázala, přičemž se neúspěšně snažila, aby se jí netřásl hlas. Otočila se k odchodu; bylo to buď tohle, nebo začne metat kletby.

„Hermiono, počkej!” Narcisa se musela vymrštit ze židle v překvapivě neladném pohybu, když se jí podařilo chytit Hermionin rukáv těsně předtím, než se přemístila. Vyvedla tím Hermionu z rovnováhy.

„Promiňte, Narciso, ale jaký to má smysl?” zeptala se podrážděně. „Proběhly dvě války a nejméně dvě cesty do Azkabanu - nemyslím si, že změní názor.” Jemně setřásla ženinu ruku. „Raději budu svůj čas trávit tím, že dělám něco užitečného, než ho plýtvat na někoho, kdo uvízl v minulosti,” prohlásila s nadhledem, ačkoliv se neodvážila podívat na nehybnou postavu na druhé straně stolu. Díky tomu, že se trochu uklidnila, zvládla se přemístit mnohem snadněji; neodolala tomu, aby se trochu nepředvedla, a zmizela ze sluncem zalitého trávníku téměř neslyšně.

Mezi Malfoyovými se rozhostilo ticho; jen jemný šelest větru v korunách stromů obklopujících dům jim připomínal, že existuje něco víc než krev, politika a ztracené případy.

Draco promluvil první; během scény zůstal sedět, zdánlivě lhostejný k vínu rozlitému z Hermionina poháru, pomalu barvícímu ubrus do purpurova, a k jejímu dramatickému odchodu. Stále nespouštěl oči z Luciuse.

„Slyšel jsi, otče?” zeptal se. „Už opravdu nezáleží na tom, co říkáš nebo děláš. Tvoje dny skončily,” jeho hlas nabyl na jedovatosti, „a Hermiona Granger-Malfoyová bude brzy řídit kouzelnický svět. Není to obrat hodný záznamu v dějinách?”

„Draco -” pokusila se ho přerušit matka, ale ignoroval ji.

„Její strana vyhrála a naše prohrála. Kořist patří vítězům. Ani na okamžik si nemysli, že bys tu seděl, kdyby nebylo jí. Kdybychom neměli Hermionu, matka a já bychom se stále snažili najít na ministerstvu někoho, kdo by odpověděl na naše sovy.”

„Chceš říct, že bych měl být vděčný?” zeptal se Lucius s hrůzu nahánějící ironií.

„Ne. Pouze říkám, že jsi ve všem selhal. Ale přesto se stále držíš -” Draco se odmlčel v půli věty, naštvaný na sebe, že ztratil nervy. „Myslel jsem, že se aspoň pokusíš kvůli matce. Má Hermionu docela ráda, věděl jsi to? Ale ty si pořád myslíš, že je důležitější držet se svých předsudků -”

„Nejsem schopen zabránit ti ve styku se šmej- s mudlorozenými, poloviční krve a dalšími podřadnými tvory, ale sám se k tomu nesnížím,” prohlásil Lucius chladně.

Draco se s nadějí podíval na Narcisu, jako by čekal, že něco řekne, ale zůstala zticha, jen očima úzkostlivě těkala mezi nimi, jako kdyby se snažila odhadnout další výbuch.

„Výborně. Pak nevidím důvod, proč tento rozhovor dál prodlužovat,” odpověděl Draco s náhlou, nucenou lehkostí. Zdvořile se uklonil Narcise. „Mami, děkuju ti za tvoji starostlivost, jsem si jistý, že Hermiona tvou laskavost ocenila. Pokusím se odnést si všechny své osobní věci, ale možná se pro některé budu muset později vrátit. Pošlu ti sovu, abych se domluvil. Můžu navrhnout setkání u čaje příští úterý na Příčné ulici?”

Narcisa na něj nechápavě zírala.

„Draco, kam jdeš?” zeptala se s náhlým neblahým tušením. „Neodcházíš, že ne?”

„Už to tak vypadá,” odpověděl stejně veselým tónem hlasu a vstal, aby ji políbil na tvář. Svého otce ignoroval. Chytila ho za zápěstí překvapivě silným stiskem a prosebně k němu vzhlédla.

„Prosím, Draco -”

Stejně jako Hermina se jemně vymanil z Narcisina držení.

„Jsem si jistý, že mi rozumíš,” řekl laskavě. „Nezapomeň, uvidíme se příští úterý.” Načež se přemístil, pravděpodobně do domu, aby zmenšil a sbalil si svoje věci.

Navzdory vnitřnímu zmatku se Narcisa nedokázala přimět k tomu, aby porušila celoživotní zvyk a přemístila se za ním, aby ho zadržela. Zastavila se, napřímila se do celé své výšky a hlasem, který se třásl hněvem, vyplivla na Luciuse slova na rozloučenou: „Všechno jsi zničil! Celou dobu jsem setrvala po tvém boku, ale tohle ti nikdy neodpustím!”

Zapadající slunce jí ozářilo vlasy a na chvíli vypadala jako bohyně války slibující odplatu. Lucius se zalekl, na okamžik netypicky ztratil řeč a Narcisa dál neotálela; poté, co na něj vrhla sžíravý pohled plný opovržení, se otočila a vydala se k domu.

Její štíhlá postava se rychle přesunula přes trávník a zmizela za dveřmi a Lucius zůstal sám. Bezmyšlenkovitě sbíral zbytky jejich jídla, které teď tvořily jen rozpadlé kousky a skleněné střepy.

Když byl mladý, věřil, že vítězství je jisté; jak by mohl tak slavný počin jako ten jejich selhat? Čas jejich pocit nepřemožitelnosti narušil a následné události ho úplně roztříštily. Ještě nebyl starý, ale když přemýšlel o budoucnosti, cítil v kostech každý rok. Porážka všeho, v co věřil, byla nevyhnutelná; skoro jako novodobý král Artuš bojoval, aby udržel poslední citadely před barbary, ale byl odsouzen k nezdaru.

Nad Vdovským domem a poli a loukami v okolí, které bylo před pouhými deseti lety součástí jeho držav, zapadalo slunce a Lucius sledoval, jak se na kouzelnickou Británii snáší soumrak.

***

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 06.03. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: Gift - 14.07. 2022
Tak nějak to muselo být. Autorka to nemohla napsat lépe k obrazu mému. :-) Jsem hrdá jak na Hermionu tak Draca, že zachovali decorum a vlastně i na Narcissu, že ji to konečně došlo. Takhle to muselo dopadnout a čím dříve, tím lépe. Děkuji, byla to velmi uspokojující kapitola. :-)

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: kakostka - 12.07. 2022
Mno, Lucius je vážně šarmantní chlapík, že? A takovej ochotnej, přizpůsobivej, s radostí vítající snachu do rodiny:-))) prostě formát, druhej takovej není, prostě neeee. Jsem moc ráda, že se Draco jasně vymezil a ukázal, na čí straně stojí, nejen že mu jde o Hermionu, ale vidí, že tímto stylem Lucius pohřbí vše o co roky usiloval. Cissa a její dilema je fakt těžké, Draco s Mione a nebo Lucius, mno jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se ho zbaví. Nemohl by Lucík vysmahnout z vdovského domu? Asi ne, že? Hermiona to ustála se ctí, mohla mu dát pěstí, to by pro Luciuse byl asi dostatečný argument. Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování.

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: zuzule - 11.07. 2022
Hermiona se udrzela, to ma muj obdiv. Draco se postavil za ni a dokonce i Narcisa se pridala. Paradni. Bude muset prijit po ctyrech, aby to aspon malinko napravil. Dekuju!

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: moiki - 10.07. 2022
Děkuju moc za další část tohoto příběhu.

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: katrin - 09.07. 2022
Som zvedava na druhu cast kapitoly, zatial za mna mietna scena, i ked na druhej strane nemusiaadat kliatby na to, ab zanikol svet, ako ho clovek pozna..

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: Lupina - 09.07. 2022
Asi k něčemu takovému muselo dojít. Hermioně tleskám, že nepoužila hůlku. Draco se postavil za manželku, tak to má být. A Narcisa bude bude trpět nejvíc. Nesmírně se těším na pokračování, Jacomo. Děkuji za překlad.

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: Katty - 09.07. 2022
Jsem ráda za Narcisinu reakci… Děkuji za překlad.

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: denice - 09.07. 2022
Zdá se, že Lucius to vážně přehnal, určitě si nepředstavoval, že se proti němu postaví i Narcisa. No, jak si ustlal, tak si lehne. A zdá se, že ve zbytku svého života bude velmi osamělý. A četlo se to nádherně, i když Lucius byl takový nadutý trouba :-) Díky.

Re: 27. Exodus - část 1/2 Od: Baru - 09.07. 2022
No, nějaká roztržka byla nevyhnutelná. Ale velmi mne překvapila Narcissa. Děkuji a těším se na další.

Prehľad článkov k tejto téme:

hiddenhibernian: ( Jacomo )27.08. 2022Epilog - Epitaf
hiddenhibernian: ( Jacomo )20.08. 202232. Polibek na Bermondsey Street
hiddenhibernian: ( Jacomo )13.08. 202231. Slunce ve tvých dlaních
hiddenhibernian: ( Jacomo )06.08. 202230. Osudu pro smích
hiddenhibernian: ( Jacomo )26.07. 202229. Dopad
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.07. 202228. Následuji tě do temnoty
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.07. 202227. Exodus - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.07. 202227. Exodus - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )02.07. 202226. Hvězda vždycky září jasně
hiddenhibernian: ( Jacomo )25.06. 202225. Intermezzo
hiddenhibernian: ( Jacomo )18.06. 202224. Návrat z exilu
hiddenhibernian: ( Jacomo )11.06. 202223. Konec světa
hiddenhibernian: ( Jacomo )04.06. 202222. Dulce et decorum est
hiddenhibernian: ( Jacomo )28.05. 202221. Cvičení z praktické archeologie
hiddenhibernian: ( Jacomo )21.05. 202220. Minulost je neznámé území
hiddenhibernian: ( Jacomo )14.05. 202219. Prozření pomaleji chápajících
hiddenhibernian: ( Jacomo )07.05. 202218. Konec - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )30.04. 202218. Konec - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.04. 202217. Zmizení
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.04. 202216. Uletět odtud
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.04. 202215. Děti revoluce - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )02.04. 202215. Děti revoluce - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )26.03. 202214. Ještě jednou a s citem
hiddenhibernian: ( Jacomo )19.03. 202213. O přízracích a laskavosti
hiddenhibernian: ( Jacomo )12.03. 202212. Hnízdo zmijí
hiddenhibernian: ( Jacomo )05.03. 202211. Pomalá cesta ke světlu
hiddenhibernian: ( Jacomo )05.02. 202210. Princův příběh - mezihra
hiddenhibernian: ( Jacomo )20.11. 20219. Kouzelné slůvko
hiddenhibernian: ( Jacomo )13.11. 20218. Vyprávění krotitele draků
hiddenhibernian: ( Jacomo )30.10. 20217. Peklo jsou ti druzí
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.10. 20216. Pro větší dobro
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.10. 20215. Ulice, které jsme znávali
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.10. 20214. Vzkříšení z popela
hiddenhibernian: ( Jacomo )25.09. 20213. Drsné probuzení
hiddenhibernian: ( Jacomo )18.09. 20212. Má to háček
hiddenhibernian: ( Jacomo )11.09. 20211. Shledání na Bermondsey Street
hiddenhibernian: ( Jacomo )04.09. 2021Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )04.09. 2021Úvod - Když voda opadne