Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10.

Draco s napůl přivřenýma očima překvapeně zamrkal, když uviděl Harryho rozvalovat se na židli naproti stolu. „Tak co myslíš, že bych měl udělat?“

„Cože?“ Draco překvapeně vzhlédl a v jeho chladných šedých očích byl patrný zmatek.

„Říkal jsi, že lidi nechávám, aby se tak ke mně chovali? Fajn, tak jak je mám podle tebe donutit, aby přestali?“ V Harryho hlase zazněl drobný náznak podráždění.

„Hm, říct jim, aby toho nechali?“ Draco téměř bezradně pokrčil rameny a pak rychle zavrtěl hlavou. „Nebo, upřímně řečeno, si prostě najmi advokáta, aby to udělal za tebe.“

„Advokáta?“ V Harryho tváři se objevil náznak zmatku a čelo se mu lehce svraštilo, když se zadíval na Draca. „Proč?“

„Harry, ty vážně nerozumíš pojmům pomluva a urážka na cti?“ Draco se na okamžik odmlčel, načež si vložil obličej do dlaně, ohromen bezradnou zmateností druhého muže. „Jasně, samozřejmě. To by bylo zatraceně jednoduché. Jak můžeš být, u Merlina, tak starý, jak jsi, a neznat je?“

„Ze stejného důvodu, proč většina lidí nějaké věci nezná?“ Harryho sarkasmus náhle sklouzl zpátky na své místo. „Nikdo mi o nich nikdy neřekl?“

„Harry… Každý ví o pomluvách a urážkách na cti,“ opáčil Draco, sevřel si kořen nosu a opřel se o opěradlo židle. „Jak je možné, že tě o nich nikdo nic nenaučil?“

„Možná proto, že všichni předpokládají, že to všichni vědí?“ Další osten sarkasmu opustil Harryho rty. „Tak co to vlastně je?“

„Právní termíny pro veřejné hanobení osobnosti, pro jednotlivce, firmy, vlády…“ Draco lehce mávl rukou, když si všiml Harryho nechápavého výrazu. „V podstatě zlomyslné a nepravdivé informace mající za cíl zničit tvou pověst. Naznačují, že jde o pravdivou a faktickou skutečnost, aby někoho obecně vykreslily ve špatném světle.“

„Tak proč se sakra v pátém ročníku nic neudělalo?“ Přimhouřil oči do lesklých smaragdových štěrbin.

„Nejspíš proto, že Brumbál byl důmyslný a dal ministerstvu a Věštci dost provazu, aby se mohli oběsit sami.“ Draco si propletl prsty, zatímco se lokty opíral o područky židle. „Obětování krátkodobých cílů pro dlouhodobé. Věděl, že Pán zla nebude mlčet věčně. A já bláhový jsem nepochopil, že jakmile pravda vyjde najevo, věci se stanou poněkud… problematickými.“

„Takže místo toho mě čekal rok naprostého pekla a já se nikdy nedozvěděl, že to, co dělají, by jim nemělo projít.“ Harry se na chvíli odmlčel a pravou stranou obličeje mu škublo. „Panečku, já tak miluju tyhle rozkošné perly informací.“

„Na mě se nedívej,“ pokrčil Draco rameny a na rtech se mu objevil lehký úsměv. „Já se alespoň nikdy netajil tím, že se ti snažím udělat ze života peklo.“

„To je pravda.“ Harry se krátce zachmuřil, loktem se opřel o područku a s povzdechem si položil tvář na klouby ruky. „Takže bych si měl sehnat advokáta.“

„No, to by obecně bylo rozumné,“ přikývl Draco a přemýšlivě sevřel rty. „Samozřejmě bys mohl nejdřív zkusit být zdvořilý a požádat je, aby přestali, zcela toho zanechali a omluvili se.“

„Jasně, zdvořilost… ehm.“

„Ano, já vím, není to zrovna tvůj šálek kávy.“ Draco se na chvíli odmlčel a zamyslel se. „Navíc advokát nechává jen velmi, velmi málo prostoru pro špatnou interpretaci… Nehledě na to, že z nějakého prazvláštního důvodu se lidé obvykle bojí víc advokáta než toho, že by mohli naštvat kouzelníka, který sejmul Pána zla.“

„Vždycky se můžu poohlédnout po místech, kde jsem odhodil Relikvie, a nakráčet tam v plné parádě Pána smrti,“ nabídl Harry s úsměvem. „Dovedu si představit, jak by na to reagovali.“

„To já taky.“ Draco sebou škubl, když se mu v hlavě rozvinuly obrazy. „Nedávejme jim zatím důvod prohlásit tě za příštího Pána zla, ano?“

„Jak myslíš, Draco, jak myslíš.“ Harrymu uniklo ze rtů ironické uchechtnutí a uvolněně se na židli rozvalil. „Takže, znáš jméno dobrého advokáta?“

„To záleží na tvé definici dobrého.“ V Dracových očích se zablýsklo, naklonil se dopředu a bradu si opřel do propletených prstů. „Chceš někoho s bezchybnou pověstí, nebo někoho, kdo Věštce vyděsí k smrti?“

„Co myslíš?“ Na úsměv na Harryho rtech by byl Sirius pyšný.

ooOOoo

„Můžeš mi zopakovat, proč jsem s tím souhlasil?“ zeptal se Draco téměř řečnicky, když pohlédl na místo, kde vedle něj stál Harry oděný do jednoduché smaragdově zelené košile, mudlovských černých kalhot a ladících bot.

„Protože mě to chrání před problémy?“ Úsměv plný očekávání na Harryho rtech příliš nezmírnil narůstající pocit strachu, který se Dracovi zaryl hluboko do žaludku.

„To říkáš ty, ale já si tím nejsem tak jistý,“ odtušil Draco a poněkud nervózně přehazoval pomačkaný pergamen v rukou. „To ses nemohl aspoň pořádně obléknout?“

„Vychovaný mudly, pamatuješ, Drakouši?“ Harry se zazubil a bez zájmu pokrčil rameny. „Tohle je pro ně vhodné oblékání… Navíc mi to sluší.“

„Merline, kdy se z tebe stala taková zatracená fifina?“

„Nejspíš někdy v době, kdy ses ty změnil v napůl slušného chlapa,“ kontroval Harry a strčil ruce do kapes. „Kromě toho, to od tebe jsem se naučil všechno o tom, jak být arogantní, nafoukaný pitomec.“

„Tak to se hned cítím mnohem líp,“ zamumlal Draco tiše a pečlivě si upravil hábit, zatímco došli před poměrně impozantní dveře sídla Greengrassových.

„Takže, proč jsme nepoužili krb?“ zeptal se Harry s nemalou dávkou zvědavosti.

Draco zvedl ruku a uchopil těžké mosazné klepadlo na dveřích. „Víš, jak by to bylo nevhodné?“ Byl jednoznačně vyděšený, když na Harryho zkřivil rty do téměř známého úšklebku. „Nedovolím, aby si o mně rodina mé snoubenky myslela, že jsem nevychovaný hulvát!“

„Ano, protože jsi vždycky byl naprostým prototypem zdvořilosti a slušného chování,“ opáčil Harry, lehce švihl zápěstím, hůlka se mu uvolnila z pouzdra na předloktí a dalším švihnutím zase zmizela.

„Prosím tě, nedělej to.“ Draco stále držel klepadlo nahoře a nechtěl ho úplně pustit. „Když to lidé vidí, čekají, že na ně najednou začneš metat kletby.“ Nastala další pauza, než se opatrně ohlédl na muže se smaragdovýma očima. „Bylo by k něčemu poprosit tě, aby ses alespoň pokusil mě kardinálně neztrapňovat?“

„Můžeš zkusit prosit o milost,“ zasvitlo Harrymu v očích, když nabídl tuto možnost. „Někdy to pomůže.“

„Správně.“ Draco si těžce povzdechl a svěsil hlavu. „Jinými slovy, teď jdu vstříc své čekající zkáze.“

„Budeš tam stát celý den, nebo mě chceš konečně nerudně klepnout?“ Těsně nad klepadlem se zkřivila tvář a zdálo se, že na dvojici zahlíží. „Nejsem tady, abych poslouchal vaše směšné náhražky vtipkování.“

„Stejně tak my tu nejsme kvůli tvým směšným náhražkám toho, co má být uštěpačným glosováním,“ vystřelil Harry zpátky a pohlédl na Draca.

„A najednou už chápu, proč se tvůj přítel tolik obával, jaký dojem uděláš.“ Obraz se opovržlivě zkroutil, než se podíval na Draca. „A ty si přeješ ruku Greengrassové, zatímco se stýkáš s tímhle… tímhle stvořením?“

Draco si klepadlo chvíli prohlížel, než se pomalu a nenuceně ohlédl na Harryho. Pak vrátil pozornost oživlé dekoraci. „Víš co? Myslím, že si to užiju.“ A s tím pevně zabušil klepadlem na dveře, o krok ustoupil a na tváři se mu pomalu objevil úsměv.

„Evidentně jsi přesvědčený, že si do tohohle sídla můžeš jen tak přivést kdejakého nejmenovaného chuligána! Vidím, jak hluboko Malfoyovi klesli…“ Cokoli dalšího chtělo klepadlo říct, bylo přerušeno, když se dveře otevřely dovnitř a odhalily Ignáce Greengrasse. „Ach, pane! Jistě jste si rozmyslel, zda dovolíte, aby se tento… oženil s dcerou ze vznešeného a prestižního rodu Greengrassových! Zvláště když se stýká s tímhle mudly milujícím bláznem!“

„Draco, chci vůbec vědět, co jste řekl…“ Ignác Greengrass tiše zasténal, kývl na pozdrav snoubenci své dcery, a pak lehce zamrkal, když spatřil jeho společníka. „Ach bože. A to jsem si myslel, že Astorie s tím vaším hostem přehání.“

„Vidíte? Tohle přece nemůžete nechat jen tak!“ narůstající podráždění čišící z úst na dveřích přimělo náhle nervózního Ignáce, aby se otočil a zasyčel zpátky na oživlou dekoraci.

„Buď zticha, ty tupý kuse kovu! Copak nevíš, kdo to je?“

„No, bohužel mi nebyla dána příležitost se řádně představit.“ Harry s více než lehce pobaveným úsměvem nenuceně nabídl muži ruku. „Harry Potter, profesionální plenitel čistokrevných eg.“

„Plenitel čistokrevných eg?“ Ignácovi lehce zacukaly rty, když opatrně vzal mužovu ruku a pevně ji stiskl.

„No, zní to líp než všechny ty Přemožitel-pánů-zla, Vyvolený, Zatracený-bastard-který-prostě-nemůže-zemřít a další podobné pomlčkové tituly,“ Harry stáhl ruku zpátky a jen se pousmál. „Samozřejmě, bohužel, vzhledem ke všemu, co se dělo, když jsem byl mladší, jsem nikdy nepochytil všechny delikátnosti čistokrevné společnosti.“

„A teď to odmítáš udělat, jen abys mě rozčílil,“ zamumlal Draco jedovatě.

„Člověk dělá, co může,“ souhlasil Harry. „Nepomáhá ani to, že se necháš až příliš snadno vytočit.“

„Věřím, Harry, že to má být moje práce.“ Do hovoru se vložila Astorie, která se postavila za otce s až příliš pobaveným úsměvem na rtech. „Pokud tedy najednou nechceš dát za pravdu těm směšným pomluvám, že jste se s Dracem tajně zapletli do bouřlivého a vášnivého románku?“

Dvojí výraz naprostého zděšení jí vykouzlil na rtech klidný úsměv. „Ne, to jsem si nemyslela.“

„Merline, to jsou lidé tak zatraceně pitomí?“ Harry se na ni chvíli díval a pak si stiskl kořen nosu. „Počkej, co to říkám? Zapomněl jsem – kouzelníci a čarodějky.“

„Na to máme sotva monopol, Harry,“ odpověděla Astorie s lehkým úšklebkem, který prozrazoval, že je skutečně sestrou Dafné.

„Správně,“ přitakal Harry a očima ukázal na Draca. „Mohla bys už Dracovi sebrat ty svatební plány? Je na tom hůř než Hermiona před zkouškou.“

„To sotva…!“ Dracovy protesty byly okamžitě přerušeny, když Astorie soucitně přikývla.

„Ano, má sklony k přehnaným obavám,“ souhlasila a pobaveně se na svého snoubence usmála. „Bohužel, protože jsi odehnal mou sestru, byla jsem nucena odejít dřív, než jsem se mohla ujistit, že se mu nedostanou do rukou.“

„No, omluvil bych se, ale buďme upřímní…“ Harry se na ni usmál a pokrčil rameny. „Vzhledem k tomu, jak…“

„Ehm.“ Sklíčeně vyhlížející Ignác si rychle odkašlal a přerušil dvojici dřív, než Harry stačil úplně odpovědět. „Jelikož se zdá, že jste v dobrých rukou, svěřuji vás do péče své dcery, než budu nucen pokusit se seslat na sebe Obliviate kvůli mentálním obrazům, které jistě způsobíte ubohému, pokornému člověku… Rád jsem vás poznal, pane Pottere.“

Harry se na okamžik odmlčel a sledoval, jak se muž dává na spěšný ústup, než otočil hlavu a usmál se zpátky na Astorii. „Popírání?“

„Pokud je mi známo, můj otec v Egyptě nikdy nebyl, Harry.“ (*)

„Víš co, Draco?“ poznamenal Harry, zatímco si Astorii přehnaně důsledně prohlížel. „Tahle žena je pro tebe až příliš dobrá. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybych ji převzal.“

„Ale no tak, Harry,“ peskovala jej Astorie a opřela se o rám dveří. „Co by na to řekla moje sestra?“

„Že jsem neskutečný hulvát, který si zaslouží naplácat?“ Harry se pomalu usmál.

„Jestli už jsi skončil s flirtováním s mojí snoubenkou?“ pronesl Draco zvolna a schválně prošel kolem Harryho, aby si přitáhl Astorii do vřelého a více než mírně vášnivého objetí. „Zmínil jsem se ti, má drahá, jak žalostně nedostatečné jsou vzpomínky na tvou přítomnost ve srovnání s nádhernou skutečností?“

„Merline, to trochu přehání, co?“ Harry se zasmál, strčil ruce do kapes a sledoval hřejivé potěšení v Astoriiných očích.

„Ano, ale je v tom docela dobrý.“

„Docela?“ Dracův hlas byl prosycen pobavením, když jí prsty nenuceně přejel po jemné křivce tváře.

„Hm… no, vždycky je co zlepšovat,“ souhlasila, i když se otočila tváří k jeho doteku a přitlačila.

„No, žiju, abych potěšil,“ odpověděl, a už se ji chystal políbit na krk, když je vyrušil nový hlas.

„No, no, pane Malfoyi, nezapomeňte, že ještě nejste ženatý a můj manžel by měl námitky, kdybyste se k sobě chovali příliš něžně… na místě, kde by vás mohl vidět.“ Do výhledu vstoupila Aileen Greengrassová a pomalu zavrtěla hlavou nad mladým párem. „Takže, co vás sem dnes přivádí?“

Když se dvojice neochotně rozdělila, Harry se tiše uchechtl, čímž dal najevo svou přítomnost. „Ach, Draco mě už přiváděl k šílenství, jak se trápil nad věcmi, kvůli kterým se trápit nemá. Tak jsem ho donutil, aby je odnesl zpět jejich právoplatné majitelce. Já jsem přišel jen proto, abych se ujistil, že tam zůstanou.“

„Toho jsi nejspíš chtěl využít, abys mohl potýrat mou sestru,“ natáhla se Astorie a vytrhla Dracovi pergamen z rukou.

„Teď jsi mě, Astorie, hluboce zranila,“ pousmál se Harry. „Jaký důvod bych mohl mít k tomu, abych chtěl týrat tvou sestru? Přece to není tak, že by vtrhla do koupelny, když jsem se sprchoval, přičemž neměla ani tolik slušnosti, aby mi nabídla pomocnou ruku při mytí zad.“

„Až na to, že to udělala,“ souhlasila Astorie s úsměvem na rtech.

„Opravdu?“ Falešný šok se Harrymu rozlil po tváři. „To jsem netušil!“

„Harry Potter, předpokládám?“ V Aileenině hlase zazněla opatrnost, když studovala muže před sebou.

„No, to jsem já, jestli posloucháte Draca,“ odpověděl s pokývnutím hlavy. „Což z toho samozřejmě dělá naprosto a zcela pochybný důkaz. Doporučuji vám, abyste mu nevěřila bezvýhradně.“

„Podle mé sestry jsi také příšerný, chladný a spíš zvíře než člověk,“ vložila se do toho Astorie vstřícně a jen se usmívala nad matčiným rezignovaným povzdechem a jejím tím nejnepatrnějším zamračením.

„Aha, opravdu? Panejo… Chápu to správně, že už jsi zvýšila pozornost?“

„Jistě a jistě.“

„Jak jsem řekl, Draco, je pro tebe až příliš dobrá.“

„Merlináčku, rozhodně vypadáte mnohem víc… při vědomí, než jsem čekala, vzhledem k tomu, co mi Dafné popisovala,“ poznamenala Aileen delikátně, zatímco studovala mladíka před sebou.

„Chcete říct, že jsem čistý, oholený, reprezentativní a nesmrdím, jako bych právě vylezl z kanálu plného alkoholu?“ Na Harryho rtech se objevil úsměv, když mírně frustrované ženě oplatil nepatrné pokrčení rameny. „Zdá se, že jsem na dobré cestě. I když samozřejmě musím ještě poděkovat Dracovi za ten… zajímavý zážitek s jeho malým detoxikačním lektvarem.“

„Takže mluvila pravdu o…?“

„No, vzhledem k tomu, že nevím, co přesně řekla…“ Harry se odmlčel, než otočil hlavu a s očekáváním pohlédl na Astorii.

„Cože, ty čekáš, že budu vědět o každé maličkosti, kterou moje sestra udělá a řekne?“ uraženě protočila očima.

„Když je to něco takového, co můžeš použít proti ní? Ano, čekám.“

„Světe, zboř se, ty se ale opravdu učíš.“

„Ano, no, jakmile jsem přišel na to, že otravovat lidi znamená mnohem větší pravděpodobnost, že mě nechají na pokoji, musel jsem vymyslet způsob, jak je naštvat, aby to můj kmotřenec nepochopil,“ oplatil jí Harry úsměvem. „Zdá se, že se na mně všechny ty roky u Snapea skutečně podepsaly.“

Aileen se na chlapce jen dlouze zadívala, než otočila hlavu ke své mladší dceři. „Je odsouzená k záhubě, že ano?“

„Naprosto a úplně, matko,“ pokývala Astorie souhlasně hlavou, zatímco Harry zmateně zamrkal.

„Počkat, cože?“ přelétl pohledem z matky na dceru a po zádech se mu začal šířit náhlý pocit rostoucího strachu.

„S tím si nedělej starosti, Harry,“ mávla Astorie rukou nad jeho otázkou a zazubila se na něj. „Jen jsme si znovu potvrdily, že moje drahá, milá sestřička nemá ani ponětí, co ji čeká.“

„To je pravda,“ souhlasila Aileen, i když se snažila udržet tvář zcela vážnou.

„Najednou mám pocit, který jsem nezaznamenal od sedmého ročníku a Voldemorta, který mi byl v patách.“ Harry se na chvíli odmlčel, než pokrčil rameny. „No, tohle bude zajímavé.“

„Aspoň není bezradný,“ poznamenala Aileen s jemným úsměvem, než vzduch prořízl další hlas.

„Co ty tady děláš?“

Jakýkoli strach, který se Harrymu zračil ve tváři, v okamžiku zmizel, když uslyšel náhlý, známý hlas, a jeho rty se opět zkroutily do vítězoslavného úsměvu. Odtrhl pohled od Aileen Greengrassové, aby čelil doutnajícím očím rozčilené Dafné Greengrassové. „Proč? I já vás zdravím, a jak se vám dnes daří, slečno Greengrassová? Užíváte si nádherného počasí?“

„Pottere…“ Prakticky viděl, jak se jí pevně sevřely čelistní svaly, když ta slova procedila skrz zuby.

„Greengrassová,“ opáčil s tím svým tak nevinným úsměvem. „Doufám, že se tvému zadku daří lépe?“

„Stav mého pozadí není tvá starost, Pottere, myslím, že jsi to dal jasně najevo.“ Zvedla hlavu a odmítla vzít na vědomí lehký ruměnec, který jí zbarvil tváře, zatímco si zkřížila ruce na hrudi. „A ještě jsi mi neodpověděl na mou otázku.“

„Ani ty jsi mi ještě neodpověděla,“ souhlasil Harry s rostoucím úsměvem na rtech, když se otočil k Astorii a viditelně na ni mrkl. „Kdo by to byl řekl, že se skvělá Dafné Greengrassová tak snadno urazí. Samozřejmě, když to vezmu kolem a kolem, nejspíš ji rozrušuje fakt, že mě ještě nedokázala uvést do rozpaků.“

„Zdá se, že ti chybí smysl pro stud a slušnost většiny lidí,“ nenuceně pokývala hlavou Astorie na znamení souhlasu. „Ovšem, kdo by to byl řekl, že zrovna ona se tak snadno vzdá.“

„Ano, no, vždycky je dobré, když člověk zná své limity,“ dodala Aileen s lehce zdrženlivým úsměvem a ignorovala náhlý záblesk, který Dafné kmitl v očích. „Je hezké vidět, že to vzala tak dobře a naučila se, kdy se má vzdát.“

Naproti tomu v Dracových očích se mihl výraz začínajícího pochopení, když své snoubence a její matce věnoval náhlý pohled plný potlačované hrůzy. Rty se mu pootevřely k protestu, aby vzápětí vydaly vyděšené vyjeknutí, když se mu Astoriin podpatek zaryl do nártu.

„Ach bože, jsi v pořádku, lásko?“ otočila se zády k Dafné a Harrymu, jako by mu chtěla věnovat svou plnou pozornost, a Draco viditelně zbledl při varovném pohledu v jejích očích.

„Ach, ano, ano… Jen náhlý… záchvěv bolesti, nic víc.“ Nevýrazný, téměř klidný způsob, jakým jí odpověděl, vyvolal na její tváři milý úsměv a jen soucitně pokývala hlavou.

„Chudáčku, pojď dovnitř a já se na to rychle podívám.“

„Nejsem si jistý, jestli bychom měli…“ Draco významně pohlédl na Harryho, který jeho slova i pohled zachytil.

„Ale neboj, Draco. Jsem si jistý, že půvabná paní Greengrassová ráda zabrání tomu, abych způsobil příliš hrozné potíže.“ Harry se na okamžik odmlčel a pak se ohlédl k Dafné. „Nebo se alespoň ujistí, že to omezím na pobavení se na účet její dcery.“

„S tím má Dafné opravdu málo zkušeností,“ souhlasila Aileen, čímž si od dcery vysloužila jedovatý pohled plný ukřivdění. „Prospělo by jí to.“

„Těší mě tvé přesvědčení, že když mě vystavíš téhle… bestii, nějak se zlepší můj pohled na svět.“ Odkapávající jedovatý sarkasmus opustil rty Dafné se sžíravou rozmrzelostí.

„Buduje to charakter,“ souhlasil Harry a pobaveně na ni mrkl. „Jen si představ, kde bych byl, kdybych nebyl neustále terčem pobavení tolika jiných lidí.“

„Ano, možná by se z tebe skutečně stal slušný člověk,“ vystřelila zpátky Dafné.

„Cože, ty myslíš takovou tu malou bečící ovci, kterou by vedli na porážku?“ Harry se na ni zazubil a jeho oči náhle ztvrdly do ostrého, pronikavého pohledu. „Ne, toho už mám dost, děkuji. To velkolepé citové svinstvo, kterým jsem si už prošel, když jsem se snažil být hodný chlapeček, který dělá, co má, mi bohatě stačilo.“

„Ty tak miluješ ty své malé děsivé představy, viď, Pottere?“ Dafné se zkřivila tvář, když se její sestra i se svým nápadníkem dali na tichý ústup. „Vždycky se otíráš o to, o kolik víc jsi toho prožil a o kolik víc jsi trpěl než my ostatní.“

„To nedělám.“ V jeho očích se zablesklo, jak mu protest okamžitě opustil rty, než se stihl zarazit. „No, přinejmenším to druhé, to první je dost zábavné.“

„Ano, to děláš. Pokaždé, když někdo řekne něco, s čím nesouhlasíš nebo co se ti nelíbí, otočíš se a vmeteš mu něco takového do tváře. O kolik byl tvůj život horší než ten jeho.“

„Hlavně proto, že mě štve, když lidi nadávají, jak ‚špatný‘ byl jejich život, i když o tom ve skutečnosti nemají ani páru.“ V Harryho hlase se teď objevil nádech skutečného hněvu, když se zamířil pohled k jejím očím a zabodl se do nich.

Jenže ona tam stála, silná a vzdorovitá před sílící bouří, zavrtěla hlavou a lehké vlny světlých vlasů se jí pohupovaly kolem tváří. „Jasně, proto to vytahuješ pokaždé, když s tebou někdo mluví. Bláblá.“

Když otevřel ústa s rozzlobenou replikou, přerušila ho náhlým mávnutím ruky. „Ano, měl jsi to horší než kdokoli jiný, koho jsem kdy potkala. Ano, jestli má někdo zatracené právo si kvůli tomu zanadávat, tak jsi to ty. Ale když se nám to každých pět minut snažíš vmést do obličeje, tak už to začíná být zatraceně ohrané!“

„Nemusel bych, kdyby mě k tomu lidi nenutili.“ V jeho hlase se ozvalo zavrčení, když pomalu sevřel pěsti a celé jeho tělo se strnule napjalo. „Víš, jak je zatraceně otravné, když musím poslouchat, jak se přede mnou lidi snaží naříkat, že to mají těžké?“

„Je mi to upřímně jedno,“ vyštěkla Dafné a její vlastní tělo brzy kopírovalo to jeho. Její pohled byl tak mrazivý, až ho téměř propaloval. „Nezajímají mě ani ty kecy o tom, čím sis prošel. Ano, bylo to strašné. Už jsme se o tom bavili. Tak co budeš dělat – zůstaneš zaseknutý v minulosti a ve všech těch zatracených sračkách, kterými ses musel brodit, nebo si uvědomíš, že už jimi nejsi obklopený?“

„Ano, protože Merlin ví, že kolem mě nekrouží šílené harpyje, které se snaží urvat kus ‚Vyvoleného‘, ani Denní věštec neustále nepublikuje směšně vymyšlené historky o mém životě.“ Na chvíli se odmlčel a pak se na blondýnku zamračil. „Nemluvě o bláznivých zmijozelských, kteří nejsou ani z poloviny tak chytří, jak si myslí.“

„No, vzhledem k tomu, že ty sám jsi prázdná nebelvírská hlava, pořád mě to staví před tebe,“ vystřelila Dafné zpátky a znovu si zkřížila ruce na hrudi.

„Děti…“ Aileen si povzdechla a zavrtěla hlavou. „No vážně. Už nejste v Bradavicích.“

„To řekněte téhle holce, co se mě pořád snaží ztrapňovat.“ I Harry zkřížil ruce na hrudi a zachmuřil se na Dafné, než se náhle zvědavě podíval směrem k Aileen. „Mimochodem, nevíte náhodou, kde pochytila to své chování šmíráka Parkinsonové?“

Aileen na něj chvíli nechápavě hleděla, než otočila hlavu a nakrčila obočí na svou starší dceru. „Chování šmíráka Parkinsonové?

„Nemám chování šmíráka Parkinsonové,“ odfrkla si Dafné.

„To říká holka, co mě přepadla, když jsem byl ve sprše?“ opáčil Harry se samolibým úsměvem triumfu.

„Sdíleli jsme koupelnu.“ Na tvářích se jí objevil lehký ruměnec, ačkoli najednou se nedokázala úplně setkat s matčiným tázavým pohledem.

„A přesto jsi vešla, když jsem tam byl první, už svlečený a mířil do sprchy,“ oponoval Harry, načež nenuceně roztáhl rty do rostoucího úsměvu. „A co víc, ty malý hádku, zůstala jsi.“

„Musela jsem přece provést ranní toaletu, pamatuješ?“ odvětila, i když cítila, jak se do ní matka zabodává pohledem.

„Jistěěě,“ pronesl Harry s obzvlášť přesným ztvárněním Dracova blahosklonného protažení.

ooOOoo

„Zahráváš si s ohněm,“ varoval Draco Astorii v okamžiku, kdy se vzdálili z dohledu ostatních, a obezřetně ji přelétl očima, než zavrtěl hlavou a opravil se: „Beru to zpátky, nezahráváš si jen s ohněm, ale přímo se zložárem a naplňuješ místnost řeckým ohněm.“

„Vážně, Draco, Harry má pravdu. S tou dramatičností to přeháníš,“ protočila Astorie očima s rozpustilým úsměvem na rtech. „A já si s ohněm nezahrávám. Klackem šťouchám do draka. Nazývej to správně.“

„Spíš do zatraceného baziliška,“ zamručel Draco tiše a stiskl si kořen nosu. „Astorie, ty nemáš ani ponětí, co riskuješ… Potter… Harry… Ten člověk opravdu nemá rád, když se mu někdo vrtá do života.“

„Zdá se, že k tobě je docela tolerantní,“ oponovala s úsměvem na rtech a přitulila se mu k hrudi.

„Protože ví, že si na nic nehraju. Ví, co dělám a proč. Přímo ví, proč dělám to, co dělám, a jaké mám cíle.“ Draco pomalu zavrtěl hlavou. „Lásko, vážně… Vím, že na to možná nevypadá, ale ten člověk je zatraceně nebezpečný.“

„To řekni Dafné, ona je ta, která ho pronásleduje,“ kontrovala Astorie, i když její hlas trochu ztratil ostrost, zatímco ho pozorně studovala. „Nechápu…“

„Dafné by měla dobře vědět, co zvládne.“ Zavrtěl hlavou a pobaveně stočil rty. „Nebo si snad myslíš, že to neví, a právě proto s ním hraje tu hru?“

„Nevím, jestli si to uvědomuje,“ připustila Astorie, než si opřela hlavu o jeho rameno. „Ale myslím, že právě jeho potřebuje.“

„Možná,“ usoudil Draco, než se podíval směrem, kde dvojici opustili. „Samozřejmě je také docela dobře možné, že si půjdou po krku a stáhnou s sebou i nás ostatní.“

„Jaký by to byl život bez trochy nebezpečí?“ Astorie zvedla hlavu, škádlivě na něj mrkla a usmála se.

„Klidný,“ zněla okamžitá odpověď

„Ale no tak, víš, že chceš zažít trochu vzrušení.“

„Takové vzrušení, jaké přináší Potter, jsem už zažil, lásko,“ zavrtěl Draco hlavou a pobaveně se uchechtl. „Je to mnohem, mnohem méně zábavné, než by si člověk myslel.“

„Ano, no, to jsem nezažila.“ Astorie pokrčila rameny. „Kromě toho už tu není žádný Pán zla… Nechceš snad dopřát své krásné, pošetilé snoubence její přelétavé rozmary?“

„V tomhle konkrétním případě? Ne, nijak zvlášť,“ odpověděl Draco naprosto nevýrazným tónem hlasu a přitom pomalu zavrtěl hlavou. „Opravdu, Astorie… Jak jsi řekla, šťoucháš do draka klackem. A to docela velkým a špičatým.“

„Ano, a naštěstí mám tvrdohlavou starší sestru, která je nanejvýš šťastná, že ho může rozptylovat, aby se nemohl soustředit.“ Astorie se usmála a pak se více než bezelstně ušklíbla. „Samozřejmě, pokud z toho náhodou získá manžela, kdo jsem já, abych si stěžovala?“

Dracova tvář okamžitě dramaticky zbledla, když si naplno uvědomil, co jeho snoubenka plánuje. „Ach… Zatraceně… Ne, prostě ne!“

„Ale no tak, bylo by to opravdu tak zlé?“ Astorie si na rtech udržela sladký úsměv, když se na něj podívala. „Zdá se, že vy dva spolu vycházíte docela dobře.“

„Vyslovil jsem snad nějakou těžkou urážku, kterou mi nikdy neodpustíš, Astorie?“ Pohled uštvaného strachu vepsaný do Dracovy tváře ji téměř připravil o úsměv. „Tak proč se snažíš stát vdovou, má lásko?“

„Ale no tak, pochybuji, že by tě Harry zabil.“ Astorie se odmlčela a zamyšleně si poklepala na spodní ret. „A opravdu, léčitelství v posledních letech udělalo pozoruhodný pokrok, takže pravděpodobnost, že bys skončil jako mrzák, je…“

„Ha, ha. Tvůj humor mě naplňuje bezbřehým veselím,“ konstatoval s náznakem znechucené otrávenosti. „Krásné; má snoubenka, moje láska, chce, abych trpěl. Báječné, okouzlující. Proč, sakra, proč jsem za války neudělal nějakou dostatečně monumentální hloupost, aby mě zabili?“

„Protože pak bys nezjistil, jak rozkošně zajímavý ti dělám život?“

„Zajímalo by mě, jestli mi Potter prokáže laskavost alespoň v podobě čisté smrti.“ Draco ignoroval Astoriino zamračení a protřel si bradu.

„Najednou chápu, proč měl takové nutkání způsobit tvé osobě tělesnou újmu, můj drahý.“

„Co na to říct? Je to dar rodiny Malfoyů,“ pokrčil Draco rameny a nabídl jí prostopášný úsměv. „Máme talent jít na nervy lidem, kterým bychom opravdu, ale opravdu jít na nervy neměli.“

„Alespoň máš dost rozumu na to, abys věděl, že mě bys opravdu rozčilovat neměl.“ Astorie našpulila rty a pak si povzdechla. „Předpokládám, že teď budeš trvat na tom, abychom šli a zasáhli?“

„Zdá se, že mě znáš dobře.“

„Aspoň něco jsem se naučila.“

(*)„Popírání?“ 

„Pokud je mi známo, můj otec v Egyptě nikdy nebyl, Harry.“

Oba se odkazují na citát od Marka Twaina: „Popírání není jen řeka v Egyptě.“