Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Fair Weather From The North

Kapitola 19.

Fair Weather From The North
Vložené: Lupina - 10.05. 2023 Téma: Fair Weather From The North
Lupina nám napísal:

Autor: dickgloucester

Překlad: Lupina, Beta: marci

Banner: Jimmi

Rating: 13+

Originál: http://sshg-exchange.livejournal.com/318279.html

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 19. Cena

 

Hermiona si omotala vlasy ručníkem, ten, kterým se sušila, pověsila na radiátor a vklouzla do pyžama a županu. Byla vyčerpaná, ale když se konečně dostali do jejího domu, bylo pro ni důležitější se umýt než jít spát. Po všech těch nočních odhaleních, hrůzách a násilí byla dávka všednosti přesně to, co potřebovala. Otevřela dveře koupelny a po špičkách přešla k posteli, kde spal Harry. Spolu se Severusem důkladněji zacelili hluboké rány na Harryho boku a nadopovali ho lektvary proti bolesti a přípravky na doplnění krve, přesto bude trvat několik dní, než se dostane do formy. Přitiskla k němu přikrývku a byla vděčná, že se řezací kletbě nepodařilo zasáhnout něco důležitého.

Pak vylovila pod postelí bačkory a strčila do nich nohy. Ještě štěstí, že její pohovka byla pohodlná.

Do kuchyně ji přilákal tichý šramot. Severus, podle vzhledu také čerstvě po sprše, měl připravenou kávu a na sporáku míchal vajíčka. Kývl na ni.

„Dělám dost pro dva.“

„Jste velmi prozíravý, profesore Snape,“ poznamenala a posadila se ke stolu. V pyžamu a s jednou z Ronových kanonýrských mikin nevypadal příliš profesorsky.

„Ani ne. Jen mám hlad, a protože jste se tam nahoře pořád pohybovala, napadlo mě, že byste ho mohla mít taky.“

Unaveně se na něj usmála.

„Suriela jste ubytoval?“

Přikývl, pozornost věnoval hlavně vajíčkům. „Co nejlépe jsem zabezpečil vaši stodolu proti povětrnostním vlivům a přeměnil jsem pár přikrývek do něčeho proandělštějšího.“

„Je mi líto, že jsem ho tam strčila,“ povzdechla si Hermiona.

„Vaše stropy jsou jen tak tak v pohodlné výšce pro mě,“ podotkl. Vyndal z toustovače opečené plátky a položil je na dva talíře, načež naložil kouřící míchaná vajíčka. „I bez křídel měří asi dva a půl metru. Co jiného jste mohla dělat? Kromě toho říkal, že takové vymoženosti nepotřebuje.“

„Je jen zdvořilý.“ Hermiona si vzala sousto vajíček a spokojeně zasténala. „Bože, to je dobré.“

Severus se zazubil. To se jí líbilo. Vypadal tak normálně a přístupně – na hony vzdálený temnému čaroději z posledního boje.

„Už jste Pottera pořádně uložila?“

„Ano. Spí velmi tvrdě. Lucius?“

„Spadl do postele jako špalek.“

Hermiona si odfrkla a zasmála se. „No, vy si můžete vzít pohovku – ještě že je dost dlouhá – a já se schoulím do křesla. Dole mám nějaké deky, takže nebudeme muset nikoho rušit.“

Mlčky dojedli a mytí nádobí nechali na později. Kávu si vzali do obývacího pokoje. Hermiona šla k oknu.

„Už se skoro rozednívá.“

Otočila se a zjistila, že si Severus prohlíží její cédéčka.

„Hudba mi vždycky pomáhala uklidnit mysl,“ prozradil, když zasunul disk do přehrávače a nastavil hlasitost na nízkou úroveň. „Posadíte se ke mně?“ zeptal se, když Hermiona zamířila ke svému křeslu. Zaváhala. „Můžete mi věřit, Grangerová.“

„To vím, pane profesore.“ Posadila se vedle něj na pohovku a nechala mezi nimi malý odstup. Místnost naplnila tichá hudba. „Skladba ‚Mše v době války‘? Jak příhodné,“ poznamenala. „Zvláštní, i když – nikdy si nedokážu představit, že by Haydn byl někdy smutný, když ho poslouchám.“

„Rafael mi jednou vyprávěl pohádkový příběh o tom, že Haydn prostě sepsal hudbu, kterou mu zpívali andělé,“ pravil Severus. Odfrkl si. „Raději přisuzuji zásluhy lidské tvořivosti – zvlášť teď, když máme z první ruky poznatky o jiném druhu.“

Hermiona se zachvěla, namířila hůlku ke krbu a zapálila pod již položenými poleny podpal. Hudba přeskočila, ale ona měla hi-fi dobře hlídané a sbor pokračoval ve svých prosbách o milost. Pauza v rozhovoru se protáhla do rozpaků. Nakonec se rozhodla, že se půjde schoulit do křesla, a chystala se zvednout z pohovky.

„Slečno Grangerová.“ Severus si odkašlal. „Hermiono.“ Vzal ji za ruku. „Bojíte se mě po tom, co se stalo?“

„No… Ano, asi ano. Promiňte.“

„Podívejte se na mě.“

Jeho půlnočně černé oči, klidné a vážné, si ji pevně prohlížely.

„Dnes v noci…“ Znovu si odkašlal. „Dnes v noci jsem byl nucen přijmout pravdu, které jsem se dlouho bránil.“

Zhluboka se nadechl.

„Pokračujte,“ pobídla ho – chtěla, aby rozptýlil její znepokojení.

„Od kolébky nás kouzelnická i mudlovská kultura učí bát se tmy – učí nás, že je to říše zla, bolesti, hrůzy a smrti. A přece, když se nad tím zamyslíte, tak to z toho tak úplně nevyplývá. Vzpomeňte si na chvíle, kdy jste trpěla největší bolesti, kdy jste se nejvíc bála. Odpusťte – mučila vás Belatrix Lestrangeová ve tmě, nebo pod křišťálovými lustry Malfoyova sídla? Copak se kletby neprojevují stejně tak světlem jako neškodná kouzla?“

Severus odebral Hermioně hrnek s kávou a postavil ho na podlahu. Pak uchopil obě její ruce a jemně jí třel chladné prsty.

„A temnota,“ pokračoval. „Pomyslete na to, jak je příjemné ležet pozdě v noci v posteli, schoulená v tichu a tmě, jak se uvolníte a zbavíte se starostí dne. Pomyslete na to, jak toužíte po tmě jako po útočišti, když vám hlava třeští od napětí z celodenní práce.“

Mluví o sobě nebo o ní, uvažovala.

„Pomyslete na zářivou čerň havraních křídel a dejte ji do kontrastu s ošklivým fosforeskujícím… Já nevím…“

„Pevníkem rozpraskaným?“ nadhodila. Stiskla mu ruce a viděla, jak se mu ramena trochu uvolnila. „Myslím, že jsem pochopila, kam míříte, Severusi. Světlo a temnota – dvě strany téže mince.“

„Ani to ne. Považovat je za nějaké protiklady je omyl. Jednoduše řečeno, obojí je takové, jaké si je lidé udělají. Ti tři na ministerstvu našli jen to, co do temnoty sami přinesli. Temnota není sama o sobě zlá – jen jsme se rozhodli ji tak nazývat. Stíny nejsou vždy plné příšer – někdy jsou to jen stíny. A někdy představují bezpečí a útočiště.“

Hermiona si živě vybavila, jak ji držel a chránil, jak si její démoni udržovali odstup.

„Ale Harry…?“ zeptala se. „Jeho jste nechránil.“

Severus v rozpacích sklopil oči.

„Uznávám, že jsem riskoval.“

„To tedy ano,“ napomenula ho.

„Byl to docela bezpečný risk. Potter má zkušenosti se skutečnými monstry, dokonce i ve své vlastní mysli, a ví, co jsou zač. Lupin se dost chlubil tím, jak se Potter uměl bát ze všeho nejvíc strachu. Upřímně řečeno, nikdy o tom nezavřel ústa.“

„Bylo to od vás velmi statečné, že jste se vydal temnotě,“ odvážila se Hermiona.

Trochu trpce se usmál. „Ach, už dávno jsem si ochočil svá osobní monstra.“

Hermiona se snažila najít něco vhodného, co by řekla, ale místo toho mu zívla přímo do obličeje, protože jeho sevření rukou jí znemožnilo zakrýt si ústa.

„Promiňte!“

„Oba se potřebujeme vyspat,“ poznamenal. „Jste si jistá, že dáváte přednost křeslu před pohovkou?“ Poznala tón hlasu té nabídky – ‚prosím, neberte mi to, já jsem jenom zdvořilý‘ každého muže, kterého znala.

„Nevadí mi to. Mám své křeslo ráda.“ Znovu si vzala hrnek, než ho skopne na koberec. „A Severusi?“

„Ano?“

Naklonila se k němu a krátce ho jednou rukou objala. „Děkuji.“

ooOOoo

„Hermiono! Hermiono! Miono! Sakra, jsi tam? Pusť mě dovnitř!“

Výkřik, který Hermionu konečně probudil, doprovodila série neúspěšných záblesků a křik z krbu. Severus stále ještě spal spánkem spravedlivých, jednu ruku spuštěnou k zemi, a v místnosti byla zima. Vyštrachala hůlku ze svého kokonu z přikrývky a otevřela krb. Skrz něj se vřítil Ron.

„Díky Merlinovi za to!“ vykřikl a vytáhl ji z křesla do drtivého objetí. „Myslel jsem… Myslel jsem…“

„Rone, pusť mě – nemůžu dýchat – a přestaň blábolit. Co se děje?“

„Je to všude v novinách a – co tady ještě dělá?“

„To samé jako minule. Soustřeď se, Rone. Co je všude v novinách?“

„Na odboru záhad se strhla nějaká velká mela. Prý zmizeli čtyři bystrozorové a taky čtyři, co se o nich nemluví. A spousta škod. A bezpečnostní kouzelníci za pultem omráčení. A po tobě a Harrym nebylo ani stopy, a já myslel, že jste…“ Znovu ji objal.

„Rone! Jsme v pořádku! No, Harry je trochu zvalchovaný, ale v podstatě je v pořádku. A ty kluky z ochranky jsme po omráčení zkontrolovali, dokonce jsme na ně seslali polštářová kouzla, aby se při pádu nepotloukli.“ Zamrkala. „To už je to v novinách? To bylo rychlé.“

„Holoubková je čistokrevná,“ zamumlal Severus do polštáře pod obličejem.

„Bylo to zvláštní vydání,“ vysvětlil Ron, načež se vrhl do jejího křesla. „Znělo to jako něco, do čeho byste se s Harrym zapojili. Všude jsem tě hledal,“ dodal rozčileně.

Hermiona zaťala zuby. Opravdu se jí nechtělo zabývat se výčitkami, které si nezasloužila, a u Rona, jakmile se vypořádala s jeho bezprostřední a upřímnou starostí, nevyhnutelně následovalo ‚a co já‘.

„Rone, mohl bys mi udělat obrovskou laskavost a uvařit velký hrnec čaje a začít chystat nějaké jídlo?“ Dát mu volnost při shánění jídla byla jistá a spolehlivá metoda, jak ho dostat z tématu a z cesty. Postrčila ho ke dveřím a s úlevou si oddechla, když vyšel z místnosti. Jeho pokusy pokračovat v hovoru ignorovala. „Skvělé. Co mu řekneme?“

„Řekneme mu, cokoli budeme muset,“ odvětil Severus, stále ještě ležící na břiše, „abychom se ho zbavili.“

„Co? Všichni jsme málem umřeli a ještě to neskončilo, jo a mimochodem, mám ve stodole anděla?“

Cože to máš ve stodole?“ zeptal se Ron, který se vrátil a oháněl se dvěma různými balíčky čaje. „Do čeho jste ji to sakra zatáhl, Snape?“

Severus zamumlal něco, co by mu nejspíš vyneslo tisíc zdrávasů a vyčištění nočníků, kdyby to Rafael slyšel.

„Je to spíš obráceně,“ argumentovala Hermiona rozumně. „A teď, Rone – Ásám, prosím, a budeme potřebovat tu největší konvici a šest hrnků.“ Znovu ho vystrčila z místnosti. „Všechno se dozvíš, ale ne dřív, než se obléknu a dostanu do sebe kofein. Severusi – je načase se zase stýkat s méněcennými smrtelníky. Pohovka vás bude stále milovat, i když ji necháte chvíli na pokoji.“

Nahoře zaklepala na dveře volného pokoje a informovala Luciuse, že se chystá jídlo, a pak tiše otevřela své vlastní dveře. Svůj pokoj milovala. Nebyl vyveden v žádném zvláštním stylu – jen kusy nábytku, které si koupila, protože se jí líbily a hezky ladily se starými trámy na stropě, a spousta barev v závěsech, povlečení a polštářku na houpacím křesle. Bylo to veselé, ale ne křiklavé, a cítila se tu jako doma. Harry se pohnul.

„Kolik je hodin?“ zamumlal.

„Asi tři odpoledne,“ odpověděla. „Ne, nesedej si. Nejdřív se ti podívám na bok.“

Harry ji bez rozpaků nechal šťourat do jizev, které se mu táhly křížem krážem těsně pod žebry až k horní části stehna jako velké stopy po drápech.

„Ty to zvládneš,“ pravila nakonec. „Ale nenatahuj se a buď velmi opatrný při ohýbání a otáčení – jizvy jsou ještě citlivé. Budeš potřebovat nějakou pomoc při mytí?“

„Tak moc smrdím?“

„Ano, smrdíš. Ron dole chystá snídani a já nechci jíst s tvým odérem v nose, děkuji pěkně.“ Pomohla Harrymu posadit se. „Jo, a papíry už jsme udělali.“

Zasténal. „Asi jsem chtěl příliš mnoho, když jsem očekával, že si trochu vydechnu.“

„Možná ještě nějaké lejstro máme,“ poznamenala Hermiona a otevírala a zavírala zásuvky, aby našla čisté oblečení. „Oficiálně jsme spolu s těmi dvěma ‚nezvěstní v boji‘.“ V očích ji zaštípalo. „Tohle nesnáším, Harry. Proč se všechno musí řešit násilím a zabíjením? Je to tak nesmyslné.“

„Já vím,“ broukl. „Dobře, teď se podíváme, jestli se sám dostanu na záchod.“

„S tím ti pomáhat nebudu,“ podotkla Hermiona rozhodně. „Ale můžeš mi dát pět minut, abych si vyčistila zuby?“

„Bez problémů. Tak dlouho mi bude trvat, než se na záchod vůbec dostanu.“

„Mám tě ráda, Harry. Jsem šťastná, že jsi naživu.“

„Holky jsou tak sentimentální,“ odpověděl s úsměvem v očích.

ooOOoo

Samozřejmě, že se situace nijak neulehčila, když se v kuchyni objevil Lucius, který přišel jako poslední. Ron na něj s vrčením zaútočil a přitiskl ho ke zdi s hůlkou u krku. Severus s Harrym ho museli z nevzdorujícího Malfoye vypáčit a přidržet ho na židli, zatímco Hermiona kontrolovala, zda nemá čerstvé zranění způsobené Ronovým útokem. Pak se otočila a upřela na kamaráda pohled, který se naučila od samotné Molly Weasleyové.

„Ronalde Weasley! Co si myslíš, že děláš, když napadáš hosta v mém domě? Měl by ses stydět – já se stydím za tebe.“

Ron vyprskl a znovu se pokusil odhodit ruce, které ho spoutávaly. „Zbláznila ses, Hermiono? To je Malfoy! Vzpomínáš si, jak tam stál a díval se, jak tě mučí? Jak pomáhal Volde…“

„To stačí, Rone,“ přikázala chladně. „Buď se budeš chovat jako civilizovaný dospělý, nebo okamžitě opustíš můj dům. Co z toho si vybereš?“

Odmlčel se a Severus s Harrym ho pustili, i když zůstali v pohotovosti. Hermiona zkřížila ruce a ještě chvíli se na něj dívala, dokud si nevzdychl a nesesul se.

„To už je lepší. Všechno se dozvíš, jakmile budeme mít připravené jídlo, ale zatím se spokoj s vědomím, že nám pan Malfoy pomáhá s celou touhle šlamastikou. Nezapomněla jsem na válečné události o nic víc než ty, Harry nebo Severus – ale pan Malfoy projevil dostatečně dobrou vůli, abych nechala minulost minulostí.“

„Ale proč je do toho vůbec zapletený?“

„Protože je do toho zapletený Draco.“

„Mohl jsem tušit, že v tom bude ta fretka namočená až po krk…“

„Zapletený jako oběť, ty troubo,“ ozval se Harry a praštil Rona do hlavy. „Jako tvoje sestra, pamatuješ?“

Ronovi se stáhl obličej a vrhl na Luciuse další obviňující pohled. Nadechl se, aby znovu promluvil, ale Hermiona ho přerušila.

„Mohli bychom se teď chovat civilizovaně, prosím?“ požádala.

Ron pokrčil rameny. „Asi jo.“

„Dobře, tak mi udělej laskavost, ano? Naplň koš na polena v obývacím pokoji a pak odsuň veškerý nábytek od francouzských oken. Běž.“ Povzdechla si. „Promiňte, Luciusi.“

„Není třeba se omlouvat,“ odpověděl vlídně. „Ty urážky jste nezavinila vy.“

„Přesto se cítím zodpovědná, protože jsme v mém domě a on je můj přítel.“

„Touché, Hermiono. Takže odpuštění pro všechny?“

„Určitě. Dobře, jdu pro Suriela.“

Ačkoli byla obloha silně zatažená a země promočená, pro jednou nepršelo. Hermiona se na chvíli zastavila na zahradě a jen tak dýchala chladný vzduch – její tichý dům začínal být velmi přeplněný. Sněženky už byly skoro pryč, ale tu a tam se začínaly prodírat krokusy a jasmín nahokvětý stále kvetl. Přikrčila se, aby z Křivonožkova hrobu odklidila pár uschlých listů, a hluboce ji dojalo, když tam našla zasazené červenočerné andělské pírko. Ačkoli jí Surielova přítomnost otřásla do základů, zdálo se, že zná její srdce a záleží mu na tom, co v něm našel. Bylo opravdu znepokojivé, jak ji to k němu táhlo, jak přes veškerou úctu a údiv a někdy – upřímně řečeno – i nedůvěru cítila v jeho přítomnosti hlavně útěchu, a pokud by byla sama k sobě upřímná, i značnou přitažlivost. Utrhla větvičku jasmínu, zhluboka se nadechla a přešla přes trávník ke staré stodole, kterou koupila jako součást pozemku a nikdy se neobtěžovala ji opravit. Byla z kamene, s poněkud odřenou doškovou střechou a rozhodně působila malebně – s průvanem, krysami a vlhkostí k tomu. Cítila se hrozně, že tam anděla strčila.

Ale zdálo se, že andělé si umějí udělat pohodlí sami. Našla ho, jak si lebedí na polštářích, které matně rozeznávala jako bývalé ložní prádlo pro hosty, splétá starou slámu do fantastických tvarů a tiše si pobrukuje. Stěny byly bez škvír, podlaha suchá. Po krysách nebylo ani stopy.

„Dítě moje!“

Suriel s širokým úsměvem vyskočil na nohy a roztáhl křídla tak široce, jak jen to ve stísněných prostorách stodoly šlo. Hermiona, která si připadala jako komár, mu úsměv oplatila.

„Takže ses vyspal dobře?“

„Nespal jsem, dítě. Cítil jsem, jak hvězdy tančí a země dýchá. Naslouchal jsem tvým snům i snům ostatních.“

Nebyla si úplně jistá, co si o tom má myslet.

Sklonil se a jednou rukou jí sevřel tvář. „A procházel jsem se ve slunečním světle po tvé zahradě.“

„Viděla jsem,“ usmála se. „Máš hlad? V domě je jídlo a musíme probrat spoustu věcí. Ach… je to v pořádku. Myslím, že se vejdeš do obývacího pokoje, pokud se nebudeš snažit vstát, nebo… no, když už sis to tady tak hezky zařídil, mohli bychom všechno vynést ven.“ Odklusala ke dveřím a křikla nahoru do domu. Severus se objevil u okna a zvedl ruku na znamení souhlasu. Když se otočila zpátky, Surielovy neobyčejné oči se stále ještě mhouřily v úsměvu. „Copak?“ zeptala se.

„Potěšila jsi mě,“ odpověděl. „A tvůj oděv se mi také líbí.“

Hermiona rozpačitě škubla svým světle pruhovaným weasleyovským svetrem. „Možná to jednou řeknu dámě, která ho upletla. Bude nadšená. Ale když už mluvíme o oděvu, myslíš, že bys mohl…?“

Suriel se na sebe podíval. „Copak se ti nelíbím?“

„Ne! Chci říct ano! Chci říct… Jsi velmi… atraktivní. Jen nejsme moc zvyklí na to, aby lidé chodili nazí.“

Suriel vyhověl, omotal si deku jako jakýsi sarong a po chvilce přemýšlení ji proměnil ve zlatou látku. Možná bylo jen dobře, uvažovala Hermiona, že Ronův první pohled na anděla nezahrne celou dobře obdařenou podívanou. Už tak to vypadalo, že je skoro připraven se zhroutit.

Při společném jídle co dům dal, z nějž Suriel projevoval tak neskrývané potěšení, že se předháněli, kdo mu nabídne nové věci k ochutnání, seznámili Rona se vším, co se stalo. Když se mu zaplnil žaludek a překvapení z něj vyprchalo, inteligentně naslouchal a kladl relevantní otázky, čímž Hermioně vrátil důvěru v něj – přestože Luciuse úzkostlivě ignoroval a zůstával očividně napjatý. Nakonec odložil talíř.

„Jen jednu věc opravdu nechápu – mezi všemi těmi věcmi, které tak trochu nechápu – a to, jak tě vůbec chytili. Chci říct, že jsi neuvěřitelně mocný, nespíš, dokážeš vnímat, jak se lidé cítí a tak, takže, no, jak se chytá anděl?“

Surielova křídla poklesla a on se skutečně zatvářil rozpačitě.

„Tady je můj pád a zároveň moje sláva,“ odtušil a políbil Hermionu na temeno hlavy.

Opravdu, už si na jeho neustálé doteky téměř zvykla, i když nikdo jiný z přítomných z toho nevypadal nijak zvlášť nadšený.

„Já?“ překvapeně vykulila oči. „Jak jsem…?“

„Ne ty osobně, mé dítě, ale ostatní jako ty.“ Rozhlédl se a postupně si každého z nich prohlédl svýma zlatýma očima. „My, jak říkáte andělé, obvykle nemáme tělesnou podobu. Je pro nás těžké udržet si tento vzhled po dlouhou dobu – poutat se hmotou nám působí bolest. A přesto vás milujeme. Jsme k vám přitahováni vaší energií, životem a schopností tolik vynalézat a milovat. Přinášíte nám radost a my ji zdvojnásobujeme tím, že se s vámi dělíme o to, čím jsme.“

„Já to nechápu,“ řekl Ron. „Jak do toho zapadá Hermiona?“

Suriel se zašklebil a jeho tesáky se jasně ukázaly. Ron se opřel.

„Některé vaše ženy jsou nám obzvlášť milé,“ odpověděl anděl.

Ach jo, pomyslela si Hermiona.

Severus jí z druhé strany stiskl ruku, ačkoli jeho pozornost byla upřena na anděla. „Myslím, že vím, kam tvá řeč směřuje,“ poznamenal. „Je to velmi stará legenda. V Bibli je o ní několik zmínek a v knize Enochově je o ní konkrétnější vyprávění.“ Viděl jejich zmatek. „Ach, výhody klášterní knihovny a spousty času. Dobrá tedy: stručně řečeno, někteří z božích synů – andělů – se zamilovali do lidských dcer. Naučili tyto ženy kouzlům a zplodili s nimi děti.“ Vydechl. „Myslím, že se nám právě potvrdilo, jak se magie dostala do lidského rodu. Mám pravdu?“

Suriel se uznale uklonil. „I když nevím, co by mohl být ‚syn boží‘, je pravda, že jsme se s vámi snažili podělit o svou přirozenost výměnou za radost, kterou jste nám přinesli.“

„Ach, můj bože,“ vydechla Hermiona. „Agáta Blacková! Všechny ty řeči o tom, že je ‚dítětem světla‘ – ona prostě znala anděla, který ji zplodil!“

„Tak takhle tě dostali,“ zatvářil se Ron znechuceně. „Sexuální vějička. Takže nejsi tak nadřazená bytost, že ne?“

„Nebuď tak zlomyslný!“ utrhla se na něj Hermiona.

„A podívej se na sebe, jak jsi pod jeho vlivem připravená…“

„Buď zticha, Rone!“ houkl Harry.

„Ronalde, synu Arturův,“ pravil Suriel, „máš mé slovo, že tvé přítelkyni nikdy neublížím. Je ti drahá a já si jí také cením nade všechny hvězdy.“

Hermiona si všimla, že Ron má v očích slzy. Od chvíle, kdy se objevil, byl na pokraji zhroucení, uvědomila si, a nejen kvůli Luciusovi. V záblesku prozření vstala a šla ho obejmout. „Tady jde o Ginny, že?“

„Našli jsme ji, Miono,“ přiznal nešťastně. „Někdo ji pohodil na kraji cesty. Je docela katatonická, prostě chřadne.“

„Ach, Rone, proč jsi nám to neřekl hned?“

Harry si zabořil hlavu do dlaní.

„Tohle způsobila moje krev?“ Surielův obličej ztvrdl. „Ale ona ji vypila dobrovolně.“

„Ne, vlastně si myslím, že to neudělala,“ odvětila Hermiona. „Nebo alespoň ne vědomě. Dal jí to někdo, komu důvěřovala.“

Andělovi se po tvářích rozlily slzy. „Nepřišel jsem sem rozsévat zkázu,“ pravil nešťastně.

„Ne, to zvládneme dost dobře sami,“ opáčil Severus. „I ty jsi v tomhle případě oběť.“

Rozhostilo se ticho, až na zvuk Ronova a andělova pláče. Pak poprvé od chvíle, kdy si spolu sedli, promluvil Lucius.

„Když jsem byl malý, moje prababička Alžběta recitovala jednu báseň. Moc si z ní nepamatuji, ale jeden verš zněl ‚slzy anděla vyléčí všechny neduhy‘. Mohla by to být pravda? Doslovná pravda předávaná po tisíciletí, a ne jen nějaká metafora?“ Vykouzlil lahvičku a podal ji Surielovi. „Nemohl bys ušetřit pár slz pro sestru tohoto mladého muže?“

„Jsi moudrý, Zářivý,“ pravil anděl. Přiložil si lahvičku k tváři a pak ji plnou jiskřivých slz podal Ronovi, který po ní chňapl a vyškrábal se na nohy.

„Já… Já… Musím jít a pokusit se…“ Rozběhl se ke dveřím. „Děkuji.“

Harry ho následoval.

ooOOoo

Hermiona se postavila na nohy a začala uklízet jídlo. Seškrábala jeho zbytky do jedné ze servírovacích misek, naskládala talíře a postavila je na tác. Vedle nich položila sklenice. Nezdálo se, že by toho bylo moc co říct. Zvedla tác a loktem otevřela dveře. Venku křupala tráva a její dech se srážel ve vzduchu. Vzhlédla k noční obloze a uviděla nad sebou nekonečné množství hvězd, každé souhvězdí známé a majestátní, a usmála se. Možná v tom všem přece jen byl paprsek naděje. Pokud by se podařilo vyléčit Ginny, pak se to možná podaří i Dracovi, a pak by mohli najít způsob, jak Suriela osvobodit… Odložila tác na kuchyňský stůl a vrátila se do stodoly, kde Severus s Luciusem sbírali všechno ostatní.

„Je krásná noc,“ pobídla je, „pojďte se podívat.“

Chvíli stáli pod baldachýnem světel, dokud se Hermiona nezačala třást.

„Je vám zima,“ poznamenal Severus.

„Ano, ale to není tím. Je to…“

Suriel vycenil zuby a zasyčel.

„Mozkomorové!“ vyprskl Lucius.

Hermiona chytla anděla za paži. „Už zase!“ zvolala. „Jsme dobře chránění a já nedovolím, aby znovu kohokoli ohrozili.“

Když se na ně hejno mozkomorů, v noci téměř neviditelných, vrhlo, ucukli, přestože věděli, že jsou v bezpečí.

„Moji bratři,“ vydechl Suriel nešťastně.

„To už jsi říkal,“ poznamenal Severus. „Myslel jsem, že mluvíš o jiných andělech, kteří byli zajati, ale… Myslíš…?“ Gestem ukázal na kroužící obludy.

„Stejně jako skutečně nežijeme, alespoň podle vašeho chápání,“ vysvětloval jim anděl, „tak ani nemůžeme zemřít. Tímto se stáváme, když nám bylo všechno odejmuto. Tam, kde my toužíme dávat, jsou oni samá prázdnota, jen hladoví po všem, co ztratili, plodí hlad za hladem, až se množí a množí, uvězněni na této úrovni existence bez oddechu, neschopni se nasytit.“ Znovu zasyčel. „Prokazujete jim laskavost, když je ničíte.“

Hermiona ho zatahala za paži.

„Právě teď nic neničíme. Pojď do domu – nějak tě tam nacpeme. Neměl bys být sám. Ne dnes v noci.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: elllie9 - 10.05. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anetavillova - 10.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 10.05. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ell - 10.05. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 10.05. 2023
| |
Rita ... čistokrevná ... kam až ta korupce sahá a kdo je zapleten
super rozprava o temnotě a světle :)
Harry a vstávání
Ron ... furt předsudky, ale snad to bylo strachem o sestru ... slzy anděla
nějak vynechali Draca - nepotřebuje ten pomoct rychle?
a výskyt mozkomorů odhalen
nějak mi nesedí posedlost geneticky vytvořit dokonalého člověka (Blackovi) ... když i anděl může mít děti - to je dokonalé ne :)
díky

malý překlep:
Byla to docela bezpečný risk.
a tohle jsem nepochopil ??? "neberte mi to" ... co?
Poznala tón hlasu té nabídky – ‚prosím, neberte mi to, já jsem jenom zdvořilý‘ každého muže, kterého znala.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.05. 2023
|
Draca nevynechali, čekají na čistý vzduch - nevědí, co dokáže Narcisa pod lektvarem. Taky musí pořádně nabrat síly, aby mohli případně bojovat.
Ta posedlost - Agáta byla poněkud šílená a pokřivila své děti tou čistotou, ale ztracen zůstal fakt, že ona je potomek anděla. Aspoň tak jsem to pochopila. Takže Blackovi šli po čistotě a v podstatě se od ní vzdalovali. Dobře jim tak.
Akorát Draco, chudák, kvůli tomu trpí.
Povětrní andělé, to je představa, co? :D
Překlep opraven, děkuji.
Severus se nechce vzdát té pohovky, i když ji nabízí. To je to. Ta pohovka.
Díky moc za komentář, fido. Těší mě, že se líbí.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 10.05. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 10.05. 2023
| |
Prostě paráda... nová várka otravných mozkomorů jsou vlastně "vysátí" andělé (takže kolik jich vlastně takto zneužili, než naše partička zachránila Suriela?). Prostě paráda!
Doufám, že andělovy slzy Ginny pomohou... i když u Draca to asi bude chtít něco víc, řekla bych.
Taky zajímavé, že Lucius byl nazván 'Zářivým', a andělovou zkázou jsou ženy... se specifickými vlastnostmi, jestli se to tak dá říct... :)
Netroufám si odhadovat, kam se to bude vyvíjet, takže se nechám vést.
Děkuju Lupino a marci :)
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.05. 2023
|
Co se týká slz, taky jsem byla na pochybách, že pomohou. Draco nezemře, není třeba se bát.
Co se týká počtu mozkomorů, no, je to děsivá představa, že je to opravdu počet zahubených andělů.
No, moc kapitol nás už nečeká, tak už brzy budou záhady odahleny.
Děkuji moc za komentář, Yuki.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: keti - 10.05. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 10.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 10.05. 2023
| |
Takže mozkomorové jsou zničení andělé? To je zajímavá myšlenka… A andělé přinesli na zem magii… Až se mi z toho točí hlava, co možností a souvislostí tahle informace přináší.
No nic, zpátky k prozaičnosti – Ron je prostě vždycky Ron :-) Zbrklost a předpojatost bez vyslechnutí argumentů – a ani pak nepřichází stoprocentní přijetí. Ne v případě Luciuse. I když, pokud zaberou andělovy slzy na Ginny, je tu naděje, že by se odvěká rivalita Weasleyů a Malfoyů mohla minimálně snížit.
Budu se opakovat, ale ta povídka je opravdu geniální. Nemůžu se jí nabažit, nemůžu se dočkat další kapitoly. Velikánské díky, Lupinko a Marci!
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.05. 2023
|
Kolik jen andělů museli zničit, že? Je ironické, že na počátku každého kouzelnického rodu stojí mudlorozený. To by otřáslo jistě čistokrevnou ideologií.
Ron se na Luciuse vrhnul jak neandrtálec, ale Lucius projevil vysokou míru zdrženlivosti. Naštěstí, jinak se to mohlo vyhrotit. Ale můžeme Rona malinko omluvit starostí o Ginny.
Moc děkuji za komentář, Jacomo.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: scully - 10.05. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 10.05. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 10.05. 2023
|
Další brilantní kapitola! Vznik mozkomorů je velice originálně vysvětlený. A další návaznost na Bibli, to mě hodně baví. Noční rozhovor mezi Severusem a Hermionou byl pravé pohlazení po duši. - „A temnota,“ pokračoval. „Pomyslete na to, jak je příjemné ležet pozdě v noci v posteli, schoulená v tichu a tmě, jak se uvolníte a zbavíte se starostí dne. Pomyslete na to, jak toužíte po tmě jako po útočišti, když vám hlava třeští od napětí z celodenní práce.“
Přes jeho zbrklost je mi tu Ron docela sympatický, i když je nebelvír do morku kostí :-) Kéž by se už všechno obrátilo k dobrému a dokázali pomoct kromě Ginny i Dracovi.
Hodně mě pobavil Lucius, když pomáhal Severusovi uklízet po jídle, to je kouzelná představa:-)
Díky.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.05. 2023
|
Ty návaznosti na Bibli mě hodně zaujaly - i názvy kapitol jsou části veršů. Vše bude vysvětleno v dodatku po poslední kapitole. Autor/ka se k tomu vyjádří.
Právě kvůli této scéně Severuse a Hermiony se mě hodně líbilo při opakovaném čtení, jak Severus v minulé kapitole přijal svoji temnotu. Po tolika letech boje přijal, kdo je. A přijal, že to není zlé.
Děkuji moc za komentář, denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 10.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 10.05. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 10.05. 2023
| |
Opravdu originální pojetí příchodu magie a vzniku mozkomorů, to se čistokrevní pěkně vypořádali se svými prapříbuznými;)
Díky, čarodějky, za překlad, netrpělivě vyhlížím, co bude dál:)
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
|
Ano, kdyby čistokrevní tušili... Asi by se divili.
Děkuji za komentář, luiso.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 10.05. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reni38 - 10.05. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Monie2 - 10.05. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 11.05. 2023
|
Až dnes mi došlo, proč je na banneru anděl a ještě s planoucími křídli, což jsem na začátku brala spíš metaforicky a ono prd:-)

Ronald opět boduje, jako chápu, že se bál o Ginny, ale obvykle kromě úvodního ječení rovnou blábolí co se děje a teď napadl Luciuse, opakovaně, má pindy na Severuse... Ještě že ho Hermiona postavila do latě a Harry taky fajn.

Slza anděla léčící vše... och:-)))
Kéž je to cestou i pro Draca a jeho uzdravení, stává se z něj tedy pomalu anděl? a neco to se to vlastně děje, kromě šíleného experimentu "milované matky"

Vědomí, že mozkomoři jsou zabití andělé je děsivé, hlavně, když je jich ten u nich tolik... kdopak vraždí tolik adělů? to Narcissa a nebo se to děje dlouhodobě se souhlasem ministerstva?

Jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet a jsem ráda, že Suriel přespí v domě. Jeho okouzlení Hermionou je zajímavé a chápu, že to mužské obyvatele domu děsí:-)

Lupinko, Marci, moc děkuji za dokonalý překlad.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
|
Ha, tak jak odpovědět a nespoilerovat. V něčem máš pravdu, něco se vysvětlí, a něco ne. A právě to ne - třeba to nebývalé množství mozkomorů - mě trápí. Ale povídka to není dlouhá, nevešlo se do ní vše. Nicméně, třeba se někdy někomu stane indpirací a téma rozvine.
Ron je prostě Ron, stejně ho tu mám ráda. On Lucius je bolavé místo, když dal Ginny ten deník.
Suriel je na banneru, trochu jsem trnula, jestli to neprozrazovalo děj. Ale ne a to je dobře.
Uvidíme, co Suriel ještě dokáže - nemůže být jen okouzlený Hermionou, že.
Děkuji moc za komentář, kakostko.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 11.05. 2023
|
Já myslím, že nějakej maliiiiinkej spojleříček bys i mohla, neeee? nebo ne:-( smutnej smajlík, fnuk...

propracované to je. Suriela na banneru jsem brala jako symboliku, když jsem pak četla v jakejch stračkách Draco je... takže mne nenapadlo čekat, že fakt anděl... jsem zvědavá, co ještě předvede.
Jako chápu, že Lucius a Ginny a Ronald je neuralgickej bod, ale když se přes to přenesl Harry, tak bych čekala, že Ron rozhodně, ale on byl vždy takovej jednodušší, co se týká vzplanutí, ikdyž Harry mu zdatně sekundoval. Napsala autorka ještě něco zajímavého?
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
|
Jsem ochotná dát jeden spoileřík - Draco nezemře :)
Našla jsem konečně, že je to autorka (podle nicku jsem si nebyla jistá), že vystupovala i pod jménem richardgloucester, ale nic většího od ní jsem nenašla. Třeba se někomu poštěstí nějaký nález.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
| Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 11.05. 2023
| |
já si myslím, že nemuselo být zavražděno/zneužito mnoho andělů (navíc mají hroznou moc a sílu - ale i slabost pro ženy :D ) ... je jim odejmuto - to může i nějaká vyšší moc za přečin
nevím zda se můžou množit/dělit :)
"nemůžeme zemřít. Tímto se stáváme, když nám bylo všechno odejmuto. Tam, kde my toužíme dávat, jsou oni samá prázdnota"
-.-.-
možná se jím mohl také stát, kdyby ho nezachránili :)

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 11.05. 2023
| |
Hm, tak sa mi potvrdila aspon hypoteza o dementoroch. Smutne a zamotane… slintam a cakam na dalsiu cast ako pes na kost ;))))
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
|
A to mě těší, že se líbí, katrin.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 11.05. 2023
| |
Zajimava myslenka s temnotou, sama si to budu muset nechat projit hlavou...
Autorka to ma vymyslene do detailu, jen co je pravda. Telesna a dusevni laska byla uz pro mnohe lidi zkazou, proc tedy ne pro andela. :-) Vsechno to do sebe krasne zapada a prestoze je to magicky pribeh, vse dava smysl. Opravdu skvela povidka!
Moc a moc za ni dekuji...
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.05. 2023
|
Chtěla bych napsat, že i andělé jsou jen lidi, ale asi by to neznělo dobře :D A anděly přitahují jen některé ženy - ty výjimečné, dobré. Takže se jim není co divit.
Ta temnota je silný moment. Boj byl strašný, ale to vysvětlení Hermioně, to je jako usmíření.
Díky za komentář, Gift.

Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 11.05. 2023
Tak to je něco.
Poslední dobou jsem měla nejen časově náročné období, na čtení vůbec nebyl čas, ale už jsem nutně potřebovala znovu utéct do světa fanfikce a fantazie, kterou probouzí. A zjišťuji, že nějak nemám slov. Tato povídka je velmi odlišná od všeho, co jsem kdy četla.. Svým způsobem z ní jde až úzkost, ale zároveň si během chvíle oblíbím hlavní postavy s jejich charaktery a nemůžu se dočkat, až si budu moct číst pokračování.. Mozkomoři jako umučená a zohyzděná existence andělů nebo alespoň to, co z nich zbylo.. Nemohla jsem si pomoct a hned jsem si vzpomněla na Pána Prstenů a na to, jak mučením Elfů vznikly první skřeti..
Nějak pořád nevím, co si o Surielovi mám myslet.. ale nechám se překvapit.. celou dobu příběhu myslím na Draca a doufám, že se uzdraví..
Moc děkuji za překlad I za práci s ním spojenou.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 11.05. 2023
| |
A jsem do příběhu tak zažraná, že jsem se zapomněla přihlásit.
Re: Kapitola 19. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 12.05. 2023
|
Vlastně je to tak, mozkomorové se vznikem podobají skřetům. Teď poslouchám Pána prstenů - už po několikáté - a tam mě občas napadne podobnost s HP. Třeba Mordor a temný pán, o kterém se nemluví.
Tato povídka se běžným ze světa HP vymyká, proto jsem hned věděla, že ji musím přeložit. A docela lituju, že není aspoň několikrát delší. Protože Lucius, který přišel o nadutost, Severus, který byl v klášteře a konečně se snířil s tím, kým je, trio, které není na zabití, a k tomu andělé, to by bylo něco.
Díky moc za komentář, TaraFaith. Říkala jsem si, že tvůj nick jsem už dlouho neviděla, je dobře, že jsi zpět, třeba jen na skok. :)

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: augustyna - 12.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Tez - 12.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Tarceminka - 12.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 13.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Radka - 14.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.06. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: upirikaty - 30.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 12.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

dickgloucester: ( Lupina )06.06. 2023Kapitola 23.
dickgloucester: ( Lupina )31.05. 2023Kapitola 22.
dickgloucester: ( Lupina )24.05. 2023Kapitola 21.
dickgloucester: ( Lupina )17.05. 2023Kapitola 20.
dickgloucester: ( Lupina )10.05. 2023Kapitola 19.
dickgloucester: ( Lupina )03.05. 2023Kapitola 18.
dickgloucester: ( Lupina )26.04. 2023Kapitola 17.
dickgloucester: ( Lupina )19.04. 2023Kapitola 16.
dickgloucester: ( Lupina )12.04. 2023Kapitola 15.
dickgloucester: ( Lupina )05.04. 2023Kapitola 14.
dickgloucester: ( Lupina )29.03. 2023Kapitola 13.
dickgloucester: ( Lupina )22.03. 2023Kapitola 12.
dickgloucester: ( Lupina )15.03. 2023Kapitola 11.
dickgloucester: ( Lupina )08.03. 2023Kapitola 10.
dickgloucester: ( Lupina )01.03. 2023Kapitola 9.
dickgloucester: ( Lupina )22.02. 2023Kapitola 8.
dickgloucester: ( Lupina )15.02. 2023Kapitola 7.
dickgloucester: ( Lupina )08.02. 2023Kapitola 6.
dickgloucester: ( Lupina )01.02. 2023Kapitola 5.
dickgloucester: ( Lupina )25.01. 2023Kapitola 4.
dickgloucester: ( Lupina )18.01. 2023Kapitola 3.
dickgloucester: ( Lupina )11.01. 2023Kapitola 2.
dickgloucester: ( Lupina )04.01. 2023Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2022Úvod