Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola třetí, ve které se šikne přenosná kovadlina

Anonymní budovy ze skla a oceli Jižní průmyslové čtvrti se krčily uprostřed upravených trávníků a odrážely teplo zpátky do červencového slunce. Provoz byl v tuto raní dobu slabý a kromě pošťáka, který se plahočil sem a tam mezi dodávkou a řadou dveří s názvy firem, které shodně končily na ‘tik’, ‘com’, ‘tech’ nebo ‘tron’, tu nikdo nebyl. Šlo o netečné budovy. O budovy, které nevydávaly žádný zvuk. O budovy, kde se bledí muži bez smyslu pro styl oblékání vzrušovali nad mikročipy.

Pošťák zabouchl zadní dveře dodávky, usedl za volant a odjel. Za ním se spolu s výfukovými plyny táhla melodie anonymní popové skladby, zanikající v syčení zavlažovače.

Nastalé ticho přerušilo pleskání žabek o rozměklý houbovitý asfalt. Po chodníku kulhal muž v roztřepené havajské košili a s rukama v kapsách džínů spuštěných nízko pod pas. Čas od času se zastavil, aby si prohlédl názvy vyryté na panelech, které trčely z trávníku vedle každého vchodu.

Navzdory kulhání kráčel s hmatatelnou energií, jeho mohutná postava rozrážela vzduch a sluneční paprsky, které mu dopadaly na hlavu a ramena, se o něj tříštily.

Před poslední budovou se zastavil a přečetl si nápis: „Metalurg Technology“ s kladivem jako logem nad jménem „Prof. W. Elland” a několika desítkami impozantně vypadajících shluků písmen. Zdálo se, že ho to pobavilo, protože si se smíchem odfrkl, a pochechtával se, ještě když strčil do dveří a nakráčel do stinné haly. Za ultramoderním ocelovým stolem seděla mladá žena, zabraná do knihy feministických invektiv.

Než mu věnovala pozornost, vložila do knihy obálku, aby si označila, kam dočetla. Zřetelně na ni neudělal dojem.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se ledově. Profesor si velmi zakládal na tom, aby ho nenechala vyrušovat z práce, pokud to není nezbytně nutné. Vysvětlil jí, že jejím úkolem je být Kerberem u jeho brány. Ten popis jí nepolichotil.

„Je tu Elland? Pověz mu, že za ním přišel John Smith¹, ano, srdíčko?“

Jednou rukou se opřela o knihu, aby si dodala morální odvahu, a představila si, že má na krku dvě další otrocké hlavy - vizualizace byla podle jejího terapeuta hlavním nástrojem při budování zdravého sebevědomí - a vycenila zuby. Nikdo jí neřekl ‘srdíčko’ a prošlo mu to.

„Obávám se, že profesor Elland...“

Příchozí se usmál a ona zrudla. Byl to úsměv plný síly a příslibu, podpořený mrknutím hnědých očí nad křivě srostlým nosem a zvlněnými vousy.

„Jen vyskoč a řekni mu, že jsem tady, lásko. Honem, upaluj.“

Přistihla se, že poslechla. K vzteku. Kde byla Germaine Greerová, když ji člověk potřeboval? Přesto... Hmmmm. Bylo by nevhodné zvát šéfovy návštěvy na skleničku?

Už dávno se vzdala naděje a odešla domů, když profesor W. Elland a John H. Smith konečně po několikahodinové podnětné diskusi o nejnovějším vývoji v oblasti polovodičů vyšli na vlahý vzduch. Elland, rovněž podsaditý muž s nerovnoměrnou chůzí, se mohutně protáhl a napjal tím švy svého drahého saka. Uvolnil si uzel hedvábné kravaty a rozepnul horní knoflík.

„Máš chuť na pivo?“ zeptal se během cesty vedoucí kolem budovy k místu, kde parkoval auto.

„Kdy, za dobu, co mě znáš, jsem odmítl?“ odpověděl druhý muž. „Paráda!“ prohlásil obdivně, když spatřil stříbrného jaguára.

„Je to kráska, viď?“

Smith přejel rukou po boku vozu a gestem naznačil Ellandovi, aby zvedl kapotu. Chvíli setrvali v příjemném rozjímání nad dokonalým dvanáctiválcovým motorem V-12.

„Některé věci prostě nejdou překonat, že jo?“ nadhodil Smith. „Máš štěstí, že jsi v téhle zemi, Waylande.“

S úctou zavřeli kapotu, nastoupili a chvíli mlčeli, aby ocenili vrnění motoru.

„No a co dneska používá Apollón?“ zeptal se Wayland, když zabočili na hlavní silnici.

„Pro slavnostní příležitosti má ještě starou kolesku se čtyřspřežím,“ odpověděl druhý, „ale většinou jezdí v porsche. Dává mi ho servisovat, ale jsou to samé blesky a žádná duše - ne jako tohle bejby.“ Opřel se loktem o horní část dveří a znovu jaguára poplácal. „Takže - kam mě vezmeš, když jsem teď vyřešil všechny tvoje spletité technologické problémy?“

„Jako kdyby to šlo, Hefaiste,“ ušklíbl se Wayland. „Do hostince U bílého koně. Slušné pivo a můžeme se podívat do kovárny, když je ten pátek.“

„Lidé ti ještě dávají okovat koně?“ zeptal se překvapený Hefaistos.

„Jen jedna nebo dvě staré kouzelnické rodiny z okolí. Většinou chodí jen místní kluci s motorkami. Minulý víkend jsem tam měl krásný historický Triumph. Vyladěný na jedničku.“

O pár hodin a pár piv později se oba bohové procházeli pod letní hvězdnou oblohou, jeden opět s rukama v kapsách, druhý se sakem od Armaniho přehozeným přes jedno rameno a s vyhrnutými rukávy u košile.

„Takže tvoje žena se na tenhle výlet necítila?“

Hefaistos si odkašlal.

„Nebyla doma, když jsem tam byl naposledy. Nechala vzkaz, že má rozdělaný nějaký projekt. Lituju toho chudáka smrtelníka...“

„Nikdy nevíš, kamaráde, třeba se ve skutečnosti snaží někomu prokázat laskavost.“

„Místo toho, aby se řídila vlastními rozmary? Proč by měla porušovat staletý zvyk? To je fuk. Ty teď nemáš žádnou přítelkyni? Ta tvoje sekretářka je docela k nakousnutí.“

Wayland se teatrálně zachvěl.

„Příliš hubená. Mám na ženách rád pořádné boky, s trochou masa. Víš, něco, co říká, že ta žena umí připravit dobré jídlo a taky ho ráda jí.“

„Tradicionalisto.“

„Co je na tom špatného? Ach - jsme tady. Dneska ale žádní zákazníci. Pojď dál - provedu tě.“

Proklouzli mezi neolitickými kameny a dimenzionálním portálem do úhledné kovárny s nízkým ohništěm a se vším dokonale nachystaným nářadím. Wayland přehodil sako přes kovadlinu a šel pro láhev whisky, zatímco jeho host si prohlížel nedokončenou filigránskou tuniku, která se leskla na jedné z lavic.

„To je zakázka pro královskou rodinu - zastaví všechno: kulky, nože, na co si vzpomeneš. Ou, co má být tohle?“

Otevřenými dveřmi prolétla sova a upustila Waylandovi do ruky svitek.

„Zpráva od jedné z Athéniných dívek?“ Sova pokývala hlavou a odletěla.

Hefaistos usrkl whisky.

Wayland mu hodil pergamen. „Máš chuť na dovolenou? Kouzelnická škola ve Skotsku potřebuje nějakou šikovnou kovanou bránu. Takovou, která udělá dojem na každého, kdo ji uvidí, a vydrží váhu velmi silné magie.“ Na tváři se mu objevil toužebný výraz. „Už dlouho jsem nedělal žádnou pořádnou kovářskou práci.“

„Já taky ne,“ usmál se Hefaistos. „Návrat ke kořenům. Žádné submolekulární věci, ze kterých mi jdou oči šejdrem. Jen starý dobrý oheň, svaly, kov a umění.“ Rozhlédl se po regálech s nářadím. „Mám ti pomoct s balením?“

„Na to budeme potřebovat Range Rover,“ odpověděl Wayland. „Ještě že mám přenosnou kovadlinu.“

***

Poznámky k překladu:

Možná si stejně jako já budete potřebovat rozšířit obzory:

Wayland the Smith - Wayland Kovář je mistr kovářského umění z anglických legend, známější je asi jeho germánská podoba Wieland, více viz

Kovář Wieland – Wikipedie (wikipedia.org)

Wayland the Smith - Wikipedia

1) Pro angličtinou nepolíbené - smith = angl. kovář - rozhodla jsem se Hefaistovo pseudonym John Smith nepřekládat, ale tím se trochu ztratily některé narážky (smith John Smith = kovář Jan Kovář :-D)