Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4.

O několik hodin později Harry následoval neutrálně se tvářícího Luciuse, který občas zastavil, aby mu Harry stačil, ale jinak se neobtěžoval mu jakkoli pomoci. Když došli ke skupině, Narcisa si ty dva chvíli prohlížela, načež si pomalu oddechla a mírně se na svého manžela usmála. „Luciusi, už jsem se bála, že si budu muset obstarat nového chotě.“

„Nikoliv, drahá,“ sklonil se k ní s úsměvem Lucius, přejel jí prsty po tváři a líbl ji do vlasů. „S panem Potterem jsme si jen promluvili, a pak jsem mu ukázal místnost, kterou používám, abych… se vzpamatoval.“ Obrátil se a mlčky přikývl k chladně neutrální Andromedě. „Paní Tonksová… Vím, že to mnoho neznamená, ale já jsem nebyl jedním z nich.“

Andromeda na okamžik přimhouřila oči a naklonila hlavu v odpověď. „Pane Malfoyi… Kvůli mé sestře doufám, že mluvíte pravdu.“

Lucius přikývl na znamení přijetí a obrátil se k chlapci sedícímu vedle Dafné, které se viditelně ulevilo. „Pane Lupine. Doufám, že se vám u nás bude líbit.“

„Kdo jste vy?“ Teddy k němu vzhlédl s vlasy stejně zářivé barvy, jakou měla Greengrassová.

„Lucius Malfoy,“ představil se Lucius, posadil se vedle manželky a vzal ji za ruku. Kývl hlavou k synovi: „Dracův otec a Narcisin manžel.“

„A nafoukaný nádiva,“ dodal Harry nápomocně, načež se ležérně usadil a prohrábl Teddyho vlasy.

Draco tiše zasténal a zavřel oči, jak očekával, že z otcových úst unikne nějaká uštěpačná poznámka. Překvapeně zamrkal, když Lucius místo Harryho klidně oslovil Teddyho. „A já budu věřit, že vy, pane Lupine, se dokážete chovat s takovou mírou dekora, jakou váš kmotr postrádá.“

„Hm, co tím myslí, babičko?“ Teddy se ostýchavě a zmateně podíval na babičku.

„Čeká, že budeš mít povědomí o slušném chování lepší než Harry.“ Andromeda si nemohla pomoct a usmála se. „Což očekávám i já.“

„Aha, proč to teda neřekl?“ zeptal se Teddy se zmateně vykulenýma očima.

„Protože, jak už jsem řekl, je to nafoukaný nádiva,“ odpověděl Harry s naprosto vážnou tváří. „Hlavně od něj nepřebírej moc špatných návyků, jinak skončíš jako tady tvůj bratranec,“ ukázal k náhle rozhořčenému Dracovi, ale nemohl si pomoct, ušklíbl se a unaveně se opřel v křesle. „Takže, Lucius mě už informoval, že jsi evakuoval alkohol.“

„Vypadáš pozoruhodně… klidnější, Pottere,“ poznamenala Dafné k naprosto vyčerpanému Harrymu.

„Jo, no, ničení věcí funguje skoro stejně dobře jako alkohol,“ opáčil Harry, než pohlédl na Andromedu. „Aspoň jsi mi přinesla koště, že jo?“

„Ano, Harry, přinesla jsem tvoji smrtící past,“ odtušila Andromeda. „Co si Sirius myslel, když ti je pořídil, to nikdy nepochopím.“

„Sirius měl větší pochopení pro potřeby mladého chytače,“ oponoval Harry a lehce přimhouřil oči. „A zraním se, jen když se do toho někdo vměšuje, Andy. Což se jinak stává jen lidmi, kteří se mě snaží sledovat příliš zblízka.“

Draco se při té narážce začervenal, načež si povzdechl a vyhrkl: „Fajn, jsi lepší letec než já, jsi spokojený, Pottere?“

„Draco, strávil jsem větší část posledních tří let opilý do němoty při každé příležitosti, která se mi naskytla. Připadám ti to jako někdo, kdo je spokojený?“ zasyčel Harry sarkasticky a stiskl si kořen nosu. „I když raději nechci myslet na chvíle, kdy jsem se probudil a nebyl jsem sám.“

„Jak moc špatné to mohlo být?“ usmála se na Harryho Astorie s vyjevenou nevinností.

„No, jedna z těch pozoruhodnějších situací byla bývalka tvého snoubence,“ odpověděl Harry s hořkým uchechtnutím. „Tak to fakt bylo příjemné, to ti povím! Zvlášť dalších pár měsíců, kdy se pokoušela o reprízu.“

„Harry, opravdu si musíme promluvit o tom, jak se vyjadřuješ před mým vnukem,“ prohlásila Andromeda s tvrdým pohledem, zatímco všichni mladší dospělí šokovaně zírali na Harryho přiznání.

„Jen plním svou kmotrovskou povinnost a kazím svého kmotřence,“ zavtipkoval Harry prostořece. „Nezapomeň, že jediný příklad, který můžu následovat, je Sirius.“

„Ty jsi spal… s Pansy?“ Dafné se na okamžik odmlčela a překvapeně na něj zamrkala. „Ona říkala pravdu?“

„No, protože nevím, co říkala, tak to nemůžu potvrdit.“ Harry se zamyslel a najednou se vyloženě zlomyslně zašklebil na okamžitě znepokojeného Draca. „Jestli řekla něco jako, že to byla nejlepší noc v jejím životě, tak buď lže, nebo má opravdu, ale opravdu hodně špatné zkušenosti… Což pro tvou sestřičku opravdu nevěstí nic dobrého, Greengrassová.“

„No, asi bych se vážně neměla divit, nebelvírští mají tendenci být poněkud… méně vyvinutí, než tvrdí,“ střelila Dafné zpátky a zamračila se na usmívajícího se muže. „A jak jsou do všeho hr a přehnaně citliví… předpokládám, že jsi to měl za sebou dřív, než si vůbec uvědomila, že jsi tam byl.“

„Babičko, o čem to mluví?“ zeptal se Teddy zvědavě, když očima střílel mezi Harrym a Dafné.

„To se dozvíš, až budeš starší, Teddy.“ Andromeda se zarazila a vyslala k Dafné káravý pohled. „Mnohem, mnohem starší.“

„Kdepak, necítil jsem vůbec nic. Nakonec jsem to vzdal a odpadl, aniž bych se snažil.“ Harry nad tím mávl rukou a pak se jen trochu ušklíbl. „Navíc… byla to Parkinsonová. Ani náhodou bych se nedokázal přimět věnovat tomu extra nadšení, i když jsem byl tak pod obraz.“

„Narciso, drahá… Opravdu se toho tolik změnilo od doby, kdy jsme byli v jejich věku?“ pohlédl Lucius tázavě na svou ženu, načež se jeho oči vrátily k mladší generaci.

„Ne, ani ne, Luciusi. Jen rádi věříme, že jsme měli úroveň a slušnost vyšší, než tomu bylo ve skutečnosti,“ odpověděla Narcisa a láskyplně ho poplácala po hřbetu ruky.

Harry si tiše povzdechl a znovu promluvil, než Dafné mohla pokračovat v rozhovoru. „Merline, tohle bude prostě jeden z těch dnů.“ Otočil se a toužebně se zadíval k prázdné sklenici, než se zase zabořil do křesla. „Opravdu někdo chce slyšet o tom, čím vším se mi podařilo velkolepě si posrat život? Protože ten seznam je zatraceně dlouhý.“

Draco začal souhlasně zvedat ruku, ale Astorie mu zaryla loktem do žeber, takže vyjekl. Lucius potřeboval jen o něco pevnější stisk manželčiny ruky na své vlastní, aby udržel jazyk za zuby – ne že by většinu těch velkolepějších událostí už neznal. Přesto to nezabránilo spekulativnímu úšklebku, který Dafné zkřivil rty, když na Harryho zvedla obočí. „Myslím, Pottere, že ačkoli by si několik z nás mohlo vyprávění o těch hrdinských činech docela dobře užít, ti vychovanější z nás se zdrží vyptávání.“

Na okamžik se odmlčela, než se opřela loktem o stůl a položila si bradu na dlaň. „Což znamená, že budeš mít spoustu času, abys mě zasvětil do všech šťavnatých detailů, zatímco budeme pracovat na tom, co uděláme s mou sestrou a budoucím švagrem.“

„Hm, jsi odvážnější, než jsem si myslel, Greengrassová.“ Harry líně napodobil její gesto, vložil bradu do dlaně a naklonil hlavu na stranu. „Taky jsem si myslel, že už jsem tě poučil, jak se mnou jednat.“

„Co na to říct?“ Dafné jen nepatrně pokrčila rameny a vyzývavě se mu podívala do očí. „Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by snášeli výcvik příliš dobře.“

„Jak my spolu korespondujeme,“ opáčil Harry tónem, který se natolik podobal malfoyovskému, že na něj oba blonďáci šokovaně zírali. „Já taky ne.“

„Tak tohle bude prostě skvělé,“ zamumlala Narcisa, opřela se a povzdechla si, když dál sledovala, jak si dvojice vyzývavě hledí do očí. „Naprosto skvělé.“

„Zdá se to být povědomá scéna, že?“ Lucius stočil rty, i když nechal manželku, aby se na něj zakabonila.

„Až příliš povědomá,“ souhlasila Narcisa nevrle a povzdechla si nad sestřiným pobaveným úšklebkem. „Ani slovo.“

„A přijít o tu zábavu z jejich výrazů, až si uvědomí, že tady srovnáváš Harryho a Dafné se sebou a svým manželem, když jste se začali namlouvat?“ usmála se Andromeda sladce.

Dafné odtrhla pohled od Harryho a šokovaně zírala nejprve na Andromedu a pak s rostoucím zděšením na Narcisu a Luciuse. „Nikdy.“

„To bylo kruté, Andy,“ zavrčel Harry. „Kruté, zvrácené a nedůstojné ženy tvého postavení.“

„Ráda bych to počítala jako náhradu za posledních pár let, kdy ses především ty sám choval hluboko pod úroveň muže svého postavení,“ ušklíbla se Andromeda.

„Rozdíl je v tom, že mě tyhle věci upřímně nezajímají a tebe ano,“ střelil Harry zpátky se stejně kyselým výrazem na rtech, zatímco si znovu zkřížil ruce na hrudi. A pak sebou škubl, když zahlédl, jak si Teddy živě šeptá s Dracem. „Hej, Malfoyi! Přestaň se snažit zkazit mého kmotřence, to je moje práce!“

„Ano, ale protože ty sotva můžeš jít tomu mladíkovi příkladem, někdo to udělat musí,“ usmál se Draco vlídně. „Takže jelikož jsi v tomto ohledu momentálně indisponován, budu mu vzorem já.“

„Ale bavili jsme se přeci o tom, že chceš, abych ti pomohl dostat strejdu Harryho dřív, než on dostane tebe?“ zeptal se Teddy, poškrábal se na nose a pak se na bratrance podíval široce otevřenýma očima. „Chci být jako strejda Harry, jen nechci být nemocný jako on.“

„To mělo být tajemství, bratránku,“ povzdechl si Draco a svěsil hlavu.

„Aha. Hm, promiň?“ Teddy se zavrtěl a nervózně se rozhlédl kolem sebe. „Stejně pomůžeš strejdovi Harrymu, aby se uzdravil, že jo?“

Nad nečekaným náznakem obav v Teddyho tónu sebou Draco cukl a přikývl. „Samozřejmě, bratránku, samozřejmě.“

„Teddy,“ ozvala se Narcisa tiše, zatímco Harry jen obrátil oči v sloup nad divadlem kmotřence a Draca, „co kdybychom tobě a babičce ukázali, kde budete bydlet?“ Otočila se přímo na sestry Greengrassovy a položila otázku, na kterou podle jejích očí existovala jediná přijatelná odpověď. „Astorie, Dafné, připojíte se k nám, že?“

Dafné krátce střelila pohledem směrem k Harrymu, povytáhla obočí a vyslala k němu své vlastní nevyřčené sdělení, na které Harry reagoval protočením očima a nedbalým, odmítavým mávnutím ruky. Dafné naklonila hlavu na znamení souhlasu. „Tohle ještě není konec, Pottere.“

„To by mě ani ve snu nenapadlo, Greengrassová,“ kontroval Harry pobaveně, „tak ať si samým vzrušením necvrnkneš do gatěk. Nerad bych přišel o to, jak se kvůli tomu čílíš.“

Když se na něj zamračila a postavila se, hrdě zvedla nos do vzduchu a elegantně si odfrkla. „To si počkáš, Pottere, protože k tomu, abych si z tebe cvrnkla do kalhotek, máš ještě hodně, hodně daleko.“

„Neboj se, stejně jsem měl v plánu dostat je z cesty zavčasu,“ odpověděl Harry s vyzývavým úsměvem, zatímco ostatní ženy jako by si povzdechly v kombinaci podráždění a pobavení. „Tak a teď kšá. Vím, kolik toho vy děvčata naklábosíte. A snažte se Teddyho moc netraumatizovat, zatímco Draca a jeho nejdražšího tatínka necháte tady, aby se proti mně spikli.“

Astorie si tiše povzdechla při pohledu, jak sestřiny oči začínají doutnat známým ohněm jejího temperamentu, a obtočila jí ruku kolem ramen: „Pojď, Dafné, necháme kluky dělat to, co kluci dělají, když nejsme nablízku, abychom je umravnily.“

Dafné vyslala na Harryho poslední pronikavý pohled, ale ten jen zamítavě mávl rukou a na rtech se mu objevil lehkovážný úšklebek, což ji vytáčelo. „Dobře, sestro. Hru s Potterem dokončím později.“

„No, jestli si chceš opravdu hrát, měla by sis přinést koště a mnohem, mnohem kratší sukni.“ Byl to výstřel na rozloučenou, který Harry nedbale pronesl, a Dafné okamžitě ztuhla a ruka jí sklouzla k hůlce. „Bude tak mnohem snazší ty gaťky sundat.“

Na vyloženě ledový pohled, který na něj vyslala, odpověděl tichým, prázdným smíchem.

ooOOoo

„Tak se do toho dejme,“ napůl požadovala Dafné s kyselým úsměvem.

„Do čeho se máme dát?“ zvědavě povytáhla Narcisa obočí a s demonstrativní nenuceností si ji prohlížela. „Je tu snad něco, o čem bychom si s tebou měly promluvit?“

„Paní Malfoyová, už se mi dnes podařilo Pottera naštvat natolik, že jsem doslova téměř utekla strachy,“ vyhrkla Dafné hořce a s pomalým ruměncem rozpaků na tvářích uhnula zrakem. „Raději už nebudu ztrácet čas tím, že bych chodila kolem horké kaše.“

„Tak to asi řeknu já,“ ozvala se Astorie. „Teď není čas na to, aby ses pokoušela jednat podle svých starých fantazií z doby, kdy jsi byla v Bradavicích.“

„Ale věř mi, že fantazie, které mám v těchto dnech, jsou mnohem, mnohem nápaditější než tehdy,“ kontrovala Dafné s lehkým úsměškem na rtech. „Mimo jiné jsem si docela jistá, že Harry Potter nepřijede na bílém koni, aby mě odnesl s sebou na pohádkový hrad.“

„To je celý tvůj úhel pohledu na prince na bílém koni?“ Narcisa se odmlčela a pak se na dívku podívala, aniž by se snažila zadržet úsměv. „Myslela jsem, že máš větší fantazii.“

„Tak to bylo, když jsem byla dvanáctiletá holka zamilovaná do chlapce, který zůstal naživu a mluvil s hady.“ Dafné zachovala docela rozumný hlas a bezvýrazně se na Narcisu usmála. „Jak jsem řekla, moje fantazie jsou od té doby mnohem kreativnější.“

„Merline, to tedy ano,“ zamumlala Astorie a zrudla, když ucítila, jak se na ni upírají oči ostatních. „Občas zapomíná seslat kouzla umlčování a soukromí.“

Teddy na ženy zíral, pak jen zavrtěl hlavou a přitiskl se těsněji k Andromedinu boku. Za koutky jí zatahal úsměv a konejšivě mu zajela prsty do vlasů. „Děje se něco, Teddy?“

„Myslím, že už vím, co znamená to velké slovo, které použil strejda Harry,“ odpověděl chlapec prostě, než se mu zkrabatil obličej. „Není to dobré.“

„Neboj se, človíčku,“ pousmála se Narcisa na chlapce. „Budeme si tady Dafné jenom dobírat, že se jí líbí tvůj kmotr. A připomeneme jí, že pro dobro jich obou si na něj musí dávat pozor, dokud nebude zase zdravý.“

„Jí se líbí strejda Harry?“ Teddy zamrkal a přemýšlivě ji studoval, zatímco Dafné jen protočila očima.

„Spoustě čarodějek se tvůj kmotr líbí, Teddy,“ odpověděla s úsměvem. „Já jsem sotva jediná.“

„Jo, ale většina z nich se naštve a odejde, jakmile on otevře pusu,“ konstatoval Teddy a pak ztuhl, když si uvědomil, co přesně řekl. „Hm… Babi, neříkej, prosím, strejdovi Harrymu, že jsem ti to řekl.“

„Co přesně jim říká, aby je naštval, Teddy?“ Teddyho senzor pro nebezpečí okamžitě spustil výstrahu, protože si uvědomil, že je v průšvihu.

„Hm, já nevím… věci? Hodněkrát je to, jako by mluvil s bratrancem Dracem, jindy jako když mluvil se slečnou Dafné, jenomže je, já nevím… zlejší?“ Teddy pokrčil rameny, protože se nedokázal setkat s babiččiným pronikavým pohledem. „Pak mi říká, abych se takhle k holkám nikdy nechoval, protože bych dostal facku a ty bys na mě byla pořádně naštvaná.“

„Jaká slova používá, Teddy?“ zeptala se Narcisa zvědavě a přitom si chlapce pozorně prohlížela.

„Hm, normální?“ chlapec s barevnými vlasy opět bezradně pokrčil rameny a podíval se na svou pratetu. „Je to vážně matoucí, protože vždycky mluví o věcech, jako by myslel něco jiného, než říká…“ Chlapec se odmlčel, než temně zrudl. „Ale někdy některé čarodějky říkají strejdovi Harrymu zpátky velmi, velmi ošklivé věci.“

„Z nějakého důvodu si to umím představit.“ Dafné se teď skutečně uchechtla a přidřepla k chlapci. „Tak co, Teddy, myslíš, že se mu líbím?“

„Nevím.“ Chlapcův tón byl naprosto upřímný, když se podíval Dafné do očí. „Ale abys to zjistila, budeš se muset nejdřív postarat o to, aby se mu udělalo líp.“

„Hrome,“ zamumlala Dafné kysele, neochotně přikývla a pak lehce prohrábla Teddyho vlasy. „Jo, tak nějak mě to napadlo. Aspoň teď vím, že je člověk.“ Vstala, protáhla se a pak se podívala na Narcisu a Andromedu. „Předpokládám, že byste sem asi nechtěly zavolat léčitele? Jestli je natolik na dně, že spí s Parkinsonovou…“

Teddy zatahal Andromedu za roucho, aby se k němu sklonila. „Ano, Teddy?“

„Líbí se mi. Je jako strejda Harry, když není tak nemocný.“

„Já vím,“ usmála se Andromeda a lehce ho pohladila po vlasech, než pohlédla na Dafné. „A to mi dělá starosti.“

ooOOoo

„Hm, tak mě máš konečně tam, kde jsi mě chtěl mít celou školu, Draco. Sám doma, jen s tebou a tvým taťuldou,“ poznamenal Harry s povytaženým obočím. „Měj ovšem na paměti, že tvá snoubenka by asi nesouhlasila s nějakými nevhodnými pokusy o sblížení.“

„Musíš být tak vulgární, Pottere?“ zatvářil se Draco.

„Nevím, proč se nezeptáš svého drahého tatínka. To on má na mě mudlovský psychologický profil,“ střelil po něm Harry bezstarostně a zazubil se, když Lucius v reakci na jeho slova přimhouřil oči.

„Počkej, cože?“ Draco otočil hlavu k otci a naprosto nevěřícně na něj zíral, když mu najednou něco zacvaklo na místo. „Zatraceně… tys to na mě ušil!“

„Ano, ano, oba víme, že tvůj nejdražší tatínek je manipulativní bastard, Draco. Víme to už od doby, kdy jsme byli malí kluci a ty jsi k němu chodil fňukat při každé příležitosti,“ mávl Harry rukou, opřel se a sledoval, jak se Dracovi v očích hromadí vztek.

Jenže ten byl rozbit zábleskem zmatku, když Lucius začal tiše tleskat a pohlédl na Harryho s mírným… jak se zdálo, souhlasem? „Bravo, Pottere. Bravo. Tak blízko k tomu, aby to i vyšlo. Kdybych byl o pár let mladší, určitě bych se nechal vtáhnout do konfliktu se svým synem a nechal bych vás téměř nepozorovaně sklouznout do pozadí.“

„Říkal jsem si, že to stojí za pokus. Dřív se s vámi jednalo mnohem líp,“ pokrčil Harry nedbale rameny, zatím co Draco začal naprosto zmateně těkat očima z otce na Harryho. „Ale zdá se, že Draco je pořád ještě trochu pomalejší.“

„Je to opravdu jednoduché. Pan Potter nám chce všechno co nejvíc ztížit. Což znamená, že kromě otevřeného násilí použije všechny zbraně, které má k dispozici, aby odvedl naši pozornost a zmátl nás.“ Lucius si spojil prsty do střechy před rty. „Správně, pane Pottere?“

„Nečekal jsem, že se váš čerstvě narostlý mozek vyvine tak dalece,“ připustil Harry a zavrtěl hlavou. „Kéž byste byl tak chytrý, když jste poslal deník požírající duše do školy vašeho syna.“

„Hloupost mládí.“

„To neznám, nestihl jsem ho mít,“ pokrčil Harry rameny a pak zavřel oči. „Dobře, tak se do toho sakra pusťte.“

„Pusťte do čeho?“ Draco se stále ještě vezl na vlně zmatku, když naprosto nechápavě střílel pohledem mezi otcem a Harrym.

„Hm. Výslechu? To je to, když se ze mě snažíš dostat odpovědi, přičemž tu jen kvákáš jako nekonečný pitomec o svém velkolepém plánu a já nemůžu udělat nic, abych ti v tom zabránil?“ Harry zakoulel očima, opřel se a se založenýma rukama lehce pohlédl na Luciuse. „Víte, šlo by to mnohem rychleji, kdybyste mu dal přečíst tu složku.“

„Mohu?“ zeptal se Lucius s jistou ostražitostí ve slovech. „Snažil jsem se udržet její existenci v tajnosti. Dokonce jsem očekával, že ji prostě na místě spálíte.“

„Co je mi po tom? Jeden z mých největších nepřátel z mládí už ji celou četl, a to kolikrát – tucetkrát? Co na tom, že si někdo další přečte, jak je Harry Potter žalostný, zlomený chlapeček.“ Harry ještě jednou pokrčil rameny při tom sarkasmu. „Samozřejmě, tady Draco by mohl být natolik lidský, že by se mi pokusil projevit trochu soucitu, což by bylo opravdu, ale opravdu špatně.“

Lucius se odmlčel, s povzdechem si sevřel kořen nosu a pohlédl směrem ke svému synovi. „Tohle je důvod, proč jsi ho měl nechat s jeho přáteli, aby se s ním vypořádali, místo abys ho přivedl domů, Draco.“

„Nebuďte na něj tak přísný, Luciusi. Kdyby mě prostě odkopl k Hermioně a Ronovi, ví, jak bych byl naprosto naštvaný.“

„Chceš říct, že bys byl naštvaný ještě víc, než když jsem tě našel?“ Dracovi se konečně vrátil zdravý rozum.

„No, ano, ale pak bych byl naštvaný opilec.“ Harry zavrtěl hlavou, sáhl do kapsy a vytáhl scvrklou složku. Lucius jen pozvedl obočí, na což Harry pokrčil rameny. „Cože, vy jste čekal, že vám to tu nechám?“

„Vážně mě překvapuje, že jste to úplně nezničil.“

„Říkal jsem si, že se tomu později zasmějeme.“ S dalším pokrčením ramen poklepal hůlkou na dotyčný předmět a pak, když se zvětšil do patřičné velikosti, ho posunul přes stůl k Dracovi. „Navíc… mám pocit, že si tohle budu chtít zapamatovat.“

Sledoval, jak zmatek v Dracově tváři mizí ve výrazu tichého, intenzivního soustředění, když začal obsah složky pročítat. Mlčky sledoval, jak se jeho prsty lehce pohybují, jak běhají sem a tam, jak tančí v plynulém, jakémsi staccatovém rytmu, který nikdy zcela nezasáhne stůl. Sledoval, jak se Dracovi svraštilo obočí, než ho přemohly rychlé změny výrazu. Bylo v nich překvapení a šok, to Harry očekával, ačkoli pohledy plné hněvu, rozhořčení a náznaků zděšení mu lehce stočily rty v pobavení.

„Zdá se, že váš syn začíná chápat, jak těžký je úkol, který si na sebe vzal,“ poznamenal Harry s úšklebkem. Pohlédl směrem k Luciusovi a studoval muže, který zůstával zamlklý.

„Možná,“ připustil Lucius a sledoval, jak se úsměv nedostal Harrymu do očí, do očí, které se na něj upíraly s tichým vědomím, že Lucius má opravdu poslední šanci.

Harry si lehce povzdechl, stiskl si kořen nosu a pak lehce zamumlal: „Seru na to! Accio whisky!“

Oba Malfoyové okamžitě otočili hlavy a všichni tři zamrkali při pohledu na přivolanou whisky, která se rozprskla po okenním skle. Harry se zarazil, chvíli zíral v šoku a pak si pod nosem hlasitě zaklel.

„Heh, to jsi nedomyslel, že nádhero?“ Draco se nedokázal ubránit úsměvu ani pod Harryho vyloženě vražedným pohledem.

„Accio láhev whisky!“ zavrčel Harry, trhl hůlkou do vzduchu a ukázal směrem k oknu.

Pak už stačil jen zamrkat nad svou vlastní hloupostí, než oknem prolétla láhev whisky a zamířila si to přímo na něj. Plná láhev whisky pohybující se velkou rychlostí a rozbíjející slabší sklo, které jí stálo v cestě. Plná láhev whisky, která mu narazila přímo do obličeje a poslala ho vzad, aby udeřil hlavou o studenou kamennou podlahu.

Sotva stačil pocítit prudký záblesk bolesti z tříštícího se skla, které se mu zabodalo do těla, následovaný okamžitě štiplavým bodáním alkoholu, než se ho zmocnilo bezvědomí.

Draco se zvedl zpod stolu, kam se reflexivně skrčil, a v naprostém šoku zíral na mladého muže, který ležel rozplácnutý na zemi obklopený sklem, směsí krve a alkoholu. Otočil hlavu a podíval se k místu, kde jeho otec potlačoval vítězoslavný úsměv, než si tiše povzdechl. „Tak tohle bude zatraceně úžasné.“

A Lucius se konečně rozesmál, zatímco se jeho syn pustil do opravy škod, které Harry napáchal jak na jejich domě, tak i na sobě.