Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 23: Neohlížej se v hněvu

Duben 2030

„Vstávej, Růženko,“ budí Draco podřimující Hermionu, hladí ji po zádech a líbá na krku.

Ona si setře spánek z očí, protáhne se a pokusí se posadit. Draco už je oblečený, sedí na kraji postele a na nočním stolku na ni čeká podnos se snídaní. V pokoji je nádherné aranžmá z voňavých bílých narcisů, kal a růží. Na ni je toho všeho hned po ránu trochu moc. „Draco, co se děje?“

„Šťastný rozvodový den!“ zvolá, položí jí tác na klín a políbí ji na tvář.

Hermiona se zasměje jeho nadšení a usrkne si kávy. „A to si zaslouží takovouhle oslavu? Už jsme všechno oznámili tisku a měli, jak to říct, pár soukromých oslav.“

„Drzoune. Ale ano. Zaslouží si to oslavu,“ řekne, bouchne šampaňské a nalije jim ho do dvou křišťálových fléten. „Teď, když budeš oficiálně rozvedená, už nebudu predátorský smrtijed, který odluzuje cizí manželky a ty nebudeš nadržená coura.“

„Cože prosím? Ty jsi někde slyšel, že se o mě mluví jako o 'nadržené couře'?“

„No, možná jsem ten drb začal šířit já,“ odpoví žertovně.

Hodí po něm croisantem. „Debile.“

Vykryje ránu pečivem a snaží se chránit si šampaňské. „Hej! Tohle je Dom Perignon a ne to čůčo, které dávají do mimózy.“

„Ale, opravdu? Podej mi to,“ lačně se natáhne po šampaňském, ale počká, než se napije. S obavami se zeptá: „Nikdo mi tak neříká, že ne?“

„Merline, doufám, že ne. Ale litoval bych každého, kdo by tě tak nazval. Zničila bys ho.“

Políbí ji na nos a pak zvedne svou flétnu.

„Připíjím na mou nádhernou Hermionu. Dneškem končí jedna éra a začíná nová.“

„Na zdraví,“ pronese ona, když si přiťuknou. Bublinky jí pošimrají na rtech a ona si vychutnává jemnou chuť, která se hodí ke snídani. „Safra, to je vynikající.“

„Ne tak vynikající jako tvé rty,“ natáhne se k ní a dá jí rychlý polibek. „Takže, má lásko. Užij si snídani – tedy ten zbytek, který jsi po mě nehodila. Já už musím jít.“

„Kam jdeš? Ještě je brzy,“ ptá se a jemně poklepe na místo vedle sebe.

„Zítra odjíždíme na čtrnáctidenní výlet po celé Evropě. Je tolik věcí, které předtím musíme zvládnout, a to i přesto, že jsem nasadil všechny mé domácí skřítky. Taky potřebuju ostříhat vlasy; už je mám přerostlé. Ty se o nic nemusíš starat. Jen běž na svou poslední manželskou poradnu a v Justinově kanceláři podepiš papíry. Před naším briefingem s Harrym se sejdeme na oběd v klubu. Dobře?“

„Ano, pane. Jak to děláš, že mě umíš zároveň rozmazlovat i trochu peskovat?“

„Mám na to talent,“ políbí ji na rozloučenou. „Příště, až tě uvidím, už nebudeš paní Weasleyová.“

„Nikdy jsem nebyla paní Weasleyová,“ opraví ho.

„To moc rád slyším,“ usměje se na ni. Když prochází dveřmi ložnice, ještě na ni zakřičí: „Miluju tě!“

„Já tebe taky!“

—xoxox—

Ron a Hermiona rozpačitě sedí na pohovce v kanceláři jejich terapeutky. Po dlouhých deseti letech, kdy nic nevyřešili, je čas pokusit se to uzavřít.

Doktorka Constance Medinová byla v průběhu let laskavá a trpělivá, ale bylo vidět, že ji jednání s Ronem a Hermionou vyčerpalo. Doktorka Medinová se narodila dvěma léčitelům. Rozhodla se věnovat psychologii poté, co si uvědomila, že je jí po druhé kouzelnické válce masivně zapotřebí. Kdyby byla nadaná na kouzelnické umění, Connie by navštěvovala Bradavice ve stejné době jako Ron a Hermiona. Místo toho chodila na Wycombe Abbey School, dívčí internátní školu, která byla naštěstí vzdálená válce, jež si vybírala svou daň na kouzelnickém světě. S rodiči se v té době moc nevídala, protože byli zaneprázdněni nepřetržitou prací v nemocnici Svatého Munga.

Connie si je prohlíží a čte řeč jejich těla. Nejsou tak napjatí jako při předchozích sezeních, ale stále nevypadají, že by se v přítomnosti toho druhého cítili dobře. Terapeutka si odkašle, aby upoutala jejich pozornost: „Rone a Hermiono. Dovolte mi, abych začala tím, že jsem ráda, že jste se rozhodli absolvovat ještě jedno sezení, než bude rozvod definitivní. Máte na to celou hodinu, ale nemusíme využít celý čas, pokud nechcete.“

Souhlasně přikývnou.

Doktorka Medinová pokračuje: „Takže Hermiono, vaše tisková konference byla dost odvážná.“ Hermiona vypadá nesvá, jako by měla být pokárána. „Ale bylo to krásné a dobře zvládnuté. Vědomě jste se rozhodla být upřímná a zranitelná.“

„No. Ehm. Ano. Děkuji vám, Connie. Jen jsem chtěla vyjít se vším na světlo.“

„A nemyslíte si, že jste to zvládla?“

„Do jisté míry. Články nejsou tak pomlouvačné a teď, když podáváme informace v plánovaných intervalech, není taktika novinářů tak vtíravá,“ říká Hermiona s knedlíkem v krku. „Nejvíc jsem jim vděčná za to, že ustoupili od obtěžování Huga, Rose a Scorpiuse a Rona.“

Terapeutka se zeptá: „Je to tak, Rone? Cítíte, že jste znovu získal trochu soukromí?“

„Um, uh. Jo. Nějakou dobu na mě číhali novináři před kanceláří i před obchodem. V Letním domě jsem musel udělat ochranné štíty. Ale od Hermionina projevu je to... já nevím? Lidi si vzpomněli, že jsme skuteční lidé. Hodně jsem mluvil s Georgem a Angie. Bez urážky, Connie, ale někdy je starší bratr na vtlučení trochu rozumu do hlavy lepší než cvokař. Ale Angie řekla něco ve smyslu: V milostných příbězích nejsou hrdinové a padouši. Prostě...“ Ron si povzdechne, hledá slova. Nikdy nebyl výřečný, zvlášť když se svěřoval s emocemi. „Prostě... Hermiono, pomoz mi.“

„Prostě život?“ navrhuje.

„Jo, prostě to je život. Díky, Hermiono.“ Jeho ostražitost klesá a oba se na sebe usmívají. Ron obrátí pozornost na svou brzy bývalou ženu a pokračuje: „Hodně jsem přemýšlel o tom, co jsi řekla v tom proslovu. Není zač. Kdybych to měl udělat znovu a dát přednost dětem před naším manželstvím, abys uspěla, udělal bych to.“

Hermioně se dojetím rozbuší srdce a oči se jí zalijí slzami. Už dlouho se Ron nedokázal vyjádřit, a tak si dává pozor, aby ho nepřerušila. „Měl jsem spoustu času o tom přemýšlet a už jsem skoro došel k tomu, že chápu, že jsme si prostě nebyli souzeni. Někdy si nerad připouštím porážku, ale tohle asi nebyla bitva, viď?“

„Ne, nebyla,“ odtuší Hermiona, přisedne si k němu blíž a proplete si své prsty s jeho, vděčná, že ji neodmítá. Hledí na sebe a usmívají se. „Byla to cesta a někde jsme se každý vydal jiným směrem. Ale bez sebe navzájem bychom se nedostali tak daleko. Rone?“

„Ano, Hermiono?“

„Chybí mi můj nejlepší přítel,“ popotáhne a slzy se jí kutálejí po tváři.

„Taky mi chybíš.“

„Můžeme být zase přátelé?“

„Brzy. Teď ještě nejsem připravený. Ale jednou budu,“ řekne a stiskne jí ruku.

Doktorka Medionová podá Hermioně kapesníky a řekne: „To je krásné, Rone. Tohle není uzavření, ale začátek. Vy dva toho máte za sebou příliš mnoho na to, abyste se úplně odcizili. To, že Hermiona se v životě pohnula dál, je obtížné, ale jednou se to podaří i vám. Bude to nové a rozdílné, ale budete na to připravený. Jsem na vás oba hrdá. Navíc jste se do tohoto sezení přímo vrhli. Je ještě něco, o čem byste chtěli hovořit, než skončíme?“

Pár zavrtí hlavou.

„Dobře tedy,“ pronese Connie. „Byla to pocta s vámi oběma pracovat. Vypořádali jste se se situací, kterou si většina lidí ani nedovede představit. Do budoucna vám přeji jen to nejlepší a doufám, že se ještě někdy potkáme.“

—xoxox—

Justin u závěrečného papírování není přítomen. Již nyní pracuje se svým volebním týmem a připravuje postupy pro případ, že bude zvolen ministrem. Po několika rychlých podpisech je konec. Hermiona Grangerová a Ron Weasley už nejsou manželé.

Podle očekávání čekají před advokátní kanceláří novináři. Bývalý pár si před kamerami podává ruku a dává najevo, že se skutečně jedná o pokojný rozvod a život jde dál.

Ron a Hermiona se rozloučí, protože oba mají plány na oběd.

Hermiona dorazí do klubu a vydá se přímo do soukromého salónku. Když otevře dveře, Draco už na ni čeká s jednou bílou růží a otevřenou náručí. Jeho objetí definuje pojem domov. Je bezpečné, vítající, ochranné a teplé.

Natáhne se, aby ho políbila na ústa a řekne: „Teď jsem oficiálně celá tvá.“

„Už bylo na čase.“

Vezme její tvář do dlaní a prohloubí polibek.

„Co bys řekla na to, že bychom vynechali oběd a šli na hodinku domů...“

„Vlastně musíme náš oběd urychlit, protože jsem naši schůzku posunula, abychom dnes mohli skončit dřív.“

Draco jí odsune židli a řekne: „Tvoje genialita mě nikdy nepřestane udivovat. Dobře, objednal jsem nám lehké a jednoduché jídlo, překvapení šéfkuchaře.“

Nikdy si na vybírání jídel nepotrpěl. Doma i ve škole mu jídelníček celý život plánovali domácí skřítkové a on si zvykl, že je jednodušší to nechat na nich.

„Doufám, že udělá ten kuřecí salát s balsamicem, mandlemi a jahodami,“ přeje Hermiona bezmyšlenkovitě.

„Chceš změnit objednávku? Zavolám číšníka.“

„Není třeba. Jsme v časovém presu, jsem si jistá, že cokoli se nám šéfkuchař rozhodne podávat, bude výtečné. Jinak – měsíc mi trvalo, než jsem to sehnala, ale něco jsem ti koupila.“

Zaloví ve své kabelce a vyndá velký sametový sáček ve tvaru lahve.

„Abys nebyl jediný, kdo pořizuje drahé dary.“

„Nepotřebuju dary. To, co chci, mám přímo před sebou.“

Draco se natáhne po její ruce, aby ji přes stůl mohl políbit.

„Prostě si to vem,“ pobízí ho a vtiskne mu sáček do dlaní.

Rozváže stuhu a protočí oči.

„Nene.“

„Ale jo.“

„Glenglassagh pětapadesátiletá letá single malt. Jak jsi ji objevila? Když jsem ji tehdy kupoval, byla to stá lahev z 225.“

„Hodně pátrání, hodně peněz. Ale vzhledem k tomu, že pro nás to bylo něco jako nápoj lásky, nebylo o čem.“

„Máš pravdu. Moc ti děkuju.“

Draco vstane ze své židle a dlouze ji obejme a políbí.

„Vzpomínáš si, jak před pár týdny Albus cestoval do Japonska?“

Zkoumavě na něj pohlédne.

„Ano...“

„Řekl jsem mu, ať mi najde obchodníka s uměním, který by mi sehnal něco vzácného a opravdu jedinečného - něco, co by vyprávělo náš příběh. Ani nevíš, jak perfektně jsi to načasovala, protože jsem si dnes vyzvedl tvůj dárek. Tam jsem se dnes ráno vypravil - Albus mě vzal do Hirošimy.“

Sáhne pod stůl a vytáhne středně velkou krabici zabalenou v lesklém papíře.

„Draco, co to je?“

„Prostě to otevři.“

Nevěřícně zavrtí hlavou. „To snad není pravda.“

Mrkne na ni s rošťáckým úsměvem. Když otevře krabici, uvidí krásnou konvičku se složitými malbami. Kolem ní se rozbíhají praskliny zacelené zlatem a stříbrem: „Ach, Draco. Je to kintsugi, ale tahle konvice je čínská. Předpokládám, že se za tím skrývá nějaký příběh?“

„Tato konvice přežila bombardování Hirošimy, tedy převážně. Patřila jednomu páru - manželovi Japonci, manželce Číňance. Mužova rodina a komunita ženu nepřijala kvůli jejímu původu.“

„To mi zní povědomě.“

Draco se usměje a pokračuje: „Manželé bydleli dost daleko od zónu výbuchu, přežili, ale bomba otřásla zemí a stejně zničila většinu jejich majetku. Po výbuchu se žena svým sousedům prokázala svou obětavostí a štědrostí, pomáhala všem, kteří to potřebovali. Obyvatelé města byli pokorní a vděční. Bohatý obchodník poskytl zlato a stříbro a řemeslník opravil konvici. Od toho dne už nikdo nikdy nezpochybňoval její původ a přijali ji mezi sebe.“

Setře si slzy z očí a dívá se na konvičku s ještě větším oceněním.

„Draco Malfoyi, jestli sis tohle jen vymyslel, je mi to jedno, protože je to prostě nádherné.“

„Podívej se pozorně na malby na boku. Vypráví příběh o Nefritovém drakovi a Zlatém fénixovi. Zkrácená verze legendy zní: Drak a fénix se každý den setkávali a dlouhé roky pracovali, aby vytvořili perlu tak krásnou, že jim ji záviděli i bohové. Matka bohyně se ji pokusila ukrást, ale když drak s fénixem odletěli na nebesa, aby perlu získali zpět, spadla zpět na zem. Z perly se stalo jezero a z draka a fénixe se staly hory, aby se už nikdy nerozloučili s krásou, kterou společně vytvořili.“

„A ta perla je naše láska, ty jsi drak a já jsem fénix?“

„Co na to mám říct. Symbolizmus není moje parketa.“

„Je to dokonalé.“

Sedne si mu na klín a obejme ho kolem krku.

„Některé z nejkrásnějších věcí na světě vyžadují čas. Jako perly.“

„A my.“

Objímá ji kolem pasu, když sdílejí hluboký a smysluplný polibek, plný stejné touhy a očekávání jako jejich první. Mohli by v tomto okamžiku zůstat navždy, ale vyruší je jejich obsluha.

„Ehm. Nesu oběd,“ pronese číšník zaraženě a snaží se na ministryni a jejího partnera příliš nezírat.

„Promiň, Jacku. Děkujeme,“ řekne Hermiona svému obvyklému číšníkovi. Ten položí saláty, polévky a košík s pečivem na stůl a odejde.

„Kazišuk,“ vtipkuje Draco.

Hermiona se zasměje.

„Dobře, milánku. Jez, ať odsud můžeme zmizet.“

—xoxox—

Celý tým hodnostářů a ochranky pro zájezd se sejde v hlavní zasedací místnosti s vysokým stupněm zabezpečení poblíž Hermioniny kanceláře. Napětí je vysoké, protože se objevují zprávy o aktivitě teroristických buněk po celé Evropě a konflikt v Kurdistánu se zhoršuje - a James a Lily jsou uprostřed něj. Harry se snaží na děti nemyslet a přechází sem a tam a čeká, až všichni dorazí. Když Hermiona a Draco vejdou do místnosti, dav se ztiší a zaujme svá místa.

„Děkuji vám všem,“ začne Harry instruktáž a mávnutím hůlky osvětlí body na mapě. „Zítra všichni odjíždíte na svou první zastávku, do Paříže. Potom Madrid, Lisabon, Sofie, Atény a nakonec Berlín. Tajné týmy vyrazily už před několika dny, aby prozkoumaly oblast a spolupracovaly s místními orgány činnými v prosazování práva. Nebudete vědět, kdo jsou, ale jsou v neustálém kontaktu s naším týmem tady na ministerstvu.

„Abigail, můžeš jim prosím rozdat jejich soupravy?“ instruuje ženu Harry. Mladá bystrozorka kývne na svého nadřízeného a rozdá ženám kabelky, mužům pouzdra na sluneční brýle a všem kapesní hodinky. „Záměrně jsem přísně tajil podrobnosti o vaší cestě. Pokrok, kterého jsme dosáhli v cestovní technologii, nám poskytne značnou výhodu. Kapesní hodinky jsou sice přenášedla, ale ne standardní na jediné místo určení, na které jsme všichni zvyklí. Každá jednotlivá destinace na této cestě je již naplánována tak, aby vás tam hodinky přepravily. Otevřete je.“

Všichni otevřou své hodinky a ve tvářích se jim zračí překvapení. Uprostřed ciferníku, mezi dvěma malými ručičkami, je napsáno „Paříž“. Jedna odpočítává dny a druhá hodiny. Hlavní ručička odpočítává minuty a vteřiny do času před aktivací.

Harry pokračuje: „Když ručička dosáhne žluté zóny, máte pět minut. Červená je jedna minuta. Jakmile dorazíte do cíle, hodinky se obnoví a začnou odpočítávat čas do dalšího místa. Zásadní je, abyste hodinky nosili stále na krku. Ano, jsou vodotěsné a můžete je nosit i ve sprše. Pokud dojde k nějakému problému, je v nich zabudována pojistka proti selhání a každý bude dopraven zpět sem na ministerstvo. K aktivaci nouzové funkce stačí jedna osoba. Při prvním náznaku potíží dvakrát klikněte a natočte korunku. Uslyšíte hlasité tikání a budete mít třicet vteřin na to, abyste se připravili na transport.“

V davu se ozve mumlání a nadávky.

„Uprostřed bitky se třicet vteřin může zdát jako věčnost. Jestli do třiceti vteřin nedokážete dosrat a natáhnout si kalhoty, je to váš problém, ne můj. Rozumíme si?“

Tým mlčky přikývne.

„Vzhledem k tomu, že budete cestovat pomocí přenášedla, musíte cestovat nalehko. Pouzdra na brýle a kabelky mají všechny nedetekovatelná rozšiřující kouzla. Všechno, co potřebujete na tuhle cestu a ještě víc – vše se do těchto zavazadel vejde. Plus pro jejich používání je to, že na rozdíl od kufrů jsou lehké a svých pár švestek můžete nosit pořád s sebou. Chápu, že dámy potřebují, aby jejich bagáž ladila s jejich outfitem, proto jsme kabelky opatřili základním, barvy měnícím kouzlem. Pokud preferujete používat pokročilejší přeměňovací kouzla, použijte je. Na rozšiřovací kouzla nebudou mít efekt. Pánové – pouzdra na brýle jsou dostatečně malá, abyste je mohli nosit po kapsách, takže se o podobné věci nemusíte starat.

„Má někdo nějaké dotazy ohledně své výbavy? Ne? Dobře,“ Harry se napije vody, protože mu po této instruktáži vyschlo v krku. Uchopí opěradlo židle a naváže oční kontakt s Hermionou, ale osloví celou skupinu. „Mrzí mě, že se tohohle výletu nemůžu zúčastnit. Je mě více potřeba tady, ale moji nejlepší lidé čekají tam venku, aby vás ochránili. Jste silný tým a tvrdě jste pracovali na tom, abyste se dostali zpět do formy.“

„Nebudu předstírat, že se nebojím. Už jsme zmařili několik teroristických hrozeb, o kterých se nepsalo. Paní ministryně, váš rozvod a vztah s panem Malfoyem nám v něčem pomohl,“ Harry mrkne na Hermionu a Draca. „Média byla tak zaujatá pomluvami, že se nám dařilo udržovat naše operace v tajnosti. Za šest týdnů od útoku na školu v Kurdistánu bylo mnoho černokněžníků zadrženo nebo bylo na místě zlikvidováno. Zdá se, že se nám podařilo velkou část aktivit potlačit. Do boje se k nám přidává i MACUSA. Snažíme se najít vůdce, ale Požehnaní temní jsou jako hydra - pořád jí rostou nové hlavy... ale to je můj problém.“

„Hodně štěstí vám všem, buďte v bezpečí a ostražití.“

Všichni se chystají k odchodu, ale Hermiona a Draco se zastaví, aby si s Harrym promluvili. Ten svou přítelkyni pevně obejme.

„Nedělej žádné hlouposti. To je moje práce. Dobře?“

„Jasně, Harry,“ její hlas se třese emocemi víc, než čekala.

„Přijdeme s Gin večer do ministerského zámečku, abychom se s vámi rozloučili,“ pokračuje Harry. „Taky jsem chtěl po dobu vaší nepřítomnosti posílit ochranné štíty. Draco, nechám posílit ochranné štíty na tvém londýnském domě i na Manoru.“

„A co hospoda? Nemyslíš, že by se na ni někdo pokusil zaútočit?“ zeptá se Draco.

„Bill pomáhá dětem s trochu jemnějšími ochrannými štíty a odhalovacími kouzly, protože jde o veřejný podnik. Naše taktika je trochu přímočařejší. Ale hospodu monitorují naši tajní bystrozoři,“ odpoví Harry.

„To zní dobře,“ řekne Hermiona. „Dobře. Musíme jít dobalit poslední maličkosti.“

„Tak zatím,“ loučí se Harry, než Hermiona zmizí. Ještě ale chytne Draca za paži. „Postarej se o tu naši holku.“

„Dostanou se k ní jen přes moji mrtvolu.“

Příště nás čeká: Ministryně kouzel je na své poslední diplomatické cestě před odchodem z funkce, ale hrozba terorismu je vysoká. Bude tato cesta do Evropy plná romantiky, nebo nebezpečí?