Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

15. kapitola - část 2/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 11.02. 2023 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo

 

Drama/Romantika
Preslash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

15. kapitola – část 2/2

 

PP: Kapitola neprošla betareadem - pokud objevíte chyby či překlepy, budu ráda, když mě na ně upozorníte v komentářích.

 

Když Harry pomalu otevřel oči, jeho první myšlenka patřila tomu, že Severus leží zachumlaný v posteli a jeho ramena se s každým nádechem slabě pohybují.

Pak se prudce posadil a zaklel. „Tempus,“ zasyčel. Díky bohu, že ještě nezmeškali celou snídani.

„Severusi!“ Harry vyštěkl. „Zaspali jsme!“

Oslovený se překvapivě pohnul a bez jakéhokoliv zvuku se překulil na záda. Obvykle bylo zapotřebí silnějšího křiku, aby se probral, a i pak obvykle zůstal nehybný a vydával přitom ospalé, rozmrzelé zvuky.

„Snídaně za deset minut končí,“ pokračoval Harry, který si natahoval kalhoty, „a...“

Odmlčel se. Severus se na něj nechápavě zadíval, zaostřil pohled a pohnul se jako stroj, aby nahmatal oblečení.

„Severusi?“ nadhodil Harry a pak si povzdechl. „Ty jsi v noci vůbec nespal, viď?“

Druhý zmijozel, jehož strhaná tvář Harrymu nepříjemně připomínala Snapea z budoucnosti, se unaveně, ale lehce ušklíbl. „Lektvar,“ řekl a pak se s nádechem posměšného melodramatu odmlčel, „se povedl. Funguje. Nebo by měl fungovat, ale to se uvidí, až ho vyzkoušíme.“

Harry zamrkal. „Ach,“ hlesl. Chtěl pogratulovat nebo se alespoň usmát, ale jediné, na co dokázal myslet, bylo, že je teď o jednu věc, která ho k této době poutá, o jeden přetržený řetěz méně.

Severus protáhl obličej. Byla to jen zlomková změna v pohledu a výrazu úst, sevření tenkých rtů a ztmavnutí očí, ale Harry to viděl s bolestnou jasností. „Žádná gratulace?“ zeptal se uštěpačně. „Vypadáš skoro zklamaný.“

„To nejsem!“ okamžitě se ohradil Harry. „Opravdu. Hm. Gratuluji. Opravdu, opravdu dobrá práce, dokázal jsi, že jsi chytřejší a - a lepší než všichni ti Nicholasové Flamelové, Rosemary Paeanové a -“

„Flamel nebyl mistr lektvarů,“ namítl Severus suše. „Byl to alchymista.“

„No, i tak jsi dokázal něco, co on ne,“ řekl Harry rázně. Bylo snadné cítit díky Severusovi radost, cítit, jak mu srdce po chabém úsměvu na spolužákově tváři poskakuje nadšením, ale stále tam byl smutek, v matně osvětlené místnosti téměř hmatatelný. Jsem takový idiot, pomyslel si Harry. Severus právě dosáhl jednoho z největších úspěchů v dějinách výroby lektvarů a já dokážu myslet jen na sebe. A to říkám, že ho miluju. Christolph má pravdu. Nezasloužím si ho.

„Ještě to není vyzkoušené,“ řekl Severus.

„Ale zvládl jsi to. Jsem si tím jistý.“ Harry se usmál a snažil se, aby to znělo co nejupřímněji, ale zjistil, že to nějaká jeho část nedokáže. „No, vyučování máme za kolik, za sedm minut? Pokud se nechceš omluvit, že jsi nemocný, a skutečně si odpočinout...“

„Jsem naprosto v pořádku,“ přerušil ho Severus.

„Dobře,“ řekl Harry a přetáhl si přes sebe školní hábit, „tak si pospěš, dneska je pondělí, máme lektvary...“

Harry však brzy zjistil, že Severus ještě nezískal schopnost svého budoucího já přežít, když celou noc nespal. Při přípravě dnešního úkolu, záludného lektvaru na odstranění kouzla, se Severusovi stalo nemyslitelné: málem udělal chybu.

„Hned po skončení hodiny jdeš spát,“ prohlásil Harry pevně poté, co předal vzorek jejich téměř zkaženého lektvaru na kontrolu Camentumovi.

Severus nechápavě zíral na jejich prázdný kotlík. „Čínské zelí,“ zamumlal, „málem jsem tam přidal celý list...“

Zajímalo by mě, jak se mu později daří zůstat ve střehu, pomyslel si Harry. Možná si nikdy opravdu nezvykne a používá povzbuzující lektvary... Ale to by nebylo správné. Harry v duchu prolétl to málo, co si o budoucím Snapeovi pamatoval. Povzbuzující lektvary mohou v případě nadužívání způsobil i kolaps, ale Snape se nikdy nezhroutil, že ne? Harry ucítil, jak ho píchlo u srdce. Nechtěl myslet na budoucnost.

„Jsem v pohodě, Froste,“ zavrčel Severus, když ho Harry postrkoval do jejich ložnice. „Odmítám zmeškat hodinu jen proto, že máš nějakou hloupou představu o tom, že si potřebuju odpočinout.“

„Spi, jak dlouho potřebuješ,“ pronesl Harry nevzrušeně, „když zmeškáš večeři, přinesu ti jídlo. Koneckonců, já na rozdíl od tebe skutečně vím, kde je kuchyně a jak se do ní dostat.“ S rukama pevně svírajícíma Severusova ramena ho nasměroval k posteli a odhrnul přikrývku.

„Jak vůbec víš, kde je?“ ptal se Severus podrážděně. „Vždyť jsi tu - kolik? - teprve měsíc?“

Harry přitáhl Severusovi přikrývku až ke krku. „Nic neříkej.“ Mávl hůlkou a plameny zeslábly do žhavých uhlíků.

„Froste? Froste, co to děláš?“

„Spi.“

Severus se otráveně posadil. „Je den! A jestli jsi opravdu tak unavený, proč si nezalezeš do vlastní postele?“

„No tak,“ ozval se Harry po Severusově boku a ve tmě se zvedl, aby ho stáhl dolů, „prostě... spi...“

„Je čas oběda!“ vyštěkl Severus v důsledku neklidu hlasitě.

Harry se posadil, přikrývka se mu shrnula k pasu. „No a?“

„A ty jsi v mé posteli, bez pozvání,“ zavrčel Severus a švihem shodil nohy z postele. Chtěl vstát a odejít, ale Harry rychle natáhl ruce a strhl ho zpátky na postel.

„Froste!“ zasyčel Severus svíjející se v Harryho sevření, ale ten mu svíral paži tak, jako by měl zemřít, kdyby ji pustil.

„Prosím,“ zašeptal Harry a hlas se mu zlomil.

Severus ztuhl. Světlo žhavých uhlíků pohaslo a jejich tváře se rozplynuly ve tmě. Mlčeli, jen jejich dech šuměl jako mávání křídel tvorů z nebes ve věčné temnotě

„Froste...“

„Pšššt. Prostě spi.“ Harry přitiskl tvář na horní část Severusovy paže a cítil teplo jeho kůže na svých rtech, oddělených od ní jen tenkou vrstvou látky. „Prostě spi.“

Severus si slabě povzdechl. O několik minut později, když se žár zmenšil na holé rudé odlesky, se jeho dech ustálil a hrudník se mu zvedal a klesal v jemné kadenci.

Harry otevřel oči. Zdálo se, že Severus skutečně spí. Roztřeseně si povzdechl a pevně oči zase zavřel, aby si vše vryl do paměti: teplo Severusova těla, sklon postele, rytmus Severusova dechu, pocit, jak se jeho tělo dotýká Severusova, bolestné uspokojení, když Severus tiše spal...

Mladík ze spánku zamumlal a mírně se přitáhl blíž k Harrymu, který ho držel za paži. Harry ho pohybem jemným jako sen pustil a vyklouzl z postele. Severus cosi zamumlal a téměř se zdálo, že jednou rukou neurčitě, nešťastně šmátrá po prázdném místě vedle sebe.

Harry si klekl u postele a kámen ho tlačil do kolen. Nechtělo se mu odejít. Chtěl zůstat, zabořit tvář do Severusovy hrudi a nějak zmírnit tu příšernou bolest ve svém krku. Chtěl plakat. Neměl chuť k jídlu a při pomyšlení, že by si měl ve třídě nasadit masku spokojenosti, se mu dělalo špatně. Ale dokázal spočítat hodiny, než ten čas nadejde. Proč? Proč musel odejít zrovna ve chvíli, kdy našel to, co si myslel, že nikdy, nikdy nenajde - proč?

Bolestně polkl. Možná by bylo lepší, kdyby odešel teď, rozloučil se beze slov a lží. Věděl, že to bude buď teď, nebo dnes večer, a proč to nemít za sebou dřív? Proč neodejít, když jejich poslední vzpomínkou bude klid a, když ne láska, tak spokojenost, s tolika pravdami, kolik jich jen rozloučení může obsahovat?

Tohle bude naposledy, co uvidím tuhle tvář, pomyslel si a jeho mysl se náhle a podivně uklidnila, jako by se vznášela mimo tu strašnou bolest v srdci, pulzující churavost jeho duše. Možná tě čas od času zahlédnu, ale neuvidím tě dvacet let.

Dvacet let.

Otevřel ústa a jméno z nich vyšlo jen jako přidušený šepot. „Severusi. Severusi.“ Harryho na okamžik napadlo, že Severus možná nespí a jeho slova slyšel, nebo je nějak zaslechl ve snu. Ale druhý mladík byl naprosto klidný, jen hrudník se mu postupně zvedal a zase klesal.

Harry vstal, otočil se a vyšel z místnosti.

***

Proklínal se za špatné načasování. Cesta do Kolébky zakladatelů, kterou absolvoval jako ve snách, proběhla bez problémů, ale bylo štěstí, že dokončil reorganizaci místnosti přesně do té podoby, jak si ji pamatoval, hned po vyučování.

Ale na tom sotva záleželo. Odcházel a nikdo neměl sílu ho tu zadržet...

„Jonathane!“

Harry se zastavil a cítil, jak se mu svírá srdce. „Ahoj, Lily.“

Dívka k němu přispěchala a přesunula si hromadu knih do jedné ruky, aby se mohla podívat na hodinky. „Nemáme moc času,“ řekla a snažila se vyvažovat knihy položené na jednom koleni, zatímco šátrala v tašce, „ale potřebuju s tebou mluvit o té věci, kterou jsi mi řekl...“

Knihy sklouzly a kaskádovitě se sesypaly na podlahu. Harry netrpělivě sledoval, jak si je skládá zpátky do náruče.

„Promiň,“ zamumlala a omluvně se usmála, „ale ohledně toho rituálu, který jsi našel o tom, jak se stát velekněžkou - zkoumala jsem ho a chtěla jsem se tě na pár věcí zeptat.“

Harry úsečně přikývl: „Jo.“

„No,“ Lily vytáhla list pergamenu, „zaprvé, píše se tam, že rituál, který z člověka udělá velekněžku, vyžaduje zemi, které se nedotkla lidská ruka, takže by to znamenalo, že bychom museli jít do Zapovězeného lesa, za bradavické ochrany.“

„Ano,“ souhlasil Harry, „to bychom museli.“ Ty bys musela.

„Ale víš vůbec, kde ty ochrany končí?“ Kousla se do spodního rtu. „Nejspíš je to hodně hluboko v lese... Kdyby to zjistil někdo z učitelů, zejména McGonagallová...“

„Nezjistí to,“ namítl Harry a hned rychle zmírnil hrubost tónu svého hlasu, „copak Potter a Black nechodí do Zapovězeného lesa, i když tam nemají co dělat?“

„To asi ano,“ zamračila se Lily, „ale to není to nejtěžší.“ Pohnula prstem, aby ukázala na další řádek na pergamenu. „Podívej, tady, je potřeba dvou lidí, ale ten druhý musí 'být zasnouben s Divým'. A já nemůžu v ničem najít zmínku o tom, co to znamená.“

Harry se zamračil a podíval se na řádek, na který ukazovala. „Tohle není originál,“ řekl.

„Není, protože instruktážní část byla napsána v jazyce laténského lidu, ačkoliv úvod ne. A tomuhle slovu - saecant - nejpřesněji odpovídá výraz 'zasnouben', i když také naznačuje... dávání, převzetí, tak jako je nevěsta dána ženichovi.“

Harry se zamračil. „Takže má Divý moc nad tou druhou osobou, nebo má ta druhá osoba moc nad Divým? A jak je to možné?“

„Myslím, že tobě se to podařilo,“ řekla náhle Lily a obrátila k němu své zelené oči.

„Cože?“

„Mělo mě to napadnout dřív. Vzpomínáš si na ten rituál, který jsme dělali, když jsme, ehm,“ - lehce se rozhlédla - „pili absint?“

Vzpomínka vyplula na povrch. „Aha, tamto. Vzpomínám si. Takže...“ Harry se zastavil, jeho myšlenky se rozběhly dopředu. „Ale jak si můžeš být jistá, že to není Divý, kdo má mít moc nad druhou osobou? Jak víš, že to má být druhá osoba, která má mít moc nad Divým?“

„O Divé se vždycky mluví jako o ženě,“ vysvětlila Lily. „Takže Divá by měla být nevěsta.“

Moje nevěsta, pomyslel si Harry. Takže bych musel zůstat.

V srdci se mu rozbušila touha. Zadupal ji, potlačil ji, snažil se ji rozdrtit, než ho přemůže. Zachvěl se a zaryl si nehty do dlaní, když sevřel ruce v pěst.

„Ale kdyby někdo jiný -“ Harry se zastavil a odkašlal si, „kdyby někdo jiný, třeba Potter, provedl ten rituál, tak by ti taky mohl pomoct, ne?“

Lily protáhla obličej. „No, ano... Ale myslela jsem, že -“ odmlčela se a zatvářila se omluvně rozpačitě, „myslela jsem, že ti to nebude vadit, protože bych byla opravdu radši, kdybys mi pomohl ty, ale naprosto chápu, jestli nechceš... porušovat další pravidla nebo něco takového.“ Zhluboka se nadechla a vypadalo to, že bude pokračovat, ale Harry promluvil dřív, než se stačil zastavit.

„Tak jsem to nemyslel. Nejsem - neochotný ti pomoct.“ Podíval se na ni a cítil, jak mu pod úsměvem buší srdce a jeho údery se mu v hlavě ozývají jako odporný buben. „Tak jsem to nemyslel...“

„Aha,“ hlesla Lily a pak se trochu zasmála. „Promiň.“

„To je v pořádku,“ zareagoval Harry automaticky.

„To jsem ráda,“ usmála se. „Budeme muset asi týden počkat. Ten rituál funguje jen za úplňku.“

Harry cítil, jak mu srdce poskočilo, když neurčitě přikývl. „Dobře,“ zaskřehotal.

„Už máme skoro zpoždění,“ řekla Lily a posunula si v náručí hromadu knih, „uvidíme se u večeře. Ahoj!“

Harry jí věnoval slabý úsměv a omámeně spěchal na věštění z čísel.

Následující hodina byla naprosto promarněná. Celou dobu se cítil jako v horečce a byl si jistý, že test, který mu profesorka Vektorová zadala, nezvládl. Zjistil však, že je mu to jedno. Teď už na ničem nezáleželo, všechno se změnilo, chystal se zůstat, přinejmenším další týden, dalších drahocenných sedm dní, a možná to skutečně bude měsíc, rok, mnoho let, než bude muset odejít a čelit opuštěnosti samoty; ale prozatím nemusel odcházet - mohl zůstat, zůstat se Severusem...

Přesto mu v mysli hlodal neodbytný strach, rozleptával ho jako jed. Zůstat znamenalo, že bude předvolán k Voldemortovi, a to nemohl odmítnout, ani to nemohl přijmout. Dnes večer se měl setkat s netvorem, který mu zabil rodiče, zastínil celý jeho život, donutil ho zavraždit nejlepšího přítele, mučil ho, až se málem zlomil...

Zachvěl se. Takhle vyděšený už dlouho nebyl.

Přijde předvolání hned po večeři? Před ní? Harry o tom přemýšlel cestou do sklepení. Vyhýbal se pohledu do očí ostatních zmijozelů. Kdo ví, koho možná najde ve Voldemortově blízkosti, které oči se budou lesknout nenávistí za bílými maskami...

Strčil do dveří a uviděl Severuse, jak sedí vzpřímeně na posteli, přikrývku omotanou kolem pasu.

„Je večeře,“ řekl Harry, vešel dovnitř a naházel své školní věci na neuspořádanou hromadu. Poté došel do poloviny místnosti a zastavil se a čekal.

„Nemám hlad,“ řekl Severus.

„Právě ses probudil.“

Severus se na něj podrážděně podíval. „Ano, toho jsem si taky všiml.“

Krb tiše doutnal a vydával sotva tolik světla, aby bylo vidět strop, zahalený do stínu. Severus odhrnul přikrývku a rychle na sebe hodil hábit.

„Dneska večer někam půjdu,“ řekl Harry.

Severus pokračoval, jako by se nechumelilo. „Zase popíjet s Evansovou?“

„Ne,“ řekl Harry. „Jen jsem ti to chtěl říct, kdybys to náhodou chtěl vědět.“

Úšklebek, v tlumeném světle téměř neviditelný, jako by říkal, že ne, že to vědět nechce, ale Harry si toho sotva všiml. Srdce se mu sevřelo v hrudi, zachvácené strachem. Kdyby jen nebyl tak zaslepený bolestí a smutkem. Protože to byla chyba, nechat Severuse přes den spát. Co když ho teď bude sledovat - k Voldemortovi? Cítil, jak se v něm jako obrovská šelma zvedá strach. Ještě před několika minutami téměř šílel nervózním štěstím, ale teď cítil jen neurčitý, nepřestávající strach.

Severus odešel z ložnice do koupelny a než se vrátil, postříkal si obličej vodou.

„Co se ti dnes stalo?“ zeptal se a kriticky si Harryho prohlížel.

„Vlastně nic,“ řekl Harry. „Nepovedl se mi test z věštění z čísel.“

„Aha, málo ses učil?“

Harry pokrčil rameny. „Asi ano.“

„Vypadáš ztracenější než obvykle.“

„To ne,“ namítl Harry. Pak se přinutil dát do hlasu trochu života a dodal: „Chceš říct, že obvykle vypadám, jako bych byl ztracený?“

„Výborně, rozumíš anglicky. Teď si jdi nacpat žaludek. Nechci, aby tví noční společníci trpěli zvuky tvého žaludku.“

Hlasy studentů ve Velké síni se nesly jako tupý řev. Harry se posadil na lavici a dával si pozor, aby se nepodíval směrem k Lestrangeovi. Na talíři se mu objevilo jídlo, ale už po jedné lžíci zjistil, že mu chybí chuť k jídlu.

„Myslel jsem, že máš steaky a ledvinový koláč rád,“ poznamenal Severus se zamračením.

„Mám, jen nemám hlad,“ řekl Harry a slabě se usmál.

Severus odložil vidličku a vytáhl hůlku. „Rescisco.“ Harry cítil, jak ho omývá mravenčení magie, sjíždí mu od hlavy až k patě. Severus se znovu zamračil. „Nejsi nemocný. Nejsi ani strašně unavený. Ale jsi - kvůli něčemu ustaraný.“ Podíval se Harrymu do tváře a přimhouřil tmavé oči.

Než však stačil cokoliv říct, nálada davu se změnila. Harry rychle sledoval pohledy ostatních studentů a zjistil, že se dívají na Jamese Pottera stojícího v čele nebelvírského stolu.

Harry se neubránil pohledu na Severuse. Ačkoli si ostatní zmijozelští při té podivné události mezi sebou něco mumlali, Severus nedělal nic jiného, než že s kamenným výrazem ve tváři upřeně zíral. Harry impulzivně stáhl ruku pod stůl a stále s neutrálním výrazem ve tváři čelem k nebelvírskému stolu ji položil Severusovi na koleno.

Potter si hůlkou poklepal na krk. „EHM!“ Jeho hlas explodoval sálem a rozkolébal nádobí jako zemětřesení. Rychle si znovu poklepal na hrdlo. „Omlouvám se,“ zamumlal hlasem méně zesíleným, zatímco si studenti opatrně odkrývali uši.

„Takže, ehm, omlouvám se, že ruším při večeři,“ řekl a vyslal rychlý omluvný pohled k hlavnímu stolu, „ale rád bych řekl pár věcí, aby je všichni slyšeli.“ Zhluboka se nadechl. Harry se přitom podíval na Blacka, Lupina a Pettigrewa a ve všech tvářích našel zmatek.

Potter mluvil přerývaně. „Chtěl bych se omluvit za všechny své činy, které vedly k tomu, že se někdo ze studentů nebo zaměstnanců cítil nepříjemně nebo nešťastně. A ano,“ dodal a zněl trochu klidněji, „to se týká i všech mých žertíků. Nebo těch, při nichž jsem pomáhal.“

Davem projelo překvapené zamručení. Harry si koutkem oka všiml, že se studenti po sobě s nechápavými výrazy dívají, ale jeho pohled spočinul na Potterovi a on zachytil téměř nepostřehnutelný pohyb, který očekával: kratičký pohled na překvapenou tvář Lily Evansové.

„Konkrétně bych se chtěl omluvit jistému zmijozelovi, který byl terčem mnoha mých žertíků.“ U Potterových nohou se odehrával zápas, všiml si Harry. Black vytáhl hůlku, ale zdálo se, že se ho Lupin snaží zastavit. Harry cítil, jak mu ztvrdlo srdce a vrátila se stará nenávist, když uviděl, jak se Pettigrew tváří naprosto nevěřícně. „Přiznávám, že pochybuji, že bych si někdy opravdu rozuměl s... tím jistým zmijozelem, ale doufám, že můžeme nechat minulost minulostí. Takže...“ Na Potterově tváři se opět objevil charismatický úsměv. „Děkuji.“

Harry se otočil k Severusovi, ale v půli cesty svůj pohyb zastavil, když si všiml, že téměř celá škola dělá totéž. Harry se posunul blíž k Severusovi a s opatrnou nonšalancí začal jíst večeři. Kéž by přestali zírat, pomyslel si vztekle. Stiskl Severusovi pod stolem koleno, ale docílil jen toho, že se mladík odsunul. Harry nechal ruku klesnout.

Malfoy se naklonil přes stůl. „Potter se omlouvá?“ pronesl. „Jak se ti to vůbec podařilo, Snape? Hmm?“

Několik zmijozelů se ušklíblo.

Harry s hlasitým cinknutím odložil vidličku. „Na tvém místě, Malfoyi, bych se spíš staral o tvůj obličej. Slyšel jsem, že se roztekl a musel být znovu přetaven, abys nevypadal jako jorkšírský pudink.“ Nechal si přes rysy přejít úšklebek, když Malfoy ztuhl. „Existuje taková velmi mudlovská věc, víš. Říká se tomu plastická chirurgie. Víš, když si mudla myslí, že má moc velký nos, zajde do mudlovské nemocnice a požádá mudlovského doktora, aby mu ho vyoperoval...“

„Drž hubu, Froste,“ zasyčel Malfoy, „to ty jsi nechal vybuchnout ten kotlík. Měl bych o tom říct otci, ten by se postaral, abys byl...“ Najednou se zarazil uprostřed věty. Otočil se, vrhl na Lestrange zmatený pohled a pak zbledl. „Dostanu tě později, Froste,“ zamumlal a v očích se mu zaleskla nenávist.

Harry si Malfoye nevšímal a místo toho se podíval na Lestrange. Ten mu úsměv téměř líně oplatil a tázavě naklonil hlavu směrem ke vchodu do Velké síně.

Harry na okamžik ztuhl nerozhodností. Zmocnilo se ho nutkání simulovat nevědomost a předstírat, že neví, co má Lestrange na mysli, prostě odvrátit zrak, jako by vůbec nic neviděl. Místo toho však jen stručně a krátce přikývl.

V tu chvíli se od nebelvírského stolu ozvala rána. Harry se instinktivně otočil. Zdálo se, že Blackovi nějakým způsobem spadl na hlavu talíř s jídlem. Harry se vrátil ke svému steaku s ledvinkami. Než odejdu, nesmím zapomenout odstranit tu kletbu, pomyslel si odtažitě a zvedl ke rtům další sousto bez chuti.

Večeře brzy poté skončila.

„Jdu do knihovny,“ prohlásil Harry a odložil vidličku. Prázdný talíř se slabým prásknutím zmizel.

Severus beze slova přikývl, rozlomil rohlík a ukousl si.

Harry se zastavil a chvíli přemýšlel, jestli může říct ještě něco dalšího. Budu v pořádku? Neboj se? „Tak se uvidíme později,“ řekl nakonec a vstal. Severus nijak nereagoval.

Odešel ze sálu do sklepení a rychle zamířil do ložnice, kterou se Severusem sdílel. Když se zastavil uprostřed místnosti, měl najednou pocit, že tohle místo, tady, v potemnělých komnatách pod hradem, se podobá domovu víc než cokoliv jiného.

Dormir Diuturnitas,“ řekl a ukázal na Severusovu postel. Takhle by to bylo nejlepší, jakmile se Severus dotkne postele, bude spát hlubokým spánkem nejméně sedm hodin. Nesmí se to dozvědět, ne teď, pomyslel si Harry zuřivě, když na sebe před plížením k Velké síni bezhůlkově seslal kouzlo nepovšimnutí. Teď ne. Ale kdy? zašeptal hlas v jeho hlavě. Budoucnost se mohla odkládat, den za dnem, týden za týdnem, ale stejně jako smrt a rozloučení byla nevyhnutelná...

Přesto, pomyslel si Harry s přívalem naděje, jakýkoliv čas, který mám, je drahocenný.

Před odchodem musel udělat ještě jednu věc. Obrátil hůlku na sebe a sondoval Brumbálovo sledovací kouzlo. Pod jeho dotekem jemně píchlo. Crabbe je pořád tady, pomyslel si, když před chvílí slyšel zmijozela hlasitě říhnout, ale možná se také chystá na dostaveníčko s Voldemortem a přenášet kouzlo na něj by bylo zbytečné...

Zadíval na postel s baldachýnem a dumal, jestli by kouzlo nemohl přenést na nějakou věc, a ne na jiného člověka. Nikdy o tom ani neuvažoval, ale teď, když byl tak mocný...

Oddělil od sebe kouzlo a špičkou hůlky ho navedl na čelo postele. Zaváhalo a hrozilo, že praskne jako bublina a vypaří se, ale sevřel kolem něj svou magii a přinutil ho, aby se lehce ponořilo do dřeva.

Dokázal jsem to, pomyslel si Harry a pocítil zvláštní svobodu, když ustoupil a podíval se na své dílo. Brumbál nade mnou nemá téměř žádnou moc. Ale, připomněl mu jakýsi hlas a vyvolal v něm vzpomínku na Lestrangeovu hrozbu, jakou by měl Severus šanci, kdyby Brumbál nasměroval svůj hněv proti němu?

Vchod do Velké síně byl prázdný. Harry se opřel o dveře a nečinně sledoval, jak zbývající talíře na čtyřech stolech mizí jako sněhové vločky na vodě.

„Takže jsi tady, Froste,“ přivítal ho Lestrange.

Harry se otočil a skryl překvapení. Nezaznamenal, že by se zmijozel blížil, a to obvykle dokázal magickou přítomnost ostatních vycítit docela snadno. „Ano, jsem,“ řekl klidným, zdvořilým tónem.

„Výborně,“ ohodnotil situaci Lestrange a znovu se usmál tím svým neproniknutelným, spokojeným úsměvem. „Tak pojď se mnou.“

Harry vyšel za ním ven. Slunce už zapadlo, ale obloha stále zářila do červenofialova. Východní obzor se prohloubil, takže se zdálo, že se před nimi vznáší černá tma, která se obloukem táhne po nebi nad hradem.

Přiblížili se k hradní bráně a Harry se prudce nadechl. U brány čekal elegantní kočár, celý černý kromě středů kol, které byly chladně stříbrné. Táhlo ho spřežení pečlivě vyhřebelcovaných testrálů.

„Rozkošná stvoření, že?“ rozpovídal se Lestrange.

„Ano,“ potvrdil Harry stejně bezvýrazným tónem. Takže Lestrange je také vidí, pomyslel si. Zajímalo by mě, čí smrt byl svědkem. Ach, dodal jako další v duchu s lítostí, ale teď už ví, že je vidím i já.

Lestrange otevřel dveře kočáru a odlevitoval ven ozdobně vyřezávanou truhlu. „Než ale nastoupíme, musíme něco udělat...“

Harry se otočil. „Mdloby na tebe!“ vyštěkl. „Revelio!“

Před nimi se zhmotnil Severus a složil se k zemi ve zmačkané hromádce jako odložené šaty. Harrymu se zastavilo srdce, mysl mu zaúpěla a nějaká část z něj vykřikla: Ne! Ne - takhle ne, ještě ne! Ale nic neudělal, nemohl nic udělat, jen tam stál a zíral.

„Hmm,“ broukl Lestrange nezúčastněně, „vidím, že tu máme následovníka.“

Než mohl Harry zasáhnout, Lestrange namířil na Severuse hůlku a pronesl: „Enervate!“

Probraný mladík zasténal a přesunul se do skrčené polohy; vlasy mu spadly jako závěs kolem obličeje. Nedívej se nahoru, zašeptal Harry v duchu, ale Severus zvedl hlavu a zmatený výraz v jeho tváři se okamžitě vyhladil a přeměnil na nevyzpytatelný.

„Proč, Severusi,“ řekl Lestrange, „ses k nám chtěl připojit?“

Oslovený se rychle postavil na nohy. Strnule se zadíval na kočár, ale jeho oči na testrály  nereagovaly. Pohledu Harryho směrem se vyhnul.

„Pokud by to někoho zajímalo, chystali jsme se navštívit jednu nesmírně zajímavou osobu,“ usmál se Lestrange. „Pána zla.“

Severus švihl pohledem k Harryho tváři. Poté pohlédl krátce na Lestrange, ale pomalu sklouzl zpátky, aby se setkal s Harryho očima. „Opravdu,“ poznamenal pomalu, opatrně.

Harry přikývl. Cítil se otupělý, jako by spadl do kádě s ledem. Matně si uvědomoval, že mu v hrudi zběsile buší srdce, ale nedokázal nic udělat, nic říct. Zdálo se mu, že má hrdlo jako ve svěráku.

„Tak co, přidáš se k nám?“ zeptal se Lestrange.

Severus strnule zkřížil ruce na prsou a přikývl.

„Výborně,“ řekl Lestrange a znělo to zdvořile potěšeně. „A protože tohle můj pán považuje za zvláštní příležitost, rozhodl se uspořádat maškarní bál.“

Severus si odfrkl, ale Lestrange si toho zřejmě nevšiml. Otevřel truhlu, kterou vyndal z kočáru, a vylovil z ní podivný klobouk. Harry si vybavil, že takový viděl na tarotových kartách Trelawneyové.

„Já budu šašek,“ řekl a nasadil si klobouk tak, aby se povážlivě nakláněl na stranu.

„Velmi lichotivé,“ ušklíbl se Severus pod nosem.

„A s touhle tváří -“ Lestrange vytáhl rudě zbarvenou masku a nasadil si ji na obličej, „jsem kompletní.“

Jeho studentský hábit se proměnil na šaškovské pruhy a v levé ruce svíral hůl, na jejímž konci visely stužkami přivázané zvonky.

„A teď ty,“ řekl Lestrange a uklonil se Severusovi. Harry si pomyslel, že je poněkud znepokojivé, jak rychle a snadno se Lestrange zhostil role šaška. Kdo byl tenhle mladík doopravdy? přemýšlel, když sledoval, jak se rozmáchlými, absurdními šaškovskými pohyby natahuje do truhly. Kdo a co je zač?

„Myslím, že tohle by vám, pane, náramně slušelo,“ prohlásil Lestrange a zamával maskou, z níž Harrymu přeběhl mráz po zádech. Byla to maska Smrtijeda.

„Co to má být?“ zeptal se Severus a váhavě si převzal nabízený předmět.

„Věčná tvář věčných rytířů, služebníků Walpuržiných,“ odpověděl Lestrange a jeho hlas nabral zpěvavý tón. „Jistě jsi už slyšel o Walpuržiných rytířích?“

„Ano, slyšel,“ řekl Severus kysele a nasadil si masku na obličej.

Harry se zachvěl. Severusův studentský hábit získal sytější odstín černé a maska jako by mu vrostla do kůže, zahalila ho až ke krku, kde nebyla ničím jiným než pokračováním škrabošky.

„Froste?“ ozval se Severus a v jeho hlase zazněl zvláštní tón. Harry se otřásl. Byla to jen maska, jen maškaráda, i když šlo o Voldemortovu magii. Polkl a přál si, aby mohl skočit vpřed a strhnout Severusovi masku z tváře. Zajímalo by mě, jestli se mu na ruce tvoří i Znamení, pomyslel si.

„A nakonec tu mám pro vás tuto princovskou tvář, milý pane,“ sdělil Lestrange Harrymu, hluboce se uklonil a zvedl podivnou zlatostříbrnou masku.

Harry ji opatrně převzal. Cítil, jak se mu v zvedá žaludek. Šlo o něco, čeho se Voldemort dotkl, co očaroval; přemýšlel, jestli temnota a zloba, které cítil, byly jen jeho strach a představivost.

„Žádný jiný kostým by ti tak neslušel, laskavý princi,“ zadeklamoval Lestrange tiše a jeho oči zasazené do té hrůzostrašné tváře byly najednou živější, než si Harry pamatoval.

Harry si nasadil masku na obličej. Okamžitě ucítil, jak se mu po kůži rozlévá magie. Jeho hábit ztěžkl, boty se změnily a cítil, jak se mu vlasy prodloužily až na ramena a kolem hlavy se mu zformovala čelenka.

„Teď jsme konečně připraveni,“ prohlásil Lestrange a Harry ztuhl; v tom tónu bylo víc Lestrange než šaška.

„Prosím, pánové,“ pokračoval, podržel dveře kočáru a s přehnanou zdvořilostí se uklonil.

Harry nastoupil první. Musel uznat, že sedadla jsou měkká a kouzelně pohodlná, a když se Severus přesunul na jeho stranu, prostor kočáru se mu najednou zdál velmi malý.

„Tak jedeme!“ křikl Lestrange. Ozvalo se prásknutí biče a kola se dala do pohybu.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 23.03. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 15. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 02.07. 2023
|
to je tak komplikované pro mou šedinami obrůstající hlavu. Jakoby to teď vůbec nedávalo smysl. Příště budu číst radši nějakou klidnou romanci, ne takové dobrodružné a nervy-drásající zapeklitosti. Fakt obdivuji Jacomo, že to celé překládala. A moc děkuji. Musím to dočíst, abych zjistila, jaký bude happyend. Jinak to nejde.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 10.09. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 15. kapitola - část 2/2 Od: Yuki - 15.02. 2023
Očekávala jsem, opravdu se připravovala na Harryho odchod předtím, než bude muset jít k Voldemortovi. Nicméně toto je hrozné. Nejen, že se v tom neskutečně plácá a Severus ho, zdá se, následuje kamkoli (takže takto se stal Smrtijedem? Proto nevěří na lásku a je tak zatrpklý?) a osud taky není ani k jednomu zrovna pozitivně a nápomocně nakloněn. Jamesovo nebelvírské gesto bylo tedy něco :) Děkuju za další část. Té následující se bojím...

Re: 15. kapitola - část 2/2 Od: Lupina - 11.02. 2023
Tak jsem si přála, aby se Harry vrátil teď, aby nemusel k Pánovi zla. Prožívá peklo na druhou. Ale závěrečná scéna byla něco. Nemohla jsem odlepit oči od textu. Severus byl překvapením, ale teď aspoň tušíme, jak se dostal do služeb Pána zla. A ten Lestrange, co má za agendu? Je opravdu podivný. Sice se nemůžu dočkat další kapitoly, ale tak nějak se jí bojím. Děkuju, Jacomo!

Re: 15. kapitola - část 2/2 Od: denice - 11.02. 2023
Harry v tom lítá opravdu neskutečně a zdá se mi, že si to nijak neusnadňuje, i když mu většinu těch klád hází pod nohy zlomyslný osud, on na tom má taky svůj podíl. A vždycky, když si myslím, že dokážu uhodnout, jak to bude dál, mi Dius Corvus dokáže, že se hodně pletu :-) Harryho trápení mě tu hodně bralo za srdce, a to mu ještě ani zdaleka není konec, ach jo... James se pochlapil - velká scéna v nebelvírském stylu, ale věřím, že zabrala ;-) Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod