Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 12.

„Draco, Harry,“ začala Astorie přehnaně sladkým tónem, který oba muže okamžitě uvedl do stavu pohotovosti.

„Ne,“ odsekl Harry jako první, ještě než bylo řečeno cokoli dalšího. Ani se neobtěžoval na ni podívat.

„Vždyť vůbec nevíš, co chci!“ Astorie našpulila pusu, zkřížila ruce na hrudi a přehnaně se na něj zamračila.

„Ano, ale na rozdíl od Draca nemám potřebu se neustále podřizovat tvým rozmarům a vrtochům,“ odpověděl Harry a otočil stránku v knize, kterou četl, „což mi umožňuje zarazit tvé malé machinace ještě dřív, než je rozjedeš.“

„Já nerozjíždím žádné malé machinace,“ zatvářila se Astorie téměř uraženě, než vytáhla list pergamenu. „Jen jsem vám dvěma chtěla ukázat seznam lidí pozvaných na svatbu.“

„Ach, bože,“ zamumlal Draco s vyděšeným pohledem na snoubenku. „Prosím, řekni mi, že jsi neudělala něco… neuváženého, má drahá.“

„Copak bych mohla?“

Harry jí beze slova vytrhl seznam z rukou a chvíli pečlivě studoval jeho obsah, než ho beze slova podal Dracovi. „Na základě tohohle? Ano, řekl bych docela přesvědčivě, že ano. Jsem rád, že nejsem pozvaný.“

„Ach, ty máš svoji pozvánku tady.“ Astorie mu podala dopis. „Chtěla jsem se jen ujistit, že ji dostaneš, aby se náhodou jako neztratila.“

Harry beze slova vytáhl hůlku a tiché Incendio rozzářilo obálku v náhlém záblesku chtivých plamenů. Poté kamenně pronesl: „Jejda.“

„To je v pořádku,“ pokrčila Astorie rameny, než vytáhla několik dalších dopisů. „Na takové nehody jsem připravená.“

„Opravdu?“ zeptal se téměř zvědavě, zatímco nechal hůlku tančit kolem prstů. „No, je zvláštní, jak se teď cítím velmi, nadmíru náchylný k nehodám.“

„Bylo by pro tebe tak strašné přijít na naši svatbu?“ zeptala se prosebným tónem a zamrkala na něj řasami.

„Ty přece nechceš, abych přišel na vaši svatbu,“ opáčil Harry a s pohledem na Draca zavrtěl hlavou. „Tvoje snoubenka je ještě větší blázen než ty.“

„Protože na to neexistuje bezpečná odpověď, budu prostě mlčet,“ zazněl jediný Dracův příspěvek k nastolenému tématu, načež zavrtěl hlavou s tichým, dlouhým, útrpným povzdechem. „Kromě toho se ještě musím zatraceně pokusit vystopovat Blaise, aby mi šel za svědka.“

„Vystopovat?“ V Harryho hlase zazněl náznak zvědavosti, zatímco ostentativně ignoroval dopisy, které měla Astorie stále v rukou. „No, já vím, že být tvým svědkem není zrovna výhra…“

„Hm.“ Draco zavrtěl hlavou a pak jen zavrčel. „Ne. Blaise je pryč na jedné ze svých malých výprav za dobrodružstvím. Pravděpodobně nebude k zastižení ještě několik měsíců.“

„Dobrodružstvím?“ tentokrát v Harryho hlase zazněl náznak spekulativní implikace, když klidně pozvedl jediné obočí.

„Ano, dobrodružstvím,“ přitakal Draco a ignoroval nenápadný počet možností, které ten tón naznačoval. „Blaise… Po tom všem, co bylo řečeno a uděláno? Blaise zjistil, že jeho ambice jsou trochu jiné než ty, které jsou typické pro naši kolej.“ Náhlé cuknutí rtů se změnilo v úsměv. „Vlastně se mu takříkajíc nebelvírsky rozrostly.“

„Cože, je tedy Indiana Jones – Zmijozel?“ Harryho rty se zvedly a při pohledu na naprostý zmatek vepsaný do tváří Draca a Astorie se usmál. „Ach, jak snadné je zapomenout, že jsem obklopen nevzdělanými čistokrevnými, když se chováš jako rozumná a inteligentní bytost.“

„Nevzdělanými čistokrevnými?“ Draco naklonil hlavu, chvíli Harryho studoval a pak namířil pohled na své nehty. „Panečku, je to něco jako nevzdělaní mudlorození nebo mudly vychovaní?“

„Jen na opačném konci spektra,“ pokýval Harry souhlasně hlavou, než se zamračil a poklepal si na spodní ret. „Myslím, že jediní, kdo by byli skutečně schopni plnohodnotně fungovat v obou společnostech, jsou poloviční krve, kteří mají za rodiče mudlorozené a čistokrevné, což je docela vtipné.“

„Ano, tím jsem si jistý.“ Draco obrátil oči v sloup. „Nebo mají alespoň někoho v jejich životě, kdo by je řádně vychoval.“

„Správně,“ souhlasil Harry, načež se znovu zamyslel. „Každopádně Indiana Jones je mudlovská filmová postava. Archeolog, který chodí po světě a získává zapomenuté a ztracené poklady a artefakty, přičemž se cestou většinou dostává do docela zábavných problémů.“

„Není to náhodou mudlovská verze tebe?“ komentovala to Astorie s pobaveným úsměvem.

„Možná,“ nepřímo souhlasil, když našpulil rty. „Nebo přesněji řečeno, jakým jsem býval. Ale on se mnohem víc zajímal o hledání věcí z důvodů, které byly svým způsobem sobečtější a zištnější než ty moje.“

„Samozřejmě,“ pokýval Draco ještě jednou hlavou a pak znovu pohlédl ze své snoubenky na Harryho. „Tak jak dlouho ještě budeš tak zatraceně tvrdohlavý ohledně toho pozvání na svatbu?“

„No, ještě aspoň dvacet minut,“ odmítavě mávl rukou Harry a zadíval se z okna ozářeného sluncem.

„A jak dlouho bude trvat, než budeš souhlasit s tím, že mi půjdeš za svědka, když se mi nepodaří včas najít Blaise?“ položil otázku naprosto vážný Draco.

„To záleží na tom, jestli náhodou neznáš datum a čas, kdy zamrzne peklo.“

„Já myslela, že peklo už zamrzlo?“ nadhodila Astorie se sladkou nevinností v hlase. „Vždyť jsi tu seděl a vedl naprosto zdvořilý rozhovor s mým snoubencem, a to vše bez vzájemného házení urážek a, případně nebo, kouzel.“

„Má pravdu. Očividně jsme na to šli úplně špatně,“ poznamenal Harry k Dracovi s naprosto zlověstným úsměvem na rtech. „Vyřešíme to tedy hůlkami, hm?“

„Vážně, Harry, kdy se to změnilo v soutěž v čůrání? Musíš být před mou snoubenkou tak vulgární?“ Lehce posměšné pohrdání v mužově hlase zcela zničil pobavený záblesk v jeho stříbrošedých očích.

„Proč, Draco… kdy to mezi námi dvěma přestalo být soutěží v čůrání?“ Harry se smíchem zavrtěl hlavou. „Proč bys vůbec chtěl, abych ti šel za svědka?“

„Kvůli pohledu Weasleyových, až to uvidí?“ Draco se ušklíbl. „Chci říct… vážně, myslel jsem, že oceníš dobrý žertík?“

Z Harryho rtů vyšel slyšitelný povzdech úlevy, když vděčně klesl zpátky na své místo. „Díky Merlinovi. Myslel jsem, že to bude něco vyloženě děsivého, jako že mě máš najednou rád, nebo něco podobně směšného.“

„Hm, a nemám?“ Draco se na chvíli odmlčel, jako by byl hluboce zamyšlený. „No, uznávám, že jsi nevychovaný hulvát…“

„Děkuju, na téhle image jsem tvrdě pracoval,“ přerušil Harry Draca. „Divil by ses, jak moc mi to pomáhá odhánět zlatokopky a fanynky.“

„To ti rozhodně věřím,“ skočila mu do řeči Astorie s pobaveným leskem v očích. „Tedy kromě mé sestry. U té ses její pýchy dotkl natolik, že ještě přitlačila.“

„Nemůžeš tvrdit, že jsem si nevážil hodnoty tvrdé práce,“ zablýsklo se Harrymu v očích škádlivé jiskření a na dvojici se zazubil.

„Merline.“ Draco si promnul tvář dlaní, protřel si spánky a pak se podíval na svoji snoubenku. „Jestli se ti splní to, co chceš, budeš spát zatraceně dlouho na gauči.“

„Ne, nebudu,“ odtušila Astorie téměř shovívavě a zlehka poplácala svého nastávajícího po paži.

„Vážně ne?“ kontroval Draco vyzývavě, když mu úsměv lehce oplatila.

„Vskutku,“ souhlasila s dalším z těch lehkých, téměř blahosklonných pokývnutí, když se lehce dotkla prsty jeho paže. „Jednak by to bylo strašně nepohodlné…“

„Proto je to jako trest přitažlivé.“

„… a zadruhé, zůstal bys v té velké studené posteli strašlivě sám,“ dokončila s vědoucím úsměvem na rtech.

„Od toho jsou tu zahřívací kouzla.“ V Dracově hlase zazněl vyzývavý tón, když se jí neochvějně díval do očí.

„Hm, asi ano,“ souhlasila Astorie a pomalu si přejela prstem od krku na hruď. „Ale pak budu úúúplně sama… a budu muset dělat něco, čím se… zaměstnám. Opravdu bys chtěl, abych na to byla, hm… úplně sama, můj drahý, drahý Draco?“

Když si Astorie při tom posledním nádechu lehce olízla rty a její hlas ztěžkl, jak se pomalu nakláněla blíž, byl to Harry, kdo viditelně ochabujícího Draca podpořil. „Od toho jsou tu špionážní kouzla.“

Jeho chlípná slova přerušila magii, kterou Astorie nad Dracem spřádala, protože ten okamžitě ztuhl a téměř na Harryho za naznačené použití onoho kouzla loupl pohledem, než se znovu soustředil a přemýšlivě přikývl. „Ano… to by bylo dobré využití špionážního kouzla.“

„Nastavila bych obrany,“ odsekla Astorie rychle a teď se na Harryho zamračila.

„To říkáš ty, ale krása zdejších obran spočívá v tom, že jestli nejsou svázány s ústředním kamenem, nebudou fungovat.“ Draco se na okamžik odmlčel a pak se podíval na své nehty. „A i pak… No, vždycky je můžu prostě zrušit.“

„Najednou máš na mého snoubence převelice špatný vliv, Harry.“ Astorie se mírně naježila a upřela na něj otrávený pohled.

„Kdo, já?“ Harry se tiše zasmál. „Špatný vliv zrovna na Draca ze všech lidí? Opravdu, má drahá, když už, tak on má strašný, příšerný vliv na mě.“

„Ehm, pane Draco?“ ozval se nesmělý hlásek, když se objevil domácí skřítek nervózně si mnoucí ruce. „V krbu jsou nějací lidé a chtějí mluvit s vámi a panem Harrym Potterem, pane.“

„Ano, už je čas čelit následkům?“ Harry zavrtěl hlavou, vstal a protáhl se. „Tak co, půjdeme? Nuže tedy vzhůru, můj drahý příteli, jdeme čelit pekelnému ohni a síře.“

„Drahý příteli?“ zopakoval Draco s pobaveným úsměvem na rtech.

„Zní to lépe než ‚od nedávna snesitelný bývalý spratku, kterého jsem měl často chuť uškrtit, ale teď už nemám‘.“ Tam se odmlčel a pak se na Draca podíval. „No, možná je to jen mnou.“

„A ty mě tady necháš, abych přemýšlela, kdo z vás má na toho druhého horší vliv, že ano,“ poznamenala Astorie způsobem, který ani nebyl otázkou. „Budeš alespoň uvažovat o tom, že bys byl náhradním svědkem?“

„Budu o tom přemýšlet,“ odpověděl Harry bez přijetí toho závazku a usmál se na Draca. „Můžeme tedy?“

„Dobře, jistě…“ pousmál se Draco. „Jednou budeš moje smrt, nádhero.“

„Ale bude to velkolepá smrt, o které se bude mluvit po celé generace, fretko,“ kontroval Harry s vědoucím přikývnutím.

„Možná,“ připustil Draco. „Ale stejně bych raději v dohledné době neumíral.“

„Smrt je jen další velké dobrodružství, Draco,“ zasmál se Harry, zavrtěl hlavou a prsty si prohrábl vlasy. „A jsou mnohem, mnohem horší věci než umírání.“

ooOOoo

„Arry Jamesi Pottere!“ Ženský hlas plný rozhořčení vyvolal na Harryho rtech nostalgický úsměv, než zaregistroval francouzský přízvuk, který se k němu vázal, a povytáhl obočí.

„Fleur Delacour-Weasleyová,“ odpověděl, než se mírně zarazil a pokrčil rameny. „Promiň, neznám tvé prostřední jméno, takže musím zůstat u tohoto. Co pro tebe můžu udělat?“

„Ehm, promiň, Harry,“ skočil mu do řeči Bill Weasley a skrze krb se na něj usmál. „Víš, jaká je Fleur.“

„Hm, pořád ještě zvládáš svá kouzla zpomalující plamen?“ ujišťoval se Harry s vědoucím úsměvem na rtech.

„Ty!“ opáčila Fleur a vrátila Harrymu mírnější zamračení, i když podbarvené nepatrným ruměncem viditelným skrze plameny. „Máš co vysvětlovat!“

„Vážně?“ Harry otočil hlavu k Dracovi a nechal vzduch zaplnit pauzou plnou ticha. „Udělal jsem snad v poslední době něco, co se nevysvětluje samo sebou?“

„V poslední době?“ Draco se na chvíli odmlčel a lehce si promnul bradu. „No, to záleží na tom, jak definuješ pojem ‚v poslední době‘ a kdo poslouchá.“

„Aha, to je asi pravda,“ souhlasil Harry, než se podíval zpátky na krb a na rozčilenou Francouzku. „Takže, Fleur, co si myslíš, že ti musím vysvětlit?“

„Mluvili jsme s Georgem a Angelinou,“ opět se vložil do hovoru Bill a bylo vidět, jak pokládá Fleur ruku na rameno. „A já musím souhlasit se svou ženou v tom, že bych si vysvětlení docela přál.“

„Aha.“ Harry se odmlčel, než gestem ukázal směrem k Dracovi. „Poskoku, zapiš si, že si to s těmi otravnými žvanily musím vyřídit.“

„Poskoku?“ Draco se skutečně tvářil uraženě. „Abys věděl, je to přinejmenším pravá ruka, ne-li partner! Kdo si myslíš, že jsem?“

„Malfoy?“ vyrovnaně se ujal slova Harry a povytáhl obočí. „Přece jen máš za sebou nechutnou historii plnou poskoků.“

„To byl můj otec,“ odpověděl Draco tvrdě a téměř se na Harryho ušklíbl. „A povýšil aspoň na pravou ruku.“

„A pak o povýšení nešťastně přišel, protože ho dostala parta školáků,“ podotkl Harry.

„Přesto to dotáhl až na pravou ruku,“ tvrdohlavě oponoval Draco.

„Dobře, dobře.“ Harry obrátil oči v sloup a podíval se zpátky na krb. „Věci, které musím udělat, abych…“

„Už jsi úplně zblbnul?“ zeptal se Bill nechápavě. „Chci říct, ano, George nám vyprávěl dost neuvěřitelné věci, ale…“

„Vlastně se už uzdravuje,“ odpověděl Draco dřív, než Harry stačil otevřít ústa. „Tehdy byl ještě nepříjemnější.“

„To… je znepokojivé,“ poznamenal Bill se zachvěním.

„Jestli už jste skončili s tím, že mě ignorujete?“ skočila mu do řeči Fleur s ledovým pohledem, který namířila od svého manžela k těm naproti v krbu.

„Fleur, jak jsi mě vůbec mohla obvinit z toho, že tě ignoruju!“ Harry si široce roztáhl prsty na hrudi v dramatickém gestu. „Ach, ta hořká muka! Být tak zasažen!“

„Nepamatuji si, že by byl Arry tak okázalý… Že nebyl?“ Fleur otočila hlavu a zadívala se na svého manžela, který se tvářil pobaveně.

„No, nebyl jsem, dokud jsem nezjistil, jak dobře funguje hořký sarkasmus, který většinu lidí naštve natolik, že mě nechají na pokoji,“ odpověděl a přesunul se, aby se mohl rozvalit v jednom z tlustých, pohodlných křesel poblíž. „Budete tam takhle stát a zírat, nebo už projdete?“

„Ne, nevadí mi, že zveš lidi do mého domu, Harry. Jen si posluž, nepotřebuješ ani tolik jako ‚s dovolením‘!“ zamručel Draco, než pokynul hůlkou a odšoural se k židli naproti Harrymu.

„Jsem rád, že souhlasíš, stará vojno,“ kontroval Harry vesele, když sledoval, jak Weasleyovi prochází. „Takže ještě jednou: zdarec!“

„Arry… Musíš se chovat jako takový… chrapoun?“ dožadovala se Fleur a nějak se jí podařilo elegantně si dupnout nohou.

„To asi ne, ale už se z toho stal tak trochu zvyk,“ odvětil Harry a pak se tiše zasmál. „Tak jak se ti daří a co děti? Kromě toho, že tvoje dcera dává mně a Dracovi spoustu munice, kterou můžeme použít proti Teddymu, až bude dost velký na to, aby si uvědomil, že holky nejsou tak hnusné?“

„Ano, můj bratranec musí zaplatit za to, že se postavil na tvou stranu místo na stranu své rodiny,“ ozval se Draco a moudře pokýval hlavou.

„Jsem jeho kmotr, ne nějaký odcizený a nejspíš vyšinutý bratranec z druhého kolena, kterého právě potkal,“ střelil Harry zpátky a pak se usmál. „Kromě toho mě viděl v akci. Je chytřejší, než si myslíš.“

„Taky jsem tě viděl v akci,“ opáčil Draco podmračeně.

„Ano, což o úrovni tvé inteligence vypovídá velmi mnoho, že?“ ušklíbl se Harry, než se otočil a znovu se postavil Weasleyovým čelem. „Tak co že jsem to udělal tentokrát?“

„George a Angelina něco povídali?“ nabídl Draco vstřícně, i když se dál usilovně mračil.

„Aha, jasně.“ Chvilka odmlky a Harry přiložil prst ke rtům s hranou zamyšleností. „Takže jde o to pití, nebo o to, že zůstávám s ním?“ zeptal se a palcem trhl směrem k Dracovi, který naklonil hlavu na stranu a studoval o něco starší dvojici.

„Tohle je o tom, že jsi nám nic neřekl!“ Fleur se znovu zamračila, čímž opustila zmatený laní výraz, který měla jen před chvílí.

„Neřekl co?“ Harry zamrkal, než o chloupek ochladl a zablesklo se mu ve smaragdových očích. „A je to snad vaše věc, že bych vám měl něco říkat?“

„Protože jsme tví přátelé, nebo jsem si to aspoň myslel,“ oponoval Bill a dlouze a vážně se na Harryho podíval. „A víš, že jsme málem dostali infarkt, když jsme zjistili, že tu bydlíš? Copak si nepamatuješ, jak jsi přišel do Lasturové vily po té poslední… ‚návštěvě‘ v sídle Malfoyů?“

„No, rád bych zdůraznil, že jsem to neřekl nikomu,“ zavrtěl Harry hlavou a jeho pohled na okamžik zalétl k Dracovi. „Kromě toho – moji přátelé se posunuli ve svých životech natolik, že na mě neměli čas. A když už na mě neměli čas Ron a Hermiona, jak jsem si měl myslet, že ho má někdo jiný? Koneckonců, vy dva jste si zakládali vlastní rodinu.“

„Harry…“ Bill si stiskl kořen nosu. „Navzdory záležitostem s Ginny jsi pořád prakticky rodina. Myslel jsem, že jsme si to vyjasnili.“

„Ron a Hermiona říkali totéž,“ odpověděl Harry a ve výrazu mu problesklo… něco, než pokrčil rameny. „A podívej se, jak to s nimi dopadlo.“

„Věř mi, mám v plánu si s nimi promluvit,“ souhlasil Bill s nebezpečným leskem v očích, zatímco sevřel pěsti.

„My si s nimi promluvíme,“ opravila ho Fleur a v jejích vlastních očích se zablesklo stejně nebezpečně.

„Proč se obtěžovat?“ Harryho rty se mírně zkroutily do výrazu nelibosti. „Prostě život. Pohnuli se dál. Nechtěl jsem být součástí revoluce, tak jsem zůstal pozadu.“ Odmlčel se a pak se hořce uchechtl. „Protože jsem chtěl docela normální život… A oni se rozhodli měnit svět…“

Chvíli bylo ticho, jak tiskl rty, a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Kdysi jsem taky měnil svět… Tedy, změnil jsem ten, který se týká britských kouzelníků. To mi stačí.“

„No, buďme upřímní, ministerstvo je třeba změnit,“ promluvil Draco mírně. „A oni dělají správnou věc… Ale jako vždycky ona prostě nechápe, jak se to má dělat.“

„Je to Hermiona.“ Harryho tři slova se zdála být jedinou odpovědí, kterou se chystal dát, když se na okamžik podíval směrem k Dracovi a lehce uznale pokýval hlavou, než se otočil zpátky ke zmateně se tvářícímu Billovi.

„Kdy se z Malfoye stal inteligentní a slušný člověk?“ zeptal se Bill zvědavě, odmlčel se a rozhlédl se kolem. „Neuvidím jeho otce, jak najednou vrací ze zaměstnání v mudlovském sirotčinci, že ne?“

Harrymu očividně začala v hlavě pomalu šrotovat ozubené kolečka a na tváři mu vykvetl pomalý, zlomyslný úsměv. „Řekni, Draco…“

„Ne,“ zněla rychlá a věcná odpověď. „Prostě ne. Víš stejně dobře jako já, že by ho chytl rapl, a pak by ta trocha důvěryhodnosti, kterou si buduji kolem našeho rodinného jména, byla naprosto a úplně zničená.“

„Proč nezničit mužské sny o malicherné a dětinské pomstě, že?“ zabručel Harry, ale uznale pokýval hlavou. „Dobře.“

„Jsem rád, že souhlasíš.“ Draco se obrátil na Billa. „A co se týče tvé otázky… jak jsem řekl Harrymu. Budu se ženit, bylo načase, abych dospěl a stal se mužem. Bohužel poté jsem narazil na něj, byl opilý, páchnul jako kanál a mé čerstvě dospělé svědomí si střihlo záchvat vzteku. To, a navíc jsem zapomněl, jak zatraceně dokáže komplikovat život a…“

„Ano, ano. Jak vidíš, pořád je v něm spousta rozpoznatelných fretek.“ Draco se zamračil na Harryho lehkovážné přerušení, ale ten pokračoval. „Nový obal, nová příchuť, v hloubi duše stále stejný ufňukaný pásek.“

„Proč se chováš jako… hulvát, Arry?“ zeptala se delikátně Fleur. „Když jsme se viděli naposledy, byl jsi tak milý…“

„Už mě unavovalo, že se lidé pořád chtějí dostat do blízkosti ‚chlapce, který zůstal naživu‘, a pak jsem zjistil, že být sarkastickým, uštěpačným dobytkem báječně zajistí, že mě nechají na pokoji.“ Téměř nostalgicky se usmál. „Divila by ses, jak kreativní může člověk být, když se snaží vytočit ženskou, aniž by před svým kmotřencem použil jediné nevhodné slovo.“

„Máš talent na rozčilování,“ prohodil Draco. „A než se zeptáte… Střízlivé chvíle trávil hádkami s Andromedou. Možná se tak vždycky nechová, ale je to Blacková a má jazyk, který to dokazuje.“

„Ach, sladké vzpomínky,“ pokýval Harry nostalgicky hlavou. „Nechat se slovně zredukovat na malé třesoucí se kousky a pak se vracet pro nášup. Nakonec se naučíš dávat stejně dobře, jako dostáváš.“

„A tak se zrodil sarkastický důvtip a břitké vtípky člověka, který si užívá, když se lidé kroutí.“ Draco se odmlčel a pak tiše zamumlal. „A teď kdyby ho někdo, prosím, přiměl, aby přestal flirtovat se sestrou mé snoubenky?“

„Ale Greengrassová se tak zatraceně roztomile červená!“ protestoval Harry se samolibým úsměvem, zatímco mu v očích tančily pobavené jiskřičky. „Kromě toho víš, že se ti líbí sledovat, jak je totálně bezradná vůči machinacím své sestry a matky.“

„Machinacím?“ Fleur na Harryho jen povytáhla obočí, ačkoli přes chladný zevnějšek prosvítala zvědavost.

„Snaží se nás dát dohromady,“ vysvětlil Harry s pobaveným úšklebkem. „Hraju to s nimi, protože když se Dafné nechová jako idiot, je zábavná.“

„Idiot? Dafné Greengrassová?“ Draco se zarazil a přemýšlivě si ho prohlížel. „Mluvíme o té samé Dafné Greengrassové?“

„Myslíš tu Dafné Greengrassovou, která nemá ani ponětí, co její matka a sestra kují za pikle?“ kontroval Harry s pobaveným úsměvem.

Draco sebou okamžitě cukl a lehce pokýval hlavou. „Předpokládám, že každý má svá slepá místa.“

„A ony nebyly zrovna nenápadné,“ pokračoval Harry s pomalu rostoucím úšklebkem na rtech, než zavrtěl hlavou. „Ale cože jsi to říkala?“

„Spíš mě zajímalo, jak jsi dokázal použít slovo s tolika slabikami,“ poznamenala Fleur klidně, i když jí lehce škubly koutky rtů.

„Ach, najednou si vzpomínám, proč si tě Bill ulovil tak rychle,“ poznamenal Harry s moudrým pokývnutím hlavy, než se podíval na Billa. „K tělu patří i mozek, co?“

„Myslíš, že bych se usadil s jen tak nějakou čarodějkou?“ pobaveně se ušklíbl Bill. „Dokonce i se čtvrtinovou vílou?“

„Usadit se? Ale ne… ovšem, zajímalo by mě, kolik z těch historek, které jsi vyprávěl na Ronově rozlučce se svobodou…“ zeptal se Harry s nevinným zamyšlením.

„Historek?“ zeptala se Fleur a jemně povytáhla obočí na svého manžela.

„Harry…“ Bill sebou škubl a oči se mu zúžily do štěrbin.

„To zní opravdu zajímavě…“ Draco se na chvíli odmlčel a pak se podíval na Harryho. „Nepředpokládám, že bych tě mohl přemluvit…?“

„Promiň, Draco, ale nejsi můj typ. Navíc, co by tomu řekla Astorie, kdybys ji kvůli mně opustil?“ prohlásil Harry s naprosto vážnou tváří.

„Blbče. Měl jsem na mysli uspořádání rozlučky se svobodou,“ zavrčel Draco.

„A co s ní? Snad nečekáš, že ti ji uspořádám já?“ Harry se na Draca ušklíbl a pak se otočil k Fleur. „Ach ano, historky. Víš, takové ty, které když muž vypráví a slyší je jeho žena, tak má štěstí, že se do deseti let zvedne z gauče?“

„Ach, tyhle historky.“ Fleur chápavě pokývala hlavou, než obrátila pozornost k Billovi s výrazem, který mu napovídal, že si o tom ještě promluví.

„No, dal si záležet, aby byl mimo tvůj dosah, když je vykládal,“ podotkl Harry pobaveně. „A abychom byli spravedliví, vyprávěl Ronovi i o všech věcech, kterých se vzdal, když se oženil, a jak mu ani v nejmenším nechybí.“

Zůstal nevyřčen onen prostopášný vtip, který Bill krátce nato pronesl a který zcela zničil jinak slavnostní svědectví o jeho manželství.

„Ach, Bille…“ S očima mírně zamlženým si Fleur s úsměvem prohlížela svého manžela. Bill viděl v Harryho očích smích, když mladší muž zamumlal ‚není zač‘ tak, aby to Fleur nemohla vidět.

„A znovu mi to připomíná, že jsi mohl být ve Zmijozelu,“ zamručel Draco a při pohledu na starší dvojici se mu po tváři rozlil mírně vyděšený výraz.

„Prosím tě, já bych vás ostatní sežral zaživa,“ nedbale mávl rukou Harry a tiše se zasmál. „Přece si vzpomínáš na můj temperament, ne?“

„Jasně, protože jsem při tolika nesčetných příležitostech byl jeho příjemcem.“

„Jen ti to připomínám.“ Harry se otočil zpátky k páru. „Tak co, chtěli jste mi ještě kvůli něčemu vynadat?“

„Kromě toho, že jsi za námi nepřišel?“ zopakoval Bill svou předchozí větu, i když se zmohl jen na polovičaté zamračení na mladšího muže.

„Bez urážky, Bille… Ale nikdy jsme si nebyli nijak zvlášť blízcí,“ odpověděl mu Harry, pomalu zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Navíc… Ginny, Ron, Hermiona… už jsem opravdu nechtěl žádné další zatracené drama.“

„Arry, ty jsi rodina,“ prohlásila pevně Fleur a zkřížila ruce na hrudi. „Ať se děje, co se děje, jsi rodina.“

„To řekni…“ začal Harry okamžitě kontrovat, než ho rychle přerušil Fleuřin ostrý jazyk.

„Ne. O nich mluvit nebudu.“ Přezíravě mávla rukou, než na něj upřela oči, natáhla se a štíhlým elegantním prstem ho píchla do hrudi. „Ty jsi rodina. Mluvím o tobě. Jen o tobě.“

„Au, ty máš opravdu kostnaté prsty, věděla jsi to?“ zabručel Harry, když si třel místo, do kterého právě šťouchla. „Myslím to vážně, jsou jako malé ostré klacíky…“

„To mi povídej,“ zamumlal tiše Bill a nenápadně udělal krok z dosahu manželčina šťouchání.

„Nenechám se rozptylovat! Jsi rodina!“ prohlásila znovu Fleur, než jeho směrem výhružně zakývala prstem.

„Chápu to, chápu to!“ Harry zvedl ruce v kapitulaci a pohnul se, jako by chtěl prsty odrazit. „Jen si ty klacíky, kterým říkáš prsty, drž dál!“

„Mám moc hezké prsty, děkuji pěkně!“ odfrkla si Fleur a na Harryho se zakabonila.

„To ale neznamená, že to nejsou malé klacíky, když s nimi šťoucháš do lidí,“ opáčil Harry a divoce uskočil zpátky z cesty jejímu šťouchajícímu prstu. „Hej, nech toho! Už jsem řekl, že to chápu!“

„To bys měl!“ prohlásila Fleur s neochvějným ohněm v očích a vyzývavě se na Harryho zadívala.

„A najednou jsem moc, moc rád, že jsem Billovi už před lety přestal závidět,“ zamumlal Harry tiše s pohledem na plavovlasou ženu. „Ale i tak to není špatné na ‚příliš mladého‘ kluka, když ode mě nedokážeš dát ruce pryč, co, Fleur?“

„Oooh, ty!“ Rychlý řetězec francouzštiny přiměl Billa lehce zamrkat, jak se snažil udržet krok se slovy, která chrlila jeho žena.

„Hádám, že by bylo nejlepší, kdybych nevěděl, co právě řekla?“ poznamenal Harry a v jeho tónu se objevil náznak zahořklého pobavení, než se pomalu zasmál.

„Harry, myslím, že by bylo nejlepší, kdybych já nevěděl, co právě řekla.“ Bill zavrtěl hlavou a dlouze se na svou ženu zadíval. „To málo, co jsem pochopil… Začínám přemýšlet, jestli je moje žena tak nevinná a milá, jak ráda předstírá.“

Harry i Fleur se po něm nedůvěřivě ohlédli, než Harry konečně promluvil. „Ty si to uvědomuješ až teď?“

„Ne,“ připustil Bill. „Uvědomil jsem si to, když se poprvé pokusila zapálit mou egyptskou sbírku.“

„Věděla jsem, že na ní jsou kouzla zpomalující hoření,“ tiše zafuněla Fleur, zkřížila ruce na hrudi a dál se na manžela prostě mračila.

„Ano, ale stejně to rozbilo představu milé a nevinné ženy,“ pronesl Bill naprosto vážně.

„Dobře, než se vy tři dostanete dál,“ přerušil Draco rozhovor a zakoulel očima, „jste přesvědčeni, že Harry svých činů náležitě lituje?“

„Non.“

„V tomhle přenechám slovo své ženě,“ odpověděl Bill a uchechtl se.

„Ano,“ opáčil Harry a podíval se na Draca. „Já osobně jsem docela spokojený.“

„Skvělé,“ odpověděl Draco sarkasticky, než se od svého bývalého spolužáka odvrátil. „Pak, protože jediná osoba, na jejíž spokojenosti nezáleží, je jediná spokojená, mohl bych vás pozvat na svou svatbu, kde si do něj budete moci rýpnout a zajistit si jeho lítost podle svého gusta?“

„Jsi zlý, zlý bastard, Draco,“ poznamenal Harry s kyselým pohledem, než obrátil pozornost zpátky k Billovi a Fleur. „Takže jistě nemáte zapotřebí podléhat úkladům takového ďábelského člověka…“

„Zapotrršebí? Non,“ odvětila Fleur a obrátila se k Dracovi. „To ale neznamená, že nebudeme souhlasit, když se nám to hodí. Rádi se zúčastníme.“

„Skvělé,“ přitakal Draco vesele s až příliš nevinným úsměvem. „Nepředpokládám, že bych vás mohl přesvědčit, abyste s sebou vzali vaši rozkošnou dceru? Můj drahý, předrahý bratranec Teddy bude určitě potřebovat společnost.“

Harry se na Draca chvíli díval a jeho oči byly nečitelné, než pomalu zavrčel. „Zatraceně, Draco.“

„Co zas?“ odpověděl Draco se stále stejným úsměvem na rtech.

„Víš, že se budu muset ukázat, jestli ta malá přijde, jen abych si mohl udělat fotky, které později použiju proti Teddymu.“

„Vážně? Proč mě něco takového vůbec nenapadlo!?“ odtušil Draco s očima doširoka rozevřenýma v projevu nedůvěry. „Mám to chápat tak, že se zúčastníš?“

„Vždyť jsem ještě ani nesouhlasila s tím, že s sebou vezmeme Victoire, pamatuješ?“ skočila mu Fleur do řeči, přestože jí v očích tančila nemalá dávka zlomyslnosti.

„Ach, bože,“ zamumlal Bill tiše, když viděl pohled své ženy. „Předpokládám, že to znamená, že se budu muset vloupat do nouzových módních fondů.“

„Nouzové módní fondy?“ zeptal se Harry s nemalým pobavením v očích.

„Jsou nutností,“ ozval se Draco, takže se na něj upřely všechny pohledy. „Cože? Prosím vás, nezapomeňte, kdo je moje matka.“

„Ach, jak já toho kluka lituju, až bude starší…“ tiše si zamumlal Bill pod nos a pomalu zavrtěl hlavou.