Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola pátá, v níž Severusova babička vyjadřuje názor

Jakmile se Severus převlékl do tuniky, zkontroloval, zda má trenýrky na patřičném místě. Ze zkušenosti věděl, že na ujišťování bohyně ohledně respektu k jeho osobní důstojnosti se nedá spolehnout. Střežení zbytků důstojnosti také znamenalo, že strávil několik dlouhých minut úhledným věšením obleku, hábitu a těžkých svrchních šatů. Nymfy trucovaly, že mu nesmějí sloužit při každé jeho potřebě, jak jim jejich paní přikázala, ale Severus byl neoblomný. Babička mu říkala, že člověk není mužem, pokud se nedokáže postarat sám o sebe, a teď už všichni na skalnatém výběžku věděli, že slovo staré paní Snapeové je zákon.

A přestože si Severus ve většině ohledů velmi vážil toho, že se může vrátit na slunný řecký ostrov a k páru láskyplných paží, k ústům stvořeným pro líbání a k tělu stvořenému pro ... přesto mu bylo nepříjemné, že jeho babička kdesi ostře krčí nos nad tím, že mu tahle nedobrá ženská tak horlivě vyhovuje ve všech směrech, že ztrácí svou nezávislost. Pro takové muže měla vždycky titul ‘vypasený pinčl’. Severus si znepokojeně kontroloval břicho a postaral se, aby měl dostatek pohybu.

„Lásko moje,“ zapředla Afrodita a svižně se zvedla z pohovky. Labuť, kterou předtím krmila, se odkolébala k bazénu a neelegantně žbluňkla do vody. „Pojď si ke mně přisednout! Nechala jsem připravit tvé oblíbené pochoutky a ty je budeš jíst z mých dlaní a pít víno z mých rtů.“

Severus pocítil zvrácenou touhu po rozmočených brambůrcích servírovaných na stránkách Timesů.

„Nemám hlad,“ řekl. „Copak tady nikdy neprší?“

Byla noc, ale závěsy načechrával horký vánek. Severus si nalil sklenici vody a vydal se za labutí. Posadil se na okraj bazénu, ponořil nohy do vody a pozoroval proměnlivé mihotání měsíčního světla na černém moři hluboko pod sebou.

Bohyně se zasmála. Pokynula svým služebníkům, ať přinesou polštář, a usadila se za jeho zády, aby mu mohla masírovat ramena.

„Tolik nepříjemností, Severusi! Otravuje tě ta příšerná holka?“ Zavrtěl hlavou a navzdory vší snaze se začal měnit v rosol. „Tak můj manžel?“

„Vůbec ne. Vycházím s ním docela dobře. Což je nečekané, vzhledem k tomu, jak... trapnou... situaci můj vztah s tebou vytváří.“

„To ti vadí?“ Teď mu masírovala hlavu a upřímně řečeno, na světě nebylo nic, co by mu zrovna v tu chvíli vadilo.

„Ne, pokud to nevadí jemu.“

„Je na to zvyklý.“ Její tón působil trochu nemilosrdně, ale Severus se rozhodl, po náležitém zvážení, že o tom může přemýšlet jindy - až bude schopen přemýšlet. Afrodita trvala na tom, aby si oblékal tu hloupou tuniku hlavně z toho důvodu, že šlo o snadno přístupný oděv, a ona byla do přístupu celá hrr. Vstala a vytáhla Severuse na nohy. Žádostivě se jí zadíval do modrých očí a usoudil, že by měl být vděčný za to, že ho prostě nepopadla a neunesla, jako to udělala s tím mladíčkem Adonisem. A podívejte, jak to s ním dopadlo. Nemá smysl se bránit. Vůbec žádný. Ach, miloval způsob, jakým z ní ty tenké šaty spadly, když chtěla, jen se tak lehce zachytily na bradavkách a pak se jí svezly přes boky k zemi.

Později zamračeně hleděl na baldachýn postele. Afrodita klidně spala po jeho boku a její křivky dostávaly v měsíčním světle stříbrný lesk. Její tvář v klidu získala na líbeznosti, kterou málokdy projevovala, když se probudila, tehdy intrikovala, přemlouvala, mámila, brečela, trucovala nebo se uculovala. Znepokojovalo ho, že to, co si myslela, že chce, ji, když byla vzhůru, činilo méně šťastnou, než by mohla být. Ale na druhou stranu, uvažoval, nebylo to tak u všech? Takže vem to skřet a on si to užije, dokud to jde. Být hračkou bohyně nebylo tak špatné.

„Vypasený pinčl,“ říkávala jeho babička.

Švihl nohama a posadil se. Měl práci, o které musel přemýšlet. Když se proplétal úzkou cestičkou k místu, kam si směl uložit oblečení, falešně si pobrukoval. Posadil se na kámen čelem k vycházejícímu slunci, aby si natáhl zateplené holiny - v Bradavicích sněžilo - a zjistil, že se mu s vánoční rozjařeností sypou ze rtů veselá slova: „Mám proti lásce boty, ty chrání duši mou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou, dup dup dup dup dup dup dup …¹”

Poznámky k překladu:

1)   V originále 'These boots are made for walking, and that's just what they'll do. One of these days these boots are going to walk all over you, dum dum dum dum dum dum dum ...' - citace z písničky These Boots Are Made For Walking od Nancy Sinatra, já jsem použila geniální českou verzi Boty proti lásce, kterou nazpívala Yvone Přenosilová.