Holčičí rozhovor
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Girl Talk
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7428134/1/
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Povolení k překladu: Autora/ku nelze kontaktovat
Přátelství/romantika
Hermiona, Levandule
Rating: 13+ Kapitol: 1
Slov: 1975
Shrnutí: Rozhovor mezi Hermionou a Levandulí během šestého ročníku odhaluje důvod, proč Levandule chodila s Ronem. Vezměte prosím na vědomí: Hermiona a Levandule jsou hlavními postavami, nikoli párem. Řekla bych vám párování, ale to se prozradí na konci příběhu! NENÍ to Ron/Hermiona.
Éra/období: Bradavice
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží sprinter1988. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Prohlášení autorky: Jako obvykle nevlastním postavy ani seriály Harryho Pottera… ano, vlastním výtisky knih a DVD s filmy, ale nevlastním k nim autorská práva, takže všechna čest J. K. Rowlingové, Bloomsbury, Warner Brothers atd. atd. atd.
Hermiona Grangerová s unaveným povzdechem hodila svou těžkou školní tašku plnou knih na postel a začala si masírovat rameno, aby zmírnila bolest, která tam narůstala cestou z obrany proti černé magii. Pěkná dlouhá koupel v lázni prefektů pro ni teď představovala ráj. Musela pro profesora Snapea dokončit téměř metrový esej o tom, jak rozeznat Neživé a ubránit se jim, ale pro jednou měla chuť to odložit. Byl to dlouhý týden a kvůli několika prefektům, kteří měli chřipku, musela v posledních dnech absolvovat dvojnásobný počet nočních hlídek, takže si volný večer zatraceně zasloužila!
Než však mohla nad tím nápadem dál uvažovat, dveře do ložnice se otevřely a vstoupila Levandule Brownová, dívka randící s Ronaldem Weasleym, chlapcem, kterého Hermiona chtěla pro sebe.
„Hermiono,“ začala, „můžu ti říct… myslím, můžeme si promluvit?“ zeptala se nervózně.
„Jasně,“ odpověděla Hermiona a posadila se na kraj postele. Levandule možná nebyla její nejoblíbenější osobou na světě, ale neviděla důvod, proč by měla odmítnout si s ní popovídat.
Levandule se přesunula ke své vlastní posteli vedle Hermioniny a posadila se.
Po několika okamžicích ticha, během nichž se zdálo, že si shromažďuje myšlenky, začala.
„Proč se ke mně chováš, jako bych roznášela nakažlivou nemoc?“
Hermionu ta otázka zaskočila, ale okamžitě proti ní protestovala: „To nedělám!“
„Ale ano,“ odpověděla Levandule. „Všichni to vidí. Vím, že jsme nebyly zrovna nejlepší kamarádky, ale nikdy ses mi aktivně nevyhýbala. Jenže teď, kdykoli tě vidím, děláš vše, co je ve tvých silách, aby ses se mnou nemusela setkat. Vypadá to, jako by sis myslela, že mám dračí neštovice nebo tak něco. A je to takhle od té doby, co jsem se dala dohromady s Ronem. Vadí ti náš vztah?“
Hermiona sebou trhla. Její obvykle ne právě nejbystřejší spolubydlící trefila hřebík přímo na hlavičku, a to se muselo projevit v jejím výrazu.
„Proč?“ opakovala Levandule.
„Proč co?“ zeptala se Hermiona v bohužel neúspěšné snaze předstírat nevědomost.
„Proč nesouhlasíš s tím, že chodím s Ronem?“
„Ehm… já…“ koktala Hermiona nervózně.
„Myslíš si, že pro něj nejsem dost dobrá?“
„Ne,“ protestovala Hermiona.
„Myslíš si, že ho jen vodím za nos, nebo co?“
„Ne, já-“
„Žárlíš?“
To Hermionu zarazilo.
Levandule překvapeně zvedla obočí. „Vážně?“
Hermiona pomalu, velmi pomalu přikývla.
„Páni,“ překvapeně zvolala Levandule. „Nemůžu uvěřit, jak špatně jsem to pochopila.“
„Cože?“ zeptala se překvapeně Hermiona.
Levandule se kousla do rtu. Zřejmě byla na řadě ona, aby byla v rozpacích.
„Ehm… podívej se, Hermiono: jde o to, že s Ronem chodím z jistého důvodu, ale ne proto, že bych ho měla ráda.“
Hermiona se zamračila. „Ale?“ zeptala se nebezpečným tónem. „Říkala jsi, že ho nevodíš za nos?“
„Jo, tak nějak jsem si myslela, že ti dělám laskavost,“ namítla Levandule.
„Cože?“ divila se Hermiona a zmateně krčila obočí.
Levandule chvíli mlčky seděla a zjevně se snažila rozhodnout, jak dál.
Trochu se posunula na svém místě, než řekla: „Tak jo, jak bych ti to vysvětlila…? No dobrá, víš, věc se má tak, že téměř každý ve škole si myslí, že k sobě s Harrym něco cítíte, ale váháte, protože se bojíte, jak by zareagoval Ron. Víš, jak umí být žárlivý a malicherný, zvláště pokud jde o věci týkající se Harryho. Myslela jsem si, že když budu předstírat, že s ním chci chodit, mohla bych ho rozptýlit a ty by sis mohla začít s Harrym, aniž by se kolem potloukal někdo třetí, abych tak řekla.“
Hermiona tam seděla ohromeně. Když tak o tom přemýšlela, to, co se pro ni Levandule pokusila udělat, bylo velmi pěkné, i když poněkud mimo.
„No…“ konečně se dokázala přimět k tomu, aby promluvila. „Díky za pokus, myslím. Promiň, že jsem ti zničila nápad tím, že jsem si oblíbila Rona místo Harryho.“
Levandule se usmála: „To je v pořádku. Poslouchej, až se Ron za chvíli vrátí z famfrpálového tréninku, rozejdu se s ním. Dej tomu tři týdny až měsíc, aby to vypadalo slušně, a pak se na něj vrhni, ano? Věř mi, budeš to muset udělat ty, on má k náznakům od žen asi tolik vnímavosti jako hrouda hlíny.“
„Raději tomu říkám ‚mít emoční rozsah čajové lžičky‘, ale díky,“ odpověděla Hermiona s pochybovačným úsměvem.
„Jsi nervózní z toho, že mu řekneš o svých citech?“ zeptala se Levandule.
Hermiona si třela pravou rukou levou paži a nejistě přikývla.
Levandule se přátelsky zasmála. „Pokud ti to pomůže, mohla bych Parvati přemluvit, aby Harrymu věnovala trochu času. Jsem si jistá, že by ho ráda rozptýlila.“
Hermiona se usmála, ale zavrtěla hlavou. „To nebude nutné, díky. Každopádně se víc zajímá o Ginny.“
Levandule odmítavě mávla rukou. „To je jen zamilovanost, která nevydrží,“ prohlásila.
Hermiona se na ni zvědavě podívala, ale Levandule své tvrzení nijak nerozvíjela. Místo toho znovu začala: „Můžu se tě na něco zeptat?“
Hermiona přikývla.
„Víš určitě, že se ti líbí Ron? Chci říct, že s Harrym se k sobě moc dobře hodíte. Když jsi byla na konci minulého roku v nemocničním křídle, přišly jsme tě s Parvati navštívit a Harry seděl vedle tvé postele, držel tě za ruku a vypadal opravdu ustaraně. Ten stejný výraz jsem viděla na tvé tváři, když byl zraněný on.“
„Jsme jen kamarádi,“ odpověděla Hermiona.
Levandule seděla a chvíli na Hermionu zírala, než potřásla hlavou. „Já ti nerozumím, Hermiono. Tohle je Harry Potter, ten Harry Potter, Chlapec, který přežil, Vyvolený číslo jedna, zobe ti z ruky, a ty do toho nejdeš. Uvědomuješ si, kolik žen na celém světě by zabíjelo, aby se dostaly na tvé místo?“
„Harry mi ‚nezobe z ruky‘!“ protestovala Hermiona.
„Ne?“ opáčila Levandule. „Tak mi odpověz na tohle: kterému člověku nejvíc věří?“
Hermiona otevřela ústa, aby odpověděla, že Brumbálovi, ale zarazila se. Byl to opravdu Brumbál? Věřil mu Harry nejvíc? Posledních asi rok a půl dostával Harryho respekt k autoritám jednu ránu kladivem za druhou a nedalo se popřít, že to zahrnovalo i Brumbála.
Levandule naléhala dál: „Ke komu nejčastěji chodí pro radu? K učitelům, ke své rodině, nebo k tobě?“
Hermiona teď vypadala jako zlatá rybka, otevřela ústa k odpovědi, ale znovu je zavřela, když slova selhala, a pak to zopakovala.
„Obecně se dobře ví, že Harry nechtěl založit a učit Brumbálovu armádu,“ řekla Levandule. „Kdo ho k tomu přemluvil?“
Hermiona chtěla poukázat na to, že to bylo společná snaha z její a Ronovy strany, ale pak ji napadlo ptát se sama sebe, kdo vynaložil největší úsilí na to, aby Harryho přesvědčil?
„A přemýšlej o tomhle,“ pokračovala Levandule. „V nemocničním křídle jsi byla s vážnými zraněními dvakrát, poprvé ve druhém ročníku, když jsi zkameněla, a na konci loňského roku se zraněním, které jsi utržila na ministerstvu. V obou případech, když ses probudila, na koho jsi myslela nejdřív, na Harryho nebo na Rona? O čí blaho ti šlo nejvíc?“
Hermionu nenapadl žádný argument. Odpověď byla jasná: o Harryho.
„Vím, že se lidem málokdy svěřuje se svými myšlenkami a pocity, ale když to udělá, řekne je obvykle tobě,“ dodala Levandule.
Ani tohle se nedalo popřít.
Levandule se účastně usmála a poplácala Hermionu po koleni. „Podívej, udělej nám všem laskavost: až si to vyřešíš, rozhodně to řekni Harrymu. Tohleto ‚chci, nechci‘ už trvá dost dlouho.“
S tím vstala, odešla a za sebou nechala ohromenou Hermionu. Ta si lehla na postel a hlavou se jí honilo mnoho myšlenek. Celkově všechny vedly k jednomu bodu: milovala Harryho.
O hodinu později sešla po schodech dolů do společenské místnosti a našla Levanduli klábosit v koutě s Parvati. Došla k nim a tiše se zeptala: „Nerozešla ses s Ronem, že ne?“
„Ne. Ještě se nevrátili,“ odpověděla Levandule.
„Dobře, protože do toho jdu.“
Výkřiky potěšení vydávané Levandulí a Parvati, když obě zároveň vzrušeně braly Hermionu do skupinového objetí, přitáhly všechny oči ve společenské místnosti, a právě v té chvíli dorazil nebelvírský famfrpálový tým. Brankář Ron, odrážeči Jimmy a Ritchie, Vicky a Ginny, střelkyně, z nichž poslední se držela za ruku s Deanem, náhradním střelcem, který zaskakoval za Katie Bellovou, momentálně v nemocnici, a nakonec, loudající se za nimi, Harry, chytač a kapitán. Celí mokří a zablácení, vypadali vyčerpaně.
Levandule se postarala o speciální podívanou, když vstala a spěchala pozdravit svého ‚Lonánka‘, zatímco Hermiona nenuceně zamířila k Harrymu. Byl promočený, potřísněný blátem, vypadal velmi unaveně, ale také měl na tváři obrovský úsměv. Pomyslela si, že nikdy nevypadal lépe.
„Ahoj, Hermiono,“ pozdravil ji vesele, když se přiblížila. Neodvážila se promeškat ani vteřinu pro případ, že by ztratila odvahu, a vtiskla mu na rty jemný polibek na uvítanou. K její radosti jí ho oplatil.
Většina společenské místnosti propukla v hlasité povzbuzování a vlčí vytí.
Ronovy uši zrůžověly vztekem a vypadal, že je připravený jim začít nadávat, když si Levandule vzpomněla na svůj úkol a docela účinně zastavila rozzlobenou erupci sopky zvané Ronald tím, že přitiskla jeho obličej do svého nepochybně dost obdařeného výstřihu.
Hermiona přerušila polibek, vyzývavě vzhlédla do Harryho smaragdově zelených očí a opětovala jeho dřívější pozdrav „Ahoj ty.“
„Moc pěkný, Harry!“ zavolal Dean s úsměvem. „Už bylo na čase.“ Nevšiml si, že jeho přítelkyně vypadala, jako by ji právě přinutili sníst hipogryfovo lejno.
„Copak se stalo?“ zeptal se Harry šeptem. „Ne, že by se mi to nelíbilo.“
Hermiona se zazubila. „Řekněme, že mě Levandule postrčila správným směrem.“
„Levandule? Ale ty ji nesnášíš.“
„Všechno je odpuštěno,“ odpověděla, než se naklonila k dalšímu polibku. Harry šťastně vyhověl.
„Jsi celý zablácený,“ řekla, když se od sebe odtrhli.
„Jo, no, to je riziko tréninků v dešti,“ prohodil Harry a podíval se na sebe. „Půjdu se osprchovat, a za chvíli se sejdeme tady dole, ano?“
Hermiona o tom chvíli přemýšlela, ale pak zavrtěla hlavou. „Ne, mám lepší nápad. Pojď.“
Lázeň prefektů znovu lákala.
AP: Máme hotovo. Co tomu říkáte?