Preklady fanfiction Harryho Pottera

14. kapitola - Snape a had

Skupina stála před Komnatou nejvyšší potřeby a šest osob sledovalo, jak ten sedmý, Harry Potter, přechází sem a tam před stěnou, která ještě před chvílí obsahovala dveře vedoucí do prostor obývaných kdysi BA.

Když Harry potřetí prošel kolem zdi, objevily se nové dveře. Otevřel je a vešel dovnitř. Ostatní ho následovali.

Ocitli se v místnosti, která jako by táhla ve všech směrech do nekonečna. Kolem nich se tyčily vysoké věže navršené z různých předmětů. Byly tam hromady starých kotlíků po výrobě nelegálních lektvarů, stohy opotřebovaných a potrhaných knih s pochybným obsahem, hromady rozbitých hraček a drobností, které byly ve škole zakázané. Rozlámané židle, poničené stoly, starobylá skříň, zrezivělá sekera pokrytá zaschlou krví...

„Tudy,“ ukázal Harry a vedl je hlouběji do nitra obrovské sbírky nepoužívaných, nechtěných, opuštěných a zapomenutých věcí.

Šli jednou uličkou tam a druhou zpátky, za roh a zatáčkou doleva, doprava, doleva, rovně a znovu do zatáčky. Pak se Harry konečně zastavil, oči upřené na cosi před sebou. Všichni následovali jeho příkladu a všichni to uviděli.

Na bustě prastarého a dávno zapomenutého mága ležel nádherně vypracovaný diadém Roweny z Havraspáru. Harry se posunul blíž a stejně tak Padma. S úžasem hleděla na starobylý artefakt, tak krásný a vzácný; oválný safír zasazený do jeho konstrukce odrážel světla jejich hůlek a ve stříbře se dala přečíst vyrytá slova: „Vědět, jak nejlíp na to, je nad všechno světa zlato”.

Havraspár v Padmě zatoužil po diadému sáhnout a vzít si ho, možná ho i nosit; dobře znala legendu, která říkala, že tento předmět může zvýšit moudrost svého nositele.

„Je zvláštní, že se takového pokladu musíme tolik bát...“ zamumlala a podvědomě k němu natáhla ruku.

Harry jí jemně položil dlaň na paži, aby ji zastavil.

„A tohle,“ řekl, „je jejich moc.“

Padma chápavě přikývla a stáhla ruku zpět.

Harry si sundal z krku váček z kůže scvrčka. Otevřel ho a váček se roztáhl. Pomocí hůlky odlevitoval diadém z místa, kde spočíval, a opatrně ho uložil dovnitř.

„Hotovo,“ zamumlal, zrušil kouzlo a zatáhl za šňůrku.

Jak se váček začal zmenšovat, vypadl z něj na stůl, na němž stála busta, nějaký malý, lesklý zlatý předmět. Kutálel se po povrchu desky a spadl na podlahu, kde se koulel dál, dokud se nezastavil u Padminy pravé nohy.

Zmateně se na onu věc zadívala. „To je Zlatonka?“ zeptala se, když se Harry sklonil, aby předmět sebral.

„Je,“ odpověděl, znovu se narovnal a zvedl ruku, aby předvedl malou zlatou kuličku, kterou teď držel mezi palcem a ukazováčkem. „Zanechal mi ji Brumbál... další z jeho hádanek, které nedávají smysl. Abych byl upřímný, úplně jsem zapomněl, že ji mám...“

Přiblížil Zlatonku k ústům a přitiskl na ni rty. Pak ji ukázal Padmě, aby se mohla podívat na nápis, který se začal objevovat na povrchu.

„Otevírám se na konci,“ přečetla a tázavě se podívala na Harryho. „Co to má znamenat?“

Pokrčil rameny a strčil si Zlatonku do kapsy: „Netuším. I když tipuju, že je to nějaký Brumbálův trik, který se má spustit těsně předtím, než tohle všechno skončí. Opravdu by se mi hodilo něco, co by mě dostalo k cíli mnohem dřív, ale Brumbál a racionální myšlení nikdy nešli dohromady...“

V tom je přerušila čarodějka z Argentiny: „Možná bychom mohli Brumbálovy výstřednosti probrat později. Teď bychom opravdu měli najít poslední viteál.“

Vzhledem k tomu, že žena neuměla ani slovo anglicky, bylo to, že jí Harry a Padma dokonale rozuměli, pozitivním dokladem, že překladatelská kouzla, která na sebe seslali, fungovala.

Padma přikývla na souhlas: „Máš pravdu. Harry, doufám, že víš, kde je?“

„Obvykle bývá hned vedle Voldemorta,“ odpověděl Harry. „Je to jeho had, Nagini.“

Celá skupina se při té informaci neklidně ošila.

Harry pokračoval: „Vzhledem k tomu, že had se od Voldemorta vzdaluje jen zřídka, bylo by teď potřeba soustředit se na zničení těch viteálů, které už máme. K tomu potřebujeme meč, který kdysi patřil Godriku Nebelvírovi. Doufejme, že se stále nachází v kanceláři ředitele školy, i když se proslýchá, že byl ukraden.“

„Tak tedy do ředitelny,“ prohlásila Padma a namířila si to s Harrym po boku ven z místnosti.

Na chodbě před Komnatou nejvyšší potřeby se na ně téměř okamžitě vrhlo asi deset Smrtijedů. Harry a Padma neztráceli čas a každý sprovodil jednoho z nich natrvalo ze světa dřív, než následovníky Pána zla napadlo vypálit kouzlo. Poté byl člen jejich vlastní skupiny, Kanaďan, zasažen smrtící kletbou a padl k zemi. Jejich japonská spolubojovnice ho vzápětí pomstila. Harry vyčaroval kovové kopí a probodl jím tělo jednoho ze Smrtijedů, načež se s Padmou dali na naléhání svých společníků k ústupu.

„Vypadněte odsud, splňte úkol,“ houkl ruský kouzelník a přesně mířeným výbušným kouzlem rozstřílel trup dalšího Smrtijeda.

„Zdržíme je tady a připojíme se k vám, až budeme moct,“ dodala argentinská čarodějka a oddělila hlavu dalšího Smrtijeda od jeho těla.

Rychle a co nejtišeji se Harry s Padmou chopili příležitosti a rozběhli se chodbou pryč.

Chvíli poté, co dvojice zmizela, se ve stěně Komnaty nejvyšší potřeby objevily další dveře, kterými vyšli ven Rose a její skupina. Okamžitě se zapojili do bitvy a rychle ji ukončili, i když nezabránili tomu, aby japonskou čarodějku a kouzelníka z Keni nepotkal příšerný konec.

„Co vám trvalo tak dlouho?“ dožadoval se Rus.

„Menší potíže s portrétem,“ vysvětlila čínská čarodějka. „Nechtěla otevřít lidem, které neznala.“

„Kde je Harry?“ zeptala se Rose.

„Šel napřed,“ odpověděla Argentinka. „Potřeboval se dostat do ředitelny.“

„Tak pojďme,“ prohlásila Rose a otočila se, aby vyrazila vpřed.

Netrvalo dlouho a objevili se další Smrtijedi.

Bojovali statečně, ale čtyři z nich byli zabiti nepřítelem.

Rose stála nad tělem padlé brazilské čarodějky a vysílala smrtící kletby a zaklínadla všemi směry. Náhle ji zasáhlo kouzlo a ona se zkácela k zemi. Nad ní se tyčil jakýsi Smrtijed. Byl zhruba stejně starý jako ona, měl bledou pleť, chladné šedé oči, špičatou bradu a světlé blond vlasy. Přikrčil se nad ní a rukou ji něžně pohladil po tváři.

„Mocná, divoká a krásná,“ ocenil ji. „Jsem si jistý, že mi Pán zla dovolí nechat tě žít dost dlouho na to, abys mi porodila dědice.“

Rose znechuceně nakrčila nos a odsekla: „No, myslím, že ne.“ Poté mu vrazila hůlku mezi žebra a odpálila ho od sebe. Spěšně se vyškrábala na nohy a dorazila ho, aniž by věděla nebo ji zajímalo, že se jmenoval Scorpius Malfoy.

Na jiném místě hradu se Harry s Padmou dostali poměrně daleko, než narazili na další nepřátele. Se smrtící přesností jich několik zlikvidovali, načež se Harry setkal tváří v tvář se svou nemesis, kterou neviděl od školních let. Draco Malfoy nevěděl o smrti svého syna, ale zaútočil na Harryho Pottera vší silou, co měl.

Harry však svého nepřítele znal a ten muž se ani v nejmenším nezměnil. Zdálo se, že arogance spojená s iluzí velikosti se v rodové linii Malfoyů rozmohla, a stejně jako ve škole ani teď se Draco Malfoy nemohl Harrymu Potterovi rovnat, ať už si ten hlupák myslel cokoliv.

Překvapivě nepřišel žádný z obvyklých posměšků, které měl Harry s Dracem spojené; ten muž se cele věnoval boji. A pak si to Harry uvědomil: jeho dlouhé, zacuchané vlasy, které už místy šedivěly, v kombinaci s ošuntělým hábitem způsobily, že Draco Malfoy prostě nepoznal, že proti němu stojí Harry Potter.

Rychle se rozhodl, že to se musí změnit; chtěl, aby ten malý hajzlík přesně věděl, kdo ho zabil.

Odvrátil ošklivou kletbu lámající kosti, zavrtěl hlavou a posměšně se ušklíbl: „Ale, ale, Draco. Vidím, že čas nijak nepřispěl ke zlepšení tvých bojových schopností. Uvidíme, jak si povedeš proti téhle, tvé oblíbené...“

Draco Malfoy vytřeštil oči naplněné poznáním a (k Harryho potěšení) nemalým množstvím vzteku.

„Potter!“ vykřikl.

Harry se usmál a odpověděl: „Osobně.“ Poté seslal ono kouzlo: „Sectumsempra!“.

Draca Malfoye tak překvapilo, že se setkal s Harrym Potterem přímo uprostřed sídla Pána zla, že ho ani nenapadlo nahodit štítové kouzlo, dokud už nebylo pozdě. Když podruhé v životě pocítil bolest z četných řezných ran, které se mu otevřely po celém těle, zařval v agonii. Stejně jako tehdy to byl opět Harry Potter, kdo mu tuto bolest způsobil. Padl na zem, kňučel a slabě sebou škubal.

„Taková škoda,“ poznamenal Harry, stojící nad tělem svého rivala ze školních let, „že tu tentokrát není Severus Snape, aby ti zachránil tvůj ubohý život.“

„Myslíte, Pottere?“ ozval se nedaleko chladný, uštěpačný hlas.

Padma, která právě zlikvidovala posledního Smrtijeda, se otočila, a Harry vzhlédl od Malfoyova těla.

Ze stínu vystoupil Severus Snape, s hákovitým nosem, nažloutlou pletí a stejně umaštěnými vlasy jako vždycky.

„Čekal jsem dlouho, než přijdete,“ pronesl.

„To se vsadím, že jo,“ zavrčel Harry a namířil hůlku na člověka, kterého nenáviděl hned po Voldemortovi ze všech nejvíc (Snapeovi se po smrti Umbridgeové dostalo posunu výš na seznamu).

Padma se okamžitě postavila mezi Harryho a Snapea, čelem k jednomu z nejnenáviděnějších profesorů v dějinách bradavické školy: „Já se s ním vypořádám, Harry; máš svůj úkol.”

Snape se ušklíbl. „Jak dojemné,“ poznamenal sarkasticky. „Vidím, že vás lidé stále slepě následují, Pottere. Řekněte své společnici, ať odejde, musíme toho spolu hodně prodiskutovat.“

„S takovými, jako jste vy, nemám o čem diskutovat,“ opáčil Harry a jeho hlas zněl spíš jako vrčení. „Jediná interakce, o kterou stojím, je sledovat, jak vaše zlé černé oči opouští ono škodolibé světlo, až mi budete krvácet u nohou. Reducto!“

Kouzlo vystřelilo z hrotu Harryho hůlky a Snapeovi se jen tak tak podařilo skrčit stranou; místo zásahu jeho trupu rozmetalo pořádný kus zdi za ním.

Když se zase narovnal, vypálil sérii kleteb. Harry i Padma jeho počáteční palbu zablokovali a pak ji opětovali.

Přilákáni svistem útočných kouzel vběhli na scénu další tři Smrtijedi a okamžitě se zapojili do boje.

Harry a Padma se otočili zády k sobě, aby mohli útočit a chránit se ze všech úhlů; Padma bojovala s nově příchozími, Harry se soustředil na Snapea, který byl z jejich protivníků zdaleka nejzkušenější a nejnebezpečnější.

Padma dostala jednoho ze Smrtijedů a hned poté i druhého.

Třetí ji zasáhl mučící kletbou.

Její výkřiky Harryho na okamžik rozptýlily, a odvrátil se od Snapea, aby brutálně popravil Padmina trýznitele.

Padma se s lapáním po dechu otočila na Harryho a oči se jí rozšířily strachem.

Harry zaznamenal, jak kolem něj prosvištělo Snapeovo kouzlo. Se zábleskem modrého světla zasáhlo Padmino tělo a vymrštilo ji do vzduchu. Dopadla na zábradlí, prorazila ho a zmizela na schodišti vedoucím dolů.

Harry zůstal stát s pusou dokořán. Zrovna když se chtěl pohnout, aby se podíval, jestli je žena v pořádku, ucítil na krku špičku hůlky.

„Teď mě budete poslouchat, Pottere.“

Při zvuku Snapeova hlasu se Harryho obavy o přítelkyni proměnily v bublající, vroucí hněv.

Z jeho těla vytryskl puls surové magické energie a Severus Snape byl prudce odmrštěn na zeď za sebou, až mu hůlka vypadla z ruky na podlahu. Když se Harry pomalu otočil čelem k němu, Snape si uvědomil, že se nemůže pohnout. To se však rychle stalo jeho nejmenším problémem, protože rozzuřený Harry Potter se na něj vrhl.

„Ty mi chceš předat informace?“ syčel Harry a v jeho hlase zazníval jednoznačně vražedný tón. „Nejdřív se tě na něco zeptám. Po celá léta v Bradavicích ses ke mně a k mým přátelům choval jen jako hajzl. Při každé příležitosti ses mi se zvráceným potěšením posmíval kvůli mému otci. Záměrně jsi učil špatně a s velkým potěšením jsi kritizoval špatné výsledky svých studentů. Šikanoval jsi mé přátele a přitom sis vychutnával vědomí, že proti tobě nemohou nic podniknout, protože navzdory tomu všemu se za tebe ten starý senilní blázen Brumbál vždycky zaručil a ochránil tě před každým pokusem o odvetu. Vůbec jsi nedokázal odsunout stranou svou nenávist k mému otci, abys mě řádně naučil nitrobranu, jak po tobě Brumbál požadoval, což nakonec vedlo ke smrti mého kmotra, ze které jsi měl radost. Nedokázal jsi usměrnit a ukáznit studenty ze své koleje a místo toho jsi často jejich zlovolné a zákeřné aktivity podporoval, což způsobilo, že vyrostli v přesvědčení, že jsou nedotknutelní. Přímo před mýma očima jsi zavraždil Albuse Brumbála, muže, který ti bezmezně důvěřoval, a pak jsi pomáhal služebníkům Pána zla uniknout dopadení. Převzal jsi vládu nad školou a dovolil jsi Smrtijedům, aby se dostali do učitelského sboru. Nechal jsi mučit a zabíjet studenty, o které ses údajně staral. Osobně jsi zavraždil Remuse Lupina, poslední pojítko, které jsem měl s rodiči, stejně jako mnoho dalších ve službách tvého zlého pána, a právě jsi sestřelil mou spolubojovnici, mou kamarádku, ze schodů, dost možná jsi ji tím zabil. Neprojevil jsi žádnou lítost nad tímhle ani nad žádným ze svých zlých a zlomyslných činů, a přesto očekáváš, že si poslechnu tvé údajné informace? Jak moc bych musel být pomatený, abych poslouchal jakékoliv tvoje řeči, natož abych jim věřil?“

Na tohle neměl Severus Snape odpověď. Co mohl říct? Roky opovrženíhodného chování z jeho strany měly nyní zajistit, že poslední část Brumbálova plánu nebude realizována. Potter mu to dal jasně najevo; i kdyby mu řekl celou pravdu, mladší kouzelník by mu nevěřil ani slovo.

Neměl k tomu žádný důvod.

Harry namířil hůlku na Snapeovo břicho a řekl: „Amycus Carrow je už dávno pryč, takže ji místo na něj použiju na tebe. Vím, že tuhle kletbu před dvaceti lety s velkým efektem použil na Seamuse Finnigana.“

Snapeovy oči se rozšířily hrůzou, protože si až příliš dobře vzpomínal na událost, která tehdy odstartovala bitvu o Bradavice.

„Ano, Severusi,“ pronesl Harry podobným tónem, jakým se komentuje počasí, „vím o všem, co se té noci stalo.“ Zvedl ruku k čelu a odhrnul zplihlé a zacuchané vlasy, aby odhalil jizvu ve tvaru blesku. „Tvůj pán se postaral, abych to všechno viděl; každou smrt každého přítele a známého, od brutální vraždy tvých kolegů ze sboru až po tu malou mrzimorskou prvňačku, kterou srazil náš milý, támhle ležící Draco, když se snažila utéct. Zabil jsem ho a teď udělám totéž s tebou, než potom jednou provždy ukončím život tvého milovaného pána. Sbohem, Srabusi. Nechť se navždy smažíš v zuřících ohních pekelných. Secare dimidium!¹“

Kouzlo rozseklo Severuse Snapea vejpůl a jeho smrt na následky šoku a ztráty krve na sebe nenechala dlouho čekat. Harry tam stál a díval se, jak umírá, načež se vrhl ke schodišti.

Podíval se dolů a uviděl Padmu ležet několik stop pod sebou. Spěchal k ní a s úlevou zjistil, že žije. Měla však zlomené obě nohy a levou ruku.

„Musím tě dostat do bezpečí,“ zamumlal a rozhlédl se po nějakém místě, kam by ji mohl uložit, aby zůstala stranou boje.

Padma ho však zdravou rukou odstrčila: „Harry, nedělej si o mě starosti. Jdi do ředitelny.“

„Nenechám tě tady,“ namítl.

„Dokonči to,“ naléhala na něj. „Nic a nikdo není důležitější než tohle.“

Harry se na ni dlouze zadíval, a pak neochotně kývl hlavou a opustil ji. Nahoře na schodišti se ještě jednou ohlédl, a než pokračoval dál, nezapomněl si odplivnout na Snapeovo tělo, které míjel.

Padma sledovala, jak Harry odchází, a držela se, dokud jeho kroky nezanikly v dálce. Až pak dovolila, aby zdání její vyrovnanosti opadlo.

„Sakra, to bolí.“

„No, no, co to tu máme?“

Podívala se k úpatí schodiště, kde se shromáždilo asi deset kouzelníků. Poznala, že jeden z nich je Prašivec, nechvalně proslulý tím, že byl na začátku války z velké části zodpovědný za aktivity lapků, kteří šli po mudlorozených.

„Vypadá to, že tu máme vetřelce,“ pokračoval Prašivec k radosti svých parťáků. „Pěkný kousek čerstvého masa.“ Chtěl se přiblížit, ale náhle mu hlava zcela zmizela v jemné mlze. Padma zvedla oči k vršku schodiště a zjistila, že tam stojí zbytky obou skupin. Pomoc dorazila.

Zatímco se ostatní pustili do boje s Prašivcovými společníky, Rose se přikrčila vedle Padmy a podala jí z brašny lektvar proti bolesti. Jakmile ho starší čarodějka vypila, Rose se zeptala: „Kde je Harry?“

„Pokračoval do ředitelny,“ odpověděla zraněná havraspárka a nasměrovala ji ke zmíněné kanceláři.

Cestou do ředitelny se Rose naštěstí setkala už jen s jedním Smrtijedem, kterého snadno porazila. Viděla však dobrý tucet dalších, kteří už byli mrtví, nebo pokud ne, tak právě umírali.

Přesně podle Padminých pokynů se brzy ocitla u vchodu do ředitelny. Kamenný chrlič, který plnil funkci strážce, ležel rozpadlý na kusy bokem a nechával vstup zcela otevřený. Rose jím spěšně prošla a vystoupala po schodišti.

Uvnitř kanceláře okamžitě zaměřila pohled na Harryho. K její nesmírné úlevě se mu podařilo najít Nebelvírův meč, který teď držel nad hlavou připravený k úderu. Tři viteály, Zmijozelův medailonek, pohárek Helgy z Mrzimoru a Rowenin diadém ležely na stole před ním; zbývalo jen, aby postupně do každého z nich sekl.

Ale něco bylo špatně.

Hodně špatně.

Vzduch naplnil zvuk slov pronášených v hadím jazyce. Šlo o tři hlasy a všechny zněly velmi podobně, z každého viteálu vycházel jeden. Mluvily k Harrymu a Rose viděla, jak jeho vůle ke zničení prudce ochabuje. Jejich moc, zejména moc medailonku, nad ním rychle vítězila.

Zoufale se k němu snažila dostat, a tak přes hlasy zakřičela: „Harry, neposlouchej je! Udělej to hned! Znič je!“

Harryho oči se na ni na okamžik podívaly, a pak se vrátily zpět ke třem viteálům.

„Harry!“ zavolala na něj znovu, ale tentokrát nereagoval.

Její pozornost upoutal náhlý pohyb za Harrym a pak to spatřila. Nahoře na velké knihovně se svíjel obrovský had, Nagini, známý děsivý mazlíček lorda Voldemorta a šestý viteál.

Rosein pohled se plně soustředil na Harryho.

„HAD!“ zakřičela ze všech sil a podařilo se jí vytrhnout muže ze strnulého stavu.

Otočil se a prudce sekl mečem. Uprostřed toho úderu se hlava obrovského hada oddělila od zbytku těla, prolétla vzduchem a s nárazem dopadla na podlahu u nohy stolu, zatímco zbytek hadova těla sebou prudce škubal a zmítal se ve smrtelných křečích.

Jeden viteál byl zničen.

Rose se tělem rozlila úleva, ale ta byla velmi rychle přerušena, protože když Harry právě znovu zvedal meč, aby zaútočil na viteál v medailonu, objevil se někdo další.

Někdo zcela nevítaný.

Voldemort nařídil svému hadímu mazlíčkovi, aby zůstal vzadu a slídil po případných vetřelcích, protože tuto taktiku od svých nepřátel očekával. Jelikož si udržoval slabé spojení se svým hadem, viděl, jak Harry Potter vstoupil do ředitelny a vysypal viteály na stůl. Přikázal Nagini, aby ho zadržela, ale to skončilo oddělením hadí hlavy od těla. Pán zla tedy okamžitě opustil bojiště s úmyslem přimět Pottera, aby za to zaplatil. Po příchodu si však rychle uvědomil, jak velké nebezpečí jemu i viteálům hrozí, a všechny myšlenky na mučení Pottera vytěsnil z hlavy, protože se v něm ozval pud sebezáchovy. Pozvedl hůlku a vypálil kouzlo.

Nemělo odporně zelenou barvu smrtící kletby, ale bylo černější než sama noc.

Když kouzlo s třesknutím Harryho zasáhlo, Rose vykřikla. Celou místnost naplnila tma a ona uslyšela výbuch, bolestný jekot a pak zvuk provázející pád těla na podlahu.

Když se tma rozplynula, Rose si okamžitě uvědomila tři věci: Harry i meč byli pryč, na opačném konci místnosti zela ve zdi díra, která tam ještě před chvílí zcela jistě nebyla, a Voldemort ležel roztažený na zemi.

Někdy prostě slova ‘Co se sakra stalo?’ nedokáží plně vyjádřit něčí zmatení. Rozhodně nevyjadřovala Rosein dojem z nastalé situace.

AP: Tak co si myslíte? Omlouvám se za ten hnusný cliffhanger, ale někdy ho příběhy prostě musí mít. Každopádně doufám, že jsem v této kapitole úspěšně vyjádřila své pocity ohledně Snapea, Draca a onoho malého fanfiction výběru, párování Rose/Scorpius.

(...)

Poznámky k překladu: