Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6.

Harry se přinutil velmi pomalu otevřít oči a rozhlédl se po místnosti. Nejasná nápodoba souvislých myšlenek se mu honila hlavou, která nebolela. Jistě, světlo proudící do spánkem rozšířených panenek vyvolávalo lehké bodání, ale jinak… Poprvé po letech se nedostavila známá, palčivá bolest kocoviny.

Pak vzpomínky zvolna zapadaly na místo a on zasténal, protože si jasně uvědomil proč. Vzápětí si s úlevou oddechl, že tu nesedí Draco a nesleduje ho, jak se znovu probouzí. Pozvolna se zvedl, ani se neobtěžoval najít hůlku nebo brýle, a přesně jako včera zamířil do koupelny.

Když ho do obličeje udeřil první proud horké vody a začal mu stékat po těle, nemohl si pomoci a potěšeně povzdechl.

„Hm… Je hezké vědět, že ti všechno to pití nezničilo tělo, Pottere.“ Na okamžik ztuhl, když se skrz vodu prodral smyslný, zcela zjevně ženský hlas, a jen pomalu si uvědomoval, kdo s ním v koupelně je.

„Co na to říct, Greengrassová? Zřejmě se všechny ty roky hladovění vyplatily.“ Aniž by se obtěžoval zakrýt, dál se nechal omývat vodou a popadl mýdlo. „I když, abych byl upřímný, nikdy jsem tě nepasoval na typ šmírácké Parkinsonové.“  

„Ano, no, i když jsme ve škole až tak zoufale netoužily po okukování těch vydařenějších exemplářů mužnosti, rozhodně jsme nikdy nepřestaly oceňovat některé momenty, které Pansy zachytila pro příští generace.“ Dafné se uchechtla a věnovala mu poslední hodnotící pohled, než se odvrátila. V županu lehce obepínajícím tělo opatrně došla k umyvadlu, kde si začala mýt obličej. „Nicméně sdílíme koupelnu.“

„Nemáš snad domov, kam by ses vrátila?“ Harry si opatrně smyl z kůže zbytky potu a krve, načež si začal do vlasů vtírat šampon.

„No, někdo přece musí Astorii v blízkosti jejího snoubence hlídat, aby se chovali slušně,“ vrátila mu to Dafné a ani se neobtěžovala na něj podívat. „A protože zůstala přes noc, tak já taky.“

„A co přesně by mělo obnášet, že se bude chovat… ‚slušně‘?“ uchechtl se Harry a napůl nebezpečně se usmál. „Jako to, co jsi v šestém ročníku provedla Zabinimu, abys ho dostala z oblečení až na boxerky? Musím ti říct, že některé holky z Nebelvíru tvou práci opravdu ocenily.“

„Aha…? Proč si myslíš, že s tím mám já něco společného? Nevěřím, že Blaise někdy někomu řekl o tom, jak se do té situace dostal.“ Dafné se zvědavě povytáhla obočí, když se ohlédla přes rameno a zkoumala nahé lesknoucí se mužské tělo.

„Jsem si jistý, že nejspíš ne,“ souhlasil Harry a zvedl žínku. „No, jestli tam chceš stát a zírat, tak bys mi mohla umýt záda.“

„Plané naděje, Pottere,“ ušklíbla se Dafné, přehodila si vlasy přes rameno a znovu se otočila, aby si přitáhla župan těsněji k tělu a zavrtěla na něj boky.

„Ale ty to chceš,“ kontroval Harry. Vstoupil zpět pod horkou sprchu a užíval si ten pocit. „Jo, a odpověď na tvou otázku je, že to ty jsi byla sama se Zabinim, než se pokusil o svůj malý útěk. Mimochodem, s tím lepicím kouzlem to bylo pěkné.“

Dafné na okamžik ztuhla na místě, než se znovu ohlédla přes rameno. „To ti někdo nakukal, Pottere, neměl bys věřit všemu, co slyšíš.“

„Ale já rozhodně nevěřím všemu. Nicméně věřím tomu, co vidím na vlastní oči. Z té místnosti jsi odešla rovnou do knihovny… kde jsi počkala dobrou hodinu, než ses konečně vydala zpátky na kolej.“ Harry se posunul a opřel se o zeď, aby ještě chvíli nechal vodu ze sprchy klouzat po těle, než skončil a zastavil proud.

Viditelně sebou škubla, ale stála jako přikovaná k místu a pozorovala ho v zrcadle, pohled upřený do těch vědoucích smaragdových očí a namyšleného úsměvu. „Opakuju, Pottere…“

„Popírej si to, jak chceš,“ mávl Harry rukou, nenuceně vyšel ven a začal se rychle osušovat od hlavy až k patě ručníkem, který si pak omotal kolem pasu. „Oba známe pravdu. Bez ohledu na to, jak moc se to snažíš popřít.“

„Hm,“ odmítla reagovat na to, co řekl, znovu upjatě zvedla bradu a významně odvrátila zrak.

O chvíli později se jí zatajil dech, když se najednou ocitl přímo za ní. Z těla mu sálalo teplo ze sprchy skrz příliš slabou látku jejího županu a dechem ji dráždil na zátylku. „Sprcha je tvoje… zatím, Greengrassová.“

Potřebovala chvíli, aby se uklidnila, než mu odpověděla: „Hraješ nebezpečnou hru, Pottere.“ Oči jí blýskaly, jak odmítala podlehnout tomu reflexivnímu nutkání opřít se do jeho doteku, přitisknout se zády k jeho tělu. „S ještě nebezpečnějším hráčem.“

„Ano, ale co by to bylo za život bez trochy nebezpečí?“ Jen na okamžik se jí zatajil dech, jak jí ta slova pronesl přímo nad uchem, a pak se stejně náhle odtáhl a jeho oči zářily zlomyslností, když ucítila pevné plácnutí na zadku. „Kromě toho, i když jsi nebezpečná, kobřičko, nejsi žádný Voldemort.“

Stála naprosto ztuhlá na místě, když se otočil a odešel, a nechal ve vzduchu viset svůj pobavený smích, dokud za sebou s cvaknutím nezavřel dveře. Ten zvuk v ní rezonoval. Chvíli čekala, tělo napětím celé rozechvělé, než jí ze rtů unikl prudký výdech. Sesunula se dopředu a prsty se pevně chytila umyvadla před sebou. Když se pomalu, přerývaně nadechla, zvedla oči a zadívala se na svůj odraz. „Dafné, do čeho ses to sakra zamotala?“

ooOOoo

Harry si nevšímal drahého hábitu, který tu Malfoy zanechal, protože obrátil pozornost ke kufrům doručeným Andromedou. Jeden z nich otevřel a pak se usmál, když zahlédl, co se v něm skrývá. „Ach, Merlin ti žehnej, Andy. Tohle bude zábava.“

Temný smích, který opustil jeho rty, se neslyšen odrážel v místnosti, když vytáhl svršky a začal se oblékat.

ooOOoo

Jakmile Draco odložil Denního věštce, jeho šedé oči rychle zamrkaly, jak se snažil zpracovat obraz před sebou.

Harry seděl na židli a byl oblečený úplně jako mudla. Dokonce ani ne moc slušný, kdyby měl hádat, s těsnými, vybledlými modrými džíny, které mu pevně obepínaly nohy a pas a byly roztrhané na nejrůznějších místech, s široce roztřepenými lemy otírajícími se o odřené a ošoupané pracovní boty z ovčí kůže. Z rozbitého a otřepaného hnědého koženého opasku s kovovými otvory visel řetěz. Dracův pohled však přitahovalo černé tričko téměř přilepené na hrudi.

„Světové kouzelnické turné Harryho Pottera?“ Draco povytáhl obočí a jen na usmívajícího se muže zíral.

Harry beze slova vstal a otočil se, čímž se Draca tentokrát nechal pokochat seznamem jmen spolu s několika krátkými slovy za nimi. Dvě z těch jmen na něj okamžitě vyskočily: „Pansy Parkinsonová – už nikdy, ať mě opiješ, jak chceš, Pansy!“ a „Dafné Greengrassová – neboj se, Greengrassová, i na tebe se brzy dostane.“ Draco ztuhl, jak mu ta slova pomalu pronikala do mysli, a slyšitelně zasténal. „Děláš to schválně.“

„Existuje mudlovský výraz, který ztělesňuje všechno, co na to chci říct, Draco. Žůžo!“ Harry se znovu zprudka posadil, popadl kousek toastu a začal ho mazat máslem. „Ještě jsi na to nepřišel? Já se tím bavím.“

„U Merlina, ty to máš vážně na sobě?“ Andromedin hlas byl zabarvený smíchem, když vešla dovnitř, a v očích jí vesele tančily jiskřičky. „Myslela jsem, že jsi Georgovi řekl…“

„To bylo předtím, než mě unesli a zadrželi proti mé vůli na základě Malfoyova podivně ohavného a kupodivu dost účinného plánu.“ Harry pokrčil rameny. „Kromě toho mi to sluší.“

„Vidím, že je pořád nosíš.“ Oči jí zalétly k džínům a rty jí cukly, než zavrtěla hlavou a znovu se usmála. „Mají ještě to kouzlo, které brání komukoli ty díry magicky opravit?“

„Tvrdě jsem pracoval na tom, aby ty džíny byly přesně takové, jak se mi líbí,“ kontroval Harry s úsměvem. „V žádném případě ti nedám šanci, abys je zničila.“

„Džíny? Takhle tomu říkáš? Vypadají jako hadr, který jsi poslepoval dohromady a rozhodl se obléct si ho.“ Draco si povzdechl a zavrtěl hlavou. „Vážně, Pottere, copak nemáš smysl pro styl a důstojnost?“

„Ale mám, jen jsem si ho nechal chirurgicky odstranit, aby se z něj nestal klacek, zastrčený v…“

„Slovník, Harry,“ peskovala ho Andromeda a zaškaredila se na něj.

„Ano, ano, Andy.“ Harry znovu protočil očima, než se zazubil. „Takže, tvoje budoucí švagrová ráda navštěvuje lidi, když se sprchují, nebo prostě jen neodolala možnosti popatřit na moje nahé tělo?“

„Jak znám Dafné?“ ozvala se za nimi Astorie obcházející sestru zkoprnělou v rámu dveří. „Nejspíš si jí stalo zvykem provádět to co nejvíce lidem. Snažili jsme se jí sehnat pomoc, ale ona si prostě odmítá přiznat, že má problém.“

„No, vzhledem k tomu, co udělala Zabinimu v šesťáku…“ přisadil si Harry a zazubil se na Astorii, která přistoupila k Dracovi a jemně ho políbila na tvář. „Nemyslím si, že by se o to někdy někdo nějak snažil.“

„Znovu opakuji, Pottere, že jsi poslouchal špatné lidi,“ poznamenala Dafné, když se vzpamatovala a se zakaboněným pohledem přistoupila ke stolu.

„A já opakuju, že vím, co jsem viděl,“ opáčil Harry. Protáhl se a nechal si látku trička ještě víc přilnout k tělu, načež se naklonil dopředu a s úsměvem si Astorii prohlédl. „Takže, chápu to správně, že ses rozhodla nebrat si příklad ze své sestry?“

„No, někdo musí být Zmijozel natolik, aby si jakoukoli úchylku, kterou může mít, nechal na soukromí, kde ji lidé nemohou použít proti němu,“ přitakala Astorie, než se znenadání na Harryho usmála milým, ačkoli nebezpečným úsměvem. „Samozřejmě, jestli chceš opravdu vědět, co bych s Dracem ráda dělala v soukromí…“

Na okamžik se zdálo, že to Harry téměř zvažuje, ale zavrtěl hlavou a zasmál se. „I když mě láká říct ano, jen abych viděl Malfoyův výraz, nechci se vystavovat mentálním představám Draca uprostřed něčeho takového.“

„Pottere, ty jsi nás vystavil mentálnímu traumatu z představy sebe sama s Parkinsonovou,“ oponovala Dafné zamračeně. „Tomuto druhu duševního šílenství neujdeš.“

„Aha, takže ty chceš vědět, co s ním chce dělat?“ uculil se na ni Harry a v očích mu zablesklo.

„Jsem její sestra, Pottere,“ odtušila Dafné s pevným pohledem. „Už mě tím šílenstvím obšťastnila.“

„Aha, tak to jsi měla udělat to, co udělám já, pokud se pokusí o detailní popis,“ odvětil Harry poměrně rozumně a začal zpracovávat vajíčka.

„A čím přesně bys chtěl hrozit mé snoubence, Pottere?“ zeptal se Draco s neúprosným pohledem.

„No, chtěl jsem na ni prostě hodit umlčovací kouzlo,“ odpověděl Harry nenuceně a za rty mu zatahal pomalý úsměv. „Teď zvažuju, jestli to nezměnit na kouzlo, které by ji zaměstnalo sténáním natolik, že by nedokázala pořádně formulovat slova.“

Draco chtěl něco říct, ale okamžitě začal rudnout, načež si povzdechl a zabořil obličeje do dlaní. Pak ucítil uklidňující Astoriinu ruku na svém rameni. „Neboj se, Draco. Jsem si jistá, že si tohle kouzlo schová na umlčení Dafné.“

Na okamžik ztuhl, než pomalu vzhlédl s cukajícími rty a chvíli si svoji snoubenku prohlížel. „A to by byl docela pěkný pohled, že?“

Harry se s úšklebkem opřel. „Ech, možná si to schovám na příště, až budu ve sprše a ona se rozhodne užít si show zadarmo.“

„Dafné, to jsi ve skutečnosti neudělala…“ Astorie se otočila a postavila se čelem k sestře, která se samolibě usmála. „U Merlina, ty jsi to udělala.“

„A ani mi nepomohla umýt záda, i když měla představení zadarmo – říkejte mi něco o bezohlednosti.“ Harry souhlasně pokyvoval hlavou, než zaslechl, jak Andromeda vybuchla smíchem.

„To je prostě…“ Andromeda zavrtěla hlavou a znovu se zasmála, když se po ní mladí muži a ženy zvědavě ohlédli. „Ano, Cisy měla rozhodně pravdu. Tohle bude velmi zábavná podívaná.“

„To ano, že?“ souhlasila Narcisa, která se objevila s Teddym po boku a pak se kriticky rozhlédla kolem stolu. „Dobrá, teď si prosím uvědomte, že jste všichni dospělí a že je tu přítomno dítě.“

„Dobré ráno, mrně,“ usmál se Harry na Teddyho, který zmateně koukal na jeho tričko.

„Proč máš na sobě to tričko? Připojil ses k nějaké skupině, strejdo Harry?“ Teddy na kmotra zamrkal a naklonil hlavu na stranu. „A proč jsou na něm písmenka místo obrázků?“

„No, tohle tričko mi dal můj kamarád George, abych si mohl pohrát s tím, co je na něm napsáno,“ pousmál se Harry a poposedl si tak, aby jména směřovala k Dafné. „Tak co, Greengrassová, máš představu, proč jsou na něm ta jména?“

Dafné se zadívala na tričko a rty jí zacukly, když si přečetla záznam o Pansy a několika dalších jménech. Pak se jí lehce rozšířily nozdry, což byl jediný náznak, že zahlédla své vlastní. „Hm, vážně, neuvědomila jsem si, že jsi prošel celý ročník mých spolubydlících.“

„No, Nott a Draco zatím neprojevili žádný zájem a Goyle má tendenci při pohledu na mě s křikem brát nohy na ramena.“ Harry se usadil zpátky na své místo a usmál se na ni. „I když se bohužel zdá, že trauma, které jsi způsobila chudákovi Zabinimu, ho od žen nadobro odradilo.“

„Strejda Harry se zase svými řečmi pokouší dostat záhlavec, že?“ podíval se Teddy směrem k babičce, tvářil se vážně a hledal u ní potvrzení.

„Ne, tentokrát ne, Teddy.“ Andromeda se natáhla a prsty mu lehce prohrábla vlasy. „Tentokrát hraje hru. A podle toho, jak to vypadá, bych řekla, že vyhrává.“

„A co je to za hru, babi?“ Teddy se na babičku zadíval širokýma a zvědavýma očima. „Je to další z těch her, které nemůžu hrát, dokud nebudu starší?“

„Určitě,“ skočila jim Dafné do řeči, i když vyslala pohled směrem k Harrymu. „A nevyhrává.“

„Řekla bych, že ano,“ ozvala se Astorie, lehce si lokla vody a sladce se na sestru usmála.

„Vypadá to tak,“ pokýval Draco souhlasně hlavou a povytáhl obočí směrem k matce. „Matko?“

Narcisa se na okamžik zarazila, pak zavrtěla hlavou a povzdechla si, když si všimla téměř nadějného pohledu Dafné. „Dafné, drahá, jestli doufáš, že s nimi nebudu souhlasit, tak se obávám, že to nemohu. V současné době vyhrává.“

Harry se jen uchechtl a usmál se na Dafné. „Kotě, ty jsi vážně čekala, že budeš mít navrch s chlapem, který doslova spal v kanálech a nechal lidi, kteří ho rozhodně neměli ani zahlédnout nahého, aby ho právě takhle viděli?“

„Ano,“ odfrkla si Dafné. „Předpokládalo se, že máš ještě smysl pro stud.“

„To bych musel mít něco, za co bych se styděl,“ vrátil jí to Harry. „A když už vlastně nemáš co ztratit, přestaneš se bát prohry.“

„Tohle nevyhraješ, Pottere,“ prohlásila Dafné na rovinu a vzdorovitě se na něj zadívala.

„Ano?“ Harry vytáhl hůlku pod stůl, kde ji nikdo nemohl vidět, zejména ne Teddy, a namířil ji přímo na Dafné, zatímco se na ni stále sladce usmíval. „Jsi si jistá, že to chceš říct, čumáčku? Jen mě to donutí zvednout laťku ještě výš.“

„Těmi mudlovskými přezdívkami mě nevyvedeš z konceptu, Pottere,“ prskla Dafné a pyšně zvedla nos. „Bude to chtít mnohem, mnohem víc než jen hrubou nadávku, aby mě to dostalo.“

Teddy se na ni chvíli díval a pak se mírně zamračil, když zatahal Andromedu za rukáv. „Babičko… Strejda Harry něco udělá, že jo.“

„Ano, Teddy, udělá,“ přitakala Andromeda a pak se podívala na chlapcova kmotra. „Ale měl by si pamatovat, v čí společnosti přesně je, až to bude dělat.“

„Takže, Andy…“ Harry ženě úsměv spokojeně oplatil, když vtom Dafné najednou polekaně vyjekla a trochu poskočila na židli, „… tuhle zkaženost si schovávám, až bude aspoň ve čtvrtém ročníku.“

„Zatraceně!“ Dafné na Harryho pohoršeně a nevěřícně zírala, načež s ústy otevřenými zrudla. „Jak jsi to, k čertu, udělal, Pottere? Mají na sobě zpropadené protipřivolávací kouzlo!“

Harry povytáhl obočí a usmál se na ni až příliš nevinně, než aby mu někdo uvěřil. „Hm? Něco bylo očarováno proti přivolávání? Co to bylo?“

Dafné se nadechovala k odpovědi, pak zaznamenala pohledy, které po ní střílely Andromeda a Narcisa, a také Teddyho pátravý výraz, takže se sesunula zpátky a zamračila se. „Víš přesně, o čem mluvím, Pottere.“

„Říkal jsem ti, že něco udělá,“ ušklíbl se Teddy na Dafné a zkřížil ruce s téměř samolibým pokývnutím hlavy. „On takové věci vždycky bere jako výzvu.“

„Ano, to vskutku bere, Teddy,“ souhlasila Andromeda a studovala Harryho. „Chápu to tak, že jsi udělal to, co si myslím, že jsi udělal.“

„A co by sis, Andy, asi tak mohla myslet, že jsem udělal?“ Harry se jen usmál, něco si strčil do kapsy a pak lehce mezi prsty viditelně zatočil hůlkou. „Chci říct, že tohle bych na ni musel mít namířené. To a taky pokud si myslí, že jsem přivolal něco, co bylo očarované proti přivolávání… To bych musel mít neuvěřitelně silné přivolávací kouzlo.“

„Přivolávací kouzlo, které je dost silné na to, aby přivolalo láhev whisky na míle daleko s takovou silou, že by tě omráčila?“ podotkl Draco a ze rtů mu uniklo lehké uchechtnutí.

„Lituju jen toho, že jsem z ní nic neupil,“ povzdechl si Harry. „Všechna ta dobrá whisky přišla nazmar.“

„Stejně máš radši tu levnou,“ oponoval mu Draco a opřel se na židli. „Takže z nějakého důvodu pochybuju, že dokážeš ocenit dobrou whisky.“

„Ech, to je asi pravda. Dokud jsem se opíjel, no, o nic jiného mi nešlo.“ Harry znovu pokrčil rameny a s povzdechem zavrtěl hlavou. „Sice mě hrátky s Dafné baví, ale další trik si schovám na příště, až ji potkám ve sprše.“

„Teddy, nezapomeň, že nikdy nesmíš udělat to, o čem teď mluví tvůj kmotr,“ ozvala se Narcisa s významným pohledem. „Pohybuje se na velmi, velmi tenké hranici, která ho může dostat do hodně velkých problémů.“

Teddy na ženu zamrkal. „To už mi řekli babička a strejda Harry. Kromě toho už teď obvykle dostává záhlavce a já je dostat nechci.“

Harry otevřel ústa, aby odpověděl, jenže ho přerušil Andromedin pohled. „Korupce počká, až bude starší. Do té doby si nech ty poznámky pro sebe.“

„Ach, Andy, teď jsi mě ranila.“ Harry si položil ruku na hruď, než se znovu rozhlédl. „Takže, co se mnou dneska všichni plánujete dělat?“

„Já… vlastně jsem se s plánováním nedostal tak daleko,“ přiznal Draco, i když opatrně neutrálně pokrčil rameny. „Spíš jsem chtěl improvizovat.“

„To, že člověk nemusí pracovat, opravdu ničí jeho tendence plánovat hodně dopředu, že?“ Harry si všiml, že Draco nepatrně pobledl, pak se zasmál a ďábelsky se zazubil. „Už vím… najdeme si práci!“

Všichni na něj chvíli zírali, pak ještě chvíli, než se jim po tvářích rozlily nejrůznější reakce. Jako první však promluvila Andromeda s obočím téměř panovačně vyklenutým vzhůru. „Jsi střízlivý teprve den a najednou si chceš sehnat práci?“

„Ne, ani ne,“ mávl Harry rukou, a protože si nemohl pomoct, nepatrně se ušklíbl. „Hlavně chci sledovat, jak se snaží sehnat si práci Draco, zatímco já ho budu nenápadně a vtipně sabotovat a pomalu ho přivádět k naprostému šílenství.“

„Pottere, ze všech lidí jsem si právě tebe přivedl do svého domu, do své rodiny.“ Draco nechal ta slova usadit a pak se jen usmál. „Myslím, že to dokazuje, že už jsem naprosto šílený.“

„Přesto jsi tady. Stále v bezpečí a v jednom kuse.“ Harry se na chvíli odmlčel, než si melodramaticky povzdechl. „Chlapec, který nebyl připraven zemřít, zjevně ztrácí své schopnosti. Co by si asi mysleli mí obdivovatelé, kdyby mě viděli, jak už pravidelně nedodávám spravedlnosti uprchlé Smrtijedy, nýbrž jen hrdinně a frajersky pózuju, podobně jako náš učitel obrany z druhého ročníku?“

„Fuj, Lockhart,“ zašklebila se Dafné. „To byl ten nejzbytečnější z našich učitelů obrany.“

„Ano, když se na to dívám zpětně, připadám si naprosto zmatený, kolik žen propadlo muži, který byl tak očividně falešný.“ Harrymu zacukaly rty a zavrtěl hlavou. „A vzpomínky na to, jak mi Hermiona říká, že bych si ho měl vážit… Ble…“

Zatímco ta slova visela ve vzduchu, Harry se zamračil. A zamračený výraz se mu ještě prohloubil, než lehce prohrábl Teddyho vlasy a rozhlédl se kolem. „Použiju váš krb.“

Tiše se postavil a tlakem nohou odsunul židli. Přikývl a ostatní se jen dívali, aniž by si byli zcela jisti, co by mohli říct, když se otočil a prostě odešel. Andromeda si oddechla, protože v jeho těle neviděla žádné obvyklé napětí nebo frustraci.

„Tohle… nejspíš skončí špatně,“ zamyslela se nahlas a pohlédla na Draca. „Možná by ses měl ujistit, že nakonec neudělá nic… hloupého.“

„Jasně, ujistím se, že se zase neuteče opít do němoty,“ povzdechl si Draco a lehce políbil na tvář svou snoubenku. „Za chvíli se uvidíme, drahoušku.“

„Jde za svými přáteli. Jen se bojím, co bude dělat potom,“ upřesnila Andromeda s významným pohledem.

„Takže hlídání dětí,“ pokýval Draco na souhlas hlavou a vydal se za Harrym. U dveří se zastavil, aby se zazubil přes rameno. „Mimochodem, Dafné… měla bys ho začít brzy dohánět, jinak prohraješ na celé čáře.“

Dafné se na svého budoucího švagra zamračila, ale ten se jen zasmál a zmizel z dohledu dřív, než stačila něco odseknout.

„Tvůj snoubenec se pohybuje na nebezpečné půdě, drahá sestro,“ poznamenala Dafné ledově, ale zrůžověla. „A teď mě omluvte, musím si zajít pro něco do pokoje.“

Teddy zamrkal, a když Dafné odešla, zvědavě se podíval na Andromedu.

„Jde nahradit to, co jí tvůj kmotr vzal, Teddy,“ odpověděla Narcisa.

„Aha…“ Teddy se odmlčel, chvíli přemýšlel a pak znovu zavrtěl hlavou. „Strejda Harry je divný.“

„To je rozhodně pravda, Teddy,“ souhlasila Narcisa. „Přesto je to také velmi, velmi výjimečný člověk a já doufám, že ti pomůže být také výjimečným.“ Odmlčela se, ale pak se zatvářila. „No, výjimečným alespoň v tom dobrém slova smyslu.“

Teddy na to slavnostně pokýval hlavou.

ooOOoo

„Hermiona Weasleyová.“ To jméno splynulo z Harryho rtů s podivným odstupem, když se opřel rukou o krb a čekal, až letaxové spojení odpoví.

O chvíli později už bylo možné spatřit známou tvář s huňatými vlasy. „Haló? Ach, Harry!… Co to máš proboha na sobě?“

Harrymu zacukaly rty, protože zřejmě z krbu zahlédla jeho tričko. „Aha, tohle? Jen něco, co mi dal George a co jsem se konečně rozhodl trochu využít. Jak se ti daří?“

„Rušno, kam se podíváš! Bystrozorové Rona pořádně prohánějí a všechno s ministerstvem… No, sotva máme čas, abychom dělali něco jiného!“

„Zdá se, že toho oba stihnete hodně.“ Harry se usmíval, když sledoval, jak se ve tváři jedné z nejstarších kamarádek mihlo viditelné vzrušení.

„Ach ano! Rozhodně! Konečně se nám podařilo prosadit zákon o etickém zacházení s domácími skřítky!“ Hermiona prakticky zářila, než se na chvíli odmlčela a její úsměv jen trochu pohasl. „Co jsi celou tu dobu dělal ty?“

„Ale, tohle a tamto,“ pokrčil Harry rameny. „Hlavně jsem se bavil s Teddym a Andy na mě hodně křičela, že se ho snažím zkazit.“

„Harry Jamesi Pottere! Nech toho chudáka kluka na pokoji!“ Hermiona okamžitě nasadila přísný výraz. „Je to báječný chlapec, nemusíš ho kazit!“

„Jsem jeho kmotr, mám to v popisu práce. Sirius mi to řekl,“ opáčil Harry a obrátil oči v sloup. „Hele, je nějaká šance, že byste měli s Ronem někdy v nejbližší době čas na oběd nebo večeři?“

„To je mi moc líto, Harry! Já vím, že už je to věčnost, co jsme se sešli, jenže kvůli tomu všemu na oddělení a kvůli bystrozorům…“ Hermiona sebou cukla a zavrtěla hlavou. „Celý náš rozvrh je prostě v dohledné době zaplněný.“ Odmlčela se, než na chvíli svraštila obočí. „Hm… Malfoy se tě snažil sehnat, našel tě?“

„Jo, bohužel,“ odpověděl trochu lakoničtěji, než měl skutečně v úmyslu, protože cítil, jak ho okamžitě přepadla chuť se napít. „Ale ukázalo se, že vlastně trochu dospěl, představ si. Vzpomínáš si na Dafné Greengrassovou?“

„Měly jsme spolu několik hodin,“ přitakala Hermiona. „I když bych přísahala, že s ním nikdy nechtěla mít nic moc společného. Čas asi změní…“

„Zasnoubil se s její mladší sestrou Astorií. Je o dva roky mladší než my.“ Harryho rty se trochu zkřivily do lehkého zamračení, než bezmocně pokrčil rameny. „Jsou v té nechutně šťastné a naprosto zamilované fázi vztahu.“

„A on tě opravdu chce na své svatbě?“ zahleděla se na něj Hermiona z krbu.

„Jo, děsivé, že?“ Harry se zasmál. „Mohlo by to být trochu trapné, kdyby pozval hromadu děcek starých Smrtijedů.“

„To se ani nedá popsat,“ zamumlala si Hermiona pod nosem. „Nepřemýšlel jsi o tom, že by ses přidal k bystrozorům?“

„Tohle už ne, Hermiono,“ tiše zasténal Harry. „Nehodlám být nějakým plakátovým dítětem pro nábor nebo podporu ministerstva. Zůstávám dost dobře mimo všechno to šílenství. Chci mít soukromý život, díky.“

„Ale pomysli na to, co dobrého bys tam mohl udělat!“ Hermioně hořely oči zápalem. „Chci říct…“

„Za těch sedm let, co jsem byl v Bradavicích, jsem pro lidi udělal spoustu dobrého. Teď chci mít prostě jen klidný život. Žádná publicita, žádné světlo reflektorů.“ Harry se na ni zamračil, než mu ze rtů uniklo tiché zavrčení. „Proč si myslíš, že to s Ginny tak ztroskotalo?“

Na to sebou škubla a zdráhavě přikývla. „Dobře. No, já už musím jít do práce, tak se opatruj a zůstaň v kontaktu?“

„Dobře, později.“ Harry sledoval, jak přerušila spojení, a pak si tiše opřel hlavu o krb, očima rychle přelétl k nádobě s letaxovým práškem a začal bušit hlavou o kámen.

„Víš, tohle ti opravdu neudělá dobře,“ opřel se Draco o rám dveří.

„Ach, ty. Super. Co chceš, Draco?“ zavrčel Harry. „Zase mě špehuješ? To jsi toho v Bradavicích neměl dost?“

„Vlastně někdo musel pohlídat, jestli se po tom letaxovém volání nepokusíš utéct do hospody. Přihlásil jsem se.“ Draco se na chvíli odmlčel a povytáhl obočí. „Mám si vzít svůj plášť?“

„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou a odtáhl se od krbu, aby si našel židli, do které padl a tiše zasténal. „Uf, pořád ta stejná Hermiona. Vždy připravená vyrazit do ulic a změnit svět.“

„A ty už jsi svůj díl práce odvedl a teď chceš, aby tě nechali na pokoji.“ Draco pokýval hlavou a posadil se přímo proti Harrymu.

„Nevkládej mi slova do úst, Malfoyi,“ zavrčel Harry.

„Pottere, Harry… Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale už jsi jim někdy doopravdy řekl, jak moc by pro tebe bylo důležité, abys s nimi trávil čas?“

„Proč?“ povzdechl si Harry. „Vědí o mém životě a čím jsem si prošel. Vědí o tom, jak moc pro mě jejich přátelství znamenalo, jak mě drželo nad vodou. A teď? Teď si ani zatraceně neuvědomují, že už jsou to dva prokleté roky, co jsme si sedli tváří v tvář mimo náhodné setkání v zatracené Příčné ulici.“

Draco se nadechl, jako by chtěl odpovědět, a pak ústa prudce zavřel. Zamyšleně Harryho prozkoumal, než znovu promluvil. „Dobrá, co s tím tedy chceš dělat?“

„Víš, co s tím chci sakra udělat!“ Harrymu se zablesklo v očích a pevněji sevřel prsty do dlaní. „Chci se pořádně ožrat.“

„A čeho přesně tím dosáhneš?“ Draco povytáhl obočí a pečlivě střeženýma šedýma očima studoval muže před sebou.

„Kromě toho, že se budu cítit líp? Znamená to, že získám další báječnou noc, kdy přestanu myslet na to, jak si moji přátelé nedokážou udělat čas na jedno zatracené jídlo se mnou.“ Harry zavrtěl hlavou a náhle si povzdechl, když položil obličej do dlaní. „A možná taky zapomenu na to, že oni pořád ještě nepřišli na to, jak je můj život v háji, zatímco ty jsi to na rozdíl od nich už zjistil.“

„No, vždycky bys jim to mohl říct,“ vyhrkl Draco bez obalu. „Pořád sakra nechápu, proč jsi to neudělal. Vždyť se zdálo, že jsi ve škole nikdy neměl problém s nimi mluvit.“

„Už nejsme ve škole, Draco.“ Harry si stiskl kořen nosu. „Opravdu nechci mít co do činění s jejich… pohledy, protože chybí lepší výraz. Navíc Hermiona mě furt peskuje.“ Trhl sebou, když mu ta myšlenka prolétla hlavou. „Chci říct… pamatuješ si na ni ve škole, když jsme si neudělali domácí úkoly… Dovedeš si představit, jak by se tvářila, kdyby zjistila, že končím ve stoce a noc co noc odpadávám po laciné whisky?“

„A že jsi to dělal celé roky?“ Draco se na chvíli odmlčel, krátce se zamyslel a pak lehce pokrčil rameny. „Bylo by to horší, než když jsem tě takhle našel já?“

„Ne, ale když už jsem si tím prošel, nevidím důvod, proč bych to měl absolvovat znovu,“ oponoval Harry a pak se zlehka uchechtl. „Kromě toho… Dovedl jsi mne k úvaze, že nejsi úplně příšerná společnost.“

„A navíc si chceš dál zahrávat s Dafné,“ dodal Draco s úsměvem na rtech.

„S ní je zábava si zahrávat,“ souhlasil Harry přátelsky. „A navíc… Zdá se, že Andy si to tady užívá.“

„Předtím řekla matce Cisy…“ Draco se opřel a mírně se usmál. „A vyprávěla mi o mém strýci a sestřenici.“

„Teda jsem nikdy nepoznal tak, jak bych si přál.“ Harry trochu našpulil rty. „Tonksová si myslela… Byla úžasná. Opravdu byla.“

Draco se na chvíli odmlčel, než mu to sdělení zapadlo na místo. Chvíli nic neříkal, jen Harryho studoval. „Měl jsi ji rád.“

„Víc než jen měl rád, Draco.“ Harry zavrtěl hlavou a pak pokrčil rameny. „Nemůžu říct, že jsem ji miloval, ale vím, že jsem mohl. Byla to prostě taková holka.“

„To musí být s Teddym těžké,“ pobídl ho Draco jemně.

„Je to její syn a syn jednoho z nejlepších kamarádů mých rodičů.“ Harry zavřel oči a znovu zavrtěl hlavou. „A můj kmotřenec. Mám toho cvrčka rád, jen někdy… Nikdy v něm nevidím Remuse. A někdy v něm vidím ji víc než jiné.“

„Musí to být… těžké.“ Draco si Harryho pečlivě prohlížel.

„Vlastně ne, není,“ pousmál se Harry a jeho oči nabraly vzdálený výraz. „To jsou chvíle, kdy nemám potřebu zapomínat. Protože to jsou chvíle, kdy mám pocit, že jsem neztratil tolik, kolik jsem si myslel, že jsem ztratil.“

Draco chvíli seděl a pak tiše pokýval hlavou na znamení pochopení.