Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

9. kapitola - část 1/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 30.08. 2022 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka 


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Slash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

9. kapitola – část 1/2

„...  to dítě temnoty já za své jmění uznávám.”

(W. Shakespeare: Bouře, dějství V; překlad L. Čelakovský)

***

„Jonathane! Ne!”

Harry obrátil svou pozornost k Lily, ale udržel výraz tváře bez emocí.

„Už je příliš pozdě,” poznamenal Potter jednoznačným tónem dřív, než stihl Harry cokoliv říct. „Je to magicky závazné. Pokud se jeden z nás nedostaví, automaticky vstoupí v platnost podmínky toho druhého. Není cesty zpět.”

„Povím to McGonagallové,” hrozila Lily.

Potter pokrčil rameny, ale na Lily se stále nepodíval. „I kdybychom byli vyloučeni, stále to musíme podstoupit. Je to magicky závazné.”

„To nemůžeš!” vykřikla Lily. „Je to hloupé, nebezpečné, budeš -”

„Jaké části fráze magicky závazné nerozumíš, Evansová?” přerušil ji Severus hlasem hladkým jako hedvábí. Lily nakrátko zmlkla. Harry těkal pohledem z jednoho na druhého a vzpomínal na to, co Lily řekla minulou noc. Bývali přátelé, myslel si, přičemž pozoroval Snapeovu tvář, jak se ušklíbla.

„Nemůžu tomu uvěřit!” vykřikla Lily přiškrceným hlasem a odchvátala pryč. Potter se otočil, aby sledoval, jak odchází, přičemž trhl krkem tak rychle, že to Harrymu připadalo, jako kdyby ho někdo šlehl bičem.

„Spánková deprivace,” podotkl Harry nahlas, když se Lily sesunula na sedadlo a z očí se jí řinuly slzy. Hlouček nebelvírů ji ohromeně sledoval.

„Kdy a kde?” procedil Potter přes zaťaté zuby, když vrátil svůj upřený pohled zpět k Harrymu.

Harry mu oplatil stejnou mincí: „Čemu bys dal přednost?”

Potter si vyměnil pohled s Blackem. Zdálo se, že oba dospěli k nevyřčené dohodě, protože společně mírně přikývli.

„Hej,” ozval se Pettigrew, „a co Pamětní síň - tam nikdo nechodí a je to neutrální půda -”

Petře!” štěkl Black. „Sklapni.”

Krysí zvěromág zavřel pusu s hlasitým klapnutím.

„Pamětní síň, o půlnoci?” zeptal se Potter chladně.

Harry se obrátil na Severuse. Pohlédl do jeho třpytících se černých očí a ucítil, jak mu poskočilo srdce. „Pamětní síň, o půlnoci,” potvrdil Harry, když Severus mírně sklonil hlavu.

„A teď podmínky,” pokračoval Potter. Harry odtrhl zrak od Severuse, srdce mu stále divoce bušilo. Nebelvírovi se na okamžik zablýsklo v očích. „Jako vyzyvatel tohoto souboje sděluji svoje podmínky: pokud prohraješ, nepromluvíš rok a den s Lily Evansovou.”

Harry si odfrkl. „Souhlasím.” Pocítil jemný posun magie, jako kdyby se mu nad hlavou tvořil mrak. „Jako vyzvaný sděluji své podmínky.” Odmlčel se a zvažoval možnosti. Automaticky pohlédl na Severuse, ale zmijozelova tvář byla nečitelná. Protahoval pohled o něco déle a snažil se uhodnout z těch bezedných očí nějakou myšlenku. „Sdělím své podmínky těsně před soubojem,” prohlásil nakonec.

„To nemůžeš!” protestoval Black.

„Nemůžu?” zeptal se Harry s pozvednutím obočí. „Podmínky je nutné sdělit před soubojem - to je jediné omezení.” Aspoň myslím. Ani nevěděl, že jsou nějaké podmínky nutné; předpokládal, že jediná věc, o kterou tu jde, je ‘čest’.

Black se rozzlobeně zamračil a pátral, co by měl říct. „Fajn,” vypotil ze sebe nakonec. „O půlnoci v Pamětní síni a ty nejdřív sdělíš své hloupé podmínky.”

Harry přikývl: „Souhlasím.”

Blackova tvář se rozzářila zlým úšklebkem. „Připrav se, dostaneš na svou zmijozelskou prdel.”

Harry se pousmál. „Uvidíme,” poznamenal dřív, než stihl Severus cokoliv říct. „Dnes večer. Pamětní síň.” Na to obrátil svou pozornost ke snídani, nechal nebelvíry být a doufal, že odejdou. Naštěstí to udělali.

„Takže,” začal Severus zpříma.

Harry sklonil vidličku. Náhle už neměl tak velký hlad. „Takže,” zopakoval. V hlavě měl spoustu věcí, které toužil vyslovit. Po krátké pauze pokračoval: „Zase se mnou mluvíš.”

„Jasně, že jo,” odsekl Snape.

„Proč jsi nemluvil?” přerušil ho Harry. Snažil se udržet hlas klidný a bez emocí a uvolnil sevření prstů kolem nešťastné vidličky. „Už pár dní mě ignoruješ.”

„To není důležité,” namítl náhle naštvaně Severus. „Důležité je, abys vyhrál souboj proti Potterovi!”

Harry si odfrkl. „Neexistuje možnost, že bych mohl prohrát,” odtušil chladně. Je příjemné chovat se arogantně, pomyslel si. Vzrušovalo ho to. Dřív si nemohl aroganci dovolit; musel předvádět masku sebevědomého starostlivého zachránce, hodného nebelvírského hocha - ale tady nebyl Harry Potter, byl Jonathan Frost, byl -

- byl Voldemort. Voldemort, který byl ztělesněním arogance. Harrymu se udělalo špatně.

„Nebuď pitomec,” zabručel Severus a vytrhl tak Harryho ze snění. „My jsme možná v souboji vyrovnaní, ale Potter má dost triků v rukávu.”

„Už jsi s ním měl souboj?” zeptal se Harry zdvořile. Nějaká jeho část sebou při té náhlé změně trhla - v jednu chvíli se choval povýšeně jako čistokrevný, v další pokorně jako domácí skřítek.

„Ano,” odpověděl Severus váhavě. „Vloni. Nemyslím, že by nějak moc změnil taktiku. Sestavil jsem - analýzu Potterových soubojových metod a technik.”

Harry si ho prohlížel koutkem oka: po těch posledních slovech se zmijozel znovu stáhl do strnulé ulity bez emocí. Proč? divil se Harry a zmocnil se ho náhlý strach, že Severus bude pokračovat ve svém ledovém chování - ale pak, o chvilku později, pochopil důvod. Je mu to nepříjemné, uvědomil si. Nechce, abych se to dozvěděl - že ten souboj prohrál. To musí být příčina. Takže předstírá, že je chladný a lhostejný.

Náhle měl Harry dojem, že se mu tělem rozlévá teplo, a když sklopil zrak ke svému talíři, pocítil příval sebevědomí a přepadlo ho nutkání dotknout se mladíka vedle sebe. Ten pocit ho zasáhl jako blesk a téměř zalapal po dechu touhou.

Zaťal pěsti. Podléháš Voldemortově chtíči, pomyslel si a zaryl nehty do dlaní. Nesmíš ho nechat vyhrát - nesmíš! Vlna touhy opadla a Harry znovu natolik vnímal okolí, aby si uvědomil, že Severus čeká na odpověď.

„Dejme tomu,” poznamenal neutrálně.

„Teď máme lektvary a pak oběd. Mohu ti ukázat tu analýzu a nákresy při obědě, v mé ložnici…”

„Ve tvé ložnici…” pronesl Harry a znovu ho zaplavil zvláštní pocit.

Severus přikývl. „Ano,” potvrdil opatrně. „Každopádně přijdeme pozdě na Camentuma. A dneska máme praktika z lektvarů. Pospěš si, žvýkáš ten párek už pět minut.”

To je poprvé, kdy mě pobízel, ať jdu na hodinu, pomyslel si Harry a dumal, co to znamená. A dumal, jestli to vůbec něco znamená.

Praktické lektvary byly natolik jednoduché, že jimi mohl proplouvat a přitom pozorovat Severuse. Ten samozřejmě skončil první a profesor Camentum poznamenal něco v tom smyslu, že je to perfektní - jako vždy. Severus při té chvále pozvedl bradu, čímž připomínal malého divokého jestřába. Harryho naplnil zvláštní příval pýchy.

Škoda, že Malfoy není na stejné úrovni, pomyslel si, když se blonďákův kotlík zachvěl a unikla z něj ošklivá fialová bublina. Harry rychle nalil svou směs do lahvičky, aby ji odnesl Camentumovi.

Zpomalil ale, když zaznamenal, že k profesorovu stolu přichází Lestrange, takže ho tam nechal dojít několik kroků před sebou.

„Plný počet bodů, Lestrangi,” prohlásil Camentum. Hlas profesora lektvarů zněl unaveně. Poklepal hůlkou a na pergamenu před ním se objevilo u jména ‘Lestrange, Terrance Orion Ophiuchus1)’ objevilo ‘V’.

Lestrange se obrátil k odchodu, ale věnoval Harrymu malý úsměv. Oči se mu leskly. „Hodně štěstí, Froste,” pronesl tak tiše, že to mohl slyšet jenom Harry.

„Díky,” odpověděl chladně a přešel k profesorově stolu dřív, než stihl Lestrange pokračovat.

Camentum se krátce zadíval na Harryho vzorek a zabručel: „Plný počet bodů, Froste.”

Harry zaplul zpět na své místo a zkontroloval čas. Skončil docela brzy; do konce hodiny zbývalo ještě asi patnáct minut a on si nepřinesl žádnou knihu ke čtení, ani neměl domácí úkol. Vlastně nemám nic na práci, pomyslel si ironicky. To se nestalo… už pár let.

Napadlo ho, jestli by profesora naštvalo, kdyby si ukradl deset minut spánku, a usoudil, že Camentum si toho pravděpodobně nevšimne. Ale jakmile složil hlavu na lavici a nakrčil nos nad přetrvávajícím pachem mločích vnitřností a mozků, v hlavě se mu vynořily myšlenky, které byly vzpomínkami - jeho identity coby Voldemorta - na ohýbání divokých sil podle jeho vůle - a na Severuse -

Povzdechl si, zavřel oči a snažil se všechno odsunout stranou. Byl unavený. Potřeboval spát.

Nemůžeš věci jen tak strčit v hlavě do kouta, pomyslel si po chvíli naštvaně. Nemůžeš na ně prostě jen tak zapomenout. Samy se nevyřeší. Promnul si oči. Co bude dělat potom? Severus konečně mluví, byla jeho další myšlenka. To mu trochu zlepšilo náladu a zálibně se na druhého zmijozela zadíval. Zdálo se, že je zaujatý časopisem o lektvarech, lehce se mračil, zatímco cosi zkoumal, a dotýkal se štíhlými prsty svých rtů.

Harry polkl. Možná se můžeme vrátit k práci na lektvaru pro bezesný spánek, napadlo ho. A je úplně jedno, proč mě tak dlouho ignoroval. Znovu se mnou mluví a to je jediné, na čem záleží…

Ztuhl a rychle se podíval jinam. Prohrábl si vlasy. Co to s ním je? Jakmile si nedal pozor, jeho mysl sklouzla zpět k myšlenkám o Snapeovi - k chlípným, Voldemortem ovlivněným myšlenkám!

IGNORUJ ho! zavrčel v duchu na sebe. Severus nebyl důležitý. Jeho současná situace - uvíznutí v době před dvaceti lety - bylo. Musel se vrátit. Musel znovu otevřít Kolébku (zhoupl se mu žaludek a krátce zauvažoval o výhodách obrácení zrcadla odrazovou plochou ke zdi) a najít způsob, jak cestovat časem. Mohlo by být také dobré zjistit, jaké kouzlo Voldemort provedl, aby přizpůsobil divoké síly své vůli…

Ano, tohle je to, co udělám, pomyslel si a ospale si položil hlavu na složené ruce. Mrkl na Severuse a cítil, jak se mu rty stáhly do úsměvu, když druhý zmijozel otočil stránku, zkoumaje další pasáž, schéma nebo…

Harry zabořil obličej do dlaní a zasténal. Už zase…

Nakonec se rozhodl sepsat pro Lily poznámky o rituálu z minulé noci - uvidí se s ní na příští hodině, přeměňování. Vytáhl pergamen, se kterým už začal předtím, a zvažoval, co by měl napsat. Že do ní vstoupila divoká magie a přiměla ji, aby se k němu chovala jako ke svému Pánovi? A ví vůbec, že do ní vstoupila? Když zbývala pouhá minuta vyučování, načmáral něco o tom, že se zdála být ‘posednutá silou pramenící z přírody’.

Brzy poté hodina skončila. Harry nacpal poznámky do tašky, a když se hrnul za ostatními ze třídy, zjistil, že naráží do Severuse.

„Všiml jsem si, že jsi měl taky plný počet bodů,” pronesl Severus okamžitě. „Dobrá práce.”

Harry potlačil nutkání usmát se. „Děkuji. Jsem si jistý, že pro tebe to není nic nového - pane Vždy Dokonalý.”

Severus zrudl a na tvářích mu naskákaly červené skvrny. Harry měl obrovskou chuť se rozesmát.

„Takže, pane Dokonalý, možná bychom mohli zase někdy pracovat na lektvaru pro bezesný spánek?” nadhodil zlehka.

Úsměv na Severusově tváři zmizel jako otisk zapadajícího slunce nad obzorem. Řekni ano, škemral v duchu Harry vroucně a upřeně hleděl svému spolužákovi do tváře. Prosím, řekni ano…

„Já, ehm, našel jsem nějaké informace o -” sakra, zatím jsem nenašel žádné informace o ničem! „- ee… ehm…” pátral v hlavě po čemkoliv použitelném. „O Kyrusovi Krutém. O jeho experimentování s odpíráním snů.”

„To byl Mengele,” odtušil Severus mrazivě. „Kyrus experimentoval s potlačováním spánku, Mengele s odpíráním snů, protože v roce tisíc před naším letopočtem nebyla Rosemary Paeanová ještě naživu.”

„Aha,” hlesl Harry, který dumal, kdo má být Rosemary Paeanová. „To je to, co jsem myslel.”

Severus se ušklíbl a zalesklo se mu v očích: „Možná bychom mohli na projektu pracovat zítra. Dnes se musíme připravit na souboj.”

Harryho zalila vlna obrovské úlevy a nadšeně souhlasil: „Jasně.”

Severus si odkašlal. „Každopádně, pokud jde o ten souboj…” pokračoval a Harry se rezignovaně zaposlouchal do jeho podrobné kritiky soubojových schopností Jamese Pottera.

Mezitím vstoupili do učebny přeměňování a Harry najednou zaváhal. Na všech ostatních hodinách seděli daleko od sebe - Harry v jednom rohu a Severus ve druhém. Ale Severus automaticky postrčil Harryho stejným směrem.

„Blokuješ dveře,” zasyčel.

Harry popošel k jedné z lavic a Severus okamžitě vklouzl na sedadlo po jeho levici.

„Minule tu seděl někdo jiný, myslím, že Bulstrode…” začal Harry, ale Severus na něj vrhl zamračený pohled.

„Sekundant zůstává s duelantem po celý den,” poučil ho. „To jsi nevěděl?”

„Vlastně ne,” řekl Harry. „Já jsem… nevyrůstal v kouzelnické rodině.”

Při sdělování této informace úkosem pohlédl na Severusovu tvář.

„Chápu,” odtušil druhý zmijozel chladně.

Sakra, zaklel v duchu Harry. Proč jsem mu to musel připomínat? Ale ne, to je špatná myšlenka. Musel Severusův postoj k mudlorozeným změnit. Dumal, jestli bude mít Snape i za dvacet lety tytéž předsudky, a zamrkal, když si uvědomil, že to vlastně neví. Což ukazuje, jak málo jsem ho tehdy znal, pomyslel si Harry a pocítil podivnou lítost.

Další konverzace byli ušetřeni, protože do učebny vtrhla McGonagallová.

„Kde jsou Potter a Black?” zeptala se s pohledem na jejich prázdná místa. „Zase pozdě?” povzdechla si a posadila se. „Musím -”

V tu chvíli se postrádaní hrnuli dveřmi dovnitř.

„Pardon,” lapal po dechu Black a odhrnoval si vlasy z očí. „Byli jsme - ehm -”

„Zdrženi,” doplnil Potter.

„Jo, zdrženi,” souhlasil Black rychle. „Protivou.”

Potter přikývl.

McGonagallová je probodla pohledem. Pak soustředila veškerou pozornost na Pottera a pronesla tím nejchladnějším hlasem, jaký od ní kdy Harry slyšel: „Musím vám, Jamesi Pottere, připomínat, že jste primus a tudíž se od vás očekává, že půjdete svým chováním příkladem?”

Potter zbledl. „O-omlouvám se, paní prof-”

„Chápete, doufám, že takové chování může znamenat ztrátu určitých výsad?”

Potter polkl a přikývl. Nejistě došel ke svému místo a cukl sebou, když mu Lily věnovala spalující pohled.

Severus se hlasitě uchechtl, ale Potter byl zřejmě příliš otřesený, než aby zareagoval. Za to Black se na zmijozela ošklivě ušklíbl.

„Ignoruj ho,” šeptl Harry.

Severus zareagoval podrážděným pohledem.

„Dnes, třído, budeme zkoumat zvěromágské přeměny,” oznámila McGonagallová.

Celou učebnou proběhla vlna šepotu - nezapojili se jen Pobertové, kteří se všichni téměř současně samolibě pousmáli. Harry pohlédl vedle sebe a zjistil, že Severus má ve tváři velmi temný výraz.

McGonagallová si odkašlala. Třída ztichla. „Proces zvěromágské přeměny je mimořádně obtížný a většina z vás -” upřela zrak na studenty, „nebude schopna ji úspěšně provést.”

Black se ušklíbl Severusovým směrem a Harry musel potlačit nutkání provést nebelvírovi něco bolestivého.

„Proces zvěromágské přeměny začíná pochopením vašeho zvířete a je často označován jako spiritus animans. Jde o jednoduché kouzlo, které slouží k identifikaci tohoto zvířete, a…”

Harry se zamračil, protože ucítil, jak se z místa, kde s nevyzpytatelnými maskami nevinnosti seděli Black a Potter, odvinul úponek magie. Ale nemířil k Severusovi. Přelétl McGonagallové přes rameno a otřel se o tabuli.

„… vstoupíte do vědomí zvířete a budete schopni identifikovat jeho vlastnosti, jako je například přítomnost srsti nebo peří, šupiny a podobně -”

Harry přimhouřil oči a sledoval, jak křída píše na tabuli. Ten rukopis už viděl na Pobertově plánku. Zaznamenal, jak Severus po jeho boku ztuhl.

McGonagallová se odmlčela. Poté se otočila. Několik nebelvírů se začalo neovladatelně pochechtávat.

‘Vezmi s sebou nějaké obvazy,’ stálo na tabuli. ‘Budeš muset Frostovi pořádně zafáčovat zadek, Srabusi!’

Harry si naštvaně povzdechl. „Fakt vtipné,” zamumlal si pro sebe. Ohlédl se po Severusovi, ale ke svému překvapení zjistil, že spolužákův obličej je bledší než obvykle a mladík rozzuřeně odfukuje. Není to ani moc chytré rýpnutí, pomyslel si Harry, ale rychle znovu procházel zprávu a hledal v ní nějaký další význam.

„Blacku, Pottere!” vyštěkla McGonagallová.

„My nic neudělali!” zvolal Black, ze kterého nevinnost přímo kapala. „Že ne, Jamesi?”

Potter se tvářil mnohem váhavěji než jeho kumpán. Bojíš se, že přijdeš o odznak primuse? pomyslel si Harry. „Ehm - Sirius má pravdu, my -”

McGonagallová obrátila pozornost k Potterovi a rozzuřeně zaútočila: „Vzpomínám si, že jsem vás před pouhými pěti minutami varovala před odebráním určitých výsad!”

Potter zbledl a Black náhle zaváhal.

„Paní profesorko!” ozvalo se pípnutí. „To jsem byl já. Já to udělal.”

Harry se vyplašeně otočil za hlasem Petra Pettigrewa.

„Nebuďte směšný,” odsekla McGonagallová.

„Je to pravda, udělal jsem to,” trval na svém Pettigrew.

Harry se zhluboka nadechl. Pettigrewův hlas ho naštval jako nic jiného. Slizký zrádce, pomyslel si s dalším hlubokým nádechem. Jak ten se dostal do Nebelvíru, to nikdy nepochopím…

„Tak dobře,” prohlásila McGonagallová rázně. „Odebírám Nebelvíru patnáct bodů a vy máte dnes večer trest s panem Filchem.”

„Ano, paní profesorko,” přikývl Pettigrew pokorně.

McGonagallová se otočila a mávnutím hůlky vymazala zprávu z tabule.

Zbytek třídy byl poněkud zaražený. Harry zaznamenal, že Severuse ten žert až nepatřičně ovlivnil - víc odsekával a byl zachmuřenější - zejména, když mu spiritus animans odmítalo fungovat.

„Porazíš je, Froste,” prohlásil náhle. Harry se polekaně ohlédl a střetl se se Severusovým pohledem. „Postarám se, abys Pottera a Blacka porazil,” zopakoval tiše.

Harry přikývl. Porazím je, pomyslel si divoce. Nebudou mít tušení, co je dostalo.

Ta chvíle se příliš dlouho protahovala, a když Harry sklopil oči, srdce mu bušilo. Věděl, co to je: Voldemortův chtíč, ale - proč by ho měl nechat vyhrát? Dokázal potlačit nenávist, kterou Voldemort chovat k mudlorozeným. Dokáže přemoct i tohle - musí.

Odvrátil se od Severuse a zašátral v brašně. Ach, hlesl a vytáhl ven svoje poznámky.

„Co to je?” zeptal se Severus podezřívavě.

„Nic,” odmítl se vyjádřit Harry a otočil pergamen tak, aby ležel textem dolů.

Severus přimhouřil oči, ale než k tomu mohl něco dodat, McGonagallová je propustila ze třídy s úkolem ‚zkoušejte si kouzlo spiritus animans a přečtěte si kapitolu tři‘.

Harry vstal ze židle a rozhlédl se po třídě. Black netrpělivě čekal s Pettigrewem a Lupinem u dveří, ale Potter se zdržoval někde na trase mezi Lily a svými přáteli.

Harry došel k místu, kde Lily cpala do tašky knihy, přičemž všechny ostatní stoicky ignoroval.

„Lily,” oslovil ji.

Vzhlédla a na unavené tváři se objevilo překvapení. Pak se zamračila. „Jonathane,” pozdravila ho energicky.

Podal jí pergamen. „Tady jsou ty poznámky, co jsem sepsal včera v noci,” řekl a snažil se nevšímat si Potterova přibližování. „Obávám se, že nejsou moc dobré, ale aspoň něco.”

Lily si pergamen vzala a letmo ho prolétla pohledem. „Díky,” pronesla váhavě. „Já… omlouvám se za tu snídani, došlo mi, že jsem strkala nos do věcí, které se mě netýkají, ale -”

To by mě zajímalo, jestli ví, jaké jsou Potterovy podmínky, mihlo se Harrymu hlavou, než ucítil - a následně nechal - Pottera, aby ho uchopil za paži a hrubě odtáhl stranou.

„Co si myslíš, že děláš?” zavrčel nebelvír.

„Jamesi!” vykřikla Lily právě ve chvíli, kdy McGonagallová z druhé strany učebny vyštěkla: „Pottere!”

Mladík ho pustil, ale jeho tvář zůstala zkřivená nenávistí a vztekem. „Dostanu tě,” zamumlal, načež se otočil a odrázoval pryč.

„Nechápu ho,” povzdechla si Lily. „Myslela jsem si, že se zlepšuje…”

„Hm,” broukl Harry, který si všiml, že Severus vyšel ze třídy. „Ve skutečnosti si pro ten souboj stanovil podmínku, že už s tebou nebudu nikdy mluvit.”

„Cože?” vyhrkla Lily.

„Ano, je to tak. No, uvidíme se později,” dodal Harry a pohnul se, aby dohonil Severuse.

Lily hmátla po tašce a zavolala: „Jonathane! Počkej -”

Harry vyběhl ze třídy a rozhlédl se po chodbě - a uviděl Severuse, který svým charakteristickým krokem mizel v davu. Harry potlačil nutkání zavolat na něj, aby zpomalil - místo toho se rázně prodíral proudící masou studentů s mumláním „s dovolením” a „pardon”.

Až když směřovali po prázdném schodišti do sklepení, Harry zavolal: „Severusi! Počkej!”

K jeho úlevě druhý zmijozel zpomalil.

„Jak jsi mi to řekl?” vyštěkl na Harryho, který pospíchal, aby s ním srovnal krok.

„Cože? Aha,” - zatraceně, zaklel Harry v duchu - „řekl jsem ti křestním jménem. Severus. Promiň, jestli nechceš, abych ti tak říkal,” dodal rychle, když Severus otevřel ústa, „už se to nestane. Jestli nechceš, abych to dělal.”

„Nechci,” zavrčel Severus.

„Aha,” hlesl Harry. „Dobře. Jasně. Snape.”

„Co jsi prováděl s tou mudlovskou šmejdkou?” vrčel dál Snape a pokračoval ve své krkolomné chůzi. „Co jste dělali, že sis potřeboval dělat poznámky?”

„Možná jsi zapomněl, ale já jsem taky mudlorozený,” odpověděl Harry se stejnou příkrostí. Severus zrychlil. „Přestaň utíkat!” vykřikl Harry.

Severus se zastavil, otočil se a zavrčel: „Co jsi s ní dělal?”

„Proč jsi mě posledních pár dní ignoroval?” kontroval Harry.

Hněv ze Severusovy tváře náhle vyprchal a Harry víc než předtím dumal, jak by mohla znít odpověď. Nechtěl se na to ptát, ale ta slova z něj vyletěla sama od sebe a teď se v něm probudila naléhavá zvědavost.

„To není důležité,” zamumlal Severus. „S tebou to nemá nic společného…”

„Ale no tak,” trval na svém Harry. „Pověz mi to. Muselo to souviset se mnou - byl jsem to já, koho jsi ignoroval, vzpomínáš?” Harry pátral v hlavě po odpovědích. „Řekl jsem něco? Jde o Lily?”

„Ne!” vyštěkl Severus. „Prostě to nech být. Dneska máš souboj s Potterem a neměli bychom se hádat kvůli -”

„Tak mi to řekni!” přerušil ho Harry důrazně. „Šlo o něco, co jsem udělal?” Vzpomínal - obtížně - na to, co se tehdy stalo. Pamatoval si, že prováděl první rituál s Lily… ale nevypadalo to, že by se to týkalo Lily - co to mohlo být? A najednou se vynořila další vzpomínka. „Šlo o to, že jsem uprostřed noci upadl do kómatu?”

Severusova tvář náhle ztratila barvu a Harry měl pocit, jako kdyby mu žaludek naplnilo olovo. Do háje, pomyslel si, jak to má sakra vysvětlit?

„Počkej - Se-Snape, neodcházej!”

Ruka mu vystřelila a uchopila druhého zmijozela za paži. Ten sebou zuřivě trhl, ale Harry držel pevně, s malou pomocí bezhůlkové magie. Pod prsty cítil, jak se Severusovy pružné šlachy napínají.

„Přestaň se vzpírat,” oslovil ho Harry klidným hlasem. Silně škubl - a vyvedl Severuse z rovnováhy, protože ten jednou rukou šátral po hůlce - narazili do sebe, Severus přistál ramenem na jeho hrudi. Harryho druhá ruka se vymrštila a popadla Severuse dřív, než stihl dosáhnout na hůlku, načež své držení posunul a chytil Severuse za zápěstí. „Přestaň. Podívej se na mě.”

Těžce oddechující Severus vzhlédl. Harry zíral do těch očí - černých, v šeru chodby úplně černých jako noc. „Prosím,” dodal Harry pomalu. „Nebudu tě za to soudit. Řekni mi to, prosím.”

Stále těžce dýchající Severus sklopil zrak a přes obličej mu spadla opona jeho vlasů. Harry se také podíval dolů a uviděl své prsty obtočené kolem jeho zápěstí - zdrsněné ruce, zjizvené bitvami, svíraly Severusovy křehké prsty, působící ve tmě jako pozlacené. Je tak blízko, pomyslel si Harry a chtěl trochu zatáhnout, naklonit se, spojit jejich dech a…

Kroky.

Harry pustil Severuse a couvl. Když vzhlédl, uviděl, že někdo sestupuje po schodech.

„Lestrangi,” pozdravil chladným pokývnutím hlavy příchozího.

„Froste,” odpověděl Lestrange, který klidně sešel zbylé schody a zastavil se, aby pohledem zhodnotil situaci.

Severus se otočil a s hábitem pleskajícím mu o paty odkráčel do zmijozelské společenské místnosti. Harry částečně zvedl jednu ruku - pohyb pod hábitem téměř nepostřehnutelný - ale zastavil se a nechal ji znovu klesnout.

„Obtížný úlovek,” povzdechl si Lestrange. „Nepoddajný, že?”

Harry se zamračil. „Nevím, o čem mluvíš,” opáčil drsně a vydal se po schodech nahoru.

„Ale ano, víš,” zamumlal Lestrange. Harry to ignoroval, vystoupal do osvětlené chodby a rychle zamířil do knihovny.

***

 

Poznámky k překladu:

1) Ophiuchus = lat. označení souhvězdí Hadonoš

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 9. kapitola - část 1/2 (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 01.07. 2023
|
To bylo jen o malý fousek a už by nikdo nepochyboval. Jenže po schodech furt někdo chodí a vyrušil je právě Lestrange. A Snape? Prchl jako pára nad hrncem (bez urážky hrnců a hrnků). Zbývá čekat na půlnoc a bojovat o čest. Snad pánové po souboji pročistí vzduch a v Bradavicích nastane kýžený klid a jednota mezi kolejemi.
Děkuji za překlad.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 08.09. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: kakostka - 02.09. 2022
Ty joooo, to je čím dál zamotanější. Autor si Jamese fakt vychutnává, zmetků král, podlej zákeřnej, žárlivej a majetnickej, až je to absurdní a zdá se, že na něj platí jen Minerva a její pohrůžky... kéž by mu ten odznak sebrala. Jamesovo štěkání na Harryho a Lily, to je fakt za hranou, včetně požadavku, že na ni rok nepromluví. jsem zvědavá, co si bude přát Harry a doufám, že vyhraje. Severus kvůli souboji přerušil i bojkot pana Frosta... to je posun... Voldyho slintání nad Severusem je kapánek úchylný, ale on je celej úchylnej a je šokující, co vše si autor vymyslel, že? Mno jo, jeden žasne a diví se a dumá nad tím, co nám ještě Jacomo naservíruješ. Moc děkuju za překlad, sama bych si povídku asi nevybrala, ale je tak krásně přeložená a jeden zvědavě číhá, co bude dál...

Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: denice - 30.08. 2022
Když už se zdá, že je něco konečně na dobré cestě, bum a vlezou do toho myšlenky na toho mizeru Voldemorta :-) Vážně by mě zajímalo, o jakých výsadách to McGonagallová mluvila, že to Jamese tak rozhodilo - on si přece dodržováním nějakých pravidel hlavu nelámal. Že by mu za to dali doma co proto? Snad se to dozvíme. Že by se Petr jen tak z ničeho nic obětoval, to mi nesedí. Díky.
Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 02.09. 2022
Tvoje první věta by klidně mohla být mottem celé povídky, Voldemort ovlivňuje Harryho/Jonathana uvnitř i navenek. James je tady pěkný hajzlík, sama si neumím představit, jak se nakonec dostane k Lily. Nechci spoilerovat, co všechno nás ještě čeká, nicméně Petr rozhodně překvapí víckrát. Díky za komentář, Denice.

Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: Lupina - 30.08. 2022
Pořád mě znervózňuje ten Voldemort v Harrym. Doufám, že se ho dokáže zbavit. A vůbec jsem zvědavá, jestli zůstane v minulosti, nebo se mu podaří vrátit do budoucnosti a jestli ji ovlivnil. Děkuji za další kousek, Jacomo. Těším se na pokračování.
Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: alvap - 31.08. 2022
No to i mě. Zkoušela jsem číst v AJ, ale na to mé schopnosti nestačí. Tak moc děkuji za překlad.
Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 02.09. 2022
Děkuju za komentář. Doufám, že budu vkládat nové kapitoly aspoň trochu pravidelně, takže nebudeš muset na pokračování dlouho čekat.
Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 02.09. 2022
Voldemort v Harrym je skutečně problém, který bude mít dlouhodobé následky. Malinko zaspoileruju, že Harry v minulosti udělá něco, co ovlivní budoucnost, ale stane se jen to, co už se stalo... Bude to zajímavé. Díky za komentář, Lupinko.

Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: zuzule - 30.08. 2022
No, tohle bude jeste zajimave... Co za podminku si Harry prinese... Dekuju!
Re: 9. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 02.09. 2022
Zajímavé to rozhodně bude - a nejen Harryho podmínka :-) Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod