Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Draco zvládl pouze tichý nevěřící pohled na téměř k zemi sesunutou postavu, která se zoufale opírala o láhev whisky a bezradně hleděla přes brýle s drátěnými obroučkami. Špinavé a pomačkané šaty se lepily na příliš vyzáblou kostru a bradu zdobilo několikadenní strniště. Zacuchané a umouněné černé vlasy trčely ještě divočeji než kdy dřív, zatímco oči, kdysi zářící jako smaragdy, tupě zíraly ze sinalé pleti.

Draco se nedokázal zastavit a přisunul si židli přímo naproti ležícímu muži. Chvíli lehce tahal za prsty svých rukavic a pak se na tupě zírající postavu dlouze a rozvážně podíval, než promluvil. „No, není to krásný pohled? Zachránce kouzelnického světa se tu válí jako obyčejný ožbrunda. Tak mi řekni, nádhero, co si sakra myslíš, že děláš?“

V očích na okamžik zazářila jiskřička vzpomínky a záblesk hněvu, než ze rtů splynula opilecky nezřetelná slova: „Nechmě… Vyp-dni, Malfoyi.“

„Nebo co? Urazíš mě tím svým smradem?“ Světlovlasý muž nakrčil nos a zavrtěl hlavou. „Na to už je hodně, hodně pozdě, Pottere.“

„Myslim… spiš se těšim… tě přechčiju,“ odpověděl mu Harry s opileckým smíchem a pak se ušklíbl. „Už ses ňkdy pochcal… kolikrat?“

Draco na něj chvíli nechápavě mrkal, načež sebou trhnul, když mu slova konečně začala dávat smysl, a potlačil nával rozpaků. „Dvakrát, jestli to chceš brát technicky.“

Potter se odmlčel a pak se na něj zadíval s naprosto nechápavým výrazem. „Cožže?“

Draco chvíli nic neříkal, studoval toho vyjeveného opilce před sebou a snažil se ho přiřadit ke vzpomínkám na chlapce, ze kterého si vytvořil svého rivala, svou nemesis, i když jen v mysli. Nakonec pomalu zavrtěl hlavou a zamračil se na něj. „Co se ti to sakra stalo, Pottere?“

Tázaný na něj chvíli mrkal a tupě zíral, než na okamžik, na kratičký okamžik, Draco spatřil záblesk téměř bolestné jasnosti, kdy bylo vyřčeno jediné slovo. „Život.“

Pak rozum zmizel a jeho místo opět zaujal duchem nepřítomný opilec.

Draco se znovu zamračil, povzdechl si a v duchu proklel sebe i idiotské Nebelvíry, načež vstal a vydal se k hospodskému krbu. Vhodil do něj hrst prášku, znovu se zatvářil a vyštěkl: „Hermiona Weasleyová!“

Po chvilkové pauze plameny zezelenaly a v nich se objevila dospělejší vlasatá hlava. „Dobrý den, mohu…? Malfoyi? Co chceš?“

„Podívej, Gran… Weasleyová, jsem rád, že tě vidím, asi stejně jako ty mě, ale potřebuju vědět, kde najdu Pottera.“ Draco se zase zatvářil, tentokrát trochu rezignovaně.

„Co chceš od Harryho?“ přimhouřila podezřívavě oči na svého trýznitele z dětství.

„Měl jsem v plánu pozvat ho na svou svatbu a chci to udělat osobně.“ Draco na ni ještě chvíli upřeně hleděl. „Takže víš, kde bydlí, nebo ne?“

„Jak mám vědět…“

„Já, Draco Malfoy, přísahám na svůj život a svoji magii, že nemám v úmyslu použít informace, které po tobě žádám, abych jakkoli ublížil nebo dokonce zasáhl do štěstí Harryho Pottera, ani nemám v úmyslu předat tuto informaci někomu, kdo by to udělal místo mě.“ Když na okamžik viditelně zapulzovala záře přísahy, zamračil se. „Spokojená?“

Hermiona viditelně zkoprněla, šokovaně na něj zírajíc s otevřenou pusou, ale pak pomalu stiskla rty. „Já… vlastně si nejsem jistá, kde bydlí. Posledních pár let bylo všechno tak hektické, že jsme… tak nějak ztratili kontakt. Možná Neville nebo Lenka nebo George…“

Draca náhle zaplavila tíseň, která se posléze prohlubovala s každým dalším letaxovým voláním. Všichni Potterovi přátelé se styděli přiznat, že už tak docela netuší, kde jejich kamarád bydlí. Jeho poslední kontakt, přeživší Weasleyovo dvojče, přes krb bezmocně pokrčil rameny.

„Harry… Harry ví, že může přijít, kdykoli se mu zachce. Je součást rodiny. Jen jsem měl tolik práce s tím, abych udržel obchod v chodu… Od té doby…“ Draco pokýval hlavou na znamení pochopení, když jednouchý muž pokračoval. „Každých pár týdnů k němu posílám sovu s výkazem o jeho podílu na zisku obchodu a snažím se zjistit, jak se mu daří, ale… skoro nikdy se mi neozve. Jestli už jsi zkusil všechny z Bradavic, tak zbývá ještě jeden člověk, který by to mohl vědět.“

„Kdo?“ V Dracových očích se objevil záblesk zmatku. Zavrtěl se a ve tváři měl vepsanou nejistotu, když se snažil přijít na to, koho jen mohl přehlédnout.

George se na něj podíval a pak si povzdechl nad jeho bezradným výrazem. „Tvoje teta?“

„Belatrix je…“

„Tvoje druhá teta,“ opravil jej George zamračeně.

Draco okamžitě zbledl, když si vzpomněl, o kom to mluví. „Andromeda.“

„Jo, to je ta, co vychovává Teddyho od…“ George si lehce povzdechl a znovu bezmocně pokrčil rameny. Draco odvrátil pohled a tíha v jeho žaludku opět klesla, tentokrát z úplně jiných důvodů. „Nejlíp, když to zkusíš se sovou.“

„Děkuju,“ zamumlal Draco pouze a s povzdechem uzavřel letaxové spojení. Pak si našel cestu zpátky ke stolu, kde Harry opět se zakaleným zrakem hýčkal láhev v ruce.

Zachytil pohled nedaleko stojící obsluhy a tiše se zeptal. „Kolik dělá jeho účet?“

„Nemá účet,“ odpověděl muž a smutně se zadíval na opilou postavu. „Chodí se sem jenom opít a drží se levného zboží. Po tom všem, čím si prošel, se nemůžu přinutit, abych mu to účtoval.“

„No, aspoň vás nepřipravím o platícího zákazníka,“ zamumlal Draco pod nosem, než mu podal několik galeonů. „Vezmu toho zhulákaného idiota domů, aby vystřízlivěl.“

„Hodně štěstí,“ odpověděl muž vážně, zatímco chvíli váhal, než si mince vzal. „Člověk, který si tohle udělá… Obvykle není moc věcí, co by ho vrátily zpátky.“

„Myslím, že znám někoho, kdo to dokáže…“ odpověděl Draco. „Jen si nejsem jistý, jak se k ní mám přiblížit, aniž by se mě pokusila zabít.“

„Tak hodně štěstí, pane,“ odpověděl muž upřímně a pohlédl na Harryho. „Byla by škoda přijít o tak skvělého kouzelníka.“

„Ne,“ opravil ho Draco příliš tiše, aby ho obsluhující muž slyšel, a vrátil se zpátky k opilému, zanedbanému muži. „Byl by zločin ztratit tak dobrého člověka.“

Harry zakalenýma očima zamrkal zpátky na Draca, který se k němu přiblížil. Nemohl ho dobře vidět a v sedě se mírně kýval. „Cožže?“

„Je čas jít, Pottere.“

„Ješště sem tu neskončil.“

„Skončil.“ Malfoy tiše brblal, když ho tahal nahoru, a s naprostým znechucením nakrčil nos pod náporem zápachu. „Proboha, Pottere! Kde jsi spal, v kanálech?“

„Mís-to dobré jak kažždé jiné,“ souhlasně pokýval hlavou Harry.

„Skvělé, prostě zatraceně skvělé.“ Draco si znovu povzdechl, odtáhl opilce zpátky ke krbu a připravil se na to, co ho čeká na druhé straně.

ooOOoo

Narcisa Malfoyová okamžitě nakrčila nos ve špatně skrývaném znechucení a zamračila se na svého syna. „Draco, vím, že jsme ti jako chlapci odmítali povolit domácí mazlíčky, ale to, že jsi teď dospělý, není důvod, aby sis domů začal vodit ty zatoulané.“

„Ale matko, nemohl jsem si pomoct – šel za mnou celou cestu; můžeme si ho nechat?“ Z Dracových slov odkapával mnohem, mnohem větší sarkasmus, než zamýšlel, až se stala vyloženě jedovatými.

Chladný, velitelský pohled, kterého se mu dostalo, ho přiměl se zavrtět a viditelně povadnout pod jeho silou. „Omlouvám se, matko, byla to prostě… frustrující hodina.“

„A ten pobuda, kterého jsi musel přivést do našeho domu?“ Další odfrknutí, kterým zamítla muže opilecky visícího na synově rameni, aniž by se na něj podívala víc než na okamžik.

„Někdo, komu dlužíme.“ To okamžitě upoutalo její pozornost, protože se zamračila a přimhouřila oči, aby si muže prohlédla trochu pozorněji.

„Komu bychom mohli… Potter?“ Očima jí probleskla naprostá nedůvěra, když se málem skácela na židli. „Proč jsi ho, sakra, přivedl sem?“

„Jak jsem řekl, dlužíme mu to,“ zavrčel Draco, když se Harry na místě, kde stál, zapotácel, málem se zhroutil a strhl Draca s sebou. „A nikdo z jeho podělaných přátel netuší, kde sakra bydlí.“

„Slovník, Draco,“ okřikla ho matka, než svraštila obočí. „Mluvil jsi s každým, kdo by to mohl vědět, a nikdo z nich to ani netušil?“

Draco sebou trhl a na okamžik odvrátil pohled. „No, skoro se všemi. Poslední… Bylo by lepší, kdyby ses jí zeptala ty.“

„Kdo by mohl…?“ Narcisa se chvilinku mračila a ve tváři měla vepsaný zmatek, než překvapeně zamrkala. „Andromeda?“

„Vzhledem k tomu, co Smrtijedi udělali jejímu manželovi a Belatrix její dceři… Nevěřím, že by na mě nezaútočila hned, jak bych se objevil,“ potvrdil její odhad Draco. Následně zavrčel: „Strčím Pottera do jednoho z nepoužívaných pokojů pro hosty.“

„Ať ho některý z domácích skřítků aspoň očistí,“ zamumlala Narcisa, než se její oči s rezignovanou hrůzou upřely na krb.

„Samozřejmě, matko.“

Když dvojice zmizela v chodbě, Narcisa nepřítomně vrhla kouzlo na osvěžení vzduchu a pak se opatrně přiblížila ke krbu. Pevně sevřela malou hrst prášku, chvíli se pomalu nadechovala a uklidňovala, než prášek vhodila do plamene, a pak tiše vyslovila jméno. „Andromeda… Tonksová.“

„Dobrý den? Co mohu…?“ Vřelá, usměvavá a vítající tvář okamžitě vyslala do Narcisina srdce chladný osten bolesti, protože se obratem zkřivila chladným poznáním. „Co si přejete, paní Malfoyová.“

„Andy…“ Narcisa to slovo napůl zašeptala a se slzami na krajíčku bojovala s náhlým návalem emocí, který jí stoupal v hrudi.

„Neopovažuj se! Neopovažuj se zkoušet na mě Andy, Malfoyová!“ zasyčela Andromeda Tonksová a zlostně se zadívala na ženu, která kdysi bývala její mladší sestrou. „To právo jsi ztratila, když tvůj manžel a přátelé tvého syna zabili mého manžela a tvá sestra zabila mou dceru!“

Narcisa si opožděně uvědomila, že zapomněla na to nejdůležitější, co si má pamatovat, když jedná se svými sestrami. Belatrix byla ta vášnivá, ta, jejíž loajalita, jakmile si ji jednou někdo získal, byla slepá a nezlomná. Ona sama byla tou chladnou počtářkou, tou ochranitelskou. Ale Andromeda… Andromeda byla ta, která dokázala držet zášť jako nikdo na světě. Ona byla ta tvrdohlavá, s nezlomnou vůlí.

Znovu se snažila sebrat a opět promluvit. „Andromedo…“

„Pro tebe je to paní Tonksová, Malfoyová.“ Ta zasyčená slova pálila jako mráz a přiměla Narcisu ucuknout.

„Omlouvám se, paní Tonksová.“ Poprvé po více než půl desetiletí Narcisa Malfoyová cítila, jak ji ledová kontrola opouští a po tvářích jí stékají slzy, zatímco slova jí houstnou na rtech. „Já… volám ti… kvůli Harrymu Po…“

„Harrymu? Jestli jste ty nebo tvoje rodina tomu chlapci něco provedli, přísahám ti, že až skončím, nezbude z tebe ani ň! Z nikoho z vás!“ Narcisa viděla v ženině tváři hněv, čistou, vroucí zuřivost, ale zároveň zahlédla i ten silný, prudký záchvěv strachu, který se jí prohnal tmavýma očima.

„Ujišťuji tě, paní Tonksová, že jsme mu neudělali nic zlého.“ Narcisa na okamžik sklonila hlavu a odvrátila pohled, když šeptem dořekla zbytek svých slov. „Na to mu dlužíme příliš, příliš mnoho.“

„… O co tedy jde?“ Hněv se uklidnil do zvládnutelnější podoby, ale neopustil Andromedinu tvář, když se zadívala na ženu, kterou kdysi nazývala sestrou.

„Draco… zřejmě narazil na pana Pottera v poněkud… znepokojivém stavu.“ Narcisa mluvila pomalu a opatrně, zvolna a zhluboka se nadechujíc, aby zklidnila příval emocí, které se jí dmuly v hrudi. „Vypadal jako opilý budižkničemu, který se už týdny nekoupal.“

Vztek se vytratil ve smutnou rezignaci, když Andromeda jen pokývala hlavou a tiše promluvila: „Ve které hospodě je?“

Způsob, jakým Andromeda, ze všech lidí zrovna Andromeda, prostě přijala slova o kmotrovi svého vnuka, způsobil, že jí spadla tíha do žaludku a nedokázala se ubránit otázce. „Jak… jak se mu to stalo? Draco říkal, že se pokoušel kontaktovat všechny chlapcovy přátele, a ani jeden z nich nevěděl, kde bydlí.“

„Když se zrovna neupíjí k smrti, tak spí…“ Andromeda na okamžik zavřela oči a pomalu se zhluboka nadechla. „Spí v Nymfadořině starém pokoji.“

„Co se mu stalo?“ Narcisa pomalu nevěřícně zavrtěla hlavou a zadívala se na postavu v plamenech. „Ten muž… Sotva v něm vidím něco z chlapce, kterého si pamatuji.“

Andromeda na okamžik zaváhala a kousla se do spodního rtu, než její obavy prolomila potřeba o tom konečně promluvit. „Nikdy nechtěl nic víc než klidný, normální život. Nejdřív si myslel, že by ho mohl mít s Ginny Weasleyovou, ale ona se nespokojila s tím, že se ztratí v pozadí – chtěla slávu a záři reflektorů. Harry to vydržel tak dlouho, jak jen to šlo, než to nakonec prostě musel ukončit.“

Narcisa chápavě pokývala hlavou; Ginny Weasleyová se vypracovala na jednu z největších hvězd famfrpálu a její tvář byla často v novinách a časopisech po celém kontinentu.

„Když to skončilo, uvědomil si, jak moc ztratil kontakt se svými starými přáteli, zatímco se tak usilovně snažil, aby mu to s Ginny klapalo. Ale všichni ostatní prostě žili dál a na něj už vlastně neměli čas. Nebylo to ve zlém úmyslu, nebo dokonce záměrně, prostě zatímco on byl mimo jejich životy, oni šli dál a on zůstal pozadu.“

Narcisa chvíli trávila tuhle informaci, než pomalu přikývla a kousla se do spodního rtu ve chvíli, kdy uslyšela Andromedin unavený povzdech. „Jen mi řekni, kde je, a já pro něj dojdu.“

„Momentálně?“ Narcisa povytáhla obočí a koutky úst se jí zkroutily. „Naposledy jsem ho viděla, když ho můj syn odváděl do volného pokoje pro hosty.“

Andromeda na okamžik ztuhla, než se opět vrátil ledový hněv v ošklivém pohledu skrz plameny. „Cože jsi to právě řekla?“

„Je tady. Draco ho odmítl nechat v takovém stavu, a když nemohl zjistit, kde přesně ten mladík bydlí, přivedl ho sem,“ odpověděla Narcisa klidným vyrovnaným tónem a nenápadně si otřela z tváří skvrny od slz.

„Proč ho tedy ten idiot, sakra, prostě neodvezl k jeho přátelům?“ znovu zavrčela Andromeda, což vůbec nebylo dobré znamení.

„Protože ten idiot není tak hloupý, aby něco takového předhodil Potterovým přátelům a čekal, že to přežije,“ ozval se nový hlas, jak se právě v té chvíli do místnosti vrátil Draco. „A moje snoubenka by byla radši, kdybych ještě dýchal.“ Draco se na okamžik odmlčel, krátce studoval tvář v plamenech a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Nemluvě o tom, co by udělal sám Potter, kdybych jim to prozradil.“

Andromeda si mladého muže chvíli prohlížela, než neochotně pokývala hlavou. „To asi chápu. Nechte mě projít a já ho odvedu domů.“

Obě sestry šokovaně ztuhly při Dracově odpovědi. „Ne.“

„Ne…?“ Andromediny oči se zaleskly a ztvrdly, když se zadívala na svého synovce. „A řekni mi, proč přesně?“

„Protože pobyt s vámi mu nepomáhá,“ opáčil Draco a založil si ruce na prsou. „A máte dost starostí se svým vnukem.“

„A já tě mám nechat, aby ses o něj staral?“ kontrovala Andromeda a vrátila mu zamračený pohled. „Kolikrát ses ho vlastně pokoušel zabít?“

„Ani jednou,“ odvětil Draco s nepatrným zkřivením rtů.  „Častokrát jsem se ho pokoušel uřknout a proklít… Ale abych byl úplně upřímný, vždycky mě tak zatraceně děsil, že jsem se ani nepokoušel ho zabít.“

Andromeda zaťala zuby a trochu se na chlapce mračila, než ze sebe vypustila nespokojené zavrčení. „A tvůj otec?“

„Ví, jak hluboce jsme Potterovi zavázáni.“ Draco se na okamžik odmlčel. „Samozřejmě, jestli mi nevěříte, vždycky můžete zůstat u nás a hlídat nás sama.“

„Cože?“ Dracovo prohlášení přimělo Andromedu zamrkat, zatímco Narcisa na svého syna beze slova zírala s pootevřenými ústy.

„Já Pottera nepustím, dokud si nebudu jistý, že nebude chtít zase dotáhnout ten svůj idiotský nebelvírský zadek zpátky k flašce,“ prohlásil Draco bez obalu. „Takže buď nás můžete proklít skrz krb, nebo můžete přijít a hlídat nás jako ostříž, abychom mu neudělali něco nepěkného.“

„Ale, Teddy…“ začala okamžitě protestovat Andromeda a na mladíka jen v zmateném šoku zírala.

„Tak vezměte mého bratrance s sebou. Merlin ví, že máme dost zatracených pokojů,“ protočil Draco stříbrnýma očima.

„Lucius…“

„Bude se chovat co nejlépe,“ přerušil ji Draco a pohlédl na Narcisu. „Nemám pravdu, matko?“

„Ach, ano, ano, docela.“ Narcisa jen dál omámeně zírala na svého syna, jak se snažila pochopit, co jí nabízí.

Andromeda byla na okamžik viditelně rozpolcená, když se ohlédla na něco přes rameno, a nakonec ze sebe vydala vrčivý povzdech. „Dobře. Přijdeme k vám ráno.“

„Tak zatím, teto Andromedo,“ souhlasil Draco a téměř se usmíval, když viděl, jak se ženě rozšířily oči, a jak se, než uzavřela letaxové spojení, ještě podívala na jeho matku. „No, to byla legrace, a teď mě omluv, matko, musím uvařit dávku léku proti kocovině.“

„Přestaň,“ téměř vyštěkla s podmračeným pohledem na syna, který chtěl odejít. „Co jsi to právě udělal?“

„Věřím, že jsem přiměl tvou sestru, aby souhlasila, že tu zůstane po dobu nádherovy detoxikace.“ Draco se na chvíli odmlčel, teatrálně se zamyslel a poklepal si na bradu. „Ano, myslím, že to je asi tak všechno.“

„Detoxikace?“ Narcisa na svého syna přimhouřila oči. „A kdy přesně se to celé změnilo z přespání na detoxikaci? A proč si proboha myslíš, že s tím budu souhlasit?“

„Protože dokud se bude zbavovat závislosti tady, máš šanci urovnat vztahy se svou sestrou a poznat svého prasynovce?“ Draco si chvíli klidně prohlížel nehty a pak se s široce otevřenýma očima podíval na svou matku. „Ještě něco, matko?“

„Draco, tohle musí být ta nejzmijozelštější věc, jakou jsem tě kdy viděla udělat.“ Narcisa se na svého syna zadívala novýma očima a nemohla si pomoct, ale zavrtěla hlavou. „Kdy jsi…?“

„Budu se ženit, matko, a chtěl bych, aby tam byla moje rodina, celá moje rodina.“ Draco se na chvíli odmlčel. „Po válce… Všechny ty řeči o čistotě krve, po tom všem, co jsme zjistili… Bez urážky, matko, ale odmítám, aby se Malfoyovi vydali stejnou cestou jako Blackovi. Oba víme, kam to vede.“

Na okamžik Narcise v očích probleskla bolest a pocit viny, než šeptem přiznala. „Ano, víme.“

ooOOoo

Harry tiše zasténal, když se přes známou pulzující bolest kocoviny pomalu probral do říše živých, a zakaleným zrakem se začal rozhlížet kolem sebe. Chvíli si jen rukou zakrýval oči před jasným světlem, které se do nich zabodávalo skrz otevřená okna, a pak začal šátrat kolem sebe, aby našel něco známého. Nebyl to jeho pokoj, už dávno tam přes okno přehodil tlusté, těžké závěsy, aby právě takové situaci zabránil.

Jak se tak prodíral mlhou bolesti, pomalu se mu vnucovala další skutečnost, když si opožděně uvědomil, že je úplně nahý. Ležel na jemném, hladkém lněném povlečení. Bez brýlí a hůlky. A ještě jednou: nahý!

„Zatraceně, co jsem to zase provedl?“ zamumlal Harry tiše, zatřásl hlavou a začal bezradně šmátrat po svých brýlích.

„Kromě toho, že jsi byl jako obvykle idiotský Nebelvír, nádhero?“ ozval se bolestně známý hlas.

Harry rezignovaně svěsil ramena a otočil hlavu k naproti sedící nejasně rozmazané postavě s povědomým odstínem blond. „Sakra, co chceš, fretko? Kde to doprdele jsem?“

„V sídle Malfoyů,“ odpověděl Draco s uchechtnutím, než nakrčil nos. „A hned teď chci, aby ses zatraceně osprchoval, protože čisticí kouzla očividně nezvládnou všechno.“

„Ó velká radosti, kam jsem se vždycky chtěl vrátit,“ vyštěkl Harry a zlostně se na muže zadíval. „Proč bych měl, sakra, dělat něco, co mi řekneš, Malfoyi?“

„Protože jsem to já, kdo má lék na kocovinu?“ odpověděl Draco s úsměvem, který Harry neviděl, ale prakticky slyšel na jeho rtech, zatímco držel láhev lektvaru ve vzduchu.

„Jak mám vůbec vědět, že je to tohle, a ne něco, co mě má otrávit?“ kontroval Harry a dál se mračil, i když oči upíral na láhev v mužově ruce.

„Protože by pro mě bylo jednodušší tě tím prostě nakrmit, zatímco jsi byl v bezvědomí, když jsem tě sem včera večer přivedl?“ Draco zavrtěl hlavou a zasmál se. „Opravdu, vím, že je to těžké, ale už jsi ukázal, že tu svou hlavu umíš používat, když chceš, Pottere.“

„Protože jsi mi v minulosti ukázal oooohromné množství důvodů, proč ti věřit, Malfoyi,“ vyštěkl Harry sarkasticky a doprovodil to jedovatým zavrčením. „A vzpomeň si, že mě na tohle zatracené místo zřejmě zatáhli zase proti mé vůli.“

„Ano, ačkoli věřím, že tentokrát by sis našel mnohem lepší ubytování.“ Draco nabídl další ze svých samolibých úsměvů, než zavrtěl hlavou a do jeho hlasu se náhle dostala tvrdost. „Ale nehodlal jsem tě nechat, aby ses zpil do němoty a pak se odplazil do kanálu.“

Harry sebou při obvinění v těch slovech cukl, odvrátil oči a náhle se odmítal setkat s Dracovým pohledem. „Jak jsi na takovou zatracenou ptákovinu přišel, Malfoyi?“

„To ty,“ odvětil Malfoy nevrle. „Nemluvě o tom, jak mě plnou silou bombardoval tvůj smrad, když jsem tě sem v podstatě přinesl.“

„Proč jsi mě sem teda, doprdele, vůbec tahal?“ vyštěkl Harry a najednou se znovu zamračil.

„Protože – představ si moje překvapení – když jsem kontaktoval všechny tvé staré přátele, ani jeden z nich mi nedokázal říct, kde bydlíš.“ Draco ta slova pronesl s klidným, odměřeným pohledem a studoval, jak se Harryho oči okamžitě zabodly do prostěradla před ním a jeho prsty se do něj zaťaly. „Původně jsem tě chtěl jen nechat vyspat, vypulírovat tě, dát ti nové oblečení, snídani a lektvar proti kocovině a pak tě nechat běžet po svých, ale teď se obávám, že to nemůžu udělat.“

„Nemůžeš…?“ Z hloubi Harryho hrdla se vydralo nebezpečné zavrčení a jeho pohled se změnil v daleko, daleko nebezpečnější.

„Ne. Zjistil jsem totiž, že jsi bydlel u mé tety a mého bratrance,“ prohlásil Draco s klidem, který opravdu necítil. „Z toho důvodu, a soudě podle toho, co jsem zažil včera večer, nešlo o nic neobvyklého, rozhodně odmítám vystavovat je dalšímu takovému utrpení.“

„Hovadiny. Jaký je skutečný důvod, Malfoyi?“

„No, to je důvodem,“ připustil Draco. „Tomu hlavnímu důvodu bys nevěřil, takže ti řeknu jeden z těch, kterým věřit budeš. Vzpomínáš si, jak to my Malfoyovi máme s rodinou, Pottere?“

Harry pomalu, neochotně přikývl hlavou na tichý souhlas a tělem mu stále ještě pulzovalo napětí. „Ano.“

„Andromeda je sestra mé matky. Je to rodina a matce chyběla už před mým narozením. Dokud tě tady budu mít na ‚detoxikaci‘, bude tady, aby se ujistila, že se nepokoušíme o nic podloudného. Což mé matce umožní…“

„Pokusit se to s ní urovnat,“ dokončil Harry, než se mu nebezpečně zúžily oči. „A proč bych s tím měl souhlasit?“

„Protože se postaráš o to, abychom ani my na Andromedu a mého bratrance nezkusili nic podloudného,“ odpověděl Malfoy s drzým úsměvem na tváři.

„Ona sem přivede TEDDYHO?“ Harrymu se šokem a naprostým zděšením rozšířily oči.

„No, tady je mnohem, mnohem víc prázdných pokojů než v jejím domě,“ upozornil Draco pobaveně. „A ty tu samozřejmě budeš, abys je chránil.“

„A ona s tím souhlasila?“

„Chce se přece ujistit, že se tě skutečně snažíme vytáhnout z té stoky, do které jsi zalezl.“

„Co mi zabrání, abych tě poslal do háje, zaklel tě do zapomnění a odešel?“

„Nic, ale nechceš, aby babička tvého kmotřence zůstala sama, když jí můžeš pomoci opravit most mezi ní a jedinou rodinou, která jí zbyla.“

„Jsi pěkný parchant, víš to, Malfoyi?“ zavrčel Harry a jeho smaragdové oči se zableskly. „Kde je ta zatracená sprcha?“

„Báječné. Až budeš hotový, skřítkové pro tebe budou mít něco k snídani a nechám ti na stolku lektvar proti kocovině a tvoje brýle a hůlku.“ Malfoy se na chvíli odmlčel a poklepal si na bradu. „Jo, a prosím tě, ohol se – moje snoubenka a její sestra se k nám připojí spolu s mojí matkou.“

„Zrovna když mě napadlo, že už tě nemůžu víc nenávidět.“

„Znamená to, že mi na svatbě nepůjdeš za svědka?“

Harry se na Dracův úšklebek, o kterém věděl, že ho má na tváři, jen zamračil, pak vstal a klopýtavě se vydal ke dveřím, ke kterým ho druhý muž nasměroval.