Autor: Chilord
Překlad: Lupina, Beta: marci
Banner: Jimmi
Rating: 13+
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6257522/14/
Kapitola 14.
„Incendio!“ A s výbuchem ohně se ranní výtisk Věštce rozplynul v kruh popela. „Nemůžu uvěřit… Merline.“
Ginny tiše zasténala, svěsila hlavu a chytila si obličej do dlaní. Vzápětí sebou trhla, když zaznamenala sovy zlostně mávající křídly kolem zapečetěných oken jejího bytu. Už prakticky slyšela huláka, kterého jí nejspíš pošle máma. Zavrtěla hlavou a znovu se zachvěla. Nemluvě o jejím manažerovi, spoluhráčkách a ohromné spoustě dalších.
„Prostě zatraceně skvělé, Gin, prostě zatraceně skvělé,“ povzdechla si tiše a zadívala se na stále ještě doutnající pozůstatky papíru. „Prostě jsi zase musela být ten arogantní spratek.“
Obrátila oči ke krbu a chvíli zvažovala, že úplně vypne soukromé spojení. A jako by ten okamžik přemýšlení stačil k tomu, aby krb náhle explodoval k životu. Ginny tiše zasténala, popadla sklenici plnou pomerančového džusu s pořádnou dávkou vodky a napila se, než začala studovat tvář v plamenech.
„Hermiono.“ Nebyla si úplně jistá, jestli má cítit úlevu, když uviděla známou huňatou hlavu své švagrové, která na ni zírala, zatímco se znovu napila.
„Ginny,“ zazněla vyrovnaná odpověď. „Co se stalo?“
„George se choval jako blbec a já jako idiot.“ Jednoduché shrnutí nepříliš jednoduché situace. Znovu se napila. „Zapomněla jsem, že už nejsme děti a to, že jsem hvězdná střelkyně, neznamená, že mé schopnosti v kouzlení jsou na takové úrovni jako v dobách, kdy jsme bojovali o život.“
„Aha.“ Hermiona dlouhou chvíli tiskla rty, než se pomalu zhluboka nadechla a zamračila se. „Jak jsi mohla být tak zatraceně hloupá?“
„Zřejmě docela snadno,“ pokrčila Ginny rameny. „Supi se slétnou, shluknou a nakonec se rozprchnou, pokud jim nebudeš dávat čerstvé maso k hodování. Budu se držet při zemi, nechám na sebe hodně křičet a za týden to všechno přejde.“
„Jak k tomu můžeš přistupovat tak nonšalantně?“
„Pomáhá alkohol,“ přiznala Ginny a nenuceně si lokla ze své skleničky. „Trochu mudlovské vodky v pomerančovém džusu a…“
„Ginevro Weasleyová! Ještě není ani devět ráno!“ Tlumený výkřik rozhořčení Ginny vyvedl z míry víc než samotné jméno. „Od kdy piješ koktejly?“
„Piju pomerančový džus s vodkou,“ upřesnila Ginny, jako by mluvila s malým dítětem.
„To je přece koktejl!“ oponovala Hermiona z krbu.
„Ne, na koktejl bych potřebovala pomerančový likér.“ Ginny převrátila oči v sloup nad nesouhlasem, který se z Hermiony šířil ve vlnách. „Klid, Hermiono. Tohle přece nedělám každé zatracené ráno. A jsem dost stará na to, abych pila i v mudlovském světě, nebo ne?“
„Jde přece o princip!“ Hermiona si odfrkla. „Opravdu… Co čekáš, že si o tom pomyslí Harry?“
„Vážně, Hermiono, smiř se s tím. Prostě jsem se pohádala s jedním ze svých bratrů. Děje se to už od doby, kdy jsme ještě ani nechodili do školy.“ Ginny si nenápadně lokla dalšího džusu, načež se jí zkřivil obličej, protože chuť se jí najednou zdála na její vkus až příliš hořká. „Uf. Tak to je asi všechno.“
„A to nemluvím o tom, jak to poškodí situaci na ministerstvu,“ nedala se zastavit Hermiona. „Opravdu jsme počítali s tím, že podpora od tebe pomůže věci více naklonit v náš prospěch.“
„Aha, tak teď jsme u jádra věci.“ Ginny pokývala hlavou a lehce se usmála zpátky na krb. „A maska starostlivé švagrové je pryč, na scénu přichází Hermiona, politička.“
„To není pravda a ty to víš!“ Hermiona Ginny opětovala mračení a tiše zavrčela, jako by svými slovy plivala oheň. „Víš, že si o tebe dělám starosti a že mi na tobě záleží!“
„Pff.“ Ginny zavrtěla hlavou a s povzdechem od sebe odstrčila džus. „To je asi důvod, proč chceš, abychom se k sobě s Harrym vrátili, že? Výjimečný mocenský pár, který ti pomůže prosadit tvé malé reformy.“
„Jak, jak se opovažuješ!“ Hněv v Hermioniných očích narůstal, až ještě intenzivněji žhnuly. „Jestli si jen na okamžik myslíš, že bych využila Harryho…!“
„Ale ne, to by tě určitě nikdy nenapadlo, alespoň ne vědomě.“ Ginny zavrtěla hlavou a opřela se. „Upřímně? Já už ani nevím, jestli se chci k Harrymu vrátit. Začínám si myslet, že Ron by přece jen mohl mít pravdu.“
„Ty to prostě vzdáš?“ Hněv se změnil v nevěřící rozhořčení.
„Já se nevzdávám,“ bránila se Ginny. „Jen si nejsem jistá, jestli bych s tím vůbec měla začínat. Minule nám to zrovna moc nevyšlo.“
„Ale byl ti naprosto oddaný,“ odpověděla Hermiona s pevnou naléhavostí a rychle zavrtěla hlavou. „Oba jste prostě… potřebovali nějaký čas od sebe, abyste se uklidnili.“
„Správně, uklidnili se.“ Ginny se ušklíbla. „Jinými slovy, potřebovala jsem čas, abych se přestala chovat jako divoká pařmenka.“ Odmlčela se a pak se na Hermionu usmála. „I když v tom případě… Nejsem si jistá, jestli jsem se uklidnila dostatečně.“
„Vážně, Ginny,“ povzdechla si druhá žena. „Jestli do toho opravdu nechceš jít, tak je to v pořádku, jen jsem si myslela, že to s ním budeš chtít zkusit znovu po tom všem, co jste spolu prožili.“
„Možná,“ přiznala na oplátku, pootočila hlavu a zadívala se na sklenici pomerančového džusu. „Ale od doby, kdy jsem byla tou malou školačkou, kterou zachránil v Tajemné komnatě, se toho hodně změnilo.“
„Pořád je to Harry. Kromě toho, přece nemůže uškodit jít na svatbu a aspoň ho vidět, ne?“ Zcela rozumný tón přiměl Ginny svěsit ramena, povzdechnout si a neochotně přikývnout hlavou.
„Dobře… Merline, nemůžu uvěřit, že opravdu souhlasím s tím, že půjdu na svatbu zrovna Draca Malfoye.“ Po chvilce mlčení Ginny pokračovala: „Koho si vlastně bere?“
„Astorii Greengrassovou.“ Hermiona pokrčila rameny. „Je to mladší sestra Dafné Greengrassové, a to je asi tak všechno, co o ní vím.“
„Aha, další Zmijozel?“ Ginny stiskla rty. „No, to by mohlo být… zajímavé.“
„Doufejme, že nikdo nebude tak hloupý, aby se tam s Ronem a se mnou začal hádat,“ odvětila Hermiona a povzdechla si. „Budeš v pořádku?“
Ginny si tiše odfrkla, krátce protočila očima a věnovala Hermioně téměř blahosklonný pohled. „Už jsem se vypořádala s tím, že mi v hlavě šmejdil Pamatuješ-kdo, s tímhle si poradím.“
„Dobře… jen… Jsme tady, kdyby sis potřebovala promluvit,“ prohlásila Hermiona s tichou nejistotou a podívala se na svou švagrovou.
„Já vím, já vím.“ Ginny pokývala hlavou a rukou ji odehnala. „Teď se vrať k záchraně kouzelnického světa a nech mě popasovat se s řešením toho bince, který jsem nadělala.“
„Ahoj,“ rozloučila se Hermiona a rychle zmizela v dalším záblesku plamene.
A než se Ginny stačila pohnout, aby krb vypnula, probudil se k životu ještě jednou, když se v něm mihla další, zřetelně rozzlobená ženská tvář, což Ginny přimělo hlasitě zasténat. „Takže, ještě jednou ahoj… matko.“
ooOOoo
Hermiona Grangerová-Weasleyová se zamračila, zatímco procházela Ministerstvem kouzel. Dopad ranních novinových článků, které se týkaly jednoho z jejích největších veřejných příznivců, nebyl tak zlý, jak se obávala. Možná proto, že Ginny nebyla od začátku zrovna známá svou vyrovnanou povahou, což ji na famfrpálovém hřišti činilo poměrně oblíbenou.
Přesto to byla komplikace, která ji dostala do více než malé tísně. Když se pomalu vracela ke své kanceláři, tato skutečnost se rychle stala zřejmou. Před dveřmi stála postava jistého Theodora Notta. Způsob, jakým se na ni culil, jí zřetelně připomínal Draca Malfoye v jejich pátém ročníku, kdy se vyhříval na vrcholu své osobní moci a vlivu ve škole.
„Pane Notte.“ Slova opouštějící její rty byla nuceně zdvořilá, ačkoli oči přimhouřila do téměř žhnoucích štěrbin. „Co pro vás mohu udělat?“
„Chtěl jsem s vámi jen… mluvit, paní Weasleyová.“ Ten malý nafoukaný úsměv mu ani na okamžik nezmizel ze rtů. „Máte tu takovou pěknou kancelář.“
„Taky si to myslím.“ V jejím hlase byla slyšet strnulost a rty měla stažené do tenké čárky, sledujíc muže před sebou. „O čem jste si chtěl promluvit?“
„Ach, o spoustě věcí.“ Krátce se uchechtl a zvedl prázdné ruce, prsty široce roztažené a neohrožující. „Včetně… budoucnosti vaší kanceláře.“
„A jak přesně se budoucnost mé kanceláře stává vaší věcí, Notte?“ V jejím hlase se opět objevila ostrá hrana, když pevně zaťala zuby a sledovala muže před sebou se stále rostoucí rozčilenou ztuhlostí.
„Prosím, paní Weasleyová, už nejsme ve škole,“ uculil se s podlézavou hladkostí, když se mu jen nepatrně zúžily oči. „Buď je to Theodor, nebo pan Nott. Dopřál jsem vám zdvořilost, tak to nejmenší, co můžete udělat vy, je oplatit mi ji. Učili vás slušnému chování, že?“
Bojoval s nutkáním nechat ten úšklebek přerůst ve vítězoslavný úsměv, když sledoval, jak se jí sevřela čelist, napjaly prsty a přimhouřily oči. „Omlouvám se, pane Notte. Prostě si nemůžu pomoct, ale musím myslet na svou poslední cestu do Azkabanu a na to, že jsem tam viděla vašeho otce spolu s jeho kolegy Smrtijedy. A já jsem si myslela, že se od něj chcete držet dál. Nebo jsem se mýlila?“
Nebyla zdaleka tak zkušená v ovládání plíživého úšklebku, když jeho chladná maska praskla při připomínce otcova osudu a hanby jeho rodiny. „Samozřejmě, paní Weasleyová. Je od vás tak milé, že na to pamatujete.“
„No, bylo to zábavné, ale musím se vrátit ke své práci.“ Nenuceně zvedla bradu a téměř pohrdavě na muže kývla. „Kdybyste ještě něco potřeboval, obraťte se, prosím, na mou asistentku a domluvte si schůzku.“
Na okamžik se zdálo, že se jí chystá odpovědět, než se jeho výraz pomalu změnil v chladný, vědoucí úsměv. „Ale jistě, paní Weasleyová.“ Znovu ten důraz na titul, než se pomalu odvrátil a vrhl pohled přes rameno. „Chtěl jsem vás prostě jen upozornit, že až příliš využíváte své spojení s Harrym Potterem. A dobré vůle, kterou to zahrnuje, rychle ubývá. Pamatujte si to.“
„Moje přátelství s Harrym se vás netýká, pane Notte.“ Hermiona se otočila a poměrně rázně za sebou zavřela dveře do své kanceláře.
„Přátelství?“ prones nahlas do prázdné chodby muž s rozvahou vepsanou ve tváři. „Hm, tak to je zajímavý způsob, jak to definovat, Grangerová. Velmi, velmi zajímavý.“
Tiše se pro sebe uchechtl a veselým krokem se vydal na svoji cestu po ministerstvu.
ooOOoo
„Ministře Pastorku.“
Vysoký, mohutně stavěný muž vzhlédl od stolu a mírně se zamračil na svou asistentku, která nervózně postávala ve dveřích. „Ano? Co se děje?“
„Přišlo za vámi několik… osob.“ ohlédla se přes rameno, než otočila hlavu zpět k nadřízenému. „Oni, no, trvají na tom, že vás chtějí vidět, pane. Hned.“
„A předpokládám, že nemají domluvenou schůzku?“ poznamenal Kingsley a sevřel si kořen nosu, když přikývla. „A kdo přesně jsou ti, co na tom trvají?“
„Několik vedoucích oddělení a několik členů Starostolce.“ V ženině postoji se objevil jakýsi nervózní pohyb, než pokračovala. „Říkají, že je to kvůli Hermioně Grangerové-Weasleyové.“
Z mužova hrdla vyšlo slyšitelné zasténání, když si dlaní promnul obličej. „Co udělala tentokrát?“
„To upřímně nevím, pane.“ S rostoucí nervozitou se ohlédla přes rameno. „Můžu je uvést dovnitř?“
„Dobře, mám pár minut, ale jen pár. Ujistěte se, že to pochopili.“ Zamračeně stiskl rty. „Dneska nemám čas na další půldenní překřikování.“
„Ano, pane.“ Při těch slovech a vzpomínce na onu událost sebou trhla a zmizela zpátky ve dveřích.
O několik minut později dovnitř vešla skupinka viditelně podrážděných kouzelníků v tmavých, ponurých a střízlivě střižených hábitech a zamračila se na muže sedícího neutrálně za stolem. Když vstoupil poslední, Kingsley chvíli přejížděl pohledem z jedné tváře na druhou, přičemž studoval a katalogizoval každou z nich, než promluvil. „Tak co udělala tentokrát?“
„Tentokrát nejde o nic konkrétního,“ promluvil jeden z mužů, šéf menšího oddělení, na které si Pastorek z hlavy nedokázal vzpomenout. „Jde spíš o to… jak se zatraceně rozhodla jít na věc. Celá ta její prokletá samolibost, jak ví všechno líp než kdokoli jiný a vy jí nemůžete říct rozdílný názor.“
Skupinou se ozývalo souhlasné mručení, k němuž se přidávaly různé další stížnosti, než se ozval další hlas. „Hele, my víme, že ta holka je inteligentní, přinejmenším akademicky, ale nemá žádný smysl pro zdvořilost, žádný smysl pro kompromis, žádnou zatracenou trpělivost! Buď je po jejím, nebo vás zatraceně pronásleduje a mlátí vás po hlavě, dokud neustoupíte.“
„Nebo jí nezakážete vstup do vaší kanceláře,“ ozval se další hlas.
„A i pak začne jen tak dokola omílat, že na to nemáte právo, jakmile objeví nějaký zákon nebo něco jiného,“ dodal někdo hořce.
„Zpočátku jsme ji snášeli kvůli doporučení učitelů a jejímu přátelství s Harrym Potterem,“ ozval se další mluvčí s lehkým nádechem hněvu, než připustil: „Podívejte, já vím, že je třeba věci změnit. Merline, tak je to neustále, ale tahle holka… Má srdce na správném místě, bůh jí žehnej, ale způsob, jakým se toho snaží dosáhnout, nadělá víc škody než užitku.“
„My ty reformy chceme,“ ozval se další hlas. „Spousta jejích nápadů je velmi, velmi dobrá, problém je, že chce rovnou nacpat do domu nábytek, ještě než se postaví základy! Odmítá přijmout fakt, že tyhle věci vyžadují čas na změnu a musí se dělat pomalu!“
„Proč?“ Nastala pauza, jak se všichni vytrhli z úvah, když Pastorek promluvil klidným, opatrným, rozvážným tónem. „Proč se záležitosti, které se snaží prosadit, musí dělat pomalu?“
„Protože jinak to nestíháme!“ vmísil se do hovoru kdosi další se zavrčením. „Prosazuje všechny ty zákony a čeká, že se všechno najednou spraví! Nemáme lidi ani infrastrukturu, a dokonce ani směrnice, kterými by se lidé měli řídit, abychom je mohli prosazovat.“
„Dobrá odpověď,“ souhlasil s úsměvem Pastorek. „Zkoušel jí to někdo z vás vysvětlit?“
Následovaly nervózní pohledy a mírné šoupání nohama, což přimělo Kingsleyho zavrtět hlavou, než se ozval jeden hlas. „Ona prostě neposlouchá. Nezáleží na tom, kolik máme zkušeností, ona s námi všemi jedná, jako bychom byli hloupí prvňáčci, kteří ještě chodí do Bradavic.“
„Já vím.“ Konečně neutrální výraz opustil ministrovu tvář, když se sesunul na židli, a stiskl si kořen nosu. „Osobně jsem s ní mluvil, ale zdá se, že neposlouchá už nikoho. Je přesvědčená, že má pravdu, a ať je zatracen každý, kdo jí řekne něco jiného.“
„Nemůžete ji, však víte, vyhodit?“ nabídl nadějně jakýsi hlas ze zadní části skupiny, jen aby uvadl při pohledu, který na něj Pastorek upřel.
„Mohl bych, problém je v tom, že její blízké přátelství s Harrym Potterem je dobře známé. Něco, s čím operuje až příliš často.“ V jeho tváři se objevil záblesk znechucení, když pokrčil rameny a pomalu zavrtěl hlavou. „Stačilo by jediné jeho slovo a…“
„A proč jste si tak jistý, že by to slovo skutečně vyřkl?“ ozval se pobavený hlas a všechny oči se otočily dozadu, aby odhalily šklebící se postavu jistého Theodora Notta.
„Notte,“ chladně pronesl Pastorek, prohlížeje si mladíka ledovýma tmavýma očima. „Každý, kdo se někdy setkal s Harrym Potterem, ví, že by…“
„Udělal pro své přátele cokoli,“ dokončil Nott s pokývnutím hlavy a úsměvem. „Ale zajímalo by mě, proč jste si tak jistý, že jsou pořád přátelé?“
To Pastorka zjevně zarazilo, protože na něj pomalu povytáhl obočí a pozorně si ho prohlížel. „Proč si myslíte, že ne? Když vyrůstali, byli ona, její manžel a Harry prakticky nerozluční.“
„Ne tak docela,“ zamručel Nott, zatímco jeho pohled se vzdálil. „Přinejmenším ne její manžel… a zdálo se, že se objevovaly i jiné problémy, ale to odbočuju. Kdy vlastně někdo naposledy viděl váženou paní Weasleyovou pohromadě s panem Potterem? Nebo, když na to přijde, pana Weasleyho s panem Potterem?“
„Na rozdíl od některých lidí jsem si nikdy nevytvořil zálibu hrabat se v soukromém životě ostatních, pane Notte.“ Pastorkův hlas zněl jako ledová řeka. „Co se rozhodli dělat ve svém volném čase, pokud tím neporušují zákony a neohrožují lidi, je jejich věc.“
„Samozřejmě.“ Nott rychle sklonil hlavu na znamení souhlasu, načež se rozhlédl kolem sebe. „Takže? Vzpomene si někdo z vás, kdy jste naposledy viděli paní Weasleyovou setkat se s panem Potterem, byť jen letmo?“
Když se na jeho otázku pomalu zareagovala skupinka vrtících hlav, muž se ohlédl na Pastorka. „To proto, že se nesetkali. Pokud vím, už přes tři roky je spolu nikdo neviděl na víc než na letmou výměnu názorů na ulici.“
„A vy si myslíte, že to znamená, že se Harry najednou nepřikloní na její stranu, když bude mít potíže?“ Pastorek si tiše odfrkl a zavrtěl hlavou. „Pochybuju. Víc než sporné.“
„No, vždycky se ho můžete prostě zeptat,“ přednesl Nott až příliš mile a s úsměvem. „Koneckonců jste oba byli členy nechvalně proslulého Fénixova řádu.“
Pastorek upřel na Notta předlouhý pohled a v místnosti zavládlo tíživé ticho. Pod těma tvrdýma, neúprosnýma očima se Nott najednou cítil zcela nejistý a z tváře mu zmizel úsměv. Nervózně ustoupil o krok zpět, prsty reflexivně zvedl nahoru. „Co?“
„Já to… zvážím,“ řekl ministr pouze a pokýval hlavou, než se rozhlédl po skupině. „Jestli je tu ještě něco?“
Na tiché odmítavé zamručení Pastorek znovu přitakal. „Pánové, musíte pochopit, že v tomto případě jsem na vaší straně. Chci ji pryč stejně jako vy. Musíme to však udělat pořádně, jinak místo ní odejde spousta z nás. Je to jasné?“
Na jejich potvrzení přikývl, povstal a upřel na skupinu oči. „Jestli se sem ještě někdy pokusíte vtrhnout bez domluvy, každý z vás bude měsíc pracovat v Azkabanu, rozuměli jste?“
Na jejich vyděšené zamrkání a přikývnutí zaklonil hlavu mírně dozadu. „V tom případě všichni můžete jít.“
Když skupinky zmizely, Kingsley znovu upřel pozornost na pergamen před sebou a přesunul se k další práci. Jeho myšlenky však setrvávaly u Nottových slov. Přece jen už to bylo nějakou dobu, co Harryho viděl naposledy.
ooOOoo
„Především vám všem děkuji, že jste přišli.“ Hermiona se usmívala na malý hlouček novinářů shromážděných před ní a vyhřívala se v závratném přívalu energie, který ji zaplavil pokaždé, když se ocitla v hledáčku tak očividně vzrušené pozornosti. „Obávám se, že nemám příliš mnoho času, ale ráda vám odpovím na pár otázek.“
„Paní Weasleyová, můžete nám jako jedna z nejstarších a nejbližších přátel Harryho Pottera říct, co si myslí o nedávno vydaných nařízeních?“ Otázku kladla dychtivá mladá tvář, které v očích zářila nemalá míra uctívání hrdiny.
„Jsem si jistá, že Harry je rozhodně nadšený z pozitivních změn, které to přinese ve prospěch kouzelnického světa,“ prohlásila Hermiona s hrdým, rozzářeným úsměvem a rychlým pokývnutím hlavy. „Příliš dlouho jsme uvízli, stagnovali v minulosti a odmítali se pohnout kupředu, nechávali jsme se vést předsudky a strachem. Ale teď to konečně překonáváme a vstupujeme do nového věku osvícení.“
„Co říkáte na tvrzení, že svým jednáním zcela ničíte staleté, možná dokonce tisícileté tradice a historii?“ ozval se ostřílenější hlas, jehož majitel ženu sledoval klidnýma, neutrálníma a nečitelnýma očima.
„Naprostý nesmysl!“ Zamračila se na reportéra, jehož výraz zůstával nadále nevzrušený. „Už nežijeme v temném středověku a je načase, abychom se podle toho začali chovat!“
„Nepotvrzuje se těmito vašimi slovy vlastně to, co se tvrdí?“ zeptal se muž znovu s onou nevýraznou neutralitou bez jediné špetky obvinění v tónu.
„Ne, to nepotvrzuje,“ trvala na svém Hermiona a upřeně se na muže zadívala, než otočila hlavu a pohlédla na jiného reportéra. „Ano?“
„Co říkáte na tvrzení, že všechno tlačíte dopředu příliš rychle, aniž byste věnovala čas skutečnému vytvoření příslušných základů?“ Byl to další neutrální hlas muže, který ji pozoroval a prostě čekal.
„Pevně věřím, že tvrdě pracující muži a ženy z ministerstva dokážou držet krok s potřebami naší společnosti,“ důrazně pokývala hlavou, než se rozhlédla po místnosti. „A jsem si absolutně jistá, že stejnou důvěru v ně má i Harry.“
To jméno vyvolalo ve skupině vlnu ticha a Hermiona se téměř samolibě usmála, když si zkřížila ruce na prsou. „Máte ještě nějaké otázky?“
„Myslíte, že pan Potter bude k dispozici, aby se k těmto otázkám vyjádřil?“ ozval se další hlas zezadu.
„Harry má bohužel kvůli svým zkušenostem s tiskem v našich bradavických letech jistou nechuť poskytovat jakékoli rozhovory,“ odpověděla Hermiona, než pokrčila rameny. „Zdá se, že si myslí, že každý, s kým promluví, otočí a překroutí jeho slova a fakta, aby zakryl pravdu. Představte si to.“
Několik zkušenějších reportérů sebou při jejích slovech trhlo a u několika z nich se ve tváři mihl výraz provinilosti.
„Teď vám moc děkuji za váš čas, ale musím se vrátit k práci.“ S tím se usmála na mladého dychtivého reportéra a odešla zpět do své kanceláře.
ooOOoo
„Co chceš, Notte?“ Draco měl chladný hlas, když si prohlížel muže stojícího před ním s rukama zkříženýma na hrudi.
„Opravdu, Draco, takhle se zdraví starý rodinný přítel a spolužák?“ odpověděl Theodor Nott s téměř ublíženým výrazem ve tváři.
„Vzhledem k tomu, jak velcí jsme rodinní přátelé?“ kontroval Draco a přimhouřil oči. „Ano, existuje důvod, proč je tvůj otec v Azkabanu.“
„A neudělal nic horšího, než udělal tvůj vlastní otec.“ Nottovi se náhle zablesklo v očích. „Přesto tvůj otec…“
„Uvědomil si, že následuje šílence, a rozhodl se, že je v jeho nejlepším zájmu změnit stranu,“ dokončil Draco a dál se na Notta nehnutě díval. „A přesto ztratil téměř všechny zbytky moci a respektu, které kdysi měl.“
Nott se ještě chvíli kabonil, než se pomalu a zhluboka nadechl. „No, kvůli tomu tu dnes nejsem.“
„Tak mi tedy řekni, proč, prosím tě?“ Draco se tvářil netečně a sledoval druhého muže chladným, pronikavým pohledem.
„Dostal jsi do rukou poněkud… vlivného člověka,“ protáhl Nott.
Draco mu v odpověď věnoval prázdný pohled. „Drahý Merline, prosím, řekni mi, že nejsi tak zatraceně hloupý.“
„Co prosím?“ zasyčel Nott.
„Zaprvé, jestli myslíš toho, koho si myslím, že myslíš… Jsi zatrolený ignorant, jestli se domníváš, že ho ‚vlastním‘. Natož že bych na něj měl nějaký vliv. Zadruhé, mluvíš o tom, že šťouchneš do zatraceného lva ostrým, špičatým klackem, když jsi doprdele nahý. Zatřetí…“ Draco se na okamžik odmlčel a upřel na muže intenzivní pohled. „Úplně zapomínáš, o kom se tu sakra bavíme.“
„Prosím tě, Potter možná kdysi něco znamenal,“ lehce si odfrkl Nott a zavrtěl hlavou, „ale ten opilý rozmařilec je sotva…“
„I v tom nejhorším stavu, v zatraceném opileckém opojení, nepochybuju o tom, že by tě dostal bez větších potíží,“ přerušil ho Draco s úšklebkem. „Skutečnost, že je už nějakou dobu chladnokrevně střízlivý, dělá z celé tvé hlouposti diskutabilní záležitost.“
„Cože…?“ Nott se šokovaně posunul a nevěřícně zíral na Draca s výrazem připomínajícím zděšení. „Ty… ty jsi ho… takhle… měl jsi ho jako na dlani… a pomohl jsi mu, aby vystřízlivěl?“
„Na rozdíl od tebe se zřejmě umím postarat o dluhy své rodiny,“ odtušil Draco s ledovým klidem.
„Zatraceně…“ Nott téměř vykřikl frustrací. „To je prostě zatraceně geniální! Kdo teď sakra zastaví tu pitomou pizdu Grangerovou?“
„Proč bych se vůbec měl starat o to, abych ji zastavil?“ Draco pokrčil rameny a pak se uculil. „A prosím tě, nesnaž se mě krmit těmi čistokrevnými nadřazenými bláboly o tom, jak se snaží zničit naše dědictví a způsob života.“
„To se snaží,“ vystřelil zpátky Nott téměř obranářsky, než zavrtěl hlavou. „Ale o tom já nemluvím! Ona je bohapustý poděs! Už takhle se kvůli ní polovina vedoucích oddělení chystá k zatracené vzpouře!“
„No, umím si představit, že…“ začal Draco a na rtech se mu objevil samolibý úsměv.
„To jsou ti, kteří byli na její straně,“ skočil mu do řeči Nott. „Ti, kterým by se ty nápady i líbily, ale ona je všem neurvale cpe do chřtánu tak rychle, že se tím ministerstvo dusí! Nemáme lidi ani infrastrukturu na to, abychom zvládli takovou úroveň reforem, jakou se snaží zavést ona.“
Draco se nepatrně zamračil a rty se mu zkroutily dolů, když opět pozvedl obočí. „Pokračuj…“
„Těží z Potterova jména, aby prosadila všechno, co si myslí, že ‚potřebujeme‘.“ Nott to slovo vyslovil se sykotem nelibosti a zavrtěl hlavou. „Prý má dobré nápady, ale nikoho neposlouchá. A všechno, co dělá, vztahuje k tomu, co by se Potterovi líbilo, nebo naznačuje, že on je pro.“
„To by mohlo být zajímavé, vzhledem k tomu, že řečený Potter už s politikou nechce mít vůbec nic společného,“ poznamenal Draco pomalu. „Ale jelikož jsem se od nich také distancoval? Je to pro mě novinka.“
„Skvěle, takže tu šílenou, zatracenou mrchu už nic nezastaví,“ zasyčel Nott a třel si spánky. „Prostě… skvělé.“
„Hm… možná, možná ne.“ Draco pokrčil rameny, než se také zamračil. „Opravdu se jeho jménem ohání kvůli každému problému?“
„Začalo to tím, že se jí lidé prostě ptali, co si o tom zatraceném probíraném problému myslí Potter. Nejdřív se cukala, ale pak zjistila, že když byl údajně pro něco, tak se to povedlo.“ Výraz znechucení, který Nottovi přeběhl po tváři, přiměl Draca mírně sebou trhnout a přikývnout.
„A protože Harry byl poněkud… indisponován…“
„Nikdo ji kvůli tomu nemohl zpochybnit,“ dokončil Nott s dalším z těch kyselých výrazů ve tváři. „Koneckonců je to Potterova ‚nejlepší kamarádka‘.“
„Hm…“ Draco nezávazně pokýval hlavou, mírně našpulil rty a najednou se zdál ztracený v myšlenkách.
„Vzhledem k tomu, jak ho v Bradavicích vodila za udidlo, mě napadlo, že bychom mohli mít šanci, když bude…“
„My?“ Draco mu náhle skočil do řeči a jeho oči byly opět jako led. „Žádné my neexistuje, Notte.“
„Určitě nejsi…“
„Je mi to jedno,“ prohlásil Draco chladným, plochým hlasem. „Na rozdíl od tebe, Notte, jsem už viděl, co se stane, když se snažíš překrucovat fakta a manipulovat lidmi, aby se stali tvými loutkami. Zatraceně to nefunguje. Nakonec budeš muset zaplatit za to, co jsi udělal.“
„Nevidím, že by za něco Grangerová zaplatila.“ Téměř nedůtklivé zamračení, které se objevilo na Nottově tváři, přimělo Draca nahlas zasténat.
„Merline, byl jsem někdy tak hloupě dětinský jako ty?“ zeptal se řečnicky, načež mu odpověděl nový hlas.
„Ano, byl. Myslím, že tomu už jsme se věnovali dost obšírně,“ dal o sobě vědět Harry.
„Pottere…“ Nott zbledl ještě víc, když s rychle se rozšiřujícíma očima zíral na postavu sledující ho s chladným nezájmem ve tváři.
„Notte.“ Nastala pauza, než Harry mírně povytáhl obočí a naklonil hlavu na stranu. „Teď už můžeš začít utíkat.“
„Utíkat?“ nechápavě zopakoval muž.
„Než po tobě začnu metat kletby.“ Harry významně zvedl hůlku a namířil ji mužovým směrem.
„Aha… Správně… Utíkat.“ Nott pokýval hlavou a pak se v okamžiku prozření přemístil.
„Hm, a já jsem doufal, že se procvičíme ve střelbě.“ Harry se s úšklebkem podíval na Draca. „Takže Hermiona dělá problémy?“
„Zřejmě,“ odpověděl Draco s pokrčením ramen.
„No, to by vysvětlovalo tu sovu, kterou jsem dostal od Pastorka,“ pokýval Harry hlavou. „To myslel vážně, že používá moje jméno?“
„Pokud vím, tak ano. Nott byl vždycky mizerný lhář.“ Draco na okamžik stiskl rty a pak se na Harryho ostražitě zadíval. „Co s tím hodláš dělat?“
„Nevím,“ zazněla upřímná odpověď. „Věděla, že s tímhle bincem nechci mít nic společného… Ale to asi taky vysvětluje, proč měla pořád moc práce, aby se se mnou sešla.“
„Ano, to od ní zní rozhodně zmijozelsky,“ poznamenal Draco.
„Jo, dost hloupě,“ souhlasil Harry, když odvrátil pohled, ztracený v myšlenkách.
Chilord: ( Lupina ) | 31.01. 2024 | Volný den po konci povídky | |
Chilord: ( Lupina ) | 30.01. 2024 | Kapitola 23. a 24. | |
Chilord: ( Lupina ) | 24.01. 2024 | Kapitola 22. | |
Chilord: ( Lupina ) | 17.01. 2024 | Kapitola 21. | |
Chilord: ( Lupina ) | 10.01. 2024 | Kapitola 20. | |
Chilord: ( Lupina ) | 03.01. 2024 | Kapitola 19. | |
Chilord: ( Lupina ) | 27.12. 2023 | Kapitola 18. | |
Chilord: ( Lupina ) | 20.12. 2023 | Kapitola 17. | |
Chilord: ( Lupina ) | 13.12. 2023 | Kapitola 16. | |
Chilord: ( Lupina ) | 06.12. 2023 | Kapitola 15. | |
Chilord: ( Lupina ) | 29.11. 2023 | Kapitola 14. | |
Chilord: ( Lupina ) | 22.11. 2023 | Kapitola 13. | |
Chilord: ( Lupina ) | 15.11. 2023 | Kapitola 12. | |
Chilord: ( Lupina ) | 08.11. 2023 | Kapitola 11. | |
Chilord: ( Lupina ) | 01.11. 2023 | Kapitola 10. | |
Chilord: ( Lupina ) | 25.10. 2023 | Kapitola 9. | |
Chilord: ( Lupina ) | 18.10. 2023 | Kapitola 8. | |
Chilord: ( Lupina ) | 11.10. 2023 | Kapitola 7. | |
Chilord: ( Lupina ) | 04.10. 2023 | Kapitola 6. | |
Chilord: ( Lupina ) | 27.09. 2023 | Kapitola 5. | |
Chilord: ( Lupina ) | 20.09. 2023 | Kapitola 4. | |
Chilord: ( Lupina ) | 13.09. 2023 | Kapitola 3. | |
Chilord: ( Lupina ) | 06.09. 2023 | Kapitola 2. | |
Chilord: ( Lupina ) | 30.08. 2023 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Lupina ) | 24.12. 2022 | Úvod | |