Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Když lvice bojuje

Epilog: O devatenáct let později

Když lvice bojuje
Vložené: Jimmi - 02.07. 2023 Téma: Když lvice bojuje
MagicLady nám napísal:

 Když lvice bojuje

Autor povídky: Kayly Silverstorm

Překladatel: MagicLady

Souhlas s překladem: ano

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Epilog: O devatenáct let později

Pro lepší orientaci přehled manželů a jejich dětí:

Ron a Melanie Weasleyovi: Rose 17, Albus 15, Fabián 12, Hermiona 12

Neville a Lenka Láskorádová: Anastázie 13, Peppermint 11, Augustus 8

Remus a Nymfadora 'Tonksová' Lupinová: Lily 17, Sirius 15, Ted 12

Ginny a Dean Weasleyovi: Eugene 13

 

Podzim toho roku si dával se svým odchodem načas. Ráno o Halloweenu bylo jiskřivé a zlaté jako jablečný mošt a voda v Černém jezeře se na slunci třpytila jako bronzový talíř rozpínající se až k obzoru.

Minerva McGonagallová se s povzdechem opřela o vstupní dveře Bradavic, vyčerpaná dřív, než den mohl skutečně začít. Jak tam tak tiše stála a vyhřívala si tvář v posledních teplých paprscích slunce, cítila svůj věk v každičké části těla.

Byla ředitelkou již patnáct let a od doby, co před osmi lety Albus zemřel, také členkou Starostolce.

Znovu si povzdechla a přitáhla si tartanový plášť blíže k tělu. Možná byl čas přemýšlet o náhradě.

Ale ne teď. Dnes oslaví výročí jejich vítězství v Tintagelu, a ačkoliv by to nikomu nepřiznala, Minerva byla nadšená myšlenkou na přítomnost všech jejích starých kolegů a přátel ve škole.

V průběhu let zůstali úzce propojenou skupinou, zvlášť bývalý užší kruh, ale díky zaneprázdněnosti mnohých z nich si zřídka kdy našli čas na setkání celého Řádu. Ale dnes večer přijdou všichni, aby uctili mrtvé a připomněli nové generaci, co se kdysi odehrálo.

Minerva udělala vše, co mohla, aby udržela lidi z politické sféry a tisku na minimu, a doufala, že přítomnost bradavických studentů – i když až na pár výjimek jen od pátých ročníků výš – přispěje k oslavám.

Také doufala, že Fred a George Weasleyovi se tentokrát vyhnou říznutí punče. Určitě se obejde bez pohledu na tančícího Pošuka Moodyho, děkuji pěkně.

„Profesorko McGonagallová?“ Hlas jejího učitele obrany proti černé magii a asistenta zněl až příliš nesměle, než aby se jí to líbilo. Jednou na počátku na Williama Gopmana vyštěkla v domnění, že se ohradí a vzduch se pročistí, ale byl potom jen nervóznější a úslužnější, a tak po zbytek svých pracovních dnů rezignovala na fakt, že s ní je jednáno jako s legendou.

„Tady jsem, Williame,“ zvolala a přemýšlela, kdy naposledy měl nějaký učitel nebo student vůči ní námitky. Bylo to jistě už dávno. Studenti této doby neměli prostě tu odvahu, a když Albus zemřel…

Merline, jak jí ten starý moula chyběl.

„Profesorko McGonagallová, dorazili bystrozoři,“ oznámil William bez dechu, jako by se hnal hradem, aby ji našel. Což pravděpodobně udělal. Očividně věřil, že by došlo ke katastrofě, kdyby věci trvaly déle, než bylo plánováno, a dokonce i pomyšlení, že přijde pozdě, ho nutilo se přikrčit.

Ale pak nikdy nezažil skutečnou pohromu, pomyslela si Minerva trochu arogantně, což si ve svém věku mohla dovolit. Kdyby jen dokázala přesvědčit Remuse, aby zůstal a pracoval ve škole.

Znovu si povzdechla. „Předpokládám, že chtějí prohledat hrad a opravit ochrany ve Velké síni?“ zeptala se, aniž by se obtěžovala odvrátit od krásného výhledu.

Nedokázala si představit, že by opustila toto místo. Bradavice byly jejím domovem tolik let, že je nemohla ani spočítat. Vše, co pro ni mělo cenu, se odehrálo zde. 

„Ano ředitelko,“ souhlasil William dychtivě. „Také se ptali, kdy dorazí další čestní hosté…“

Nechal větu nedokončenou, dávaje si přitom pozor, aby na něm nebylo znát vzrušení. Myšlenka na sdílení stolu s jeho hrdiny ho zneklidňovala celý minulý týden, dokud mu Minerva neřekla, že Harry Potter nebyl ničím jiným než vyhublým malým chlapcem, když ho poprvé potkala, a že Draco Malfoy byl větší potížista než většina Nebelvírů. To ho umlčelo, ale ve svém nitru byl stále radostí bez sebe.

„Většina z nich přijede na večeři, ale ti, kteří mají ve škole děti, dorazí dříve, aby s nimi strávili trochu času. Pokud jde o Hermionu a Severuse, nikdy nevím, co mají v plánu, než to udělají.“

Ve skutečnosti ti dva už na několika výročích chyběli; raději oslavovali v soukromí nebo se zabývali záležitostmi, které nechtěli s Minervou sdílet. Ale jejich poslední dopis zněl slibně a Minerva doufala, že dvacáté výročí přiláká i je.

Její oblíbenou studentku a oblíbeného kolegu. Minerva se opravdu těšila, až se s nimi znovu setká. Ještě jednou naposledy nechala spočinout svůj zrak na klidném jezeře, než nasměrovala Williama dovnitř a následovala ho. Čas opustit minulost a znovu převzít roli ředitelky.

Koneckonců je dnes večer všechny uvidí.

xXx

Remus se usmál, jen co se před ním objevila silueta Bradavic, a když prošel skrze ochrany a srazil se se třemi neodbytnými útočníky různé velikosti, jeho úsměv se ještě rozšířil.

Pustil Dořinu ruku, přitáhl své děti do medvědího objetí a nechtěl je pustit, i když jejich počáteční nadšení nahradilo rozpačité kňourání.

„Tati, jsi děsný!“ postěžoval si jeho nejstarší syn a Remus zaslechl, jak se Dora uchechtla a také se připojila k objímající se skupince.

„To je mi jedno, Siriusi Jamesi Lupine,“ prohlásil nabubřele. „A raději bys měl respektovat své rodiče. Koneckonců pro vás všechny jsme vyznamenaní váleční hrdinové a vzory!“

„Vzory ať mi vlezou na záda,“ zamumlal si Sirius a jako odpověď se mu dostal přísný pohled od otce, a ještě hlubší smích od matky.

„Prostě nevíš, jaké máš štěstí,“ prohlásil Remus dramaticky, ale dovolil Doře, aby děti osvobodila z jeho náruče, jen aby skončily v té její.

Lily, Sirius a Ted se s matčiným objetím smířili o trochu lépe a nemohli se dočkat, až se vrátí se svými rodiči do Velké síně.

„Nemáš ani ponětí, jak nás kvůli dnešku profesoři honili,“ stěžoval si Sirius, snažíce se projevit povýšenou podrážděnost, ale ne že by se mu to zcela podařilo. Bylo mu jen patnáct a bez ohledu na to, jak dospělým chtěl být, vzrušení na něm bylo stále znát.

„No, to je rozumné, ne?“ odpověděla Lily, zvládajíc udržet dospělý tón mnohem lépe. „Je to dvacáté výročí a nechtějí, aby se studenti před všemi těmi celebritami chovali špatně.“

Dvanáctiletý Ted, který se nesnažil vůbec znít vyzrále, si odfrkl. „Celebrity,“ zopakoval. „Vždyť je to jen strýček Neville, Harry a Draco.“

Remus byl rád, že to jeho děti viděly takhle. Celý život byli v kontaktu s takzvanými válečnými hrdiny, sdíleli s nimi jídla, svátky a oslavy daleko dřív, než se dozvěděli, jak slavní jejich 'strýcové' jsou. Harry se musel už tak vypořádat s hodně fanoušky i bez toho, aby do jejich seznamu přidal děti svých přátel.

„Ale bude tu i tisk,“ namítla Lily. „A ředitelka McGonagallová určitě nestojí o zprávy o špatném chování v Denním věštci.“

„No, to bychom určitě nechtěli,“ zamumlala Dora, sdílející pohled s Remusem, a zašklebila se, když si vzpomněla na ty do očí bijící titulky o přestupcích a hrdinských činech Harryho Pottera, které celá léta Věštec předkládal. Nikdy nebyl další takový student a Remus si byl zcela jist, že Minerva za to byla ráda.

Bylo to zvláštní, pomyslel si Remus. Jak všechny ty roky uplynuly, a přesto byly vzpomínky tak živé, jako by jen čekaly, až budou moci vyplout na povrch.

Ale možná to bylo právě tímto dnem, který jim připomněl minulost a vše, co se změnilo. Možná bylo jen správné nechat vzpomínky jednou ročně se připomenout. Není divu, že se Hermiona a Severus zřídka kdy rozhodli zúčastnit se těchto oslav.

„Takže kdo už tu je?“ zeptal se, aby odpoutal svou mysl od minulosti. „Dorazili už Draco a Harry?“

Sirius pokrčil rameny a Lily se ušklíbla. Vždy měla ke svému kmotrovi nejblíž, všemohoucímu Harrymu Potterovi, a pokaždé, když se objevil, její povyk neměl konce. Zvlášť když byl poblíž Draco připravený na sebe strhnout pozornost.

„Ještě ne,“ odpověděla. „Ale polovina studentů už šílí. Směšné, ne?“

„Ano, směšné,“ zamumlal Remus, pak přehodil paži okolo ramen svého nejstaršího dítka a spolu vešli do Velké síně.

Pro tento zvláštní den byla zadní část síně, kde se obvykle nacházel učitelský stůl, rozšířena, čímž se zvětšil prostor tak, aby se tam vešlo několik různě velkých stolů. Každý z nich byl řádně označen a Remus se ušklíbl, když v tom rozeznal Minervinu pečlivou přípravu.

Největší stůl zcela vlevo byl vyhrazen pro tisk a Minerva se postarala, aby učitelé a ostatní hosté tvořili mezi novináři a čestnými pozvanými nárazník. Byl zde i vyhrazený prostor pro děti hostů, všiml si souhlasně Remus, ale prozatím se ujistil, že sedí společně se svými ratolestmi, aby si mohl užít jejich společnosti.

„Jak se cítíš? Když je to tvůj poslední rok v Bradavicích?“ zeptal se své dcery s notnou dávkou nostalgie.

Lily pokrčila rameny. „Mám spoustu práce, příprava na OVCE a tak,“ řekla. „Ale jinak je to nuda. Na večírky není čas a všichni jsou zaneprázdnění plánováním své budoucnosti.“

Remus se usmál a otevřel ústa, aby jí odpověděl, že to nevypadá tak hrozně, ale někdo jiný ho předběhl.

„No to vůbec nezní jako náš sedmák,“ poznamenal Ron Weasley, přistoupil k nim a přivítal se s Remusem. „Vzpomínám si, na konci světa se toho dělo mnohem víc, že jo?“

Někdo za Ronem zaúpěl, ale znělo to laskavě. Remus se napůl otočil a zahlédl Ronovu manželku Melanii, jak stojí opodál společně s jejich čtyřmi dětmi.

„Namouvěru Rone,“ namítla. „Vím, že na to budeš vzpomínat celý večer, ale nemůžeš aspoň ještě chvilku počkat? Sotva jsme dorazili.“

„Jistě, zlato,“ usmál se Ron svým širokým úsměvem, z kterého během let nevyrostl. „Tak se tedy vrátím k tomu přivádět děti do rozpaků.“

V tu chvíli bylo zaúpění ještě hlasitější a přicházelo od dětí.

Remus se přesunul, aby pozdravil další příchozí, zamával na Kingsleyho a Moodyho, kývl směrem k Hestii Jonesové, Billovi a Fleur Weasleyovým a jejich dětem, a dokonce se krátce objal s Minervou, když spěchala kolem něj.

Poté se posadil se svou ženou a dětmi, rád za možnost strávit s nimi chvíli na jejich domácí půdě. Mluvili a mluvili, a čas rychle ubíhal. Studenti se trousili sem a tam, většinou mladší ročníky, které se neúčastnily večerní hostiny.

A dřív, než si to uvědomil, nastalo sedm hodin, dveře do Velké síně se otevřely dokořán a začali přicházet hosté.

Ted, nebo Teddy, jak mu jeho sourozenci a rodiče obvykle říkali navzdory jeho úporným protestům,
si nemohl pomoct, ale měl trochu škodolibou radost. Jeho spolužáci nyní musí umírat závistí. Druhé ročníky totiž vykázala vedoucí jejich koleje do společenské místnosti bez šance hosty zahlédnout.

Pravda, Ted nebyl příliš nadšený ze setkání se strýcem Nevillem a tetou Lenkou nebo jiným členem Řádu – vídal je dost často mimo školu. Naopak bylo vždy skvělé se setkat s Harrym a Dracem, kteří oba odmítli, aby je nazýval strýčky, ale večer plný nudných projevů pro něj znamenal mnohem víc než jen to.

Sezení u jednoho stolu společně s jeho rodiči a sourozenci, s ředitelkou McGonagallovou, tetou Ginny a strýcem Ronem, šedovlasým Moodym a spoustou dalších členů Řádu, které znal již od dětství, bylo víc než příjemné.

„Myslíš, že dorazí Hermiona a profesor?“ zašeptal hlas nalevo. Ted se odvrátil od vstupních dveří, které sledoval – jídlo se neobjeví, dokud všichni hosté nedorazí, a on měl strašný hlad – a pokrčil rameny.

„Táta nic neříkal,“ odvětil dívce, která se nakláněla přes své dvojče Fabiana, aby se zeptala. Mladší Hermiona byla mírně posedlá svou starší jmenovkyní a nepříjemným Severusem Snapem, kterému celá Weasleyova rodina říkala jen 'profesor'. Jeho otec mu jednou prozradil, že je to proto, že strýček Ron je z něj stále 'podělaný strachy', a Ted strýčkovi Ronovi perfektně rozuměl.

Tohle jméno se nějak u dětí uchytilo a nezdálo se, že by to profesorovi vadilo.

„Doufám, že přijdou,“ zašeptala Hermiona. „Vždycky vyprávějí takové zajímavé příběhy!“

„Jsou nudní,“ nesouhlasilo její dvojče Fabian. „Jediné, co kdy dělali, bylo čtení knih a takové blbosti. A profesor mě vždycky donutí si umýt ruce, než vejdu do knihovny.“

„Nemyslím si, že jsou nudní,“ řekla Hermiona jízlivě. „Spíš jsou záhadní.“

Otec, který seděl po Tedově pravici, se uchechtl. „Říkal jsem ti, abys jí nedávala Větrnou hůrku na Vánoce, Doro“ řekl jejich matce. „Takhle jen velebí Severuse a on už je tak dost melodramatický.“

Lily se ušklíbla a Ted si naštvaně odfrkl. Jeho rodiče vždycky používali dlouhá slova, když nechtěli, aby tomu mladší děti rozuměly. Půjde a příští volný víkend v Prasinkách si koupí slovník.

„Myslím, že je to příhodná kniha,“ řekla Hermionina matka. „Když uvážíme jejich odlehlý malý domek, jeho temperamentní povahu a vždy černé…“

Strýček Ron zaúpěl a předstíral, že tluče hlavou o stůl. Ted se ušklíbl. Měl rád svého strýce, který nikdy nepoužíval příliš dlouhá vyjádření a očividně vždy chápal, jak se Ted cítí.

„Nepodporuj…,“ začal strýc Ron, ale pak se dveře do Velké síně rozevřely a veškerá Tedova pozornost se upřela právě k nim.

První, kdo vstoupil, byl jeho strýc Neville a teta Lenka, společně s jejich dětmi Anastazií, Peppermint a Augustem, kteří, jak jednou jejich otec prohlásil, 'zdědili to nejlepší z obou rodů'. Máma ho za to dloubla do žeber, ale jako obvykle jim rozuměla pouze Lily.

Tedovi se teta Lenka a zbytek moc líbil, ale bylo absolutně nezajímavé je potkat mimo jejich domov, protože se kolem nich vždycky hemžili bystrozoři.

Peppermint, která byla skoro stejně stará jako Ted, mu kdysi řekla, že jí to ve skutečnosti nevadí, protože bystrozoři k nim byli vždycky milí a ukazovali jim svoje triky a kouzla, ale Ted byl opravdu rád, že jeho otec není ministrem kouzel.

Kolem strýce Nevilla byl jako vždy velký rozruch a zdálo se, že se mu ulevilo, když se k nim, poté co konečně odpověděl na dotazy novinářů a s mnohými lidmi si potřásl rukama, mohl posadit.

Bylo vždycky legrační vidět ho ve středu pozornosti jako ministra, váženého a dospělého, když Ted věděl, že Neville ve skutečnosti spíš rád sedí v pozadí a naslouchá ostatním.

„Máš, co sis zasloužil, kámo,“ řekl strýček Ron, když se přivítal s Nevillem a poplácal ho po zádech. „Mohls být bylinkářem, víš.“

Neville si povzdechl jako vždycky, když to někdo řekl, jako by opravdu chtěl být bylinkářem.

Ted se jednou zeptal, proč se strýček Neville nevzdá svojí funkce, když se mu to nelíbí, ale táta a maminka mu vysvětlili, že politika je důležitá a Neville je v ní skvělý, a že někdy člověk musí dělat věci, které je třeba, i když chce něco jiného.

Ted byl rád, že nemusí být ministrem. Někdy být dospělý je naprd.

„Ne, nemohl,“ nesouhlasila teta Lenka jako obvykle zasněně. „Chňapoložky[1] by obsadili Británii, kdyby nebylo Nevilla.“

Ted se chtěl zeptat, co to je chňapoložka – ne že by věřil, že opravdu existují, ale vysvětlení tety Lenky byla vždycky obrovská zábava – ale pak se dveře znova otevřely a vešel Tedův kamarád Eugene se svými rodiči, tetou Ginny a strýčkem Deanem.

Ted zamával a ukazoval na prázdné místo po své pravici, ale dřív, než Eugene stačil dorazit ke stolu, začali dovnitř proudit další hosté. Ted přikývl a mávl, a dostalo se mu více objetí, než by se mu líbilo, ale Molly Wealeyová jednoduše objímala každého bez ohledu na věk, a stejně tak teta Hestie, strýček Bill a teta Fleur.

Od studentských stolů se začal ozývat šepot a radostné výkřiky a Ted se ušklíbl, protože tušil, že dorazili Harry a Draco. Otočil se zpět ke dveřím a tam stáli – Harry oblečený ve svém bystrozorském hábitu a trochu rozpačitý z veškeré té pozornosti a Draco ve zdobeném stříbrošedém hábitu (táta jej nazýval pompézním, další dlouhé slovo), který se bavil jako vždy.

„Dvacet let a stále si užívá každou minutu,“ povzdechl si otec.

Harry také,“ poukázala maminka, právě když Harry loktem štouchl Draca do žeber, aby mu zabránil rozdávat autogramy. Na tuhle vzdálenost je neslyšeli, ale Ted znal své dva oblíbené strýčky moc dobře, aby věděl, že Harry už potichu nadává, zatímco Draco uráží Harryho chování, rodiče a mudlovskou výchovu. Dělali to pořád, ale nikdy je to neomrzelo.

„A co to tu máme?“ zvolal Draco, když se konečně dostali ke stolům.

Vždycky se tak důležitě napřímil, že Teda a ostatní děti rozesmál a dospělé donutil protočit oči, a Harry natáhl ruku a lehce ho plácnul do zátylku.

„Au!“ řekl Draco pohoršeně a oplatil mu to.

„Au!“ zazněl Harry upřímně překvapeně, i když tohle dělali, co si Ted pamatoval. „Chovej se slušně, nebo na tebe pošlu dvojčata!“

„Dvojčata mě zbožňují víc než tebe!“ prohlásil Draco, a jako by je slyšeli, neblaze proslulí zakladatelé KKK se objevili v síni. Pokud to bylo možné, výkřiky radosti nad nimi zněly ještě hlasitěji, než při příchodu Draca a Harryho, a také rozdávali autogramy. Pravděpodobně spojené s něčím výbušným, jak je Ted znal.

„Jsem jejich investor,“ prohlásil Harry. „Takže musí udělat, co řeknu.“

Nějakou dobu Tedovi trvalo, než si uvědomil, že hrdina z jeho historických knih, legendární Vyvolený, skvělý bystrozor a vůdce politických reforem a jeho mírně praštěný strýček Harry, kterého si pořád Draco dobíral, je jedna a tatáž osoba.

Ale čím byl starší, tím víc věděl, že všichni, kteří nyní sedí u stolu a dělají si legraci a vyprávějí vtipy, jsou buď slavní, bohatí nebo geniální. Nebo všechno najednou. Ale to jim nezabránilo bavit se, a tak se Ted usadil zpět na svoji židli s očekáváním strašného večera.

A pak se stala zvláštní věc. Jejich stůl, u kterého seděli všichni bývalí členové Řádu a váleční hrdinové, najednou velmi ztichl, i když síň kolem nich byla stále naplněna šepotem a mluvením. Pomalu, jeden po druhém, dospělí kolem Teda vstali s rukama pevně u svých boků, jak se Ted naučil z lekcí etikety.

Stáli velmi klidně a vzpřímeně, jako by očekávali člena Starostolce nebo samotného ministra, což bylo hloupé, protože strýček Neville byl uprostřed nich a vypadal stejně formálně jako zbytek.

Ted se otočil ke vstupním dveřím a všiml si, že dorazila teta Hermiona a strýc Severus. Neměli na sobě žádné slavnostní hábity, jako si zvolili ostatní, ať už dobrovolně, nebo z donucení, pouze jednoduché černé kalhoty, boty a hábit. Vypadali téměř nudně ve srovnání se zářivou, slavnostní atmosférou Velké síně.

Nic pozoruhodného, nic, co by stálo za povšimnutí, a tak si jich novináři a většina hostů ani nevšimla.

Ale členové Řádu ano. A postavili se do pozoru.

Na oficiálních setkáních to vždycky tak bylo. Jeden k druhému chovali úctu, strýci Nevillovi se dostalo pochvaly za jeho nejnovější politický tah, Dracovi za nový lektvar, Harrymu za chycení zloducha, kterého ten týden lapil, ale když dorazili profesor a teta Hermiona, jako by se vše zastavilo.

Ted jednou žádal svého otce o vysvětlení.

„Vzdáváme úctu tomu, co obětovali a všemu, co učinili, aby ukončili tuto válku,“ řekl otec, ale Tedovi to nedávalo moc smysl. Koneckonců Harry ukončil válku tím, že zabil Voldemorta, ne?

Jistě, ostatní pomohli, ale proč právě tihle dva?

Táta se jen usmál a řekl mu, že udržování tajemství je součástí svobody, a nato se Ted zeptal, zda to znamená, že mu nemusí říkat o svých známkách z lektvarových testů, a jeho otec se rozesmál. Ale Ted stále nevěděl, proč se s profesorem a s tetou Hermionou zacházelo s takovou posvátností – to bylo dlouhé slovo, které si musel vlastně vyhledat, ale přesně na ně pasovalo.

Pak teta Hermiona a profesor došli ke stolu a stejně jako pokaždé, když se ti dva účastnili oficiálních výročních oslav, se jim všichni dospělí u stolu uklonili.

Profesor se zamračil a teta Hermiona zčervenala, ale nic nebylo řečeno, a jakmile se posadili mezi ostatní a vybrali si nápoje, všechno bylo zase normální, jako by se nic nestalo.

Ted nikdy dospělým neporozumí, nikdy.

xXx

Harry měl dojem, že mu jeho úsměv za chvíli rozdělí hlavu vedví, jak široký byl. Draco po jeho boku vypadal chladně a nevtíravě jako obvykle, ale v jeho očích byla znát vřelost, kterou si Harry po mnohaleté zkušenosti dokázal spojit s nostalgií.

Oba byli dospělí muži, téměř čtyřicetiletí, již usazení a s dobrou kariérou, a z prosté skutečnosti, že navštívili znovu svou starou školu, byli radostí bez sebe stejně jako děti.

Bylo to však poprvé, kdy se tu sešli všichni ke společné oslavě výročí začátku jejich života svobodných kouzelníků a čarodějek. A vlastně měl Halloween spojený hlavně se smrtí svých rodičů.

A Merline, jak by tu jeho rodiče a Sirius dnes večer rádi byli, pomyslel si s nádechem touhy. Nešlo již o žádnou bolest či skutečnou potřebu – měl teď svou vlastní rodinu a za nic by svůj život nevyměnil, ale občas jen uvažoval…

Zachytil Dracův pohled a všiml si, jak se v něm odráží jeho vlastní pocity. Koneckonců oba ztratili otce o halloweenské noci, i když za velmi odlišných okolností.

Pod stolem se jejich ruce na okamžik povzbudivě dotkly, pak se Draco znovu vrátil ke své roli arogantního spratka, kterou si tak užíval, a Harry ke sledování dění.

Tolik se změnili; Moody se svými sněhově bílými vlasy a drsnými dlaněmi, Ginny vyrostla v opravdovou krásku, Neville v tichého vážného muže, který vykonává důležitou práci.

Ale pak si znovu pomyslel, když se podíval na Rona, jak žertuje s Deanem, na Minervu vypadající přísně jako vždy a na Molly hubující své dospělé děti, že se možná nakonec toho tolik nezměnilo.

Akorát všichni vyrostli, a za posledních dvacet let obývali, chránili a měnili svět, kterého se před tolika roky tak báli. Každý si překvapivě a nečekaně našel své místo.

Kdo by si v té době pomyslel, že z Nevilla bude jednoho dne ministr kouzel a z Lenky vedoucí odboru záhad, a navíc jeho žena?! Že z Draca se stane jeden z nejvýznamnějších mistrů lektvarů v zemi a z něj že bude vedoucí bystrozorů? Že se Ron ožení s Američankou a kapitánkou Kudleyských kanonýrů se stane jeho jediná sestra?

A možná nejvíce šokující záležitost: kdo by očekával, že Hermiona Grangerová si založí spolu s jejich obávaným mistrem lektvarů firmu na vývoj kouzel?

Byli docela úspěšní a vyhledávaly je různé úřady, ale povaha jejich partnerství byla i nadále hádankou pro velkou část kouzelnické společnosti, a ze způsobu, jakým nyní seděli, těsně vedle sebe, bez jakéhokoliv dotyku, mluvíce s přáteli na obě strany, musela veřejnost tápat dál. 

Najednou se Hermiona zdánlivě bezdůvodně usmála a Harry natáhl nohu, aby ji šťouchl do lýtka.

„Žádné tiché dorozumívání u stolu,“ řekl přísně a zopakoval tak pravidlo, které před několika lety prosadila Molly Weasleyová. Hermionin úsměv se ještě rozšířil.

„Takže ses ještě nedostal na tuto úroveň?“ zeptala se suše a Harry zaúpěl.

„Nevytahuj to prosím,“ zašeptal, ale Draco to zaslechl a nyní byl zcela rozčarovaný Harryho úplným nedostatkem talentu v oblasti nitrobrany.

„Domnívám se, že stačí si svoji mysl ochránit,“ bránil se Harry.

„Ach, ale nevíš, o co přicházíš,“ zapředl Draco a teď to byla Hermiona, kdo do něj narazil.

„Nic takového u stolu, děkuji,“ řekla upjatě, ale stále s úsměvem.

„Řekni, Hermiono,“ zeptal se Draco se šibalským výrazem v očích, „nevíš náhodou něco o té zvláštní záležitosti v Jižní Americe z minulého týdne?“

„V Jižní Americe?“ Hermioniny oči se nevinně rozšířily na opálené tváři (rozhodně nezvykle opálené pro oblast Velké Británie a říjen). „Jaké záležitosti v Jižní Americe?“

„Té s kouzelnickým válečníkem, který si vzal padesát rukojmích, aby donutil Brazílii propustit svého zločineckého partnera, a byl záhadně poražen párem agentů z neznámé instituce?“ odpověděl Severus hladce. „Ne. Proč bychom o tom měli vědět?“

„Stejně by ses raději měl zeptat Lenky,“ poradila mu Hermiona se stále nevinným pohledem. „Ona je tady expertkou na záhady.“

„Správně,“ řekl Harry s úsměvem. „I tak dobrá práce.“

„Ano,“ přitakal Severus tiše. „Tihle agenti jsou velmi talentovaní, ať už je to kdokoliv. Přiznávám, že i já jsem byl ohromen.“

Hermiona do něj šťouchla loktem a on jí odpověděl úšklebkem, ale než mohl Harry položit otázku ohledně tajemné záchrany magického artefaktu v Glasgow před třemi týdny, přešla Minerva k pultíku a ohlásila Nevillovu řeč.

Neville polkl, upravil si hábit a postavil se s povzdechem, který byl pro něj nyní tak typický. I když to zpočátku vypadalo neuvěřitelně, Neville byl vynikající v těchto věcech, a Harry ho podezříval, že tajně rád přednáší projevy. Byl příliš dobrým politikem, aby svoji roli hrál jen napůl, ale také byl příliš dobrý, než aby dal najevo, že se mu to líbí.

Pultík byl umístěn na okraji pódia, kde se nacházely jejich stoly, aby studenti i publikum mohli jasně slyšet a vidět řečníka. Neville se jistým a stabilním krokem vydal do rohu a počkal, až tleskání a jásot utichne.

Byl nezvykle populárním ministrem.

Když se všichni utišili, napůl otočil hlavu a podíval se na své přátele, pak však obrátil svou pozornost ke zbytku síně.

„Dnes večer,“ začal, „nejsem tady jako váš ministr ani politik či vyznamenaný válečný hrdina. Dnes večer jsme rodina, skupina, která odmítla dovolit ostatním, aby za ni bojovali.“

Jeho zrak směřoval k Harrymu, který ta slova poznal a usmál se. Neville mu úsměv vrátil zpět.

„Tehdy to bylo něco jiného než hrdinství. Bylo to ohromující a děsivé, a my všichni jsme museli čelit věcem, na které jsme nebyli připraveni, někteří z nás víc než jiní. Leckdo z nás do toho všeho vklopýtal, nebo byl do boje vtažen v rámci spolupráce či díky naprosté tvrdohlavosti.“

Ginny se tiše zasmála, pravděpodobně si vzpomněla, jak před několika lety vtančila do Zakázaného lesa bez jakékoliv představy, co je v sázce.

„Někteří z nás učinili rozhodnutí, která byla pro náš věk velmi těžká, neuvěřitelně obtížná, a někteří projevili odvahu, která mi dodnes bere dech.“

Harry si při těchto slovech všiml více než několika očí spočívajících na Hermioně, ale ona nedala najevo žádné známky uznání či reakce, tak se pozornost přesunula opět k Nevillovi.

„Stále si pamatuju, jaké to bylo trénovat na bitvu a skrývat to před všemi kolem nás. Byl jsem tehdy ještě chlapcem, sotva starším než mnozí z vás tady, a trénoval jsem společně s muži a ženami, kteří se od té doby stali legendami nebo dokonce…“

Když Neville líčil události těch týdnů a měsíců, Harrymu se připomněly jeho vlastní vzpomínky. Byla to jejich tradice: každý rok výročí jiný člen Řádu vyprávěl své vzpomínky, myšlenky a obavy.

Před devatenácti lety, když se první oslava výročí převalila s velkou okázalostí, se rozhodli, že nedovolí, aby se tato bitva stala součástí historie, dokud bude žít alespoň jeden z nich.

Nechtěli to přikrášlovat nebo přislazovat. Nedopustili by, aby událost zneužily vlády či ideologie. Drželi se pravdy, jejich pravdy, nikoliv toho, co by z událostí udělala veřejnost.

A každý rok, v každém novém příběhu se odráželo to, kým byli a kým se stali, čeho si ve svých životech nejvíce vážili.

U Nevilla to bylo poznání, že na něm záleží, že může být součástí něčeho a změnit svět navzdory své nemotornosti nebo průměrným známkám. Pro Ginny to bylo vědomí, že každý hrdina je prostě muž nebo žena, a především to, že se všichni báli a že každý dokáže překonat svůj strach. Pro Draca to byl fakt, že nikdo nerozhoduje o tvém osudu, pouze ty sám, a že toto rozhodnutí musí být učiněno.

Pro Moodyho to byla nezbytnost udržet si stálou ostražitost.

A u Harryho to bylo poznání, že přátele a rodinu lze nalézt na těch nejméně pravděpodobných místech, že bez ohledu na vaši výchovu či postavení v životě můžete nalézt někoho, kdo je loajální, upřímný a kdo vás bude mít rád.

Jen Hermiona nikdy nepromluvila – bylo příliš mnoho věcí, které nemohla říct, nebo nechtěla, a nutit ji do toho, by celou věc proměnilo v lež, které se chtěli vyhnout.

Ale Harry vyprávěl svůj příběh více než jednou, stejně tak Draco a Severus. Vždycky to byl šok slyšet o tom dni z pohledu dalšího přítele, připomenout si, že nebyl se svými obavami a nadějemi sám, a přesto zjistit, že v jejich očích byl ten den něčím zcela jiným.

Neville jim vyprávěl o posledních minutách Toma Raddlea, toho ztraceného dítěte, které bylo nyní známo jako Lord Voldemort, a jako vždy bylo v publiku naprosté ticho.

Ale Harry si vybavil zápach a zvuk bitvy, blikající světla a prvotní výkřiky, vzpomněl si na Hermioninu tvář zkroucenou nenávistí, na Dracovu ruku v té jeho a na Luciuse Malfoye spalovaného k smrti.

Tyto věci nebyly nikdy vyřčeny, ale nikdy na ně nemohlo být zapomenuto, dokud jeden z nich bude žít.

„Byla to noc plná ohně a smrti,“ pokračoval Neville tiše. „A nikdo z nás, kdo bojoval v této bitvě, vám nikdy neřekne, že to bylo vznešené nebo skvělé, nebo že se jednalo o dobrý boj. Spíš uslyšíte o jediné cestě ven, kterou jsme mohli vidět, o jediné šanci, jak ukončit noc, která padala na náš svět tolik let. Někteří z nás nemohli uvěřit, že je po všem, že to skončilo, i když viděli Voldemortovo tělo, i když byli Smrtijedi zatčeni.

Dokonce ani po konci bitvy, jsme nemohli uvěřit, že je konečně po všem.“

Odmlčel se a pomalu si prohlédl Velkou síň, jeho oči brouzdaly přes studenty a hosty, kteří se na něj dívali s bázní a strachem, někteří vzpomínající, jaké to bylo, jiní si to představovali.

„Ale abych citoval starou přítelkyni,“ řekl, a tentokrát se otočil k Hermioně a sklonil hlavu v uctivém gestu, „dnes jsme tady. Bez ohledu na to, čeho jsme se báli v našich nejtemnějších chvílích, dokázali jsme to. A dnes vše, co jsme vykonali, bude oceněno a uznáno. Dnes si připomeneme minulost a budeme dbát na to, abychom ohlídali a ochránili naši budoucnost. Přeji vám všem veselý Halloween.“

Ticho pokračovalo, ale pak hosté začali tleskat a děti výskat a na stolech se objevily talíře s pokrmy. Neville otevřel pusu, aby jim popřál dobrou chuť, když najednou svíčky v síni zhasly.

Všechno zahalila tma.

Panika zachvátila hosty i děti, ale celé osazenstvo Řádu okamžitě přepnulo do ostražitého módu a Harryho roky výcviku také udělaly své.

„Světla?“ vyslovil požadavek. 

„Pracujeme na tom,“ zvolali Remus, Bill a Dora. Draco vykouzlil malé modré kouzelné ohýnky, které se vznášely nad stolky a dávaly jim dost světla, aby viděli, a Harry sám začal s řadou skenovacích kouzel, která jim měla prozradit, co přesně se stalo.

Naopak Hermiona stále seděla u stolu, velmi klidně, hlavu nakloněnou na stranu, jako by něčemu naslouchala. Severus po jejím boku zmizel.

„Uklidním děti,“ oznámila Minerva, jejíž skotský přízvuk byl výraznější než obvykle, když byla ve stresu. Její učitel obrany a asistent ředitelky vyskočil ze svého místa, aby ji doprovodil, když sestoupila z pódia se zářící hůlkou v ruce.

Svíčky se opět probraly k životu, ale sváteční atmosféra se změnila v něco mnohem děsivějšího a jejich plameny vypadaly méně jasně, když vrhaly stíny směrem ke stěnám a oknům.

„Chtěla bych vás požádat, abyste zůstali na svých místech,“ zvolala Minerva přísně a křičící studenti se okamžitě uklidnili. Rozhodně velí této škole železnou rukou, pomyslel si Harry s obdivem. „To nebylo nic jiného než krátké přerušení, zcela neškodné. Okamžitě budeme pokračovat s oslavou, a já…“

„To si nemyslím, McGonagallová.“ Hlas, který se nesl síní, byl chladný, magicky zkreslený a nade vší pochybnost odosobněný.

Harry si vyměnil temný pohled s Dracem. Tohle neznělo dobře.

„Myslím, že místo toho zjistíte, že vše není v pořádku, že vaše ochrany padly a hrad je obklíčen. Všechna letaxová spojení a přenášedla jsou nefunkční. Pokud nesplníte naše požadavky, jediná oslava, kterou dnes v Bradavicích uvidíme, bude krev a smrt.“

„Skvěle,“ zašeptala Hermiona a obrátila oči v sloup. „Jak melodramatické. Proč nemohou být lotři jednou věcní a držet se při zemi?“

Ale i ona vážně naslouchala hlasu a také vypadala ustaraně. Harry věděl, že u tohoto stolu je dost bojovníků, aby porazili malou armádu, ale v síni bylo také mnoho dětí a bojiště pro ně nebylo zrovna to pravé místo.

Minerva dle očekávání dospěla ke stejnému závěru, a ačkoliv její hlas byl pevný, v její tváři se zrcadlily obavy a ruce se jí mírně chvěly.

„Kdo jste?“ zvolala do ztichlé síně. „A jaké jsou vaše požadavky?“

„Jsme skupina, která se utvořila, aby napravila zločiny spáchané v minulosti,“ odpověděl hlas a Hermiona znovu protočila oči.

„A co chceme? Harryho Pottera samozřejmě, neozbrojeného a samotného.“

A Harry zaúpěl, veškerou příjemnou nostalgii vystřídal starý dráždivý pocit, že po něm někdo jde.

„Proč já jen nemůžu mít normální Halloween?“ postěžoval si.

xXx

Lily Lupinová by to nikdy nepřiznala, ale cítila se docela otřesená. Bradavice byly bezpečné, vždy to bylo to nejbezpečnější místo na Zemi, a věci jako tato se v reálném životě nestávaly, odehrávaly se spíš v příbězích nebo historických knihách. Najednou nebyly všechny ty vtipy o bitvách a nebezpečí zas tak úžasné.

Vyměnila si pohled se svými bratry a spatřila na jejich tvářích strach, který ostatně měly i ostatní děti na konci tohoto stolu. Na rozdíl od ostatních studentů u kolejních stolů však žádný z nich nevydal ani hlásku.

Všichni byli vycvičeni svými poněkud paranoidními rodiči (bezpochyby Moodyho vliv), a zatímco za běžných okolností křičeli a dělali rozruch, takovéto problémy znamenaly zůstat absolutně v klidu a nechat své rodiče, aby se se záležitostí vypořádali. Každý z nich to věděl.

Ale stále byli vyděšeni.

Jejich rodiče, tety a strýcové se shromáždili kolem druhého konce stolu, zahloubáni v plánech a rozhovorech.

„Stav ochran?“ zvolal nyní Harry, který, jak se zdálo, převzal kontrolu.

Profesorka McGonagallová zavřela oči, pravděpodobně ve své mysli kontrolující pevný uzel bradavických ochran, o kterém se Lily dozvěděla v Bradavických dějinách. Když oči znovu otevřela, zbledla.

„Ochrany padly,“ potvrdila. „Všechny. Zbývá jen jedna, která chrání tuto síň před vniknutím, nějaká cizí…“

Kupodivu většina očí zamířila na tetu Hermionu, která zvedla obočí a suše řekla: „Dala jsem si tu práci, abych přidala nějaké ochrany, Minervo. Je to poněkud narychlo spíchnuté, vázané pouze na pozvané hosty, ale udrží je to venku alespoň hodinu… možná i déle, záleží na schopnostech zaklínače.“

Strýček Bill – koneckonců profesionální zaklínač – zavřel oči a o chvíli později souhlasně přikývl, ale jak vidno, všichni byli ochotni věřit Hermioninu slovu.

„Williame, zkontroluj letaxovou síť,“ nařídila profesorka McGonagallová a profesor Gopman, učitel obrany, a tak trochu bábovka, přikývl a spěchal k nejbližšímu krbu.

„Uzavřeno,“ zvolal.

„Hrad je skutečně obklíčen,“ dodala teta Hermiona; nevysvětlovala, jak to ví, ale zdálo se, že každý jí prostě věří.

Harry si povzdechl a rukou si prohrábl vlasy, což se stalo veřejně známým gestem. Kluci, kteří chtěli být jako jejich idol, ho napodobovali, ale v tuto chvíli gesto nevypadalo vůbec hrdinsky. Spíš frustrovaně.

„Co tedy budeme dělat?“ zeptal se a k Lilyině rostoucímu podráždění rovněž pohlédl na tetu Hermionu, jako by od ní očekával odpověď.

„Měli bychom přemístit všechny děti a ty, kteří nebudou bojovat, ze síně,“ odpověděla okamžitě. „Místnost pod Velkou síní by měla být dostatečně velká, aby se tam vešli, že Minervo?“

Ředitelka McGonagallová, stále stojící mezi studenty, přikývla.

„Bille, Lenko a ty, Minervo, byste tam měli jít s nimi. Společně byste měli být schopni zvednout obrany a udržet je aktivní, dokud to bude třeba. Měli bychom také zatarasit všechny vchody do síně. Není důvod jim usnadňovat práci.“

Lily zírala. Věděla, že její kmotra je úspěšná zaklínačka, vynikající obchodnice a génius – to asi věděl v Británii každý – a také si byla vědoma toho, že teta Hermiona se účastnila bojů o Halloweenu.

Ale tahle stránka pro ni byla úplně nová. Mluvila klidně, ale s takovou kompetentností a jistotou, že naslouchat jí bylo úplně přirozené. A všechny její tety a strýcové převzali své role, jednoduše jen přikývli na souhlas a připravovali se na to, co řekla – dokonce i ředitelka McGonagallová, která se nikdy dřív neřídila žádným příkazem!

„A pak?“ zeptal se Lilyin otec klidně, ale s vlkodlačím leskem v očích. Jako by jí říkal – nikdo neohrozí mé děti a jejich životy. Nikdo!

Kupodivu se při té otázce tetě Hermioně zachvěly rty.

„Potom jim samozřejmě vydáme Harryho,“ odpověděla lehce. „Má léta praxe v roli návnady, ne?“

Harry trhl hlavou a jeho ruce se podivně kývaly do stran a nahoru. Kolem stolu se dělo ještě něco jiného, všimla si najednou Lily, cosi, co nebylo určeno očím nikoho jiného než člena Řádu.

„Jistě,“ řekl Harry téměř znuděně. „Znovu použijeme starý plán. Hodíme Harryho do lví jámy a uvidíme, co se stane.“

Všichni kolem stolu se začali pohybovat a přesouvat. Připravovali se na něco, ale Lily neměla tušení na co a proč. Proč tajit své plány? Nepřítel je venku a nemůže je vůbec slyšet! Nebo snad ano?

„Správně,“ oznámil její otec nahlas. „Pojďme odstranit potencionální rukojmí. Studenti, novináři, všichni, kdo v posledních třech letech nebojovali v souboji a nevyhráli tamhle k těm dveřím vpravo! Následujte Billa Weasleyho, toho vysokého muže s náušnicí!“

Studenti se poslušně shromáždili u dveří, které vedly do rozlehlé místnosti pod Velkou síní. Byli zvyklí dělat, co se jim řeklo, ale muži a ženy u ostatních stolů se hádali a strkali.

Lily si vyměnila podrážděný pohled se svým nejmladším bratrem Tedem. Dospělí! Oni by v takové situaci nikdy nerozporovali rozkazy svých rodičů.

„Dost!“ zazněl chladný a hrozivý hlas a Lily chvíli trvalo, než poznala svého učitele obrany, toho drobného, vždy lehce nervózního muže, kterého nikdo nebral příliš vážně. Právě teď však byl hodně vážný.

„Jeden pohyb, jedno kouzlo a vaše milovaná ředitelka zemře.“

Lily a jak vidno i všichni ostatní hosté se otočili k místu, kde před chvílí stála ředitelka McGonagallová. Ale ona už mezi studenty nebyla.

Místo toho byla přitlačena ke Gopmanovi, blízko u oken, její hůlka byla odhozena pár stop od ní, další hůlka jí mířila na krk. Úhel její hlavy vypadal bolestivě nepřirozeně, jak se snažila vyhnout kontaktu s Gopmanovou kůží.

„Nejsi až tak starý, abys nemohl dostat výprask, Williame!“ Navzdory ohrožení svého života měla ředitelka McGonagallová svůj hlas stále pod kontrolou.

„Nebude mi vadit tě zabít, stařeno,“ zasyčel Gopman. „Čekám na to už měsíce!“

V tu chvíli se hluboko uvnitř Lily něco zlomilo, instinktivní důvěra, že bude v bezpečí, že se jí nikdy nemůže stát nic skutečně zlého. Pohled na její milovanou ředitelku, ohroženou a použitou jako rukojmí jednoho z jejích učitelů, pohled na stovky dětí vyděšených na smrt zanechal stopu, která nikdy úplně nezmizí.

A Harrymu bylo jedenáct, když poprvé bojoval s Voldemortem, pomyslela si otupěle.

„Přestanete se pokoušet s námi bojovat a vydáte nám Harryho Pottera, omráčeného a neozbrojeného!“ vykřikl Gopman, ale jeho pohled byl stále chladný a velmi kontrolovaný. Vypadal zcela nebezpečně.

Po její pravici si Ron Weasley teatrálně povzdechl.

„Říkal jsem ti, lásko,“ podotkl ke své ženě. „Vždycky jsou to učitelé obrany. Vždycky.“

„Hej,“ zvolal hravě její otec. „To je předsudek! To mě štve!“

Lily spolu s většinou ostatních návštěvníků Velké síně na ně nevěřícně zírala. Jak mohli v takové chvíli blbnout?

A Harry Potter, skvělý bystrozor, který stál mimo dosah, aby mohl něco udělat, jen smutně zavrtěl hlavou.

„To jsi opravdu neměl dělat, Gopmane,“ zvolal. „Mohli jsme tohle všechno vyřešit v klidu, ale když někomu z nás vyhrožuješ, skončí to jen tvou krví a slzami.“

„Mám vaši ředitelku,“ zakřičel Gopman znovu, stále kontrolovaně, ale s rostoucím povědomím, že věci nejdou úplně podle plánu. „A mám rozkaz ji zabít!“

„Příkazy od koho?“ protáhl Draco, jehož tvář byla bez jakýchkoliv známek napětí. Vypadal každičkým coulem čistokrevně, zvědavě, a dokonce mírně pobaveně. „Slyšíš hlasy, Gopmane? Nebo ti snad našeptali jednorožci, abys to udělal?“

„Draco,“ napomenul ho Harry klidně. „Člověk si nesmí znepřátelit vrahy. To ses ode mě nic nenaučil?“

„Měl bys mě brát vážně, Pottere! Pokud sem hned nepůjdeš a nevzdáš se hůlky, podříznu jí hrdlo, přísahám!“ Gopmanovi se do hlasu vloudilo něco jako panika.

„Vidíš?“ Harry stále mluvil k Dracovi, jako by na ničem jiném nezáleželo. Lily si říkala, jestli je Harry jediným rozumným člověkem v místnosti. „Chce, abychom ho brali vážně. A má na to právo, je učitel a tak.“

„Je také zrádce. A šílenec,“ dodal Draco, jako by se jednalo o platné námitky, které je třeba v jejich diskusi vzít v úvahu. „A jeho obličej má velmi neatraktivní odstín červené.“

Harry si povzdechl. „Pak by bylo lepší ho zastavit, hm?“ zeptal se jakoby se skutečnou lítostí v hlase.

Paniku na Gopmanově tváři ustavičně střídal vztek, a způsob, jakým sledoval Harryho a Draca, by byl komický, nebýt hůlky přitlačené na hrdle ředitelky.

„ZABIJU JI a není nic, co můžete udělat, abyste mě zastavili! Jste příliš daleko…“ vykřikl, když najednou podivně zachroptěl a ředitelku pustil. Pomalu se naklonil na stranu a upadl. Z krku mu trčel blyštivý nůž.

„Věřím, že měl na mysli mě,“ vykročila ze stínu teta Hermiona a švihnutím zápěstí si vzala nůž zpět do ruky.

Další mávnutí a dva hosté u stolu s novináři byli znehybněni a vznášeli se k místu, kde se nacházela mrtvola Williama Gopmana, bývalého učitele obrany.

„Ti dva sledovali Gopmana chvíli předtím, než pozvedl hůlku, a nereagovali na jeho hrozby,“ řekla klidně do místnosti. „Máš při sobě nějaké veritasérum, Draco?“

„Pro tebe vždycky, lásko,“ ušklíbl se Draco a poslal vzduchem malou lahvičku směrem k ní. Jeho oči se přesunuly z tety Hermiony k Harrymu.

„Po všech těch letech mě to stále fascinuje,“ poznamenal. „S vámi dvěma v místnosti se člověk nikdy nenudí.“

Někdo za Lily se s lehkým žuchnutím zhroutil na podlahu, asi omdlel. Někdo po její pravici hlasitě polkl. Lily jen zírala na svou kmotru a poprvé viděla její skutečné já.

Teta Hermiona byla vždycky svalnatá (ze všech těch těžkých kotlů, které musím zvedat, protože Severus je příliš líný). A geniální (vrozená vada, láska). A měla reflexy jako ďábel (už jste někdy viděli překypět lektvar? Není moc času na záchranu vašich rukou). Teta Hermiona bojovala ve válce (většinou se jednalo o výzkum, drahá. Tihle kluci nebyli ochotní otevřít knihu, pokud jim nešlo o život). A dostala Merlinův řád první třídy (dnes se udělují jak bonbony).

Ale vrhla nůž na vzdálenost čtyř metrů a ten dokonale zasáhl cíl.

Pomalu všechna ta malá fakta o minulosti, která nikdo skutečně nevysvětlil, tančila a znovu se formovala v Lilyině mysli a spojovala se do pravdy, která všechno změnila.

„Byla klíčem toho všeho,“ zašeptala a v tu chvíli všechny ty soudní dokumenty, tajné knihy a zprávy plné děr začaly dávat smysl, zmínky o dvojitých agentech a útocích v nitrobraně na Voldemorta a skutečnost, že s ní členové Řádu zacházeli jako s královnou. „Nedělala jen výzkum, ona celou věc zorganizovala!“

Ruka jemně dopadla na její rameno a pak se ocitla v teple matčina objetí.

„Jsi chytrá holka,“ zašeptala jí máma do ucha. „Ale teď nech Hermionu dělat její práci. Můžeme si promluvit později.“

Nech Hermionu dělat její práci… Merline! Nebylo divu, že se jí každý podvolil! Byla tou nejnebezpečnější osobou v místnosti!

Její kmotra se usmívala, když se nakláněla nad jejich spoutanými a znehybněnými útočníky, s chladným, nebezpečným úsměvem, který probouzel v Lily podivné instinkty. Zjevně v jednom ze svých minulých životů byla malým vyděšeným zvířetem.

„A teď, přišli jste si opravdu pohrát nebo jste vyprávěli jen pohádky?“ zeptala se teta Hermiona sladce, otevřela lahvičku a nechala tři kapky čiré tekutiny spadnout na jazyk jednoho z jejích vězňů. Lily nemohla uvěřit, že ji mohla mylně považovat za neškodného vědce. „Protože po všech těch projevech bych se hrozně ráda protáhla.“

A Harry, který stál u okraje pódia a klidně pozoroval svou přítelkyni, jak podala Veritasérum poté, co zabila učitele obrany, najednou zaklonil hlavu a hlasitě se od srdce zasmál.

„Merline, Hermiono, tohle mi opravdu chybělo!“

 



[1] Má teorie, co by to tak mohlo být, autorka si je vymyslela – Chňapoložky jsou tvorové toužící po moci a penězích. Svým vzhledem připomínají chodící žáby, mají prý rovněž lepkavé prsty a pohybují se velkou rychlostí. V 50 letech 20. století údajně skřetům u Gringottových nadělala jedna taková banda velké potíže, když vyplenila tři trezory a zanechala za sebou hroznou spoušť. Skřeti ale takovou zprávu rázně popírají, tvrdíce, že u nich je veškeré zlato v naprostém bezpečí a že jakákoliv taková krádež je díky bezpečnostním opatřením absolutně nemyslitelná.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Naty - 02.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 02.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 02.07. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Radka - 02.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Epilog: O devatenáct let později (Hodnotenie: 1)
Od: Phoe95 - 02.07. 2023
|
O Bože! To je čím dál tím lepší!! Musím říct, že tuhle Miinu stránku fakt miluji! Děkuji za překlad. Až je mi líto, že tenhle příběh je téměř u konce.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 02.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 02.07. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Hanisko - 02.07. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: LenkaBe - 02.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 02.07. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Epilog: O devatenáct let později (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 03.07. 2023
| |
DKlidný Halloween, Harry? Prosím tě, vždyť by ses nudil! :D
Parádní bonbonek po konci války.
Až mě mrzí, že to končí :)
Děkuju :)

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Denisa - 03.07. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Edit - 03.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: augustyna - 04.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 09.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: upirikaty - 07.08. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hanka - 14.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme:

kayly silverstorm: ( MagicLady )03.07. 2023Epilog: část II.
kayly silverstorm: ( MagicLady )02.07. 2023Epilog: O devatenáct let později
kayly silverstorm: ( MagicLady )30.06. 2023Kapitola sedmdesátá osmá: Ten správný čas
kayly silverstorm: ( MagicLady )27.06. 2023Kapitola sedmdesátá sedmá: Moc, jakou Pán zla sám nezná
kayly silverstorm: ( MagicLady )25.06. 2023Kapitola sedmdesátá šestá: Na konci věcí
kayly silverstorm: ( MagicLady )23.06. 2023Kapitola sedmdesátá pátá: Valčík na rozloučenou
kayly silverstorm: ( MagicLady )20.06. 2023Kapitola sedmdesátá čtvrtá: Krátká erupce v temné duši
kayly silverstorm: ( MagicLady )18.06. 2023Kapitola sedmdesátá třetí: Sen ve tmě
kayly silverstorm: ( MagicLady )16.06. 2023Kapitola sedmdesátá druhá: Před cestou zemřeš
kayly silverstorm: ( MagicLady )13.06. 2023Kapitola sedmdesátá první: Smrti, svou pýchu zkroť
kayly silverstorm: ( MagicLady )11.06. 2023Kapitola sedmdesátá: Únik
kayly silverstorm: ( MagicLady )09.06. 2023Kapitola šedesátá devátá: Jane v utajení
kayly silverstorm: ( MagicLady )06.06. 2023Kapitola šedesátá osmá: Masky a přátelství část II.
kayly silverstorm: ( MagicLady )04.06. 2023Kapitola šedesátá sedmá: Masky a přátelství
kayly silverstorm: ( MagicLady )02.06. 2023Kapitola šedesátá šestá: Vše na kusy je
kayly silverstorm: ( MagicLady )30.05. 2023Kapitola šedesátá pátá: Budoucí náznaky života část II.
kayly silverstorm: ( MagicLady )28.05. 2023Kapitola šedesátá čtvrtá: Až do skonání světa
kayly silverstorm: ( MagicLady )26.05. 2023Kapitola šedesátá třetí: Potom jsme se rozhodli
kayly silverstorm: ( MagicLady )23.05. 2023Kapitola šedesátá druhá: Výsledky
kayly silverstorm: ( MagicLady )21.05. 2023Kapitola šedesátá první: Poupata skliď, než pozdě je
kayly silverstorm: ( MagicLady )19.05. 2023Kapitola šedesátá: Tygře, tygře planoucí
kayly silverstorm: ( MagicLady )16.05. 2023Kapitola padesátá devátá: Klenot na trůně
kayly silverstorm: ( MagicLady )14.05. 2023Kapitola padesátá osmá: Nemilosrdná kráska
kayly silverstorm: ( MagicLady )12.05. 2023Kapitola padesátá sedmá: Tanec s mistrem
kayly silverstorm: ( MagicLady )09.05. 2023Kapitola padesátá šestá: Kráska na scéně
kayly silverstorm: ( MagicLady )07.05. 2023Kapitola padesátá pátá: Dvakrát musí být síla zaručena
kayly silverstorm: ( MagicLady )06.05. 2023Kapitola padesátá čtvrtá: Úžas a strach
kayly silverstorm: ( MagicLady )05.05. 2023Kapitola padesátá třetí: Nezapomeň na mě
kayly silverstorm: ( MagicLady )30.04. 2023Kapitola padesátá druhá: A přesto s ní nic nehne
kayly silverstorm: ( MagicLady )28.04. 2023Kapitola padesátá první: Láska čelí bouři
kayly silverstorm: ( MagicLady )25.04. 2023Kapitola padesátá: Východ Kansasu
kayly silverstorm: ( MagicLady )23.04. 2023Kapitola čtyřicátá devátá: A den je noc
kayly silverstorm: ( MagicLady )21.04. 2023Kapitola čtyřicátá osmá: Spojení myslí
kayly silverstorm: ( MagicLady )18.04. 2023Kapitola čtyřicátá sedmá: Noc je den
kayly silverstorm: ( MagicLady )16.04. 2023Kapitola čtyřicátá šestá: Čas letí
kayly silverstorm: ( MagicLady )14.04. 2023Kapitola čtyřicátá pátá: Špionka
kayly silverstorm: ( MagicLady )11.04. 2023Kapitola čtyřicátá čtvrtá: Odhalení
kayly silverstorm: ( MagicLady )09.04. 2023Kapitola čtyřicátá třetí: Večeře a plán
kayly silverstorm: ( MagicLady )07.04. 2023Kapitola čtyřicátá druhá: Loajálnost
kayly silverstorm: ( MagicLady )04.04. 2023Kapitola čtyřicátá první: Sladké šílenství
kayly silverstorm: ( MagicLady )02.04. 2023Kapitola čtyřicátá: Láska láskou není
kayly silverstorm: ( MagicLady )31.03. 2023Kapitola třicátá devátá: Důvěra a zrada
kayly silverstorm: ( MagicLady )28.03. 2023Kapitola třicátá osmá: Řešení problému
kayly silverstorm: ( MagicLady )26.03. 2023Kapitola třicátá sedmá: Nenávist a strach
kayly silverstorm: ( MagicLady )24.03. 2023Kapitola třicátá šestá: Nový směr
kayly silverstorm: ( MagicLady )21.03. 2023Kapitola třicátá pátá: Dopálený Popletal
kayly silverstorm: ( MagicLady )19.03. 2023Kapitola třicátá čtvrtá: Nový pohled
kayly silverstorm: ( MagicLady )17.03. 2023Kapitola třicátá třetí: Chytání stop
kayly silverstorm: ( MagicLady )14.03. 2023Kapitola třicátá druhá: A je to venku část II.
kayly silverstorm: ( MagicLady )12.03. 2023Kapitola třicátá první: A je to venku část I.
kayly silverstorm: ( MagicLady )10.03. 2023Kapitola třicátá: Mistr tajností
kayly silverstorm: ( MagicLady )07.03. 2023Kapitola dvacátá devátá: Zasít semínko
kayly silverstorm: ( MagicLady )05.03. 2023Kapitola dvacátá osmá: Mrzimorské tajemství
kayly silverstorm: ( MagicLady )03.03. 2023Kapitola dvacátá sedmá: Jizvy
kayly silverstorm: ( MagicLady )28.02. 2023Kapitola dvacátá šestá: Hořkosladké jmelí II. část
kayly silverstorm: ( MagicLady )27.02. 2023Kapitola dvacátá pátá: Hořkosladké jmelí
kayly silverstorm: ( MagicLady )24.02. 2023Kapitola dvacátá čtvrtá: Vítej na palubě
kayly silverstorm: ( MagicLady )20.02. 2023Kapitola dvacátá třetí: Přátelé a spojenci
kayly silverstorm: ( MagicLady )19.02. 2023Kapitola dvacátá druhá: Boj
kayly silverstorm: ( MagicLady )17.02. 2023Kapitola dvacátá první: Získat sílu
kayly silverstorm: ( MagicLady )13.02. 2023Kapitola dvacátá: Představení pokračuje
kayly silverstorm: ( MagicLady )12.02. 2023Kapitola devatenáctá: Představení začíná
kayly silverstorm: ( MagicLady )10.02. 2023Kapitola osmnáctá: Plánování věcí budoucích
kayly silverstorm: ( MagicLady )06.02. 2023Kapitola sedmnáctá: Svatby a takové ty věci
kayly silverstorm: ( MagicLady )05.02. 2023Kapitola šestnáctá: Běh na dlouhou trať
kayly silverstorm: ( MagicLady )03.02. 2023Kapitola patnáctá: Seskupení
kayly silverstorm: ( MagicLady )30.01. 2023Kapitola čtrnáctá: Život může být zábavný
kayly silverstorm: ( MagicLady )29.01. 2023Kapitola třináctá: Budoucí náznaky života
kayly silverstorm: ( MagicLady )27.01. 2023Kapitola dvanáctá: Rozpad
kayly silverstorm: ( MagicLady )26.01. 2023Kapitola jedenáctá: Srdce temnoty II. část
kayly silverstorm: ( MagicLady )24.01. 2023Kapitola desátá – Noc a den
kayly silverstorm: ( MagicLady )20.01. 2023Kapitola devátá: Do pekla
kayly silverstorm: ( MagicLady )16.01. 2023Kapitola osmá: V pasti
kayly silverstorm: ( MagicLady )15.01. 2023Kapitola sedmá: Srdce temnoty I. část
kayly silverstorm: ( MagicLady )13.01. 2023Kapitola šestá: Zabydlení
kayly silverstorm: ( MagicLady )09.01. 2023Kapitola pátá: U ředitele část II.
kayly silverstorm: ( MagicLady )08.01. 2023Kapitola čtvrtá – U ředitele část I.
kayly silverstorm: ( MagicLady )06.01. 2023Kapitola třetí: Zrazená
kayly silverstorm: ( MagicLady )02.01. 2023Kapitola druhá: Vzestup a pád
kayly silverstorm: ( MagicLady )01.01. 2023Kapitola první: Prolog
. Úvod k poviedkam: ( MagicLady )24.12. 2022Úvod