Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Ultimate Escape Artist

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4275069/1/The-Ultimate-Escape-Artist

Povolení k překladu: Ano

Humor

Harry, Brumbál

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 1 640

Shrnutí: Když se Harry pokouší jednou provždy uniknout z přístěnku pod schody, jeho magie ho změní způsobem, s nímž si žádný kouzelník neví rady! 

Éra/období: před Bradavicemi

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží dogbertcarroll. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: Nevlastním Harryho Pottera ani nic, co s ním souvisí.

Poznámka překladatelky: Další z povídek, u které jsem při prvním čtení věděla, že ji chci přeložit, protože je tak kouzelně praštěná. Až později jsem si všimla, že je to vlastně první kapitola plánované a nikdy nedopsané kapitolovky, ale myslím, že to ničemu nevadí. Nicméně – byli jste varováni :-)

Dokonalý mistr úniku

Malý chlapec s jasně zelenýma očima a rozcuchanými černými vlasy, který se jmenoval Harry Potter, žil v přístěnku pod schody domu v Zobí ulici číslo 4 v Malém Visánku v hrabství Surrey v Anglii. Přes den ho jeho příbuzní nutili dřít jako otroka, a to od chvíle, kdy vyrostl natolik, aby dokázal zacházet s hadrem, a když zrovna nepracoval, byl vykázán pod schody. Harry v tom prostoru jedl, pil a spal. Znal každý kout svého malého světa jako své boty a NENÁVIDĚL ho!

To se od většiny realit příliš neliší, ale to, že byl v tak mladém věku zavírán víc, než obvykle býval kterýkoli jiný Harry, ho ovlivnilo. Protože byl vyhladovělý a nucený hrát roli podobnou Dobbymu, ale s mnohem menší volností, Harryho magie zareagovala, změnila ho tak, že mu pomohla dospět rychleji než jeho vrstevníci, a téměř jakoby mimochodem ho obdařila něčím, co ho učinilo mocnějším, než kterýkoli stejně starý kouzelník nebo čarodějka. Můžete se ptát, co to bylo za velký dar, no, je to vlastně docela jednoduché, Harry byl obdarován zvláštním smyslem, který kouzelníkům obvykle chybí, mladý Harry byl nadán schopností úniku.

Netřeba dodávat, že to způsobilo několik zásadních změn v jinak docela obyčejné časové linii, jak brzy uvidíte…

Když se Harry pokusil poprvé utéct od Dursleyových, bylo mu pět let. Urazil devět kilometrů, než ho chytil a vrátil podivně vypadající muž v dámských šatech.

Dursleyovi nenáviděli všechno, co se vymykalo normálu, a transvestita s dlouhými vousy rozhodně normální nebyl. Harry si byl jistý, že bude potrestán za pokus o útěk a za to, že se Dursleyovým zapletl do života starý buzík.

Uvědomil si, že je úplně vyřízený a že je na svůj věk překvapivě vyspělý jak mentálně, tak fyzicky, a odpověděl tím, co považoval za vhodnou reakci.

„(Cenzurováno), vlezlý starý kozle (hej, chlapče, je to cenzurováno!)! Přísahám (cenzurováno), kdybych mohl, utrhl bych tvoje (cenzurováno) a donutil tě je sníst, to bych udělal! Proč by ses (opravdu cenzurováno) měl starat o to, že tu žiju a proč by ses (cenzurováno) nemohl starat o svoje vlastní (cenzurováno) věci!? Lidi jako ty mě nutí děkovat za existenci lidí, jako je Dr. Kevorkian!“*)

Harry podobným způsobem proklínal starého muže od hlavy až k patě a zpět, dokud jeho magie nezareagovala na jeho vztek a stařík nezmodral. „Jednoho dne uteču z téhle pekelné díry, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělám, a Bůh je mým svědkem, přísahám, že od toho dne nikomu nedovolím, aby mě ještě někdy uvěznil, pokud k tomu budu mít co říct!“

Harry si uvědomil, že je to další podivná událost, podobně jako když jeho učiteli zmodraly vlasy (potom co před rokem neprávem obvinil Harryho z toho, že v hodině mluvil), kvůli níž ho jeho příbuzní na delší dobu zamykali pod schody. Smířený s tím, že bude potrestán jako obvykle, došel ke svému přístěnku a práskl za sebou dveřmi.

Vernon Dursley jednoduše zvedl obočí nad nyní modrou pletí Brumbála, kterého znal a nenáviděl ještě předtím, než byl Harry pohozen na jejich přední verandu jako nechtěný vrh koťat. „Kurážný kluk, že jo,“ řekl Vernon klidně a zabouchl řediteli dveře před nosem.

Po tom dni se Harryho život prudce obrátil k lepšímu, když mu Vernon koupil turistické boty, batoh a nějaké pořádné oblečení, aby mohl lépe splynout, až si udělá svou další přestávku na svobodě. K Harryho nové oblíbené četbě patřily knihy o turistice a životě v zahraničí, přibyly k řadě průvodců a map pro přežití ve městech a on je pilně četl.

O dva týdny později se dobře živený a náležitě vystrojený Harry při dalším pokusu dostal až na severní stranu Londýna, než se ho starému transvestitovi podařilo po pěti dnech chytit a vrátit.

„Přivedl jsem Harryho domů, už zase,“ řekl Brumbál a vysoko ve vzduchu držel zápasícího Harryho za zadní část bundy.

„Přísahám, že tenhle (cenzurováno) úchyl (cenzurováno) (cenzurováno) mě stále (cenzurováno) pronásleduje,“ zavrčel Harry, když ho starý muž s modrou kůží znovu upustil.

„Je opravdu tak těžké uhlídat vašeho synovce, aby neutíkal?“ zeptal se kouzelník podrážděně.

Vernon se usmál a úsměv to nebyl zrovna hezký, ale velmi spokojený. „Nemyslím si, že je správné nutit mladého chlapce, aby zůstal tam, kde nechce být a kde ho nechtějí, ale musím přiznat, že jsem na jeho nedávné chování docela hrdý,“ usmál se Vernon na Harryho. „Věřím, že ten kluk to dotáhne daleko.“

Tentokrát zabouchl dveře do modrého obličeje starého kouzelníka Harry.

Na svou tetu a strýce měl spoustu otázek ohledně ‚transvestity, starého kozla (cenzurováno)‘, a pro jednou na ně odpověděli upřímně, nebo alespoň tak upřímně, jak to jejich vlastní předsudky dovolovaly.

Takže o týden později poté, co si přečetl cokoli, co se mu dostalo do rukou o magii (ve skutečnosti mu Vernon koupil soubor mudlovských knih na toto téma), Harry znovu vykročil z domu a utekl v hluboké noci s několika velmi vymakanými nápady o matení magických stopovacích kouzel.

Harry se tentokrát nedostal moc daleko, ale Brumbálovi trvalo skoro dvakrát tak dlouho, než ho našel a vrátil, přičemž se Harrymu podařilo znovu nechat zmodrat dědkovu kůži.

To předznamenalo typ Harryho vztahu se starým mužem na několik příštích let, k velkému potěšení Dursleyových, protože i když nemohli Harryho vyhodit, pomoc s útěkem byla naprosto přijatelná a zabouchnutí dveří před Brumbálovým modrým nosem bylo vždy dobré pro zasmání.

Když bylo Harrymu osm, naučil se otvírat zámky a vybírat kapsy s ohromující přesností. Jeho schopnost zbavovat se magických stopařů se také zlepšila, protože z knih o magii, které se Vernonovi podařilo najít v mudlovském světě, se pomocí pokusů a omylů naučil, co funguje a co ne.

Brumbál byl donucen naverbovat pomoc, aby Harryho udržel v přístěnku, a on navzdory jejich nejlepšímu úsilí unikal s úžasnou pravidelností a cestoval stále dál a dál do zahraničí.

Harryho ‚náhodná‘ magie kupodivu zasahovala jeho věznitele stále stejným způsobem, navzdory její domnělé nevyzpytatelné povaze. Brumbál nakonec pokaždé vypadal jako taťka Šmoula. Snape bez výjimky končil s kulháním (Harrymu se ho vždycky nějak podařilo trefit do rozkroku), s utrženou levou rukou a sám se pokoušel utéct. Minerva se musela vzdát jakékoliv snahy o dopadení mladého chlapce, protože se pokaždé ocitla na několik dní v pasti v kočičí podobě. Kingsley vždy zápasil s dvanáctimetrovou afro hřívou. Hagrid skončil… po pravdě řečeno se mu nikdy nic opravdu špatného nestalo, ale strávil dny prohledáváním slovníků a snažil se najít některá slova, která Harry použil, ale pak se vždy omluvil a Harry zjistil, že poloviční obr je dobrý zdroj informací o kouzelnickém světě.

Když bylo Harrymu devět let, rozrostla se jeho sbírka triků natolik, že Brumbál musel najmout tým skřetích stopařů, aby chlapce chytili a vrátili zpět, přičemž Harry trávil tři týdny z každého měsíce na svobodě a dokázal se dostat do vzdálených míst jako Washington, Maroko, Madrid a Moskva. Zdálo se však, že to bere s nadhledem, protože nemohl skřetům vyčítat, že dělají svou práci, a oni mu nabídli několik výborných rad, jak se příště zajetí vyhnout. O tom, že lovit Harryho byla docela zábava a dobře placená dovolená od jejich normální práce, se nikdy nezmínili.

Mladého chlapce, který cestoval sám, a přepadala ho skupina mužů ve stejných černých oblecích, si lidé všimli, i když byli skřeti maskovaní. Na internetu začaly kolovat obrázky Harryho Pottera na vzdálených místech, protože cestovatelé začali poznávat chlapce, který vždy tvrdil, že se jmenuje John Christian, jak se s překvapivou pravidelností nechává chytat a odvážet. Hon na Harryho se stal celosvětovou zábavou a diskusní fóra se věnovala mnoha teoriím o tom, kdo přesně John Christian je a kdo po něm jde. Kouzelnický svět samozřejmě netušil, že se něco takového děje, a myslel si, že Harryho vychovává kouzelnická rodina kdesi v ústraní.

Věci nakonec dospěly k rozuzlení šest týdnů před Harryho jedenáctými narozeninami.

Harrymu se podařilo ztratit poslední skupině skřetích stopařů v moskevských stokách a rychlým letem Concordem, skrývající se v zavazadlovém prostoru, přistál na Floridě den před startem raketoplánu, který měl za úkol vypustit pár družic. Unavený, protože byl vzhůru přes dvaasedmdesát hodin v kuse a vyhýbal se skřetům ve stokách, vyčerpaný zapomenutým vúdú**) rituálem, vzývajícím duchy Loa Legba, aby mu urychlili cestu, přičemž z nějakého důvodu Dumballah trval na tom, že mu pomůže, a lehce opilý, neboť součástí rituálu byl rum, se Harry rozhodl, že nejlepší způsob, jak si odpočinout, je uniknout ze Země samotné.

Tentokrát mu to vyšlo.

*) Americký lékař a propagátor eutanazie, přezdívaný doktor Smrt, podle vlastního tvrzení asistoval při mnoha úmrtích.

**) vúdú https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BAd%C3%BA

Dumballah se objevuje v podobě hada :-)