Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Fair Weather From The North

Kapitola 17.

Fair Weather From The North
Vložené: Lupina - 26.04. 2023 Téma: Fair Weather From The North
Lupina nám napísal:

Autor: dickgloucester

Překlad: Lupina, Beta: marci

Banner: Jimmi

Rating: 13+

Originál: http://sshg-exchange.livejournal.com/318279.html

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 17. Čas trhat

 

„Je to skutečné?“ zašeptal Potter.

Severus se zdržel jízlivé poznámky. K tomuto nešlo říct žádné ‚samozřejmě‘. Žádné ‚samozřejmě‘ o tom, že je konfrontován s bytostí tak čistě z příběhů, a přesto jaksi přítomnou osobně. A v žalostném stavu. Podíval se na ostatní společníky. Hermioně stékaly po tvářích slzy, ale nevěnovala jim pozornost – její pohled byl směsicí hněvu a odhodlání. Co se týče Luciuse… Lucius při pohledu na anděla neprojevil nic než jakési unavené uznání. Ramena mu poklesla a prsty měl volně položené na hůlce.

Hermiona se otřásla. „Mýtus se stává skutečností, pamatujete? Ale ne na dlouho, pokud ho odtamtud nedostaneme. Promiňte, Luciusi, vím, že máme hledat něco, co by Dracovi pomohlo, ale obávám se, že toto musíme udělat hned. Tedy… Myslím, že umírá.“

„Souhlasím,“ přitakal Severus. „Stejně to všechno spolu souvisí, pokud máme pravdu v tom, co jsme vycítili. Pottere, Luciusi, hlídejte.“ Nečekal, jestli poslechnou.

„Proč tu nikdo nehlídá?“ zasyčela Hermiona, když se obezřetně blížili ke kouli. „A kde jsou ti mozkomorové, které jsme cítili?“

„Nevím – prostě se do toho dáme.“ Severusovi naskočila husí kůže, jako by ho někdo sledoval, ale po pozorovateli nebylo ani stopy. „Budeme prostě muset věřit těm dvěma, že si poradí s čímkoli, co se objeví.“

Když se přiblížili k obrovské kouli, viděli, že je to jakási klec sestavená z jemných drátků propletených do abstraktního schématu, které se tu a tam složilo do opakujícího se vzoru run, jaké většina čarodějů a čarodějek raději nikdy nestudovala. Mezi jemnými drátky se třpytilo a pulzovalo magické silové pole. Nerozeznávali, jak konstrukce drží zavěšená nad jejich hlavami. Anděl se zavrtěl. I přes zkreslení koule dokázali rozeznat grimasu bolesti, která zkřivila jeho rysy. Hermiona si připravila hůlku.

„Ne!“ zvolal Severus ostře a chytil ji za zápěstí. „Podívejte se na toto.“ Přehlédla zesilovací kouzlo zakleté do silového pole. „Ať se pokusíte o cokoli, vrátí se to desetkrát a zničí vás to.“

„Ale…“

„Já vím. Ale jak se říká – dvakrát měř, jednou řež. Možná nám tato zařízení napoví, s čím máme tu čest.“

ooOOoo

Hermiona si nedokázala vysvětlit náhlý pocit naléhavosti, který ji naplňoval, ale zdálo se, že čím blíž je andělovi, tím je to horší. Zoufalství ani zdaleka nepopisovalo pocit pohoršení až do hloubi duše nad jeho těžkou situací. Anděl, u Merlina. Anděl. Zdálo se, že byla prozíravá, když Severusovi řekla, že i když se něco jeví jako nadpřirozené, nemusí to ještě nutně být neskutečné. Jeho reálnost však nevysvětlovala, jaký na ni měl vliv. A už jen to ji znepokojovalo – pokud ho osvobodí, co pak?

Severus a Hermiona se opatrně přiblížili ke kruhu podivných zařízení kolem koule. Některá byla odpojená, jiná, jako to, které bylo nejblíže k nim, tikala a bzučela. V trubičce vedoucí od anděla k zařízení, byla tekutina. Sklonili se, aby si ji prohlédli blíže.

„No,“ pronesl Severus a jeho hlas zněl drsně, „řekl bych, že to výrazně napomáhá našemu porozumění, že?“

Hermiona ho ještě nikdy neviděla tak rozzlobeného. Tvář měl křídově bílou a oči mu planuly.

„Harry, Luciusi!“ zavolala. „Máme něco, co byste měli vidět.“

Spěchali k nim s hůlkami v pohotovosti. Hermiona ukázala na trubku vedoucí z koule do stroje. „Připadá vám to povědomé?“

„Lektvar!“ vyhrkl Harry, oči se mu rozšířily a vypadalo to, že se mu chce zvracet. „To je…“

„Odtud se bere ta jejich čistá magie,“ zavrčela „Vykrvují anděly a pijí jejich krev. Bože – přestaň brečet!“ zakřičela sama na sebe. „Je to krev. Je to andělská krev…“

Ozvěna vřískotu z nitra koule je všechny vyděsila. Harry se pokusil trubicí škubnout, aby zjistil, jestli se dá od anděla jednoduše odtrhnout, ale okamžitě ji upustil, jako by ho kousla.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“ zalapal po dechu. „Jen jsem si myslel…“

„Nemyslete!“ utrhl se na něj Severus. „Hlídejte. Dělejte to, v čem jste dobrý.“ Prohrábl si rukou vlasy a šlehl pohledem po kouli.

Hermiona se snažila ovládnout svou hysterii. Takhle se pod tlakem nikdy nechovala. Byla přece bystrozorka, proboha, a dokázala si poradit se vším, co se jí přihodilo. Překvapivě to byl Lucius, kdo jí přišel na pomoc a podal jí čtverec plátna, kterým si mohla otřít obličej. Několikrát se zhluboka nadechla, zatímco sledovali, jak Severus pobíhá od jednoho přístroje k druhému kolem dokola. Když se konečně obrátila k Luciusovi, pomyslela si, že ještě nikdy nebyla svědkem tak hlubokého zármutku, jaký viděla v jeho očích. Smutně se na ni zašklebil. „Myslím, že to chápete,“ řekl.

„Draco.“

„Nevím přesně, o jaké stvoření jde,“ řekl, „ale cítím, že ve své podstatě je to něco ze Světla. Něco dobrého, naprosto nepřirozeného.“ Zněl podivně odtažitě. „Jakkoli mám o své ženě nízké mínění, nikdy by mě nenapadlo, že by se snížila k tak nechutnému činu – tak zvrácenému. A že s sebou do toho bahna stáhne i vlastní dítě… Zdá se, že jsem ji vůbec neznal. Ale teď znám alespoň sebe. Pojďte, uvidíme, co můžeme udělat, abychom Severusovi pomohli.“

Hermiona mu dovolila, aby ji vedl k místu, kde Severus stál a mračil se na kouli, ale dělala si starosti. Měla pocit, že Lucius je teď oficiálně neřízená střela, a na to, jak by to mohlo ovlivnit je ostatní, opravdu nechtěla myslet.

„Pomozte mi s analýzou,“ pobídl je Severus bez okolků. „Magickou a chemickou – Luciusi, pamatuješ si toho dost ze svých studií?“

„Moje studia jsou čerstvější, než si myslíš,“ odpověděl Lucius.

O něco později se vzdálili, aby se přeskupili a sdělili si závěry.

„Vyskytují se tu husté rudy a toxické oxidy vzácných hornin,“ ozvala se Hermiona. „Našla jsem železnou rudu a zlato…“

„Ty se používají v kouzlech k pojmutí magie,“ konstatoval Lucius. „Jsou vázána v zabezpečení v Azkabanu.“

„Je to hodně podobné sloučeninám, z nichž se vyrábějí ty flakonky,“ poznamenal Severus, „což dává smysl. Také je tam nenápadná, ale rozsáhlá přítomnost lanthanu, který je cenný tím, že zastírá jak existenci sféry na ministerstvu, tak její obsah.“

„No, to je to hlavní, co se týká rámu – a co magie, která je na něm vystavěná?“ zeptala se Hermiona. „Vůbec se v ní nevyznám, nebo, no…“

„Pokračujte,“ pobídl ji Severus.

„Znáte tu hnilobně žlutou barvu, která je vlastní kletbě Imperius? No, její vlákna se rozbíhají všude v kouli. Určitě jste toho všimli.“

Severus a Lucius si vyměnili pohledy.

„Zdá se, že máte bystřejší oči než my,“ řekl Severus. „Někdo přidával nové a důmyslné úrovně rafinovanosti k jednomu ze starých oblíbených.“

„Náš zesnulý pán,“ vysvětlil Lucius, „byl nadšenec do kouzel, která svazují a ničí vůli. Obzvlášť ho bavily variace na kletbu Imperius, která zanechávala oběť neschopnou vyvinout vůli k odporu, ale plně si uvědomující, co dělá. Čím vědomější, tím lepší.“

„Vůle, jak vidíte,“ pokračoval Severus, „je pojítkem mezi pohnutkou a činem. Mohu být schopen dospět k rozumové analýze situace a určit, jaká by mohla být vhodná akce, ale bez vůle nemohu udělat nic. Například Potter má notoricky známou silnou vůli a dokázal ve čtvrtém ročníku setřást Imperius, zatímco většina lidí to prostě nedokáže. Vůle je síla, která převádí rozum do činů, a bez ní jsme ochromeni.“

„Myslíme si snad, že tato bublina je kromě způsobování agónie konstruována na základě toho, že nějak ochromuje andělovu vůli? Mohla by se ta bublina rozbít, kdyby to nebylo kvůli tomu?“ zeptala se Hermiona.

„Mám takové podezření. Přemýšlejte o tom, Hermiono…“ Severus ji chytil za ruce a zkoumal její oči. „Andělská krev je čistá magie. Její moc nezná hranic a jeho vůle je neomezená. Tohle musí být jediný způsob, jak ho udržet v zajetí.“

„Pak musíme tu bublinu rozbít!“

„Nejsem si jistý, jestli to dokážeme,“ namítl Lucius. „Vím, že je to nad moje síly. Někdo na zdokonalení toho hnusného kouzla usilovně pracoval.“

„Ale jestli to nedokážeme, protože je tak silné, pak to bude muset udělat anděl – a vy mi říkáte, že to stejně nedokáže. Co budeme dělat?“ Hermiona zvedla oči ke strašlivé kleci a po zádech jí projel mráz.

ooOOoo

Severus cítil Hermionino zoufalství, jako by bylo jeho vlastní, což asi i bylo. Pouto bylo stále silné a Lucius byl v pozadí jeho mysli tiše přítomen. Věděl, že mají před sebou jen jedinou možnost, jak se zachovat – vlastně on sám. Triquetra, kterou vytvořili, mu to ztěžovala a osobně znechucovala, ale nedokázal si představit žádnou alternativu. Odkašlal si. „Během posledních dvou let své existence Pán zla pokračoval ve zdokonalování své verze kletby Imperius. Bavilo ho sledovat své oběti bojovat. Ještě víc ho bavilo sledovat, jak selhávají. A tak přidal nový zvrat – nejenže svým subjektům umožnil jejich uvědomění, ale také zajistil, že čím více proti kletbě bojovali, čím více se snažili prosadit, tím silněji je kletba svazovala.“ Podíval se na anděla. „Klec je tak silná, protože tento tvor vynaložil vlastní sílu, aby se bránil uvěznění. Jediný způsob, jak ji zlomit, který vidím, je zcela obejít vůli.“

„Ale to znamená, že jediná možnost, jak tu věc zlomit, je, že anděl přestane bojovat…“ Hermiona se zamračila a upřela na něj oči tím svým nebojácným způsobem. „Jestli bojoval tak tvrdě, že je klec takhle pevná, pak to asi nebude typ osobnosti, která by se snadno vzdala.“

„Pak mu musím ukázat jak,“ odvětil Severus.

„Já tomu nerozumím! Severusi, myslím, že nám všem tady historie ukázala, že vy jste z nás ten, kdo je nejméně ochotný vzdát se jakéhokoli kousku kontroly nad svým životem.“

„A právě proto,“ vstoupil do toho sarkasticky, „jak by Rafael s jistou dávkou nevhodného veselí řekl, nejsem stvořený pro klášterní život – a právě proto jsem to já, kdo se mu musí pokusit ukázat cestu.“ Natáhl ruku, jako by se chtěl dotknout její tváře, ale zarazil se. „Tady, vezměte si mou hůlku a nezasahujte, jakmile začnu. Ale…“

„Ano?“

„Držte se u mě.“ Nerad se přiznával ke strachu, ale hřejivá odpověď jejího úzkostného úsměvu mu to riziko vynahradila. „Ty také, Luciusi. Může se stát cokoli.“

Opustil je a obešel klec, až stál tváří v tvář andělovi. Doufal, že je v něm určitá míra vědomí, jinak by jeho snaha přišla vniveč a k dovršení všeho by zůstal nebezpečně nechráněný. Posadil se na zem a začal si čistit mysl, aby se připravil na největší skok víry, jaký kdy udělal.

Nebylo zdaleka snadné rozložit štíty nitrobrany, na které byl tak zvyklý, že už nevynakládal žádné vědomé úsilí na jejich udržení. Ruce se mu při pomalém odhalování třásly, ale cítil Hermionino pevné ujištění a Luciusovu klidnou ostražitost a čerpal z nich sílu. Otřel si dlaně o kolena, soustředil se na lehce drsný, vláknitý dotek kalhot a pak pustil i ten. Dlouze, pomalu se nadechl a obrátil se k vězněnému andělovi s veškerou dovedností v nitrozpytu, kterou získal pod vedením dvou mistrů tohoto umění. Jemně,  se vší obratností, kterou dokázal, se zeptal: slyšíš mě?

Odpověď byla okamžitá a prudká. Anděl otevřel oči a i přes zastírací bariéru byl na jeho tváři patrný hněv. Severusem otřásl tichý, beze slov vyřvaný vztek a vzdor. Bojoval s instinkty, aby se ochránil. Celou svou myslí nechal promítat svoji touhu pomoci a opakoval ji jako mantru, zatímco se krčil pod zuřivým náporem andělovy mysli. Hermionina pevná síla ho ukotvila, když bouře konečně polevila a nechala ho lapajícího po dechu.

Kdo jsi? Severus se téměř stočil do klubíčka, když mu v mysli zakvílel hlas. Už tu nic není, co by sis vzal, naříkal.

Severus pocítil obrovskou lítost nad tím zneužitým, nádherným stvořením. Jsem tu, abych ti pomohl, řekl mu. Chci tě osvobodit, pokud to půjde.

Tvůj druh mě znesvětil. Tíha hlasu na něj dolehla a drtila ho svým zoufalým obviněním.

„Severusi?“ zašeptala Hermiona úzkostlivě.

Ona ti věří. Ten hlas v sobě skrýval úžas; šuměl v jeho vědomí jako vánek.

Tak se nech vést její důvěrou, přemlouval Severus.

Ve tvém srdci je lstivost. Vánek se změnil v ledovou vichřici.

Severus znovu nemilosrdně potlačil nutkání k nitrobraně. Zachvěl se, když cítil, jak anděl drancuje jeho myšlenky, věci, které nechával nevyřčené, aby ochránil sebe nebo ostatní, spoustu chybných směrů, které každý alespoň trochu slušný Zmijozel praktikoval stejně nevědomky jako dýchání, toto všechno. Trochu poklesl.

Tvoje volba, anděli, řekl. Věř mi, nebo ne – ale rozhodni se rychle, protože se odsud musíme co nejdřív dostat a já kvůli tvé nedůvěře nezatratím své přátele.

Luciusova pozornost zabloudila k místu, kde Potter se zvýšenou nervozitou hlídkoval.

Severus, aniž by čekal na andělovu odpověď, zahájil proces k jeho osvobození – pokud se rozhodne ho následovat. Vtip v získání nejvyšší ceny, jak mu to vysvětlil Rafael, spočíval v tom, že se o ni vůbec nesnažil, ale že se na ni připravil, pokud by se rozhodla přijít. Severus to považoval za lehkomyslnou domýšlivost. Ačkoli vzhledem k tomu, že cena, o kterou Rafael usiloval, spočívala v přítomnosti Boha, v něhož Severus nemohl věřit, jeho neúspěch v meditačních cvičeních ho nikdy nepřekvapil, ani příliš neznepokojil, až teď, kdy na úspěchu tolik záviselo. Cvičení bylo jiné, ale vzdát se vůle – to byl klíč. Cvičit moc vzdáním se kontroly znamenalo riskovat všechno – ale ve světle komplexní, sofistikované a naprosto pokleslé touhy po moci ztělesněné v této sféře to dávalo jakýsi děsivý smysl.

Pokusil se to vysvětlit, ale jeho mysl naplnilo velké ticho. Anděl nebyl s ním. Selhal.

Zavřel oči a hlava mu zklamaně klesla, když začal znovu skládat obranné mechanismy.

Jsem Suriel. Andělův hlas byl smutný, důvěrný, okouzlující. Pomoz mi, dítě člověka. Ukaž mi, co musím udělat.

ooOOoo

Hermiona nebyla zasvěcena do Severusových myšlenek. I když tušila, co cítí nebo kam směřují jeho myšlenky, pouto mezi nimi bylo spíš jako mít ho velmi blízko u sebe, jako hřejivá přítomnost po boku v chladném dni, nedotýkat se ho, jen tam být. Bylo to uklidňující a zároveň hluboce frustrující. Ani snížení štítů nitrobrany na tom nic nezměnilo, protože jeho pozornost se soustředila na anděla. A tak si podle pokynů udržovala odstup a trápila se, že mu nemůže pomoci vydržet živelnou sílu andělovy mysli. Otřáslo to s ní – a ona jen přijímala dozvuky, zatímco sledovala, jak Severus ztuhl a zachvěl se pod plným náporem.

Neuniklo jí, jak se mu narovnávají záda a uvolňují ramena. Obličej měl otočený k andělovi, kterému se podařilo zkroutit natolik, aby se na něj mohl zblízka podívat.

„Buď opatrný,“ zašeptala.

„Na to už je trochu pozdě,“ zamumlal Lucius.

„Co to dělá?“

Lucius pokrčil rameny. „Nic necítíte?“

„Je to jako…“ Těžko hledala slova. „Předtím byla síla mezi námi jako proud. Teď je to oceán.“

„Děsí vás to?“

„Ne… ano. Ne. Je to… silné. Je mocný – ale vůbec to neřídí.“

„Prostě to nechává být,“ zavrčel Lucius pod nosem. „Od prvního okamžiku, kdy vezmeme do ruky hůlku, se učíme, jak svou magii usměrňovat a ovládat. Nutíme ji pracovat pro nás. To je to, co děláme.“

„Ne,“ zašeptala Hermiona a oči se jí rozšířily, když sledovala Severuse a anděla. „To není to, co děláme – to je to, co jsme.

„Je statečnější člověk než já,“ prohodil Lucius hořce. Zvedl třesoucí se ruku k obličeji.

„Kipling? Od vás?“ Hermiona se natáhla a vzala ho za ruku. „Možná bychom to měli zkusit taky. Když do toho půjdete, vrhnu se do toho s vámi.“

Lucius dlouho váhal, pak sklonil hlavu a podal jí i druhou ruku.

Koule bez varování explodovala.

ooOOoo

Hermiona se probrala, v uších jí zvonilo a něco ji táhlo za ruku. Podařilo se jí otevřít oči natolik, aby viděla, že je to Harry, který jako by křičel její jméno a snažil se ji vytáhnout zpod těžké věci. Při dalším zkoumání se ukázalo, že ta těžká věc je Lucius, který se vrtěl a snažil se z ní dostat. Mezi těmi dvěma se cítila rozmačkaná, pošťuchovaná a bolavá. Kousky jejího těla se zdály být pořezané. Ruka zvednutá k jejímu obličeji, aby si z něj odhrnula vlasy, byla od krve. Znovu použila ruku a strčila do Luciuse, dokud se zpod něj nemohla vykroutit. Překulil se na záda a zasténal. Harry, uklidněný, že žije a neutrpěla žádná vážná zranění, jí pomohl do sedu a začal na ni mířit léčivá kouzla. Odstrčila jeho hůlku stranou. „Postarej se o Luciuse!“ zvolala a předklonila se na ruce a kolena, aby se mohla opřít. Všude byly rozbité stroje a úlomky kovu, ale Severuse neviděla. „Kde je Severus?“ Chytila Harryho za límec. „Kde je?“

„Někde tam!“ napůl slyšela, napůl odezírala, když Harry gestem ukázal směrem k epicentru. „Přišel jsem nejdřív za tebou.“

Rychle a prudce ho objala a pak ho znovu postrčila k Luciusovi. „Pomoz mu.“

„Určitě jsi v pořádku?“

„Nikdy to nebylo lepší,“ ušklíbla se srdnatě. „Už jsem si prošla horšími věcmi,“ dodala. I když jsem nikdy neztratila někoho tak… Dokončila myšlenku činem a prodírala se troskami k hromadě uprostřed. Natáhla ruku a pátrala podél mihotavých vláken triquetry. Byl tam Lucius, stále dýchal a bojoval s jasnými záblesky bolesti ze zranění. Vrhl se na ni, nebo ho odhodil výbuch? Na tom vlastně nezáleželo – výsledkem bylo, že ona byla relativně nezraněná, zatímco on utrpěl několik ošklivých šrámů a modřin a jedno nebo dvě zlomená žebra. Nic, co by zkušený bystrozor nedokázal v mžiku napravit. Kde byl Severus? Kupředu, kupředu… Začala tahat za střepy klece, teď už jen kovové, protože magie byla roztříštěná, ale přesto ostré a nebezpečné. Musela se zastavit a omotat si kolem rukou hadry utržené z hábitu. Někde pod ní byl Severus, živý, omráčený a… jiný.

Zapotácela se, když se hromada pohnula a většina trosek sklouzla pryč, aby odhalila anděla roztaženého s tváří na zemi, se zlomeným křídlem bez půvabu rozhozeným a druhým napůl složeným. Po Severusovi nebylo ani stopy. Hermiona zaúpěla a začala tahat za úlomky kolem sebe, když anděl dostal ruce pod sebe a odtlačil se nahoru, čímž odhalil Severuse téměř nedotčeného, chráněného pod pernatou klenbou. Anděl se posadil na paty a podivně lidsky a všedně si promnul obličej, zatímco Severus se roztřeseně vydrápal na nohy. Hermiona s úlevou vzlykla, když mu přispěchala na pomoc. Anděl spustil ruce. „Dítě,“ pravil a její svět se zastavil.

Sotva si uvědomovala, že její náhle bezvládné tělo podpírají silné paže – zírala jako přikovaná na ten ucouraný zázrak před sebou. Na kolenou byl anděl vysoký jako Severus a jeho křídla byla obrovská, ale jinak měl jen málo společného s fádními, bíle oděnými postavami v kostelech jejího dětství. Jeho kůže měla barvu leštěného bronzu a pevné svaly chytaly světlo jako živý kov místo teplého masa. Jeho dlouhé, zacuchané vlasy se pod vším tím prachem rýsovaly sytě karmínové, stejná barva se odrážela i v sytě černé a karmínové barvě jeho křídel, na nichž se objevovaly a mihotaly letmé duhové záblesky fialové a zelené. Ale byly to oči, které ji upoutaly – podivné oči ze zářivého tekutého zlata, naprosto nelidské, a přesto z nějakého důvodu ne tak cizí, jak by měly být. Ačkoli se nijak nepodobaly žádným očím, které kdy viděla, zjistila, že si jejich výraz dokáže vyložit jako vřelost, zájem a vděčnost. To stvoření bylo okouzlující.

A přesto bylo také tragické. Všude se objevovaly skvrny matné kůže, která byla šedivá, vlasy měl rozcuchané, křídla jako prožraná od molů tam, kde nebyla hůř poškozená kontaktem s klecí, držení těla svědčilo o vyčerpání, byla mu vidět i žebra.

Anděl se pohnul a grimasa bolesti zkřivila jeho pohledné rysy a odhalila dlouhé, ostré špičáky.

Hermiona se s mrknutím vzpamatovala.

„Jsi zraněný,“ zaskřehotala. „Tvé ubohé křídlo. Dovolíš mi, abych se tě pokusila vyléčit?“

„Jak dojemné,“ ozval se náhle nový hlas.

Hermiona se otočila na patě, ale Severus se otočil také a strčil ji za sebe. Natáhla krk, aby viděla na mluvčího.

„Dva bystrozorové, dva zrádci a rozbitá hračka.“ Rozlehlou místností se ozývalo pomalé tleskání. „A moje práce v troskách. Svou chybu byste mohli vykoupit tím, že mi vrátíte, co z anděla zbylo. Trvalo nám dlouho, než jsme tohohle chytili.“

Hermiona se zlostně vykroutila ze Severusova sevření a postavila se vedle něj, mezi anděla a mluvčího ukrytého ve stínu.

„Nejsi v pozici, abys mohla mluvit o vykoupení,“ řekl Severus chladně.

„Předpokládám, že ne víc než ty, Severusi Snape. Chápu to správně, že mi nehodláš vrátit to, co mi zbylo z mého majetku?“

„Ukaž se!“ vykřikla Hermiona.

„Proč bych to dělala, když tě můžu zničit, aniž bych riskovala? Nejsi ani z poloviny tak chytrá, jak naznačuje tvá pověst, bystrozorko Grangerová. A teď mi dejte můj majetek.“

Bez dalšího varování, aniž by mluvčí přitvrdila tón, k nim vystřelila známá zelená kletba, ale oba se zuřivě ochránili štítem – chránili sebe i svého svěřence.

„Hladce provedeno,“ pochválil je hlas. „Člověk by skoro uvěřil, že jste se na sebe naladili. Zkusíme ještě pár…“

Výsměšnou řeč přerušil náhlý šramot a během několika vteřin se ze stínu vynořil Harry, táhnoucí za sebou malou, znetvořenou ženu, která se mu ani příliš nesnažila uniknout.

„Lukrécie Bastableová,“ oznámil. „Za tím vším stojíš ty a jsi zatčena.“ Všichni se usmáli.

„Nebuď tak hloupý, chlapče!“ zasmála se.

„Strávíš zbytek věčnosti v Azkabanu,“ pronesla Hermiona tvrdě.

„Ach, nemyslím si, že odsud odejdu – stejně jako vy ostatní,“ ušklíbla se Bastableová. „Tahle kapitola, pokud se moc nemýlím, je uzavřená.“

Hermiona a Harry si vyměnili zmatený pohled.

„Přiveďte ji ke mně,“ pobídl je anděl hlasem tichým a jemným.

„Ne,“ zaskřehotal Bastableová. „Prosím.“

Harry se ani nepohnul. Hermiona zaváhala a pohlédla na ženu, která náhle ztratila veškerou odvahu, a na stvoření, jehož bezvýrazný pohled se nyní upíral na ni.

Severus však nebyl ochromen nerozhodností. Vykročil vpřed, vyrval Bastableovou z Harryho sevření a násilně ji postrčil před andělovu mohutnou postavu, kde ji pustil a ustoupil, aby se vrátil na své místo po Hermionině boku.

Hermiona si nebyla jistá, co se děje, a tak mu vložila ruku do dlaně, aby byla uklidněna stiskem.

Bastableová se zdála být andělem fascinovaná. Hleděla na něj s otevřeným úžasem v očích, jako by ho ještě nikdy doopravdy neviděla. Celé její tělo toužilo po stvoření, které zneužila.

„Víš, že musíš vykoupit své viny.“

Andělův sytý hlas vyvolal v jejím nešťastně pokřiveném těle zachvění.

„Ano, vím.“

„Souhlasíš s tím, že se tak stane?“

Bastableová přikývla. Dokonce se trochu usmála, když znovu promluvila, v očích slzy. „Jen krev vykupuje život.“

Hermionina ruka sebou trhla, ale Severus ji držel na místě železným stiskem.

Anděl uchopil Bastableovou za neodporující paže a jemně si ji přitáhl blíž. O úder srdce později jí roztrhl hrdlo.

Z mrtvoly vytryskla krev a anděl ji nechal kapat. Hermiona se v šoku otřásla, za jejími zády se Harry málem pozvracel. Anděl si odplivl a hřbetem ruky si otřel kapající ústa.

Zkažená,“ vzdechl.

Severus pustil Hermionu a vyčaroval velký pohár, který naplnil tichým Aguamenti, než ho odnesl k andělovi. Poklekl u zničeného těla Bastableové. „Chudák Lukrécie,“ politoval ji. „Byla génius – ale ne tam, kde na tom opravdu záleželo. Ubohá, pokřivená duše.“

Anděl natáhl pohár k opětovnému naplnění, pak zaklonil hlavu a polil si obličej vodou, aby z něj odplavil krev.

„Jak…?“ vykřikl Harry. „Jak jsi to mohl udělat? Snape, jak jste to mohl dopustit? Jak jste mohl napomáhat?“

„Takový je zákon,“ řekl anděl prostě.

„Není to součástí žádného zákona, který znám!“ vykřikl Harry. „Nemáš právo…“

„Měli bychom odsud vypadnout,“ pronesla Hermiona otupěle. „Nějak to uděláme. Kde je Lucius?“

„Drží se stranou, přesně jak jsme měli i my,“ odsekl Harry. „Pojď, Hermiono.“

„Severusi? Může ten anděl chodit?“ Hermiona ho nedokázala oslovit přímo, i když si uvědomovala, že jeho podivuhodné oči se opět upírají na ni.

„Nemůžeš tu věc chtít vzít s sebou?“ zeptal se Harry nevěřícně. „Je mi jedno, jak to vypadá – je to monstrum!“

„To ona taky.“ Hermiona měla tichý hlas a byla na pokraji slz.

„To není žádné ospravedlnění a ty to víš! S tím přece nemůžete souhlasit, Snape?“

Severus však seděl u těla, které odtáhl na relativně volnou plochu země a uctivě naaranžoval se zkříženýma rukama a látkou přehozenou přes zničené hrdlo, takže bylo vidět jen klidnou tvář. Jeho výraz byl uzavřený, tváře bledé.

„Hermiono!“ žadonil Harry.

„Mé dítě.“ Anděl k ní tiše promluvil. „Já jsem Suriel a chci tě požádat o dobrodiní.“

„Hermiono!“

„Dej mi ze své krve, abych se mohl uzdravit.“

Severus se vyškrábal na nohy, tvářil se náhle vyděšeně, ale zdálo se, že není schopen dalšího pohybu.

Hermiona odolala jemné prosbě v andělově hlase a podmanivých očích.

„Abys mi mohl udělat to, co jsi udělal jí?“ zeptala se.

„Za co bys měla pykat?“ Anděl vypadal překvapeně.

„Jsem si jistá, že mám za co pykat, ať tak či onak,“ konstatovala a zápasila se svou touhou pomoci. „Proč bych ti měla věřit, když jsem viděla, co jsi bez váhání udělal? Proč bych ti měla pomáhat?“

„Proč bys neměla?“ Jeho zamračený výraz neskrýval nic jiného než zmatení. „Mé dítě, nemáš se ode mě čeho bát.“

„A co uděláš, když odmítnu?“

„Zemřu.“

„Říkáš, že moje krev?“ Udělala krok vpřed.

„Ne!“ vykřikl Harry.

Severus zlostně bojoval proti síle, která ho držela.

„Vždyť krev je život,“ pronesl anděl.

„Je to můj život,“ odporovala a znovu se posunula na dosah ruky.

„To vím,“ pravil anděl. „A když ji dobrovolně dáš, obnoví můj. Co je ukradeno, způsobí zkázu všem, ale dar je život.“

Hermiona stála a dívala se do krásné tváře. Záměrně odháněla horečné snahy svých přátel dostat se k ní a přemýšlela o andělových slovech a o tom, že na ni nepůsobil nátlakem a nesnažil se jí nyní dotknout. Vzpomněla si na své zoufalství z andělovy těžké situace, na svou nepřekonatelnou potřebu pomoci mu – na správnost toho impulsu, i když hrozilo, že převálcuje její rozum.

„Dobrá,“ řekla.

Z obou stran se současně ozval odmítavý výkřik.

Anděl se k ní naklonil, vycenil ostré zuby a ona mimovolně o krok ustoupila. Zastavil se a oči se mu rozšířily.

„Neublížím ti, mé dítě,“ řekl.

„Dobře,“ vypískla. Polkla, v ústech měla náhle velké sucho. „Jen… Jen si jí neber moc, ano?“

Mohla by přísahat, že andělův úsměv byl trochu rošťácký, ale v tu chvíli ji jeho ruka sevřela na zátylku a ona propadla náhlé ohromující smyslnosti, která z ní setřela veškerý strach. Ještě jednou anděl otevřel ústa, pak se k ní naklonil a olízl jí otevřenou ránu na čele – po tomto podivně intimním aktu následoval polibek lehký jako pírko.

„To je všechno?“ Svezla se na zem a celá se třásla.

Severus a Harry, osvobození z pout, se vrhli vpřed, aby ji objali ve spleti paží, zatímco anděl se ztuhle postavil na nohy a zlomené křídlo za ním vlálo.

„Dar je dostatečný,“ oznámil.

Tělem mu projelo zachvění, jak se mu svaly vyplnily a kůže po celém těle získala třpytivý lesk. Protáhl a zvedl zraněné křídlo s hlasitým zaskřípěním kostí, které je všechny přimělo sebou trhnout. Křídlo se však zvedlo a narovnalo a z andělových vlasů a peří spadl prach, jak se rozjasnily a obnovily.

„Víc než dost,“ dodal.

Hermiona zjistila, že se směje. Smála se a plakala zároveň, když ležela na hromadě trosek kovu, držela se Severuse a Harryho a dívala se na tu nejskvělejší věc na světě. Anděl poklekl na jedno koleno a sklonil se nad nimi a Hermiona se ještě víc rozesmála Severusově a Harryho neúspěšnému pokusu odtáhnout ji pryč.

„Krev je život,“ zopakoval anděl. Kousl se do konečku prstu a rozmazal kapku opalizující krve bohů na čelo každého z nich. Zaplavila je energie a všichni tři se uklidnili.

„Rozhodně to tak vypadá,“ pronesl Severus lakonicky a Hermiona ucítila, jak si položil tvář na temeno její hlavy.

Suriel se usmál.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: elllie9 - 26.04. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Irena - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sebelka - 26.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 26.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 26.04. 2023
| |
Já… nějak se mi nedostává slov. Nějak nedokážu myslet… Ale zkusím to, už jen proto, abych vynahradila to mé dlouhé odmlčení a nekomentování.
Ta povídka je bomba! Jsem jí naprosto fascinovaná od počátku, ale když došlo na nalezení Severuse a následné propojení jeho, Luciuse a Hermiony, tak jsem zůstala úplně bez dechu. Jak se navzájem vnímají, spolupracují, podporují, to je tak úžasně vymyšleno a zpracováno. Chudák Harry, je tak trochu čtvrté kolo od tříkolky :-D
Ovšem když se v závěru minulé kapitoly objevil anděl, i když jsem věděla, že to přijde, předčilo to všechno moje očekávání. Taková fantazie, představivost autora/autorky, to je něco úžasného! Celý popis oné koule, andělova uvěznění, propojení mechaniky, chemie, mystiky a magie je naprosto mimořádný. A do toho Severusovy pocity, spojení s Hermionou, Luciusova zdráhavá, ale odhodlaná podpora – ne, prostě nedokážu popsat, jak moc mě to oslovilo. Prostě něco famózního.
A k tomu obrovsky obdivuju překlad, zejména v těch popisných odborných částech – jsem to nepobrala ani v češtině, takže tleskám, že jste to dokázaly přeložit. Veliké, převeliké díky, Lupinko a Marci!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Je jasné, proč jsem tohle musela přeložit, že? Tato kapitola totiž způsobila, že mi padla brada. Chytlo mě to na začátku, měli jsme tu záhadu, čekala jsem na Severuse a on se objevil ve společnosti úžasného Rafaela. Pak Lucius, který přišel o vše, zbývá mu jen Draco a i ten umírá. Ale Lucius ze všel sil bojuje, aby mu pomohl. A pak anděl! V kleci. Kouzelné, ale popsané tak, že působila skutečně.
A ještě si o tom můžeme povykládat, takže i časově to vyšlo super :-)
Hrozně moc jsem se těšila na tuto kapitolu. A jsem moc ráda, že zanechala dojem, že se nám podařilo ji patřičně přeložit. Děkuju, Jacomo, za naprosto úžasný komentář :-)

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 26.04. 2023
| |
Krásné, originální, velké díky za překlad, čarodějky.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Díky za komentář, luiso.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 26.04. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 26.04. 2023
| |
tak jako první reakce na tohle mne napadlo "TY VOLE"
přes slzy nevidím na klávesnici
to je dobře, že ho zachránili
"všichni tři"? ... kde je ten Lucius?
tak snad anděl pomůže i Dracovi
díky :)
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Je to bomba, že? Anděla zachránili. A dokonce ho dali - tedy Hermionina krev - dohromady. Teď zbývá vyřešit Luciuse. Neboj, je zvalchovaný, ale anděl má léčivou moc.
Na Draca dojde. Ale nejdřív se musí všichni stáhnout, nabrat síly a vymyslet plán.
Díky za komentář, fido.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 26.04. 2023
|
Tak tato kapitola byla - úžasná, velkolepá, dechberoucí? Nemůžu se vzpamatovat. Tak oni to dokázali!
„Krev je život,“ zopakoval anděl. Kousl se do konečku prstu a rozmazal kapku opalizující krve bohů na čelo každého z nich. Zaplavila je energie a všichni tři se uklidnili. - A zatím to vypadá, že budou odměněni.
Moc se mi líbí biblické pojetí anděla, žádný dobrácký blondýnek v bílé říze z pohádek, ale někdo, z koho jde strach.
Narcisa je naprosto zrůdně šílená, stejně jako Lukrécie Bastableová.
Rozhodně to bylo fantasticky přeložené, na tom jste se musely nadřít jak na katedrále.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“ zalapal po dechu. „Jen jsem si myslel…“
„Nemyslete!“ utrhl se na něj Severus. „Hlídejte. Dělejte to, v čem jste dobrý.“ Prohrábl si rukou vlasy a šlehl pohledem po kouli. - No, tak tohle byl Harry jako vyšitý :-) Severus taky, i když se podle mě držel dost zpátky.

Díky, čarodějky!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Ano, ty andělovy tesáky nebudí důvěru. A taky jaký má vliv hlavně na ženy. Je to opravdu impozantní postava. Moc se mi líbilo, jak mu v očích zahrálo rošťáctví. Zdá se, že andělé dokážou být i, řekněme, hraví. V dodatku po konci povídky autor/ka uvede, odkud čerpal/a.
Moc se mi líbilo, jak do promyšlené pasti, vůbec celého problému, jsou zasazené kousky jako Harryho nepatrné zacházení s hadičkami a následná Severusova reakce. Všchno to působí tak reálně, živě, jako by to bylo skutečné.
Jsem moc ráda, že se líbí. Tohle je pro mě snad top kapitola.
Díky za komentář, denice.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 26.04. 2023
| |
Já... nevím, co říct. Co napsat. V hlavě mám vymeteno jako po propité noci. Pokouším se vzchopit a nějak poskládat do smysluplných slov svoje pocity z přečtené kapitoly.
Ale nejde mi to...
Na začátku tato kapitolovka vypadala všelijak, nevěděla jsem, co očekávat, ale toto?! :) Úžasné. Andělé jsou stejně milosrdní jako krutí...
Děkuju.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Ano, tahle povídka nemohla zůstat nepřeložená. A jsem ráda, že se nám podařilo zprostředkovat ji tak, že prožíváte to, co jsme prožívaly my.
Děkuju moc za komentář, Yuki.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 26.04. 2023
| |
Wow! No pani! To bylo neco. Nemam slov. Co se bude dit dal?
Dekuju!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
No, musí se dostat ven. Asi to nebude úplně bez problémů. Držme jim palce.
Díky moc za komentář, zuzule.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Denisa - 26.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: prodavacka - 26.04. 2023
|
To je úžasná kapitola, ještě teď se mi tají dech.
Děkuji Prodavačka
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Já děkuji za komentář, Prodavačko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: torong1 - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 26.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 26.04. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 26.04. 2023
| |
OOOkej, ked mi minule padla sanka, tak teraz mi padla az na podlahu, oci mam vypulene ako tenisove lopticky a myslienky sa zastavili na: ech???
PS celu tuto poviedku si ROZHODNE precitam znovu, ked bude komplet… kde to baby chodite na taketo skvosty? Klobuk dolu tentokrat ani zdaleka nevystihuje moj uzas.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 26.04. 2023
|
Tak na tuto povídku jsem narazila čirou náhodou. Většinou brouzdám na ffnet, ale k této jsem se dostala jaksi omylem. Asi za to může magie :)
Marně se pídím po něčem podobném. No, třeba mi osud přihraje další skvost.
Jsem moc ráda, že se líbí. Díky za komentář, katrin.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 26.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: onigiri - 27.04. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anetavillova - 27.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Hanisko - 27.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Tez - 27.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Radka - 27.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 28.04. 2023
|
Ty wago, v téhle povídce Narcissa zdatně konkuruje Tomovi... zotročení a zneužití anděla... no nazdar, by mne zajímalo, kdo všechno o tom ví a kdo všechno se na téhle těžbě podílí... Severus je tu božíííí jako vžddy. Lucius taky a Hermiona asi získá nějaké zajímavé talenty a schopnosti, že jo?

Harry taky super, jen to asi bude ještě náročný, než se zas dostanou z ministerstva a Cissa asi zjistí, že její těžební manufaktura byla odpojena... tímto se kajícně omlouvám všem andělům a bytostem, jenže ona to Narcissa fakt pojala jako těžbu, nechutnou těžbu a doufám, že za to shnije v pekle. To, že zachráněj Draca je snad jasný, přece si nemůže projít tím vším bez záchrany.

Lupinko, kam na tyhle skvosty chodíš? božííííí, prostě boží, zajímavá zápletka, skvělý překlad dua Marci-Lupinka.
Během posledních kapitol si furt říkám, ty wago, jak víte co překládáte, je to tak promyšlené a komplikované, že i češtině by jeden dumal, co že to vše je, když je takový přesah do fantasy.

Což mne vede ještě k většímu smeknutí před pány Medkovými, kteří vymysleli tak boží výrazy jako famfrpál, Bradavice a td.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 28.04. 2023
|
Ano, tady se povedli všichni. I ty záporné postavy. Narcisa je prostě něco a to ještě není konec. Šílenství Blacků ji neminulo. A Lucius je zde v podstatě oběť.
Polapení anděla asi nebylo jednoduché, museli na to použít něco zvráceného. Ale ještě ho nezachránili, ještě musí uniknout z ministerstva. Jen tak si odejít by asi nemohli. Ale k záchraně dojde. I Draca.
Taky myslím, že je to skvost. A klidně bych ho překládala pětkrát tak dlouhý. Jenomže skončí a přiznám se, že na příští rok nemáme takovouto pecku (zatím jsem na nic nenatrefila, a že hledám pilně), ale zase bude Severus a Harry, velmi pravděpodobně. Ty jsme už dlouho neměli. Zatím to však není jisté, tak ani nebudu říkat, která povídka (prostřední dcera ale zajásala, má ji hodně ráda).
Pánům Medkům patří veliký dík.
Děkuji moc za komentář, kakostko.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 28.04. 2023
|
To, že z toho ještě nejsou venku a že musí v bezpečí, ve zdraví a pokud možno nenápadně opustit všichni barák je mi jasné, takže na příští týden čekám trable.... a ještě musí odejít pokud možno s andělem a nebo on mávne křídli a frčí si někam sám? Narcissa tu zdatně reprezentuje hráblou rodinu Blacků, fuuuuuu

škoda, že není povídka 5x delší:-))) jsem zvědavá co bude příští rok za skvost a naznačuješ tím, tedy, že tahle povídka nám letos vystačí? to je tak dlouho a nebo bude mezitím další mnaminka? Severus a Harry je fajn, v tvém a Marci podání přežiju i Snarry, nebo snad Severitus? dopln si slintající smajlík.

děkuju moc, omlouvám se že poslední dobou komentuju s prodlevou, ale je toho nějak příliš kolem, čtu pilně, jen poflakuju komentování, to čestně přiznávám.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 29.04. 2023
|
Letos budou ještě dvě povídky - Marcin vánoční dárek, trochu parodie se Severusem v hlavní roli. A pak bude Chilord s netradičním Harrym a úžasným Dracem - ne slash. To se bude jevit taky jako sranda, ale jsou tam podtóny vážnějších témat. No a příští rok by to byl Severus a Harry, Severus v roli mentora. Pokud nenatrefím an něco, co by se mi líbilo víc. Ještě totiž pracujeme na Chilordovi, tak mám čas.
Taky toho mám poslední dobou moc. Už ani nečtu vše, co tady vychází. Takže chápu :)

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 28.04. 2023
| |
Kdo by to byl rekl, ze tato povidka dostane tak fylozoficky nadech?!
Vlastne jsem to mela po dialozich v klastere ocekavat, ale... no, z andela jsem mela skoro stejny strach jako nasi hrdinove. Podobna stvoreni nikdy nejsou "svata".
Ted si jen rikam, jestli je boj u konce. A pokud ano, jaka domacnost se s adelem v patach vytvori. :-)

Moc dekuji, behal z toho mraz po zadech.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 28.04. 2023
|
Ne, tito andělé rozhodně svatí nejsou :D (Nebudu spoilerovat, brzo bude jasné, proč to říkám.) Ale jsou magičtí a no, však uvidíme...
Boj ještě u konce není. Musí se dostat ven. A pak musí vymyslet, jak pomoci Dracovi. Zjevně ho Narcisa dopuje andělskou krví, a to mu jaksi nepomáhá. Bude to chtít něco jiného.
Díky moc za komentář, Gift.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: augustyna - 28.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Monie2 - 28.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 30.04. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: keti - 30.04. 2023
| |
Teda to byla jízda a anděl nebude jen dobrák ale pěkný kvítko

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.06. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: upirikaty - 30.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 12.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

dickgloucester: ( Lupina )06.06. 2023Kapitola 23.
dickgloucester: ( Lupina )31.05. 2023Kapitola 22.
dickgloucester: ( Lupina )24.05. 2023Kapitola 21.
dickgloucester: ( Lupina )17.05. 2023Kapitola 20.
dickgloucester: ( Lupina )10.05. 2023Kapitola 19.
dickgloucester: ( Lupina )03.05. 2023Kapitola 18.
dickgloucester: ( Lupina )26.04. 2023Kapitola 17.
dickgloucester: ( Lupina )19.04. 2023Kapitola 16.
dickgloucester: ( Lupina )12.04. 2023Kapitola 15.
dickgloucester: ( Lupina )05.04. 2023Kapitola 14.
dickgloucester: ( Lupina )29.03. 2023Kapitola 13.
dickgloucester: ( Lupina )22.03. 2023Kapitola 12.
dickgloucester: ( Lupina )15.03. 2023Kapitola 11.
dickgloucester: ( Lupina )08.03. 2023Kapitola 10.
dickgloucester: ( Lupina )01.03. 2023Kapitola 9.
dickgloucester: ( Lupina )22.02. 2023Kapitola 8.
dickgloucester: ( Lupina )15.02. 2023Kapitola 7.
dickgloucester: ( Lupina )08.02. 2023Kapitola 6.
dickgloucester: ( Lupina )01.02. 2023Kapitola 5.
dickgloucester: ( Lupina )25.01. 2023Kapitola 4.
dickgloucester: ( Lupina )18.01. 2023Kapitola 3.
dickgloucester: ( Lupina )11.01. 2023Kapitola 2.
dickgloucester: ( Lupina )04.01. 2023Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2022Úvod