Preklady fanfiction Harryho Pottera

Část III. – Malfoyova společnost

„Fajn,“ řekla. „Zůstanu a budu ti dělat společnost. Ne že bych zrovna chtěla jít zpívat koledy nebo stavět sněhuláka či dělat jinou věc.“ Posadila se do křesla u okna.

„Proč jsi sem přijela, když se nechceš potěšit z účasti na drobných vánočních radovánkách?“ zeptal se s výrazem naprostého nezájmu. „Ach a děkuji, že jsi zůstala, i když jen proto, že nemáš nic lepšího na práci,“ dodal rychle sarkasticky.

Rozhodnutá ignorovat první část jeho prohlášení se zaměřila na tu poslední a řekla prostě: „Nemáš zač.“ Vstala ze židle a posadila se na bok jeho postele.

„O co ti jde, Grangerová?“ zeptal se s přimhouřenýma očima. „Laskavě se přesuň ze svého místa u mé pravé nohy.“

„Fajn,“ vyštěkla a vstala. „Když už jsem v tom, mám prostě odejít z tvého pokoje a nechat tě, aby ses bavil sám?“ Všimla si dálkového ovladače od televize na prádelníku. Hodila ho po něm a řekla: „Tady. Podívej se na sváteční film.“

Dálkové ovládání ho zasáhlo do hrudi. Jednou rukou si třel bolavé místo, zatímco zakoulel očima. „Nejde o to, že bych byl zděšen nebo znechucen tvou blízkostí, to vůbec ne, jde jen o to, že jsi byla moc blízko mojí zraněné nohy. Pojď, sedni si na druhou stranu.“ Poplácal matraci u levého boku. 

Lehce zalapala po dechu, omluvila se a přešla k místu, které jí naznačil. „Nepřemýšlela jsem,“ odpověděla, „což je polovina mého problému v tomto ročním období. Jsem tak zaneprázdněná věcmi, že se moje mysl mění v kaši.“

„To se u mysli podobné té tvé stává,“ odvětil.

„Myslíš?“ Pohlédla na své sepjaté ruce v klíně, a pak si povzdechla. „Pravdou je, že moc práce teď nemám. To, co se ve skutečnosti chystám dělat, je více než depresivní.“ Vzhlédla k němu, napůl se na něj usmála a s pokrčením ramen dodala: „Asi už nemám ráda Vánoce.“

„Jak jen někdo může mít nerad Vánoce,“ zeptal se sarkasticky. „Upřímně, po většinu svého života jsem zrovna nebyl fanoušek svátků. Jistě, bylo to pěkné období, když mi bylo šest nebo sedm, ale teď už nevidím jejich smysl.“

Lehce se k němu otočila. „Přesně tak! Mám to také tak. I když se tak nechci cítit.“

„Pověz mi, proč už nejsou Vánoce pro Hermionu Grangerovou veselou záležitostí,“ požádal jí Draco. „Dokonce budu dávat pozor, slibuju.“

Malinko se zasmála. „To je u tebe úspěch,“ řekla. „Na rovinu, existuje tolik důvodů, proč raději letos neslavím Vánoce, a kvůli většině z nich vypadám jako ubohý, malý, nevděčný spratek. Vím, že existuje mnoho lidí, kteří mají ještě méně štěstí než já, takže sedět tady a stěžovat si by mi připadalo malicherné.“

Malfoy pokrčil rameny. „Nemám problémy s malichernými lidmi, koneckonců jsem jedním z nich, ale dobře, pokud mi nechceš povědět, proč už pro tebe nejsou Vánoce šťastné svátky, řekni mi alespoň, proč bývaly. Prozraď mi svoji nejlepší vánoční vzpomínku.“

Zamračila se. „Moji nejhezčí vzpomínku?“

„Pokud můžeš,“ naléhal. „Mám bolesti a tón tvého hlasu mě uklidní, tím jsem si jist.“

Vypadala jako by se chtěla rozesmát. „Jednou jsi mi řekl, že můj hlas zní jako ječící pták s vředem na zádech.“

Položil si ruku na hruď, nadzvedl obě obočí a prohlásil: „Určitě myslíš někoho jiného, milá Grangerová. Nikdy bych ti neřekl nic znevažujícího.“

Znovu se usmála. Její úsměv byl tak příjemný a sladký, že i on se usmál. „Většinu našeho dospívání si strávil tím, že jsi mi říkal pohrdavé věci.“

„To si nepamatuji,“ lhal. „A rozhodně si nevzpomínám na incident, o kterém mluvíš.“

„Bylo to ve čtvrťáku,“ připomněla mu, „právě jsem si četla nahlas z knihy na přeměňování, a když jsem skončila a šla kolem tvého stolu, řekl jsi Blaisovi Zabinimu, že slyšet můj jednotvárný hlas je horší, než kdyby ti někdo vyvrtal díru do hlavy. Prohlásil jsi, cituji 'její hlas je jako ječící pták s vředem na zadku', konec citace.“

Ušklíbl se na ni a odpověděl: „ano, opravdu šťastná vzpomínka. Fajn, asi jsem to řekl jako dítě, ale teď mám rád hlas šťastných ptáků s vředem. Hele, já jsem tady ten nemohoucí a ty jsi ta popleta, co vešla do špatného pokoje, takže nejmenší, co můžeš udělat, je zbavit mě nudy a povědět mi o své nejšťastnější vánoční vzpomínce.“

Kousla se do spodního rtu. Draco nevěděl, jestli se mu chce vysmát nebo na něj křičet. Naštěstí se opřela zády o rám postele, překřížila nohy a pohlédla na strop hluboce zamyšlená.

„Moje nejšťastnější vánoční vzpomínka se odehrála právě v tomhle hotelu,“ začala. „S rodiči jsem sem jezdila od sedmi let a vždycky jsem se na to moc těšila. Když mi bylo devět, byly to ty nejlepší svátky. Moji rodiče… no můj táta… nám zapomněl vzít dárky. Máma je měla všechny zabalené a nachystané u předních dveří našeho domu, ale když připravoval auto na cestu, nevzal je.“

„O kolika dárcích tady mluvíme, Grangerová?“ zeptal se Draco vedle ní.

„Záleží na tom?“ divila se.

„No,“ začal, „kdyby to byl jeden nebo dva, chápu, že je tam mohl zapomenout, ale pokud tu mluvíme o velké tašce naplněné až po okraj, mám sklon si myslet, že tvůj otec byl hlupák.“

„To si moje máma myslela taky,“ ušklíbla se. „Byly ve třech velkých nákupních taškách přímo vedle dveří, a ona mu dokonce připomínala, aby je vzal, pět minut předtím, než jsme všichni nasedli do auta, a přesto je tam nechal.“

„Muži,“ řekl Draco a pokýval hlavou.

Hermiona plácla Draca lehce přes ruku. „Ty jsi taky muž.“

„Díky, že sis toho všimla,“ odpověděl s lehkým úsměvem. „Snažím se.“

Protočila oči. „Jen tvrdím, že žena může udělat jednoslovné prohlášení 'muži' a projde jí to, ale u tebe je to trochu znepokojivé. Znevažuješ vlastní pohlaví.“

„Ne,“ nesouhlasil. „Chtěl jsem tím jen říct, že je to pochopitelné, že je zapomněl. My muži takové věci občas děláme. Tvoje máma se měla vrátit dovnitř a podívat se ke vchodovým dveřím, aby se ujistila, že tvůj otec je nezapomněl. Každopádně, jak to souvisí s tvým oblíbeným vánočním příběhem?“

„Budu v něm pokračovat, když budeš zticha,“ řekla vážně.

„Nechápu, jak by Vánoce bez dárků mohly být šťastné,“ dodal.

„Chceš slyšet můj příběh nebo ne?“ dodala.

Přerušil ji slovy: „I u nejhorších Vánoc si pamatuju, že jsem měl dárky.“

„Malfoyi,“ varovala ho.

„Hromady a hromady,“ pokračoval, „tolik dárků, že jsem je nedokázal ani spočítat.“

Vyčítavě na něj pohlédla.

„Mým heslem vždy bylo, že je lepší dostávat než dávat, víš,“ uzavřel.

Mlčky tam seděla, s rukama založenýma na hrudi a zírala na něj.

Nakonec se usmál a řekl: „pokračuj ve své povídce, Grangerová.“

Zavrtěla hlavou a zopakovala jeho prohlášení z dřívějška. „Muži.“ A to bylo vše. Pak sklouzla z jeho postele, našla své boty, obula si je a vydala se ke dveřím.

Natáhl k ní ruku. „Počkej, neodcházej.“

Otočila se k němu a řekla: „Neboj se. Hned jsem zpátky.“ S tím vyšla z jeho dveří a tiše je za sebou zavřela.

Draco se zamračil, podíval se dolů na 'falešnou' sádru na své pravé noze a prohlásil: „Tohle nevypadá tak, jak jsem to plánoval.“

A to nebylo zrovna slabé prohlášení.