Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 19.

„Vážně, Dafné, chci vůbec vědět, kam mě táhneš?“ zeptala se Astorie s napůl otráveným pohledem na oblečení, do kterého se musela obléknout. „A opravdu, proč musím mít tyhle šaty?“

„Vzhled je důležitý.“ Dafné se ušklíbla na sestru oblečenou do jednoduché halenky a kalhot. „Přece bys nechtěla mezi mudly vyčnívat?“

„Mezi mudly?“ prakticky vypískla Astorie a oči jí málem vypadly z důlků. „Do jakého šílenství mě to zase táhneš?“

„Ale jen do něčeho, s čím mě seznámila Tracey.“ Dafné se usmála na Astoriin vkus až příliš nevinně, ale zároveň nepovolila železný stisk sestřiny paže.

„Proč jsem najednou tak strašně neuklidněná?“ zamumlala Astorie. „Co mi sakra brání v tom, abych tě zaklela do zapomnění?“

„Zákon o utajování,“ kontrovala Dafné se samolibým úsměvem na rtech, když významně pohnula hlavu. „Tohle je mudlovský Londýn, drahá sestro.“

„Ach, sladký Merline…“ zakňourala Astorie a na sestru se zamračila. „Co tě proboha vedlo k tomu, že jsi mě sem přivedla?“

„Uvidíš.“ Dafné nasadila přímo vlčí úsměv, načež vytáhla silnou ruličku papírových bankovek. „Tohle budeš chtít. Věř mi.“

„Co je to, Dafné?“ čertila se Astorie a přitom nejistě sevřela prsty. „A kde to bylo?“

„Jsou to mudlovské peníze, Astorie, vážně, copak o tomhle nic nevíš?“ Dafné protočila očima, než se tiše zasmála a zatahala sestru za paži. „Pojď, holky na nás čekají.“

„Počkej, holky? Dafné, co máš, u Merlina, za lubem?“ Astorie bojovala s nutkáním zakňučet, když zjistila, že se blíží ke špinavé, zchátralé budově s blikajícím nápisem před ní. „Tam nepůjdeme!“

„Ale ano, půjdeme,“ odsekla Dafné a téměř maniakálně a s poněkud chlípným úšklebkem vyrazila kupředu. „Ale jo, jdeme.“

„Jsi narušená, Dafné, hluboce a nevyléčitelně,“ zamumlala Astorie rozzlobeně.

„Ech, to je všechno věc názoru.“ Dafné nedbale mávla rukou, než přistoupila ke zrezivělým železným dveřím a zabušila do nich, přičemž ani na okamžik nepovolila sevření sestřiny paže.

Vzápětí se cosi odsunulo a odhalilo pár pronikavých černých očí, které na ně hleděly. „Máme zavřeno kvůli soukromému večírku, přijďte zítra.“

„Klídek,“ odfrkla si Dafné. „To jsem já, a teď otevři ty zatracené dveře, než se rozhodnu ti zničit koule hůř než Nimue Merlinovi.“

Chvíli bylo ticho, pak se štěrbina se zlostným prásknutím zavřela a o chvíli později se dveře odsunuly, aby odhalily reptajícího zarostlého muže, který se na Dafné mračil. „Fajn, jen si pospěš a vlez dovnitř, nemám na to celou zatracenou noc.“

„Taky tě miluju, Jermaine.“ Dafné poslala muži vzdušný polibek, načež vtáhla sestru dovnitř.

„Copak jsi posedlá, Dafné?“ zeptala se konečně Astorie, když vešly do slabě osvětlené chodby. „Protože vážně, mudlovský Londýn? Mluvíš, jako bys byla zanedbaný degenerát? Co to proboha…“

Přerušilo ji vzteklé bouchnutí železných dveří za nimi, chodba se najednou jako by rozsvítila a všechno se přelilo do úplně jiného prostředí. První, čeho si všimla, byla pódia. Přesněji řečeno si všimla silně muskulaturních, dobře naolejovaných a velmi, velmi mužských těl osvětlených pulzujícími paprsky světla, které se na ně soustředily a ozařovaly jejich kůži nanejvýš provokativním způsobem. Všechno ostatní šlo opravdu stranou.

„Co to, u Merlina, je, Dafné?“ napůl vypískla Astorie a oči se jí rozšířily, protože z nějakého náhlého, nevysvětlitelného důvodu jí oschly rty. „Nějaké doupě…“

„Je to striptýzový klub, drahá sestřičko,“ přerušila ji Dafné s jemným úšklebkem a začala ji postrkovat k přeplněnému boxu. „Snaž se moc neslintat. Když jsme sem Parkinsonovou přivedli poprvé, potřebovala kýbl.“

„No, jestli to není sama Pohádková Greengrassová spolu s, jak předpokládám, čestným hostem?“ ozval se zpoza jejich zad pobavený hlas, náležící lehce žensky vyhlížejícímu černovlasému muži, oblečenému toliko do přiléhavých dobře naolejovaných černých kožených šortek. Muž se na chvíli zastavil a kriticky si Astorii prohlížel, než otočil hlavu a pohlédl na Dafné. „No, rozhodně vypadá, že je v šoku. Doveďme ji ke stolu a nalijme do ní trochu alkoholu, hm?“

„Přesně to si myslím, Jackouši,“ souhlasila Dafné a táhla svou stále ještě vytřeštěnou sestru s sebou. „Pojď, Astorie.“

„Počkej, co… co?“ Astorie se rozhlížela a oči se jí rozšiřovaly s každým dílkem, který z řečeného zapadl na místo. „Počkat… Pohádková Greengrassová?“

„Co na to říct? Tady mě znají,“ opáčila Dafné se samolibým úšklebkem na rtech. „A vědí, jak dokážu být opojná.“

Astorie se na chvíli odmlčela a pomalu zpracovávala řečené, načež prostě musela s vlastním úšklebkem vyhrknout odpověď. „Aha? Myslím, že jsi to zapomněla říct Harrymu.“

Dafné okamžitě ztuhla a do tváří se jí vkradl nádech barvy. „Kuš, Harry se nepočítá.“

„Ohohoho! Tak to je pořádný obrat!“ ‚Jackie‘ se tiše zasmál, když je vedl k čekajícímu stolu, a pak zavolal. „Hej, šéfko! Vypadá to, že legendární Pohádková Greengrassová konečně potkala svého soupeře!“

„Soupeře?“ Astorie si tiše odfrkla a jen se ušklíbla na svou nyní se vztekající sestru. „Ha! Zatraceně dobře se s ní vypořádal!“

„To neudělal!“ Dafné se na sestru zamračila a mírně jí cuklo v oku.

„A kdo mě to odtáhl pryč, protože nezvládl, že její intriky otočil proti ní?“ vystřelila Astorie zpátky se stále sílícím divokým zubením.

„Neotočil to proti mně,“ trvala Dafné pevně na svém a zkřížila ruce na hrudi. „Šlo jen o strategický ústup k přeskupení a naplánování pořádného protiútoku.“

„Jinými slovy, skvělou Pohádkovou Greengrassovou někdo přinutil utéct,“ vmísil se do hovoru pobaveně nový hlas a s tlumeným chraplavým pochechtáváním k nim přistoupila hnědooká černovláska.

„Nebyla jsem přinucena utéct, Tracey!“ Dafné si nakvašeně odfrkla. „Prostě jsem se rozhodla přehodnotit svou pozici a došla k závěru, že kampaň vyžaduje jinou taktiku, takže jsem přistoupila ke strategickému ústupu.“

„A co z toho nebyl útěk?“ zeptal se Jackie zvědavě s úšklebkem na rtech, načež se smíchem lehce uhnul z cesty její pěsti. „Opatrně, zlatíčko, ať nepoškodíš zboží! Myslím, že tvému Harrymu by se nelíbilo, kdybys za to musela zaplatit a ošetřovat mě!“

„Počkej, Harry?“ skočila mu Tracey do řeči s pohledem na Astorii. „Jako…?“

„Přímo ten,“ přitakala Astorie a s vítězoslavným, úskočným úsměvem sledovala, jak se Tracey otočila a zadívala na Dafné.

„Dafné, zbláznila ses?“ Tracey okamžitě zvedla ruku a zavrtěla hlavou. „Počkej, promiň, zapomněla jsem, že ty jsi šílená už dlouho… Copak jsi v té své hlavě ztratila zbytky zdravého rozumu?“

„Jsem docela při smyslech, děkuju ti za důvěru, Tracey,“ odfrkla si Dafné, než postrčila Astorii ke skupince klábosících a pošťuchujících se žen, které byly jejími kamarádkami a známými. „Běž a vmis se, sestro, je to přece tvoje oslava. Tracey a já si musíme promluvit…“

„No není to zatracené podhodnocení roku?“ zamumlala Tracey tiše a pak se podívala na zmateného Jackieho. „Hej, platím tě za víc než jen za to, abys tu stál a vypadal hezky, víš?“ Ušklíbla se a plácla v kůži oděnou zadnici. „Běž už všem přinést nějaké pití.“

„Oooh, ty jsi ale rošťanda, šéfová! Víš, že nejlepší práci dělám, když stojím a vypadám hezky,“ odsekl muž, než se tiše zasmál a rychle se vytratil z Traceyina dosahu směrem k baru.

„Chlap jeden,“ zasmála se Tracey, pak ale otočila hlavu zpátky k Dafné. „Takže vážně? Zatracený Harry Potter? Myslela jsem, že už jsi z toho období vyrostla!“

„No co, chci si to rozdat s pitomým mužem, který prostě neumírá.“ Dafné pokrčila rameny a protočila očima. „Proč z toho všichni dělají takovou vědu? Sakra, vždyť i ty jsi ho kdysi chtěla dostat.“

„Dafné, kdybys ho chtěla jenom dostat, už bys to dávno udělala,“ odfrkla Tracey a zkřížila si ruce na hrudi.

„No, je vidět, co víš,“ opáčila Dafné. „Zkoušela jsem to a není to zrovna nejsnadnější chlap, kterého lze dostat do postele.“

„To je vidět, co víš ty,“ vypálila Tracey zpátky. „Stačilo ho najít při jednom z jeho flámů a dopřát mu pořádnou jízdu. Není špatný, ale vážně je mu to prostě jedno.“

Dafné se na okamžik odmlčela a nevěřícně otevírala a zavírala pusu. „Cože?“

„Myslela jsem, že jsem to řekla jasně. Spala jsem s ním. Sakra, spousta žen to dělala!“ Tracey si znovu odfrkla a zavrtěla hlavou. „S opilcem není zrovna těžké navázat románek, víš?“

„Nemůžu uvěřit… že jsi s ním spala?“ zasyčela Dafné a v očích jí náhle zaplálo.

„Cože? Vždyť chrápal se spoustou žen, které chtěly mít co do činění s velkým Harrym Potterem. Sakra, rozdal si to i s Parkinsonovou, u Merlina!“ Tracey zavrtěla hlavou a zatvářila se. „No tak, Daf, kotě, máš na víc než na opilce, který jen hledá místo, kde by se konečně stočil do klubíčka a umřel.“

„Nepřipomínej mi Parkinsonovou,“ zamumlala Dafné a mírně se zachvěla. „Už tak bylo pro mě dost těžké na to zapomenout, když mi to předhodil na začátku.“ Odmlčela se, pomalu se zhluboka nadechla a pak zavrtěla hlavou. „Ale mýlíš se v něm.“

„Daf, když jsem ho viděla naposledy, páchl jako kanál a vypadal, jako by v něm i spal,“ oponovala Tracey.

„Ano, ale když jsem ho viděla naposledy já, byl čistý, oholený a zřejmě se ucházel o místo nového učitele obrany v Bradavicích,“ odsekla Dafné a odfoukla si, když na ni Tracey zamrkala. „Kupodivu ho našel můj budoucí švagr a vlastně se mu podařilo proniknout přes tu jeho tlustou nebelvírskou lebku.“

„Počkej, cože?“ Tracey chvíli zmateně mrkala.

„Je střízlivý. Někdy až děsivě,“ připustila Dafné. „Vlastně, pokud vím, tak ještě pořád bydlí v sídle Malfoyů.“

„Harry Potter žije s Dracem Malfoyem?“ Tracey se na Dafné chvíli dívala a pak si stiskla kořen nosu. „Fajn, to je fuk. Jdeme dál – je střízlivý, dobře, ale kdybys s ním chtěla jenom zatraceně spát, tak bys neutekla…“

„Provedla jsem strategický ústup,“ trvala na svém Dafné.

„Jaký je v tom zatracený rozdíl?“ štěkla Tracey. „Pořád utíkáš!“

„Stáhla jsem se z bitvy, ne z války,“ prohlásila Dafné s pochmurným pokývnutím a téměř horečnatým leskem v očích. „A tuhle válku vyhraju!“

„Ano,“ vmísila se Astorie do hovoru, když se na chvíli odtrhla od chlípných komentářů kamarádek k různým tanečníkům, aby odpověděla na Traceyinu nevyslovenou otázku. „To ano, a ne, neuvědomuje si to.“

„Proč to sakra pořád říkáš?“ zavrčela Dafné na sestru a zúžila oči do štěrbin.

„Proboha, co naši Pohádkovou tak rozčílilo?“ zeptal se zvědavě Jackie, který se právě vrátil s tácem s nápoji, a usmál se na Astoriin výraz. „Nebo spíš kdo?“

„Ten samý chlap, co jí už několik měsíců zvedá mandle.“ Astorie pokrčila rameny, vzala si z tácu skleničku a napila se. „Ani si neuvědomuje, že za celou dobu neměla žádného ze svých amantů. Hm… moc dobré.“

„Musím ti říct, že jsem…“ prskla Dafné se zamračením.

„Uveď mi jednoho,“ usmála se Astorie, aniž by se na sestru podívala, protože sledovala obzvlášť… ohebného muže na pódiu.

„Měla jsem… Měla jsem…“ Dafné si lámala hlavu a zoufale se snažila na něco přijít, na cokoli. „No, byl tam Michael…“

„Tři dny před Harrym,“ kontrovala Astorie.

„A jéje!“ Jackieho oči se rozšířily, když se zadíval na Astorii. „Někdo skutečně polapil samotnou Pohádkovou Greengrassovou?“

„Ještě to popírá, ale opravdu polapil,“ potvrdila, když si znovu lokla ze svého nápoje a jemně se usmála. „Měl bys vidět, co udělala jeho bývalce.“

„Ach, Daf…“ Tracey se odmlčela a bojovala se smíchem, když s jiskřičkami v očích sledovala svou rozrušenou kamarádku. „To jako vážně? Ach, kozy sladké Morgany, to je zlaté!“

„Já vím,“ pokývala Astorie souhlasně hlavou. „Je to lepší než všechny rozhlasové pořady.“

„Zatraceně, tohle je lepší než mudlovské telenovely,“ namítla Tracey, která se začala třást, jak zadržovala smích. „Tohle je prostě zatraceně… dokonalé! Teda, slyšela jsem, že se svět zvrtnul, když nepodpořil tu důru, ale vážně?“

„On ji má taky rád,“ podotkla Astorie. „Říká, že to je jediný důvod, proč mě a mámu nechává hrát naši malou hru.“

„A ona si toho ještě nevšimla?“ vložil se do debaty Jackie a jeho oči zaplesaly.

„Je v popření. Není možné, aby byla tak hloupá,“ nabídla Astorie vysvětlení. „Prostě si odmítá připustit, že je na háčku.“

„Proč ji tedy ještě nenamotal na udičku?“ ozval se Jackie a v očích mu tančila hladová zvědavost.

„Protože ho příliš baví porážet ji v její vlastní hře.“ Astorie se znovu napila a téměř dravě se zašklebila na svou vykulenou sestru. „A Merline, že to někdy dělá. Ještě nikdy jsem ji neviděla tak rozčilenou.“

„Nedělá!“ Dafné chvíli protestovala, ale pak se zarazila, když neochotně připustila: „Ten člověk se prostě sakra nestydí.“

„Přišla k němu, když byl ve sprše.“ Astorie se tiše zachichotala a dopřála si další doušek. „A on to všechno obrátil proti ní, jako by to nic nebylo. Strávil snídani tím, že si ji kvůli tomu dobíral. Ona jediná si nepřipouští, že by tu jejich hru vyhrával.“

„Opakuji, že nevyhrává! Pouze jsem se setkala s chvilkovým a pomíjivým neúspěchem.“ Přimhouřila oči na sestru. „A to zcela chvilkovým neúspěchem!“

„Co kdybychom si tedy promluvili o zahradě?“ zazubila se Astorie, zjevně potěšena sestřiným rozladěním. „A… o kroucení?“

„Ty jsi použila kroucení?“ Tracey povytáhla obočí a rty se jí stočily do úsměvu. „Panečku, ty v tom vězíš až po uši.“

„Ach, je to ještě lepší.“ Astorie se zářivě usmála a oči jí jen svítily. „Selhala.“

„Hm… jsi si jistá, že není gay?“ vložil se do toho Jackie trochu nejistým tónem. „Protože… noo.“

„Určitě ne,“ ozvaly se tři ženské hlasy najednou, přičemž se na něj dva pohledy napůl zamračily a jeden vyzařoval pobavení.

„Jen se ptám.“ Striptér zvedl ruce v obraně. „Protože, víte, já znám gaye, kterým by se mohl po vrtění tady Pohádkové postavit.“

„Aha, tak to jsem zvládla,“ pomalu se usmála Dafné. „To jsem rozhodně zvládla.“ Tam se odmlčela, než se zamračila a zavrtěla se. „Jen… věci nešly zrovna tak, jak jsem si naplánovala, a no… Hodil mě na zadek, protože jsem řekla pár věcí, které jsem asi neměla.“

„Asi?“ Tracey pomalu povytáhla obočí. „Co jsi udělala, zlato?“

„Hm, no…“ Dafné se znovu mírně začervenala. „Zjistil, jakou ambici jsem měla v jedenácti… Od té chvíle se to zhoršilo. Zvlášť když mě nazval fanynkou a já mu odpověděla, že nejsem fanynka… jako byla jeho bývalá.“

Tracey se na Dafné chvíli dívala a panovalo mezi nimi ticho, než se náhle zaklonila a spustila skřehotavý smích. „Sakra, to je naprosto geniální!“

„Zapomněla jsi na tu část, kde jsi ho nazvala naivním malým klučinou?“ nadhodila Astorie s nevinně dravým úsměvem na rtech.

„Snažila jsem se, ano,“ souhlasila Dafné s kyselým zkřivením rtů.

„Jejda?“ nabídla Astorie, když se znovu napila ze své sklenice a pokrčila rameny. „Tak to jsi mě asi neměla tahat na takovéto místo proti mé vůli.“ Nastala pauza, protože si chvíli kriticky prohlížela některé postavy, které sebevědomě tančily na dlouhých pódiích. „I když začínám chápat, co na tom vidíš.“

Tracey si pomalu hvízdla a jen lehce zavrtěla hlavou, než se znovu chraplavě rozesmála. „No, sakra, kotě, jestli jsem někdy pochybovala o tom, že je to tvoje sestra, tak tohle mě pochybností zbavilo.“

„Cože, ten její nenucený způsob, jakým ráda upozorňuje na chyby druhých a dělá z nich neschopné osoby?“ Jackie se škádlivě usmál.

„Kdepak, má stejně chlípný úsměv jako Daf, když pozoruje, jak se pouštíte do práce, kluci,“ odpověděla Tracey a gestikulovala směrem k Astorii.

„Aha, to je pravda,“ souhlasil Jackie, než se zarazil. „I když… jsi si jistá, že tenhle chlap není gay? Myslím… i s tím vším, s tím vrtěním…“

„Ale sakra, není to zas až tak skvělé kroucení.“ Tracey napůl zasténala. „Proč jsi tím tak zatraceně posedlý?“

„Je to proklatě dobré kroucení,“ zaprotestoval Jackie, než se mu zablýsklo v očích. „Kdybych ho jen dokázal napodobit, moje síly by byly nezastavitelné.“

„Drž se své každodenní rutiny, Jackie.“ Dafné pomalu zavrtěla hlavou. „A práci Pána zla přenech profesionálům.“

„Pf, kdo by chtěl být Pánem zla?“ Jackie vystrčil bok na stranu a usmál se na Dafné. „Já chci jen pěkně velký harém hezkých chlapců na hraní, kteří mi budou k dispozici.“ S tím na ženy mrkl a pak se s úsměvem odkroutil.

„Přísahám, že je čím dál tím víc okázalejší,“ poznamenala se smíchem Dafné.

„Bere tvé výzvy velmi vážně.“ Tracy se pousmála, než si Dafné ostře prohlédla. „Ale upřímně, tohle zatracené popírání? Přenes se přes to.“

„Proč všichni trvají na tom, že něco popírám?“ Dafné otráveně rozhodila rukama. „Co bych měla popírat?“

„To, že tě má Harry na udičce,“ nadhodila Astorie, když konečně upřela na sestru pronikavý pohled. „Teda, zpočátku to bylo zábavně kuriózní, ale teď vážně – začíná to být zatraceně směšné.“

„Já nejsem na…“ okamžitě začala protestovat Dafné.

„Ale jsi,“ přerušila ji Tracey a zavrtěla hlavou. „Merline, copak to nechápeš? Kdy ses takhle rozčilovala kvůli chlapovi?“

„Tedy…“ začala s protestem, ale ten jí odumřel na rtech a čelo se jí zamyšleně svraštilo, když se jí náhle v pohledu objevilo čiré zděšení. „Ach… sladká Morgano, ne…“

„To si piš, že ano,“ vystřelila Tracey zpátky a tiše si odfrkla. „Nevím, co se mezi vámi dvěma sakra stalo, ale vážně, mluvím s tebou jen pár minut a zatraceně dobře vidím, že jsi připravená ho strčit do nejbližšího přístěnku a skočit na něj.“

„Eh, přístěnky se přeceňují, nejsou moc pohodlné. Nemají dost manévrovacího prostoru,“ poznamenala Astorie s dalším douškem, pak zamrkala a oči se jí náhle rozšířily. „Ach bože… řekla jsem to nahlas?“

„Ano, řekla, ale nic, co bych už neslyšela.“ Dafné nedbale mávla rukou a stiskla si kořen nosu. „Tohle je prostě zatraceně úžasné.“

„Hej, hádám, že vyřízení opilci jsou tvoje parketa.“ Tracey pokrčila rameny. „Moje úplně ne, ale každému, co jeho jest.“

„Vyřízení?“ Astorie si tiše odfrkla a zavrtěla hlavou. „Copak jsi neslyšela, co předtím říkala Dafné?“

„Tomu se mi nechce věřit,“ prohlásila Tracey na rovinu a zavrtěla hlavou. „Viděla jsem ho, cítila jsem ho, zatraceně jsem se s ním vyspala.“

„Ano, no, budu doufat, že byl aspoň u léčitele, aby ho vyšetřil, jestli něco nechytl od tebe nebo od Pansy.“ Dafné si odfrkla a nakrčila obočí. „Chci říct, vážně, vyspíš se se vším?“

„Byla jsem zvědavá,“ odvětila Tracey s pokrčením ramen. „A jak jsem řekla – nebylo to špatné, ale ani nijak zvlášť dobré.“

„Když se to tak vezme, těžko se divit.“ Dafné napůl pohrdavě mávla rukou. „Ani ty, ani Pansy jste nebyly příliš dobré v tom, jak inspirovat muže, aby se snažili.“

„Víš, přeháníš to, zlato.“ Traceyiny oči se zúžily do štěrbin. „To, že jsi do tohohle místa vložila podělané peníze, ještě neznamená, že jsem tvoje zatracená služka.“

„Já vím,“ pokývala Dafné souhlasně hlavou, upřela zrak na své nehty a chvíli si je prohlížela. „Nezapomeň, že tohle je pro mě sotva nové chování. Prostě jen využívám toho, že mám právo být na tebe úplná mrcha, když ty jsi coura bez zábran.“

„A jaké na to máš, sakra, právo?“ Tracey se najednou přitiskla k Dafné téměř nepříjemně blízko a propalovala ji pohledem.

„Počkej…“ Astorie se opožděně vložila do hovoru a upřeně se na Dafné zadívala. „Ty jsi ta, co za tímhle místem stojí?“

„Vskutku. To sis myslela, že žiju ze svěřeneckého fondu jako ty?“ opáčila Dafné s pokrčením obočí, než otočila hlavu zpátky k Tracey. „Opravdu jednoduché. Z nějakého strašně hloupého důvodu jsem si dovolila stát se tvou přítelkyní, tudíž když se chováš jako coura bez zábran, mám právo být povýšenou mrchou.“

„Daf, chováš se jako děvka stejně jako já,“ zavrčela na ni Tracey. „Tak kde jsi sakra přišla k tomu, že…“

„Všimni si, že jsem řekla coura ‚bez zábran‘,“ podotkla Dafné téměř líně. „Já si dávám pozor, aby byli čistí, sesílám správná kouzla a netahám jen tak z ničeho nic muže z ulice do zapadlého kouta na rychlovku.“

„Já ne…“ Tracey začala protestovat, než pod Dafnéiným pevným pohledem trochu zvadla. „No, nedělám to moc často.“

„A to, že to vůbec děláš, je důvod, proč tě nazývám courou bez zábran.“ Dafné souhlasně pokývala hlavou a pomalu stočila rty do úsměvu. „A vyhrazuji si právo nazývat tě tak i nadále, dokud to budeš dělat.“

„Hm… Teď se kvůli tobě cítím celá sklíčená a nudná,“ ozvala se nakvašená Astorie, teď už u druhé skleničky. „Nikdy jsem nic takového nedělala a teď už ani dělat nebudu.“

„Ech, je to blbost,“ připustila Tracey. „Chci říct, jasně, když to člověk zkusí, je to zpočátku ohromující, už jen kvůli tomu vzrušení. Ale po chvíli je to prostě… jako normální sex. A když to stojí za houby… no…“

„Ano, přesně,“ souhlasila Dafné se zasmáním a zavrtěla hlavou.

„Počkej, takže je to jenom ohromující?“ Astorie se odmlčela, než pokrčila rameny a s úsměvem se znovu napila. „Tak to je jedno, to už mám.“

„S Malfoyem?“ Tracey na okamžik zamrkala, když se dívala na Astorii, která jí úsměv klidně oplatila. „Hm, kdo by to byl řekl, že ten takřečený fretčák bude dobrý v posteli.“

Astorie se zachichotala a oči jí zazářily, když si líně lokla dalšího doušku a usadila se zpátky za stůl. „Ach, Merline… To byla vtipná historka.“ Odmlčela se a pak se mírně zatvářila. „I když mi bylo Draca líto.“

„Vtipná historka?“ Tracey zmateně zamrkala a otočila hlavu k Dafné, která se na oplátku usmála.

„No, zas až tak ne… Harry nám jen řekl, jak vlastně tu přezdívku získal,“ nabídla Dafné s příjemným úsměvem na rtech, usadila se na židli a sama si vzala pití. „Chceš to slyšet?“

„Samozřejmě, že chci,“ vystřelila Tracey zpátky a rychle si přitáhla vlastní sklenku ke rtům. „Už to vyklop.“

„Takže…“

ooOOoo

„Jak se to proboha stalo?“ zvědavě se zeptal Draco a pomalu se rozhlédl kolem sebe. „Chci říct… jak?“

Odpovědí mu byla krátká série chechotu, zatímco nevěřícně zíral na čtyři muže, kteří s ním seděli u stolu, to jest starší tři přeživší bratry Weasleyovy a Harryho. „Jsem obklopen Nebelvíry!“

„Jo, a?“ zeptal se Charlie Weasley se zvědavě nakrčeným obočím a lehce pobaveným úsměvem na rtech. „Říkáš to, jako by to bylo něco špatného.“

„Jsem obklopený Weasleyovými,“ pokračoval téměř nepřítomně Malfoy, když lehce svěsil hlavu a promnul si tvář. „Merline, jak jsem proboha mohl skončit s rozlučkou se svobodou takhle?“

„Protože jsi chtěl mít večírek, na který se bude vzpomínat?“ Harry se na chvíli odmlčel a naklonil hlavu na stranu. „Nebo si ho snad nechceš pamatovat?“

„Jestli budu potřebovat vymazat paměť, tak ne tebou,“ prohlásil Draco bez obalu, než se opřel a rozhlédl se kolem. „Takže, co je na tomhle místě tak zvláštního?“

Bill si s úsměvem zkřížil ruce na hrudi, jen se na Draca podíval a pak kývl směrem k trojici stříbřitě blonďatých žen, které se pomalu procházely po pódiu. „Máme nejlepší známosti?“

„Počkej, to jsou…?“ Draco zamrkal, a pak zamrkal znovu, než se otočil a nedůvěřivě vytřeštil oči zpátky na Billa.

„Vzpomínáš si, že jsem ženatý se čtvrtinovou vílou, že?“ Billův arogantní úsměv byl ve své samolibé spokojenosti totožný s výrazem kočky, která chytila kanárka. „Rozhodla se, že když už jsi zřejmě obrátil list, neuškodí ti poskytnout trochu… odměny.“

„Víš, kdybych věděl, že tvoje strana má taková aktiva, bylo by mnohem těžší mě přesvědčit, abych se přidal k té druhé.“ Draco si uvědomil, že se nemůže odtrhnout od svůdných křivek víl, které pomalu tančily v dokonalé harmonii na pódiu. „Zatraceně.“

„No, vždycky se najdou nějaké výhody,“ souhlasil George s nevinným úsměvem na rtech, než zamrkal. „Tak jak jsi k tomu přemluvil tu svou zatraceně děsivou ženu?“

„Byl to její nápad.“ Bill se na okamžik zadíval směrem k pódiu, než pokrčil rameny a otočil se zpátky na ostatní. „Ty tři? Jsou to správné holky. Fleur je před pár týdny ubytovala v Lasturové vile.“

„Anooo?“ Charlie zpozorněl a oči se mu v tlumeném světle mírně zaleskly. „Tak co kdybys mi je představil?“

„Ne, žádné ztrácení se s vnadnými vílami na chlapské rozlučce se svobodou!“ vložil se do toho Draco a trochu se zarazil, když dodal. „Buď tak zdvořilý a počkej aspoň, až odejdu.“

„Aha, ale pak ti neukážeme, o co přijdeš,“ nadhodil Harry, když si vzápětí všiml velmi povědomé mladší víly, která vypadala, že je čerstvě po škole, a zamrkal. „Ach… Sakra. Schovej mě, Bille, je tu tvoje švagrová!“

„No tak, Harry, opravdu bys připravil to mládě o jejího rytíře v promočené zbroji?“ hravě mrkl Bill a pousmál se nad Harryho panikou.

„Ten výraz znám,“ kontroval Harry, zkřížil ruce na hrudi a vyzývavě se střetl s Billovým pohledem. „Chceš, abych musel Fleur vysvětlovat, co chce udělat?“

„Nebyla to náhodou Fleur, kdo tohle všechno připravil?“ otázal se Charlie opatrně, než si prohlédl až příliš nevinně se usmívajícího Billa. „Včetně zábavy?“

„Ušili jste to na mě,“ prohlásil Harry s náhlým, téměř hrozivým pohledem na Billa.

„No, a ty bys byl radši, kdybychom na ten večírek sehnali mou budoucí švagrovou?“ skočil mu do řeči Draco s pomalu rostoucím úšklebkem. „Kdybys chtěl, vím, že je to trochu na poslední chvíli, ale předpokládám, že bychom mohli Dafné přemluvit, aby se k nám přidala.“

„Na to se nedá bezpečně odpovědět,“ povzdechl si Harry a přetřel si obličej dlaní. Pak pokračoval, aniž by vzhlédl. „Ahoj, Gabrielo, jak se máš?“

„Ach, pamatuješ si mě?“ Dívka vypadala přehnaně potěšeně a v hlase jí rezonovala jen slabá stopa původního přízvuku, když zapředla, tisknouc se k němu bokem: „Jak… báječné.“

„Ano, Gabi, pamatuju si tě,“ přitakal Harry s povzdechem, než zvedl hlavu a setkal se s jejíma očima. „Vidím, že jsi od doby, kdy jsem tě viděl naposledy, trochu vyrostla.“

„Oui, trochu,“ souhlasila s pomalým mrknutím, zatímco se mírně posunula a tenké, skrovné bílé šaty, které měla na sobě, se jí těsně přitiskly k jejímu drobnému, štíhlému tělu, když pomalu zajela prstem do odhaleného výstřihu. „Nebo možná… trochu… víc… non?“

Harry ten prst chvíli sledoval a pozoroval, jak jí šaty lichotí a dodávají jí téměř éterickou krásu. Spolu s kouřovým líčením jejích očí, kterému napomáhala vrstva tmavých očních linek a řasenky, a s lehce pootevřenými rty to byla opojná kombinace. Dokonce i bez jemného pulsu vábivého kouzla, které z ní vyzařovalo.

„Víš, že to na mě nefunguje, Gabi,“ poznamenal Harry. „I u Fleur to zabralo jen jednou, a to bylo všechno.“

„To vím, Harry,“ souhlasila s pomalým vrněním, když se natočila a vklouzla mu do klína. „Ale, jen trochu… není to nic zásadnějšího než trochu make-upu navíc, ne?“

„Myslím, že jde trochu víc než o to,“ odpověděl zlehka, když se setkal s jejíma očima bez sebemenšího studu. „Pamatuješ si, že tohle není moje rozlučka se svobodou, že ano?“

„Za to jsem vděčná,“ odvětila, když mu pomalu a pevně objala krk a přiblížila své rty těsně nad jeho.

„Hm, mám ten pocit.“ Harry pozvedl obočí a nijak jí nebránil ani ji nepovzbuzoval.

ooOOoo

„Jen, Harry…“ Draco zněl napůl pobaveně a napůl rozčileně, když otočil hlavu a podíval se na vyjeveně se tvářícího Billa ve chvíli, kdy se Gabriela začala stavět vedle Harryho. „Víš, že by mě moje snoubenka mohla zabít za to, že jsem tomu nezabránil, že?“

„Cože? Proč?“ Bill trochu zamrkal a vypadal zmateně, ale Georgovy oči se náhle rozzářily pochopením.

„Aha… To vysvětluje zatraceně hodně!“ George se napůl udusil smíchy, když odtrhl oči z místa, kde se Gabriela zcela soustředila na Harryho, a pohlédl zpátky na Draca. „Zajímalo mě, proč se tak horlivě pustila do Ginevry. Značkovala si své území!“

„Ano,“ souhlasil Draco a z toho přirovnání mu zaškubaly rty. „To je přesné.“

„A teď…“ pokračoval George a oči se mu rozšířily, když viděl, jak Gabriela pomalu šeptá Harrymu do ucha, záda smyslně prohnutá, jak se téměř, téměř tiskne hrudí na jeho. „Sakra, a Harry…?“

„Nejsem si jistý,“ připustil Draco a sledoval, jak Harry trochu přivřel oči. „Rád si s ní hraje. Oni dva… Astorie je ale naprosto přesvědčená, že by z nich byl báječný pár. Moje matka a teta s tím souhlasí.“

„Myslel jsem, že tvoje teta je mrtvá?“ ozval se Charlie, když mírně zmateně zamrkal a zadíval se na Draca. „Víš, kvůli tomu souboji s naší mámou?“

Bill sebou při té připomínce trhl a napůl očekával, že Draco vystřelí zpět s jízlivou poznámkou, ale ten odpověděl pohrdavým pokrčením ramen. „Měl jsem dvě tety. Tvoje matka zabila tu, která by nás zabila příště, kdyby k tomu měla příležitost. Není ale divu, že jsi zapomněl. Většina lidí zapomíná, že Andromeda Tonksová je moje teta, stejně jako jí byla Belatrix Lestrangeová.“

„Aha.“ Charlie přemítavě svraštil obočí. „Tonksové máma si myslí, že je to dobrý nápad?“

„Aha… zapomněl jsem, že jsi byl v jejím ročníku, že jo?“ Draco se na okamžik odmlčel, než pohlédl na místo, kde Harry konečně promluvil zpátky ke Gabriele.

ooOOoo

„Ach, Harry, ráda bych ti dala víc než jen pocit,“ pomalu předla a bledé oči jí zářily, když se lehce naklonila a téměř, ale ne zcela přiblížila své rty, aby se vznášely nad jeho kůží.

„Opět jsem si všiml,“ odtušil setrvale neutrálním hlasem, zvolna se natáhl a pohladil ji po tváři, přičemž jemně, ale pevně přitáhl její pohled zpět k sobě.

Okamžitě se zarazila, když se mu podívala do očí a neviděla nic z touhy, kterou v něm tak doufala zažehnout. Na okamžik si lehce skousla ret, než opět promluvila. „Ale ty to nechceš.“

„Gabi, znám tě od doby, kdy jsi byla malá holčička,“ odpověděl Harry. „Sice ne moc dobře, ale je pro mě těžké přestat na tebe myslet jako na tu promočenou a třesoucí se dívenku, která neuměla ani slovo anglicky, když jsem ji s Ronem vytáhl z toho ledového jezera.“

„A já na tebe budu vždycky myslet jako na toho brilantního kluka, který riskoval svůj život a svou šanci na výhru, aby se ujistil, že jsem v bezpečí,“ prohlásila Gabriela, když pomalu zavrtěla hlavou a lehce se opřela tváří do jeho doteku. „Toujours.“

„Uf, to myslíš taky vážně, že jo?“ Harry napůl trhl a napůl zavrtěl hlavou, když se mu na rtech objevil slabý úsměv. „No, myslím, že je lepší být vždycky promočený kluk, který ti zachránil život, než chlapec, který zůstal naživu, a ten, který nakonec porazil Pána zla.“

„Je,“ souhlasila a pevně kývla hlavou. „Ty dva nechci. Chci jen tebe, Harry, a to už hodně dlouho.“

Pomalu zavrtěl hlavou, zhluboka se nadechl a ucítil slabou vůni jarního deště a jasmínu, která ulpívala na její kůži. „Nemyslím si, že ti to můžu dát, Gabrielo.“

„Je tu jiná?“ zašeptala rozechvěle, když se jí sevřelo srdce, zatnula prsty a pátravě se mu zadívala do očí.

„Já… nevím,“ odpověděl Harry upřímně. „Možná ano. Rozhodl jsem se, že jí dám šanci… Myslím, že… Myslím, že by mohla být…“

Gabriela na něj zírala, pomalu pustila jeho krk, rukama mu sevřela tváře a zadívala se mu hluboko do očí. „Už jsi s ní?“

„Ne, ale…“ Jemně vzal její zápěstí do dlaní a téměř je začal odtahovat, když znovu promluvila.

„Ale budeš,“ pronesla a přitáhla se k němu blíž. „Ne dnes večer, ale brzy…“ Naklonila se blíž. „Takže pro dnešek… Kdyby jen dnes… buď se mnou.“

„Gabi…“ promluvil pomalu a tiše, když se jí podíval zpátky do očí a začal vrtět hlavou.

„Prosím, Harry. Chci, aby moje první noc byla s tebou. Nenuť mě, abych ji věnovala někomu jinému. Prosím, nedělej to.“ V očích se jí zaleskly slzy a jemně mu přejela palcem po tváři. „Dovol dámě, aby svého rytíře požádala o tuto jedinou věc, než ho bude muset propustit.“

Zhluboka se zadíval zpátky do těch jasných očí a ucítil jemný dech na své kůži. Opatrně uvolnil sevření jejích zápěstí, než se natáhl a sevřel její tváře ve svých dlaních. „Gabi, jestli to udělám… Nechci ti takhle ublížit.“

„Ty bys mě raději nechal, aby mě pronásledovaly výčitky?“ Posunula tvář a jemně ho políbila na dlaň, zatímco její oči jen na okamžik opustily ty jeho, než se k nim vrátila. „Oui, bude to bolet… A ano… Budu toužit a přát si víc… Ale pro toto jsem si vybrala tebe. Nebudu říkat, že budu spokojená… Ale přijmu to.“

Viděl, jak se jí v očích paradoxně sváří rezignace a odhodlání, než mu ze rtů vyšel tichý povzdech. „Ty to nenecháš jen tak, že ne?“

„Jestli mám na výběr…? Non.“ Zavrtěla hlavou a jen na okamžik nechala vlny stříbřitě blond vlasů, aby ho pošimraly na kůži. „Pro toto, mon chevalier, jsem si nepřála nikoho jiného.“

„Jednu noc… Jen dnes v noci, Gabrielo,“ souhlasil Harry, než jí vložil něžný polibek na čekající rty.

„Jednu noc,“ potvrdila s hořkosladkým úsměvem na rtech, pokývala hlavou a polibek opětovala s pomalým, jemným mručením. „Jediný okamžik, abychom ochutnali věčnost.“

ooOOoo

Draco sledoval rozporuplnou hru emocí, která se mihla Harryho tváří, když spolu s Gabrielou mluvili příliš tichými slovy, než aby je slyšel, a přistihl se, že se víc než zdráhá odposlouchávat. A když přišel polibek, nebyl si jistý, co má vlastně cítit. Ten polibek… Byl to polibek, jaký ještě nikdy neviděl.

„Sakra,“ prohlásil Bill prostě a povzdechl si.

„Vypadá to, že se nakonec do rodiny nepřidá,“ potvrdil Charlie a pomalu zavrtěl hlavou, když sledoval, jak jim Harry kývl a odchází ruku v ruce s Gabrielou.

„Co? Ale…“ ozval se George se zmateným zamrkáním. „Ale oni se právě políbili!“

„Takový polibek se nedává někomu, s kým se chystáš navázat vztah, Georgi,“ odpověděl Charlie, jeho oči se na okamžik vzdálily a pak se znovu zachvěl. „Ten polibek… Nevím, jestli je to slitování, co jí dává.“

„Je,“ prostě prohlásil Bill, když sledoval, jak si Gabriela při chůzi opírá hlavu o Harryho paži, prakticky přitisknutá k jeho boku. „Pro ni byl vždycky jejím rytířem v zářivé zbroji… Vždycky bude jejím rytířem v zářivé zbroji. Čekala… šetřila se pro něj. Alespoň to jí zůstane.“

„To…“ George otevřel ústa a čelist mu poklesla, když mu plně došly důsledky toho, co jeho bratři řekli. „To je…“

„Hrozné,“ souhlasil Draco a zahleděl se do svého nápoje, protože náhle zjistil, že jeho žízeň zmizela. „Dafné by měla vědět, do čeho se sakra pouští… A měla by si vážit toho, co dostává.“ Odmlčel se, než vzhlédl a zadíval se na čtvrtinovou vílu, která mizela s Harrym. „Jinak… tahle ji donutí litovat.“

„Myslíš, že ano?“ zeptal se Bill, když se napil vlastního nápoje, a pozorně si Draca prohlížel.

„Ne, ještě ne,“ přiznal. „Ale, sakra… u toho chlapa nikdy nevíš, do čeho jdeš, bez ohledu na to, jak dlouho ho znáš.“ Zhluboka se nadechl a pomalu zavrtěl hlavou. „Jen doufám, že si toho Dafné bude vážit. Opravdu, opravdu nerad bych vám ostatním pomáhal zbavovat se jejího těla.“

Když na něj všichni tři muži nedůvěřivě zírali, Draco pokrčil rameny. „Co? Čekáte, že bych se na to díval a nebyl na straně té holky?“

„Ale Dafné bude tvoje švagrová,“ podotkl Bill tiše.

„Ano, ale jde o Harryho.“ Draco zavrtěl hlavou, než konečně zase našel žízeň a dlouze se napil. „A po tom všem, čím si prošel… Jsem v pokušení mu říct, aby zapomněl na Dafné a vzal si tuhle holčinu, protože ta ho nikdy nenechá odejít.“

„To by nefungovalo,“ konstatoval George a sám se napil. „Harry je příliš tvrdohlavý – proč jinak myslíš, že to s Ginevrou tak dlouho vydržel?“

„Dobře, dost už těch pochmurných keců,“ vložil se do toho Charlie pevným hlasem, když hlasitě odložil pohár na stůl. „Jsme tu, abychom oslavili tvé poslední dny svobody, Malfoyi. Máme tu chlast, máme tu partu pekelně sexy a ohebných víl, a dobrou společnost, tak si to, u Merlina, užijme.“

„Pod jednou podmínkou,“ ozval se Draco a na rtech mu zacukal úsměv.

„A to je?“ zvědavě se zeptal George.

„Říkejte mi Draco. Je vás příliš mnoho na to, abych vás všechny oslovoval Weasley,“ odpověděl s pousmáním.