Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4, část 2. Plány věznic

Celkově vzato mohla věznice pohodlně pojmout jeden a půl tisíce odsouzených, o něco méně než věznice Wandsworth v Londýně. To byl dostatečný prostor pro vězně, kteří tam měli být přemístěni.

Harry stál před televizí v čísle 10 na Downing Street, a celou akci sledoval. Hermiona, Lenka, Lilith, Kevin, Dean, Wayne a několik jejich kolegů kouzelníků se dívalo s ním.

„První z nich jsou uvnitř,“ konstatovala Lenka.

Harry přikývl.

Věznice bude mít nezbytný počet zaměstnanců, alespoň pokud jde o lidský personál. Většinu z nich budou tvořit motáci, jejichž možnosti uplatnění v kouzelnickém i mudlovském světě byly vzhledem k jejich výchově velmi omezené. Bylo zde také několik mudlorozených, které z kouzelnického světa vyhnaly předsudky. Tihle všichni tam byli především proto, aby je bylo vidět. Skutečnou práci budou vykonávat domácí skřítci, kteří zůstanou pro vězně neviditelní, a nebylo by dobré, aby některý z nich získal dojem, že se v jeho okolí nenachází žádný dozorce.

Televizní obrazovka v Harryho kanceláři se z přímého přenosu stěhování vězňů přenesla k nespokojenému členu opoziční strany, který se ptal, kde vláda na takové věci bere peníze.

„Tím, že vám sníží plat na polovinu,“ zamumlala Lilith v odpověď, ostatní tím přiměla k úsměvu.

Harry se vrátil ke svému stolu a posadil se do křesla. Otevřel jednu ze zásuvek, vytáhl z ní svou speciální složku a začal listovat jejím obsahem, dokud nenašel list papíru velikosti A4. Na něm byly uvedeny jeho hlavní cíle pro dobu, kdy bude předsedou vlády. Několik z nich už bylo přeškrtnuto: „Snížit platy a náhrady poslancům, aby se jim vrátila část důvěry veřejnosti“ a „Najít více prostředků na lepší financování Národní zdravotní služby“ (tyto dva cíle šly docela dobře dohromady). Nyní si mohl odškrtnout „Zmírnit problém přeplněnosti věznic“.

Provedl to a očima se přesunul po listu papíru níže k bodu blízko spodního okraje, kde bylo červeně napsáno „Vypořádat se s kouzelníky, kdy a jak to bude nutné“.

Už dal ministerstvu kopanec do zadku, který tak zoufale potřebovalo, a zprávy od Nevilla a Hannah ukazovaly, že to alespoň prozatím zabralo, ale věděl, že to ještě ani zdaleka není konec. Mnozí z kouzelníků, kteří zůstali u moci, by si nenechali líbit, kdyby jim mudlovská vláda říkala, co mají dělat, a byli i tací, kteří by podnikli jakékoli kroky, které by podle jejich názoru považovali za vhodné, aby mudlům „ukázali, kde je jejich místo“.

Teď už jen stačilo počkat, až smrtijedi opět překročí hranice, což zcela jistě udělají, a kouzelnický svět se dočká probuzení, které mělo přijít už mnohem dřív.

Armáda byla připravena. Otázka nezněla „jestli“, ale „kdy“.

xxx

Albus Brumbál seděl ve své kanceláři v Bradavicích, cumlal citronový drops a přemítal o událostech posledních čtrnácti dnů. Jeho zdroje z ministerstva mu prozradily, že během vnitřní čistky vedené Amelií Bonesovou bylo zatčeno celkem čtyřicet tři ministerských zaměstnanců od bystrozorů po údržbáře, kteří byli smrtijedy, dvacet dva jich bylo zadrženo za napomáhání smrtijedům a devatenáct dalších bylo stále ve vazbě za účelem výslechu. Tato zatčení následně vedla k zatčení dalších šedesáti sedmi lidí, včetně rodinných příslušníků a přátel již zatčených.

Brumbál smutně zavrtěl hlavou. Kdyby bylo po Ameliině, byli by uvězněni v Azkabanu ještě před koncem měsíce, ale podle jeho mínění by se všichni mohli vykoupit. Stačilo jen zbavit Voldemorta moci a oni by se zbavili jeho vlivu. Pak by se mohli vrátit ke svému klidnému každodennímu životu a žít v míru. Přidali se k Voldemortovi jen ze strachu, tím si byl téměř jistý.

Svým způsobem měl pravdu. Mnozí z těch, kteří se připojili k Voldemortovi, to udělali až poté, co jim bylo vyhrožováno, ale mnohem víc z nich se k němu přidalo z jakési domnělé nadřazenosti čistokrevných čarodějů nad mudly a mudlorozenými. Nejlepší způsob, jak takovým postojům čelit, což vám řekne každý alespoň napůl inteligentní mudla, je vzdělání, a právě v tom Brumbál selhal.

Kdyby mu alespoň trochu záleželo na sjednocení kouzelnického světa, zavedl by pro čistokrevné povinný kurz mudlovských studií, aby viděli, že se od sebe s mudly až tak moc neliší, a zajistil by, aby tento kurz vedl někdo, kdo ví, o čem mluví, a aby dostupné informace byly aktuální. Také by zřídil povinnou třídu pro mudlorozené a ty, kdo u mudlů vyrostli, kde by je učili o zvycích čistokrevných kouzelníků a pomáhali jim lépe se začlenit do kouzelnické společnosti, která je ve všech případech prostě hodila do hluboké vody a čekala od nich, že plavat v ní se naučí sami.

Většina z nich se utopila, a to byla chyba Brumbála jako ředitele vzdělávací instituce, která měla být jednou z nejlepších kouzelnických škol na světě. Jistě, dalo by se namítnout, že se to nemuselo líbit členům školní rady, ale Brumbál byl profesorem dost dlouho na to, aby mnohé z nich učil, takže čí to byla vina? Většině z nich to bylo tak jako tak jedno. Jako čistokrevným jim záleželo víc na titulu než na práci a nechali by Brumbála dělat si, co chce (což obvykle dělal), pokud by je Lucius Malfoy nezastrašoval svými názory, a Brumbál měl jako vrchní čaroděj Starostolce a nejvyšší hlavoun Mezinárodní konfederace kouzelníků zodpovědnost a moc zajistit, aby to Malfoy nemohl dělat.

Ovšem vzhledem k tomu, že nic z toho nezapadalo do Brumbálových osobních iluzí o sobě samém, naprosto to přehlížel, a tak koloběh pokračoval.

V ohništi zahučely zelené plameny a z nich vyšel Severus Snape. Vypadalo to, že Voldemort dal svým následovníkům dost ošklivě najevo svou nelibost nad současnými událostmi.

Třesoucí se a krvácející Snape se ztěžka posadil na jedno z křesel pro návštěvy a podal hlášení.

Ty samé kecy jako obvykle. Věci se nevyvíjely podle Voldemortových představ, a tak dostal záchvat vzteku podobně jako dítě, kterému odmítli dát sušenku. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že tato zpráva pocházela od Snapea, musel ji Brumbál dešifrovat odfiltrováním urážek týkajících se kohokoli jménem Potter, které padaly v každé druhé větě.

„Už jsem to říkal a budu to opakovat stále znovu, z toho, že ministerstvo bude podlézavě ustupovat Potterovým požadavkům, nevzejde nic dobrého.“

V tu chvíli se ozval portrét Dilys Derwentové, bývalé ředitelky Bradavic: „Ach, přestaň kňučet, chlape! Tenhle Potter je hlavou mudlovské vlády a jako takový má za úkol chránit mudlovské obyvatelstvo, jak nejlépe umí, a pokud to znamená pořádně nakopat zadek našemu ministerstvu, když si o to říká, pak je to přesně to, co by měl udělat.“

Na to si portrét Phinease Blacka posměšně odfrkl a poznamenal: „Jsou to jen mudlové, těžko něco důležitého. Pokud se naše válka přelije na jejich území, stačí skrýt těla, ty, co přežili, nechat zapomenout a pokračovat dál jako obvykle. Tato metoda nám dost dobře sloužila celá staletí.“

„Ale no tak,“ vložil se do hovoru Armando Dippett, „jsme vázáni smlouvou, která nám ukládá, abychom zajistili, že naše války nezasáhnou mudly, tenhle Potter se stará jen o to, abychom splnili svou povinnost.“

„Mudlové,“ vysmíval se mu Phineas, „co pro nás kdy udělali?“

„Vynalezli parní stroj, jeden z nich používáme k dopravě studentů do Bradavic,“ nabídl Armando.

„Vynalezli víno, na které, jak si vzpomínám, sis v dobách, kdy jsi byl ředitelem, dost potrpěl,“ přidala se Dilys Derwentová.

„Vynalezli kolo,“ doplnil Everard.

„Více než sedmdesát procent tohoto hradu vybudovali mudlové,“ řekla Phyllida Sporeová. „Zbytek dostavěli zakladatelé, když ho převzali.“

„Ano, ano, dobrá," Brumbál mávl rukou, aby portréty umlčel. Skutečnost, že hrad z větší části postavili mudlové, si Brumbál nerad připomínal a jen málokterý kouzelník to dnes věděl, stejně jako to, že zakladatelé Bradavic hrad mudlům vzali násilím. Samozřejmě to byl záměr. Profesor Binns mlel pořád dokola o skřetích povstáních a smlouvách s trolly z dobrého důvodu.

„Co uděláte s Potterem?“ zajímal se Snape.

Brumbál chvíli mlčel, zvažoval své možnosti a pak nejistě řekl: „Možná bychom mohli využít přímého útoku Voldemorta na mudly, to by snad Harryho přimělo, aby se trochu stáhl.“

Snape přikývl a oba muži začali plánovat.

Ani jeden z nich si nevšiml domácí skřítky Winky, která seděla za Brumbálovým křeslem, byla zcela neviditelná a vyslechla každé slovo, které tu bylo řečeno.

Na tváři se jí objevil drobný úsměv. Pan Harry a paní Hermiona budou mít z jejího špehování velkou radost.

PA: V této kapitole se neobjevila žádná komunikace mezi Harrym a kouzelníky, ale akcí všech je víc než dost, aby příběh pokračoval. Vidíte? Ministerstvo dokáže být aktivní, když ho pořádně nakopnou správným směrem. Škoda, že Brumbál plánuje všechno totálně zmrvit.

Myslím, že se teď dostáváme k závěrečné části příběhu; snad jedna kapitola, kde Brumbálův plán uvede věci do pohybu, další, která se bude zabývat výsledkem, a možná epilog.