Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ruku na to, část třetí

Přemístili se do Harryho chalupy, kde Harry Snapea okamžitě usadil a dal mu k jídlu polévku a tousty. Pak mu přikázal, aby si šel lehnout, a překvapilo ho, že mistr lektvarů neprotestoval a podřídil se.

Snape spal hlubokým spánkem, večer se probudil na dost dlouho, aby ještě něco snědl, ale hned zase usnul a spal až do rána. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde a s kým je. Cítil se odpočatý jako už dlouho ne.

Bál se sejít dolů. Co mu Harry řekne? Hluboce se styděl, vstal a rozhodl se, že bude lepší mít to za sebou.

Jeho syn seděl u snídaně a četl si Timesy. Další místo bylo připraveno pro něj.

„Děkuji,“ podařilo se Snapeovi říct, „už tě nebudu víc obtěžovat…“

„Neobtěžuješ mě,“ Harry složil noviny, „podívej, nevím, jestli se nám někdy podaří přijít na kloub téhle věci s otcem a synem, ale MŮŽEME zkusit být ‚přátelé‘, ne? Zůstaneš tady. Teď by sis mohl sednout a nasnídat se, nebo ZALETAXUJU Molly a řeknu jí, co se stalo.“

„To je krutý a neobvyklý trest,“ zabručel Snape, ale posadil se. „Vidím, že jsi po mně zdědil aspoň trochu zmijozelskosti."

„No ano,“ souhlasil Harry přívětivě, „Klobouk mě opravdu chtěl dát do Zmijozelu. Měl jsem ho nechat, bylo by to pro nás mnohem jednodušší, kdybych to udělal. Ale co se stalo, nedá se odestát.“

Snape si ukrojil malé sousto nadýchané omelety a bojoval se svou pýchou.

„Nebudu tady, abych se na tobě přiživoval,“ řekl rozzlobeně, „nechci charitu.“

Harry potřásl hlavou. „To od tebe nečekám,“ odpověděl klidně, „jestli chceš, Fred a George mají kromě svého obchodu s žerty i výzkumnou laboratoř. Potřebují někoho, kdo by pro ně vařil. Je to práce na volné noze, ale je to práce. A mohl bys mi pomáhat s mými OVCEMI, abys zaplatil za své živobytí. Mám v plánu jich ještě pár získat.“

Zvažoval, že navrhne, aby zveřejnili jejich biologický vztah. Jako otce Harryho Pottera by Snapea nejspíš zaplavily pracovní nabídky - přece jen BYL velmi nadaný mistr lektvarů. Věděl však, že by se Snape opravdu urazil, kdyby něco takového navrhl, a vážil si ho za to, že nechce využít situace.

Snape se dál vzpíral. „Já ne… chci říct… dospělí se mají starat o děti, ne naopak.“

Harry se smutně usmál, v myšlenkách zabloudil do doby, kdy se o něj naposledy starali.

„Dlouho jsem dítětem nebyl. Ne od té doby, co jsem zůstal u Dursleyových.“

Snape zvedl obočí a jeho tvář se začala vracet k obvyklému úšklebku. „Trocha těžké práce a občas pohlavek nikoho o dětství nepřipraví.“

„Bylo to horší a snažím se ti to říct už roky!“ utrhl se Harry, „jenže ty jsi nechtěl slyšet nic, co by odporovalo tvému přesvědčení. Tak pojď, ať to máme za sebou. Jen se mi podívej do hlavy a uvidíš, jak jsem byl hýčkaný a rozmazlovaný. Co u Dursleyových OPRAVDU znamená trocha těžké práce a pohlavek."

Zaskočený Snape couvl. „Nemyslel jsem to takhle…“

„Ale myslel,“ zařval Harry, „podívej se na mě. Vlez mi do hlavy. Když máš odvahu mě obvinit, měj také odvahu si ověřit fakta. PODÍVEJ SE NA MĚ!“

Snape se velmi neochotně pokusil vstoupit. Když nenašel žádné zvednuté štíty, pomalu postupoval do Harryho mysli.

Vzpomínky proplouvaly kolem. Malé, třesoucí se dítě ležící v přístěnku pod schody. Pětiletý Harry, který si spálil ruce na horké plotně, když vařil snídani pro své příbuzné, a za odměnu dostal půlku míchaného vajíčka. Osmiletý Harry, který na celou noc uvízl na střeše po čištění okapů, protože mu bratranec ukradl žebřík, a pak ho hodili do přístěnku, protože druhý den ráno neudělal snídani. Malý, vychrtlý a vyhladovělý Harry, který přišel do Bradavic a na uvítací hostině poprvé v životě zažil, jaké to je mít plný žaludek. Zavřený za mřížemi. Vysmívaný Marge.

Víc než přemíra špatných vzpomínek, vzpomínek, které by žádné dítě nemělo mít, Snapea zarazil nedostatek těch šťastných. Žádné narozeninové oslavy. Žádné vánoční dárky. Žádné čtení, mazlení nebo ukládání do postele. Žádní přátelé až do Bradavic, a i pak jen málo věrných. Jakoukoli zábavu na hradě vždycky podkopávala neustálá hrozba Voldemorta.

Ale co ho skutečně zničilo, byla vzpomínka na malého jedenáctiletého kluka, který seděl v tak známé učebně, připravený vydat ze sebe to nejlepší a dychtivý se učit. Pozoroval sám sebe, jak z chlapce brutálně vytlouká jakoukoli radost, kterou mohl mít z lektvarů. Viděl sám sebe, jak se chová úplně stejně jako Dursleyovi, a uvědomil si, že pro Harryho by volba mezi životem s ním a s Dursleyovými vůbec nebyla volbou.

Přesto mu Harry dal další šanci. Vzal ho k sobě domů.

Zachvěl se, když se stáhl a bezvládně se zhroutil do křesla. Jasně zelené oči se do něj vpíjely, vyzývaly ho, prosily ho.

„J…já…“

Harry si povzdechl. „Neobtěžuj se. Nemusíš se za nic omlouvat. Jen… jen přestaň říkat, že jsem hýčkaný a rozmazlovaný. Vím, že mi v Bradavicích procházely věci, které mi procházet neměly, ale tíha, která mi byla naložena na bedra v okamžiku, kdy jsem tam vstoupil, to víc než vynahradila. Myslím, že moje matka by měla řediteli školy ohledně mé výchovy co říct.“

„Nejdřív by ho bombardovala Huláky, než by ho vyřídila osobně,“ souhlasil Snape, „a pak by se pustila do mě.“

„To si nemyslím," přerušil jeho provinilé myšlenky Harryho tichý hlas, „protože ze všech lidí v Bradavicích jsi mě navzdory svým chybám chránil právě ty. Ne ředitel, ne profesorka McGonagallová – byl jsi to ty. K čemu byly Brumbálovy neurčité rady a dědečkovské chování, když neudělal nic, aby mě ochránil? Laskavost, kolejní body a privilegia neudělaly pro mé přežití vůbec nic, ale ty jsi mě rozzuřil tak, že jsem začal trénovat, a chránil jsi můj život, když jsem se ještě nedokázal bránit sám.“

„Minerva se snažila…“

„Já vím,“ ujistil ho Harry, „vycházíme spolu dobře - vlastně ji každou chvíli čekám na šálek čaje - ale jde mi o to, že i když ses zachoval hrozně, stejně jsi mě zachránil. Udělal jsi pro mě víc než spousta lidí, kteří se ke mně chovali hezky, ale nehnuli prstem, aby mě něco naučili nebo mě bránili. Kvůli tomu, jak ses choval, mi trvalo velmi dlouho, než jsem to pochopil.“

Snape zbledl, když se Harry zmínil, že přijde zástupkyně ředitele, a necharakteristicky se sesunul do křesla právě ve chvíli, kdy se do místnosti přiletaxovala Minerva McGonagallová. Přál si, aby se země prostě otevřela a pohltila ho - cítil se hluboce zahanben.

„Ahoj, Harry… Severusi?“

Překvapeně přelétala pohledem mezi Harrym a Snapem. Harry jí z tváře vyčetl, že zoufale touží zeptat se ho, proč s ním u snídaně sedí jeho nejnenáviděnější profesor.

„Dobrý den, profes… Minervo. Profesor Snape sem včera dorazil a nějakou dobu tu zůstane.“

Přikývla, ale na čele se jí objevila vráska, když pohlédla do tváře svého bývalého mladého kolegy.

„Od té doby, co jsi odešel, mi chybělo naše hašteření, Severusi,“ řekla opatrně. „Nevypadáš moc dobře, jestli nevadí, že to říkám.“

Když se jí nedostalo zřetelné odpovědi, přistoupila k němu a položila mu hřbet ruky na čelo.

„Chlapče, máš horečku!“ vykřikla.

Harry přimhouřil oči a vstal, aby ho znovu zkontroloval, a opakoval její zkoušku. „Ano, máš horečku," potvrdil, „proč jsi nic neřekl? Pojď, pomůžu ti zpátky do postele. Minervo, byla bys tak laskavá? Došly mi lektvary proti horečce, možná by madam Pomfreyová měla jeden nebo dva navíc?“

xxx

O deset minut později už Snape ležel zpátky v posteli, ani neprotestoval proti povyku, který kolem něj obě čarodějky dělaly, a byl napájen lektvary proti horečce. Madam Pomfreyová provedla diagnostické kouzlo.

„Podvýživa, vyčerpání, dehydratace - máš lehkou chřipku, Severusi, ale vzhledem ke stavu, v jakém se nacházíš, na tebe působí víc, než kdybys byl zpočátku zdravý! Co se to pro všechno na světě stalo?“

Snape neodpověděl, upadl do neklidného spánku. Harry, který s rukama složenýma na prsou z kouta pokoje sledoval dění, si povzdechl.

„Včera jsem ho šel navštívit a našel jsem ho ve studeném, prázdném domě. Když jsem si všiml, jak špatně vypadá, přiznal, že nemohl najít práci a peníze mu došly už před několika týdny. Vzal jsem ho sem. S ředitelem školy jsme se oba pohádali, takže jsem nevěděl, že opustil Bradavice, a on ho nechtěl prosit o pomoc. Omlouvám se, madam Pomfreyová, měla jsem vás zavolat hned, ale včera se nezdálo, že by byl nemocný.“

„Možná nebyl,“ ujistila ho lékouzelnice, „neobviňujte se, pane Pottere. Udělal jste dobrou věc. Nechám tu nějaké lektvary, které si má Severus vzít, jakmile se probudí, a večer a zítra ráno ho zkontroluji. Kdyby se mu přitížilo, nečekejte, ale okamžitě mě zavolejte. Tu chřipku bych vyléčila během několika hodin, ale jeho oslabený stav ji komplikuje.“

„Chceš, abych tu zůstala, Harry, a pomohla ti s péčí o něj?" zeptala se Minerva.

„Máš povinnosti na hradě,“ odpověděl Harry, „budeme v pořádku.“

xxx

Albus Brumbál čekal na ošetřovně se studentem druhého ročníku, kterému se podařilo zlomit si nohu tak, že zakopl o brnění.

Když se jeho zástupkyně a lékouzelnice vrátily, Poppy se rychle postarala o mladíkovu kost a řekla mu, aby se pár dní šetřil a nevrážel do další hradní výzdoby.

„Překvapilo mě, že jste vy dvě zmizely,“ usmál se ředitel, „to se vám nepodobá, abyste se v pracovním dni vytratily ke Třem košťatům na skleničku.“

„My jsme se ‚nevytratily‘,“ odsekla Minerva, „jestlipak víš, jak Severus žije od té doby, co odsud odešel, Albusi? Je velmi nemocný. Co jsem ho viděla naposledy, musel zhubnout nejmíň o deset kilo.“

Ředitel zbledl. „Cože?“

Poppy přikývla. „Podvýživa, dehydratace. Jeho tělo už nemělo žádné rezervy.“

„Kde… kde je?“ ptal se Brumbál zoufale, „nikdy jsem nechtěl… kdybych věděl… kde je, Poppy? Proč jsi ho nepřivedla sem?“

„Harry ho včera našel v Tkalcovské uličce. Momentálně bydlí u něj. Nezdá se, že by tě teď měli zrovna moc rádi.“

Ředitelovy oči ztratily jiskru a čarodějky s údivem spatřily v jeho očích slzy.

xxx

Snape se rychle cítil lépe. Lektvary, které mu Poppy přikázala užívat, mu velmi pomohly a druhý den ráno už seděl v posteli a četl si knihu. Stále se cítil slabý a krátká cesta do koupelny ho pořád ještě vyčerpávala, ale strašlivý chlad, který byl jeho stálým společníkem po celé týdny, zmizel.

Za dveřmi ložnice zaslechl hlasy. Domníval se, že ho přišla zkontrolovat Poppy, a pokračoval ve čtení.

„…jestli mu ublížíte, zmizíte z mého domu tak rychle, že si budete myslet, že jste se přemístil." To byl Harryho hlas.

„To neudělám, slibuji. Chci se jen omluvit a pokusit se o nápravu. Také s tebou, Harry.“

Teď jeho hlava vystřelila vzhůru. Ředitel? Na prchavou chvíli si připadal zrazený; nikdy by ho nenapadlo, že ho Harry pustí dovnitř. Když se dveře otevřely, strach mu rychle vyhnal z hlavy všechny ostatní myšlenky.

Brumbál zíral na svého bývalého špeha. Hubená tvář, bledá a odtažitá. Vyzáblé ruce na knize a především strach v tmavých očích.

Nejistě přistoupil k posteli a posadil se vedle chvějícího se muže.

„Severusi,“ vydechl, „ach, dítě, proč jsi mi nedal vědět? Byl bych ti pomohl.“

„Ale… vy se na mě zlobíte,“ koktal Snape zmateně, „po tom, co jsem vám řekl…“

Brumbál vzal hubenou ruku do své a zavrtěl hlavou. „Měl jsem teď čas přemýšlet. Měl jsi pravdu, chlapče. Neměl jsem vůbec žádné právo zatajovat tobě a Harrymu informace. Je mi to moc líto. Záleží mi na tobě, Severusi. Udělal jsem tolik chyb, ale záleží mi na tobě i na Harrym. Přál jsem si, abyste spolu vycházeli, a… využil jsem…“

„Informaci, že je můj otec, k pokusu přinutit nás, abychom se dali dohromady,“ dokončil za něj Harry.

„Ano,“ přiznal ředitel, „omlouvám se za to, Harry.“

„Nechal jste toho chlapce trpět,“ řekl Severus tiše, „když jsem ho mohl vychovat já. Nijak jste mě nepřipravil na to, že sem přijde kopie Jamese Pottera. Cítil jsem vinu, kdykoli jsem se mu podíval do očí, do Lilyiných očí, a musel jsem zaútočit. Proč jste nám to neřekl hned? Pak jsme mohli být rodina. Teď mě můj…“ zhluboka, roztřeseně se nadechl, aby potlačil vzlyk, „můj syn mě odmítá.“

Harry překvapeně otevřel ústa.

„Hej! Zůstal bych s tebou ve spojení, kdybych s tebou nechtěl mít nic společného? Nemůžu ti jen tak skočit do náruče a zakřičet „tati“, ale to neznamená, že se nechci pokusit vybudovat si vztah.“

Plácl sebou na postel.

„Nejsme v pohodě,“ řekl a věnoval pohled zvlášť Brumbálovi, „ale nepřivedl bych tě sem, kdybych se o to nechtěl pokusit.“

Snape překvapeně zvedl obočí, když mu Harry nabídl ruku s dlaní dolů.

„To je mudlovský způsob,“ řekl Harry, „polož svou ruku na mou, taky dlaní dolů. Takto si slibujeme, že se oba budeme ze všech sil snažit překonat staré rány mezi námi.“

Snape lehce zatajil dech, vložil svou ruku na Harryho a nakonec se k nim připojila trochu se chvějící vrásčitá stará dlaň.

Nebylo to v pořádku a nebude to snadné. Ale pokusí se.

Konec.