Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 23.

Draco musel chvíli zuřivě kouzlit kvůli úpravě Harryho oblečení, aby lépe zapadl mezi ostatní.

„Musíš být tak…“ Harry se snažil najít správné slovo a na Draca se zamračil se sotva potlačovaným povzdechem.

„Samozřejmě že musím, je to moje svatba,“ prohlásil Draco upjatě a pak se rychle, téměř nervózně, rozhlédl kolem sebe. „A opravdu ti nemůžu dost poděkovat, že jsi souhlasil…“ Odmlčel se a upřel pohled přímo na Harryho, který stál čelem k pomalu se usazujícímu publiku. „Ačkoli, pokouší se už o otce mrtvice?“

Harry dotyčného muže okamžik hodnotil, načež pokrčil rameny. „Spíš se rezignovaně kaboní. Tvoje matka se ale usmívá a Andy vypadá pobaveně, ačkoli má po ruce spoustu kapesníků.“

„Opravdu čekáš, že zrovna moje matka bude brečet?“ Draco se na Harryho nedůvěřivě podíval.

„Je to ženská a je to svatba,“ prohlásil Harry a pousmál se. „I když, abych byl naprosto upřímný, čekám to spíš od Luciuse než od ní.“

„To je směšné,“ odmítl Draco a upravil si hábit. „Jak vypadám?“

„Jako fretka,“ poznamenal Harry s ležérně pozvednutým obočím. „Ale mně tak připadáš vždycky.“

„Nemůžeš to brát alespoň trochu vážně?“ Draco zachytil rozpustilý lesk v Harryho očích a slyšitelně zasténal. „Prosím?“

„A co bych z toho měl?“ zeptal se Harry s pobaveným úsměvem na rtech.

„Opravdu to musíme dělat?“ Draco se teď na Harryho zamračil a v očích se mu zablesklo. „Po tom všem, co se stalo, to teď musíš dělat? Dnes? Žádám tě jenom, abys to na pár krátkých minut, ani ne na půl hodiny, bral vážně.“

Harry na Draca zamrkal. „Hm… Myslel jsem, že se ti líbí žertování?“

„Normálně je v pořádku mě popichovat a ty ostatní kraviny,“ připustil Draco. „Ale, sakra, nauč se už konečně, kdy toho máš nechat.“

„Začínáš se bát?“ nadhodil Harry nenuceně, zatímco si Draca pozorně prohlížel.

„Nikdy,“ zavrtěl Draco hlavou a pak se rozhlédl kolem. „Spíš mě trápí, jak dlouho ještě tenhle zatracený sud s prachem vydrží, aniž mi vybouchne do obličeje, protože zhoršení opravdu nepotřebuju.“

„Schválil jsi přece seznam hostů, pamatuješ?“ podotkl Harry s ležérně povytaženým obočím.

Draco mu oplatil pevným: „Ne, to Astorie.“

„Stejně jsi mohl…“

„Astorie.“

Harry se na chvíli odmlčel, zamyšleně si protřel bradu a pak náhle přikývl. „Aha, jasně, zapomněl jsem, že jsi pod pantoflem.“

„Vážně, Harry…“ napůl zavrčel Draco, zatímco se mu nebezpečně zablesklo v šedých očích.

„Dobře, dobře.“ Harry zvedl ruce v posměšné porážce. „Nechám těch jízlivých poznámek.“ Odmlčel se a zakaboněně se rozhlédl po místnosti. „I když bych to po té interakci s kamarády potřeboval.“

„Děkuji, vážím si tvé oběti,“ prohlásil Draco a prosebně se na něj podíval. „A všechno je, jak má být, že? Vypadám dobře?“

„Víš, že to neřeknu,“ přimhouřil Harry oči do smaragdových štěrbin.

„Prosím?“

„Ne.“

„Ale…“

„Draco.“ Harry na něj vrhl nekonečně neochvějný pohled. „Já to neřeknu. Přenes se přes to a chovej se sakra jako chlap, u Merlina.“

„Jasně, chlap.“ Draco pokýval hlavou a pomalu, pro uklidnění, se zhluboka nadechl. „Jsi si jistý, že to neřekneš?“

„Sklapni, než tě prokleju.“

ooOOoo

Draco se uculoval, zatímco se sálem linula orchestrální skladba, při pomalém, klidném příchodu Astorie, jejíž oči pod bělostným závojem zářily. Její šaty byly stroze bílé a ladily s pečlivě sepnutými prameny světlých vlasů, až na tenké pramínky záměrně rozpuštěných kadeří, které se jí stáčely dolů a rámovaly tváře. V rukou držela kytici růží, které se leskly jako stříbro a smaragdy.

Když k němu přistoupila a usmála se, její sestra si stoupla vedle ní a významně zvedla Harryho směrem obočí. Harry jí gesto oplatil a s mrknutím se na ni pousmál, načež obrátil pozornost zpět k Dracovi a Astorii. Sama Dafné mu věnovala dlouhý pohled, než zaměřila svou pozornost tam, kam patřila.

Obřad, který následoval, byl samozřejmě obscénně velkolepý, jak by řekl Harry, doplněný tolika přehnanými a vymyšlenými kouzelnickými triky a vylepšeními, že prostě ztratil přehled poté, co snoubenci spojili své ruce a nad hlavami jim zakroužily holubice, aby se rozprskly v jemně padající kaskádě okvětních lístků růží. Musel uznat, že to bylo docela obratné. A načasování bylo naprosto dokonalé.

Přesto se Harrymu objevil úsměv na rtech při pohledu na Dafné, jejíž protočení očima mu potvrdilo, že není jediný, komu to připadá přehnané.

„Nepřivádí tě to na jisté myšlenky?“ Kráčeli zvolna za nevěstou a ženichem řadou oblouků, které rozkvétaly v okamžiku, kdy pod nimi novomanželé prošli.

„Ano, co bych neměla dělat, kdybych se někdy vdávala.“ Dafné pokývala hlavou a našpulila rty. „Věděla jsem, že to bude přehnané… ale tohle?“

„Naprosto a úplně směšné,“ souhlasil Harry a usmál se směrem k Billovi, Fleur a Angelině, kteří si živě povídali s nadšením poskakujícím Georgem. „Až si myslím, že vnukli mému obchodnímu partnerovi nápad.“

„Víš, že po takových přehnaných svatbách teď bude docela velká poptávka,“ poznamenala Dafné s mírným cuknutím rtů. „Nu, troufám si říct, že by někdo mohl vydělat nemalou částku, kdyby do toho podnikání investoval.“

„A představ si to – náhodou mám obchodního partnera, který se o takové věci zřejmě docela zajímá. Také je shodou okolností docela génius v řadě věcí, které by se daly docela dobře aplikovat, řekl bych,“ souhlasil Harry s klidným pokývnutím hlavy. „Nemluvě o jeho starším bratrovi…“

„Jak už to tak bývá, i já mám náhodou vlastního obchodního partnera.“ Dafné souhlasně přikývla a na rtech se jí pomalu objevoval úsměv. „V podniku, který by se postaral o naprosto báječné rozlučky se svobodou.“

„Představ si to, náhodou znám jednu ženu a její sestru, které pořádají velmi příjemné rozlučky se svobodou,“ přitakával Harry a pak si ji chvíli prohlížel. „Páni, to vypadá na docela zajímavou obchodní nabídku. I když, nezapomeň, že se snažím stát se učitelem.“

„Tak to se musíš starat jen o to, aby za tím stály tvé peníze,“ opáčila Dafné pobaveně. „Ledaže bys svému obchodnímu partnerovi nedůvěřoval?“

„Zásah,“ souhlasil Harry, než se znovu podíval směrem k Georgeovi. „Naštěstí tam bude jeho žena.“

„Mohli byste vy dva, prosím, počkat, alespoň až obřad skončí, než začnete mluvit o obchodu?“ dolehl k nim Astoriin sykavý šepot, i když se dál spokojeně usmívala na čekající dav.

Harry se nadechl, aby odpověděl, a v očích se mu zablesklo, než ucítil, jak mu Dafné položila ruku na paži. „Po obřadu, Harry. Jinak si dovedeš představit tu nekonečnou litanii, jak to bude přemílat?“

Ústa mu okamžitě scvakla při mentální přehrávce nastíněného scénáře a neochotně přikývl. „Dobře. Až po obřadu.“

„Dobře, pak je můžeme podle libosti dohánět k šílenství, že nás nechali čekat.“ Dafné se na rtech objevil záblesk zlomyslného úsměvu.

Ačkoli to Draco neviděl, byl si naprosto jistý, že to byl následný Harryho úsměv, z něhož mu běhal mráz po zádech.

ooOOoo

Ginny prakticky vypadly oči z důlků, když spatřila známou postavu po ženichově boku u oltáře. Harry stál vedle Draca a v jeho tváři se mihly jen nepatrné záblesky podráždění, když s ním mluvil. Jakmile jí pomalu došlo, co přesně tato pozice znamená, reflexivně se postavila spolu s ostatními diváky na stranu nevěsty.

Když uviděla bíle oděnou postavu kráčející uličkou a ženu, která jde za ní, zasáhlo ji náhlé a znepokojivé odhalení: bylo to na ni nastražené.

Posadila se stejně jako ostatní, stejně tak se i zvedla s davem, a hlavou jí pomalu vířily možnosti. Zuby zaťala, když si vzpomněla na předchozí setkání s touto dvojicí, na téměř samolibý, vědoucí úsměv na tváři družičky. Na náhlý zájem, s nímž ji bez ustání popichovala.

Zvolna a opatrně si naplnila plíce uklidňujícím nádechem, než se pomalu rozhlédla a hluboce se zamračila. Nemohla tady udělat scénu, v téhle chvíli. Odmlka, než se jí lehce zvlnily rty – no, určitě by mohla, ale asi by to nebyl nejlepší nápad.

Když zachytila, jak se družička nevěsty podívala na Harryho, předchozí předsevzetí vyletělo málem rovnou komínem.

Tak tohle byla její hra, že? Rty jí zkroutil téměř zlý úsměv, když se pomalu usadila na židli. Možná si nebyla jistá, jestli se chce k Harrymu vrátit, ale rozhodně nehodlala dopustit, aby do něj zasekl drápy tenhle malý had.

Musela prostě podniknout kroky, aby se to nestalo.

ooOOoo

Ron seděl a zíral na obřad, než se otočil s ústy napůl otevřenými na svou ženu. „Hermiono… to se mi snad zdá…?“

„Ne, nezdá,“ souhlasila Hermiona s nevěřícím pohledem. „On… Nemůžu tomu uvěřit…“

„Myslím, že… ho už opravdu, ale opravdu moc neznáme,“ připustil Ron, opřel se a přejel pohledem z Harryho na Draca. „Merline… To je…“

„Tohle všechno je moje vina,“ tiše zakňourala Hermiona.

„No, nejspíš nejen tvoje.“ Ron sebou trhl. „Vždyť víš, byl jsem tam, mohl jsem něco říct.“

„Neposlouchala bych,“ trvala na svém Hermiona a dál sledovala Harryho a Draca.

„A já jsem mohl něco udělat a být tam pro něj, jak jsem měl.“ Na okamžik se odmlčel a pak se hořce ušklíbl. „Tak, jak jsem to měl dělat celou dobu.“

„Já bych ne…“ začala Hermiona okamžitě protestovat, jen aby ji Ron rychle přerušil.

„Hermiono, lásko, jakkoli tě zbožňuju a jakkoli tě miluju, nevlastníš mě. Přesto všechno jsem mohl jít za Harrym. Měl jsem jít za Harrym.“ Povzdechl si a zadíval se na ženicha a nevěstu. „A samozřejmě jsem to zase všechno pokazil.“

„Ale neměl nás opustit…“ tiše trvala na svém Hermiona a hleděla si na ruce. „To neměl.“

„Možná,“ připustil Ron šeptem a pak zavrtěl hlavou. „Ale možná jsme neměli upřednostňovat kouzelnický svět před naším přátelstvím.“

„Potřeby mnohých převažují…“ okamžitě začala Hermiona a stále se dívala na své ruce.

„Ne natolik, abychom kvůli tomu obětovali našeho kamaráda,“ tiše prohlásil Ron, když se otočil a pohlédl na Hermionu. „Lásko… Rád obětuju, co mám, svůj čas a tak dál, abych pomohl věci zlepšit.“ Na chvíli se odmlčel, než se pomalu a zhluboka nadechl. „Ale nechci kvůli tomu obětovat jiné lidi.“

„Ale…“ okamžitě začala protestovat a zvedla hlavu, aby se na něj podívala.

„Přesně o tom by přece měla být temná magie, ne?“ skočil jí Ron do řeči a téměř tázavě se na svou ženu podíval. „Obětovat ostatní lidi, abys dosáhla svých cílů?“

Hermiona otevřela ústa, aby odpověděla, ale zjistila, že z nich nic nevychází, protože zvládla jen nechápavě hledět.

ooOOoo

Od svatební síně k impozantně velkému stanu postavenému o kousek dál to byla krátká procházka. Krátká vzdálenost za párem, který zdánlivě způsoboval rozkvétání květin a zpěv ptáků. To vše v naprosto – a poněkud zjevně – choreografickém představení.

„Tohle už je vážně směšné,“ zamumlal Harry k Dafné, když konečně vešli do rozlehlého stanu, z něhož na ně viditelně zářila obloha.

„Ano, ale viděl jsi pohledy některých těch žen?“ Dafné se dravě ušklíbla. „Jen si to představ…“

„Snažím se to nedělat,“ kontroval Harry pomalým zavrtěním hlavy. „Jinak si vzpomenu, kolik z nich se těmahle očima dívalo na mě.“

„No, mají alespoň trochu vkusu,“ připustila Dafné. „Přinejmenším lepší než já.“

„Aha? Proč to říkáš?“ Harry se na ni neutrálně podíval, když Draco a Astorie konečně ukončili svůj malý svatební průvod a vydali se k tabuli s hostinou.

„Protože nejsem poblázněná tím zářivým a slavným a naprosto hrdinským Vyvoleným, chlapcem, který zůstal naživu,“ přikývla Dafné, i když se ani nepohnula, aby pustila jeho ruku.

„Opravdu?“ Harry nenuceně povytáhl obočí a trochu se usmál. „A jak to, že díky tomu mají dobrý vkus?“

„Řekla jsem lepší, ne dobrý,“ upřesnila Dafné. „Nepřijdou na to, že se jim zalíbil nestydatý hulvát, který ještě před několika měsíci trávil čas utápěním se v alkoholu a životem v kanálech.“

„No, jakmile se přeneseš přes ten zápach a to, že jsi naprosto a úplně špinavá, je to docela v pohodě,“ odpověděl Harry s lehkým úsměškem na rtech. „A teď vážně, slečno Greengrassová, přiznáváte se, že jste do mě zakoukaná?“

„Nikdy,“ odmítla Dafné s odfrknutím a měřila si ho pohledem. „Jsi pro mě až příliš nebezpečný na to, abych něco takového vůbec připustila.“

„Chystáš se konečně přiznat, že jsem vyhrával?“ zeptal se Harry s lehkým zábleskem v očích.

„Nikdy,“ zopakovala, ale stále se ani nepohnula, aby sundala svou ruku z jeho. „Tvé ego je už takhle příliš velké.“

„Dobře.“ Harry přikývl a dál se na ni usmíval, než se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha. „Ale až příště uděláš nějakou hloupost, kobřičko, vyhrazuji si právo ti naplácat.“

Dafné reflexivně ztuhla a téměř zaškobrtla, když k němu náhle vzhlédla širokýma, téměř laníma očima. „To bys ne…. to bys neudělal, že ne?“

„Co myslíš?“ odpověděl Harry a za brýlemi se mu zablýsklo v očích.

„Myslím… že mi to rozhodně přerůstá přes hlavu,“ tiše zamručela Dafné a s povzdechem se o něj opřela. „No, nic takového mě ještě nikdy nezastavilo.“

„Mohlo by to být zajímavé, nemyslíš?“ nabídl jí se škádlivým úsměvem na rtech.

„Zajímavé, správně,“ zopakovala téměř nedůvěřivým tónem.

ooOOoo

Netrvalo dlouho a Harry a Dafné se ocitli u stolu nevěsty a ženicha, kde se právě podávaly první předkrmy. Jakmile mu do nosu začaly pronikat lahodné vůně, Harry přimhouřil oči a začal téměř nervózně skenovat místnost. Když Astorie zachytila jeho téměř paranoidní výraz, povytáhla obočí a rozhodla se promluvit. „Děje se něco, Harry?“

„Řekni mi, koho jsi pozvala, na koho jsem ještě nenarazil?“ zajímal se Harry a pokračoval v pomalém, vytrvalém prohlížení místnosti.

Když Astorie začala s až příliš nevinným výrazem ve tváři probírat seznam jmen, její nový manžel ji rychle přerušil. „Astorie, lásko, věřím, že má na mysli jediného ze sourozenců Weasleyových, na kterého jsme dnes ještě nenarazili.“

„Charlie je tady?“ Harry zamrkal.

„Ty sis nevšiml, jak na něm visí ty tři vily?“ ozvala se Dafné a téměř nevěřícně na Harryho zírala.

„Už před časem jsem tak trochu přestal věnovat pozornost všem těm věcem s vílami.“ Harry pokrčil rameny. „Nějak jsem musel kvůli turnaji a tak.“

„To bylo působivé,“ připustila Astorie se sevřenými rty a napůl zamyšleným pohledem. „Skoro je mi líto, že jsem si za školních let důkladněji neužívala.“

Draco se na svou ženu chvíli díval, pak se natáhl a pohladil ji po tváři. „Nemohla jsi s tou poznámkou počkat aspoň pár měsíců po našich líbánkách?“

„Mohla, ale kde by v tom byla zábava.“ Astorie dál jemně okusovala předkrm. „Tak o čem že jsme to mluvili?“

„O tom, že si Ginevra zatím s ničím nezačala,“ nadhodil Draco suše.

„Aha, o ní.“ Astorie pokývala hlavou a na chvíli se odmlčela. „Možná si uvědomila, že jí to přerůstá přes hlavu, a rozhodla se uznat, že diskrétnost je lepší část statečnosti?“

Dafné věnovala sestře dlouhý, vyrovnaný pohled. „Myslíš tu samou ženu, která před několika týdny cítila potřebu pokusit se mě konfrontovat v Kotli jen proto, aby mi oplatila pár poznámek na její adresu po tom sourozeneckém incidentu v Příčné?“

„Pár poznámek?“ zopakovala Astorie, když se plně zaměřila na svou sestru.

„Ano,“ souhlasila Dafné.

„Dobře.“ Harry se tiše zasmál a rozhlédl se kolem sebe. „Víš, jak moc ti věříme, viď, Dafné?“

„Naprosto a zcela?“ opáčila Dafné a nevinně na něj zamrkala řasami.

„Seslal na ni někdo kouzlo Confundus, když jsem se nedíval?“ zeptal se Harry pobaveně.

„Ale ticho.“ Dafné mu pohled oplatila, než se otočila a ukázala na Draca a Astorii. „Tak jo, vy dva, tancujte!“

„A máš nějaký konkrétní důvod pro vznesení tohoto náhlého a směšného požadavku?“ zeptal se Draco zvědavě, jen aby zamrkal, když na něj vrhla rozzlobený pohled.

„Protože nikdo z nás ostatních nemůže tančit, dokud to neuděláš ty, a já mám chuť tančit,“ argumentovala Dafné a s očekáváním pohlédla na Harryho.

Ten jen lehce pokrčil rameny: „Cože? Netančil jsem už roky. Co ode mě čekáš?“

„Tanec se mnou,“ oznámila pevně.

„Opravdu, ale opravdu nechci vědět, o čem jste si s Gábi povídaly, že ne?“ poznamenal Harry se zasténáním.

„Nejspíš ne,“ souhlasila Dafné. „Ale když už jsou si všichni tak jistí, že jsem do tebe beznadějně zamilovaná, mohla bych si to taky trochu užít.“

„Víš, jsem v pokušení té výzvě k tanci podlehnout, jen abych to mohl sledovat,“ připustil Draco a promnul si bradu. „A zároveň jsem v pokušení zarýt se patami do země, abych mohl sledovat, jak se nás tvoje sestra snaží přesvědčit, zatímco Harry se začne kroutit.“

„Jdeme,“ prohlásila Astorie k manželovi. „Nebo chceš říct, že se mnou tančit nechceš?“

Když Draco zamžoural na svou ženu, Harry se s úsměvem ozval. „Věřím, že odpověď, kterou se chystáš dát, je… ‚Ano, drahá‘.“

„Tiše, nádhero,“ zamumlal Draco, načež vstal a nabídl manželce rámě. „Smím si s tebou zatančit, ó, skvělá lásko mého života?“

„To by mě potěšilo.“ Astorie se na svého manžela usmála a pak švihla hůlkou směrem ke skupině nástrojů, které náhle ožily rytmem hudby, aby upoutaly pozornost všech.

„A znovu připomínám, že jsem už léta netančil a nikdy mi to moc nešlo,“ poznamenal Harry s úšklebkem.

„Přesto si s tebou chci zatančit,“ prohlásila Dafné. „Věřil bys tomu?“

„Ano, věřil,“ suše opáčil Harry a kysele zkřivil rty.

ooOOoo

A samozřejmě, Draco uměl tančit, všiml si Harry s krátkým zábleskem čehosi, co se mísilo s rozmrzelostí a možná i žárlivostí. Stejně jako Astorie, která se očividně nechala Dracem vést elegantním tancem připomínajícím valčík. Bylo to krásné, musel opět uznat, i když to vypadalo nesnadné k provedení.

„Jestli čekáš, že to zvládnu i já, tak ses zbláznila,“ vyhrkl Harry, když otočil hlavu a vrhl na Dafné zachmuřený pohled.

„Samozřejmě že ne,“ přitakala Dafné pobaveně. „Já takhle tancovat neumím, proč bych to měl čekat od tebe? Raději se nebudu až tak ztrapňovat.“

Když se píseň chýlila ke konci, Draco a Astorie se jeden druhému uklonili, načež se objali v nepříliš cudném polibku, zatímco hudba přešla do mnohem méně vytříbeného rytmu.

„A je to tady,“ usmála se Dafné, vyskočila a její tělo se pohybovalo s jistou smyslnou grácií, když uchopila Harryho ruku. „Pojď.“

Nechal se vytáhnout na nohy a pobaveně zakoulel očima. „Neříkej, že jsem tě nevaroval.“

„Ano, ano, nebudu od tebe očekávat žádné klasické figury,“ Dafné mu jednoduše obtočila ruce kolem krku. „A teď si se mnou zatancuj.“

„Rozhodla ses přestat se snahou hrát ty svoje hry?“ Harryho ruce nenuceně sjely dolů a ona ucítila, jak se jí lehce zachytily na bocích.

„Protože se mi taaak dobře osvědčily?“ odpověděla Dafné s lehkým nádechem sarkasmu, když se mu podívala do očí, a pak si povzdechla. „Řekla jsem si, že zkusím něco trochu… tradičnějšího.“

„A jak ti to vyhovuje?“ Harry se uchechtl.

„Jsi tady a tančíš se mnou, ne?“ opáčila s lehkým úsměvem na rtech a trochu se k němu přitiskla.

„Jestli tomu říkáš tanec,“ souhlasil Harry s pokývnutím hlavy a úsměvem, zatímco se dál jednoduše pohupovali na hudbu.

„Nešlapeš mi na palce, takže…“

„Toho bych se nebála – už je to pár let, co tady Harry při tanci šlápl někomu na nohu, že jo, Harry?“ Těsně za Harryho zády, kde najednou zachytil dech lehce ho dráždící u ucha, se téměř pobaveně vmísil do hovoru nový hlas.

Dafné okamžitě ucítila, jak Harrymu ztuhla ramena, a zachytila náhlou tvrdost v jeho očích, buď z rozmrzelosti, nebo možná ze vzteku, to nedokázala přesně určit. „No, čekal jsi, že se objeví.“

„Doufal jsem, že nabrala rozum,“ připustil Harry, ale neudělal žádný pohyb, aby se otočil nebo přerušil způsob, jakým se držel Dafné za boky.

„Víš, obecně je neslušné ignorovat lidi, Harry.“ Do hlasu vklouzlo lehké zachvění podráždění, a on přímo cítil, jak dívka za ním zaostřila pohled.

„A není taky obecně neslušné přerušovat lidi, když tančí?“ zeptala se Dafné napůl zvědavě, sklopila řasy a trochu našpulila rty. „Ale na druhou stranu, očekávat od ní takové věci, jako je slušné chování, je asi trochu moc.“

„Vždyť jsi mě přece pozvala, nevzpomínáš si?“ Ginnyin hlas zněl až příliš sladce, když se pomalu přesunula, aby stála vedle dvojice, a přimhouřenýma očima přejížděla z jedné postavy na druhou.

„Hm?“ Dafné s nemalou dávkou nadsázky zamrkala a pohlédla na Harryho. „Harry, copak jsem se najednou…?“

„Ne,“ zamítl Harry a přivřel oči. „Zřetelně si vzpomínám, že její pozvání byl kompletně nápad tvé sestry.“

„Vskutku,“ přitakala Dafné, přitiskla se k němu a dál se lehce pohupovala do rytmu hudby. „Když jsme si tedy vyjasnili tohle malé nedorozumění… budeme dál tančit.“

„Opravdu, Harry? Myslela jsem, že máš lepší vkus než spát s takovouhle zmijozelskou děvkou?“ nadhodila Ginny s kyselým zasyčením a zvednutým obočím.

„No, víš, až se vyspím tady s Dafné, zbude mi už jen Millicent a budu mít na kontě celou skupinou zmijozelských holek z mého ročníku,“ odpověděl Harry, aniž by se na Ginny jen podíval.

„Jsem si jistá, že Milly by byla strašně zklamaná, kdyby už nebyla šťastně vdaná,“ poznamenala Dafné suše a zavrtěla hlavou. „Takže se bohužel obávám, že svou sadu nezkompletuješ.“

„Ach, no, ne že by mi na tom nějak zvlášť záleželo.“ Harry pokrčil rameny a nerušeně pokračoval v pohupování do rytmu.

„Vtipné, Harry,“ prohlásila Ginny a lehce přitom protočila očima.

Harry skutečně věnoval Ginny pohled, než se podíval zpátky na svoji tanečnici. „Hm, ona si myslí, že si dělám legraci.“

„Ano, už dřív jsme zjistili, že je trochu natvrdlá,“ souhlasila Dafné. „Zřejmě si myslí, že spolu spíme.“

„Jasně, jako bys nebyla malý had, který se snaží získat, co chce, tím, že roztáhne nohy jako nějaká kurva,“ prohlásila Ginny ledově a pohledem se vrátila k Dafné.

„Panečku, to byla zajímavá směs metafor,“ poznamenala Dafné s pohledem na Harryho, který v odpověď pokrčil rameny. „Jsi v tomhle ohledu strašně klidný.“

„No, je to docela zábavné.“ Harry znovu pokrčil rameny a naklonil hlavu na stranu. „Chci říct… Ještě jsme se ani nepolíbili a ona už předpokládá, že spolu máme velkou aféru, kterou využíváš k tomu, abys uskutečnila nějaký velkolepý machiavelistický plán.“

„Jako bych tomu věřila,“ odfrkla si Ginny a zamračila se na ně.

„A na tom, čemu věříš, najednou záleží?“ zajímala se Dafné, načež se otočila, přitiskla se zády k Harryho hrudi a pažemi spočinula na jeho vlastních kolem jejího pasu.

Ginny jasně zrudla a zadívala se na Harryho. „To chceš jen tak…?“

„Teď mě napadá jeden mudlovský výraz, Ginevro,“ prohlásil Harry a lehce sevřel Dafné v pase. „Žhavá novinka: rozešli jsme se. Před třemi lety.“

„Takže ti nevadí, že mě sem pozvali jen proto, aby se mě pokusili ponížit?“ Ginny nevěřícně zírala. „Co se ti to sakra stalo? Být zrovna Malfoyovým svědkem! Po tom, co se mi pokusil udělat jeho otec?“

„Jeho otec,“ zdůraznil Harry a ohlédl se na Ginny, než nad ní zavrtěl hlavou. „On ne. Dracovi se podařilo nějak dospět, Merlinví jak, protože to zjevně nebyl Astoriin vliv.“

„Je trochu dětinská,“ poznamenala Dafné, když se pohodlně opřela o Harryho hruď, stále se pohupujíc do rytmu hudby.

„Pozvala ji.“ Harry kývl směrem k Ginny a lehce mu zacukaly rty. „Naštěstí Draco dokázal, že je tou lepší polovinou rovnice.“

„Aha?“ Dafné ignorovala, jak Ginny začaly téměř jiskřit oči hněvem, a při pohledu na Harryho zaklonila hlavu. „Určitě?“

„Draco pozval ji,“ poznamenal Harry a kývl na stříbřitě blonďatou mladou ženu s rukama zkříženýma na hrudi stojící přímo za Ginny.

Ginny ucítila náhlý tlak očí, které se jí zavrtávaly do zad, a jen zmateně zamrkala. „Gabrielo…?“

„To je od tebe hezké, že sis všimla.“ Gabriela pokývala hlavou a chladně se na Ginny zadívala. „A tady jsem si říkala, jestli se neuchýlíš k nějakému dětinskému výrazu, jako ses to pokusila udělat s mou sestrou.“

Mírně zrudlá Ginny se na dívku zamračila. „Co máš sakra za problém?“

„Problém? No, tak se na to podívejme. Pořád urážíš mou sestru, manželku svého bratra, hloupými, dětinskými nadávkami, a přitom s ní jednáš jako s nějakou věcí, i když je to matka tvých neteří.“ Gabriela zvedla jemný prst a začala odpočítávat body. „Snažíš se své sourozence šikanovat, aby dělali, co chceš, a vyhrožuješ jim, když s tím nesouhlasí. To, co máš, považuješ za samozřejmost, a k lidem se chováš spíš jako k majetku než k čemukoli jinému.“

Ginny zaskřípala zuby, když dívce pohled oplácela. „Nevím, kde jsi na to přišla…“

„To sis prostě nevšimla, jak svým jednáním ničíš člověka, o kterém jsi prohlašovala, že ho miluješ, nebo ti to bylo prostě jedno?“ přerušila Gabriela Ginnyinu klopýtavou odpověď zasyčením. „Nebo kde jsi vzala pocit, že nezáleží na tom, co chce?“

„A co to, co jsem chtěla já?“ Ginny po dívce střelila pohledem, když jí syknutí oplatila. „To jsem se jako měla kvůli němu vzdát všech věcí, které jsem od života chtěla?“

„Non.“ Gabriela zavrtěla hlavou a vrátila jí pohled. „To, co jsi měla udělat, bylo nechat ho jít. Ale to jsi nechtěla udělat, dokud jsi ho nakonec nedotlačila tak daleko, že to musel ukončit.“

„On to ukončil? To já…“ Ginny po dívce střelila nevěřícím pohledem.

„To já jsem to ukončil,“ ozval se znovu Harry a zamračil se na Ginny. „Tak se prosím tě nesnaž tvrdit něco jiného. Byla tam Gábi i tví bratři. Lidé, kteří jsou tady a za kterými můžeme snadno zajít a zeptat se jich na to. Lidé, kteří si nevytváří lži pro své tiskové zprávy a veřejný obraz.“

Ginny se mírně začervenala, když se otočila na Harryho. „Kde jsi na tohle sakra přišel? To já jsem ti dala kopačky, protože mě konečně přestalo bavit, jak se na mě lepíš jako zatracená zamilovaná holka!“

„Merline, myslím, že tomu vážně věří.“ Dafné se na ni chvíli dívala a pak pomalu zavrtěla hlavou.

„Ale, sklapni! Vždyť jsi tam ani nebyla, ty slizká couro!“ zaječela Ginny, než se znovu zamračila na Harryho.

„Ne, nebyla, ale na rozdíl od tebe toho zřejmě vím o Harrym a Gabriele dost na to, abych jim věřila,“ odpověděla Dafné s mávnutím ruky, než se podívala na Harryho. „Ale asi bych to měla říct otevřeně… Ano, byla jsem docela coura, opatrná, to ano, ale pořád coura. Dělala jsem to, s kým jsem chtěla a jak jsem chtěla. Bude to problém?“

„Vzhledem k mé tři roky trvající historii opilce, který by se vyspal s kýmkoli, si opravdu nemyslím, že jsem v pozici, kdy bych mohl ukazovat prstem,“ konstatoval Harry suše, než povytáhl obočí. „Pokud to ovšem není něco, v čem plánuješ pokračovat?“

„Říkala jsem si, že zkusím celou tuhle monogamii a uvidím, jak to bude fungovat.“ Dafné trochu pokrčila rameny, když se Harrymu pevně zadívala do očí. „A ty?“

„Myslíš, že se chci zase vyspat s Parkinsonovou?“ zeptal se jí Harry s téměř nedůvěřivým pohledem. „Už jsem střízlivý, pamatuješ?“

„Počkej, cože?“ Ginny v duchu tápala. „Počkej, opilec? To jsi myslel vážně, že ses vyspal s…?“

„No, nebylo moc těžké ho svést, když byl opilý idiot a tak,“ ozval se hlas Tracey Davisové, která tak o sobě dala vědět, zatímco pobaveně usrkávala drink. „Bez urážky, Harry. Dafné.“

„Ehm… Tracey, že?“ nadhodil Harry s lehce soustředěným výrazem ve tváři. „Budeš mi muset odpustit, moje paměť byla trochu… zmatená.“

„Jo, to s tebou udělá alkohol,“ Tracey souhlasně přikývla a usmála se, když pomalu přejížděla očima po jeho těle. „Nepředpokládám, že bych tě mohla přesvědčit, abys to zkusil, když už jsi střízlivý?“

„Tracey!“ zasyčela Dafné a oči se jí zúžily do štěrbin.

„Cože? Nechceš, aby si ho nejdřív vyzkoušela nezaujatá třetí strana?“ nabídla se téměř nevinně Tracey.

„Hm, předložila bych svůj názor, ale věřím, že jsem v tomhle ohledu dost zaujatá,“ přisadila si Gabriela, než se podívala na stále naprosto zmatenou Ginny. „Ale ano. Podle všeho žil jako opilý pobuda a přespával v kanálech. A byl to právě Draco, kdo ho našel a vytáhl ven. Proto mu šel za svědka.“

„Byl jsem tam, protože Blaise se neukázal,“ prohlásil Harry neomaleně a zavrtěl hlavou.

„A za to si s ním osobně promluvím,“ ozval se Draco se slyšitelným mručením. „Přísahám, že jsem na pozvánce uvedl přesný čas a datum.“ Odmlčel se a pak se podíval na Ginny. „Ale věřím, že tento rozhovor se týkal jí a jejího jednání.“

„Ty… chceš říct, že tě náš rozchod tak moc ovlivnil?“ Ginny se zadívala na Harryho a oči se jí plnily slzami. „Ach… Harry, nikdy jsem nevěděla, že ti na tom tak záleží!“

Harry se na dívku chvíli díval a pak si tiše odfrkl. „Hm, ne. Nezačal jsem takhle pít proto, že jsem se s tebou rozešel.“

„Nezačal?“ Ginny se mírně zarazila a zmateně na něj zamrkala. „Ale…“

„Začal jsem takhle pít, protože se mi moji nejlepší kamarádi vyhýbali a neměli na mě po tom všem čas, ačkoli na tebe si ho stejně udělali,“ vybalil to Harry a zavrtěl hlavou.

„Aha.“ Ginny se na něj dlouho dívala, než se pomalu otočila a podívala se na všechny lidi kolem. Její výraz se začal měnit na znechucený. „Takže tohle všechno bylo nějaké promyšlené spiknutí, protože můj bratr a švagrová dali přednost mně před ním? A vy mě obviňujete z dětinskosti?“

„Promyšlené?“ ozvala se Astorie. „Já jsem tě pozvala. Tím plánování skončilo. Všechno ostatní je jen zábavná shoda okolností.“

„Abych byla naprosto upřímná, ty prostě nejsi tak důležitá,“ prohlásila Dafné, když se vymanila z Harryho náruče. „Hraješ famfrpál a chodíš kolem, dráždíš muže a pohráváš si s nimi jako s hračkami. Moje sestra si myslela, že by bylo zábavné nechat mě, abych tě ještě jednou roztrhala… Ale teď? Začínám si říkat, proč bych to vůbec měla chtít.“

„Myslíš kromě toho, že si značkuješ teritorium jako hárající fena?“ Tracey se zatvářila nevinně a samolibě.

Když se Dafné začervenala a pohlédla na Tracey, Harry se zasmál. „No, nevím, jak je to s jejím územím… Ale dám jí šanci. Uvidíme, jak se věci vyvinou.“ Otočil hlavu a chvíli se na Ginny tiše díval, než pomalu zavrtěl hlavou. „Nevím, jestli jsem tě opravdu miloval, nebo jsem jen cítil, že to potřebuju… Ať tak či onak, na tom nezáleží. Nefungovalo nám to.“

„No, to bylo sakra jasné,“ sykla Ginny s prudkým zavrtěním hlavy. „Nebýt Hermiony, ani bych o tom neuvažovala!“ Zatnula zuby a podívala se na lidi kolem sebe, než si tiše odfrkla. „A teď mě omluvte, jdu si najít nějaké místo, kde mě skutečně chtějí.“

„Slyšela jsem, že šatna Kudleyských kanonýrů by potřebovala novou honimírku,“ nabídla Tracey s nevinným úsměvem, který se ještě zvětšil při pohledu na zmatek v Ginnyině tváři, než se žena otočila a vyrazila ven.

„… Honimírku?“ Harry, Draco a Astorie zírali na Tracey s nechápavými výrazy, zatímco Dafné, Tracey a Gabriela se bláznivě hihňaly.

„Víš co, Harry, jestli nám to vyjde, tak ti to ukážu,“ nabídla Dafné, než se na něj oslnivě usmála. „Ale zatím… Prostě si zatančíme, pak se najíme, napijeme a budeme se bavit.“

„Myslím, že s tím se dá pracovat,“ souhlasil Harry, na rtech se mu objevil jemný úsměv, přikývl a dál se s ní pohupoval do rytmu hudby.