Preklady fanfiction Harryho Pottera

Shrnutí: Diplomatické turné pokračuje a rostoucí hrozba se blíží.

Varování: Násilí, terorismus, zneužívání dětí magií, zmíněná smrt. Jestliže jste četli tento příběh, víte, že se něco blíží.

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:

Coldplay – A Rush Of Blood To The Head

PA: Bylo toho tolik, kolik jsem potřebovala zahrnout do jedné kapitoly. Musela jsem ji rozdělit na dvě!

Kapitola 26: Politika část 2

Duben 2030

Poslední den ve Francii spolu britský a francouzský diplomatický tým dobře vycházejí. Celý den se setkávají s majiteli firem a pózují na fotografiích. Diskuse o ekonomickém rozvoji a integraci mudlovských technologií jsou mnohem lehčím tématem rozhovorů než ty včerejší.

Procházka na pařížském jarním vzduchu, ruku v ruce, je velmi potřebná a Hermionu a Draca přivádí zpět z hlubin minulých traumat. Návštěva dětí a jejich rodičů znovu otevřela staré rány. Ani jeden z nich nespal dobře a noc strávili vzájemným utěšováním, zatímco se jim do podvědomí vkrádaly noční můry.

Ačkoli ani jeden z nich si nikdy nepotrpěl na veřejné projevy náklonnosti, když jsou spolu, je to tak přirozené. Každý dotek je uklidňujícím balzámem na duši. Vědí, že tisk má ze všeho toho držení za ruce a kradmých polibků radost, ale v tuhle chvíli je jim to jedno. Vědí, že dokud mají jeden druhého, dokážou zničit armádu.

****

Když dorazí do sídla francouzského ministra na státní večeři, Hermiona si pohrává s honosným smaragdovým náhrdelníkem. Na černých saténových šatech působí přesně tak, jak Draco doufal. On má na sobě klasický černý společenský hábit se sponou na kravatu, která ladí s Hermioniným šperkem.

„Takže jsi připraven na to, že nás představí jako 'ministryně Hermiona Grangerová v doprovodu pana Draca Malfoye'?“ zeptá se ho.

„Myslím, že to je ok. Prozatím...“ odmlčí se.

„Co to má znamenat?“ pokusí se vyzvídat smysl jeho slov, ale přeruší ji ohlášení, které signalizuje jejich vstup do tanečního sálu.

Jakmile se Hermiona ocitne uvnitř, je doprovázena na setkání s ostatními hodnostáři, zatímco Draco se může procházet mezi hosty.

Něco upoutá jeho pozornost, když zaslechne dvě ženy, jak si francouzsky mumlají o tom, jak je otřesné, že se ministryně krátce po rozvodu s manželem může tak snadno chlubit svým milencem. Aniž by to věděly, on celému rozhovoru rozumí. Otočí se k ženám a řekne: „Bonjour Madames et Mademoiselles.“

„Bonjour, pane Malfoyi,“ oplatí mu madam Dupreeová zdvořilostní pozdrav. „Jak se vám a ministryni Grangerové líbí v Paříži?“

„V tomto ročním období je krásně. Když jsem byl malý, trávila moje rodina letní prázdniny ve Francii, ale na jaře jsem ji ještě neměl možnost vidět. Prostě nádhera. Nemohl jsem nezaslechnout váš rozhovor.“

„Ach,“ přikryje si rukou ústa a uvědomí si, že udělala velkou chybu.

„No, ano. Víte, že v dějinách, zejména ve francouzské historii, byly milenky králů a politiků docela veřejně známé. Některé z nich získaly vlastní tituly. A proto ministryně Grangerová, která si nepotrpí na nerovnost pohlaví, udělila titul i mně.“

„Aha, monsieur Malfoyi, a ten titul zní?" žena, nyní rudá jako řepa, se snaží zachovat klid.

„Tlumočník,“ pomalu dopije šampaňské a dívá se, jak žena rozpačitě polyká svou hrdost. Po posledním doušku odtáhne křišťálovou flétnu a řekne: „Ale za zavřenými dveřmi mě nazývá svým jazykovědcem.“ Mrkne na ženy, pobaveně se ušklíbne nad jejich otevřenými ústy a odejde.

Projde kolem číšníka, podá mu prázdnou sklenici a vezme si dvě nové. Na druhé straně tanečního sálu se Hermiona jako vždy šarmantně baví s francouzskými hodnostáři. Když ji pozoruje, jak se usmívá a nenuceně debatuje, naplňuje ho to pýchou. Nikdy v životě se nenechala zastrašit muži s mocí. Kradmo ji políbí na zátylek a vklouzne vedle ní.

„Už jsem si říkala, kam jsi odešel,“ řekne Hermiona vesele a vezme si sklenku čerstvého šampaňského.

„Právě jsem měl vzrušující rozhovor s vaší ženou, ministře Dupree,“ řekne Draco s úsměvem.

„Co zase provedla?“ zasměje se.

„Přesně to, co dělá většina manželek ve společnosti,“ řekne a obejme Hermionu kolem pasu.

„Tím myslíte, že pomlouvá?" Ministr Dupree se povzneseně zasměje. „Moje žena to myslí dobře, ale někdy, když je ve společnosti... no... zajímavých osobností, se její ústa pohybují rychleji než její takt.“

„Aha, to zní trochu jako můj bývalý manžel,“ řekne Hermiona.

„Proto jste ho nikdy nebrala na své zahraniční cesty?“ ptá se ministr.

„Jeden z mnoha důvodů. Myslím, že se nikdy nehodil na to, aby byl manželem političky,“ žertuje.

„Aha! A vy, pane Malfoyi, jste stvořený pro roli manžela političky?“ zeptá se Ministr Dupree sugestivně.

„No, vzhledem k tomu, že Hermiona za pár týdnů odejde z politiky, se to asi nikdy nedozvíme, že?“ Draco odpoví a koketně se na Hermionu usměje.

„To asi ne,“ odtuší, než si dá lok šampaňského.

„Ale abys věděla, můj otec vždycky doufal, že se dám na politiku. Začínám si myslet, že měl pravdu,“ mrkne na ni a doufá, že pochopí jeho narážku.

Její oči se doširoka rozevřou a není schopná slova.

„Monsieur Malfoy, říkáte, že se chcete stát dalším ministrem?“ zeptá se Francouz.

„Ne! Merline, ne,“ zasměje se. „Jen jsem chtěl trochu poškádlit Hermionu.“

Znovu na ni mrkne a políbí ji na tvář. „Myslím, že dáma mého srdce se už docela těší na trochu odpočinku a relaxace, až jí skončí mandát.“

„To tedy ano.“

****

„Večeře byla zajímavá, ne?“ ptá se Hermiona sarkasticky, když se obrátí k Dracovi a pohybem ho vybídne, aby jí rozepl róbu.

„No jo,“ přejde také k sarkazmu, zatímco jí pomalu rozepíná šaty a dává pozor, aby se jí zip nezachytil za kůži. „Narážky na tvůj rozvod, náš vztah a útok na tvou politiku a politiku ministra Dupreeho.“ Její holá záda jsou tak svůdná. Nemůže si pomoct, ale přejede jí prstem po páteři nahoru a dolů, až jí při jeho doteku naskočí husí kůže. Jeho rty kladou jemné polibky na její ramena a posunou látku dolů, zatímco on pokračuje v rozhovoru. „Matka by na mě byla pyšná. Udržet si úsměv na tváři, zatímco poslouchám nezáživnou konverzaci. Kolik takových večeří ještě musíme absolvovat?“

Jak jí šaty padají na zem, otočí se k němu a odpoví: „Pět.“

Jeho ruce sklouznou po jejích holých bocích a zmáčknou jí zadek. „No, to je pořád méně než průměrná společenská sezóna čistokrevných. Myslím, že ještě pár dalších zvládnu. Ale myslím, že si zasloužím odměnu za to, že jsem byl tak okouzlující, přestože jsem chtěl těm pitomcům kouzlem zalepit ústa.“

„Odměna, když jsi byl hodný, a trest, pokud jsi zlobil,“ řekne s mrknutím.

Tlačí ji pozadu do postele a odpoví: „Beru obojí.“

****

Po návštěvě Španělska, Portugalska, Řecka a Bulharska přichází další noční příjezd na střechu hotelu. Hotel Adlon Kempkinski je mudlovský hotel, který hostil královskou rodinu a slavné hvězdy, což z něj dělá ideální místo, aby si zde ministerstvo zřídilo svou domovskou základnu pro závěrečnou etapu cesty. Nachází se v oblasti, kam se mnoho čarodějů a čarodějek neodváží zavítat, protože je příliš blízko mudlovských turistických atrakcí a památek. Navíc je nejen bezpečná v mudlovském smyslu, má soukromé vchody a průchody, bezpečnostní kamery s uzavřeným okruhem a statnou ochranku, ale tyto kroky v kombinaci se strážemi a bystrozory vytvářejí pevnost maskovanou luxusem.

Čekající členové ochranky mají výraz, který se Dracovi nelíbí. Bystrozoři mají tmavé kruhy pod očima, jiní kulhají a kroutí bolavými rameny. Hermiona odešla, aby si popovídala s Evanem. Draco předpokládá, že je unavená a soustředí se na Evanovy plány; bystrozorů si nevšímá.

„Allie,“ zavolá Draco na mladou ženu. „Podívej se na ně. Všimla sis něčeho?“

Sleduje řeč těla bezpečnostního týmu a přikývne. „Myslíš, že nám Montague řekne, co se děje?“

„To doufám. Pojďme za Hermionou a zeptáme se,“ pronese.

Draco a Allie nedokážou zakrýt své ustarané pohledy a Evan si toho všimne. Než stihnou cokoli říct, vmísí se do hovoru: „Pojďme honem do našich místností. Musím vám toho hodně říct.“

****

Hermiona, Draco a Allie sedí na pohovce naproti Evanovi. Bystrozor se snaží rukou uvolnit stres a napětí krčních svalů a vyhrkne: „Přejdu k věci. Vybraná skupina bystrozorů dorazila do Německa předčasně na žádost německého vedení. Ty nejzkušenější jsem samozřejmě nechal u vás, paní ministryně. Naši bystrozoři spolu s německými a dalšími mezinárodními bystrozorskými operačními jednotkami dokázali zmařit snahy a zlikvidovat deset buněk Požehnaných temných zde v Berlíně. Teroristé jsou v současné době u výslechu ve Verhörraum, to je výslechová místnost. Neznám všechny podrobnosti, ale vím, že to jde dobře a že se zatím podařilo získat mnoho informací.“

Evan vstane a přechází po místnosti. Trojice sedící na pohovce neví, jestli má přerušit jeho řeč, ale Evan pokračuje: „Harry chce, abychom se stáhli. Myslí si, že je to příliš nebezpečné a že zajetí buněk bylo příliš snadné.“

„Tak bychom se měli stáhnout. Vrátit se okamžitě do Londýna,“ prohlásí Draco jasně.

„Souhlasil bych, ale Němci mají plán a chtějí vědět, jestli bychom se na něm mohli podílet, zvlášť s ohledem na Hermioninu minulost a postavení,“ Evan si odkašle a cítí, jak se do něj jejich oči zavrtávají. „Na summitu se sejdou nejmocnější kouzelničtí vůdci světa, je tu dokonce prezident MACUSY. Němci vás všechny chtějí použít jako návnadu, aby vylákali zbytky Bratrstva. Začínají šílet poté, co ztratili většinu svých sil ve městě.“

„Absolutně ne,“ odporuje Draco. „Ne. Nebudeme riskovat Hermionin život.“ Ruce se mu při té myšlence začnou třást.

„Draco,“ Hermiona mu položí chlácholivě dlaň na ruku. „Nech to Evana dokončit.“

Bystrozor přikývne a otočí se k Allie. „Němci navrhují mnoholičný lektvar. Allie, byla bys ochotná si vyměnit těla s paní ministryní-“

„Ne!“ Hermionina ochranářská nátura se promítá do jejího hlasu. „Nebudeme Allie vystavovat palbě. Budu to já.“

„To nemyslíš vážně!“ rozčílí se Draco.

Allie sebere všechny síly a řekne: „Ne, paní ministryně! Já to udělám. Slíbila jsem, že vám budu sloužit, jak jen to bude možné...“

„Ne. Budu to já. Jestli máme ty parchanty dostat, budu se toho účastnit,“ otočí se k Dracovi a vidí, že zbledl. Rukou ho pohladí po tváři a řekne: „Budeme v pohodě. Budeme si celou dobu stát po boku. Budu tě potřebovat po své levici. Víš, že je to moje slabá strana, a Allie mi bude krýt zadek.“

„Nemůžu ti krýt zadek já?“ zažertuje nervózně. Její úsměv ho naplní trochou odvahy a on si povzdechne. „Vyrosteš někdy z téhle lehkomyslné odvahy?“

„Promiň, ale ne. Musíš to se mnou vydržet. Ale budu potřebovat tvou chladnou hlavu a vynalézavost, abych to zvládla,“ přiloží čelo k jeho.

„Kurva. Harrymu se to nebude líbit,“ zabručí Evan. „Upozorním ho a řeknu Němcům, že jdeme do toho. Trochu si odpočiň. Zítra je velký den.“

****

Summit začíná setkáním delegací v přísně střeženém Bundestagu. Na konci setkání proběhne rozprava o návrzích a hlasování. Pokud je toto turné nějakým ukazatelem, pak je jasné, že diplomaté jsou rozpolceni. Na mnohé z nich doléhá domácí politika, ale nelze ignorovat touhu nastolit rovnováhu ve válkou zmítaných zemích. Teprve když Němci a Francouzi poskytnou šokující a děsivá svědectví rodičů a dětí o taktice odebírání hůlek a vývoji obskuriálů, vzbudí to v jinak stoických politicích emoce. Hermiona poskytuje podporu svým spojencům a doufá, že se jim podaří přivést na pomoc další národy.

****

Po dni plném diskusí a patových situací dorazí Hermiona, Draco a zbytek diplomatického týmu zpět do hotelu, aby se připravili na závěrečnou státní večeři.

Po prvním setkání s Harrym před více než měsícem Hermiona tušila, že se nakonec stane terčem, a pro tuto příležitost si nechala vyrobit něco speciálního. Každý centimetr jejího společenského oděvu je iluze. Šaty byly ušity z bohaté látky se vzhledem černého a kovového hedvábného dupionu. Pravdou ale je, že hedvábí bylo protkáno skřetími ocelovými nitěmi, které odrážejí většinu kouzel. Návrhář Alexander Malkin, který navrhuje oblečení i pro mudly, označuje tuto jedinečnou směs materiálů jako magický kevlar. "Šaty" s knoflíky na zádech a rolákem vůbec nejsou šaty. Vpředu jsou krátké a nosí se s kalhotami, dlouhá vlečka je odnímatelná a lze ji použít jako štít. Navenek vypadá, jako by posouvala hranice haute couture, zatímco ve skutečnosti je to oděv vůdce připraveného k boji.

Draco přijme pár vlastních opatření. Po kapsách má několik lahviček s jedy, bezoáry a léčivými lektvary. Snaží se zachovat si statečnou tvář, ale ve skutečnosti je vyděšený. Za svůj život viděl dost bitev na to, aby se už nikdy nechtěl vrátit do boje. Nechápe, jak si Hermiona po tolika letech dokáže zachovat klid a statečnost. V mysli mu zaútočí vzpomínky, vybaví si zmučenou dívku na podlaze, jak křičí, bojuje a vzhlíží k němu s prosbou o pomoc. Už nikdy víc, pomyslí si. Bude ji chránit za každou cenu.

****

Po příjezdu do sídla kancléře Schreibera se setkávají s ostatními vyslanci, které nedávno navštívili, a s dalšími, které Hermiona už nějakou dobu neviděla. Řecký ministr Taki Stephanopolous je srdečný a žoviální jako vždy. Starší muž s olivovou pletí a bílými vlasy působí dojmem milujícího a vtipného strýčka. Je zřejmé, proč byl ve funkci tak dlouho. Laskavost v jeho očích vypráví milion příběhů.

„Hermiono!“ vykřikne radostně, sevře jí tvář oběma rukama a políbí ji na čelo. „Tolik jsi mi chyběla!“

„Ministře, neviděli jsme se jen čtyři dny,“ usměje se na milého staříka.

„O čtyři dny déle, než by mi bylo milé. A kolikrát ti to mám říkat? Říkej mi Taki. Jestli je to pro tebe schůdnější – strýčku Taki,“ pobídne ji vřele a vezme ji za ruce.

„Tak, tedy, Taki, kde je tvoje žena?“ zeptá se Hermiona.

On se odmlčí, jako by hledal ta správná slova. „No. Maria se necítila dobře a rozhodla se zůstat v hotelu-“ rychle mění téma, „Hermiono, víš, že tvé jméno je řecké? Z Odyssey.“

„Ano, Taki. Připomínáš mi to pokaždé, když se vidíme,“ směje se, pobavená jeho roztržitostí.

„No, a ty mi vždycky zapomeneš tykat. Nevím, na co ještě zapomínáš,“ zahrozí na ni prstem. Pak pohladí Dracovu tvář a stejným způsobem ho políbí na čelo. „Draco, to je latinské jméno, ale Římané všechno ukradli Řekům, takže se jmenuješ taky řecky.“

Draco se zasměje. „Líbí se mi tvá logika, Taki. Věděl jsi, že má první žena byla napůl Řekyně?“

„Opravdu? Proč jsi mi to neřekl dřív? Jaké bylo její dívčí jméno?“ ptá se zvědavě.

„Její otec je Carson Greengrass a její matka je Helen Mavrosová,“ odpoví Draco.

„Aha! Znal jsem Hyperiona Mavrose. Byli jsme spolužáci, on pak se přestěhoval do Anglie,“ vzpomíná.

„Můj syn se jmenuje po něm. Scorpius Hyperion.“

„To je dobré jméno,“ Taki poplácá Draca po rameni a pak se do něj a Hermiony zavěsí. „Pomůžete staříkovi se vmísit do davu?“

„Samozřejmě,“ zazubí se Draco na starého muže, protože mu připomíná Astoriina dědečka.

„Hermiono. Vím, že už jsem to říkal, ale tenhle se mi líbí. Pohledný, dobře vychovaný, skvělý vkus na ženy...“ mrkne na dvojici. „Až ti skončí funkční období, přijeďte do Řecka na dovolenou. Maria vás bude krmit. Draco, máš rád grilované chobotnice?“

„Miluju je. Zvlášť když tomu předchází dobré hořící saganaki a poblíž je láhev ouza.“

„Můj chlapče, vypijeme spolu tolik ouza! Opa!“

Smějí se, když přistupují ke španělské ministryni Santosové a portugalskému ministru Ronaldovi. Zdá se, že ministryně Santosová také dostala zprávu a místo šatů zvolila kalhoty. Její červený jednodílný overal s širokými nohavicemi je elegantní, ale Hermionu by nepřekvapilo, kdyby do svého kompletu zabudovala i několik kouzelnických prvků.

„Eleno!“ Hermiona ji políbí na tvář. Ženy byly blízkými spojenkyněmi od chvíle, kdy nastoupily do svých úřadů. Obě byly zvoleny velmi mladé a za náročných okolností – Elena se zdrcujícím tlakem toho, že je třetí ministryní v rodině, a Hermiona byla válečnou hrdinkou a veřejně známou osobností od útlého mládí. „Jak se máš? Pomáhá ti summit utříbit názor?“

Elena vezme svého muže za ruku a řekne: „Ano. Po tvé návštěvě a rozhovoru s mou radou pošle Španělsko pomoc. Tyto síly je třeba zastavit. Nesmíme dovolit, aby to pokračovalo dál.“

„To ráda slyším,“ usměje se Hermiona s lehkým vítězstvím v hlase.

Draco se nahne a zašeptá Armandovi do ucha španělsky: „Nejsou mocné ženy sexy?“

„Nejvíc,“ odpoví Španěl s chlapeckým úsměvem.

Ženy se obrátí na vůdce Portugalska. Je to bývalá famfrpálová hvězda, která se stala politikem; je pohledný, má černé vlasy, oříškové oči, vyrýsované lícní kosti a štíhlou postavu; zjevně působil jako chytač. Je v dobré kondici a není o moc starší než Hermiona nebo Elena.

„Ministro Ronaldo,“ ptá se Elena. „Y tu? Už ses rozhodl, jestli se přidáš k boji?“

On si povzdechne a pevně sevře sklenici: „Mé srdce říká ano, ale nemůžeme vás podpořit. Naše rezervy jsou vyčerpány a naše hospodářské plány selhávají. Ne proto, že by to nebyly dobré nápady. Následujeme iniciativy Británie a Francie, ale starší čarodějové a čarodějky se změnám brání. Mladší generace se snaží zakládat podniky, ale mnozí emigrují. Je mi líto, ale vypadá to, že domácí politika bude muset mít přednost před pomocí.“

„Paulo, za to se nemusíš stydět,“ řekne Hermiona nenuceně a Draco pozvedne obočí nad tím, jak s jakou lehkostí používá jeho křestní jméno. „Moje dcera a její tým pro ekonomický rozvoj mají za pár týdnů naplánovanou návštěvu. Jsem si jistá, že existují nějaké projekty, které jste ještě nevyzkoušeli.“

„Těšíme se na její návštěvu, Hermiono,“ usměje se na ni.

„Famfrpáloví hráči…“ zamumlá si Draco pod vousy.

„Co jsi říkal, miláčku?“ sice pochytila jeho slova, ale chce, aby to vyslovil nahlas.

„Nic,“ vyhýbá se jejímu pohledu.

Otočí se k němu a zašeptá mu do ucha: „Víš, že mám svůj typ. Muž musí být zádumčivý, sexy, romantický a žárlivý.“ Její zuby ho nenápadně štípnou do ušního lalůčku.

On zapomene, že jsou ve společnosti jiných lidí, přitáhne si ji k sobě a řekne: „Měl jsem vědět, že jsi jedna z těch žen, která si hraje, aby muži žárlili.“ Pak ji políbí a setře jí úšklebek z tváře.

****

Světoví vůdci a jejich blízcí sedí u velkého hodovního stolu, zatímco jejich doprovodný personál sedí u kulatých stolů. Ačkoli už není tak napjatý jako předtím, Draco nepolevuje v ostražitosti. Vzpomene si na svůj výcvik a hledá všechny východy, aby zjistil, kolik lidí z ochranky je v místnosti s nimi. Těžko říct, protože předpokládá, že několik bystrozorů je v utajení. Je z jejich situace nesvůj a vezme Hermionu pod stolem ochranitelsky za ruku.

„Děje se něco?“ zeptá se ho.

„Buď ve střehu, lásko. Něco se mi tu nezdá.“ Vezme její ruku a políbí ji. „Neodkládej hůlku.“

Ona se zhluboka nadechne a připravuje se na všechno, co ji může potkat. Dveře se otevřou, dovnitř vchází několik číšníků s tácy šampaňského a podávají je hostům. Draco si všimne, že číšníkovi stéká po tváři krůpěj potu a že se nervózně třese, když podává skleničku Hermioně. Evanův pohled se setká s Dracovým a oba přikývnou, mají stejné podezření. Hermiona se chystá přiložit sklenici ke rtům, když ji Draco překryje rukou. Přivoní si k ní a zavrtí hlavou. Hermiona tiše zalapá po dechu a uvědomí si, že šampaňské bylo otrávené.

Kancléř Schreiber se postaví, aby pronesl přípitek: „Meine Damen und Herren, Mesdames et Messieurs, dámy a pánové! Willkommen, Bienvenue, vítejte!“

Zatímco kancléř pokračuje v uvítacím projevu, Draco a Hermiona si všimnou pohybu postav v místnosti - při tlumeném světle a nenápadném oblečení je těžké poznat, zda jde o přátele nebo nepřátele. Jejich podezření roste a napjaté pohyby číšníků připomínají dravce, kteří se chystají k útoku. Draco si pohladí prstem po spánku a naznačí Evanovi, aby mu přečetl myšlenky.

„Evane, vypařím to šampaňské a pokusím se ho zlikvidovat. Rozpoutá se peklo, ale jestli to neuděláme, celá tahle místnost skončí otrávená,“ promítne Draco.

„Máš pravdu. Jsme ve střehu. Doufám, že víš, co děláš,“ odpoví Evan a opět zapne svou nitrobranu.

Draco zašeptá Hermioně: „Připrav se a hoď svou vlečku přes Takiho.“

„Dobře,“ rychle ho políbí a pevně sevře svou hůlku.

Draco vyskočí na nohy, rozmáchlým mávnutím vytáhne všechno šampaňské z křišťálových skleniček a promění ho v jedovatý oblak.

Vzduch se naplní svištícími zvuky, když téměř dvacet mužů odhalí svou pravou tvář. Každý kousek jejich zevnějšku je jednotný - černé splývavé oblečení, neupravené drátovité vousy a dlouhé vlasy svázané do uzlu. Ačkoli nejhrozivějším společným znakem je tetování na krku, které září jako rudé žhavé uhlíky - Požehnaní temní pronikli na tuto událost.

Hermiona ukáže na Dracův mrak a vyšle silný poryv vzduchu, který pošle výpary směrem k Bratrům. Někteří naříkají v agónii, jak jim odporný lektvar rozpouští hábity, zatímco jiní plyn odrážejí a posílají ho k původně zamýšleným cílům.

Místností se rozlehne křik, hosté se kryjí a snaží se dostat ven.

Když si Hermiona strhne vlečku a přehodí ji přes Takiho jako plášť, uchopí ji za ruku: „Ochrany proti přemístění jsou zvednuté. Nemáme kam jít!“

„Taki. Musíme s Dracem bojovat, ale drž se u mě,“ ukazuje mu kapesní hodinky. „Tohle je přenášedlo. Můžu tě vzít s sebou zpátky do Británie. Na to, jak tě dostat domů do Řecka, přijdeme později. Ale nejdřív musíme sejmout ty bastardy.“

„Hermiono, připrav si hůlku!“ přikazuje Draco.

„Miluju, když mi poroučíš,“ vykřikne, zatímco odpálí přicházejícího Bratra na stěnu.

„No,“ opáčí on, když odrazí bouři kouzel, která přichází jeho směrem, „i když mě rajcuje, když se dostaneš do ráže, docela bych potřeboval tvou pomoc.“

Hermiona rychle otočí hlavu a uvidí šest Bratrů, jak se blíží blíž a blíž a mezi nimi a blížícími se ozbrojenci stojí jen stůl. Přistoupí blíž k Dracově pravé straně, namíří hůlku a zařve: „Bombarda!“ V záři ohně stůl exploduje a rozežene muže různými směry.

„Jsem zatraceně rád, že jsem tentokrát na tvé straně,“ řekne jí s uznalým pohledem.

„Já taky, lásko. Já taky.“

Boj pokračuje. Ani jeden z nich nechce odejít, dokud nezajistí, že síly Požehnaných temných byly oslabeny a nevinní mohou uniknout. Kolem prosviští kouzlo a zasáhne Hermionu do boku. „AAA!“

„Hermiono!“ Draco kolem nich vykouzlí ochranný štít, aby se mohl podívat, co se stalo.

„Jsem v pohodě. Aspoň vím, že ta skřetí ocel funguje,“ ujišťuje Draca. „Už jsou oslabení. Taki, jak se držíš?“

Podívají se na starého muže. Je unavený a stěží se brání. Hermionina vlečka je účinným štítem, ale kouzlení na něj už začíná být příliš. „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.“

V tu chvíli na ně jeden z bratrů zaútočí přívalem kouzel a prolomí ochrannou bariéru. Draco a Hermiona jeho kletby odráží a vrhají několik vlastních. Muž se pohybuje rychle a neuvěřitelně hbitě, vyhýbá se všem kouzlům vrhaným jeho směrem a uhýbá jim. Draco vidí skulinku a vytáhne z kapsy lahvičku. Rozbije ji a pošle výpary muži přímo do nosních dírek, čímž ho přivede do bezvědomí.

„Pěkné,“ Hermiona se na něj usměje, zatímco kouzlí Pouta na tebe, čímž útočníka sváže.

„Díky,“ odtuší Draco. Dychtivý opustit bojiště a odvést Hermionu a Takiho do bezpečí, zakřičí: „Evane! Spusť časovač!“

Slyší hlasité tikání přenášedel, ale Harry měl pravdu. Vteřiny uprostřed bitvy ubíhají bolestně pomalu.

„Pochytejte jich co nejvíc!“ Evan volá na bystrozory a hodnostáře. „Potřebujeme je živé.“ Zanedlouho stejnou frázi přikážou hlavní bystrozoři v různých jazycích.

Vzduchem létají záblesky kouzel, které rozbíjejí sklo, ničí nábytek, jemné textilie a květinovou výzdobu. Ohromující kouzla posílají po místnosti těla, zatímco další se převracejí ve stavu znehybnění. Skupiny se těsně semknou a vytvoří ochranné kopule, které však slábnou, jak čarodějky a čarodějové ze strachu ztrácejí koncentraci.

Na druhé straně místnosti bojují Elena a její manžel Armando s Bratrstvem s elegancí dvou tanečníků flamenca. Jejich pohyby se ostře, ale plynule střídají s přesností, která je výrazně odlišná od britského stylu soubojů. Španělská ministryně a její manžel snadno dopadnou a spoutají pachatele, jako by šlo o hru.

„Mi Amor, musíš odsud odejít,“ přesvědčuje ji Armando.

„Bez tebe ne, Armando,“ odpoví.

„Nejsem ministr. Zůstanu tady a budu bojovat s bystrozory. Běž s Brity. Zůstaň jim nablízku.“ Popadne ji a vtáhne do spalujícího polibku, zatímco kolem nich pokračuje bitva.

Elena se připojí k Hermioně a Dracovi, když slyší, jak tikání zrychluje.

„Eleno, brzy se přeneseme. Jen bojuj!“ přikáže Hermiona poté, co omráčí dalšího nepřítele.

„Kolik jich ještě je?“ zeptá se Elena, srdce jí buší, je zadýchaná a zaujímá obranný postoj.

„Nevím, možná šest?“ hádá Draco.

„Napočítala jsem nás přes dvacet, možná dokonce ke třiceti,“ odtuší Hermiona. „Tyhle vyhlídky se mi líbí.“

Promluvila příliš brzy. Jeden z mužů otevře malou krabičku a strčí do ní celou ruku, zřejmě je kouzlem zvětšená. To, co vytáhne, je zhrozí - vyděšené dítě, ne starší než sedm let.

„Malá holčička! Co bude dělat s holčičkou?“ Elena se strachuje o dítě v zapomnění, že Požehnaní temní vytvořili lidské zbraně.

„Crucio!“ Bratr ukáže hůlkou na dítě a zapříčiní, že se začne svíjet v agónii.

„Neeee!“ zakřičí všichni a snaží se temného čaroděje odzbrojit.

Je příliš pozdě. Dítě se mění v nestvůrný kouř.

„To přece ne,“ vykřikne Taki vystrašeně a ohromeně. „Obskuriál? Jak mohli?“

Draco se postaví před obě ženy a staršího muže a vede je dozadu. Ve chvíli strachu a zvědavosti jejich bdělost opadne.

Prásk! Všichni se otočí ve směru, odkud se ozývá ten hrozivý zvuk. Stojí tam arogantní muž s hůlkou proměněnou v působivý býčí bič. Švihá jím kolem hlavy a míří na Hermionu.

„Draco!“ Hermiona zalapá po dechu a prsty jí škubou za bičík omotaný kolem krku. Bratr ji strhne na zem a táhne ji skrz trosky a masu těl - zraněných a mrtvých - stále blíž a blíž k sobě. Ona ale ještě neprohrála svůj boj a mrská sebou ve snaze osvobodit se.

Draco se po ní zoufale natáhne a vysílá na jejího věznitele jednu kletbu za druhou. „Hermiono! Už jdu! Nevzdávej to!“

Ona se začíná dusit a zmocňuje se jí děs.

„Draco! Běž za ní!“ křičí Elena.

„Vezmi si tohle,“ hodí jí hodinky do rukou.

Pohlédne na ně a zavrtí hlavou. „Ale co ty?“

„Dostanu se k ní včas,“ řekne přesvědčeně.

Přikývne a on se dá do běhu. Elena se podívá nahoru na sílící obskurus a ptá se staršího muže: „Jak zachráníme to dítě?“

„Nezachráníme,“ Takimu se zlomí hlas. „Musíme ji zabít.“

Draco se rozběhne k Hermioně, co mu síly stačí. Další dva Bratři se vymaní z pout a přiběhnou bránit muže s bičem. Draco zběsile potlačuje jejich výpady a srazí je k zemi sectumsemprem, po kterém jim zůstane rozříznutá a krvácející kůže. Slíbil si, že už nikdy nepodlehne temné magii, ale zoufalství ho přemáhá a dokáže myslet jen na ni. Konečně se dostane k Hermioně - má vypoulené oči, zatímco bojuje o vzduch. Ochromí jejího útočníka a sesílá relashio, čímž ji vysvobodí z pout. Odříznutí biče ho neproměnilo zpět v hůlku a kůže je stále pevně omotaná kolem Hermionina krku. Draco má příliš zatemněnou mysl na to, aby zjistil, co je to za kouzlo. Brrrrrrrrng - ozve se budík na hodinkách. Natáhne se po ní a snaží se jí stáhnout bič z krku, aby se mohla nadechnout. Ucítí tah přenášedla. Světlo v jejích očích pohasíná a ona slabým šepotem promluví: „Draco...“

PA: CLIFFHANGER! Omlouvám se všem. Muselo to být. Život těch dvou prostě nemohl být jen samé šampaňské a růže.

Pokud vás pohoršuje násilí, terorismus a zneužívání dětí, nezapomeňte, že to byla hlavní témata původní série Harryho Pottera a do mého příběhu se stále hodí. Ano, je to smutný svět, ve kterém žijeme, ale doufám, že nám tyto paralely usnadní pochopení a soucítění.

Příště nás čeká: To, na co všichni čekáte.

PP: Asi je načase, pro ty, kdo neviděl Fantastická zvířata, vysvětlit pojem obskurus/obskuriál. Jelikož v tom sama tápu a nejsem si schopná zapamatovat, kdo je obskuriál a kdo obskurus (kdybych to někde popletla, dejte mi prosím vědět ????), vložím sem vysvětlení z potterzone.cz:

Obskurus je manifestace potlačované energie dítěte s magickým potenciálem (jemuž se pak říká obskuriál). Je popisován jako „temná“ a „parazitická“ síla. Obskurus vzniká, když je dítě s magickým potenciálem přinuceno potlačovat svůj talent buď fyzickým, nebo psychickým týráním. Tato energie se může sama manifestovat jako samostatná oddělená entita, která může z obskuriála vytrysknout v návalu násilné a ničivé zuřivosti.

Když obskuriál ztratí kontrolu, síla obskura se uvolní a často se zaměří na příčinu obskuriálových muk, ale také svým probuzením způsobuje destrukci okolí.

Obskurus může být skoro neviditelný nebo se jeví jako létající či vznášející se nehmotná amorfní entita se vzhledem černého plynného oblaku anebo jako prudký a divoký proud temnoty, někdy s narudlým jádrem. Bývá popisován jako „temný vítr“, „temná masa“ se „zářícíma bílýma očima“. Může mít olejovitý vzhled ale může vypadat „jakoby plný oleje, pokrytý či produkující olej, olejnatý nebo mastný“ (popis převzat ze scénáře k filmu Fantastická zvířata a kde je najít). Vyskytly se rovněž případy, kdy se ve stínovité entitě krátce vynoří obličej, nebo se uvnitř něj ukáže bílý zářivý obrázek hostitele.

Obskurus je v tomto stavu enormně ničivý vůči svému okolí, a to až do té míry, že dokáže levitovat předměty nebo je roztříštit, aniž by s nimi byl ve fyzickém kontaktu. To způsobuje škody zejména stavbám a objektům v těsné blízkosti hostitele. Nicméně může být uklidněn a ukonejšen někým, komu věří, což mu pomůže vrátit se zpět do tělesného stavu, i když emocionální konflikt může způsobit, že se obskuriál opakovaně transformuje tam a zpět.

Obskurus se často zaměřuje na lidi, jež byli zdrojem utrpení jeho hostitele. To se přesně stalo, když si obskurus Credence Holokosta vzal na mušku Henryho Shawa, který ho předtím urazil. Zaútočit na Mary Lou Holokostovou mu však trvalo déle, protože Credence si s ní byl blízký. Vše vyeskalovalo, když před Credencem utekla jeho adoptivní sestra a Gellert Grindelwald, vydávající se za Percivala Gravese, prohlásil, že mu lhal, když ho bral jako kouzelníka. Credence tak úplně ztratil nad svým obskurem kontrolu a napáchal v New Yorku rozsáhlé škody.

Když obskurus někoho zabije, zanechá to na těle oběti specifické známky, nevíce soustředěné v jejím obličeji. Když hostitel obskura – obskuriál – zemře, obskurus obvykle zmizí, ačkoliv Mloku Scamanderovi se podařilo jednoho po smrti jeho hostitele úspěšně udržet naživu tím, že ho uzavřel do ochranného magického pole.

Ve filmu se tak můžeme setkat například s obskurem, kterého vlastní samotný Mlok Scamander. Ten ho získal od zemřelé sudánské dívky. I v samotném New Yorku se pohybuje další obskurus. A mezi jednu z nejznámějších teorií, která zatím nebyla oficiálně potvrzená je, že obskuriálem byla i sestra samotného Albuse Brumbála. Taková zmínka se ale nachází pouze ve filmu.

Dle mého názoru, rozhodně jde o jednu z nejvíce fascinujících věcí na celých Fantastických zvířatech. Fantazie Rowlingové je nepřekonatelná a tak nekonečná, že i z pouhého zrníčka dokáže vyčarovat zázraky. Ačkoliv obskurus není svým způsobem žádné hodné stvoření, osobně si myslím, že jeho život musí provázet spousta strachu a lítosti. Přesně ten dokonale vystihuje určitá filmová scéna, kde žal dokážeme vdechovat v prakticky každém záběru. Nejde je zkrátka nelitovat, i když často provádějí zlé věci.