Preklady fanfiction Harryho Pottera

5. Kapitola: Vždy mít, ale nikdy nedržet  

'Musí žertovat,' pomyslela si Hermiona pro sebe, když za sebou Draco zavřel dveře kanceláře a odešel. 'Ano, tak to je. Byl to vtip. Myslím, že v tom dokáži vidět špetku humoru, ale co když nežertoval? Dobře, takže pokud žertoval, tak o nic moc nejde. Ale pokud ne, znamená to, co si myslím, že to znamená? Myslí si, že budu zklamaná, protože nemáme šanci? To je tak hloupé, ani mne nezná. Ale proč...'

Její myšlenky přerušilo znovuotevření dveří, když Draco vešel zpět do místnosti – nenuceně a sofistikovaně, sedl si na židli za svým stolem a čelil tak Hermioně sedící na gauči.

"Vím, co děláš," řekl, když zvedl pohled k její zmatené tváři.

"Co dělám?" zeptala se a doufala, že přeslechl slabé zavýsknutí v jejím hlase.

"Do puntíku analyzuješ, co jsem právě řekl."

"Cože? Ne, to nedělám," řekla s nádechem obrany.

"Ano, děláš. Nech mne ti pomoci," řekl a naklonil se blíž, překřižujíc ruce na desce stolu.

Zvedla k němu pohled a počkala, než bude pokračovat a přesně v tu chvíli se na jeho obličeji objevil vítězný pohled a jeho úsměv se změnil v úšklebek.

"Hned minutu poté, co jsem odešel, jsem věděl, že budeš mít tenhle vnitřní rozpor o přesném významu mých slov. Tady máš pravý význam: co jsem řekl, to jsem řekl, takže bys to mohla tak i brát. Ber to jako vtip, kterým tato slova měla být. Myslím, že jsi byla v neuropsychiatrii vytrénovaná tak dobře, že už nedokážeš brát význam věcí povrchově. Vše musí mít význam, ale některé věci ho prostě postrádají. Jsou to jen slova a někdy mají svůj pravý význam."

'Moment, kdo je tady terapeut; já nebo on?' pomyslela si Hermiona, když pozorovala Draca jak narovnává jeden z papírů na svém stole. "Um, věděla jsem, že žertuješ," řekla konečně.

"To je dobře, protože jsem žertoval," řekl. "Myslím, že máš krásné rty."

"Cože?" zeptala se překvapeně. Chystala se přemýšlet o tom, co právě řekl, když ji znovu přerušil.

"Nepřemýšlej o tom. Prostě to ber jako kompliment. Nestresuj se a nesnaž se přijít na hlubší význam toho, proč bych ti říkal, že máš krásné rty – protože je to jednoduše kompliment, ode mne tobě. Kompliment, který ti sděluje, že si myslím, že máš krásné rty, tím, jak je tvůj spodní ret plnější než horní – vypadáš tak jako bys trucovala."

"Zkoušíš mne, že ano?" zeptala se jej podezíravě. "Víš, že analyzuji většinu věcí, co mi lidé řeknou, tak mne jednoduše taháš za nos. Co získáš z toho, že budu vypadat jako idiot?" zeptala se jej rozzlobeně.

"Nesnažím se z tebe udělat idiota. Myslel jsem na to, že by ses možná mohla naučit používat svou pravou stranu mozku, kterou jsi zamezila. Prostě ber věci přímočaře. Navíc si vážně myslím, že máš hezké rty," řekl se zamyšleným pohledem.

Podezřívavě ho studovala, ale zdálo se, že mluví pravdu. "Opravdu tě tolik obtěžuje, že používám levou stranu mozku? Snažím se mne obrátit na pravou stranu, čímž bychom si byli podobní a ty jsi potom u mne měl šanci? Vždyť víš, podobní se přitahují," řekla Hermiona s vítězným úšklebkem takovým, že by se stupidním úšklebkem Draca Malfoye vytřel podlahu.

Draco neodpověděl za to se, ale usmál a vlastně se i smál.

"Nesnažím se tě změnit, Grangerová. Lidé tě mají rádi proto, jakým způsobem přemýšlíš a já si myslím, že je pro mne nemístné si s tím zahrávat. Jen jsem chtěl vědět, jestli byly správné."

"Byly?"

"Ano, ale to není důvod pro smutek. Jsi prostě taková," řekl a znovu narovnal papír do jeho původního tvaru.

"No, to bylo produktivní sezení," řekla Hermiona.

"Sezení? Myslel jsem, že jsi se mne jen ptala na otázky o mé matce."

"Ano, ale toto druhé setkání již sezením bylo. Tato tvá malá psychohra. Vážně jsi moc chytrý pro své vlastní dobro. Jsem si jistá, že bys byl primus, kdybys byl ve škole během sedmého ročníku," řekla.

"McGonagallová mi dovolila dokončit školu pomocí korespondence. Poslala mi úkoly ze všech hodin, já je udělal a poslal zpět."

"Alespoň jsi mohl dokončit školu."

Draco přikývl a předtím, než místnost vůbec mohla být naplněna nepříjemným tichem objevil se v kanceláři domácí skřítek.

"Pane Draco, paní Narcissa si přeje vidět vás a Léčitelku," oznámil předtím, než zmizel zpět odkud přišel.

Hermiona následovala Draca, když ji vedl do Narcissinýho křídla. Ta seděla u okna oblečená v krásných, hedvábných zelených šatech vypadající nádherně, jako vždy. Usmála se na Draca, když k ní přišel a políbil ji jemně ne tvář.

"Jak jsi se vyspala?"

"Dobře, děkuji. Ale jsem velmi hladová. Ráda bych něco k jídlu," řekla, postavila se a vzala ruku svého syna to té své.

"Můžeme mít dřívější večeři, pokud chceš," řekl, když s ní kráčel ke dveřím, Hermiona kráčela těsně za nimi.

"Ano, to by se mi líbilo. Může se Hermiona najíst s námi?"

"Pokud chce, může se připojit."

Všichni tři se usadili k příjemné večeři. Vyměnili si několik slov, pochválili jídlo a konverzovali na každodenní bázi témat. Hermiona se snažila udržet mysl mimo rozhovor, který měla s Malfoyem, ale pokaždé, když se něčemu usmál nebo se na ni podíval, když mluvila, její mysl nasedla na první vlak právě k těmto myšlenkám.

Snažila se přijít na smysl jeho slov, ale tím, jak ji oslovil jako by zamezil jejímu mozku v jeho rutině. Měl pravdu. Analyzovala každou malou myšlenku, která se objevila v jejím okolí, ale zároveň řekl, že to je to, co na ni lidé mají rádi.

Předtím než začali ji řekl, že toto je profesionální situace, obchod. Takže proč dělal takovéto věci? Bylo to téměř jako by byli přátelé; vyměňovat si hloupé, pobízející vtipy jako by se znali roky. I když, vlastně se znali roky, i když ne za těch nejlepších podmínek.

Ale Draco se omluvil. Chtěl začít s prázdným listem, možná dát šanci případnému přátelství. Toto byl skutečný Draco, se kterým se potýkala, ne ten malý zmetek ze školy, ale toto byl muž, který v životě viděl věci, kterým ona pravděpodobně nikdy neporozumí bez ohledu na to, jak moc je zanalyzuje.

Ale bylo to opravdu přátelství, po čem toužil? Řekl, že chce vše udržet na základě profesionálního vztahu, takže možná to bylo právě to. Byl její zaměstnavatel a ona, byla zaměstnanec. Mimo rozhovorů o jeho matce s ní nemusel komunikovat.

Hermiona vzhlédla od svých myšlenek a viděla Draca, jak se na ni usmívá s vědoucím úsměvem. Věděl, o čem přemýšlela. Nebylo tak těžké na to přijít vzhledem k tomu, že po talíři nejmíň padesátkrát posunula jeden jediný kousek mrkve a její stažené rty se posouvali zleva doprava.

Sám si pomyslel, proč stále sledoval její rty. Když byl ve škole a mluvil s někým, vždy sledoval jejich rty, jelikož se nikdy necítil příjemně dívající se do něčích očí až do doby, kdy válka skončila. Její rty, ale neustále upoutávaly jeho pozornost, již předtím si všiml, že mají tak trochu trucovitý vzhled a když přemýšlela, tak se pohybovaly zleva doprava, zprava doleva.

Uvnitř věděl, že míří do problémů. Sledování ženských rtů nikdy nevedlo k ničemu dobrému. Už to bylo dlouho od doby, co naposledy promluvil k dívce, což ho přinutilo přemýšlet nad tím, zda právě toto bylo zárodkem jeho zírajícího problému. Nenalézal na Grangerové nic špatného; ve skutečnosti si myslel, že je přitažlivá. Nebyla úchvatně nádherná, ale byla pěkná a někdy krása byla více než neskutečná nádhera.

Byla chytrá. Ne, to škrtnout. Byla mimořádně inteligentní, a to její dělalo ještě zajímavější osobou, než jakými celá míle nádherných žen mohla být. Také měla hluboký soucit pro to, co dělala. Přiznala, že ji to zabralo sedm měsíců, než přestala každou noc brečet soucitem pro jiné. Neznala je, ale i přesto cítila jejích bolest a strasti.

Draco přemýšlel, zda vycítila i jeho vlastní bolest: vzpomínky, kterých se sám sebe pokusil zbavit, věci, které viděl smrtijedy páchat, věci, které viděl páchat na jeho vlastní matce. Nebyl připravený tyto věci s Hermionou sdílet. Byla profesionál a byla zde, aby pomohla, ale jeho myšlenky byly až moc hrůzné a příliš blízko jeho srdci. Pokud by je sdílel, musel by ji otevřít své srdce a to nechtěl.

Jeho myšlenky se vytratily, když mu jeho matka položila otázku.

"Draco, drahoušku, až dojíme puding mohl bys mi dočíst ten příběh. Musíme ho dokončit, jsem zvědavá na jeho pokračování."

"Ano, to by bylo příjemné. Léčitelko Grangerová, chcete se k nám připojit?"

Při zaznění jejího jména Hermiona vzhlédla. "Um, připojit k čemu?"

"Většinou po večeří čítávám své matce některou z knih v naší knihovně. Většinou si o příběhu povídáme, myslím, že by vám to mohlo pomoci ji lépe poznat," řekl s náznakem doporučení.

"Oh, ano, jistě. To by bylo výtečné," řekla a upila své vody.

****

Hermiona se usadila v jednom z honosných křesel v knihovně. Narcissa se posadila do podobného křesla hned vedle ní, zatímco Draco šel najít onu knihu.

"Takže, Narcisso, jaké druhý příběhů máte ráda?" zeptala se Hermiona, zatímco její brk tajně zapisoval jejich rozhovor.

"Miluji všechny druhy příběhů. Romanci, tajemno, fakta, historii, cokoliv, co si Draco přeje číst, tomu naslouchám," řekla. "Jeho hlas se tak krásně poslouchá, cítím se poté spokojeně."

Hermiona vnitřně souhlasila. Draco opravdu měl uklidňující hlas. Hluboký, jemný, navíc vždy uměl zvolit správná slova. Co měla ráda nejvíce, byl způsob, jakým si olizoval rty předtím, než promluvil. Počkat, přemýšlela právě o jeho rtech?

'Dobře Hermiono, teď na to všechno potřebuješ zapomenout. Jsi tady, abys pomohla Narcisse. Potřebuje tvou péči a ty tady sedíš, pitváš vše, co její syn řekne a obdivuješ způsob jakým si olizuje ty své vláčné, růžové rt... přestaň! Co to do tebe pro Merlina vjelo ženská? Ty teď hezky přestaneš myslet na tyto hlouposti... teď. Teď vážně. Teď to myslím vážně, vááááážně. Tak. Zajímalo by mně, jestli Narcissa ví, jak moc je nádherná. Její kostra je perfektní, její oči jsou nádherně bystře modré. Šťastná žena; a její rty jsou vláčné a růžové přesně jako Dra... SAKRA!! Přestaň Hermiono. Teď už to ani není vtipné. Tyto myšlenky jsou tabu. Vyčisti svou mysl a prostě naslouchej čemukoliv, co Draco vybere. Nemohl by si pro Merlina pohnout!'

"Tak, našel jsem to," řekl konečně Draco a vytáhl knihu z police.

"Jaká kniha to je?" zeptala se Hermiona.

"Ílias"* odpověděl.

"Opravdu? Ale to je mudlovská literatura. Jak to, že to tvůj otec měl v knihovně?"

"Poznej svého nepřítele," řekl Draco jednoduše a sedl si na gauč zatím co otevíral knihu na místě záložky.

Hermiona naslouchala, jak Draco četl příběh Trojské války, jak to začalo na základě lásky, cizoložství, pýchy a úcty. Poslouchala, když vykládal příběhy Parisovy lásky k Heleně, Spartské královně, Achilovy lásky k Briseis a Hectorovy lásky k Andromache a jeho synovi. Oni všichni bojovali za jejich milované. Oni všichni bránili jejich země pro své milované.

"To je tak smutný příběh," řekla Narcissa, když Draco dočetl. "Museli tolik bojovat?"

Draco se usmál na svou matku. "Je to válečný příběh, mami. Museli trochu válčit, aby zapadli do tématu."

"No, neměli začínat celou epickou bitvu jen proto, že žena měla poměr. Její manžel měl prostě předstírat, že se nic nestalo."

"Ale Narcisso, pokud se někdo dopustí cizoložství, nemělo by to být jen tak ignorováno," řekla Hermiona.

"Já to ignorovala a můj život pokračoval, jakoby se nic nestalo. Nešla jsem a nerozpoutala válku pokaždé co mě Lucy-, myslím Lucius podvedl," řekla Narcissa.

Hermiona pohlédla na Draca, který měl bolestný pohled ve tváři. "Narcisso, kolikrát tě Lucius podvedl?"

"Oh, já nevím, nejspíš každý víkend od našeho druhého roku manželství."

"Kdy jsi to zjistila?" zeptala se Hermiona.

"No, jednou jsem ho viděla v kanceláři s černovlasou ženou a poté mi začal říkat, že mu jako žena nejsem hodna. Někdy jsem je potkala i v Příčné ulici."

"Oh, Narcisso, neměla jsi si to nechat líbit. Lucius nevěděl, jaké měl štěstí, že tě měl. Zasloužíš si mnohem víc než to, aby tě podváděl. Všechny tyto ženy dohromady by se nikdy nemohly rovnat tomu, jak jsi úžasná," ujistila ji Hermiona.

"Děkuji Hermiono. To je od tebe velmi milé," odpověděla Narcissa. "Začínám být unavená. Myslím, že si půjdu lehnout," viděla, že se její syn chystá vstát.

"Ne, Draco drahoušku. Jeden ze skřítků mne doprovodí. Dobrou noc."

Zanechala tak svého syna a Hermionu sedět v knihovně samotné.

"To bylo nápomocné," řekla Hermiona, když si pročítala poznámky, které její brk zapsal.

"Zjištění, že byl můj otec ten největší hajzl na světě? To jsem ti mohl říct," řekl Draco a roztáhl se na gauči.

"Oh, opravdu, že na to měl žaludek takto ji podvádět!" řekla Hermiona lehce rozzlobeně. "Omlouvám se, ale pro podvodníky nemám žádné pochopení, nemají ani nejmenší tušení kolik emocionální bolesti působí."

"To, že ji podváděl, bylo nejspíš to nejmenší, co kdy udělal," řekl Draco.

"Věděl jsi, že ji podváděl?" zeptala se Hermiona.

"Když jsem byl mladší, tak jsem tomu nerozuměl, prostě jsem si myslel, že pro něj pracuje spousta žen, později když jsem byl dost starý, uvědomil jsem si, co se děje a tak jako ona, jsem to ignoroval."

Hermiona si povzdechla a zabořila se více do křesla. Měla emocionálně vyčerpávající den.

"Jaké bylo tvé dětství?" Dracova otázka ji překvapila a přiměla ji zvednout k němu pohled a pohlédnout na jeho na gauči ležící postavu.

"Proč se ptáš?"

"No, myslel jsem, že když mé dětství byla taková katastrofa, bylo by příjemné poslechnout si něco o tom jak vypadá normální dětství."

"Nevím jak normální, ale to mé nebylo tak vzrušující jako to tvé." řekla se slabým úsměvem. "Moji rodiče jsou zubaři, mudlovští léčitelé zubů, žili jsme v Essexu v klidném sousedství. Chodila jsem na státní základní školu, dokud jsem nedostala dopis z Bradavic. Předtím, než jsem odešla do Bradavic, jsem byla většinu času doma a četla si. Měla jsem pár přátel ze školy, ale nikoho blízkého. Rodiče se mne pokusili přinutit hrát na flétnu, ale mé hudební schopnosti stály za hovno – tak jsem zůstala u knih."

Draco se pousmál nad tím, jak popsala své dětství. "Měla jsi pravdu, není tak vzrušující jako to mé."

Na to protočila oči. "Kolik je hodin?" zeptala se.

"Téměř jedenáct." řekl při pohledu na nástěnné hodiny.

"Oh," řekla.

"Proč?"

"Chtěla jsem zaletaxovat mé kamarádce Isabel, ale jsem si celkem jistá, že je dnes na příjmu, takže to nepůjde."

Draco zívl a zavřel oči. "Nechápu, jak to děláš, být tak dlouho vzhůru."

"No, po chvíli si na to zvykneš. Spousta kávy, spousta čaje a moc moc cukru," řekla.

"Hmm," odpověděl unaveně.

"Můžeš mne prostě vyhodit, jestli chceš jít spát," řekla žertovně.

"Ne, rád si s tebou povídám," řekl se stále zavřenýma očima.

"Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna od tebe tato slova uslyším, Malfoyi."

"Věříš na osud, Grangerová?" zeptal se ji Draco, čímž ji lehce rozhodil.

"Osud? Nevím, nikdy jsem o tom ve skutečnosti nepřemýšlela. Proč?"

"Proč je to tak, že já jsem se narodil do této rodiny a žil tento život, zatímco ty jsi žila naprosto jiný? Myslím tím, oba jsme začali stejně: nevinná miminka, která brečela, když chtěla pozornost, brečela, když byla hladová a smála se, když byla lechtána. Proč potom můj život šel jiným naprosto jiným směrem než ten tvůj?"

"Dobře jsi to vystihl. Myslím, že věřím na osud, protože nikdo si nezaslouží žít jako ty a nikdo jsi nevybere život jaký máš ty."
"Já věřím na osud. Ale i věřím i v to, že je nám dovoleno dělat naše vlastní rozhodnutí, což nás eventuálně povede k našim osudům. Četl jsem spoustu knih o tom, kdy se někdo snažil přijít na to, jak to ve skutečnosti je. Descartes, Sofoklés, Hobbes**. Osud je svým způsobem vtipný, přišel jsem to, jaký je ten můj."

"Opravdu? A jaký osud si myslíš, že máš?" zeptala se Hermiona.

Draco otevřel oči a podíval se na ni. "Narodil jsem se na tento svět, abych udělal chybu a potom za ni byl trestán."

"Nemyslím si, že rozumím."

"Stal jsem se smrtijedem, což je z morálního hlediska chyba, a můj trest je tak sledovat jak má matka pomalu ztrácí rozum a budu ji muset sledovat dokud neopustí tento svět na základě mé chyby."

"Takto bys neměl přemýšlet. To, co se stalo tvé matce, není tvá chyba. I ona udělala rozhodnutí tak jako ty, a navíc jsou zde věci, kterým se nedalo předejít."

"Ne, ona neudělala rozhodnutí. Byla přinucena se provdat za mého otce, když jí bylo sedmnáct. Na konci prvního roku jejích manželství byla přinucena mít dědice. Byla přinucena snášet fyzické, psychické a sexuální týrání, které na ni bylo uvrženo, a to nejen mým otcem, ale většinou smrtijedů. Byla přinucena přijmout fakt, že její jediný syn je donucený stát se součástí této skupiny. Skupiny, která ji zničila celý život. Den, kdy jsem se stal emrtijedem, byl den, kdy si začala vymýšlet slova a užívat věty, které nedávaly smysl."

Draco nyní seděl na gauči a jeho oči plály hněvem, smutkem a žalem, který zaplavoval jeho duši. Hermiona se snažila udržet vlastní emoce, když se jí díval do očí s pohledem plným bolesti.

"Pokud bych se nestal smrtijedem, zůstala by normální. Byl jsem její poslední spojení s realitou a minutu poté, co věděla, že jsem se změnil v jednoho ze stejných lidí, kteří ji zlomili, zlomila se ona sama. Nebylo to její rozhodnutí, které ji k tomuto osudu přivedlo, ale moje. Je to má chyba, že je na tom takto, že jsem byl dost hloupý na to, abych se jich bál jich a jejich lživých hrozeb."

"Lživých hrozeb?"

"Ano. Hrozili mi, že mne zabijí. Můj otec hrozil tím, že zabije mou matku, pokud se nepřidám. Byla zde část mé mysli, která mi říkala, že blafují, ale jak jsem řekl, byl jsem hloupý a přijmul jsem znamení a zpečetil tak své matce její schizofrenický osud."

"Přidal jsi se, abys chránil svoji rodinu. Přidal jsi se, protože tě tvůj otec donutil si myslet, že jsi podřadný a přidal jsi se, protože jsi byl vystrašený. Strach je to, co nám pomáhá se rozhodnout, Malfoyi. Strach je neznámý a nutí nás ztrácet věci, na kterých nejvíce lpíme, nutí nás přijmout jakákoliv rozhodnutí abychom tomu zamezili."

Draco si zpět lehl a položil si paži přes své čelo.

"Neviň se za její stav. Bylo to právě týrání, které ji tam dovedlo. To, že jsi se přidal k smrtijedům, bylo nevyhnutelné a ona to ví. Pokud se za to cítíš vinný, potom ztratíš svůj rozum stejným způsobem jako ona. Emocionálně se týráš tím, že sám sebe vedeš k tomu nést odpovědnost za vše, co se jí stalo. Tvým osudem není být potrestaný za to, co si zvolíš. Tvůj osud je uvědomění si, že jsi udělal chybu a poté fakt, že jsi pomohl straně světla pomoci zničit zlo."

"Nezastavil jsem je," řekl s povzdechem.

"Nezastavil jsi koho?" zeptala se Hermiona.

"Viděl jsem je, jak ji týrají. Byl jsem ve vnějším kruhu s mým otcem, ale oni mi dali šanci se neúčastnit, ale přinutili mne se dívat. Neměl jsem dovoleno odvrátit pohled nebo zavřít oči. Sám se divím, že jsem si dokázal udržet zdravý rozum tak dlouho," s lehce roztřepaným hlasem.

"Co jí udělali?" zeptala se Hermiona, ale Draco zatřepal hlavou. "Nechci to říct. Pokud bych to řekl nahlas, uvědomil bych si, jak strašné je, že jsem je nezastavil. Jen to přinutí mou vinu vzrůst."

"Nedokázal bys to zastavit. To je Voldemort, o kom mluvíme. Zabil bys sebe i svou matku, pokud by ses pokusil vzepřít."

"Jo, no. Přál bych si, abychom byli umřeli a nemuseli žít takto," řekl Draco smutně a přinutil tak Hermionu zavřít oči plnou sympatií.

"Je mi to líto, Malfoyi," řekla Hermiona.

"Co je ti líto?" zeptal se a upřel na ni svůj pohled.

"Je mi líto, že ti tvůj osud vybral projít si tímto," řekla a on se na ni usmál. "No, co tě nezabije..."

Hermiona zde chvíli seděla a sledovala, jak se jeho hrudník zvedá a klesá v pravidelných nádeších, zatímco ležel na gauči. Byl oblečený v mudlovském oblečení. Nevídávala ho nosit pláště nebo obleky, ale byla pravda, že nikam nechodil. Ale i přesto, že byl stále doma chodil oblékaný krásně: polokošile, košile, kalhoty. Teď na sobě měl bílou polokošili a černé kalhoty.

'Belle by se líbil jeho smysl pro módu.' Pomyslela si Hermiona, když tady tak seděla. Nacházela to zvláštním, že zde seděla a sledovala, jak pomalu usíná, vypadal mírumilovně, nevinně. Rozhodla se, že bude lepší, když se půjde do svého křídla vyspat. Vstala ze židle a na gauči blízko toho, na kterém ležel, uviděla deku, vzala ji a přikryla s ní Malfoyovu ležící postavu. Poté udělala něco, co nebylo úplně všední – pohladila ho po vlasech a odhrnula mu je z očí a poté přiložila její bledou ruku na jeho tvář. Když si uvědomila, co dělá, stáhla ruku zpět, zhasla světla a tiše opustila místnost.

Hned na to, co dveře cvakly, otevřel Draco oči a přiložil svou ruku na místo, kde ho právě pohladila jedna krásná léčitelka.

* Ílias - Část Homérova dvoudílného Eposu.

** René Descartes - francouzský filosof, matematik a fyzik z 16. století
Sofoklés - starořecký dramatik
Thomas Hobbes - anglický filosof z 16. století