Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Confessions

Kapitola 25: Politika

Confessions
Vložené: Jimmi - 09.10. 2022 Téma: Confessions
Octavie nám napísal:

Confessions

Prekladateľ : Octavie

Názov originálu: Confessions

Autor originálu : SaintDionysus

Link na originál : Confessions

Banner: solace


Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Shrnutí: Diplomatická cesta oficiálně začíná

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:
Album: Coldplay – A Rush Of Blood To The Head

Varování: Tento příběh se zabývá politickými tématy včetně nepokojů a vysídlování. Do této chvíle řešily naše postavy tyto otázky pouze na schůzkách a setkáních. Tato kapitola obsahuje podrobné popisy nepokojů, které se odehrávají v jiných částech tohoto fiktivního světa. Pokud ve vás válečná témata vzbuzují negativní emoce, zbytek této fikce může obsahovat některé události, které by mohly být považovány za spouštěcí. Můžete číst až do chvíle, kdy dorazí na akademii Krásnohůlky.

Nesoulad s kánonem: Už jsem se o tom zmiňovala, trochu jsem popletla jednu dějovou linku, takže není v souladu s Prokletým dítětem. Vypustila jsem skutečnost, že Teodore Nott byl zodpovědný za obraceč času. Krátce jsem se o něm zmínila v kapitole tři na zásnubním večírku, ale tam nepromluvil.

Psala jsem o něm už v několika svých povídkách a ZBOŽŇUJI ho jako komickou postavu, takže doufám, že i vy si ho užijete.

 

Kapitola 25: Politika

 

Duben 2030

Ťuk! Ťuk! Ťuk! Slečna Treynorová zabuší na dveře hlavní ložnice apartmá Belle Etoile. „Paní ministyně? Jste vzhůru?“ Allie se ptá a doufá, že paní ministryně je připravena vykročit do nového dne.

Ano!“ zaslechne nadšené zvolání z druhé strany dveří.

„Paráda. Můžete-“

Ó Bože! Ano!

Allie si zhrozeně pomyslí, Merline, to nemluví se mnou. Mladá čarodějka provede ztišující kouzlo. Míří k ní bystrozor Montague, taktéž odhodlaný promluvit s Hermionou. Allie ho chytne za paži a řekne: „Dejme jim ještě dvacet minut.“

****

Draco s Hermionou vcházejí do obývacího pokoje na snídani a vypadají velmi radostně – jejich opojení je naprosto zřejmé. Když Draco zamíří k bufetovému stolu a dá si čokoládový croissant a kávu, Evan se ho zeptá: „Dobré ráno, předpokládám?“

Se sebevědomým úsměvem zvedne obočí a řekne: „To nejlepší.“

„Tak si dej dvě kávy. Bude to dlouhý den. Nezapomeň. Jsi tu pracovně, ne na dovolené,“ pošťouchne ho.

„Ano, kapitáne,“ salutuje z legrace Draco.

Hermiona se k nim po krátkém rozhovoru připojí a všimne si, že se oba smějí.

„Co je tady vtipného?“ ptá se jich.

„Ale, jen jsem byl pokárán a upozorněn, že mám pít hodně kávy,“ odpoví Draco a políbí ji na čelo.

„Mm hmm…“ řekne skepticky a přemýšlí, jestli ti dva nemají něco za lubem. „Evane, jsme tu všichni? Jsi připraven podat hlášení?“

„Ano. Omluvte mě, upozorním všechny,“ řekne, než přejde do středu místnosti.

Hermiona si vezme kus quiche a nakloní se k Dracovi. „Jsem tak vyřízená. Nemůžu uvěřit, že jsi mě vzbudil na další rundu.“

„Nepřipadalo mi, že by ti to vadilo,“ protáhne, když si svůdně ukousne svého pečiva. Ona protočí očima a usměje se na něj.

„Proč na sobě nemáš ten náhrdelník?“ ptá se trochu sklesle.

„Protože se potřebuji oblékat vlastenecky. Ten nádherný zelený smaragd se k červeným a modrým oblekům moc nehodí. Slibuji, že si ho vezmu k šatům na státní večeři,“ řekne a políbí ho na tvář.

„To chápu. Ale můžeš si dnes v noci vzít do postele jen ten náhrdelník,“ navrhne šibalsky.

Hermiona se kousne do rtu a už si ten scénář představuje, ale musí se z toho vymanit. Je to velký den a bude vyžadovat maximální profesionalitu a noblesu – což může být obtížné, když váš překladatel vypadá v obleku na míru zatraceně sexy. Zamíří k velké pohovce, která je pro ně vyhrazena, na stolku leží vytištěné programy. Posadí se a uždibují ze své snídaně. Draco mhouří oči, když se pokouší projít dokumenty. Nakonec to vzdá a vytáhne si brýle na čtení. Hermiona si uvědomí, že si zapomněla nalít pití.

„Promiňte, mohl by mi někdo přinést kávu? Černou, prosím,“ požádá svůj personál. Allie hned přináší šálek a vyhýbá se šéfčiným očím. „Allie, cítíš se dobře? Máš něco na srdci?“

„Jsem v pořádku, paní ministryně. Jsem připravena na nový den.“ Allie se rozpačitě usměje a snaží se, aby se jí v hlavě nepřehrávaly šéfčiny sexuální zvuky.

„Dobrá. Vem si něco k jídlu, drahá. Vypadáš bledě.“

„Ano, madam,“ Allie se dle Hermioniných instrukcí vydá k bufetu.

„Promiňte. Můžete mi prosím věnovat pozornost?“ Montaguův hlas se prodere přes šum a ruch v obývacím pokoji. „Děkuji. Všichni byste měli mít před sebou itinerář. Pokud ne, zvedněte prosím ruku.“ Několik rukou v místnosti se zvedne v odpověď. „Allie, můžeš je prosím rozdat? Děkuji. Dnešní den začíná s velkou pompou. Míříme do sídla francouzského ministra a ministryně Grangerová má schůzku s francouzským ministrem. Bude to samé potřásání rukou před kamerami, formální oběd; pak přednese projev a následuje soukromá audience u francouzské vlády, kde se bude diskutovat o ekonomice a situaci s uprchlíky. S ministrem Dupreem nebude sama. Budou přítomni překladatelé, jeden osobní asistent, jeden fotograf a dva členové ochranky.“

Evan se podívá na výše zmíněné klíčové členy týmu a ti kývnou na znamení souhlasu. „Dobře. Večeře bude tady. Zítra nás čeká návštěva Krásnohůlek včetně besedy s uprchlými studenty. Paní Beaumontová už vybrala studenty, kteří se setkají s ministryní Grangerovou. Bude tam probíhat standardní prohlídka školy, shromáždění, setkání se studenty a tak dále. Také se vydáme do města Krásnožlabky přímo před školu, abychom se setkali s rodiči uprchlíků - bezpečnost bude zvýšena. Výlet zakončíme večeří ve škole.“

Montague se podívá na hodnostáře a personál; naštěstí všichni stále poslouchají. „Náš poslední den strávíme návštěvou podniků na Rue des Mystères a v okolí mudlovské čtvrti. Měl by to být poměrně klidný den, protože rozhovory s majiteli podniků budou čistě na oko kvůli fotografování. Večer bude následovat státní večeře a ráno odjezd do dalšího města. Nějaké dotazy?“

Rozhlédne se kolem sebe a vidí, že všem situace vyhovuje. „Dobře. Ujistěte se, že máte sbalené tašky se vším důležitým, pro všechny případy.“

Hermiona se nakloní k Dracovi s rozšířenýma očima. „Máš ten foťák, viď?“

Draco se pousměje a řekne: „Samozřejmě. Mám dokonce i separátní paměťovou kartu. Nikdo se k těm fotkám nedostane. Nechám si z nich udělat fotoknihu na konferenční stolek do svého pokoje.“

Ona se začervená a šťouchne ho do žeber. „Drzoune.“

Když se krb v hotelu zvětší, vybuchne zelenými plameny.

„To vypadá jako náš signál k odchodu,“ prohlásí Draco.

—xoxox—

Denní politické formality jsou příjemné, zvláště když ministr Dupree sdílí mnohé z politiky ministryně Grangerové. Během soukromých audiencí se však několikrát stane, že Allie musí vystřelit ochlazovací kouzlo, aby Hermiona a Draco neusnuli.

Hermionina řeč byla jako vždy inspirativní, ale následné otázky se týkaly spíše drbů. Draco se musel kousat do jazyka, aby si připomněl, že se do toho nemá vkládat. Ona situaci zvládá s takovým stylem a noblesou; jeho matka by byla pyšná.

Protože se večeře konala v hotelu, Hermiona pozvala Dracovu švagrovou s manželem, Dafne a Teodora Nottovy. Ti žili ve Francii od doby krátce po přestavbě Bradavic. Když obdrželi ministerské pozvání, okamžitě ho přijali.

Popravdě řečeno, Hermiona neměla ve škole s Teodorem ani s Dafne žádné problémy. Teo byl trochu společensky neohrabaný a držel se stranou. Dafne se sice kamarádila s Pansy Parkinsonovou, ale nikdy se nepřipojila k žádnému posmívání. Nottovi byli chytří a chodili téměř do všech Hermioniných pokročilých hodin. Při nejedné příležitosti se Hermiona s dvojicí zmijozelů spojila kvůli školním projektům.

Po příjezdu do hotelu musí projít Nottovi několika bezpečnostními opatřeními a jsou jim odebrány hůlky ke kontrole. Jakmile dostanou povolení, obejmou Hermionu a Draca a políbí je na obě tváře. Pařížské zvyky se pro čistokrevné zjevně staly normou a Hermionu a Draca překvapí.

Dafne sevře Hermioniny ruce mezi svými a řekne: „Tak ráda tě vidím, Hermiono. Věděla jsem, že se na tom zásnubním večírku něco děje.“ Elegantní blondýnka jako by po pětatřicítce nestárla. „Chci, abys věděla, že Tori by měla radost. Draco vypadá šťastně, a to je to jediné, co si kdy přála.“

Ženin úsměv a laskavá slova Hermionu zasáhnou a opětuje je dalším objetím. „Děkuji ti, Dafne,“ řekne upřímně a je vděčná, že má požehnání Dracovy rodiny.

Když jsou z doslechu žen, Teo pronese k Dracovi: „Ty parchante.“

„Je mi líto, milý Teodore, nemám tušení, o čem to mluvíš,“ pokrčí Draco rameny.

„Debile. Mluvil jsem s Blaisem. Celou tu dobu ve škole? To opravdu? Fakt ti trvalo čtyřicet zatracených let, aby ses pochlapil a udělal ji svou?“ škádlí ho Teo.

Draco se zasměje. „No, oba jsme museli dospět a počkat na ten správný čas. Kdybych to udělal tehdy, pravděpodobně bychom oba skončili mrtví. A také, můj drahý švagře, bychom my dva nebyli spříznění.“

„To je pravda. Pojď sem, starý brachu,“ Teo ho popadne kolem krku a znovu ho objeme.

„Teo,“ napomene ho Draco, nesvůj z vší té náklonosti. „Jsi příliš francouzský.“

„A!“ Dafne vykřikne. „Chtěli jsme vám to říct u večeře, ale vracíme se do Británie! Budeme připravovat Simona, aby převzal Crosslip Heights, sídlo Nottových, a Arabella převezme Meadow Hall, mé rodinné sídlo, se svým snoubencem Pierrem Joubertem z Joubertových Apoték. Obě sídla tak zchátrala. Už jsme to prostě nemohli ignorovat.“

„A ani to, že šoustáš s ministryní, Draco. Až pojedeme domů, nikdo si na mého otce smrtijeda ani nevzpomene,“ řekne Teo tak nonšalantně, až to Hermionu překvapí. Znala jen tichého, učenlivého Teodora Notta. Tohle musí být tvář, kterou ukazuje jen přátelům.

Dafne ho pleskne přes temeno hlavy. „Miláčku, musíš být tak hrubý? Vždyť jsi vypil jen dvě sklenky vína. Mohl by ses po zbytek večera chovat slušně?“

„Promiň, lásko. Už jen to, že jsem zpátky s Dracem, mě nutí vrátit se do mého pubertálního já.“ Teo vezme Hermionu za ruku a políbí ji. „Omlouvám se za své řeči, paní ministryně.“

„Vše je odpuštěno, Teodore. Popravdě řečeno, všichni jsme dost staří na to, aby si většina lidí nepamatovala, kdo byl a kdo nebyl smrtijed.“

Teo se zavrtí, když na něj dolehne pravda: „No, to je prostě deprimující. Nejenže mám teď šedivé ochlupení, ale můj otec je považován za dávnou historii.“

Všichni čtyři se rozesmějí a vydají se na večeři.

—xoxox—

Následujícího dne dorazí skupina zabezpečeným letaxem do Krásnohůlek, kde na ně čeká ministr Dupree. Provádí skupinu po velkolepém zámku a nádherných zahradách. Škola je něco opravdu pozoruhodného, Hermioně připomíná mudlovskou pohádku. Protože téměř všichni, kdo pracují pro britské ministerstvo, vystudovali Bradavice, nemohou se ubránit obdivnému pohledu.

Nahlédnou do různých hodin včetně sboru a dramatiky a udělají tak nečekanou přepadovku.

„Oni tu mají umělecký program?“ ptá se Draco ohromeně.

„Samozřejmě, Monsieur Malfoy. Bradavice nehmají?“ zeptá se ministr Dupree.

„Neměli, když jsme tam studovali my,“ vloží se do toho Hermiona. „Taková škoda. Draco byl brilantní písničkář.“

Hermionin vtip Dracovi neušel a štípne ji do boku, až se při jeho doteku zavrtí.

Madam Beaumontová zařídila, aby se ministryně setkala s dětmi uprchlíků v intimnějším prostředí, u oběda a mimo velký sál. Pro jejich příchod byl vyzdoben učitelský salonek. Místnost byla zbavena obvyklého opotřebovaného pohodlného nábytku a nahrazena několika kulatými stoly s bílým prostíráním a středovými dekoracemi z bílých růží a levandule. Popravdě řečeno, místnost je krásná i bez dalších dekorací. Starodávné stěny potažené hedvábím rámují velká okna zdobená čirým a barevným sklem, z nichž je vidět na bludiště z živého plotu.

Hermiona, Draco a ministr Dupree jsou doprovázeni ke svému stolu, zatímco jejich podřízení zaujímají místa u ostatních stolů. Těžké dřevěné dveře zavrzají, když vejde madam Beaumontová, kterou následuje šest dětí. Hermionin pohled se upře přímo na dívku, které není víc než třináct let a drží za ruku chlapce vypadajícího na šest let. Jako poslední vejde chlapec ve věku kolem šestnácti let, se svěšenými rameny, nervózně pohrávající si s dlouhými vlasy a límcem uniformy.

„Pane ministře Dupree, paní ministryně Grangerová, pane Malfoyi, dovolte, abych vám představila Yaru, Rimu, Amiru, malého Mahdiho, Farida a Kasima,“ ředitelka pokyne dětem, pozdravily politiky a Draca.

Studenti nervózně kývnou na pozdrav a zamávají, Hermiona se zvedne ze svého místa a obejde je, aby je osobně pozdravila. Muži si uvědomí své velké faux pas a následují ji. Když každému z dětí podává ruku, snaží se najít jednu věc, kterou by jim pochválila - jejich krásné oči, úsměv, drobnost, kterou držely v ruce, náhrdelník, držení těla - něco, čím by jim dala najevo, že si jich všimla a že jsou výjimeční. Hermiona zašla dokonce tak daleko, že ty nejmenší usadila do židlí a pohladila je po hlavách. Ředitelka Hermionu nepřerušila, ale s obdivem sledovala její laskavost a upřímnost.

Děti jsou tiché a nevědí, co mají říct, ale usmívají se a vypadají šťastně, že tam jsou. Hermiona a Draco tyto pohledy dobře znají, protože také byli dětmi války. Vezme ji za ruku a políbí ji. Dívky u stolu se nad tím zachichotají a napětí se trochu rozptýlí.

„Víte, já jsem školu milovala,“ řekne Hermiona dětem.

Draco se zasměje a opraví ji: „To je slabé slovo.“

Chlapci se také rozesmějí, až na dlouhovlasého Kasima, který se stále tváří rezervovaně.

Hermiona střelí po Dracovi hravým pohledem a zavrtí hlavou. „Chodíte všichni rádi do školy? Co ty, maličký?“

Mahdi se zářivě usměje a kývá hlavou nahoru a dolů. „Ano, madam! Miluju školu. Nemusím schovávat svou magii.“

„Teda! Tvoje angličtina je skvělá!“ vykřikne Hermiona a chlapec se rozzáří.

„Paní ministryně, pět těchto dětí bylo zachráněno z akademie Halabiye, kde měli prvotřídní jazykovou výuku. Většina dětí mluví arabsky, kurdsky, francouzsky a anglicky,“ vysvětluje madam Beaumontová. „Ale tady Mahdi je zázračné dítě, nejen na jazyky, ale i na kouzlení.“

„Můj bratr byl terčem,“ ozve se Amira. „Byla jsem pryč ve škole, když jsem od matky dostala naléhavý dopis sokolem,“ dívka ztěžka polkne, jak se snaží dát slova dohromady. „Bratrstvo Požehnaných temných se dozvědělo o moci mého bratra. Matka ho učila doma, dokud nebyl dost starý na to, aby mohl chodit do školy, ale vědomosti o Mahdího schopnostech se rychle rozšířily. Jedné noci Bratrstvo uneslo mého otce přímo z jeho postele. Jen díky tomu, že se Mahdimu zdála noční můra, nebyla unesena moje matka. Víte, byla v jeho pokoji a uklidňovala ho, když přišli.“

Chlapec položí tvář do sestřina klína a zakryje si uši, protože nechce znovu rozebírat jejich příběh.

Amira pohladí bratříčka po vlasech a pokračuje, zatímco jí po tváři stékají slzy. „Když vešli do místnosti, Mahdi náhodně zaútočil kouzlem a zasáhl vetřelce do tak silně, že je odhodil na stěny a dům se tím zřítil. Matka měla akorát dost času popadnout našeho sokola a nějaké zásoby, než s Mahdim vyskočili na koberec a zamířili do školy, aby se ukryli.“

Ostatní děti sklonily hlavy a snažily se setřít němé slzy.

„Amiro, můžeš přestat vyprávět, jestli chceš,“ řekne madam Beaumontová.

„Ne, můj příběh je důležitý. Ministři ho musí slyšet,“ síla a odhodlání v hlase mladé dívky připomněly Hermioně její vlastní. Amira znovu začala: „Simorgh, náš pták, přiletěl možná hodinu nebo dvě před příletem mé matky a bratra. Měli jsme dost času na to, abychom opevnili školu a přivolali pomoc. Byla jsem tak šťastná, že vidím mámu a Mahdiho. Ale...“ utírá si slzy, které teď padají v obrovských kapkách, „- byli hned za mámou. Zapomněla použít maskovací kouzlo. Ona... ona... byla tak vyděšená, příliš vyděšená, než aby přemýšlela. Přiměla Mahdiho, aby ke mně přiběhl, a postavila se vedle učitelů a bystrozorů. Odstrčili nás, ale já jsem nemohla odtrhnout oči. Máma bojovala tak statečně, ale nebyla dost dobrá. Omráčili ji, zlomili jí hůlku a pak jsem viděla zelené světlo.“

Amira vezme svého bratříčka do náruče a pevně ho obejme, zatímco oba pláčou.

Hermiona opět opustí své místo. Neutírá si slzy. Chce, aby je všichni viděli. Chce, aby všichni věděli, že pro ni tyto děti a jejich příběhy něco znamenají. Hermiona poklekne vedle Amiry a Mahdiho a oba je políbí na čelo. Každému z nich položí ruku na tvář a řekne jim: „Vaše matka je hrdinka. Zemřela, když vás chránila. Věděli jste, že mateřská láska patří k nejmocnějším kouzlům na světě?“

Oni zakroutí hlavou ze strany na stranu. Hermiona se usměje: „Můj nejlepší přítel je Harry Potter. Slyšeli jste o něm?“ Vzrušeně kývají hlavou na znamení souhlasu. „No, když byl Harry malý, jeho maminka zemřela, když ho také chránila. Její láska a kouzla ho ochránily před nejtemnějším čarodějem naší doby. Věřím, že láska vaší maminky teď chrání vás a že máte obrovské štěstí, že máte jeden druhého.“ Hermiona vezme obě děti do náruče a mateřsky je obejme. Cítí, jak v jejím náručí mizí jejich napětí.

Když je pustí, místo toho, aby si sedla znovu vedle Draca, sedne si na Mahdiho místo a jeho si umístí na klín.

Draco jí ústy naznačí: „Miluju tě.“

Ona mu stejně odpoví: „Já tebe taky.“

Ministr Dupree vytáhne kapesník a očistí si slzy z brýlí. „Madam, zmínila jste se, že pět dětí bylo zachráněno ze školy, ale tady jich je šest.“

„Kasime, chceš říct ministrům a panu Malfoyovi o svém útěku?“ zeptá se ředitelka chlapce po své levici.

Ten se sesune na židli dolů a zeptá se: „Můžete to udělat místo mě?“

„Samozřejmě,“ poplácá chlapce po rameni, aby ho uklidnila. „Kasim byl odveden do Bratrstva v pouhých čtrnácti letech. Teď je mu šestnáct. Pod kletbou Imperius ho donutili dělat nevýslovné věci. Mezinárodní síly obsadily jeho tábor a zabily jeho mentora, čímž ho zbavily kletby. Kasim se vzdal a slíbil, že za poskytnutí útočiště řekne vše, co ví. Zpočátku mu však nevěřili, protože byl označený.“

Při slovech "označený" se Draco na chlapce zadívá pozorněji. Ten si uhladí dlouhé vlasy blíž k obličeji a krku a zatahá se za límec. Jeho chování je až příliš povědomé a Draco si uvědomí, že má na krku znamení. Na rozdíl od jeho vlastního se nedá snadno skrýt pod košilí s dlouhým rukávem. Soucítí s tím chlapcem – ne, on byl tím chlapcem. „Paní ředitelko, nevadilo by vám, kdybyste si se mnou vyměnila místo?“

Její tvář změkne a řekne: „Samozřejmě.“

Zatímco Draco přechází ke svému novému místu, sundává si sako, vyndavá manžetový knoflík a vyhrne si rukáv. „Kasime, můžu ti něco ukázat?“

Mladý muž odpoví: „Ano, pane.“

Draco se usměje, otočí se k chlapci a ukáže mu levé předloktí. „Za ta léta už vybledlo, ale pořád je to vidět. Chlapče, víš, co mám na ruce?“

„To je Temné znamení. Viděl jsem ho v učebnicích dějepisu,“ chlapcovy oči se zvědavě rozšíří.

„Slyšíš to, Hermiono? Učebnice dějepisu,“ Draco se smíchem zavrtí hlavou.

„Čas nás krutě dohání, že?“ žertuje ministr Dupree.

„To tedy ano,“ odpoví Draco.

„Byl jste smrtijed?“ zeptá se Kasim, který se cítí už klidněji.

Draco přikývne hlavou: „Ano, neměl jsem moc na výběr. Bylo to nedlouho po mých šestnáctých narozeninách. Temný pán - Voldemort - vyhrožoval mé matce i mně, pokud si nevezmu Znamení. Myslel jsem si, že tím přináším čest své rodině a chráním svou matku. Místo toho mě využili, zlomili a vzali mi to, co mi zbylo z dětství.“

„To udělali i mě,“ vyhrkne Kasim překotně. „A také mě donutili vzít dětství jiným.“

„Mě taky. Trvalo mi dlouho, než jsem se uzdravil, uvnitř i zvenku. Ale,“ Draco odhrne chlapci vlasy za ucho, aby odhalil arabský symbol, „tato značení po jejich pádu vyblednou. Když budeme stateční a porazíme temnotu, tvé označení vybledne také.“

V Kasimovi se rozsvítí jiskřička naděje a řekne: „Děkuji, pane. To je to, co chci udělat. Chci se stát bystrozorem a vrátit se do boje. Zlikvidovat muže, kteří ublížili mně a mé rodině.“

Bývalý smrtijed stiskne chlapci rameno a řekne: „Jsi chlapík. Ale musíš mít také dost odvahy na to, abys do svého srdce znovu vpustil lásku, aby se i tvá duše mohla uzdravit. Pomsta a nenávist nejsou jediné věci, za které stojí za to bojovat. Rozumíš?“

Kasim přikývne hlavou a obejme Draca kolem krku. Draca to zaskočí, ale pevně chlapce stiskne zpět. Vidí v něm tolik ze sebe - strach, lítost a touhu po náklonnosti. Pustí se a Kasim je trochu v rozpacích. Draco to vidí a hravě mu prohrábne vlasy.

„Teda. Smrtijed a válečná hrdinka? Jak se to přihodilo?“ zeptá se Farid, další chlapec.

Draco s Hermionou se zasmějí. Ona odpoví: „Můj drahý chlapče. To je jiný příběh na někdy jindy. Hodně, hodně dlouhý příběh.“

****

Zbytek oběda strávili u teplého, uklidňujícího jídla a poslouchali příběhy všech dětí o jejich statečnosti a nepřízni osudu. Hermiona a Draco mají těžké srdce. Nebyli o mnoho starší než tyto děti, když se ocitli v podobné situaci. Chlapci a dívky před nimi viděli hrůzy, a přesto v sobě mají tolik naděje a odhodlání. Takové naděje a odhodlání, které mohou vyhrát válku.

Po obědě se návštěvníci vydají kočárem do sousedního městečka Krásnožlabky. Během jízdy ministr Dupree vysvětluje více o situaci uprchlíků. Díky kouzlům byl proces prověřování mnohem jednodušší než u mudlovské vlády. Zavedli zkoumání hůlkou, nitrozpyt a veritasérum. Řekne: „Ano, může se to zdát jako extrémní opatření, ale byl to jediný způsob, jak uklidnit veřejnost a francouzskou vládu. Mezinárodní síly zachraňovaly rodiče, děti příliš malé na to, aby mohly chodit do školy, a zběhlé Bratry ochotné spolupracovat. Museli jsme něco udělat.“

Hermiona si promasíruje spánky, protože to je stejné rozhodnutí, které byla připravena učinit. „Jsou všechny děti a rodiče čarodějky a kouzelníci?“

„Ne. Máme asi padesát sansmagiques, neboli mudlů, jak jim říkáte. Máme pár chudých farmářů a pastýřů. Snadno jsme jim našli pozice na farmách. Ale u ostatních jsme museli být trochu vynalézavější.“

„Jakto?“ vyptává se Hermiona a Draco pozorně poslouchá.

Ministr Dupree pokračuje: „Ti, kteří pocházejí z dělnického prostředí, většinou pracují po boku skřítků v kuchyni, na zahradě, v prádelně, na stavbě a podobně. Rodiče, kteří k nám přišli a byli učiteli, lékaři, účetními, dobrodinci, dokonce i v technickém průmyslu, představovali výjimečnou výzvu. Jedné ženě se nám podařilo získat místo v kouzelnické základní škole, kde vyučuje základy a naši obdobu mudlovského studia. Jeden pán byl profesor fyziky a aerodynamiky, příliš kvalifikovaný pro základní školu, takže pracujeme na jeho vízu a zaměstnání na univerzitě. Mezitím se věnuje poradenství pro společnost Nimbus."

Draco nastraží uši: „Vážně? Mudlovská matematika, věda a výzkum v kombinaci s magií. No, Ohnivý blesk bude konečně sesazen z piedestalu.“ Draco vytáhne mobil a začne psát esemesku.

„Miláčku, co to děláš?“ ptá se zvědavě Hermiona.

„Píšu Erniemu, že chci nakoupit tolik akcií Nimbusu, kolik to jen jde,“ zamumlá nonšalantně.

„Proč jsem na to taky nepomyslel?“ zachichotá se ministr Dupree.

„Nějaká další zajímavá místa pro mudlovské rodiče, pane ministře?“ Hermionin zájem při těch výhledech roste.

Ministr Dupree se na ni hrdě usměje: „Lékaři spolupracují s léčiteli, vojáci s bystrozory a weboví vývojáři s kouzelnickými komunikačními společnostmi. Tohle je teprve první vlna našich uprchlíků. Pro všechny rodiče, kouzelnické i jiné, jsme našli zaměstnání nebo role v uprchlické čtvrti. Tato malá komunita pracuje v harmonii na společném cíli - životě v míru a produktivitě. Někdy vás to nutí přemýšlet, jestli je statut utajení stále ještě nutný, že?“

„To opravdu ano, pane ministře. Možná tam ještě nejsme, ale mohli bychom pokročit do světa rovnoprávnosti, v němž mohou vedle sebe existovat kouzelníci i nemagičtí. Měl byste na sebe být velmi hrdý. Na summitu budete mít mou podporu ohledně vašeho návrhu týkajícího se uprchlíků,“ řekne Hermiona a přitom mu nabídne ruku.

„Děkuji, paní ministryně.“

****

Vrátí se na hrad a před večeří se osvěží. Draco a Hermiona požádají o chvíli o samotě, aby mohli zpracovat události dnešního dne. Poslouchání jednoho příběhu za druhým o naději, zlomených srdcích a tragédiích, se jim zarývá do podvědomí a vyvolává minulost. Prefekt je doprovodí do ložnice pro personál a oni najdou pokoj bez současných obyvatel. Poděkují dívce a ta jim zamává na rozloučenou.

Draco si uvolní kravatu a hodí ji na stůl. Kolena mu ochabnou a on se posadí na okraj malé postele. Celý den si zachovával klid, ale už nedokáže potlačit vzlyky. "Proč to dělají, Hermiono? Tyhle děti, jejich rodiče. Byli jsme na jejich místě. Proč dělají z dětí součást svého programu? Proč z nás udělali součást své agendy?" ptá se.

Ona si lehne na postel a přiměje ho, aby si lehl k ní. Hladí mu záda a ruce, konejší ho a říká: „Protože jsou slabí a myslí si, že když si to vybíjejí na dětech, tak jsou silnější. Ale to se mýlí,“ otočí ho čelem k sobě. „Myslí si, že mohou lámat a manipulovat, ale podívej se na ty děti, podívej se na nás. My jsme z toho vyšli silnější.“

Něžně ji políbí: „Kéž bys mě nikdy nedonutila vymazat tvou paměť. Všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Mohli jsme...“

Přiloží mu prst na rty a umlčí ho: „Všechno má svůj důvod. Oba jsme milovali a ztratili. Bojovali jsme a žili. Právě teď je ten správný čas. Potřebovali jsme všechny ty zkušenosti, aby všechno, co máme teď, stálo za to.“

„Miluju tě a nikdy tě nepustím,“ řekne a pevně ji obejme.

„To je dobře,“ řekne, než ho znovu políbí. „Tak pojď. Musíme se připravit na večeři.“

„Můžeme takhle ležet ještě pět minut?“ prosí tiše, stále ve zranitelném stavu.

„Samozřejmě.“

—xoxox—

Akademie Krásnohůlky připravila neuvěřitelnou slavnost, na které vystoupí její taneční soubor, sbor a herci. Nechybí ani působivá světelná show jejich klubu pyrotechnických kouzel. To je po emocionálně náročném dni vítané. Oba ministři mají přednést projevy. Ten ministra Dupreeho je odlehčený, žoviální a vzpomíná na studentská léta. Vyjadřuje hodnoty přátelství a to, jak přátelství může změnit svět. Využívá toho jako dokonalého úvodu k představení Hermiony.

Ona a Draco vstanou, on bude překládat. „Děkuji vám, pane ministře Dupree, za vřelé přivítání, také madam Beaumontové, profesorskému sboru, studentům a rodičům, kteří se postarali o to, abychom se všichni cítili vítáni. Jak se dalo očekávat při návratu do školy, získala jsem cenné poznatky, o které se podělím po návratu do Británie.

„Jelikož jste studenti, vím, že vás bude nesmírně nudit, když budu mluvit příliš dlouho, takže řeknu jen rychle toto. Všichni mě inspirujete. Přátelství, přijetí a odpuštění jsou neuvěřitelně těžké výzvy pro každého, nemluvě o současném politickém klimatu. Ale nezapomeňte, že válečné linie jsou narýsovány v písku, nejsou vyryty do mramoru. Čáry se mění s větrem a vlnami. Věrnost se může měnit. Váš nepřítel se může stát vaším přítelem - a možná ještě více. Naslouchejte, učte se a především milujte. Děkuji.“

Draco se usměje a políbí ji na tvář, což vyvolá další chichotání a povídání mezi studenty. Zašeptá jí do ucha: „Vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo líbat tě před celou školou. Nesprávná škola a nesprávná doba, ale přesně v takovou reakci jsem doufal.“

„Jsi strašný.“

„Strašně do tebe zamilovaný, ano.“

 

PA: Při úpravách jsem změnila jména některých domů patřících čistokrevným rodinám. JKR věnovala pojmenování míst velkou péči. Domov Weasleyových – Lasičky – Nora (Doupě). Gimmauld Place = Ponuré staré místo. Knockturn Alley = Noční ulička. A tak dále. Tak proč jsme ve fanouškovské fikci tak neinspirovaní a všemu říkáme X Manor? Anglické domy se nejmenují všechny " Příjmení + Manor". Jména pocházejí z okolních pozemků, předků, architektonických děl, atd. Mají také jména jako Park, Hall, Castle, Abbey atd. Malfoy Manor má sice krásnou aliteraci, ale myslím, že máme na víc. Takže tohle jsou dva názvy, které jsem vymyslela pro domy Nottů a Greengrassů.

Crosslip Heights, rodný dům Nottů. Na útesu s výhledem na moře v hrabství Lancashire v Anglii. Jméno Nott pochází od uzlu (Knot) a rodina zbohatla jako obchodní námořníci. Původně se usadili v přímořském městečku Knott End-on-Sea. Poté, co získali bohatství a byli podezíráni od svých mudlovských sousedů, postavili si dům na vysokém útesu, daleko od zvědavých očí a vždy s výhledem na obzor. Cross (křížový uzel) a Slip (Slip Knot – protiskluzový uzel) jsou druhy uzlů a Heights – Výšina, Hůrka, se obvykle dává domům postaveným na palisádách.

Meadow Hall, panství Greengrassů v Northamtonshire v Anglii, příjmení rodiny a panství jsou odvozeny od jejich přírodního prostředí. Panství je obklopeno travnatými loukami (Meadow) a zelenými kopci.

Jako naprostý blázen do historie, který pro své fikce zkoumá i etymologii, pověsti a sociologii, bych ráda viděla, kdyby se i ostatní autoři snažili být kreativnější při budování fanonu.

 

PP: Pardon, ale básnické střevo mě opustilo, takže jsem jménům český protějšek nevymyslela.

 

Příště nás čeká: Diplomatické turné pokračuje a rostoucí hrozba se blíží.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 25: Politika Od: Yuki - 10.10. 2022
Dneska jen vřelé díky za další část. Politikaření se v tomto podání zdá jako něco jednoduchého, než co vídáme tady u nás :D aspoň mám takový pocit. Na druhou stranu, příběhy dětí, rodin a dalších skupinek, které si potrpěly krutost Bratrstva Požehaných temných (to budou stejní cvoci jako Voldyho Smrtijedi, což? Ale ten jejich název jsem si musela vyhledat v příběhu, absolutně jsem si ho nepamatovala) byly silné a chápu, že to paní ministryni a její společnost zasáhlo. Prožili si to samé... Ještě jednou děkuju.
Re: Kapitola 25: Politika Od: Octavie - 13.10. 2022
Děkuji za komentář, Yuki. Máš pravdu, nabízí se příměra k jejich dětství. Ještě jedna dvě kapitoly politiky a hurá na konec povídky:-). Na ten se moc těším, je krásný, snad i ty budeš spokojená.

Re: Kapitola 25: Politika Od: Jacomo - 10.10. 2022
Věřím, že tohle byla na překlad náročná kapitola. Navzdory těžkému tématu z ní ale vyzařuje pozitivní energie, je krásné číst o tom, jak jsou si Draco a Hermiona vzájemně oporou. A protože miluju slovní hříčky, líbí se mi, jak si autorka pohrála s názvy panství. Nedalo mi to a zkusila jsem se zamyslet nad možnými českými ekvivalenty - navrhovala bych například Provazová Hůrka a Lučiny. Čímž ale samozřejmě nijak nekritizuju tvůj překlad, protože si moc vážím práce, kterou na něm odvádíš. Čte se to jedna báseň. Veliké díky, Octavie.
Re: Kapitola 25: Politika Od: Octavie - 13.10. 2022
Díky, Jacomo, za milý komentář :-). Názvy domů jsi vymyslela prvotřídně! Já jsem poslední dobou ráda, že jsem ráda a básnická střeva mám ze dřeva, takže jsem ráda, že ses toho ujala.

Prehľad článkov k tejto téme:

SaintDionysus: ( Octavie )11.11. 2022Epilog: Až do konce
SaintDionysus: ( Octavie )04.11. 202229. And I Love Her
SaintDionysus: ( Octavie )28.10. 2022Kapitola 28: Taková je doba
SaintDionysus: ( Octavie )21.10. 2022Kapitola 27: Na mém místě
SaintDionysus: ( Octavie )16.10. 2022Kapitola 26: Politika část 2
SaintDionysus: ( Octavie )09.10. 2022Kapitola 25: Politika
SaintDionysus: ( Octavie )16.09. 2022Kapitola 24: Zaklela jsem tě
SaintDionysus: ( Octavie )19.08. 2022Kapitola 23: Neohlížej se v hněvu
SaintDionysus: ( Octavie )12.08. 2022Kapitola 22: Věřící
SaintDionysus: ( Octavie )05.08. 2022Kapitola21: Nezastavitelná
SaintDionysus: ( Octavie )29.07. 2022Kapitola 20: Trable
SaintDionysus: ( Octavie )17.07. 2022Kapitola 19: Nepanikař
SaintDionysus: ( Octavie )01.07. 2022Kapitola18: Z obou stran
SaintDionysus: ( Octavie )27.06. 2022Kapitola 17: Kouzlo dvaceti čtyř karátů
SaintDionysus: ( Octavie )03.06. 2022Kapitola 16: Svět vcelku
SaintDionysus: ( Octavie )20.05. 2022Kapitola 15: Kouř a zrcadla
SaintDionysus: ( Octavie )06.05. 2022Kapitola14: Povídá se
SaintDionysus: ( Octavie )15.04. 2022Kapitola 13: Je to láska
SaintDionysus: ( Octavie )01.04. 2022Kapitola 12: Přecházení
SaintDionysus: ( Octavie )18.03. 2022Kapitola 11: Čím více mě ignoruješ, tím blíž se dostávám
SaintDionysus: ( Octavie )04.03. 2022Kapitola 10: Vše, co můžeš očekávat
SaintDionysus: ( Jimmi )18.02. 2022Kapitola 9 – Společné kroky
SaintDionysus: ( Octavie )11.02. 2022Kapitola 8: Zavíračka
SaintDionysus: ( Octavie )04.02. 2022Kapitola 7 – Nedělní ráno
SaintDionysus: ( Octavie )28.01. 2022Kapitola 6: Vyčkávací hra
SaintDionysus: ( Octavie )21.01. 2022Kapitola 5: Prosím, prosím, prosím, nech mě dostat to, co chci
SaintDionysus: ( Octavie )14.01. 2022Kapitola 4: Vzdušné zámky
SaintDionysus: ( Octavie )07.01. 2022Kapitola 3: Touha
SaintDionysus: ( Octavie )26.11. 2021Kapitola 2: Šmírák
SaintDionysus: ( Octavie )16.11. 2021Kapitola 1: Má oblíbená vybledlá fantazie
. Úvod k poviedkam: ( Octavie )12.11. 2021Úvod k poviedke