Preklady fanfiction Harryho Pottera

 

Kapitola 7: Potkáme se na druhé straně

 

Draco se odtáhl od léčitelčina ucha, na tváři měl poloviční úsměv. Hermiona se pokusila skrýt svůj šok, ale těžce selhala. Jeho rty byly přesně tak jemné, jak si představovala, přitom Hermiona nikdy nepomyslela na to, že by se o tom mohla sama přesvědčit.

'Jak mohou něčí rty být tak jemné? Je to jen kůže. Musí je nějak posilovat, nějakým cvičením pro rty, o kterém nic nevím a musí to dělat několikrát denně.' Pomyslela si.

Polkla tu masu nervozity, která se ji vytvořila v krku a podívala se mu do očí. Právě ji řekl, že se mu splnilo přání. „A co přesně jsi si přál?“

„Přál jsem si přítele.“ Řekl jednoduše. Také to řekl tím typicky Draco-Malfoyovským hlasem, o kterém byste nikdy nemohly říct, že je sladký. Spíš obezřetný s trochou arogance.

„Přítele? Mám předpokládat, že ten přítel jsem já? Hermiona Grangerová, nevšední mudlovská šmejdka?“ zeptala se Hermiona.

Draco se na ni zklamaně podíval. „To si o mě myslíš tak málo a předpokládáš, že nemohu být přítel někoho, kdo je narozený u mudlů? To příšerné slovo jsem neřekl ani jednou za dobu co tu jsi, ne?“

Hermiona okamžitě cítila, jak ji zčervenaly tváře. Ani nevěděla, že to řekla. Nejspíš byla stále v šoku z pocitu těchto rtů na její tváři, nebo z toho, co si přála.

„Omlouvám se, to ode mne bylo hrubé. Myslím, že mne niky nenapadlo, že bychom mohli být přátelé.“ Řekla nejistě a vyhýbala se jeho upřenému pohledu.

„A to proč?“

„No, nesnášeli jsme se dost dlouho a už několikrát jsme si dokázali, jak moc se lišíme.“

„Nebudu ti lhát, Grangerová. Nikdy jsem se svými přáteli nemluvil jako se mnou rovnými. Byl jsem vychováván jako někdo, kdo je nade všemi. Můj poslední rok v Bradavicích a roky poté, včetně těch válečných, mne ale změnili na člověka, kterým jsem nikdy netušil, že mohu být. Nabízím ti přátelství. Pokud tento vztah chceš ponechat na profesionální bázy, dobře. Nebudu to držet proti tobě, je to tvé rozhodnutí,“ řekl asertivně.

V tuto chvíli byla Hermiona učarovaná. Zdálo se, že Draco nikdy nemluvil tak, aby zněl zoufale nebo uboze. Vyzařovala z něj taková nadřazenost a sebevědomost, které Hermiona nikdy nerozuměla. A tady byl, nabízející větev olivovníku symbolizující mír a přátelství; a nabízel to jí. Hermiona, tím že je fanynkou oliv, pochopitelně, tuto nabídku přijme.

„V tom případě tě pokládám za přítele.“ Řekla s klidem. „Nedovolím ale, aby to zasáhlo do mých způsobů léčby tvé mámy. Vím, že máme spoustu rozdílů a proto, kdybychom měli kdykoliv mít přátelský boj, nedovolím, abych se k ní poté chovala jinak. Budu pracovat tak, jak jsem to dělala doposud.“

„Výborně.“ Řekl a s tím se otočil a odešel do svého pokoje, čímž zanechal Hermionu samotnou v hale, aby mohla zanalyzovat, co se právě stalo.

'Nejspíš chce být jen přáteli. To je nejspíš ta nejhezčí vě---.' její myšlenky byly náhle přerušeni znovuotevřením dveří.

„Udělej mi laskavost, Grangerová a neanalyzuj toto až do konce svých dnů. Byla jsi ke mně milá a byla jsi milá k mé mámě. Rozhodl jsem se, že přátelství je něco, co ve své monotónní existenci, kterou nazývám život chci a políbil jsem tvou tvář. Konec příběhu. Žádné zkoumání, přemýšlení nebo hledání nutných potřeb,“ řekl s vážným pohledem. „Oh, a dobrou noc.“

Dveře se opět se silou zavřely, ale Hermiona mu tentokrát nedovolí mít poslední slovo. Přešla ke dveřím a zaklepala.

„Jen vteřinu.“ zakřičel zevnitř.
Otevřel dveře a stál tam ve svém nočním úboru. Ta samá námořnicky modrá, kterou měl tu první noc. Stále žádná košile, jen kalhoty.

„Začneme toto přátelství pyžamovou párty?“ zeptal se s náznakem úsměvu na jeho tváři.
„Nemůžeš mi jen tak říct ať nic neanalyzuji, Malfoyi. Kdo si myslíš, že jsi?“ zeptala se a pokusila se soustředit na cokoliv jiného než to, jak nízko seděly kalhoty, na jeho krásně tvarovaných bocích a břichu.

Jen se mrsklo a její mysl hned nabrala otáček. Rozhodně nebyl ten hubený kluk, kterého znala z Bradavic. Někde na cestě k dnešní době se musel seznámit s karbohydráty, protože nyní měl vypracovanou postavu s širokými rameny a hrudníkem a překvapivě vypracovanou oblast břicha.
Podívala se mu do očí a rozhodla se vyhnout očnímu kontaktu s oblastí pod jeho nosem, protože ty jeho zatracený rty věděly, jak ji vyvést z míry.

„Právě jsem ti ušetřil spoustu trápení a přemýšlení. Než bys došla do svého křídla, napadlo by tě milion různých myšlenek a pořád by jsi nedošla k důvodu, proč jsem to udělal.“

„Fajn. Nebudu to analyzovat. Ale, řekni mi, proč jsi mi políbil tvář.“ Řekla neústupně.
Její hnědé oči na něj hleděly a on si pomyslel, že vypadá moc pěkně, když ukazuje svou něco požadující povahu. Její rty stále vypadaly jako by trucovala, čímž se zdálo, že byla stále smutná z toho, že nemohla zanalyzovat jeho činy.

„Políbil jsem tě na tvář, protože jsem to tak cítil.“ Řekl jednoduše.
„Protože, jsi to tak cítil? To je hrozná odpověď. Teď ten pravý důvod, prosím.“

„Dokážu pochopit, proč je to pro tebe nepřijatelná odpověď, Grangerová. Tvé chování se neodvíjí od citů. Pokud cítím, že chci něco udělat, tak to udělám. Ty, na druhé straně, musíš najít pro a proti toho činu předtím, než jen zvážíš, jestli to vůbec uděláš.“ Řekl s náznakem posledního slova.

Hermiona se na něj podezřívavě podívala. Jak to, že vždy dokázal přijít na to, jak pracuje její mysl?

Povzdychla si, popřála mu dobrou noc a vydala se do jejího vlastního křídla, ale předtím, než odešla mrkla na tmavé blond chloupky mizící pod těmi bavlněnými kalhoty. 'I jeho zatracená cesta k rodinnému dědictví je perfektní.' Pomyslela si Hermiona a musela se té frázi zasmát. 'Na konci té cesty bych rozhodně našla pořádné dědictví... počkat, odkdy jsem tak perverzní? Isabel měla pravdu, musím si najít přítele a to rychle. Mít společnost pouze jednoho muže, a ještě k tomu tak dlouho, má na mě negativní vliv...

'Když chce Malfoy být přáteli, znamená to, že nemůžeme mít nic víc... dobře, zním šíleně. Opravdu potřebuju přítele. Ale co je špatného na tom, abychom byli více než přátelé? Oh, už vím co, protože jsem kromě jeho mámy jediná žena v domě. Nikdy by si o mě nemyslel, že jsem atraktivní nebo si se mnou nezačal z ničeho nic povídat někde na ulici.

Kdyby věděl, jak to tady analyzuji, tak by se řádně zasmál a šklebil tím jeho arogantním stylem. Hm, ale já mám opravdu ráda, jak se směje a jak si olizuje rty předtím než něco...'

Hermiona si odfrkla, když došla ke dveřím svého křídla. Musela se divit své náhlé přízni, ona Hermiona Grangerová, měla ráda Draca Malfoye.

Rychle vešla do místnosti a zavřela dveře, jako by chtěla nechat tu náhlou přízeň na chodbě, daleko od její mysli. Ale jistě, ona přízeň mohla klidně napadnout dřevo a prodrat se skrz zámek zpět k jejím myšlenkám.

Jsou to jen tři dny a už si myslím, že se mi líbí. Copak jsem nějaká dvanáctka, která právě objevila nádheru opačného pohlaví? Musím svou mysl přeorientovat jinam. Zaprvé – neopětuj žádné city. Zadruhé, nikdy nepleť obchod s potěšením. Zatřetí hmmm, vlastně třetí důvod nemám, ale vím, že je toto velmi nevýhodné a musím se přes to velmi rychle dostat.

'Oh! Už vím. Poprosím Bellu. aby mi domluvila rande s Darienem z geriatrie. Očividně se mu líbím and navíc je pohledný. Bude do skvělé rozptýlení od těchto pocitů, které jsou pochopitelně výsledkem nedostatku nových obličejů a vnější komunikace.' Hermiona byla se sebou nadmíru spokojená. Dokázala přijít na vědní řešení a důvod jejího problému. Věda dokáže vyřešit cokoliv, alespoň u ní to tak je.
Šťastně si oddychla, převlékla se do pyžama a eventuelně usnula.

****

Draco zavřel za Hermionou dveře a nechal ji odejít do jejího křídla. Usmál se pro sebe nad faktem, že ji přistihl, jak pozorovala jeho tělo. Jeho úsměv ale rychle zmizel nad pomyšlením na důsledky. Právě ji nabídl přátelství, takže byl čas začít přemýšlet nad tím, jak asi vypadá.

'Opravdu tu přemýšlím nad tím, jak vypadá její tělo pod tím oblečením? Oh, slitování, už to opravdu je příliš dlouho, co jsem měl sex.' Pomyslel si při čištění zubů.

'Ale co třeba...ne. Nemůžu začít takhle přemýšlet. Prostě jsem dlouho nebyl kolem žen. Ne, ale to není fér vůči Grangerové, protože je velmi pěkná, chytrá a vtipná.'

'Takto nemůžu přemýšlet. Je to léčitelka mé matky a teď, je to jen kamarádka. Navíc, měla by o mě vůbec zájem? Jen si to přiznejme – co se týče mentálního stavu, je to se mnou pěkně v prdeli, zapomenout nesmíme ani na fakt, že jsem byl smrtijed a že jsem viděl věci, které by jednou pro vždy uhladili Potterovi vlasy. Také jsem strávil dva roky jen se svou mentálně nemocnou matkou a domácími skřítky, z nichž dva jsou pojmenování po lidských exkrementech.

Draco si povzdychl, když si otíral obličej ručníkem a opustil koupelnu. Padl na svou postel, neobtěžoval se s přikrýváním. Dal si ruce pod hlavu a nechal své myšlenky převzít velení.

'Kdybych tak nebyl hledaný kouzelník, mohl bych uvolnit toto rostoucí sexuální napětí s někým jiným než panem Rukou a jeho pěti asistenty. Zajímalo by mne, jestli bych si nemohl najmout prostitutku a poté ji upravit paměť... nebo ještě líp, mohl bych si najmout mudlovskou prostitutku, ta by mě vůbec neznala. Ah, opět jsem to dokázal. Jsem génius.

****

Uplynulo několik dalších dní. Hermiona nezkusila žádnou pokročilou léčbu na Narcisse. Chtěla, aby měla volnou mysl předtím, než vyzkouší něco dalšího, co se v porovnání s tímto bude zdát jako procházka růžovým sadem.

Hermiona a Draco se k sobě chovali vřele, konverzovali během jídel. Narcissa poté trvala na tom, že Hermiona bude přítomna u všech podávání. Takže jednoho dne, se přistihla, jak sedí s Narcissou a Dracem u oběda i večeře, každý den.

Nic neprozradilo jejich skrývající city. Oba z nich byli naprosto fanatičtí, když přišlo na skrývání citů i když šlo do tuhého. Draco by se jen usmál a zkousl si spodní ret, Hermiona by byla hluboko v myšlenkách a špulila své růžové rty.

Najednou přišlo Hermionino první volno. Zvládli ji zařídit volnou sobotu a neděli, jako by měla normální víkend. V pátek večer, po celkem zábavné večeři, pro ni Draco otevřel letaxovou síť a ona mohla odejít do svého bytu. Její nájem byl placen Dracem, zatímco ona se starala o jeho mámu.

Vykodrcala se ven z krbu do svého obývacího pokoje a oprášila si plášť, hned poté padla do svého gauče. Fyzické a psychické vyčerpání si vybíralo svou daň, ale s polovičním úsměvem si uvědomila, že jí sídlo chybělo již nyní.

Ať už se snažila sebevíc, Hermiona nemohla přestat obdivovat Draca. Jako kamarád byl kolem ní mnohem pohodlnější a neustále ji rozesmával svým suchým sarkasmem a podlými poznámkami.

Ale v zákoutí její mysli, ji něco nutilo tyto myšlenky sunout více do kouta. Poslala sovu k Isabel, aby jí domluvila rande s Darienem na sobotní večer. Hermiona musela toto zalíbení zastavit dřív, než by ji přivedlo do potíží. Věděla, že se Dracovi v tomto směru nelíbila, a tak ho potřebovala dostat ze svých myšlenek.

****

Hermionu v sobotu ráno probudilo hlasité zabušení na dveře. S povzdychem vstala ze své pohodlné postele a šla otevřít dveře. Za nimi stáli Harry s Isabelou a vypadali velmi energeticky a šťastně. Hermiona však byla stále napůl ve spánku, a tak jí její hosté překvapili.

„Ahoj lidi,“ řekla Hermiona se zívnutím.

Isabela vešla dovnitř a semknula Hermionu v těsném objetí. „Bože Herms, tolik jsi mi chyběla.“

„Viděla jsi ji před pár dny Izzie,“ řekl Harry. „Teď ji přestaň mačkat.“

Isabela protočila oči a odtáhla se od Hermiony. „Počkáme, až se nachystáš a potom můžeme jít.“

„Kam jdeme?“ Zeptala se Hermiona, když odcházela do svého pokoje.
„Harry nás obě pozval na snídani. Chceme slyšet všechno o tvé práci.“ Zakřičela Isabela z obývacího pokoje.

„Takže, dává ti Malfoy zabrat?“ Zeptal se Harry, když už konečně seděli v malé kavárně v Prasinkách.

„Vlastně, vůbec ne.“ Odpověděla Hermiona a napila se z její sklenice vody. „Je ke mně opravdu milý a přátelský.“

„No, staráš se o jeho mámu.“ Řekl Harry, jako by bylo naprosto jasné.

„Nemyslím si, že by to byl jediný důvod. Je hodně osamělý a nemá s kým jiným si promluvit než s jeho mámou. Opravdu ráda si s ním povídám.“ řekla Hermiona.

Harry na ni zíral jako by přišla o rozum, zato Isabela se usmívala. „Je to opravdu skvělý muž, Harry. Velmi slušný a vtipný.“

Harry nyní přesunul pozornost ke své přítelkyni. „Žertuješ, že ano? Mluvíme tady o Dracu Malfoyovi.“

„Ano, prošel si spoustou nepříjemných věcí a změnilo ho to, Harry. Denně s ním pracuji a vidím tyto změny přímo. Opravdu bych si přála, abys jej tolik nesoudil. Přece jen, dovedl nás k Voldemortovi a pomohl nám porazit smrtijedské legie.“

Harry si jen zamrmlal něco pod nos. Isabel i Hermiona ho ignorovali a přešly k dalšímu tématu.

„Takže, promluvila jsem si za tebe s Darienem, Herm. Je opravdu nadšený z vašeho rande i když...“ přerušila se Isabel a vypadala, že s něčím bojuje.

„I když co?“ Zeptala se Hermiona a dala si další kousek ze svého jídla.

Isabel se zhluboka nadechla. „Nemyslím si, že bys ho měla tahat za nos.“
„Huh?“ Bylo jediné, co ze sebe Hermiona dokázala dostat. Harry tento rozhovor sledoval s jasným zájmem.

„Mám tě ráda Herms, to víš a myslím si, že Darien je skvělý chlap, ale není tady důvod s ním chodit na rande, pokud máš city k někomu jinému. A to obzvlášť, pokud je ten někdo opětuje.“ Řekla Isabel jasně.

Hermiona na svou kamarádku zírala tak dlouho, jako ještě nikdy. Vstřebávala to, co ji právě řekla.
Harry vypadal zmateně. „Kdo je tenhle někdo jiný?“

Hermiona nakrčila obočí. „Jo, Belle, kdo je tenhle někdo jiný? Protože, já rozhodně nemám jediné tušení, o kom to tu vlastně mluvíš.“

„Ty víš přesně o kom tady mluvím, Herms. Prosím, nebuď smutná. Opravdu mi na tobě jen záleží. Nemyslím si, že bys v tomto měla se sebou bojovat, jen to nechat působit. Nech své emoce, aby udělaly svou práci, jsem si jistá, že tě dovedou k neuvěřitelnému zážitku.“

Hermiona si povzdychla. „Belle, vím že chceš jenom pomoci, ale mám všechno pod kontrolou. Opravdu bych chtěla Darienovi dát šanci a vidět, jestli do toho s ním můžu jít. Ten někdo jiný není něco, do čeho bych se chtěla pouštět.“

Harry zíral na obě dívky v rozčarování. „Jak si jako vy dvě vůbec rozumíte? Já nepochytil v tomto rozhovoru jedinou věc!“

„Holčičí věc.“ Odpověděla Isabela s pokrčením ramen a věnovala Hermioně pohled, který jasně říkal, že ještě neskončily. Svou snídani ale dojedli nad tématem Ronovi a Elliiny nadcházející svatby.

„Už mají skoro všechno naplánované. Eliiny šaty jsou naprosto nádherné, květiny už byly vybrané a už se rozhodli i pro místo. Opravdu se nemůžu dočkat.“ Řekla Isabel s rozjasněným obličejem.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že Ron se už za týden žení.“ Řekl Harry. „Budeš moci přijít Miono?“

„Jistě, jak bych to mohla zmeškat?“

„Hej, můžeš pozvat tohodle Dariena, když už si s sebou můžeš přivést hosta.“ Řekl Harry náhle.
„Eh, uvidíme, jak půjde tohle rande.“ Odpověděla Hermiona s úsměvem.

****

Harry opustil obě ženy, když dorazili do Hermionina bytu. Měl na programu trénovat famfrpál s pár kolegy z práce.

Hermiona nyní procházela svou skříní. Většina jejího oblečení byla v Sídle, ale i tady ji zůstaly pěkné kousky, takže měla z čeho vybírat.

Isabela pozorovala Hermionu z postele a neustále si skousávala ret.

„Takže, opravdu s ním půjdeš na rande?“ Zeptala se konečně.

„Ano, proč bych neměla?“ Zeptala se Hermiona a vytáhla ze skříně jasně červenou sukni.

„Ale Herms, znáš mě líp. Já vím, co se děje a už jsem to nakousla na snídani.“ Řekla Isabela a vytáhla pírko z peřiny.

„Budeš muset být víc specifická, Belle.“ Řekla Hermiona a sehla se, aby našla jiné boty než tenisky.

Isabela protočila oči a rozhodla se pro přímý přístup. „Ty a Malfoy.“

„Co je s náma?“ Zeptala se Hermiona, úspěšně skrývající paniku a zřejmost v jejím hlase. To, že bylo neuropsychiatrička ji velmi pomáhalo skrývat její emoce.

„Líbíte se jeden druhému.“ Řekla jednoduše Isabela a vytáhla další pírko. „A nepokoušej se to zapírat, protože jsem v sídle prakticky mohla cítit sexuální napětí mezi vámi dvěma!“

„Jak to cítilo?“ Zavtipkovala Hermiona.

Isabela ji ignorovala a čekala na odpověď.

„No, pleteš se, Bel. Nemáme se vzájemně rádi.“ Řekla Hermiona, přičemž vytáhla černou halenku, která seděla s červenou sukní.

„Jsem raněna, Hermiono.“ Řekla Isabela smutně. To přinutilo Hermionu se na ni podívat.

„Proč?“

„Nikdy jsi mi nelhala.“

Hermiona přešla k posteli a sedla si vedle Isabely. „Omlouvám se Bel. Já jen, jen... ugh. Já nevím.“

Prostě mi řekni, co se děje. Víš, že chci jen pomoct a pokud to znamená, pomoci ti pochopit co cítíš, potom prosím.“

Hermiona si povzdychla a usmála se na ni. „Máš pravdu. Byla jsem jen, nevím, pokoušela jsem se to zapírat nebo potlačit to, co jsem si myslela, to, co jsem cítila. Byla jsem tam týden a nikdy jsem o nikom jiném takto nepřemýšlela. Hodně mluvíme, ptám se ho na otázky, on zase mě. Většinou takové neutrální věci, jako dětství, oblíbené knihy, rozdíly mezi mudly a kouzelnický styl života.“

Isabela pozorně naslouchala Hermioniným slovům.

„Je tak zdvořilý a intuitivní, Bel. Kdybych ho nikdy předtím nepotkala, myslela bych si, že je to někdo, kdo není schopen říct něco zraňujícího. Měli jsme pár konverzací s jeho mámou. Moc ji miluje, dokážeš to odhadnout podle toho, jak o ni pečuje a jak si s ní rozumí. A někdy, když se na něj podívám, zdá se tak vzdálený a já jen, chci jej držet a vědět, co se děje v jeho mysli.“

„Herms?“ Řekla Isabela, když Hermiona přestala mluvit.

„Ano?“

„Zamilováváš se do něj, zlato, a to tak, že velmi rychle.“ Řekla Isabela a ovinula paži kolem Hermioniných ramen.

Hermiona rychle zamrkala. „To ne-nemůže být. Je to jen hloupé zabouchnutí, a to jen proto, že trávíme tolik času povídáním, také poznávám jeho historii a historii jeho mámy. Vím, že se přes to přenesu. Což je, proč potřebuji jít na toto rande s Darienem. Musím Malfoye dostat z hlavy.“

„Nechápu, proč se to snažíš tak zoufale ignorovat. Co když to není jen přechodná zamilovanost? Opravdu si myslím, že k němu cítíš mnohem víc.“

„Bel, přemýšlej o tom. On o mě takto nepřemýšlí. Ano, je moc milý a sladký a někdy mám pocit, že ke mně chová i jiné pocity ale to jsem jen já, nepraktická a plná naděje. Uvědomila jsem si, že jsem jen léčitelka jeho matky a jen kamarádka. Dal mi jasně najevo co jsem. Kamarádka.

„Neviděla jsi způsob, jakým tě na jeho narozeninách pozoroval. Toto nebyl pohled kamaráda. Byl to 'zajímalo by mne, jak chutná tvá kůže' pohled.“

„Belle!“ Vykřikla Hermiona s pohoršeným úsměvem.

„Myslím to vážně Herms. Líbíš se mu. A ten způsob, jakým naslouchá každé tvé slovo. Kdyby si tak chlapi uvědomovali, jak vzrušující pro ně je, poslouchat nás ženy mluvit. Harry by se od něj mohl jednu nebo dvě věci přiučit. Vážně, musím být polonahá, abych získala jeho plnou pozornost, a navíc se musím vyrovnat s famfrpálem a spoustou dalších věcí. Opravdu, má interval trpělivosti tak velký jako zatracený oříšek!“

 

Hermiona se zasmála nad Isabeliným stěžováním. „Malfoy je prostě slušně vychovaný, takže poslouchá, když jiní mluví.“

„Přestaň hledat výmluvy. Vy dva byste mohli něco mít. Existuje něco, co by ti mohlo dokázat, že tě má rád?“

„No, jednou mi políbil tvář a řekl, že to udělal, protože to tak cítil. Ale to bylo jen proto, že se mu líbil můj narozeninový dárek a řekl, že chce, abychom byli přátelé.“

„Páni, i kdyby před tebou tancoval s nápisem 'Mám ráda Hermionu Grangerovou' pořád by sis našla důvod, proč tomu nevěřit. Prosím tě, proč se tolik snažíš si to nepřipouštět?“

„Oh, Bel, to nemůžu. Jsem léčitelka jeho matky. Už proto, bych měla zůstat profesionální. Navíc, jak jsem ti už řekla, abychom něco mohli zkusit, musel by mít o mě zájem i on. Znám ho dýl než ty Bel a myslím, že bych poznala, kdyby mě měl rád.“

Isabela znovu protočila oči. „Fajn, dělej si, co chceš. Ale, víš, co si myslím, a navíc tady marníš časem i příležitostí tím, že ignoruješ své pocity. Víš ty co, běž na rande s Darienem a pokud k němu budeš něco cítit, cokoliv, tak už Malfoye nikdy nezmíním.“

Hermiona se usmála. „To je přesně to, co udělám. A budu něco cítit k Darienovi, protože jemu se líbím i já. Vidíš, takto začínají vztahy.“ Vysvětlovala Hermiona jako by mluvila s miminkem. „Vzájemná přitažlivost.“

Isabela potřásla hlavou a usmála se. „Ty jsi takový hlupák.“

„Děkuji ti.“ Odpověděla Hermiona a vstala z postele. „Teď mi pomoz s makeupem.

****

Darien Buckland měl ty nejrovnější zuby jaké Hermiona kdy viděla. Seděla naproti němu u stolu v tiché restauraci marockého stylu. Světla byla matná a aroma fenomenální, dodávalo restauraci velmi romantickou a exotickou atmosféru.

Zpět k jeho zubům. Z nějakého důvodu se zdál způsob, jakým se smál a ukazoval své zuby až moc perfektní. Nemohla si pomoci, aby neporovnávala Dariena s Dracem. Když se usmál Draco, bylo to jako úsměv oddaného psa, dodávalo mu to takový zdivočelý výraz.

Darien byl velmi atraktivní. Měl černé vlasy, které byly střiženy na krátko, a to velmi elegantně. Měl hnědé oči a jemné opálení, díky čemuž splýval s tímto tématem Maroka. Byl vyšší než Hermiona ale ne víc než Draco, toho si všimla, když ji vyzvedával.

Hermiona přikývla, když ji Darien vyprávěl o tom, proč se stal léčitelem a zdůvodňoval specializování na geriatrii. Mluvili zatím co si vychutnávali kuskus s jehněčím.

„Kdysi jsem navštěvoval své prarodiče v Corku a oni měli dvě kouzelnické pečovatelky, které se o ně staraly. Velmi jsem je respektoval a rozhodl se, že až vyrostu, chci pomáhat starším kouzelnicím.“

„To je velmi sladké.“ Řekla mile Hermiona a napila se ze své sklenice s červeným vínem Cabernet Sauvignon. „Takže, zvažoval jsi i jiná pole, když jsi nastoupil ke Sv. Mungovi?“

„Přemýšlel jsem o pohotovostním léčitelství, ale nakonec jsem zůstal u geriatrické péče.“ Řekl a usmál se na ni. „Jak to jde s tvým domácím léčením? Ptal jsem se Isabely, ale řekla mi, že o tom nemůžeš moc mluvit.“

„To je pravda. Celá pointa tohoto programu, je uchovat pacientovu důvěrnost. Můžu ti ale říct obecné věci. Má pacientka má paranoidní schizofrenii, ale byla jsem schopná jí navézt k tomu, aby se trochu otevřela. Zatím to ale byl jen týden a všechno se může do budoucna změnit, k lepšímu nebo horšímu.

„Nejde ti to na mozek? Být pořád na jednom místě, tak dlouho?“ Zeptal se.

„Vlastně vůbec ne. Je to velice příjemná dáma a užívám si její společnosti i jejího syna.“ Odpověděla a snažila se přitom na Draca nemyslet.

„Oh, má syna. Je to dítě?“ Zeptal se zvědavě.

„Uh, ne, vlastně je jen o pár měsíců mladší než já.“ Řekla Hermiona a modlila se za to, aby Darien přešel na jiné téma.

Přikývl a usmál se na ni. „Takže máš jen dva dny volna týdně?“

„Ano. Je to velmi milá rodina, protože normálně léčitelé v tomto programu nemají vůbec volno.“

„Hmm, to je velmi milé.“ Řekl a zaplatil účet.

Opustili restauraci a procházeli se po rušných ulicích Londýna. Povídali si většinou o nemocnici, protože to bylo něco, v čem oba vynikali.

Nabídl Hermioně, že ji doprovodí domů. U prahu jejích dveří ale dostala malý panický záchvat, co když bude Darian chtít pusu na dobrou noc?

Strávila s ním pěkný večer, ale podle ní byl docela hloupý. Mluvili o bezpečných tématech na první rande a nerozesmál ji. Pokud se měla kamkoliv s mužem dostat, musel ji rozesmát.

Podíval se na ni a usmál se. „Chtěl jsem ti poděkovat, že jsi se mnou dnes šla. Měl jsem pěkný večer.“

„Děkuji ti. Já jsem se také pěkně bavila, večer byl moc příjemný.“ Řekla Hermiona mile.

Povzdychl si. „Takže, řekneš mi na co, nebo spíš, na koho, jsi celý večer myslela?“

„Huh?“ Zeptala se Hermiona, zaskočená.

Trochu se zasmál. „To je v pořádku, Hermiono. Taky to znám. Hned poté, co jsem se rozešel s mojí přítelkyní. Nedokázal jsem udržet rozhovor s lidmi natolik, aby mi neskočila každých pět vteřin do myšlenek.“

Hermiona na něj nevěřícně zírala. To byla tak očividná? Nebo byl Darien jen velmi intuitivní?

„Přenesla se přes to a vzala si nějakého bohatého chlápka z Berlína. Já na ni pořád myslím, čas od času.“ Řekl Darien.

„Podívej, nebudu stát mezi tebou a tím druhým chlapem, protože vím, že když si ona vzala toho Němce, zničilo mne to. Nepřál bych to tvému tajnému muži, protože je to příšerný pocit.“

„Bude šťastný, že budeš jeho Hermiono. Jsi sladká, nádherná žena, která si zaslouží najít pravou lásku. Je mi líto, že to musím říct, ale vzal jsem tě na rande, abych zjistil, jestli jsem se přenesl přes svou ex. A nemyslím si, že ano.“ Řekl tiše.

Hermionin hlas se rozhodl odejít na dovolenou. Neměla tušení, co říct.

„Takže se omlouvám, pokud jsem tě zneužil, ale opravdu jsem se dnes příjemně bavil. Jsi výjimečná dívka.“ Řekl s úsměvem.

Hermioně se konečně vrátil hlas. „Myslím že i já jsem tě trochu zneužila.“ Řekla s pohledem upřeným na podlahu. „Snažila jsem se ignorovat nějaké věci, ale očividně jsou moc silné na to, aby byly ignorovány.“

Vzal ji ruku a jemně ji políbil. „Doufám, že můžeme zůstat přáteli.“

Hermiona přikývla a usmála se. „To bych byla moc ráda, Dariene. Děkuji ti za všechno a doufám, že najdeš to, co hledáš.“

„Já také.“ Řekl s úsměvem. „Dobrou noc, Hermiono.“

„Dobrou.“ Odpověděla a sledovala, jak odchází.

Hermiona se zhluboka nadechla a vešla do svého bytu, hned na to ale leknutím uskočila, když uviděla Isabelu sedět na gauči.

„Do prdele, Belo! Vyděsila jsi mě!“ Řekla Hermiona s rukou na hrudi. „Co tady děláš?“

„Jsem tady, abych se zeptala, jak šlo rande.“ Řekla Isabela a protáhla se. „Harry musel dneska pracovat, tak jsem si prohodila směnu s Edgarem a ty mi teď raději všechno řekni.“

Hermiona si povzdychla a hodila sebou na gauč vedle Isabely. Řekla ji o její schůzce všechno, co mohla. Isabela se lstivě usmívala, když se Hermiona dostala k rozhovoru, který měli s Darienem u jejích dveří.

„Proč se usmíváš jako kočka Šklíba?“ Zeptala se Hermiona se smíchem v hlase.

„Ty a Malfoy budete mít ty nejroztomilejší děti.“ Řekla Isabela zasněně.

„Bel! Vážně, co to do tebe vjelo?“ Zeptala se Hermiona s náznakem šoku.
„Žertuju Herms. Ale teď už jsi to slyšela od dvou lidí, chováš vůči Malfoyovi vážné city a myslím, že bys tomu měla dát šanci. Nikdy nevíš, co se může stát. A neopovažuj se mi zase vykládat ty kraviny o tom, že on tě rád nemá.“

„Ale on mě nemá rád.“ Řekla Hermiona.

„Podívej Hermiono, chci pro tebe jen to nejlepší, copak jsem tě někdy navedla špatně?“

Hermiona na svou nejlepší kamarádku zvedla obočí. „Dobře, navedla jsem tě někdy špatně kromě toho incidentu, kdy jsme dětem ukradly zmrzlinu?“ Řekla Isabela s úsměvem nad touto vzpomínkou.

Hermiona se zasmála a potřepala hlavou.

„Tak vidíš. Prosím, řekni mu, co cítíš a jsem si stoprocentně jistá, že bude cítit to samé. Nenech si tuto příležitost utéct, budeš toho celý život litovat.“ Prosila Isabel.

Hermiona si povzdychla a protřela si obličej rukama. „Bel, bojím se odmítnutí. Jak bych mohla pokračovat v práci s ním poté, co bych mu řekla, jak se cítím a on by mne odmítl? Bylo by to tak divné a nechci ublížit přátelství, které teď máme. Je to tak pěkné, nechtěla bych to zničit.“

„No, tak chvilku počkej, uvidíš, jestli neudělá něco, co by tě mohlo o jeho pocitech ujistit. Pokud ano, jdi do toho a už se víc neodvracej.“

„Dobře.“ Souhlasila Hermiona pomalu. „Ale pokud něco půjde špatně a já všechno zničím, půjdu ti po krku.“

„Nebojím se.“ Řekla Isabela s úšklebkem.

„Víš, co jsme už dlouho nedělaly?“ Zeptala se Hermiona.

„Ne, co?“

„Čokoládovo-zmrzlinové-pomlouvání Dr. Děvky/filmovo-pyžamový maraton.“ Řekla Hermiona na jeden dech.

Isabel měla okamžitě velký úsměv na tváři a vyskočila z gauče. „Tvá posteeel.“

Hermiona se rozesmála a šla za svou kamarádkou vstříc zábavné noci.

****

NEDĚLNÍ NOC

****

V sobotu večer se Draco přistihl, jak leží v posteli v boxerkách a bílém tričku, zatímco pozoruje mudlovskou prostitutku s tmavými vlasy, jak si zavazuje své boty.

Dokázal si ji najmout díky svým konexím, ale když nad tím teď přemýšlel, litoval toho. Sex s ní byl decentní, ale nemohl si pomoct, aby se ze sebe necítil znechucený. Bylo to jako používat špinavý veřejný záchod... jen horší.

Byla to atraktivní žena, nejspíš ji bylo něco přes dvacet. Hned jak odešla z postele, měl Draco chuť vydesinfikovat si každou část svého těla a spálit postel.

Vzhlédla k němu a usmála se, když si zavázala i druhou botu.

Překonal tu obrovskou potřebu se zamračit zpět. „Peníze jsou na šatníku.“ Řekl jednoduše.

„Ano, mám je. Víte, pane Drago...“

„Draco.“

„Ano, pane Draco, byl jste nejspíš nejvíce decentní klient, jakého jsem kdy měla.“

„Opravdu?“ Zeptal se apaticky.

„Jo. Nikdy jsem neměla klienta, který by počkal, až se udělám já. Jste velký gentleman zlato.“

Draco polkl další nadávku, když sledoval, jak přešla k zrcadlu, aby si upravila vlasy a make-up.

Mluvila na něj od zrcadla. „Ano, nejlepší klient.“ Zopakovala. „Tak ohleduplný a starostlivý. Ta Hermiona, to je šťastná žena.“

Dracovi oči se okamžitě rozšířily a málem se udávil, jak rychle se nadechl. „Co jsi to řekla?“

„Řekla jsem, že ta vaše Hermiona je šťastná žena, že má takového dobrého milence, jako jste vy.“

„Jak znáš její jméno? Neprohodil jsem s tebou dnes v noci víc než jednu větu.“

„Vy si to nepamatujete?“

Draco na ní zíral v šoku. „Nepamatuji si co?“

„Řekl jste její jméno, když jste vyvrcholil.“ Řekla věcně. „Takže, to je vaše ex?“

Dracovi ruce se najednou zpotily a on se jí chtěl zbavit co nejrychleji to šlo. „Ne, už jsi hotová?“ Zeptal se netrpělivě.

„Nemusíte být tak podrážděný.“ Řekla s protočením očí, když si brala svou tašku z jedné ze židlí. „Doufám, že se ještě uvidíme, pane Drago.“

Draco se tentokrát neobtěžoval s tím ji opravit a sotva si všiml, že opustila místnost. Prostřel si obličej rukama a těsně sevřel oči.

'Měl jsem Grangerovou dostat z hlavy touhle zatracenou běhnou. Do Zeuse, jsem troska.' Pomyslel si o sobě, když vešel do koupelny, připravený očistit si tělo.

****

Hermiona odemkla vstupní dveře do sídla kolem desáté hodiny večer a vešla dovnitř luxusní haly. Její byt se zdál tento víkend tak fádní a omezený. Zavřela za sebou dveře a podívala se směrem ke schodům, když uslyšela klikot podpatků.

Na vteřinu si Hermiona pomyslela, že je to Narcissa, která ji jde přivítat, potom si ale uvědomila, že je neděle, a to dostává už v 8 hodin silná anti-depresiva.

Předtím, než si mohla pomyslet, jestli se Draco náhodou nepřevléká do ženských šatů, došla k ní mladá žena. Byla velmi pěkná, oblečena byla spíše provokativně. Hermiona na ni nevěřícně zírala.

„Ahoj drahá.“ Řekla žena s velkým úsměvem.

„Uh... ahoj?“ Řekla Hermiona opatrně. „Nechci být hrubá, ale kdo přesně jsi?“

„Jmenuji se Starr.“ Řekla věcně a manikúrou upravenou rukou si prohrábla vlasy. „A ty jsi?“

„Léčitelka Hermiona Grangerová.“ Odpověděla Hermiona s veškerou autoritou, kterou sesbírala.

„Ah, takže ty jsi ta Hermiona. Velmi pěkná jsi, to ano.“ Řekla upřímně.

Hermiona se na ženu podívala se zvláštním pohledem v očích. „Děkuji … hádám.“

Draco téměř seběhl schody. Když si umýval své tělo už po sedmé vzpomněl si, že se měla Hermiona dnes v noci vrátit a z nějakého důvodu se mu nelíbila myšlenka, že by se setkala s prostitutkou.

Prudce otevřel dveře do haly, čímž si získal pozornost obou žen. Oblékl si tričko i kalhoty ale jeho vlasy byly stále mokré a dělaly tak jeho tričko průhledné.

„Do prdele.“ Zašeptal, když uviděl dvě ženy stát jedna proti druhé.

„Ahoj Pane Drago, zapomněla jsem něco?“ Zeptala se Starr.

„Ne. Jen jsem se přišel ujistit, že víš, kde je východ.“ Řekl mezi nádechy.

Kriticky se na něj podívala. „Možná jsem děvka, ale nejsem blbá. Dokážu východ najít sama.“

S tím se Starr otočila na podpatku a odešla, slyšet byl jen hlasitý klapot jejich bot.

Draco sklonil hlavu ve studu, zatímco Hermiona měla pusu téměř na podlaze.
„Do prdele.“ Zopakoval, když se opřel o jeden ze sloupů.

„Uh.“ Řekla Hermiona a pokusila se srovnat své myšlenky natolik, aby byla schopná vytvořit slova. „No, dobrou noc.“

Draco zvedl hlavu a uviděl ji, jak rychle běží po schodech.

„Grangerová, počkej.“ Řekl a pokusil se ji dohonit. Ignorovala ho a zrychlila. Doběhla ke svým dveřím a rychle se zamčela uvnitř. Brzy uslyšela, jak se Draco přiblížil a urgentně klepal na dveře.

„Grangerová, otevři dveře, prosím?“ Zeptal se.

Hermiona se zhluboka nadechla a nasadila ten nejvíce nezaujatý obličej jaký mohla. Otevřela dveře a usmála se na Draca.
„Ano?“ Zeptala se sladce.

„Můžeme si promluvit?“ Zeptal se pomalu, trochu rozrušený tím, jak klidná byla.

„A o čem bychom si tak měli promluvit, Malfoyi?“

„Proč jsi tak utekla?“ Zeptal se.

Hermiona si přiložila ruku k puse a hraně zívla. „Ale víš, jen jsem po tomto dlouhém víkendu unavená. Měla jsem to velké rande a vůbec.“

Draco pozvedl obočí, ale neodhodlal se ukázat víc emocí.

„Vypadá to, že i ty jsi se tento víkend skvěle bavil.“ Řekla stejně sladkým hlasem.
„Oh, ano, měl jsem tuny zábavy.“ Protočil oči a pokusil se o ten nejvíce sarkastický tón jaký svedl.

„Nebyla ta prostitutka dostatečně zábavná?“ Zeptala se Hermiona s falešným zájmem.

„Ne.“ Řekl jednoduše.

„Tak to je blbé. Potřeboval jsi ještě něco?“ Zeptala se.

„Nelíbí se mi to.“ Řekl a překřížil své ruce na hrudníku.

„Nelíbí se ti co?“

„To, jak se chováš. Je to hrozivé.“

„Co tím naznačuješ?“

„Nenaznačuju tím nic. Nemám tě rád takhle chladnou a hrozivou.“ Řekl a ignoroval její protočení očí. „Je to kvůli té prostitutce? Je mi líto, že jsem si ji najal. Uznávám, že to nebyla nejlepší zkušenost. Cítil jsem se docela znechucený sám sebou. Nepotřebuji abys byla morální policie a nutila mne cítit se vinný kvůli něčemu, co mi už teď dává příšerný pocit.“

„Ani přinejmenším mě nezajímá tvá děvka, Malfoyi.“ Řekla Hermiona nevraživě. „Proč by měla? Jsi velký kluk a můžeš dělat svá vlastní rozhodnutí. Není to tak, že by mezi námi něco bylo a ona mě proto vadila. Dobrou noc.“

Zabouchla mu dveře před obličejem a sesunula se po nich na zem. Přitáhla si kolena blízko k hrudi a nechala své slzy plynout. Toto bylo poprvé od svého tréninku, co brečela pro svého pacienta. Poprvé za sedm měsíců, a ještě pro toho blba, který stojí za dveřmi.

'Nezaslouží si mé slzy.' Pomyslela si a rozbrečela se naplno.

****

Dracovy se zadrhl dech, když uslyšel tlumený vzlykot z druhé strany dveří. Nerozuměl tomu, proč takto reagovala.

'Přece nemůže být žárlivá. To by znamenalo, že se ji líbím, a to není pravda.' Pomyslel si, když se opřel o zeď vedle jejich dveří.

'Lhala o té schůzce? Jistě, že měla rande, jak blbý můžeš být? Pravděpodobně má celou řadu chlapů ochotných jít s ní na rande. Kurva. Ta pitomá štětka měla myšlenky na ni potlačit ne naopak.'

A tak Hermiona i Draco strávili noc, ztraceni ve svých myšlenkách. Hermiona opřena o své dveře. Draco o zeď u jejího pokoje.

****

Narcissa se nadcházející ráno vzbudila brzy, připravila se na další den a opustila své křídlo jen aby našla svého syna, jak spí v nepříjemné poloze u dvojitých dveří Hermioniných pokojů. S malým úsměvem poklekla dolů a jemně mu potřásla ramenem.

Probudil se a začal rychle mrkat, zmatený tím, kde byl. „Mami? Je všechno v pořádku?“ Zeptal se, vždy dávajíc starost o ni do popředí.

„Ano, lásko. Teď vstaň a běž se prospat do mé postele. Je to blíž, než tvé pokoje a vypadáš, že potřebuješ odpočinek. Můžeš se ke mně přidat v zahradách hned jak si plně odpočineš.“

Draco přikývl a postavil se. Narcissa jej políbila na tvář a sešla po schodech.

****

Hermiona se probudila ve velmi bolestné pozici. Bolela ji hlava i krk. Uvědomila si, že spala celou noc opřená o dveře a cítila se hloupě. Události předešlé noci napadly její mysl a ona se musela zhluboka nadechnout, aby opět nepropukla v pláč.

Chvíli na to uslyšela Narcissin hlas. Poslouchala, co se děje na druhé straně a zdálo se, že i Draco usnul u jejích dveří. Z nějakého důvodu ji právě toto znovu rozbrečelo.