Potemnělý svět
A Darkened World
https://www.fanfiction.net/s/8418356/1/A-Darkened-World
autor: sprinter1988
překlad: Jacomo banner: solace
PP: Moje betuška Ivet je želmerlin momentálně pracovně vytížená, takže všechny případné chyby a překlepy padají na moji hlavu. Za pomocnou ruku posílám veliké díky Lupince.
4. kapitola - Trýznění ve spánku
Temnotu noci protrhl šílený výkřik a probudil Rose ze spánku. S vytřeštěnýma očima se dezorientovaně rozhlížela kolem sebe a snažila si vzpomenout, kde je. Pak si vybavila stan, ve kterém se ocitla den předtím. Pohlédla na druhou stranu prostoru krytého plachtou a v šeru dokázala rozeznat Harryho postel. Byl to on, kdo křičel a divoce sebou házel zamotaný do přikrývek.
„Ne! Nech ji na pokoji! Lenko, ne! Ne. Nech je být! Ne, nedělej to!”
Rose odhodila deku, kterou byla přikrytá, rozsvítila plynovou lampu stojící vedle jejího lůžka, aby se ve stanu víc rozjasnilo, a vrhla se k Harryho posteli. Levou rukou ho pevně uchopila za mávající paži a dlaň pravé ruky mu položila na tvář.
„Harry!” vykřikla v zoufalé snaze ho probudit. „Harry, proberte se.”
Smaragdově zelené oči se otevřely a zahleděly se přímo na ni. Byl bledý a zalitý potem; mokré vlasy měl přilepené k čelu, takže zakrývaly jizvu, a vlhké tričko se mu lepilo k hrudi. Prudce a zhluboka lapal po dechu a v očích měl směs strachu, hněvu a zmatku.
Díval se na ni, téměř jako by se snažil pochopit, kdo je.
„Hermiono?” zeptal se roztřeseným hlasem.
Rose si povzdechla a zavrtěla hlavou. „Ne, Harry. Já jsem Rose, vzpomeňte si.”
Dál na ni zíral se zmateným výrazem.
„Rose?” zeptal se.
„Jo,” kývla a natáhla se pro jeho brýle, odložené na nočním stolku.
„Tady,” podala mu je a on si je třesoucí se rukou vzal a nasadil. Jakmile je měl na nose, znovu se na ni podíval a ona v nich uviděla záblesk poznání.
„Jsi Rose,” pronesl nakonec. „Ne Hermiona.”
Rose přikývla a znovu se mezi nimi rozhostilo ticho.
‘Trapné ticho,’ pomyslela si.
„Promiň,” zamumlal po chvíli.
„Není co,” namítla Rose. „Počítám, že bez brýlí můžu vypadat ještě o hodně víc jako moje matka. Docela se jí podobám.”
„To nemyslím,” řekl Harry. „Promiň, že jsem tě vzbudil.”
Rose zavrtěla hlavou. „Není důvod se omlouvat, Harry. Vím, že nad tím nemáte kontrolu.”
„Tvoje matka ti to vyprávěla?”
„Matka mi vyprávěla spoustu věcí,” odpověděla s úsměvem.
Na dlouhou dobu opět zavládlo ticho.
Nakonec Rose řekla: „Harry, jestli si chcete o svých nočních můrách promluvit, jsem připravená poslouchat.”
Zadíval se na ni, jako by ji studoval. Na okamžik si myslela, že její nabídku odmítne, ale pak přece jen začal mluvit, i když v hlase se mu při tom ozývala bolest.
„Bylo to v Bradavicích, jen krátce potom, co tam Smrtijedi vyhráli bitvu. Všichni slavili a kolem leželi mrtví studenti a zaměstnanci. Vlkodlaci se prali o těla a hodovali na nich. A to ani nebyl úplněk.
Smrtijedi mučili přeživší jen tak pro zábavu. Pak dorazili mí někdejší spolužáci Draco Malfoy s Crabbem a Goylem. Vrátili se z Malfoy Manoru, přivedli odtamtud vězně. Voldemort -”
Rose se rázem zatvářila úzkostlivě a vytáhla hůlku, ale Harry zakroutil hlavou. „Neboj se. To tabu už neplatí, Voldemort si uvědomil, že to je blbý nápad. Každopádně, chtěl jsem říct, že Voldemort hovořil s jedním z vězňů. S panem Ollivanderem, výrobcem hůlek. Sdělil mu, že teď má všemocnou hůlku, takže už ho nepotřebuje. Mávl s ní a seslal kouzlo, které toho muže rozseklo na dva kusy. Všude tekla krev a vězni se rozkřičeli. Smrtijedi se jenom smáli. Pak se otočil k dalšímu zajatci. Byl to nějaký skřet, myslím, že se jmenoval Griphook, a Voldemort ho nutil, aby se uklonil a políbil mu lem hábitu. Mučil ho, dokud neposlechl. Pak ho taky zabil. Zbylí dva vězni byli další mí spolužáci Dean Thomas a Lenka Láskorádová.
Draco Malfoy měl velkou radost, že může poukázat na to, že to jsou mí blízcí přátelé. Ta informace Voldemorta opravdu potěšila; zejména když zjistil, že Lenka je jednou z těch, kteří se se mnou v páťáku vypravili na ministerstvo. Nechal si od Malfoye ukázat další, kteří se se mnou přátelili, a on zvesela označil všechny, kteří patřili k BA.”
Na to Harry zaostřil na Rose a zeptal se: „Víš, co to byla BA, viď?”
Rose přikývla: „Pár členů jsem potkala a několik z nich mám v rodině; máma, táta, Ginny, Lee, George, Angelina…” odmlčela se. Snad její zmínka o rodičích neodradí Harryho od vyprávění.
Naštěstí se zdálo, že ne, protože pokračoval: „Mezi vězni byli Susan Bonesová, Parvati Patilová, Cho Changová, Terry Boot a Katie Bellová, jediní členové BA, kteří nepadli v bitvě nebo neuprchli. Voldemort s nimi měl speciální plány, které si jeho následovníci nesmírně užívali. Obzvlášť ho potěšilo, že mezi nimi byla Susan, poslední z rodiny Bonesových, která se vždycky stavěla proti němu a jeho ďábelským přisluhovačům.”
„Co udělali?” zeptala se Rose, i když si nebyla úplně jistá, že chce znát odpověď.
„Mučili je,” odpověděl Harry. „Dívky znásilnili. A pak přišla pomalá, bolestivá, trýznivá smrt. Tak jako vždycky, však víš. Začali s Lenkou, jen aby ostatní viděli, co je čeká. Předávali si ji, jako kdyby to byla jen hra, dokud ji nepohodili Voldemortovi k nohám. A ten ji mučil.”
„A to byl ten moment, kdy jsem vás probudila, že ano?” zeptala se Rose.
Harry přikývl a dodal: „Ano, ale moc dobře vím, co bylo dál. Posledních dvacet let jsem strávil tím, že jsem to v noci znovu prožíval, a nikdo mě neprobudil. Voldemort měl velkou radost z vědomí, že jsem tu noc viděl. Postaral se, abych se díval jeho očima. Abych viděl mučení z jeho úhlu pohledu… jako bych to prováděl já sám.”
Znovu se rozhostilo ticho, protože hloubka Harryho trápení ostře zasáhla i Rose. Konečně se zeptala: „A ostatní?”
„Asi dopadli stejně,” řekl Harry. „Nebo minimálně měli.”
„To jste neviděl?”
„Ne. Voldemort si tak užíval, že mě mučí, když týrá Lenku, že zapomněl, co zjistil na ministerstvu, kde se mě pokusil po Siriusově smrti posednout. Když ve mně emoce vyburcují to nejlepší, city k těm, na nichž mi záleží, mohu mu ublížit. Zabil Lenku a já se pomstil. Byl to jen krátký okamžik jasnozřivosti, ale já rázem přesně věděl, co mám udělat. Shromáždil jsem všechno, co jsem cítil, všechny ty trýznivé pocity, a prakticky je vymrštil do toho bodu v mé hlavě, který mě spojuje s Voldemortem. A on, neschopný jim porozumět a ještě méně je prožívat, cítil, jak ho pálí celé tělo, jako kdyby se ocitl v ohni. Zhroutil se a já také. Nemám ponětí, jak dlouho jsem byl mimo, ale znovu už ty hrátky s myslí nezkoušel.”
Rose seděla jako přikovaná a snažila se to všechno vstřebat. Voldemort se pokusil týrat Harryho mysl, ale Harry mu to stejným způsobem oplatil.
Vysvětlovalo by to jednu ze starých záhad války? Musela se zeptat.
„Harry, po bitvě o Bradavice trvalo Vy-víte-komu velmi dlouhou dobu, než vyrazil na pevninu. Ve skutečnosti všechno utichlo, přestože jen pár dní před bitvou podnikali Smrtijedi v malých skupinkách útoky na území Francie, Belgie a Nizozemí. Pak se na dva měsíce všechno zastavilo. Myslíte, že je možné, že jste mu způsobil takovou újmu, která ho na tak dlouho vyřadila z provozu?”
Harry pokrčil rameny: „Nemám tušení.”
„No, v každém případě to zpoždění stačilo, aby ti, kteří unikli zajetí po bitvě, uprchli s několika dalšími ze země.” Rose doufala, že představa, že jeho jednání dalo uprchlíkům trochu času na útěk, by mohla Harrymu poskytnout alespoň částečnou úlevu, ale když to vyslovila, už si tím nebyla tak jistá. Jeho výraz byl nečitelný.
Rose cítila, jak na ni padá únava, podle jejího názoru spojená s pozdní noční hodinou. A nevypadalo to, že z něj dnes dostane ještě něco dalšího, takže navrhla: „Poslyšte, Harry, zkusíme se ještě vyspat, ano? Můžeme si o tom popovídat ráno, když budete chtít.”
Harry se roztřeseně nadechl a vydechl. „Můžeš se vrátit do postele, jestli chceš. Už jsem měl tu noční můru tolikrát, abych věděl, že pokusit se po ní znovu usnout je zbytečné.”
Rose mu věnovala smutný úsměv, vstala a vrátila se do své postele, kde se zavrtala pod deku zády k Harrymu. Dumala o všem, co jí řekl. Nemohla úplně uvěřit, že se jí takhle otevřel. Možná to souviselo s její podobností s matkou.
Nebo to možná bylo dvacet let bolesti, která si konečně našla cestu ven.
Po několika minutách se jí začaly rozplývat myšlenky a únava vítězila. Když už ale málem upadla do spánku, uslyšela podivný syčivý zvuk.
Posadila se a rozhlédla se. Harry seděl na své posteli a něco pevně svíral v ruce. Ať šlo o cokoliv, bylo to ze zlata. A vycházel z toho znepokojivě syčivý zvuk. Ještě znepokojivější však bylo, že Harry mu stejně syčivě odpovídal.
Rose to znělo jako sykot dvou velkých hadů. Vybavila si, jak její matka vyprávěla, že to Harry dokáže, že může mluvit s hady. Jak se ta schopnost jmenovala? Hadí jazyk? Jo, to bylo ono.
Ale ta věc v Harryho ruce k němu mluvila hadím jazykem a Rose si náhle uvědomila, co to znamená. Harry Potter stále nezničil medailon Salazara Zmijozela. Stále v něm byl kus duše Lorda Voldemorta, stále to byl viteál.
A Harry žil ve společnosti tohoto negativního, zkaženého vlivu víc než dvě dekády. Zamořoval mu mysl víc než dvacet let, déle, než byla Rose naživu.
A to nebylo dobré.
A už vůbec to nebylo dobré, pokud byly historky, které jí matka vyprávěla, pravdivé.
***
PA: Vím, je to krátké, ale obsahuje to všechno, co kapitola potřebovala. Původně jsem plánovala, že v ní bude snová sekvence, ve které uvidíte víc dopodrobna, co se stalo s Lenkou a ostatními, ale nemohla jsem se přinutit to napsat, takže kapitola je o pět set slov kratší, než jsem zamýšlela. Ale podle mého názoru je to v pořádku, protože pokud k mým nedostatkům jakožto autora fanfiction patří to, že nejsem schopna napsat podrobný popis toho, jak je s dobrými lidmi násilně zacházeno, nejsem úplný psychopat s narušenou myslí, a abych byla upřímná, s tím můžu žít.
Také mě prosím neobviňujte, že Harry dosud nedokázal zničit medailon. Slibuji, že důvody budou vysvětleny v další kapitole. Odpovídá to dokonce konstrukci příběhu, musí to být v příští kapitole, jinak se to všechno sesype! Ale nebojte se, neznamená to, že za posledních dvacet let nic neudělal. Budete muset chvíli počkat a dozvíte se víc (část opět bude v další kapitole). Uvědomte si, že je to většinou vyprávěno z pohledu Rose, takže se věci nedozvíte, dokud se je nedozví ona.
sprinter1988: ( Jacomo ) | 22.12. 2023 | Epilog | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 16.12. 2023 | 16. Konec hry | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 09.12. 2023 | 15. Mezi životem a smrtí | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 02.12. 2023 | 14. Snape a had | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 25.11. 2023 | 13. Konečný plán | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 18.11. 2023 | 12. Přátelská tvář | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 11.11. 2023 | 11. Možní spojenci a neshody | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 04.11. 2023 | 10. Ústup | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 28.10. 2023 | 9. Novinky a přesuny | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 21.10. 2023 | 8. Otázky od ropuchy | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 14.10. 2023 | 7. Ministerstvo | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 07.10. 2023 | 6. Vliv temnoty | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 30.09. 2023 | 5. Záležitost viteálů | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 23.09. 2023 | 4. Trýznění ve spánku | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 16.09. 2023 | 3. Trapné setkání | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 09.09. 2023 | 2. Dcera zrádců | |
sprinter1988: ( Jacomo ) | 02.09. 2023 | 1. Útěk Rona a Hermiony | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.11. 2021 | Potemnělý svět - úvod | |