autor: sprinter1988
překlad: Jacomo banner: solace
1. kapitola - Útěk Rona a Hermiony
Noc byla temná. Husté černé mraky blokovaly světlo měsíce a hvězd a nad většinou Británie hustě pršelo. Šlo o takový déšť, který během několika sekund promáčí každého tvora až na kost. Takový, který může během půl hodiny proměnit silnici v improvizovanou řeku. A vítr patřil k těm, které umí shazovat tašky ze střech. Dokáží rozhoupat i ty nejsilnější větve stromů a přimějí je sténat. Vítr, který způsobí, že to vypadá, jako když prší vodorovně, takže vám kapky na obličej útočí tak silně, že je spíš považujete za krupobití.
Ale i když venkovní bouře byla krutá, její síla nebyla ničím v porovnání s protichůdnými výbuchy vzteku, ke kterým docházelo uvnitř malého stanu, schovaného na břehu řeky ve Walesu.
Po téměř dvou měsících měl Harry Potter Ronalda Weasleyho dost. Od té doby, co museli opustit Grimmauldovo náměstí a bydlet ve stanu, se Ronovo bědování a kňučení neustále zhoršovalo a zhoršovalo. V těchto dnech zrzek zřídkakdy něco dělal, místo toho si jen pořád stěžoval a nadával na jejich životní podmínky, nedostatek jídla a Harryho zjevný nedostatek informací. Například zrovna dnes večer: protože jídla bylo málo, Harry vyrazil k řece a chytil rybu, aby měli něco k snědku. Pravda, podařilo se mu ulovit jen karase a ty nejsou zrovna moc chutní, ale bylo to lepší než nic. Hermiona, která rozhodně nebyla nejlepší kuchařka na světě, dělala, co bylo v jejích silách, aby ho upravila. A Ron? Jen seděl, dělal obličeje a vzdychal, že není schopný pomáhat, protože má pořád ruku bolavou po odštěpu, který utrpěl, když utíkali z ministerstva (Harry pojal podezření, že to ten mizera předstírá, aby získal Hermionin soucit, protože od toho zranění už uběhly dva měsíce).
A když byla ryba upečená, položená před něj na stůl a všichni se usadili, aby se podělili o tu trochu jídla, kterou měli, co Ron udělal? Šťouchal vidličkou do kousků na talíři s hloupým komentářem, jaká je jeho matka dobrá kuchařka. Hermionu to samozřejmě rozčílilo, což pochopitelně přimělo Rona něco odseknout. Situace se od té chvíle jen zhoršovala a Ronova sobecká touha po sendviči se slaninou a domácím pohodlí vlastní postele se mísila se zklamáním z nedostatku informací, které měl Harry k dispozici, a vyvrcholila příšerným vodopádem slov, při kterém se mu z úst vyhrnuly odporné poznámky a nepodložená obvinění.
A Harry, sám rozčarovaný z nedostatečných informací, se kterými si museli vystačit, vyčerpaný nezvyklým pohybem a minimem spánku, stíhaný paranoiou kvůli rozhovorům, které Ron a Hermiona pravidelně vedli za jeho zády, mučený hrůzami Voldemortovy vlády a naštvaný na Ronův útočný přístup, byl plný hořkých emocí a pokroucených myšlenek a připravený je vychrlit na člověka, který – na rovinu – v posledních dvou měsících dělal všechno možné, aby si ten odvetný výlev zasloužil.
„Ne že bych si tady s vámi neužíval jako ještě nikdy v životě. Co ti budu vykládat, ruku mám na maděru a nemám co jíst,” bědoval Ron.
„To je jediné, na co myslíš? Na svůj zatracený žaludek?” odsekl Harry.
„A každou noc mi div neumrzne zadek,” pokračoval Ron, jako kdyby Harry nic neřekl. „Prostě jsem doufal, že když si budeme pár týdnů takhle báječně žít, aspoň tím něčeho dosáhneme.”
Hermiona se snažila do toho vložit, ale nedokázala proniknout přes bublající vztek, který vyzařoval ze dvou, teď už pravděpodobně bývalých kamarádů.
„Můžeš mi tedy prozradit, co přesně nesplnilo tvoje očekávání? Myslel sis, že budeme bydlet v pětihvězdičkových hotelech? Že každý druhý den najdeme jeden viteál? Myslel sis, že do Vánoc budeš zase doma u maminky?”
„Mysleli jsme si, že víš, co děláš! Mysleli jsme si, že ti Brumbál řekl, co máš dělat, mysleli jsme, že máš nějaký opravdový plán!”
Hermiona se je znovu snažila přerušit, ale znovu byla ignorována.
„Tak to se tedy omlouvám, že jsem vás zklamal. Od samého začátku jsem k vám byl absolutně upřímný; řekl jsem vám všechno, co mi Brumbál pověděl. A pokud sis toho náhodou nevšiml, jeden viteál už jsme našli -”
„Jo, a k tomu, jak se ho zbavit, máme asi tak blízko jako k nalezení všech ostatních - jinak řečeno, je to v nedohlednu!”
V tom se Hermioně podařilo zasáhnout - vykřikla: „Sundej si ten medailonek, Rone.” Odkazovala tím na onen viteál, který našli: medailon, který kdysi patřil zakladateli Bradavic Salazaru Zmijozelovi. „Kdybys ho neměl na krku, mluvil bys jinak…”
„Ale ne, nemluvil,” zavrčel Harry, který odmítl Ronovo chování něčím omlouvat. „Myslíte, že jsem si nevšiml, jak si za mými zády špitáte -”
„Harry, my jsme ne…”
„Nelži!” obořil se na ni Ron. „Říkalas to taky; že sis myslela, že bude mít něco víc než jen…”
„Takhle jsem to neříkala - vážně ne, Harry.”
„Tak co tu ještě děláš?” zeptal se Harry Rona.
„Sám nevím.”
„Tak si běž domů! Utíkej k mamince.”
„Copak jsi neslyšel, co říkali?” nadhodil Ron protivným tónem. Měl na mysli povídání několika uprchlíků, které předchozí den zaslechli. „Neslyšel jsi, co říkali o mé sestře? Tobě je to ale úplně šumafuk, co? Je to přece jen Zapovězený les a Harry Potterovi, tomu hrdinovi, co si už musel poradit s mnohem horšími věcmi, nezáleží na tom, co se jí tam stalo, se všemi těmi obřími pavouky a-”
„Myslíš, že nevím, jaký je to pocit?” dožadoval se Harry.
„Ne, nevíš, jaký je to pocit,” opáčil Ron rozzuřeně. „Tví rodiče jsou mrtví. Ty nemáš žádnou rodinu.”
A po těchto slovech praskla poslední křehká vlákna, která mohla pomoct znovu navázat přátelství mezi Harrym a Ronem. Ostatní mohl Harry klidně přehlédnout. Mohl to odsunout stranou, protože to bylo řečeno v hněvu, pod vlivem špatné energie viteálů, ale tato slova se nedala nikdy odpustit.
Harry si nepamatoval, že by se pohnul, věděl jen, že Ronův nos uspokojivě křupl, když do něj narazil svou pěstí. Z rozbitého nosu vytryskla krev a Ron se zapotácel, držel si tvář a skučel bolestí. Pak se otočil, vrhl se na Harryho a pěstmi do něj začal bušit. Ten mu to oplatil pádnými ranami do zrzavé hlavy a minimálně dvěma zásahy do ledvin.
„Přestaňte! Přestaňte!” křičela Hermiona, která se vrhla mezi ně a snažila se je odtrhnout.
Harry jí nechtěl ublížit, tak odstrčil Rona a sám klopýtl dozadu. Pak vzhlédl a držel se za bok. Hermiona stála s roztaženýma rukama zády k Ronovi. Harrymu připadalo, jako kdyby před ním Rona chránila. Při tom pohledu v něm rychle začal znovu bublat vztek a hořkost.
„Tak si běž,” vyplivl jedovatě. „Běž si. Vrať se k nim, můžeš předstírat, že je kropenatka pryč, maminka tě zase může pořádně nakrmit a…”
Ron chňapl po hůlce a Harry rychle popadl tu svou. Než však některý z nich stihl seslat kouzlo, už byla v pohybu Hermionina ruka. „Protego!”
Mezi nimi se zformoval neviditelný štít vyvolaný kouzlem, na jedné straně stál Harry a na druhé Hermiona s Ronem.
Harry necítil k Ronovi nic než sžíravou nenávist.
„Ten viteál tu nech, Červe.”
Ron při tom oslovení zbrunátněl, protože bylo očividné, že ho Harry použil nejen ke srovnání Rona s Červíčkem, mužem, který zradil Harryho rodiče Lordu Voldemortovi, ale také šlo o narážku, že Ron a jeho rodina toho muže nevědomky dvanáct let ukrývali.
Ron přetrhl zlatý řetízek, který měl kolem krku, a odhodil medailon do nejbližšího křesla. Pak vystartoval na Hermionu.
„A co ty?” zeptal se.
„J-jak to myslíš?” vykoktala. Harry poprvé zaznamenal, že má na rtech krev. Neměl to jak dokázat, ale byl si jistý, že on není tím, kdo ji uhodil.
„Chceš tady zůstat, nebo co?” vyštěkl Ron.
To byla zajímavá otázka a Harry se okamžitě začal obávat odpovědi.
Na Hermionině tváři se okamžitě objevil zmučený výraz. „Já…” zajíkla se, „já…”
A díky její nerozhodnosti Harry zjistil, co potřeboval vědět. Bez ohledu na to, co teď řekne, fakt, že mohla i jen uvažovat o útěku s Ronem, a ne o tom, že zůstane a pomůže Harrymu, způsobí, že se zhorší i vztah mezi nimi.
Ale její nerozhodnost měla podobný účinek i na Rona. Pouhý náznak, že chce zůstat tady v téhle pekelné díře s Harrym, ne se stáhnout na pohodlnější a bezpečnější místo s Ronem, sdělila zrzkovi, že je zamilovaná do Harryho a ne do něj.
„Chápu,” promluvil dřív než Harry. „Vybrala sis jeho.”
„Rone, ne - prosím - vrať se, neodcházej!”
Ron vystřelil ze stanu a Hermiona vyrazila za ním. Harry se je snažil následovat, ale Hermionino štítové kouzlo mu bránilo v pohybu. Chvíli trvalo, než se ho zbavil, a když se dostal ven, Ron a Hermiona se už blížili k okraji ochranami ohraničeného prostoru. Rozběhl se za… no, nevěděl vlastně za čím, prostě jen běžel. Ale sotva udělal pár kroků, Ron a Hermiona prošli ochrannými kouzly, která skrývala stan a nejbližší okolí před ostatními, a zmizeli. Přemístili se.
Odešli. Ronald Weasley a Hermiona Grangerová, dva nejlepší kamarádi Harryho Pottera, dva lidé, kterým pověděl všechno, dva lidé, kteří ho měli podržet a pomoci mu zachránit svět, ho opustili a zanechali ho uprostřed bouře ve Walesu u řeky, která brzy vystoupí z břehů. Odešli. Odešli, jako odešel Brumbál. Jako Sirius. Jako Lily a James, Harryho rodiče. Všichni odešli a nechali ho čelit osudu samotného.
Harrymu se chtělo křičet. Chtělo se mu ječet. Chtělo se mu řvát a běsnit, do něčeho praštit, něco proklít, ale věděl, že by to nepomohlo. Necítil by se díky tomu lépe.
Nemělo smysl dál moknout.
Otočil se zpět směrem ke stanu. Zvedl pravou ruku a chytil se za bolavý bok. Vypadalo to, že mu Ron ve rvačce zlomil pár žeber, i když bolest takového zranění nebyla pro Harryho žádnou novou zkušeností, znal ji díky tomu parchantovi strýci Vernonu Dursleyovi a jeho synovi Dudleymu.
Ve stanu si odhodil mokré vlasy z očí a rozhlédl se. Stály tam postele Rona a Hermiony, které už nikdy nebudou potřeba. Na stole ležely studené zbytky jejich skromné večeře a poblíž odpočívala Hermionina korálková kabelka, kniha „Bajky Barda Beadleho” a Ronův Zatemňovač. Ve spěchu, se kterým ho opustili, tu po sobě nechali věci, které jim Brumbál věnoval pro pomoc při tomto pátrání.
Harry odtrhl pohled od stolu a očima zavadil o medailon, který ležel v křesle. Sebral ho a navlékl si zlatý řetízek na krk. Potom přešel ke stolu a otevřel korálkovou kabelku s nadějí, že v ní Hermiona měla něco, cokoliv, co by mu pomohlo vyřešit problém se žebry.
Vytahoval lahvičku za lahvičkou a skleničku za skleničkou, leč bezvýsledně. Nebyly tam žádné lektvary, jen přísady. Zdálo se, že Ron spotřeboval celou jejich zásobu lektvaru proti bolesti a také všechno jejich jídlo.
Vytahoval z tašky další a další věci a jeho pohyby se staly téměř zběsilými. Věci, které by mu od bolesti nepomohly, věci, které by mu příliš připomínaly Rona a Hermionu… Jednu fiálu stiskl až moc silně a rozdrtil ji v dlani. Sklo se mu zařízlo do kůže a z rány se začala řinout krev. Naštvaný, frustrovaný a rozzlobený odhodil kabelku na zem a pak přejel rukou po desce stolu a rozházel všechno od knih přes oblečení až po lahvičky všemi směry. Většina skončila na podlaze. Sesunul se do křesla, zabořil obličej do dlaní a úplně se zhroutil. Stan osvětlovaly křižující se blesky, ale on si toho nevšímal. Jediným zvukem byly jeho vzlyky trhající srdce, dokud je nepřehlušil rachot hromu.
Na ramenech mu spočíval osud světa a on byl na to sám.
Úplně sám.
***
AP: (…) Tohle je jen takový prolog, další kapitola bude věnována dospělé Rose Weasleyové, která se bude snažit narušit stále vzrůstající Voldemortovu moc a vliv, tedy poskočíme nejméně o osmnáct let dopředu. Ne, toto nebude povídka s párem Harry a Rose (...), ani jeden z nich nemá takové myšlenky. Události od tohoto okamžiku až do budoucna, kde se odvíjí hlavní příběh, budou vyprávěny buď prostřednictvím flashbacků, snových sekvencí, nebo se o nich bude jen hovořit. Prosím, nelamentujte, že Hermiona odešla s Ronem, je to jediný způsob, jak bude tento příběh fungovat.
PP: Zvýrazněné části jsou citacemi z 15. kapitoly HP a Relikvie smrti.
sprinter1988: ( Jacomo ) | 22.12. 2023 | Epilog | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 16.12. 2023 | 16. Konec hry | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 09.12. 2023 | 15. Mezi životem a smrtí | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 02.12. 2023 | 14. Snape a had | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 25.11. 2023 | 13. Konečný plán | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 18.11. 2023 | 12. Přátelská tvář | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 11.11. 2023 | 11. Možní spojenci a neshody | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 04.11. 2023 | 10. Ústup | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 28.10. 2023 | 9. Novinky a přesuny | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 21.10. 2023 | 8. Otázky od ropuchy | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 14.10. 2023 | 7. Ministerstvo | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 07.10. 2023 | 6. Vliv temnoty | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 30.09. 2023 | 5. Záležitost viteálů | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 23.09. 2023 | 4. Trýznění ve spánku | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 16.09. 2023 | 3. Trapné setkání | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 09.09. 2023 | 2. Dcera zrádců | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 02.09. 2023 | 1. Útěk Rona a Hermiony | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.11. 2021 | Potemnělý svět - úvod | |