Preklady fanfiction Harryho Pottera

29. kapitola - Dopad

Varování: Tato kapitola obsahuje násilné scény.

Chroptící chýše, Prasinky, Skotsko
2. května 1998, čtvrt na dvě odpoledne

Harry se snaží vylézt z tunelu kolem bedny, za kterou se schovávají, do místnosti, odkud právě slyšeli odejít Voldemorta. Ron ho stáhne zpátky.

„Přestaň, uslyší nás!” Ron není ve stejném stavu šílenství jako Harry a dokáže jasně myslet. „Vraťme se - uvědom si, že se nemůže přemístit do Bradavic, pořád ho tam můžeme dohnat!”

Chtě nechtě je Hermiona téměř ohromená, že si to konečně uvědomil.

„Ochrany padly, Rone! Teď už se můžeš do Bradavic přemístit - i když to stále vypadá, že tam jsou,” opravuje ho se vzpomínkou na lepkavý dotek potrhaných strážných kouzel. Všichni se otočí a plazí se tunelem zpět tak rychle, jak jen dokážou, za pomoci levitačních kouzel sesílaných Ronem, který tvoří zadní voj. Při škrábání se ven úzkým průchodem si naléhavě šeptají a podaří se jim vymyslet provizorní plán. Poslední věc, kterou Harry říká, je připomenutí Hermioně, co musí udělat, pokud budou úspěšní.

Hermiona náhle nemůže dýchat a hrudník má okolo tlukoucího srdce příliš stažený, ale sebere se a znovu mu slíbí, že to udělá. Musí, nebo bude všechno k ničemu. Vždycky dokázala udělat to, co bylo nutné; teď není čas přestat být Hermionou Grangerovou.

Jakmile vylezou z tunelu, mohou se narovnat. Hermiona ve spěchu rozdává baziliščí zuby a košťata, která si nacpala do korálkové kabelky, když utíkali z Komnaty nejvyšší potřeby.

Poté, co zkontrolují Pobertův plánek, vydají se pronásledovat Voldemorta. Hermionino koště se při startu nejistě zachvěje, ale Harry natáhne ruku od neviditelného těla a stabilizuje ji. Je zahalený neviditelným pláštěm. Pokud tam na konci nebude, mohli to zrovna tak před všemi těmi lety v Tajemné komnatě vzdát.

Ron i při letu pevně svírá v ruce plánek a přesně předpovídá Voldemortovu cestu do Zapovězeného lesa. Hermionu opět k prasknutí naplňuje hrdost a láska k němu. Přeje si, aby měla čas mu to povědět, ale doženou Nagini a jejího pána a čas se náhle zastaví.

Hermionin svět se zúží na využití své magie, kterou vyšle baziliščí zub jako smrtící projektil do Naginina oka.

Had se po nárazu svíjí a kroutí, načež mu Ron zubem probodne hrdlo. S předposledním viteálem nehodlají riskovat. Klec se otřásá smrtelnými záchvaty Nagini, ale Voldemort (ne! Tom Raddle, vždycky nazývej věci pravými jmény, říká si) hledí jen na Harryho.

Ti dva kolem sebe krouží. A dřív než dostane Hermiona čas se nadechnout, oba udeří.

Ron a Hermiona jsou bezmocní, jediní diváci nacházející dostatečně blízko na to, aby svého kamaráda slyšeli, jak se vysmívá vrahovi svých rodičů a ničiteli tolika rodin.

Hermiona si bude už navždycky pamatovat Harryho slova: „Zkus v sobě najít trochu lítosti, Raddle!”¹⁾, která vykřikne předtím, než zvedne hůlku, aby vymazal toho, kdo kdysi býval opuštěným londýnským sirotkem. Je na Harryho tak hrdá, tak hrdá, že došel takhle daleko a stále v sobě má čistou duši a vrozenou dobrotu.

A pak Raddle padne a promění se v prach a Harry zůstane zpříma stát v měsíčním světle. Hůlku drží vysoko nad hlavou. Nikdo z nich neví, jestli za jeho vítězství může krevní magie, kterou použila jeho matka, vlastnictví správné hůlky, nebo jen osud. Na tom nezáleží, Lord Voldemort už není.

Vyhráli.

Ale ne tak docela; když se k nim Harry otočí, ona i Ron vidí, že jeho jizva vypadá pořád stejně jako předtím. Vymění si vážné pohledy. Všichni jsou špinaví a potřísnění krví a vítězství je tak blízko, že se ho mohou dotknout. Jen kdyby -

Harry si zabodne baziliščí zub do jizvy, zapotácí se a upustí tu improvizovanou dýku, jako by ho popálila. Plameny ozařující obzor zajistí, že je dost světla na to, aby Hermiona a Ron nakrátko zahlédli, jak Harryho tvář nahradí děsivě známá maska, než zase zmizí.

Hermiona ví, co bude muset udělat, a zoufale hledí na zub ve své ruce. Neví, jak to zvládne. Pak si vzpomene, co jednou řekl Brumbál: v Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo o ni požádá. Dovedl je sem svými pololžemi, opominutími a nepřímými narážkami; nezbývá než doufat, že se ten mistrný loutkář nesnížil k nabízení falešné útěchy.

„Prosím, pomozte mi!” zakřičí zoufale. Ron se na ni beznadějně podívá, zcela paralyzovaný. Pak se z nebe snese Moudrý klobouk a všechny tím překvapí, dokonce i Harryho, na kterého se Hermiona snaží nedívat. Ve tmě je téměř nemožné zjistit, kde se tu vzal, ale ona na hvězdami poseté obloze zahlédne zlatá pírka: Fawkes.

Omámeně zvedne klobouk a sáhne do něj. Ke svému úžasu ucítí jílec a pomalu vytáhne Nebelvírův meč. V rubínech zdobících jeho rukojeť se odráží oheň, který stravuje Prasinky.

Náhle si uvědomí, že se k nim ze tří stran hrnou lidé; ze Zapovězeného lesa Smrtijedi a vlkodlaci, z Bradavic obránci a od brány bystrozoři a Ti, o nichž se nemluví. Hermiona ví, že musí jednat rychle, jinak ji někdo zastaví.

Když pozvedne meč, podívá se Harrymu do očí, rozhodnutá už dál neuhýbat pohledem. Stále se zdá, že jsou to ty jeho, smutné, zelené a vzdorovité, a ona ví, že před tímhle okamžikem neunikne, dokud bude žít. Snaží se do svých očí vložit všechen smutek, lásku a vděčnost a pohled mu opětuje.

Harry přikývne.

Se silou, o které nevěděla, že ji má, švihne pažemi nahoru v mocném tahu. Při cestě zpět dolů odsekne čepel čistým řezem Harrymu hlavu, aby tak zachránila svět a zatratila Hermioninu duši.

***

Poznámka k překladu: