Preklady fanfiction Harryho Pottera

7. část

Harry spí dlouho a tvrdě, ale po probuzení se necítí ani trochu odpočatý. Má zalepené oči, ztuhlé končetiny z toho, jak dlouho ležel v jedné poloze, a chvíli trvá, než je schopný fungovat. Pomalu se posadí. Bolí ho záda, od kolen dolů mu mravenčí nohy a třeští mu hlava. Uf, horší kocovinu jsem ještě nezažil. Snad minutu se nechápavě dívá na hodinky, než konečně pochopí, že jsou tři hodiny odpoledne. Vypije sklenici vlažné vody, kterou má na stolku. Trošku to pomůže. Zkusí se postavit a potěší ho, že se mu netočí hlava.

Pohledem zkontroluje druhou pohovku a nepřekvapí ho, že je prázdná. Draco úhledně poskládal všechny deky na hromádku a na ni položil vzkaz. Harry ho popadne a přidrží si ho před bolavýma očima.

Harry, 

díky za minulou noc. Alkohol a pochopení bylo přesně to, co jsem potřeboval, abych to všechno zvládl. To, že má Klenot tak krásné místo k odpočinku, pro mě hodně znamená. Pokud se na to budeš cítit, stav se později na kávu. Pokud ne, uvidíme se brzy. 

Draco

Navzdory skutečnosti, že ho bolí celý člověk – připadá si, jako by ho převálcovalo stádo hipogryfů – ho zpráva zahřeje u srdce. Pochybuje sice, že bude schopen zajít do kavárny dnes, ale vyhlídka na brzy ho naplňuje klidem. Promne si oči, přistoupí ke krbu a vzpomíná, kam dal letaxový prášek. Potřebuje lektvar na kocovinu a pár nevyžádaných rad do života. Hermiona mu poskytne obojí.

♥♥♥♥♥♥♥

Nálada v Kočičím šálku je ještě dlouho poté pochmurná. Draco tráví víc času než obvykle v zadní místnosti a Lenka se utápí v melancholii. Pravidelní zákazníci se ptají, jestli Klenot někdo adoptoval, a když Draco oznámí, že zemřela, vypadají stejně šokovaně, jako byl Harry. Každý nabídne několik milých slov a Draco s přemáháním vždycky poděkuje.

Dokonce i kočky jsou z odchodu kamarádky smutné. Hlavně Keksík s oblibou skáče na pult, očichává místo, kde býval Klenotin pelíšek, a potom k nim obrací nadýchanou, huňatou hlavu se zmateným výrazem. Draco to nezvládá úplně dobře a Harry nebo Bridget pokaždé dostanou za úkol ji sundat.

Vzhledem k tomu, jak často je Harry v kavárně, pije mnohem víc kávy než kdy předtím. V práci se sotva dokáže soustředit. Ron a Hermiona se ho zeptají, jestli je v pořádku, a on jim tvrdí, že ano, i když je to spíš naopak. Každou neděli odpoledne zavře Draco dřív a s Harrym, Lenkou a Bridget si sednou na zahradu na Grimmauldově náměstí. Sešlou na sebe silná zahřívací kouzla, usrkávají horký cider a vzpomínají na Klenot. Harry, který ji znal jen krátce, většinou poslouchá. Je to neobvyklý, dlouhodobý proces truchlení. Harry si nemyslel, že by kdy pocítil ztrátu domácího mazlíčka tak hluboce jako u Hedviky. Kéž by to byla pravda.

Když se ale listopad přehoupne do prosince, všechno začne být snazší. Draco konečně dovolí Harrymu vybrat ze seznamu kočku místo Klenot. Cukřík je velký, sněhově bílý, dlouhosrstý perský kocour. Extrémně líný, 90 procent jeho objemu tvoří chlupy, vhodný k dětem. Ostatní kočky ho snášejí dobře. Lenka vytáhne obrovskou krabici plnou výzdoby a začne plánovat vánoční akci. Když spolu připevňují girlandy kolem výlohy, několikrát se dokonce zasměje. Klenotina nepřítomnost je stále citelná, ale už to tolik nebolí.

Harry si myslí, že v práci se to časem zlepší, ale bohužel ne. Říká si, že se zas tak moc neděje – až do chvíle, kdy se něco stane. Týden před večírkem v Kočičím šálku Harry zpacká rutinní zátah na překupníky nelegálních lektvarů. Nikdo není vážně zraněný, ale každý nějaký ten škrábanec schytal a hlavní podezřelý jim utekl. Lékouzelník je ošetřuje přímo na místě činu a Kingsley – než naštvaně odkráčí – seřve Harryho jako malého kluka. Ron si drží obvázanou ruku a zvědavě si ho prohlíží.

„Vážně, Harry. Nechci se v tom moc rýpat, ale co se s tebou děje? Tohle měla být brnkačka.“

Harry dlouho mlčí a pozoruje mladíka, který mu léčí vymknutý kotník. Napadne ho, jestli zná Bridget. Co se stalo? Jak mohl zapomenout na takový základ jako prohledat každý kout, než prohlásí, že je vzduch čistý?

Otevře pusu, aby se omluvil. Jsem unavený. Úplně vyšťavený. Mám pocit, že většinou pracovních dnů proplouvám jako v mlze. Celé noci se převaluju a děsím se východu slunce. Chybí mi kočka, která ani nebyla moje. Pohlédne Ronovi, svému nejstaršímu a nejbližšímu příteli, zpříma do očí.

„Já… nevím jistě. Prostě… Nevím. Omlouvám se.”

Ron pokývá hlavou a nezraněnou rukou poplácá Harryho po rameni.

„V pohodě, kámo. To se stává. Víš, nechci o tom zase mluvit, ale… možná měla mamka pravdu. Třeba tě práce v terénu stresuje.”

Harry opět dlouho mlčí. Mladý lékouzelník skončí a Harry mu poděkuje kývnutím hlavy.

„Jo,“ řekne nakonec. „Nejspíš.“

 Draco kolem toho nedělá žádné drama, když mu Harry o katastrofálním zátahu řekne. Jeho ztuhlá čelist však naznačuje, že se jen tak tak drží, aby ho nezahrnul výčitkami. Harry si pomyslí, že musí vypadat opravdu bídně, když se Draco snaží, aby se necítil ještě hůř.

♥♥♥♥♥♥♥

„Nikomu se nic nestalo?“ zajímá se Bridget, která spolu s Lenkou očarovává ozdoby levitačním kouzlem. Do Štědrého dne zbývá přesně týden a dnes je vánoční párty. Stejně jako minule nechali přes den zavřeno, aby na večer stihli vše připravit.

„Jo, nebylo to nic vážného. Lékouzelník nás dal hned na místě do kupy. Možná ho znáš… Mladý, tmavovlasý. Svědomitý klučina.”

Bridget nakloní hlavu a přemýšlí. Harry s radostí pokračuje v lehčím tónu, protože Draco ho opět probodává pohledem a on nemá ani trochu náladu na přednášku. Bez váhání se připojí k děvčatům při zdobení mohutného stromku, který stojí v rohu místnosti. Horlivě přikyvuje, zatímco Bridget vykládá o Cliftonovi – mladíkovi, který podle ní ošetřoval Harryho tým. Podle všeho je to pěkný pitomec. Draco se k tomu znovu nevrátí a než se nadějí, je čas začít. Harry až do poslední chvíle před otevřením bojuje s kočkami, kterým se pokouší připevnit na obojky zářivě zelené a červené stužky.

Podle Harryho bylo nemožné, aby se do kavárny vměstnalo víc lidí než o Halloweenu, ale mýlil se. Panuje tu naprostý zmatek a Harry si všimne, že je tu dost pitomců z lepší společnosti, jak je nazývá Draco. Pokaždé, když se míjejí, sděluje mu šeptem jména lidí, které zná z honosných večírků, které pořádala jeho rodina, když byl ještě dítě, a žasne, že jsou u něj v kavárně. Harryho ovšem není překvapený. Po úspěchu halloweenské party věnoval Věštec větší prostor příšerným, spekulativním článkům o Kočičím šálku (Harry osobně se nejvíc pobavil při čtení Káva s příchutí černé magie!).

Většina návštěvníků jsou naštěstí jejich blízcí, stálí zákazníci nebo milovníci koček. Kočky bláznivě pobíhají všude okolo ve snaze najít nějakou skulinu v magické bariéře, která brání strom před jejich útokem na blyštivé řetězy. Violeta ztratila svůj dřívější ostych a celý večer se od Harryho nehne na krok. Zabaví ji i ostatní děti tím, že jim ukáže punčochy pro kočky, které visí vpředu na pultu, a dovolí jim naplnit je plyšovými myškami a kočičí šantou. Zabije tak dvě mouchy jednou ranou, protože tak poskytne Pansy čas, aby domluvila adopci Keksíka. Když dav prořídne, věnuje Pansy Harrymu pichlavý pohled, který jasně říká za tohle můžeš ty. Za to však Harry rád přijme odpovědnost.

„Vyzvedne si Keksíka den před Vánocemi,“ prozradí mu Draco později, když už všichni odešli a oni uklízejí. Kočky jsou unavené z dalšího velkého, úspěšného večírku a většina z nich se už vytratila do kočičího pokoje. Toustík leží na pohovce a líně přežvykuje stužku, kterou si strhl z obojku. Lenka sedí v tureckém sedu na podlaze a v náručí svírá nahněvaně prskajícího Keksíka. Naposledy se k němu přitulí a na rozloučenou zaboří do jeho chlupů celý obličej. Když s Bridget odcházejí, tak popotahuje, ale jen trošku.

„Chceš poslední sirupový košíček?” zeptá se Draco poté, co zamknou kočky.

Harry koukne na hodiny. Je skoro půlnoc. Neměl by. Ale vážně se mu nechce jít domů.

„Jasně. Můžu k němu dostat hrníček bezkofeinového kafe?“

Draco znechuceně nakrčí nos, ale přikývne. Harry se dívá, jak připravuje kávu. Sledoval ho při tom snad už stokrát. Cítí se líně, ospale a spokojeně. Rozhlédne se a všimne si, že kočky úspěšně zlikvidovaly stromeček – světýlka leží na podlaze mezi kupkami stříbrných řetězů a hřejivě osvětlují celou místnost. Pohlédne zpátky na Draca.

A něco se v něm zlomí – nečekaně, ale silně. Připadá si vyčerpaný. Na moment zavře oči a zhluboka se nadechne. Když je otevře, Draco stále připravuje kávu, zrovna nalévá od oka odměřený karamelový sirup do hrnku. To samé dělal i před chvílí. Teď je to ale jiné.

„Draco.“

„Jo?“ Obejde pult a podává mu hrneček a talířek. Harry na něj zírá a ani jedno z toho si nevezme.

„Ty máš svou práci vážně rád, že?“

Draco přimhouří oči, ale vzápětí se usměje.

„Ano, samozřejmě. Na.“ Znovu mu nabídne občerstvení. Harry to vůbec nezaznamená.

„Jakože doopravdy rád.“

Draco, který se nyní lehce mračí, položí talířek i hrneček na stůl a sedne si vedle Harryho.

„Ano, mám. Zákazníci jsou otravní, Bridget je spratek, Lenka je hrozně přecitlivělá a kočky jsou malé otravy. Ale nevyměnil bych to ani za nic.“

Harry ještě chvíli zírá a potom sklopí oči k rukám v klíně.

„Co ti najednou přelítlo přes nos?“

„Nejspíš jsem si právě uvědomil, že nenávidím svoji práci.“

Draco poposedne. Harry dál pozoruje svoje ruce, jako by nemohl uvěřit, že jsou jeho.

„Jakože doopravdy nenávidím.“ Konečně pohlédne trošku vyplašeně Dracovi do očí.

Draco si skousne ret a váhá, jak by měl odpovědět. Nervózně se uchechtne.

„No, vždycky můžeš dát výpověď a pracovat tady.“

„Vážně?“

Naděje v Harryho hlase vyvolá v Dracovi obavy. Vstane a pro změnu civí on na Harryho, jako by ho viděl poprvé.

„Copak jsi úplný idiot, Pottere?“ Vyzní to mnohem ostřeji, než zamýšlel. „Jsi sakra na nejlepší cestě stát se nejmladším vedoucím bystrozorů za posledních dvě stě let a chceš se toho vzdát, abys pracoval tady? S bývalým smrtijedem a smečkou bláznivých koček?“

„Já nevím, Draco! Myslel jsem si, že… neustálé vyčerpání a každodenní hrůzu z probuzení pociťují všichni. Věřil jsem, že je to normální, ale teď vidím tebe a došlo mi, že není. Když jsem tady, je mi dobře.“

Draco se nevěřícně zasměje.

„Jsi tu zákazník! Nikdy jsi nedělal baristu – je to práce na hovno! Bolí tě z toho celé tělo, v létě je ti vedro a zákazníci se k tobě chovají jako ke kusu hadru! Máš to tady rád, protože je to útulná kavárna s roztomilými kočkami a bláznivým majitelem, který tě zadarmo cpe nezdravým jídlem!“

„Říkal jsi, že máš svou práci rád, ale najednou je na hovno?“ vyštěkne Harry a také si stoupne.

„Ne, miluju ji, jen se ti snažím vysvětlit, že to není… jednoduché. Není to oslnivá ani příjemná práce.”

„A dělat bystrozora jo?“

„No tak, nech toho!“ Teď už Draco křičí. „Máš nebezpečné a náročné povolání, ale naše společnost ho očividně respektuje víc než práci v podělané kavárně!“

„K čemu je mi respekt, když nejsem šťastný?“

Draco zvedne ruce a zavře oči.

„Nechci, abychom na sebe křičeli.“

„Dobře.“ Harry se znovu posadí a zhluboka se nadechne. „Omlouvám se. Vím, že jsem to na tebe vybalil z ničeho nic.“

Draco otevře oči a podívá se na Harryho s takovým znepokojením, až ho to zabolí.

„Neměl by sis o tom… já nevím,“ Draco se znovu posadí, tentokrát blíž k Harrymu. „Popovídat s přáteli?”

„Ty nejsi můj přítel?“

„Ale ano. I tak si myslím, že Grangerová s Weasleyem tě znají lépe než já.“

„Máš pravdu.“ Harry se opře a zakryje si oči rukou. „Nejspíš proto s nimi nechci mluvit. Budou si myslet si, že jsem zbrklý blázen, a pokusí se mi to rozmluvit.“

„Rozmluvit co?“

„Abych skončil v práci.“

Harry se s rozhodným výrazem napřímí a Draco na něj vyvalí oči.

„Napadlo tě někdy, že tě přátelé považují za zbrklého, protože nejspíš jsi?“ Zamračí se. „Chci tím říct – uvědomíš si, že nenávidíš svou práci, a o dvě vteřiny později už si rozhodnutý skončit. Podle tebe neexistují dny, kdy to tady nenávidím?“

„Tohle ale není den nebo pár dnů, Draco. Jsem nešťastný už dlouho, ale neuměl jsem to pojmenovat. Ne dokud jsem nezačal trávit víc času tady. S kočkami. S tebou.” Odhodlaně se na Draca podívá.

Dracovi se na okamžik zatají dech. Harry sedí příliš blízko.

„Pamatuješ si, jak jsi mi vyprávěl, že by sis přál kavárnu rozšířit? Najít jiné, větší prostory, kam bys mohl přijmout víc koček v nouzi?“

„No, ano, ale… kam tím sakra směřuješ?”

„Draco, já mám celý zatracený barák, který skoro nevyužívám!“

Draco se znovu postaví, rychle přejde ke dveřím a odemkne je. Rázně je otevře a probodne Harryho pohledem.

„Dobře, to by stačilo. Teď jsi mě fakt naštval a měl bys odejít.“

„Draco, nechtěl jsem tě rozzlobit!“

„Ale povedlo se ti to, takže jdi. Stejně tady potřebuju pořádně uklidit," pronese Draco neoblomně.

Harry zaregistruje jeho strnulý postoj, pěvně sevřené rty a temný, ostražitý pohled. Kliku svírá tak pevně, až mu zbělely klouby na ruce. Pomalu vstane a vydá se ke dveřím. Ve chvíli, kdy překročí práh, ho Draco chytne za paži a přiměje ho obrátit se k němu. Stojí od sebe jen pár centimetrů. Dracův pohled už je zase laskavý, ale plný obav.

„Harry,“ řekne jemně. „Prosím, pořádně se vyspi. Promluv si s Grangerovou. Ne že zítra vrazíš k Pastorkovi a dáš mu výpověď. Prosím.“

Harry sklopí pohled k bledé ruce, která svírá jeho loket.

„Dobře,” řekne a pohlédne Dracovi do očí. „Slibuju.“

Draco ho pustí a vypadá, že se mu ulevilo. Když za ním zavírá a zamyká, Harry ho určitě slyší mumlat slovo idiot. S úsměvem se obrátí na místě a přemístí se do svého obývacího pokoje.

PP: Cukřík se v originálu jmenuje Sugarcube