Preklady fanfiction Harryho Pottera

Část I. - Déšť a vzpomínky

Měl ruce položené kolem šálku s čajem, aby si je zahřál. Nebyl si jistý, zda v malé kavárně, ve které čekal, bylo obzvláště chladno nebo jestli to bylo jen skutečností, že mu byla vždy zima. Když pohlédl ven, zašklebil se při pohledu na záplavu deště, který se řinul z temné oblohy. Kapky vody se sbíhaly po okně u jeho stolu, stejně jako všichni lidé venku běželi po chodníku a zoufale se snažili zůstat v suchu. O 'bílých Vánocích' letos nemohla být řeč. Místo toho se dal očekávat chlad a déšť – typické anglické svátky – nebo spíš skoro Vánoce. Zřídka kdy v tomto období sněžilo, ne tady, ale téměř vždy pršelo.

Když před lety chodil do školy, každý rok byla o Vánocích sněhová pokrývka, ale to bylo samozřejmě dávno, na jiném místě, téměř v jiném životě… dávno zapomenutá záležitost.

Vzpomínky na Vánoce z dětství ho pokaždé přiměly pozastavit se. Skutečně existovala období, kdy byli šťastní a veselí. Vzpomínal na ta ranná léta s větší nostalgií, než by možná měl, ale na druhou stranu většina lidí si vybavovala své dětství spíš s radostí než smutkem.

Měl za to, že žena, na kterou čeká, určitě ano. Věděl to, protože ji zaslechl, jak se o tom nedávno bavila s jedním ze svých přátel v mudlovském obchodním domě. Hermiona Grangerová řekla své kamarádce, že kdykoliv pomyslí na Vánoce ze svého dětství, přemýšlí o nich trochu s rozmarem a trochu se smutkem, ale bez ohledu na to, se jedná o šťastné vzpomínky. Pak pokračovala ve vyprávění, že kdykoliv si vzpomene na svátky nyní, cítí jen touhu a bolest… touhu po tom, co bývalo, a bolest z vědomí, že už to nikdy mít nebude. Řekla, že pokaždé, když nastane ráno 25. prosince, má chuť se schovat ve své posteli, dokud celý den nepřejde.

„Nic není stejné, jako když jsem byla malá. Vánoce byly hlavní událostí roku, ale teď, když jsou moji rodiče pryč a já jsem úplně sama, se jich každý rok děsím čím dál víc. Proto je letos odmítám slavit. Jednoduše odmítám,“ pronesla směrem k druhé ženě.

Weasleyovic holka, ať už se jmenovala jakkoli, odpověděla Hermioně Grangerové, že je na ní, aby to řekla Harrymu Potterovi, že letos nebude slavit Vánoce.

To byl také důvod, proč se tu dnes všichni sešli. Seděla v kavárně, aby pověděla 'Potrhlíkovi', že nebude slavit Vánoce a Draco tam byl, aby ten rozhovor mohl odposlouchávat. Nebyl si jistý, proč ho vlastně chce slyšet, ale své pocity prozkoumá později.

Možná, že rozuměl její nechuti ke všemu veselému a zářivému. I pro něj byly Vánoce jen dalším dnem v kalendáři. Jeho rodiče byli pryč, domov z dětství byl v troskách a on neměl žádnou rodinu, jen velmi málo přátel a jen hrstku šťastných vzpomínek. Přesto pomyšlení, že tato žena cítí totéž co on, vyvolalo zvláštní pocit uprostřed jeho hrudi. Z nějakého důvodu nebylo správné, že byla o Vánocích smutná. Prostě ne.

Byly jedny Vánoce, kdysi dávno, snad ty nejstrašnější svátky v jeho životě, ve kterým zářila při povídání o svých šťastných vzpomínkách na minulé vánoční období. Bylo to během jeho šestého ročníku v Bradavicích, který byl zdaleka ten nejhorší rok. Jeho otec by ve vězení a Draco měl od Voldemorta za úkol zabít Brumbála. Necítil nic než jen hrůzu a zoufalství, a ke všemu tomu trávil své první Vánoce ve škole místo toho, aby šel domů.

Kdyby pravda vyšla najevo, chtěl o těch Vánocích zemřít.

Pak jednoho dne, zatímco trucoval v rohu knihovny a myslel si přitom, že je sám, tato žena, tehdy jen dívka, prošla uličkami, prodrala se skrze hromady knih, aby se usadila ve výklenku blízko místa, kde se nacházel. Nikdy nevěděl, ke komu mluvila, protože se přitom navzájem neviděli, ale slyšel každé slovo, které toho dne pronesla. Myslel na ně, znovu a znovu si je o Vánocích přemítal v hlavě, pomáhající mu přežít. Poskytly mu oporu ten rok a od té doby tomu je tak každé Vánoce. Tehdy zaznělo:

„Vím, že jsi smutný, že nebudeš na Vánoce doma; to já taky. Ale i když tam nemůžeme být, Vánoce jsou stále nejlepším obdobím roku. I když nejsme se svými blízkými, stačí si vzpomenout na všechny ty šťastné chvíle, které jsme s nimi strávili… na všechen ten zpěv, vůni cukroví a koláčků, dárky, světýlka na stromečku a všechny ty usměvavé, šťastné tváře… a duch Vánoc se nám vrátí. Dotkne se nás tady v našich srdcích, v našich hlavách. Podporuje nás, když potřebujeme odvahu a výdrž. Vánoce nejsou jen ročním obdobím nebo vzpomínkou, nýbrž je to způsob myšlení, cítění, jasné světlo v našem jinak temném a prázdném světě.

Vím, že nás čekají temné časy, ale nikdy nesmíme ztrácet naději… naděje je samotným srdcem Vánoc. Nejde jen o dekorace a zeleň, Vánoce nejsou jen jeden den v roce. Vánoce jsou o lásce a ta nás obklopuje každý den našeho života. Jde o to ji dávat, ale také ji cítit. Jsou o naději, že všechno bude lepší. Jsou o míru, který přesahuje naše chápání.

Jsou o radosti z maličkostí, jako je krásný vánoční stromeček nebo skvěle zabalený dárek. Jde o hledání štěstí nejen v tom, co je za námi, ale také ve všem, co nás teprve čeká.

Stejně jako ty jsem smutná, že letos nestrávím Vánoce se svou rodinou, ale všechny vzpomínky spojené se svátky mám zamčené v srdci a stačí, když si je jen připomenu a opět se cítím jako znovuzrozená.“

Dokončila svůj monolog, a pak zřejmě ona i ten druhý, který neřekl ani slovo, odešli. Ale když toho pochmurného a temného roku přišly Vánoce, Draco Malfoy si vzal její slova k srdci a nějak je přežil.

S myšlenkami na minulost téměř přeslechl zvonek nade dveřmi malé kavárny, kde seděl v kóji sám, hledíce do deště a popíjejíce nyní již vlažný čaj. Vzhlédl právě v čas, aby spatřil, jak se vřítila dovnitř, složila deštník a postříkala kapkami deště celou podlahu. Rozhlížela se tajně po osobě, s kterou se měla setkat, ale naštěstí si ho nevšimla. Kdyby ano, všechny jeho dobře nalíčené plány by byly k ničemu.

Sklonil se, hlavu tak nízko, že by si ho člověk mohl splést s modlící se osobou – nebylo by to poprvé, že? –  a potom co kolem něj prošla, se narovnal a poslouchal.

Našla osobu, se kterou se měla setkat, přátelsky se s ní pozdravila rychlým polibkem a posadila se do kóje za Draca, takže k sobě byli zády. Onen muž jí na oplátku srdečně odpověděl a pronesl nějakou hloupou poznámku o počasí. Ona na to reagovala vlastní vtipnou poznámkou a pak se konečně začali bavit o tom, co chtěl Draco slyšet.

Začali mluvit o Vánocích.

„Ginny mi řekla, že s námi nechceš trávit Vánoce. Pověděla jsi jí, že bys byla raději sama. Tomu nemůžu uvěřit, Hermiono. Jsi si jistá, že nechceš přijít a být na svátky s námi? Mimochodem děti by rádi viděli svou tetu Hermionu,“ tlachal Harry Potter ke své nejlepší kamarádce, kterou byla dvacet dva let.

„A já bych ráda viděla je, jen ne o Vánocích. Ginny má pravdu, chci být sama,“ odpověděla.

„Jsi si jistá?“ rýpnul si.

„Ano, to jsem, Harry,“ trvala na svém a zvedla svůj prázdný šálek k číšnici, aby naznačila, že chce další kávu.

„Nelíbí se mi myšlenka na tebe, jak trávíš Vánoce úplně sama,“ odpověděl a kývl na číšnici potom, co dolila i jeho hrníček.

„Byla bych sama, ať už bych trávila Vánoce s tebou a tvou rodinou, nebo byla sama ve svém bytě, tak jaký je v tom rozdíl?“

Harry se zamračil. „Co myslíš tím, že bys byla sama, i kdybys byla s Ginny, dětmi a se mnou? To je nesmysl.“

Hermiona Grangerová mávla rukou před obličej a odvětila: „Nemyslím to doslova, ale obrazně. Ty máš svoji rodinu, Ron má manželku, a i když vím, že mě vždycky přijmete mezi sebe, ve skutečnosti k vám nepatřím. Stále bych byla sama, ve svém srdci a mysli, dokonce i obklopená masou lidí. 'Samota' může být stavem bytí, nebo se může jednat o stav mysli.“

„Myslím, že jsem se dokonale ve tvém výkladu ztratil,“ přiznal Harry.

Draco se nedivil, že druhý muž nevěděl, co tím Hermiona chtěla říct, ale on ano. Měla na mysli, že se někdy člověk může cítit sám i v davu, protože v životě nemá nikoho zvláštního. Může se cítit sám, protože nikdo nechápe, co je v jeho srdci, mysli. Cítil se tak celou dobu. Byl sklíčený ze skutečnosti, že ona se cítí stejně jako on.

Hermiona pokračovala: „Nevím, proč, Harry, ale od té doby, co moji rodiče zemřeli, mám pocit, jako by Vánoce byly jen dalším dnem v roce. Posledních pár let, když jsem chodila na Vánoce domů nebo do Doupěte, jsem byla šťastná, alespoň na těch pár hodin, co jsem tam byla, ale stále jsem cítila hluboko v srdci prázdno. Díky vědomí, že moje vlastní rodina je pryč a že nemám manžela ani děti, mi nějak unikají myšlenky na svátky a duch tohoto období. Nikdy jsem se takhle necítila, a i když se snažím přesvědčit sama sebe, že bych se měla cítit šťastně, ne smutně, stejně to na mě padne.

Proto jsem se rozhodla na Vánoce odjet pryč. Odcestuju do letoviska, kde jsem trávila svátky s rodiči, když jsem byla ještě malá. Doufám, že pobyt na místě, kde jsem se cítila šťastně, by mi mohl pomoci vrátit ten pocit, nebo mi to alespoň připomene šťastné vzpomínky, abych je mohla znovu prožít.“

Harry se natáhl přes stůl a uchopil Hermionu za ruku. „Nebudu se snažit změnit tvůj názor, jen proto, že jsi ta nejtvrdohlavější žena, kterou znám, takže by to stejně bylo k ničemu. Kdy odjíždíš?“

„Zítra den před Vánocemi,“ odpověděla.

To Dracovi nedávalo moc času, aby svůj plán uskutečnil. Ve skutečnosti měl jen necelý den. Vyskočil tedy z kóje, nasadil si kapuci, hodil na stůl nějaké mudlovské peníze a vyšel z kavárny do lijáku, rychle a mlčky se hnal po ulici, v hlavě si spřádajíce své plány.