Zatracení kouzelníci
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 4, část 1. Plány věznic
Poslední paleta cihel byla zvednuta z kamionu a složena k ostatním. Řidič podal Harrymu podložku, a on se podepsal na řádku označující příjem objednávky. Muž naskočil zpět do kabiny a odjel.
Harry přehlédl prostor před sebou; rozlehlá mýtina, stovky ocelových nosníků, kilometry drátěného plotu, mnoho metrických tun cementu, cihel a tvárnic, nespočet metrů kovových trubek, vyztužených oken a masivních dveří… to vše k jedinému účelu.
„Dobby,“ zavolal.
Po premiérově boku se s prasknutím objevil domácí skřítek.
„Pan Harry volá Dobbyho?“ zeptal se.
„Ano, Dobby,“ odpověděl Harry. „Řekni stavebním skřítkům, že je vše připraveno.“
„Hned, pane Harry, pane,“ a Dobby se s dalším prasknutím přemístil.
„Myslíš, že to stihnou do konce týdne?“ ujišťoval se Kevin Entwhistle, ministr spravedlnosti.
„Vím, že to zvládnou,“ řekl Harry. „Zajisti, aby byli vězni včas připraveni k přesunu.“
Kevin přikývl a použil obraceč času, který si půjčil od Lilith, aby mohl začít připravovat akci už o týden dříve.
Harry se bude muset pokusit promluvit si s Nevillem a zjistit, jestli by on a Hannah mohli z ministerstva štípnout ještě pár obracečů času. Byly nesmírně užitečné, když bylo nutné dokončit práci. A Harry potřeboval tohle vězení postavit rychle.
xxx
Navzdory užitečnosti obracečů času nikoho na ministerstvu kouzel ani nenapadlo nějaký využít k řešení jejich momentálního problému. Harry jim dal tři měsíce, aby dali svůj svět do pořádku, a přesto nikdo ani nepomyslel na to, použít obraceč času, aby se pokusili získat trochu větší časový rámec. Ale tak to u kouzelníků chodilo, opravdu neměli ani špetku logiky.
Jeden pozitivní krok však udělali. Dnes ráno lidé, kteří se objevili v krbech v atriu ministerstva, narazili na bystrozory, kteří je požádali, aby je nechali prohlédnout jejich předloktí, a položili jim několik bezpečnostních otázek. Šlo jen o malou jednoduchou změnu, ale bylo to něco, co se Amelia snažila prosadit už roky. Teprve nyní, po Harryho hrozbě, se vyšší vedení podvolilo.
‚A to je moc dobře,‘ pomyslela si Amelia, když sledovala bystrozory Tonksovou a Smithe, jak táhnou k výtahům znehybněného muže, aby se ho dále vyptávali na vhodnějším místě.
Dnes ráno už to byl třináctý.
xxx
V ústředí Fénixova řádu bylo dosaženo mnohem menšího pokroku.
„…Drzé štěně… Stejně jako jeho otec… Trochu si přičichne k moci a myslí si, že je pán světa… Rozmazlený potterovský spratek… Ministerstvo mu nesmí dovolit, aby je takhle popichoval… Nic dobrého to nepřinese…“
Bylo jasné, o co jde.
„Ach, dej pokoj, Severusi,“ přerušila ho McGonagallová. „My všichni jsme na té schůzce viděli dotyčnou smlouvu a ty bys mohl také, kdyby tě nevyhodili. To, že jsme na její existenci už dávno zapomněli, nemění její platnost. Nemusí se ti to líbit stejně jako mně, ale nelze popřít, že Potter by mohl v rámci svých pravomocí prohlásit smlouvu za neplatnou a všechny nás odhalit mudlům. Upřímně řečeno, mělo k tomu dojít po válce s Grindelwaldem, ne-li dříve.“
„Co mi vrtá hlavou,“ pronesl Brumbál zamyšleně, „je to, kde Harry získal tu kopii smlouvy.“
„O tohle se staráš?“ zaječela Molly Weasleyová. „Jsme na pokraji prozrazení mudlům a ty si děláš starosti, odkud se vzal nějaký kus pergamenu?“
„Nezáleží na tom, odkud se vzal,“ vstoupil do začínající hádky Remus Lupin. „Na čem záleží, je fakt, že Harry ho má a chce, abychom převzali zodpovědnost, jak správně očekává.“
„Nebudu ustupovat Potterovi,“ vztekal se Snape a sprška jeho slin se rozstříkla po stole.
„Tak to nedělej,“ vyštěkl Sirius. „Dej mu další důvod, aby tě nechal popravit spolu se zbytkem smrtijedů.“
Snape vyskočil na nohy tak prudce, že se jeho židle převrátila a dopadla na zem. Zdálo se, že je vztekem naprosto nepříčetný.
„Posaď se, Snape, než tě k tomu donutím,“ zavrčel Moody.
Snape vypadal, že je připraven vyštěknout odpověď, ale jediný ostrý Brumbálův pohled ho přiměl sednout si.
„Co mi nejde do hlavy,“ začal Dedalus Kopál, „je to, jak Potter může věřit, že mudlové uspějí tam, kde jsme po celá ta léta selhávali.“
Bill Weasley potřásl hlavou: „Pak neznáš mudly. Viděl jsem něco z toho, co dokážou. V roce 2005 došlo v Káhiře k několika teroristickým útokům. Tehdy jsme tam byli s Charliem. Dostali jsme tip, že se v té oblasti pohybuje Travers a pátrá po nelegálních přísadách do lektvarů. Viděli jsme následky jednoho z těch útoků a bylo to hrozné. A to byla jen teroristická skupina. Děsím se pomyšlení na to, co mají k dispozici vlády mudlovského světa. Řekl bych, že samotná britská armáda by dokázala srovnat se zemí celé Prasinky během pěti sekund, kdyby se k tomu rozhodla. A pokud se tato smlouva stane neplatnou, nebude nás nic chránit.“
„A kulomety,“ pokračoval Charlie. „I kdyby se kouzelníkovi podařilo vypálit kletbu, byl by prošpikován dvěma tucty kulek, než by ho vůbec napadlo seslat další, nebo se dokonce přemístit.“
„A právě proto musí Harry dostat rozum,“ prohlásil Brumbál.
Sirius zavrtěl hlavou: „Ne, Harry má rozum. Jsi to ty, kdo to nevidí. Nechápu, proč nemůžeme nechat Snapea, aby nás upozornil, až bude další velké setkání smrtijedů v Malfoy Manor, a pak Harry nařídí mudlovské armádě, aby na to místo shodila pár desítek bomb.“
„A co ti uvnitř?“ zeptal se Brumbál. „Mohli by být vykoupeni. Opravdu bys je tak unáhleně zabil, aniž bys jim dal tu šanci?“
„Přesně tohleto myšlení nás přivedlo až sem,“ odpověděl Sirius.
Remus přikývl: „V této válce bylo zabito mnoho našich lidí, a to všechno pro tvoje ‚větší dobro‘, ale tím, že neustále věříš, že bychom těm Smrtijedům měli dávat druhé šance, a třetí šance, a čtvrté… ničíš samotný cíl ‚většího dobra‘, který zní: ‚Potřeby mnohých převažují nad potřebami několika nebo jednoho‘. No, ti mnozí jsou kouzelnická veřejnost, jejíž potřebou je, aby se nemusela celý život ohlížet přes rameno a přemýšlet, jestli na ni ten den přijde řada. Těch několik jsou smrtijedi, kteří podle tebe potřebují šanci být spaseni.“
„A ten jeden jsi ty, Albusi,“ řekla McGonagallová, „a tvoje hloupá představa, že každého lze přivést zpět ke světlé straně a odpustit mu.“
Na chvíli zavládlo ticho, a pak ho Brumbál přerušil.
„Domnívám se, že toto setkání je u konce.“
xxx
Všechny televizní stanice v zemi a mnohé z celého světa vyslaly své kamerové štáby, aby zaznamenaly nejnovější událost stále ještě začínající vlády premiéra Pottera. Měla to být obrovská akce; nejhorší vězni byli odvezeni ze svých cel po celé zemi a přemístěni do nové, nejmodernější věznice, která byla postavena v odlehlé oblasti.
Po přestěhování všech vězňů měla být věznice uzavřena a média se do ní bez výslovného povolení nesměla vrátit.
Toto místo bylo určeno pro ty nejnižší z nejnižších: sériové vrahy, násilníky, šéfy gangů, vrahy dětí a podobně; lidi, kteří by v Americe nebo před sto lety byli odsouzeni k smrti.
Vězení se nezdálo být tak velké. V jiných částech Británie jistě bylo několik větších, ale tady pracovala magie. Ve skutečnosti bylo dvakrát tak velké, než vypadalo, jen se rozkládalo dole pod zemí. Magie umožnila lidem sestoupit níž, aniž by si to skutečně uvědomovali. Stejně jako na ministerstvu kouzel byla okna v nižších patrech věznice očarována tak, aby odrážela vnější svět, včetně aktuálních povětrnostních podmínek. Celkově vzato mohla věznice pohodlně pojmout jeden a půl tisíce odsouzených, o něco méně než věznice Wandsworth v Londýně. To byl dostatečný prostor pro vězně, kteří tam měli být přemístěni.
Harry stál před televizí v čísle 10 na Downing Street, a celou akci sledoval. Hermiona, Lenka, Lilith, Kevin, Dean, Wayne a několik jejich kolegů kouzelníků se dívalo s ním.
„První z nich jsou uvnitř,“ konstatovala Lenka.
Harry přikývl.