Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola třetí: Zrazená

Pečlivě zavřela tajný průchod a zabezpečila ho kouzlem, které jej chránilo před zvědavýma očima. Tichý povzdech unikl z jejích úst. Její bok křičel bolestí. Ještě stále krvácela tam, kde ji řezací kouzlo zasáhlo, navzdory malým trikům, které se naučila. Stiskla zuby tak silně, aby z nich neunikl ani hlásek, a navíc hlava ji teď bolela stejně jako její bok. Potřebovala lektvary, sprchu a pak postel.

„Grangerová!“

Otočila se s hůlkou v pohotovosti, ale když viděla, kdo se za ní připlížil, nechala ruku klesnout ke svému boku. Opravdu musím být unavená, pomyslela si vztekle, když jsem ho nechala přijít tak blízko.

„Draco, co tu děláš?“

„Čekám na tebe,“ přiblížil se k ní, jeho hlas zněl nervózně, ale odhodlaně: „Musíme si promluvit.“

Proboha, dnes ne. Nesnesla by teď nic z toho.

„Rozhodně ne. Je po půlnoci a já mám na práci lepší věci než poslouchat tvoje fňukání. Jdi do postele.“

Snažila se kolem něj projít, ale on se otočil, zachytil ji rukama a přitiskl ji zády ke studené zdi žaláře za ní. Dnes večer pro něj nebyla žádným soupeřem. Ne bez rizika, že mu ublíží a ona mu ublížit nechtěla Ať už je nesnesitelný nebo ne, jen se o ni stará.

„Nemůžu to dál vydržet, Hermiono. Prostě se nebudeš účastnit setkání. Je to příliš nebezpečné. Teď už to vím“ zasyčel blízko jejího obličeje. Příliš blízko na její vkus.

„Já rozhodnu o tom, co je pro mě příliš nebezpečné nebo ne, Malfoyi.“

„Pokud to neřekneš Brumbálovi, Grangerová, já to udělám. Potřebuješ lepší podporu, zdravotní péči a další věci. Mohla bys zemřít na zpáteční cestě a nikdo by se o tom nedozvěděl!“

„Nebuď směšný,“ zasyčela nazpátek a snažila se mu vymanit, ale on ji stisknul ještě silněji. Jedna jeho ruka zavadila o její bok a ona vykřikla bolestí.

„Co se děje?“ zeptal se s obavami a jemně se dotkl jejího boku rukou. Když ji zvedl k očím, byla krvavá.

„Grangerová, co ti to udělali? Sundej plášť!“

„Především mě nech projít, Malfoyi, nebo za to zaplatíš!“

Snažila se ho uhodit, bránící se rukama i nohama, ale byl silnější než ona, a když roztrhl její plášť a košili, nedokázala potlačit rozzuřený výkřik: „To bolí! Pusť!“

Najednou byla volná. Slyšela Malfoye padat na protější stěnu chodby a svezla se podél zdi. Levou rukou se držela za bok, kde se znovu otevřely staré rány. Nebyla v pořádku. Měla by se dostat do učebny a trochu se uzdravit předtím, než vstoupí do společenské místnosti. Jinak by Harry a Ron začali vyvádět, kdyby ji takhle viděli. Určitě by to podnítilo drby o násilnickém příteli, které by pravděpodobně rozšířila jedna z těch idiotských holek. Pokud by odhalila, kdo…

Hermiona si dala v duchu facku. Blábolila nesmysly. Není na to čas. Zavelela sama sobě, aby vstala a šla, zvedla hlavu a její pohled se střetl s tmavýma očima profesora Snapea.

Noční můry byly pro Severuse běžná záležitost. Tato byla obzvláště nepříjemná, plná tmavě vyhlížejících stínů vznášejících se kolem něj, šílený smích a krev, krev všude.

Byl natolik zvyklý na své noční můry, aby věděl, že v příštích hodinách nebude spát, pokud si nevezme bezesný spánek, ale jeho zásoby už ubývaly a musel by si vzít flakónek z ošetřovny.

S povzdechem vstal z teplé a pohodlné postele. Mávnutím hůlky zapálil oheň a rychle se oblékl do obyčejných černých kalhot a košile stejné barvy. Po chvilce váhání si vzal také svůj hábit, ačkoli ten nechal rozepnutý. Neměl by teď v noci narazit na žádné studenty, ale člověk si nemůže být nikdy jistý, obzvláště ne s Potterem, pobíhajícím volně po hradě. Ten kluk byl další Severusův zlý sen.

Když kráčel temnými chodbami sklepení, pohyboval se jako vždy neslyšně. Zmijozelští bývali zřídkakdy po zákazu vycházení venku, nebo lépe řečeno jen jednou během svého pobytu v Bradavicích. Dokázal být velmi přesvědčivý, pokud si myslel, že je to nezbytné, a i když si ho jeho studenti vážili a vyhledávali jej kvůli svým problémům, dávka zdravého strachu se nemohla minout účinkem. Alespoň to si až donedávna vždy myslel.

Ale jako by se něco chtělo vysmát jeho důvěře ve zmijozelské, najednou uslyšel hluk. Mohl rozlišit hlasy chlapce a dívky, jeho rozhněvaný, její s náznakem paniky. Pospíšil si, přiblížil se k rohu, a když ho obešel, ocitl se na dohled nočního rušení.

Draco Malfoy a dívka. On jí roztrhl košili a dotýkal se jí. Křičela na něj, snažíc se ho odstrčit, ale Draco byl jistě silnější a velmi odhodlaný. Draco. On tomu chlapci věřil!

S výbuchem zlověstného vzteku Severus překonal vzdálenost mezi ním a Malfoyem. Popadl ho za ruku a mrštil jím o protější zeď, pryč od dívky. Trvalo mu jen chvilku, než Draca celého svázal a sebral mu hůlku, a když se znovu otočil, zjistil, že dívka, která předtím ležela opodál na podlaze, se sesypala, objímá se rukama a polohlasně si mumlá.

Dřepnul si vedle ní a dal jí čas na zotavení předtím, než jí bude nutit, aby s ním mluvila.

Když vzhlédla přímo do jeho očí, byl to šok.

„Slečno Grangerová,“ zazněl jeho hlas chraptivě, „jste v pořádku?“

To je ale stupidní otázka! Nejraději by si dal facku. Samozřejmě, že není v pořádku, málem byla znásilněna jeho nejoblíbenějším studentem a teď je v bezprostřední blízkosti jejího nejvíce nenáviděného učitele. Pravděpodobně za chvíli propadne hysterii.

Ale opět ho překvapila.

„Do prdele práce,“ zamumlala a škubla sebou od něj pryč, zvedajíc se na nohy s takovým půvabem, jakým dokázala, „co tady děláte?“

Pokud je tohle výsledek šoku, tak to bylo to nejpodivnější, čeho kdy byl Severus svědkem. A on se již párkrát setkal s vystresovanými dívkami v obdobných situacích. Měla by vzlykat do jeho košile, nebo svolávat blesky a hromy, ale ona místo toho stála vzpřímeně a měla hlavu vztyčenou.

Pak přešla k Malfoyovi a ukončila na něm kouzlo.

„To by tě mělo naučit, Draco,“ podotkla nepřítomně.

Draco se nejistě zvedl a Severus si konečně vzpomněl, že by mohl zavřít pusu a vrátit se ke svému postavení učitele. Vykročil a oddělil zmateného Malfoye a Grangerovic holku. Draca popadl za ruku.

„Neměl by ses postarat, abys mě informoval, co se tady dělo, Draco,“ prohlásil ledovým hlasem. Rozhodně to nebyla otázka.

Ale místo toho, aby se krčil před svým velmi rozzuřeným učitelem, otočil se Draco znova k Hermioně.

„Mám mu to říct, Grangerová, nebo to uděláš sama?“

„Neopovažuj se, Malfoyi,“ zasyčela zpátky hlasem, který se podobal Severusovu, „neříkej ani slovo!“

Severus se domníval, že by bylo moudré, kdyby zakročil. „Půjdete oba se mnou,“ přikázal a nasměroval Draca ke své kanceláři.

„To si nemyslím, profesore Snape,“ odpověděla Hermiona klidně. „Draco a já spolu nemáme nic, jen nepatrné nedorozumění. Myslím, že bych šla raději spát, než probírat dál tuto nepodstatnou věc.“

„Slečno Grangerová, budete mě následovat do mé kanceláře, nebo ztratíte své koleji sto bodů,“ ona se stejně otočila k odchodu, „a budete mít se mnou trest příští dva měsíce.“

To ji zastavilo. Chvíli pátrala v jeho výrazu plném stěží ovládaného vzteku, pak přikývla a následovala ho bez jediného slova.

Uvnitř své kanceláře se Severus posadil za stůl, nechaje oba studenty stát před sebou. Normálně by je okamžitě oddělil, ale přes to, co se stalo, slečna Grangerová nevypadala ani v nejmenším, že by byla vystrašená. Vyděšeně a nervózně vypadal naopak Draco, jeho oči těkaly tam a zpět mezi profesorem a Hermionou Grangerovou.

„Teď, chci odpovědi.“

„Jak už jsem říkala, pane profesore, nebylo to nic, co by stálo za zmínku. Draco mě potkal na chodbě a začali jsme se hádat. Možná jsme to trochu přehnali, nicméně to opravdu nic nebylo, jen drobná rozepře.“

„Z mého pohledu to vypadalo jako mnohem víc. Ve skutečnosti z toho, co jsem viděl, mohu předpokládat, že se vás pokoušel pan Malfoy zneuctít, slečno Grangerová, a to poněkud násilnou cestou. Nemusíte se bát říct pravdu, po tomto už vám nebude moci ublížit.“

Nevypadala, že má strach, spíš se tvářila mírně pobaveně. V jeden moment očekával, že se začne smát, ale ovládla se a jednoduše potřásla hlavou plnou neukázněných kudrlinek.

„Směšné,“ odpověděla s klidem. „Řekla jsem vám všechno, co vím. Draco nenese větší vinu než já. Mohu odejít…“

„Hermiono! Musíš mu to říct!“ přerušil ji Draco, znovu se k ní otočil a popadl ji za ruku. Napjatě si prohlížel její tvář s nešťastným, prosebným výrazem v obličeji.

„Říct mi co?“ zeptal se Snape podrážděně. „Pane Malfoyi, pokud máte něco, co bych měl vědět, uděláte lépe, když mi to řeknete teď, nebo budete muset čelit následkům.“

„Hermiono, prosím!“

„Ne, Draco. Nezrazuj mě!“

Draco se očividně rozhodl nerespektovat přání slečny Grangerové. Otočil se zpátky k Severusovi, opatrně couvaje od dívky, která vypadala, že je připravená na něj zaútočit.

„Musím vás informovat, že Hermiona Grangerová je Smrtijedem, pane profesore. Dělá pro Brumbála špiona. Ale mám důvod se domnívat, že před ním mnoho věcí skrývá a že je v nebezpečí.“

Je jasné, že se oba zbláznili. Sledoval je v tichosti a ani na vteřinu nevěřil tomu, co Draco řekl. Chlapec se tvářil dost nešťastně – byly to slzy v jeho očích? Dívčin obličej vypadal naopak jako maska, tak chladný a bez života, že se Severus proti své vůli zachvěl. Evidentně s ní nebylo něco v pořádku. Měl by ji zavést k McGonagallové, aby s ní mohla vést ženský rozhovor, nebo nebelvírský rozhovor a těžko říct, co mu připadalo horší.

„Nesmysl, pane Malfoyi. Hloupé lži vás od ničeho nezachrání. Tato dívka by nemohla být nikdy Smrtijedem.“

„Myslíte, profesore? Ukaž mu to, Hermiono,“ přiblížil se Draco k dívce, „ukaž mu to!“

„Nesahej na mě, Draco,“ řekla tichým hlasem, který jako by ani k této zanícené studentce nepatřil. To bylo pro Severuse varování, aby zpozorněl.

Ale Draco ne, jediným rychlým pohybem ji popadl za ruku a roztrhl rukáv její košile. Severus se vymrštil a obešel svůj stůl, když jeho pohled padl na část kůže, kterou Draco odhalil.

Bylo to Znamení zla.

Nebylo o tom pochyb. Nemohlo to být nic jiného. Žádné tetování, žádné kouzlo by tak nevypadalo, bylo to pravé.

Hermiona Grangerová byla Smrtijedem.

„K řediteli,“ zašeptal Severus, jehož tvář náhle ztratila barvu. „Hned!“