Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Srdce bez společníka

Kapitola 5 Nettie

Srdce bez společníka
Vložené: Jimmi - 23.11. 2009 Téma: Srdce bez společníka
kometa nám napísal:

All characters belong to JKR: Autor anglického originálu Heart with no companion: Michmak. ArtCredit: Jonathan3333

Je po válce, Voldemort je poražen. V závěrečné bitvě se Hermiona Grangerová zcela nečekaně vrhne před Severuse Snapea, takže ji zasáhne neznámá kletba, kterou na něj vyslal Lucius Malfoy. Díky tomu leží v kómatu v nemocnici U svatého Munga a její stav je už několik měsíců beznadějně stejný. Pokusy o zjištění, jakou kletbu Lucius použil, selhávají a za Hermionou chodí pravidelně už jen jeden člověk. Ačkoliv vlastně ani pořádně neví, proč to dělá, každý večer přichází Severus Snape a usedá k Hermioninu lůžku...

Překlad: kometa

Beta: eli

Jsme ve čtvrtině a tato kapitola patří vám, moje komentující sluníčka ;-), protože bez vás by to nebylo ono: beruška, Dessire, elulinek, HOPE, Jenny, Jimmi, JSark, Maenea, Petty, Rapidez, segrabrachy, soraki, Tez, wanilka, a opět zcela zvláštní a výjimečný dík mé úžasné betě eli :o)

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 5 Nettie

Vždycky jsem byla beznadějně romantická. Velmi nerada to přiznávám, ale je to tak. Předpokládám, že to je ten důvod, proč mě profesor Snape tak upoutal. Nerozumějte mi špatně – nejsem do toho muže zamilovaná. Zcela upřímně - nevěřím, že jsem vůbec kdy za celý svůj život potkala nějakého sarkastičtějšího, povýšenějšího a nespolečenštějšího mizeru.

Vůbec by pro mě nebyl ten pravý. Ale..., když navštěvoval slečnu Grangerovou, bylo na něm něco opravdového – to je to jediné slovo, které mi přichází na mysl. Netvařte se tak šokovaně. Není to tak, že bych je při jeho návštěvě špehovala, nebo tak. Vůbec ne, doopravdy. Jen co se profesor Snape objevil, vzala jsem obvykle nohy na ramena.

Nicméně, během tolika měsíců nedopatřením narazíte na maličkosti, nebo jdete kolem pootevřených dveří a slyšíte věci, které byste asi slyšet neměli.

Například si vezměte, jak s ní mluví. Ke všem ostatním je chladný a sarkastický. Ten člověk má jazyk, co by mohl propíchnout vzducholoď. Poppy mi tvrdí, že tímhle způsobem mluví se všemi a ať se neurazím, když si jazyk přiostří i na mně, tak se pokouším to tak brát. Zdá se, že ho má docela ráda, i navzdory jeho nevychovanosti. Řekla jsem jí to, když jsme se o něm minule bavily, a víte, co mi řekla?

„Samozřejmě, že ho mám ráda, zlato, nakolik je jen možné mít rád člověka jako je on. Mám ho ráda jemu navzdory a troufám si tvrdit, že to je ten nejlepší způsob, jak ho mít rád. Za ta léta jsem ho sešívala dost často na to, abych věděla, že krvácí rudě stejně jako my všichni ostatní. Už mě neděsí – moc.“

Taky jsem ho měla ráda, to přiznávám. Byl fascinující dichotomií muže – tak příkrý a sarkastický ke každému, s kým se setkal – a přesto tak něžný a oddaný ve vztahu k ní. (PP: dichotomie: dělení na dvě části, dvojdílnost – byl stejným dílem to i to) Byl dokonalý tragický hrdina, temný a trýzněný a přesto pod tím vším toužící po přátelství, jako my ostatní. Přinejmenším se mi líbilo pohlížet na něj tímhle způsobem. Poppy by samozřejmě prohlásila, že jsem četla příliš mnoho mudlovských knih, kdybych jí to řekla. Chci se chovat jako moje Bronteová a Austenová!

Každopádně, když jsem náhodou přišla do pokoje slečny Grangerové, když u ní byl, vždycky s ní mluvil. Jeho hlas, když ho zrovna nepoužívá jako nějakou zbraň, je opravdu krásný.  Je tak hluboký a měkký jako lví předení. Vypráví jí historky o tom i o onom, nebo se zmíní o něčem, co četl a co by ji potěšilo. Jednou jsem dokonce zaslechla, jak jí čte knihu – nic poetického nebo květnatého, prostě jen nějaké nejasné poučky o vlastnostech soli převzaté přímo z run Sodomy a Gomory oproti soli z Atlanty. Ale jeho hlas byl tak melodický a něžný, že se mi zatajil dech.

Často jsem o něm uvažovala – o ní – o nich. Proč ji pořád každý den navštěvuje? Vždyť podle Poppy, on a slečna Grangerová nebyli ani zdaleka přátelé - před válkou ani v jejím průběhu - přesto jí prokazoval něžnou oddanost nesrovnatelnou i s jejími nejbližšími přáteli.

Samozřejmě netvrdím, že ji někdy nenavštívil i někdo jiný. Harry Potter sem vždy jednou za dlouhý čas zaskočil. Od toho prvního dne jsem ho tu viděla víc než třikrát – jednou na její narozeniny, jednou na Vánoce a jednou brzy z jara – ale vždy mu bylo zjevně nepříjemné tu být a nikdy se dlouho nezdržel.

Také tu párkrát byla Molly Weasleyová. Dovolte, abych vám řekla, že to byla žena, kterou bylo těžké přehlédnout. Vždycky slečně Grangerové přinesla čisté noční košile s jejím jménem úhledně napsaným na zadním štítku. Při každé návštěvě si šla sednout k její posteli, žmoulala kapesník a s přesností hodinového strojku vždy po pěti minutách přestala plakat. Na Vánoce přinesla slečně Grangerové velký ručně vyrobený župan v té nejhroznější cihlové barvě, co jsem kdy viděla, s ještě hroznějším H v banánové žluté, které zdobilo fazonku, a trvala na tom, abych ho slečně Grangerové rovnou oblékla.

Vždycky mi bylo kvůli slečně Grangerové trochu smutno, když ji pan Potter a paní Weasleyová navštívili – ne že by to nebyli dokonale milí lidé, ale nemluvili s ní takovým způsobem, jako profesor Snape. Návštěva u ní je zarmoutila, a když odešli, vždycky se zdálo, že je v místnosti tísnivý příkrov. Jejich návštěvy působily příliš uměle, jako něco, co se dělá z povinnosti a ne proto, že se po tom touží.

S profesorem Snapem to bylo něco docela jiného. Jsem si jistá, že ji navštěvoval, protože chtěl. Dalo by se říct, že ve chvíli, kdy vstoupil do jejího pokoje a podíval se na ni, jakoby se napětí v držení jeho těla rozplynulo. Užíval si toho, že je s ní, protože jinak si neumím vysvětlit, proč by za ní každý den chodil. To je to, co jsem si představovala.

A to je můj druhý nedostatek. Kromě toho, že jsem beznadějný romantik, mám navíc velmi živou představivost.  Přistihuji se, jak ve své hlavě vytvářím malé scénáře o lidech, kteří mě zajímají a profesor Snape byl jedním z takových lidí. Jak by nebyl? Ten muž byl záhadou obalenou tajemnem. Zdálo se mi, že ve skutečnosti ho nikdo nezná, dokonce ani moje sestra, ačkoliv při několika příležitostech poukázala na to, že se zdá, že Brumbál Snapeovi dost dobře rozumí. To zjištění z nějakého důvodu dělalo zvěsti o jeho všemohoucnosti ještě uvěřitelnější.

Takže když se ode mě Poppy poprvé dozvěděla, že navštěvuje slečnu Grangerovou každý den, byla překvapením úplně vedle.

‚Ale co dělá?‘ zeptala se. ‚Proč za ní chodí?‘

Přirozeně, že jsem to nevěděla, ale představovala jsem si, že je to proto, že mu na ní záleží. Třeba ji zpovzdálí obdivoval už během jejích školních let a byl si až příliš vědom tabu vztahu mezi učitelem a studentkou, a to mu zabránilo vyznat jí své skutečné city. A potom, co se obětovala, aby ho zachránila, pochopil, že nikdy nebude mít šanci jí říci, co cítí – a tak se zlomeným srdcem slíbil, že ji bude navštěvovat každý den a tím jí prokáže svou věrnost.

No, neofrňujte se! Vím, že je to pořádně přitažené za vlasy. Kdybych někdy něco takového řekla Poppy, vysmála by se mi do očí. Ale mě baví spřádat mé malé příběhy a nezdá se, že by to někomu ubližovalo. Co by mohlo být tragičtějšího a romantičtějšího, než muž jako Snape milující dívku, která mu zachránila život? Zvlášť, když dotyčná dívka byla stále fyzicky naživu, ačkoliv ve skutečnosti nežila.

Abych byla zcela upřímná, zdálo se mi, že byl jako srdce bez společníka a duše bez domova.

Jak jsem si zvykla, že ho vídám každý den, tak mě dokonale ohromilo, když se neukázal. Přesný jako hodinky vždycky přicházel v 18:45 a zdržel se do 20:15. Vždycky. Ale minulé pondělí ne.

Slečna Grangerová byla připravená, jako obvykle. Vždycky jsem jí podepřela polštáři, než přišel – vypadala pak víc jako lidská bytost, než jako mrtvola, jestli víte, jak to myslím. Zajistila jsem, že její oči byly dobře zvlhčené, abych jí do nich nemusela kapat kapky, až tu bude, a aby její vlasy byly rozpuštěné a čerstvě učesané.

A protože bylo pondělí, měla i novou noční košili – z krásné zelené bavlny, která velmi lichotila její barvě. Bylo úžasné, jak vypadala zdravě, vzhledem ke skutečnosti, jak dlouho byla v kómatu.

Představte si můj údiv, když se neobjevil. Domlouvala jsem sama sobě, že se jen někde zdržel, koneckonců, za víc než 18 měsíců nevynechal ani jednu návštěvu. Ale jeho čaj zůstal nedotčený a úplně vystydnul, než jsem ho nakonec sundala ze stolu.

„Drahoušku, myslím, že dnes večer nepřijde“, zamumlala jsem ke slečně Grangerové, když jsem ji připravovala ke spánku, přesouvala polštáře a jemně ji uložila do polohy pohodlnější pro odpočinek, „doufám, že se mu nic nestalo.“

Samozřejmě, že bych se mohla letaxem spojit s Poppy. Ve skutečnosti mě stálo téměř všechnu sílu vůle, abych to neudělala, ale nechtěla jsem tím narušovat jeho soukromí. Byl víc než ušlechtilý a ať pro to měl jakýkoliv důvod, prostě se rozhodl dnes večer nepřijít.  Snažila jsem se představit si, proč by se po své předchozí oddané obětavosti asi chtěl vyhnout slečně Grangerové, ale všechno, na co jsem přišla, se mi zdálo příliš všední.

Věděla jsem, že není možné, aby se nedostavil jenom proto, že musel oznámkovat eseje – už dřív jsem ho tu viděla i s prací. Nemyslela jsem si, že by se jen tak najednou rozhodl dát si pauzu, protože v minulosti k tomu nikdy neměl sklony. Pokoušela jsem se nemyslet na nejhorší; že se mu možná stalo něco, co ho zadrželo, ale rychle jsem si takové myšlenky vyhnala z hlavy.

Až druhý den jsem konečně měla možnost přečíst si Denního Věštce, takže jsem se dozvěděla o té nehodě. Napravo od článku o výbuchu byla jedna obzvlášť nelichotivá fotografie muže, který znechuceně hleděl na toho troufalce, který měl dost odvahy na to, aby ho vyfotil.

Když jsem později ten den měnila slečně Grangerové povlečení, všechno jsem jí řekla. „Zdá se, že váš profesor Snape je zase hrdina, drahoušku. Podle těch novin, zachránil v Bradavicích mladého chlapce od jisté smrti, když v hodině lektvarů vybuchl kotlík. Oba dva jsou na ošetřovně a myslím si, že je Poppy naprosto skvěle dala dokupy.“

Později večer, když jsem se se svou sestrou spojila letaxem, abych se poptala na zdraví profesora Snapea, dala se do smíchu. „Musela jsem mu dát dvojitou dávku uspávacího lektvaru, abych ho vůbec udržela v posteli, chlapa zatracenýho. I po těch letech pořád odmítá věřit, že vím, co dělám. A jen tak mimochodem, jak se má Hermiona?“

Povzdechla jsem si. „Stejně jako vždycky. Jsem moc ráda, že se profesor Snape vážně nezranil.“

Poppy se zase rozesmála. „Ale ano, zranil se. Oba, on i Dennis Creevey. Ještě chvilku by ty výpary vdechovali a už by jim nezbyla dost velká část plic, aby jim mělo vůbec co dorůstat. Mám obavy, že chudák Dennis schytal to nejhorší, ale stejně... Nečekám, že vás tam Severus v dohledné době navštíví.“

„Prosím tě, Poppy, pozdravuj ho ode mě, a že mu přeju brzké uzdravení. Jsem si jistá, že slečna Grangerová si ani nevšimne, že je pryč.“

Má sestra se jen zlomyslně ušklíbla. „Jistě, přesně tohle mu řeknu, Nettie.“

Týden se bez jeho návštěv vlekl. Neuvědomovala jsem si, jak moc jsem počítala s tím, že nabourá mou denní rutinu. Normálně, kdyby přišel, bych si dala trochu čaje a pak bych se v pracovně pustila do papírování, nebo nějakých jiných drobností, co jsem během dne zanedbala. Ale když slečnu Grangerovou nenavštěvoval, shledala jsem, že se podivně zdráhám odejít z jejího pokoje. Ta ubohá dívka, byla teď úplně osamělá, byť jen na chvíli a mně jí bylo líto.

Možná to bylo tím, že jsem u ní teď častěji seděla a trávila s ní víc času, ale v průběhu toho týdne jsem si povšimla něčeho zvláštního. Třetí den Snapeovy nepřítomnosti jsem rozčesávala Hermioniny zašmodrchané kudrny a zaznamenala jsem, že jsou nezvykle suché a lámavé. Jenomže obvykle byly jako živé hedvábné stužky, takže ta změna byla poněkud znepokojující. Rozhodla jsem se, že je umyju znova, a že tentokrát použiju zvláštní zvlhčující přípravek, abych viděla, jestli se tím problém vyřeší. Když se sušily, udělala jsem dodatečné opatření a začarovala jsem místnost tak, aby se v ní udržovala o něco větší vlhkost, než obvykle. Ale rychle se začalo ukazovat, že ani tohle pravděpodobně nepomůže.

Dnes ráno jsem musela vyčistit kartáč od jejích přetrhaných vlasů. Také na jejím polštáři a pokrývce jsem zaznamenala několik pramínků. Předtím se jí vlasy nelámaly, ne od té doby, co je profesor Snape při své první návštěvě nechal dorůst. Když jsem chvíli vypadané vlasy zkoumala, všimla jsem si, že jejich barva zmatněla, jako kdyby z nich někdo vysál všechny ty malé zlaté a měděné odlesky.

Byl pátek a já jsem se rozhodla, že by se odpoledne měla slečna Grangerová vykoupat – dát si pořádnou koupel se spoustou vody, s voňavou pleťovou vodou poté a s aplikací toho příšerného mudlovského spreje, co tu pro ni pan Potter kdysi dávno zanechal. Navzdory tomu, jak otravné občas bylo starat se o tu záplavu vlasů, přiznám se, že jsem je začala mít velmi ráda. Nenáviděla jsem pomyšlení, že by ji to vynucené kóma nakonec dostihlo, a že by něco mělo moc skutečně zničit vlasy, které jí profesor Snape tak pečlivě obnovil.

Právě jsem jí smývala šampón z vlasů, když, k mému překvapení, do pokoje vtrhnul profesor Snape s trošku menší grácií než obvykle. Vzhledem k tomu, že byla půlka odpoledne, nečekala jsem ho, takže Hermiona byla ještě pořád mokrá a zabalená jen tak v uvolněném prostěradle. Naprosto na mě zapomněl, jak na ni zíral plných 30 vteřin, než se rychle otočil a podíval se na zeď.

Opravdu jsem měla chuť se smát. Díky tomu, že jsem ho tak dlouho neviděla, byla jsem v jeho blízkosti spíš šťastná, než naštvaná na to, jak civěl na mou pacientku. Ten chudák nejspíš zrudnul jako školák.

„Profesore Snape, dnes jsem vás nečekala,“ řekla jsem a snažila se ze svého hlasu vytěsnit troufalý smích. Doopláchla jsem vlasy slečny Grangerové a začala jsem je sušit ručníkem. „Poppy vás už pustila, že? Jak se cítíte?“

Z ostré křivky jeho profilu jsem poznala, že se mračil: „Ještě dýchám, děkuji. Už jste skončila?“

„Dejte mi ještě chviličku, ještě jí potřebuju obléknout noční košili. Zjistila jsem, že příjemná koupel je pro ni mnohem lepší, než čistící kouzla. Po dobré koupeli vždycky vypadají její vlasy obzvlášť krásně.“

Snape, stále otočený zády a s rukama založenýma na prsou si odfrkl. „Vskutku.“

Rychle jsem odstranila prostěradlo, které měla pečlivě zastrkané do podpaží, přetáhla jsem jí košili přes hlavu a nad její pokožkou jsem zamumlala upravené sušící kouzlo. Ten sprej, co tu pan Potter nechal, voněl přímo božsky, jako frézie a jasmín. Viděla jsem profesora Snapea, jak lehce vdechl vůni a jak se z jeho ramen ztratilo napětí, když mu horká pára z koupele zavanula kolem hlavy.

„Tak a je to, máme hotovo.“ Otočil se, já jsem se na něj profesionálně usmála a očima jsem zhodnotila jeho vzhled. Vypadal strašně. Jeho pleť byla bledá, ještě víc než obvykle a pod očima měl tmavé kruhy jako půlměsíce. Za ten týden od poslední návštěvy trochu zhubnul a z vyzáblé tváře vyčníval jeho nos ještě nápadněji, než obvykle. Řekla bych, že ještě stále měl bolesti, protože stál se shrbenými rameny, jako by ho někdo praštil do hrudníku. A ačkoliv jsem od Poppy věděla, že byl nedobrovolně osvobozen od vyučování, vypadal jako by nespal od té doby, co jsem ho viděla naposled. Ten muž byl troska.

„Dáte si čaj? Nebo něco jiného?“ Snažila jsem se nedat najevo své starosti, vědoma si toho, že by to nesnesl, ale stejně se na mě zaškaredil.

„Madam Pomfreyová, jediné, co potřebuji je, abyste mě nechala o samotě.“

Rozhodla jsem se uposlechnout jeho přání a rychle jsem z pokoje slečny Grangerové odešla. Když jsem odcházela a otočila jsem se, abych zavřela dveře, uviděla jsem ho, jak unaveně klesl na své obvyklé místo vedle její postele.

Když jsem se po 40 minutách vrátila s konvicí čerstvého čaje a několika báječnými máslovými sušenkami, ocitla jsem se v oáze odpočinku. Pokud někdy nějaký člověk potřeboval něco horkého k pití a nějaké jídlo, byl to muž, kterého jsem nechala sedět v pokoji slečny Grangerové. Jen jsem doufala, že ho můj vpád moc nenaštve – konec konců jsem přinášela dary.

Tiše jsem loktem klepla na dveře, než jsem je nohou otevřela, „profesore Snape?“

Ležel sehnutý v křesle a jeho hlava spočívala na matraci vedle ruky slečny Grangerové. Zplihlé vlasy mu padaly do tváře a některé z delších pramenů ležely přes břicho slečny Grangerové.

„Profesore Snape? Jste v pořádku?“ zeptala jsem se ustaraně, odložila jsem tác a lehce jsem zatřásla jeho ramenem.

Muž nejdřív ospale zamrkal, pak se najednou vymrštil a zíral na mě, i když začal nabývat děsivě bílého odstínu.

„Vypadáte bledší než obvykle, profesore Snape. Ví Poppy, že jste tu? Vsadím se, že ne. Troufám si říct, že to vypadá, jako byste potřeboval notných pár hodin spánku.“

Snape na mě zlostně civěl a do tváří se mu rychle vrátila jeho obvyklá barva. „Poppy a její požadavky se mě netýkají. Jsem dospělý a můžu jít, kam chci, bez ohledu na to, co jste od ní možná slyšela.“

„Ale no tak,“ zašeptala jsem si pod vousy a on ještě víc zúžil oči. „Ženská, neopovažujte se mě začít poučovat. Nepotřebuju, abyste vy nebo Poppy nade mnou remcaly jako houf panovačných slepic!“

„Profesore, potřebujete mnohem víc spánku, než kolik jste ho měl od té nehody,“ domlouvala jsem mu citlivě. Nenapadlo mě, že by mohl být tak hnusný jen proto, že jsem ho vzbudila moc brzo. „Říkám vám to jako lékouzelnice a také, doufám, jako přítelkyně. Poppy by vám jistě poradila toté- “

„Madam Pomfreyová, vaše sestra je stará rašple, co do všeho strká nos,“ přerušil mě chladným zuřivým hlasem, vztyčil se do své plné výšky a znechuceně se na mě podíval.  „Doufal jsem, že její vrozená dotěrnost a sklon k pomluvám nejsou obecným rysem vaší rodiny. Vypadá to, že jsem se mýlil. Buďte ujištěna, že jsem si dokonale vědom toho, kdy nejsem vítán.“

 Protlačil se kolem mě a zamířil ke dveřím, ale jeho chůze byla těžkopádná a musel se přidržet rámu dveří, aby do nich nevrazil. V té chvíli jsem byla zcela vážně rozpolcená mezi potřebou mu pomoci a touhou nepřijít o hlavu. „Ale kdy se vrátíte?“ odvážila jsem se zeptat, příliš překvapená, než abych se zmohla na něco jiného.

„Už nepřijdu,“ zavrčel a se zašustěním pláště byl pryč.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 09.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 19.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 5 Nettie Od: mami - 21.04. 2014
To je snad sen. Obě su ako zla nocna mora. Dúfam, že si to S. rozmyslí a zas sa vráti.

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Aha_Lucia - 24.01. 2011
čo mu tá baba sprostá nakecala?! agrr   preklad skvelý :*

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Norika - 29.11. 2009
No tak dufam, ze to skonci dobre, snad to nemyslel vazne ze uz nepride ?! Prosiiiim dalsiu kapitolku :) a nech sa zacne Hermiona konecne preberat, aby mohli konecne spolu so Snapom zacat krasny vztah :)
Re: Kapitola 5 Nettie Od: kometa - 29.11. 2009
Noriko, díky moc za komentář a vítej :o) Příště vypráví Hermiona a hned potom Severus, tak vydrž a uvidíš ;-) Jen to bude trochu trvat - Hermionina kapitola je dost dlouhá a ta Severusova následná je ještě delší ;-D

Re: Kapitola 5 Nettie Od: elulinek - 24.11. 2009
já mu dám že nepřijde! tak napřed se málem udusí, pak týden nespí, protože za hermionou nemohl přijít, jí z toho začnou vypadávat vlasy strachy (pokud to ovšem není oslabením jeho magie) a on nakonec prohlásí, že nepřijde? i kdybych ho tam měla za vlasy dotáhnout, tak tam prostě přijde ! =D moc pěkně přeložené. já stále doufám, že už přijdou na to, jak hermionu osvobodit. je to pro mě strašně svazující pocit, vědět, že ona je vnímá, ale nemůže jim to dát nijak najevo. občas mívám podoboné sny. nemůžu mluvit a hýbat se a to je prostě šílený pocit. těším se na pokračování. Působivé, jako vždy.
Re: Kapitola 5 Nettie Od: kometa - 24.11. 2009
elu, díky za úžasný komentář! Sedím tu a směju se od ucha k uchu :-D Tak i kdybys ho měla za vlasy dotáhnout, jo? Hmmm, no tak teda uvidíme - příště vypráví Hermiona ;-)

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Rapidez - 24.11. 2009
Další super přeložená kapitola! Měla jsi pravdu, když jsi říkala, že si Nettii zamilujeme!! :)
Re: Kapitola 5 Nettie Od: kometa - 24.11. 2009
:o) tak to jsem ráda! A budeš ji mít čím dál tím radši, to mi věř ;-)

Re: Kapitola 5 Nettie Od: JSark - 24.11. 2009
A sme v ... ehm, keli. :) Snáď sa to zrovná, ale tie Pomfreyky sú fakt všetečné potvory, é bosorky. Diky za preklad.

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Dessire - 24.11. 2009
Super preklad, uzasna poviedka... ale je mi smutno... snad sa to so Severusom zlepsi, myslim si, ze si zasluzi byt stastny... dakujem za venovannie :) len tak dalej, uz sa neviem dockat dalsej kapitolky :)

Re: Kapitola 5 Nettie Od: soraki - 24.11. 2009
To né! On tam jako přestane chodit? to nemyslí vážně, že ne? To Hermionu definitivně zabije! Aúúú - kdy bude další??? díky za skvělý překlad i věnování

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Petty002 - 23.11. 2009
Jůůůů další kapitola, a byla vážně nádherná :-) Je mi hrozne lito Severuse a hlavně Hermiony, kdyby tak věděli ... Jinak doufám že tu brzy bude další :-D. P.S.: Děkuju za věnování.

Re: Kapitola 5 Nettie Od: gleti - 23.11. 2009
to nám nemůže udělat, vždyť Hermionu zničí. Moc pěkná povídka, ikdyž zatím je dost smutná. Doufám, že se brzy zlepší, ale já miluji když Severus musí bojovat se svými city.
Re: Kapitola 5 Nettie Od: kometa - 23.11. 2009
gleti, díky moc za komentář :-) Veselá povídka to není a nebude, ale přesto je úžasná a plná naděje. Jak Jimmi občas říká, že se jí z nějaké povídky podlomí kolena - tak tohle je můj případ. Dokonale mi podlomila kolena - důkazem toho je, že jsem se odvážila pustit se do překládání :-D Nikdy jsem nic podobnýho nečetla, je naprosto jedinečná a u mě je jednou z TOP 10.

Re: Kapitola 5 Nettie Od: segrabrachy - 23.11. 2009
Nebohá Hermionka chřadne.. Každopádně Děkuji za Tvé obětavé pravidelné překládání :)
Re: Kapitola 5 Nettie Od: kometa - 23.11. 2009
A já děkuju za milý komentář :-) Je hrozně fajn, když se objeví nové jméno a když se objeví opakovaně, je to super :-D

Re: Kapitola 5 Nettie Od: HOPE - 23.11. 2009
Krásný překlad, krásná kapitolka. Moc pěkná a snad to nesplní, to co řekl na konci. To by si nezasloužil ani on a ani Hermiona. Díky za perfektní překlad a za věnování

Re: Kapitola 5 Nettie Od: beruska1 - 23.11. 2009
nééééééééééééééééééé, chudinka Sevík kdyby do něj Netti neryla tek se nenaštve, chjo, snad se brzo vrátí a vyléčí Miu

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Sela - 23.11. 2009
Nettie má občas docela nebezpečné povolání:-) Zajímolo by mne jestli to s těmi vlasy je něco zásedního. Moc pěkná kapitola, díky za překlad.

Re: Kapitola 5 Nettie Od: 32jennifer2 - 23.11. 2009
Pekné. chudáčik Sevvie, úplne zničený a nevyspinkaný =D...a ako to, že už nepríde? MUSÍ! ach, neviem sa dočkať ďalšej =D

Re: Kapitola 5 Nettie Od: Jimmi - 23.11. 2009
Omylom som zmazala aj ten prvý, takže ešte raz moc díky. Skvelý preklad! Famózny. Mňa ešte ukecáte na tento pár. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Michmak: ( Jiřina )30.01. 2012Epilog: Nettie
Michmak: ( Jiřina )25.01. 2012Kapitola 19 Snape a Hermiona
Michmak: ( Jiřina )11.01. 2012Kapitola 18 Harry
Michmak: ( Jiřina )10.01. 2012Kapitola 17 Hermiona
Michmak: ( Jiřina )19.11. 2011Kapitola 16 Nettie
Michmak: ( Jiřina )30.09. 2011Kapitola 15 - Snape
Michmak: ( Jiřina )19.09. 2011Kapitola 14 - Hermiona
Michmak: ( Jiřina, Kometa )11.05. 2011Kapitola 13 Snape
Michmak: ( Jiřina, Kometa )09.04. 2011Kapitola 12 Nettie
Michmak: ( Kometa )02.04. 2011Kapitola 11. Hermiona
Michmak: ( Kometa )14.08. 2010Kapitola 10. Snape
Michmak: ( Kometa )14.06. 2010Kapitola 9. Nettie
Michmak: ( Kometa )20.02. 2010Kapitola 8. Hermiona
Michmak: ( kometa )02.02. 2010Kapitola 7. Snape
Michmak: ( Kometa )12.12. 2009Kapitola 6 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.11. 2009Kapitola 5 Nettie
Michmak: ( kometa )12.11. 2009Kapitola 4 Snape
Michmak: ( kometa )30.10. 2009Kapitola 3 Hermiona
Michmak: ( kometa )23.10. 2009Kapitola 2 Snape
Michmak: ( kometa )21.10. 2009Kapitola 1 Nettie
. Úvod k poviedkam: ( kometa )13.10. 2009Úvod k poviedke