Preklady fanfiction Harryho Pottera

Oh, what a wonderful taboo… 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10362319/6/Bolts-from-the-Blue

Autor: sprinter1988

Povolení k překladu: Autora nelze kontaktovat

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 2 200 

Shrnutí: Během událostí v knize Harry Potter a Relikvie smrti Ron Harrymu a Hermioně prozradí, že lord Voldemort uvalil na své jméno magické tabu. Důvody, proč Voldemort k tomuto kroku přistoupil, se zdají být docela rozumné - ti, kteří dokážou vyslovit jméno „Voldemort“, jsou většinou spojenci buď Harryho, nebo Brumbála, a protože tabu umožňuje smrtijedům a Lapkům přemístit se přesně na místo, kde to jméno zaznělo, je to šikovný způsob, jak vystopovat Fénixův řád. Tento plán má však jednu do očí bijící chybu, kterou Harry a Hermiona využijí v následujícím příběhu. Užijte si to!

Upozornění: Dobří hoši rozdávají smrt a zkázu. Použití logiky tváří v tvář magii. Harry používá mozek. Vyděšený Ron.

 Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží sprinter1988. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Ach, jaké úžasné tabu…

[Tučně zvýrazněná část je z knihy Relikvie smrti, překlad Pavel Medek]

„… to jméno je zakleté zlým kouzlem, Harry, a právě s jeho pomocí nacházejí ty, kteří se skrývají! Když to jméno vyslovíš nahlas, prolomíš všechna ochranná kouzla a vyvoláš nějakou magickou poruchu – tak nás taky našli tehdy na Tottenham Court Road.“

„Protože jsme vyslovili jeho jméno?“

„No ano! Musíš uznat, že na to jdou chytře. To jméno se odvažovali vyslovit jen lidé, co byli opravdu ochotní se mu postavit, jako třeba Brumbál. Teď z toho jména udělali tabu a najdou každého, kdo ho vysloví nahlas. Je to rychlý a snadný způsob, jak najít členy Řádu! Málem dostali Kingsleyho…“

„To snad ne!“

„Jo, Bill říkal, že ho obklíčila banda Smrtijedů, ale probojoval si cestu ven. Je z něj teď psanec, stejně jako z nás.“ Ron se zamyšleně poškrábal koncem hůlky na bradě.

Harry ignoroval, jak hloupě vypadá, protože jeho vlastní mysl běžela mílovými kroky. Nakonec se mu tvář rozzářila širokým úsměvem, když ho napadla brilantní myšlenka.

„To je perfektní,“ řekl si pro sebe, než se otočil zpátky k Ronovi. „Hele, neříkal Bill, kolik smrtijedů musel Kingsley zahnat?“

Ron pokrčil rameny, ale odpověděl: „Nemohlo jich být moc, protože s nimi bojoval sám, a přesto utekl.“

„Dobře,“ řekl Harry. Otočil se, zamířil si to ke stanu a zavolal na svou kamarádku: „Hej, Hermiono! Slyšela jsi, co říkal Ron o tabu?“

„Slyšela,“ odpověděla Hermiona, odložila knihu a vstala. „No není to zvláštní, narafičili tam to tabu a my dva jsme náhodou tohle jméno úplně přestali říkat.“

„Jo, je to trochu divné,“ připustil Harry. „Ale naučil jsem se, že je nejlepší se na takové věci nesoustředit, protože tě z toho akorát rozbolí hlava.“

„To je pravda,“ souhlasil Ron a malíčkem na levé ruce vylovil ze svého ucha trochu mazu.

Hermiona nad jeho chováním protočila oči a pak se obrátila zpátky k Harrymu. „Vypadáš, jako by se za těma tvýma zelenýma očima rodil plán. Vyklop to.“

Harry se ušklíbl: „Právě vymýšlím, jak to tabu obrátit v náš prospěch.“

Hermioniny oči se rozzářily tak, jak už celé měsíce ne. „Plánuješ připravit Ty víš koho o pár následovníků, že?“

„Možná,“ řekl Harry a dělal tajemného. „Neznala bys náhodou nějaká kouzla pro rozsáhlou terénní úpravu, že ne?“

„Hmm, myslím, že přesně vím, jaké kouzlo hledáš…“ Hermiona se otočila a vešla do stanu, Harry ji následoval.

„Hej, počkejte!“ řekl Ron a běžel za nimi. Vtrhl do stanu a viděl, že Hermiona už má otevřenou knihu a listuje stránkami.

„Jak jsi myslela to ‚připravit Ty víš koho o pár následovníků‘?“

„Jednoduše,“ odpověděl Harry. „Nastražíme past, prolomíme tabu a skoncujeme s tím, kdo se objeví. Povedlo se, Hermiono?“

Hermiona položila knihu na stůl. „Tady to je. Je to standardní kouzlo na přemisťování země. Obvykle se používá k pokládání základů budov nebo k hloubení umělých jezírek.“

„To zní skvěle,“ řekl Harry potěšeně a naklonil se nad knihu.

„Počkej,“ ujišťoval se Ron, „nemyslíš tím, že zabiješ každého, kdo zareaguje na tabu, že ne?"

Harry obrátil oči v sloup a posměšně odpověděl: „Ne, Rone. Plácneme je po ruce a řekneme jim, aby už nikdy nezlobili, jinak měsíc nedostanou moučník.“

„To není vtip!“ odsekl Ron. „Nemůžeš chodit kolem a zabíjet lidi - to by se z tebe stal temný kouzelník!“

„Ach jo, dospěj, Rone,“ opáčila ostře Hermiona. „Tohle je válka! Zabíjení k ní patří a já si myslím, že těch dobrých a nevinných už bylo zabito dost na to, aby se v tom nepokračovalo. Teď jsou na řadě ti zlí!“

„Ale ty se změníš v temného!“ opakoval Ron tvrdohlavě.

„Quirrela jsem zabil hned v prvním ročníku,“ připomněl mu Harry. „Dělá to ze mě temného, Rone?“

„No… ne,“ zarazil se Ron. „Ale to je něco jiného. Nechtěl jsi Quirrela zabít, že ne? Chci říct, že jsi ho vlastně nezamýšlel zabít.“

„Ne, neměl jsem to v úmyslu,“ odpověděl Harry. „Ale na druhou stranu toho taky nelituji.“

„Jo, ale Quirrelovi rostl vzadu z hlavy Ty víš kdo.“

„A všichni smrtijedi mají na sobě Znamení zla Ty víš koho,“ přerušil ho Harry. „Jaký je v tom rozdíl?“

Ron několikrát otevřel a zavřel ústa, jak se snažil najít odpověď. Když se žádné nedočkal, Harry jen potřásl hlavou.

„Podívej, Rone, jestli se budeš cítit líp, můžeš zůstat tady ve stanu, zatímco Hermiona a já uděláme všechnu práci. Jediným tvým příspěvkem musí být, že mi dovolíš půjčit si tvé koště. Moje bylo zničeno ve stejnou dobu, kdy zemřela Hedvika.“

Ron chtěl v prvním okamžiku něco říct, ale nakonec rezignovaně přikývl a otočil se ke své posteli. Harry za ním chvíli hleděl, než jeho pozornost odvedla dlaň, která se jemně dotkla jeho ruky.

Harry shlédl na stůl, kde spočívaly jeho a Hermioniny paže, a pak se jí podíval do očí, které zářily soucitem. Věděl proč - bylo to vůbec poprvé od té strašné noci, kdy se zmínil o Hedvice.

Věnoval jí vděčný úsměv a pak obrátili pozornost zpět ke knize před sebou.

xxx

„Perfodi maxima!“

Harry a Hermiona seslali toto zaklínadlo z obou konců mýtiny uprostřed lesa. Jak mávali hůlkami sem a tam, tráva, půda a skály se rozpadaly a zvedaly do vzduchu. Celkem se vzneslo více než třicet pět tun zeminy.

„Suspendisse!“

Toto kouzlo způsobilo, že hlína a kamení zůstaly viset ve vzduchu bez další pomoci jejich hůlek.

Harry se podíval dolů do poměrně působivé díry, kterou vytvořili, a pak zavolal na Hermionu: „Neměli bychom do toho přidat trochu vody?“

„Jen tolik, aby ztratili půdu pod nohama!“ zavolala Hermiona zpátky. „Při troše štěstí je vyřídíme dřív, než na nás stihnou namířit hůlky.“

Harry přikývl a oba sklonili hůlky do díry.

„Aqua eructo!“

Z konců jejich hůlek vytryskly do jámy přívaly vody. Naplnili ji jen asi do výše kolen, ale byli si jistí, že voda v kombinaci s nezpevněným a nerovným povrchem na dně díry bude stačit na to, aby každý ze smrtijedů ztratil rovnováhu.

Hermiona se pak vydala po straně jámy k Harrymu, který zvedl Ronovo koště.

„Připravená?“ zeptal se.

„Tak jako nikdy,“ odpověděla.

Rozhodli se, že budou volat Voldemortovo jméno oba v naději, že jim dva hlasy přivedou dvakrát tolik obětí… ehm… smrtijedů.

Harry se vyhoupl na koště a Hermiona usedla za něj. Odrazil se od země a letěl dopředu, nad díru, ale pod vznášející se zeminou.

Přesně v polovině cesty oba co nejhlasitěji zařvali: „VOLDEMORT!“ A pak Harry uháněl na koštěti tak rychle, jak se jen odvážil, na druhou stranu.

Když přistávali, uslyšeli známé zvuky doprovázející přemístění. K nim se rychle přidaly výkřiky, ječení a mohutné šplouchání.

Harry se rozhlédl a uviděl, jak sebou dole ve vodě mlátí nejméně dvacet mužů. Ne všichni byli oblečeni do černých hábitů smrtijedů, takže Harry předpokládal, že to jsou Lapkové, kteří vyráželi lovit mudlorozené pro zkorumpované ministerstvo kouzel.

„Teď!“ zavelela Hermiona a zvedla hůlku.

Harry ji napodobil a společně zvolali „Finite incantatem!“.

Kouzla, kterými drželi hlínu a kamení ve vzduchu, se rozplynula a celá hromada se zřítila dolů, zatímco Harry s Hermionou spěšně couvali.

Schovali se za strom, chvíli čekali a Harry se rozhlížel po okolí. Nikdo tam nebyl, jen v místě, kde předtím byla jejich jáma, se zvedal mírný pahorek.

Dvojice se k němu přiblížila.

Hermiona několik okamžiků mávala hůlkou ve složitém vzoru, než konečně potvrdila: „Máme je!“

Harry vítězně vykřikl a rozběhl se na vrchol vyvýšeniny. Hermiona se k němu rychle připojila a zakřepčili si na hrobě svých padlých nepřátel poněkud pošetilý taneček.

Po návratu našli Rona sedět před stanem.

Když se k němu přiblížili, vzhlédl - jeho oči byly truchlivé a trochu vyčítavé.

„Udělal jsi to?“

„Jo,“ přisvědčil Harry. „Muselo jich být nejmíň dvacet!“ Ron potřásl hlavou a postavil se.

„Poslouchejte, lidi. Trochu jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že tady nemůžu zůstat, když tohle děláte.“

„Zase nás opouštíš?“ zeptala se Hermiona, ale v jejím tónu nebylo žádné obvinění.

„Jo. Je mi to líto, ale prostě se toho nemůžu účastnit.“

„To je v pořádku, Rone,“ řekl Harry. „Tady máš zpátky svoje koště.“

Ron se podíval na koště, které mu Harry podával, ale zavrtěl hlavou. „Ne, nechte si ho vy. Mohlo by se vám hodit jako záložní plán útěku.“

„Díky, Rone.“

Ron znovu přikývl a ustoupil zpátky do stanu, aby se o chvíli později vrátil s taškou se všemi věcmi přehozenou přes rameno.

„Tak se mějte,“ řekl.

„Ty taky!“ odvětil Harry.

„Ahoj, Rone,“ přidala se Hermiona.

Sledovali ho, jak odchází skrz ochranná kouzla, která obklopovala stan, a pak se přemístil.

„No,“ podotkl Harry, „aspoň bude víc jídla pro nás dva.“

Hermiona se ušklíbla, a zatímco je vedla zpátky do stanu, poznamenala: „Předpokládám, že to je žádost o oběd?“

„Kdyby ti to nevadilo,“ řekl Harry a posadil se do jednoho z přecpaných křesel. „Přece jen jsem uvařil snídani.“

„To je fér,“ uznala. Vešla do kuchyně, tam otevřela skříňku a zavolala: „Co si dáš? Můžu ti udělat podezřelou rybu na plesnivém chlebu, pochybnou houbovou polévku, nebo misku různého kvasícího ovoce?“

„Co se stalo s těmi bagetami, které jsme štípli v tom supermarketu? Myslel jsem, že nám dvě zbyly.“

„Ne, Ron je snědl.“

„Sakra. Něco ti řeknu, oběd zatím necháme být. Dáme případným dalším smrtijedům příležitost podívat se po jejich zmizelých kamarádech, a až to vzdají, vykopeme ta těla a vezmeme si všechno, co má nějakou cenu.“

„Vykrádání hrobů? To myslíš vážně?“

„Jasně. Podívej, jaký má smysl, abychom my, ti dobří, umírali hlady, když jen kilometr odtud leží dvacet mrtvých padouchů se zlatem v měšcích, hodinkami na zápěstích, botami na nohou a plášti na tělech?“

„Hm, s touhle logikou nemůžu polemizovat,“ uznala Hermiona, když přišla blíž a uvelebila se v křesle vedle Harryho. „A teď, co plánuješ pro další várku Smrtijedů?“

Harry se na chvíli zamyslel, než poznamenal: „Myslím, že mělčí jáma, stejné množství vody a přidal bych mrazivý vítr.“

Hermioně se v očích opět objevil ten výraz.

PA: A na závěr si Voldemort konečně všimne, že jeho následovníci rychle ubývají, rozhodne se podívat, co se sakra děje, jde za tím sám a padá přímo do jedné z pastí Harryho a Hermiony.