Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola šestá, v níž Harry není okouzlující

Severus sice neměl v oblibě trávit volný čas na ministerstvu, ale všeobecné zděšení z jeho přežití a zjevného štěstí bylo tak příjemné, že se docela těšil, až v tom bude moct všem zase vymáchat nosy. Jeho očekávání z Vánočního plesu nedokázalo zchladit ani několikahodinové brodění se sněhem a dloubání nosem, hůlkou a nejrůznějšími diagnostickými kouzly do poškozených zdí. Obzvlášť příjemné by bylo, kdyby se o něj kvůli fámám, které o své práci v Bradavicích šířil, zajímal odbor záhad a výbor pro nová kouzla. Nacházel se uprostřed nekonečné hádky s Grangerovou o to, jak publikovat, aniž by prozradili příliš mnoho z toho, co dělají. Bavilo ho popichovat ji, takže se rozhodl, že než vyrazí, zajde si užít ještě trochu zábavy.

Ačkoli byly teprve tři hodiny, z kovárny se neozývaly obvyklé zvuky kladiva, vrčení a nadávky. Taky poprvé viděl, že je výheň stažená takhle nízko. Vzduch uvnitř rychle chladl a Grangerová, která se věnoval zametání kovových pilin a popela z podlahy, na sobě měla proti plíživému chladu oblečený silný svetr. Námořnická modř jí neslušela. Když vzhlédla, aby se podívala, kdo jí zastínil světlo, vypadala bledě a rozladěně.

„Co chcete?“ dožadovala se.

„Podrážděná, slečno Grangerová? Brány jistě ještě nejsou hotové, že ne?“ Všechno nářadí bylo úhledně uklizeno, plány byly srolované do kožených pouzder, aby mohly být přeneseny do bezpečí ředitelčiny kanceláře, a hotové části brány uloženy vzadu v kovárně pod zaprášenými plachtami.

„Jsem nucena vzít si dovolenou, když jsou ty Vánoce,“ zavrčela Hermiona. „Uhněte, jo?“ Švihla mu koštětem po nohách. „A Smith se nechal McGonagallovou přemluvit, aby mi dopřál 'zasloužené volno',“ napodobila prudérní edinburský přízvuk.

„Takže vyrážíte domů na cukroví a...“

Hermiona odhodila koště do kouta a vrhla na něj zlý pohled.

„Buďte užitečný,“ poručila mu a strčila mu plány do náruče, zatímco popadla kabát, zavřela těžké dvojité dveře, zuřivě je zamkla a zajistila ochranným kouzlem. „Děkuji,“ zavrčela. Její marná snaha zmocnit se znovu své práce vyústila v krátké přetahování a furiantský odchod, který Severus, mistr tohoto umění, musel chtě nechtě obdivovat.

Následoval ji, zvědavý, proč je tak rozčilená.

Měla pěkně našlápnuto a k chrliči došla první, i když se u něj zastavila a počkala. Podupávala při tom nohou a chrlič si ji nervózně prohlížel.

Heslo 'trojhránky' vyznělo jako přesný opak k těmto legendárním skotským lahůdkám. Schody se začaly svižně zvedat, a když Hermiona prošla kolem jejich strážce, jednoznačně se přikrčil.

Dveře do komnat McGonagallové se otevřely, aniž by bylo potřeba klepat, a odhalily ředitelku, jak si civilizovaně dává čaj se Smithem, který v havajské košili a kožené zástěře vypadal bizarně a hrozil, že svou mohutností křehké křeslo zničí. Teplo a zlatavá záře místnosti byly šokujícím kontrastem k ostré zimě na pozemcích a šedivému chladu hradních chodeb. Severus i Hermiona při zaznamenání tepla a jemné vůně Earl Grey zamrkali. Praskání plamenů v krbu a cinkot porcelánu a stříbra dotvářely obraz útulné domácnosti, který měl každému vykouzlit úsměv na tváři - ale Severus se nikdy neusmíval, pokud nemusel, a Hermiona se tvářila tak, že bylo lepší ponechat její zuby pro tuto chvíli skryté.

„Severusi! To je ale rozkošné překvapení! A Hermiono, jsem ráda, že jste se přece jen rozhodla připojit k nám na čaj.“

Hermiona se sevřenými rty vytrhla Severusovi plány z rukou a obešla ředitelčin stůl, aby je vhodila do zdobeného stojanu na deštníky, v němž už byla košťata, fialový deštník s rukojetí ve tvaru papouščí hlavy, několik bambusových holí, narvalí roh posetý drahokamy a ohnutý pohrabáč. Papouščí hlava zamrkala a Hermiona odkráčela ke krbu a beze slova sebou plácla do křesla. McGonagallová to přešla jen zavrtěním hlavy a natáhla ruku ke Snapeovi.

„Potřeboval jste před volnem probrat něco konkrétního, Severusi, nebo je to čistě společenská návštěva? Mohu vás zlákat na sušenky?“

„Jen jsem vám přišel popřát příjemné prázdniny, paní profesorko,“ odpověděl, pobavený očividnou nespokojeností Grangerové se svou dosud oblíbenou učitelkou. Zmínka o sušenkách se setkala se slyšitelným odfrknutím. „Smithe,“ pozdravil kývnutím muže.

„Ale neuvidíme vás na plese?“ vykřikla Minerva překvapeně. „A slečnu Rogersovou, samozřejmě?“

„Přirozeně, ale předpokládám, že v té tlačenici nebude dostatek příležitostí k civilizovanému rozhovoru.“ Severus si všiml, že Grangerová se ještě víc zavrtala do křesla a vystrčila z něj nohy. Marně čekal, až jí McGonagallová řekne, aby se posadila pořádně.

„No, je hezké vidět, že se konečně učíte nějaké společenské grácii,“ odpověděla Minerva. „A teď si dejte čaj.“

„A vy, slečno Grangerová?“ zeptal se Severusl. „Půjdete na ples?“ Když si sedal do křesla vedle ní, šikovně jí zavadil o kapsu a vytáhl pozvánku, která byla neopatrným zacházením značně pomačkaná.

„Mnohem raději bych pokračovala v práci, jak ví ředitelka i pan Smith,“ odsekla.

Kovář po ní střelil pronikavým pohledem.

„Copak si neužíváš Vánoce, Hermiono?“ Znělo to jen jako zvědavost. „Netěšíš se, až uvidíš svou rodinu a přátele, když ses tak dlouho uzavírala do své práce?“

Nastalo ticho a zdálo se, že Hermiona není ochotná odpovědět.

„Samozřejmě, že -“ začala McGonagallová.

„Moji rodiče se rozhodli zůstat v Austrálii. Grimmauldovo náměstí bude plné Weasleyových, kteří dorazili do Londýna na ples, a Molly je přesvědčená, že odsouzení Rona ke klášternímu životu je moje vina, takže se s Harrym a Ginny neuvidím. Nemám nikoho dalšího, kdo by nějak zvlášť stál o to, abych se mu pletla do rodinného kruhu. Ve škole nikdo nezůstane. Tak co mi zbývá?“ vychrlila divoce. „Ach, už vím - zamluvím si hotel, na plese se ukážu sama, jen aby se noviny nedivily, proč tam nejsem, a prázdniny strávím čekáním, až mi bude dovoleno věnovat se tomu, co mám skutečně ráda.“ Posadila se zpříma a na nikoho se nepodívala. „No, jestli mě omluvíte, zbývá mi už jen den a půl nakupování, abych našla šaty, které nepotřebuju a na které se nikdo nepodívá.“

Odmlčela se.

„Uvidíme se na ministerstvu, pane profesore Snape. Přeji vám hezké prázdniny, pane Smithi.“

„To jsem netušila,“ pronesla McGonagallová do ticha, které nastalo po zavření dveří. „Vy ano, pane Smithi?“

„Vůbec o sobě nemluví,“ zabručel. „Jen o práci, o svých nápadech, o svém výzkumu. Práce s ní je velmi podnětná...“

Snape si odfrkl.

„Co je na tom k smíchu, Severusi?“ vyjela na něj ředitelka. „Vám připadá Hermionino trápení zábavné?“ 

„To mě k tomu nevedlo,“ odpověděl. „Skutečně legrační na tom je, že vy dva - a zvláště vy, Minervo, která tvrdíte, jak ji máte ráda - jste si toho nevšimli.“ Opřel se a usrkl ze svého šálku. „Poslední tři měsíce strávila prací, až se jí od ruky prášilo; nebyla navštívit přátele a oni se sem ani neobtěžovali přijet, protože věděli, že je vytížena činností, která jí nenechává mnoho volného času. Je jí devatenáct. Měla by chodit ven a alespoň občas si užívat. Měla by se těšit na Vánoce, na večírky, na zábavu, na dárky. I já jsem si v jejím věku užil víc zábavy. Není jen trofejí v nebelvírské vitríně,“ dodal, jen aby ještě trochu zakroutil nožem v ráně.

Minerva se zatvářila šokovaně. Postavila se, ale kovář jí v úprku za Hermionou zabránil.

„Nechte to na mě,“ řekl a rukama naznačil 'sedněte si'. „Možná jí bude lépe, když si večer zajde do dobré hospody a zahraje si třeba šipky. Soucit asi není nejlepší přístup.“

Severuse to překvapilo. Poznal, že hněv Grangerové je barikáda proti slzám, ale kovář nebyl obecně známý svou vnímavostí. Byl také nejasně znepokojen. Osobní zájem ze strany božstva obvykle znamenal něčí potíže.

***

Ples byl, jak se předpokládalo, bombastický. Pastorek otevřel celé přízemí ministerstva a povolal armádu zásobovačů, aby kouzelnictvo Británie zahrnuly tak bohatou nabídkou, že by člověk mohl zemřít hlady během rozhodování, co sníst dřív. Výzdoba vypadala jako výbuch v továrně na pozlátko. Dokonce i Kratiknot se nad tou okázalostí zarazil. Z různých tanečních sálů se do foyer nesly různorodé hudební motivy, aby se tam střetávaly a bojovaly o nadvládu. Severus strávil první půlhodinu hledáním přesného místa, kde to znělo nejhůř, aby právě tam mohl mluvit se svými nejméně oblíbenými lidmi. Kroužil kolem epicentra disharmonie a Afrodita klidně setrvávala po jeho boku a spokojeně sdílela jeho zábavu. Tam je našla i McGonagallová a až sebou při těch zvucích trhla.

„Už jste viděli Hermionu?“ zeptala se bez úvodu.

„Proč bych ji měl hledat? Není to moje malá chráněnka.“

„Nebuďte protivný, Severusi,“ odmávla ho McGonagallová bez sarkasmu. „Mám o ni starost. Od té doby, co onehdy odešla z mé kanceláře, jsem o ní neslyšela ani pípnutí.“

Severus protočil oči.

„Nechápu, proč byste měla očekávat, že něco uslyšíte. Dala jste jasně najevo, že se její preference nesetkaly s vaším souhlasem.“

„Ona moc dobře ví, že mi jde o její dobro!“

„Jako že se vyčerpává dvojím učednictvím?“

„Každý vidí, že je dokonale schopná ...“

Snape si popichování ředitelky užíval, ale v tu chvíli mu Afroditiny prsty bolestivě sevřely biceps.

„Á, tamhle je!“ vykřikla McGonagallová a vystartovala vpřed.

Dívka tam skutečně stála a vypadala v elegantních červených šatech dospěle a nádherně, rty jí zářily karmínovým leskem a vlasy měla stažené do propletené koruny. Když se otočila, aby se zasmála něčemu, co řekl její společník, v uších se jí leskly doteky zlata. Společníka jí dělal kovář, který vypadal ve společenském oděvu stejně dobře jako v těch idiotských košilích, které měl tak v oblibě. Kolem pasu ji objímal způsobem, který jeho ženě připadal až příliš důvěrný; aspoň to naznačovalo její zamračení.

Severus se vykroutil z Afroditina smrtícího sevření.

„Nemá na to právo!“ zasyčela bohyně. „Ta malá coura!“

„Vrána k vráně,“ zamumlal. „Předpokládám.“

„Ksakru, protože tě opustila ve chvíli, kdy jsi potřeboval pomoc, byla moje nechuť k ní předem daná,“ prohlásila Afrodita, přičemž ostrost jejího pohledu neochabovala, „ale teď je opravdu...“

„Takové melodrama,“ odtušil Severus. „Lidé se dívají. A kromě toho, sotva jsi zásadová, viď, má lásko?“

„A zásadovost je vlastnost, které si vy smrtelníci vysoce ceníte,“ odsekla Afrodita. „Přesto považuji za slušnější vybrat si vhodnější okamžik k...“

„K čemu?“ zeptal se, políbil ji na prsty a čelil jí s tvrdým zábleskem v oku. „Trestat někoho přesně za to, čím mě ty tak bohatě odměňuješ?“

„Netlač na pilu, Severusi.“ Naposledy pohlédla na Smithe a Hermionu. „Přines mi sklenku vína a pak si se mnou zatancuj.“

„Tancovat?“ Sklouzl rukou kolem její nádherné postavy, jako vždy zahalené do přilnavé bílé řízy. „Hrůza.“

Hermiona si to užívala. Měla drahé šaty, v nichž vypadala - pokud pohledy mířící jejím směrem něco naznačovaly - stejně nádherně, jako se cítila, měla pozorného a drsně přitažlivého partnera a strávila nečekaně dobré vánoční svátky s ním, Ellandem, několika mocnými lidmi, kteří nepatřili k čarodějkám a kouzelníkům, ale vyhýbali se tomu, co přesně jsou, a s Bílými koňmi, pobočkou Pekelných andělů. Říkala si, že by se jí jízda na Harleyi mohla začít líbit, a na epizodu s indigovníkem bude ráda vzpomínat do konce života. Tančilo se, hodovalo, povídalo, pilo pivo a hrály se hry a nikdo nečekal, že se plně nezapojí, protože je ‘Hermiona Grangerová, knihomolka’ - pro ně byla jen další z Ellandových přátel a všichni si mysleli, že její modré plamínky jsou zatraceně hustý, zvlášť kvůli světelným efektům na pomalované kůži. Tři dny tohoto všeho a tři noci - po celých třicet vteřin trvající diskusi o dohodě, že nebudou měnit svůj pracovní vztah - pod kožešinami se Smithem, na sobě jen zlaté náušnice, které jí dal, z ní udělaly veselou slečnu Grangerovou, připravenou vyrazit do světa.

Takže když k ní přiběhli Harry a Ginny, nadšeně je oba objala.

„Páni, Hermiono,“ řekl Harry a přidržel si ji v náručí, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. „Co se s tebou stalo?“

„Hezký projev taktu, Harry,“ utrousila Ginny, „ale i já se musím zeptat...“ Očima přelétla ke Smithovi a tázavě zvedla obočí.

„Smith se rozhodl, že bych se měla seznámit s některými jeho přáteli, a tak jsme si užili skvělé svátky. Cítím se svěží a připravená vrátit se k ...“

„... práci!“ dokončili za ni Harry a Ginny.

Smith se ušklíbl.

„Přijďte se jí na to zeptat, až bude týden pracovat u měchu,“ vyzval je. „Garantuji vám, že bude prosit, aby ji unesli.“

„Jak se má Ron?“ zeptala se Hermiona. „Viděl jsi ho? Dostal můj dárek?“

„Začíná se mu vracet síla,“ řekl Harry. „Pořád ještě trpí těmi podivnými nutkáními, jak jim říká Artur, ale už aspoň dokáže zvednout hrnek s čajem.“

Vyčítavý pohled, který Hermiona věnovala kováři, nepostřehli.

„A je opravdu spokojený s DVD přehrávačem, který jsi očarovala, aby fungoval na magii,“ dodala Ginny. „Miluje ty staré komedie, které jsi do něj vložila. Říká, že si většinu války připadal jako Harold Lloyd.“

„A my ostatní ne?“ ušklíbla se Hermiona. „Co je to?“

Ginny jí podala malou sametovou krabičku.

„Ronův dárek pro tebe,“ vysvětlila a sledovala, jak se Hermioně zalévají oči slzami, když krabičku otevřela a objevila stříbrný náramek se třemi přívěsky - knížkou, kladívkem a kovadlinkou. „Jsem ráda, že jste zase kamarádi,“ dodala Ginny, „i když máma si jako obvykle myslí, že za všechno můžeš ty. K tvým náušnicím se to nehodí, víš.“

„To je mi fuk,“ řekla Hermiona a sáhla po sponě. „Líbí se mi a stejně ode mě nikdo nečeká, že budu mít cit pro módu.“

„Pěkné zpracování,“ poznamenal kovář, který se naklonil blíž.

„Tak tedy - předvedeme se s tím na tanečním parketu!“

Kovář se pokusil vymluvit na chromou nohu, ale Hermiona, podporovaná přáteli, si to nenechala líbit a trvala na tom, že alespoň v jedné z místností budou hrát ploužáky a on se bude muset jen trochu pohupovat.

„Se mnou nikdy netančil,“ zabručela Afrodita hořce a s úšklebkem sledovala, jak kovář kapituloval.

„Možná, že nikdy nehrála ta správná hudba,“ navrhl Snape. Když viděl, jak žena začíná špulit svůj bujný spodní ret, ulekl se. Naštvaná bohyně mu mohla udělat z večera peklo. „Nemůžu ho zastoupit já? Aspoň se s tebou můžu otáčet, aniž bych spadl na obličej.“

„To můžeš, má lásko. Ačkoli tvá řeč je hrubá a nevychovaná, Severusi, tvá silná a pružná postava vždycky potěší.“

Severus sebou trhl.

O dvě hodiny později tančila Hermiona s Nevillem nedaleko místa, kde se na parketu vrtěli Harry a Ginny. Bolely ji nohy, ale Neville ji tak hezky požádal - a jeho taneční umění se výrazně zlepšilo. Pochválila ho a on jí vyprávěl o útrapách, které mu způsobily lekce, jež mu vnutila babička, když v tom jejich pozornost upoutalo Ginnyino zvolání.

„Harry, nech toho!“

„Ale Ginny...“

„Už jsem ti to říkala merlinví kolikrát, ještě ne! Já se nechci vdávat!“

„Ale Ginny, copak mě nemiluješ?“ Soudě podle Nevillova výrazu to i jeho uším znělo trochu pateticky.

Ginny se přestala hýbat, i když Harryho stále objímala.

„Poslouchej, Harry. Naposledy říkám, že 'ještě ne' neznamená 'nikdy'. Není kam spěchat, to je celé. Miluju tě, ale nechci se vdávat! Jsem mladá! Chci něco podnikat. A chci to podnikat s tebou, ano, Harry, ale jako přítelkyně, ne jako manželka. Rozumíš? Přítelkyně je někdo, s kým můžeš zažívat dobrodružství, manželka je někdo, s kým zůstaneš sedět doma. Jakmile se vdáš, jsi po pás v dětech, než se naděješ.“

„Ale ty se mnou nechceš mít rodinu?“

Ginny si odfrkla. „Samozřejmě, že chci! Jen ještě ne teď! Rodiny jsem si užila, co se dalo, a chci být pár let tak trochu bez závazků. S tebou. Bez závazků, ale s tebou.“

Harry se ji pokusil přitáhnout blíž k sobě.

„Ale rodina je tak úžasná věc...“

„U Merlinova chlupatého pytle!“ Ginny se Harrymu vykroutila a bylo jí jedno, že se lidé otáčejí, aby lépe viděli. „Někdy si myslím, že si nechceš vzít mě, ale mou rodinu! Oženil by ses s každým, kdo by ti ji dal. Jdu na vzduch - přijď za mnou, až se rozhodneš, že chceš být Harry Potter, a ne Harry Weasley.“

Snape s Rogersovou ladně prošli kolem, on se jen usmíval, ona se tvářila jako kočka, která ukradla půl kila syrového steaku a slupla ho politý smetanou.

***

Hermioně tu zprávu nepřinesl Věštec - byla to plačící Ginny Weasleyová, která v záplavě slz vpadla do jejích dopoledních studijních hodin.

Odsunula hromadu knih a papírů ze židle a jemně Ginny nasměrovala, aby se posadila. Podala jí sklenici vody a čekala, až pláč ustane. Pak se skrze dozvuky trhaně prodral celý příběh.

„Ale proč by to dělal?“ přemítala Hermiona. „Vždyť se s ní ani nijak zvlášť nepřátelí!“

„Zřejmě se přátelí dost,“ fňukla Ginny trpce. „Jeden týden, Hermiono. Jeden týden od plesu a už šel žádat o ruku Parvati Patilovou.“

„Neříkej mi, že to přijala.“

„Která čarodějka by nepřijala nabídku velkého Harryho Pottera? Její rodiče uspořádali obrovskou oslavu, víš - všichni bratranci a strýcové a kdovíkdo ještě odtud i z Indie, a fotografové a .... Ach, Hermiono, já myslela, že mě miluje! Mě, víš?“

„Jsem si jistá, že ano, Ginny...“

To však vyvolalo takovou bouři vzlyků, že už to Hermiona nebyla schopná poslouchat. Nechala Ginny vyplakat se do vyčerpání a pak ji uložila do postele, aby se z toho vyspala. S úlevou zavřela dveře svého bytu a vydala se do kovárny o něco dřív. To se Harrymu nepodobalo chovat se takhle podle. Ginnyino odmítnutí ho muselo ranit víc, než si kdokoli uvědomoval - a on byl vždycky impulzivní. Ale upřímně? Svázat se na celý život s dívkou, kterou měl sotva rád? Hermiona se rozhodla, že si promyslí, co mu řekne, zatímco bude v nových sekcích připravovat železo pro první stupeň posilovacích kouzel. Smith bude rád, když bude mít na ranní práci pár rukou navíc.

Hermiona se s Harrym před večírkem nestihla setkat, ale jak se ukázalo, události učinily její pečlivě připravené a diplomaticky formulované argumenty bezpředmětnými. Ještě že si manželé Patilovi zaplatili fotografy, jinak by Věštec (na akci nepozvaný) nikdy nezískal barevný záznam, jak obě sestry Patilovy křičí a proklínají Harryho Pottera, který tu druhou požádal o ruku na oslavě zasnoubení s tou první.

O půl týdne později byl spatřen, jak v restauraci klečí na kolenou a žádá o ruku Cho Changovou.

Další v pořadí: Pansy Parkinsonová.

Následující úterý vyhlásili Parkinsonovi válku Bulstrodeovým, ale to už se Harry přesunul jinam.

Hermiona mu posílala sovy, ale neodpovídal.

„Myslím, že je prokletý,“ řekla, když se dívala na další fotku, na níž Harry klečí na jednom koleni a tentokrát se mu všichni ostatní v záběru smějí. Během několika krátkých týdnů se stal celonárodním vtipem. „Nejdřív Ron, teď Harry. Někdo si na nás očividně zasedl - zase - ale kdo? Pořád ještě Smrtijedi? Asi bych měla požádat Kingsleyho, aby na to nasadil bystrozory. Co myslíte?“

To bylo adresováno Severusovi, který pošetile mával hůlkou a levitoval s ní šest tlustých krajíců chleba v optimální vzdálenosti od uhlíků. Byli na prahu února a počasí se změnilo ze sněhového a sychravého na vlhké a sychravé, a dokonce i v kovárně vzniklo místo, kde se odkládaly zablácené boty. Uvnitř však bylo teplé a přívětivé prostředí. Na stěnách opět visely návrhy a plány, pracovní lavice byly poseté nářadím a knihami, v rohu teď stála vysoká skříň, ze které Smith vydoloval talíře, nože a marmeládu, a Hermiona měla k dispozici vlastní kovadlinu, na které mohla sedět.

„Potterovi nic nehrozí,“ podotkl Severus, když obracel toust. „Těžko bude Pastorek vynakládat prostředky na to, aby vyřešil chlapcův milostný život.“

Hermiona odsunula dveře jen na takový kousek, aby vytáhla máslo z krabice umístěné venku, a i tak se roztřásla zimou.

„Ještě pořád sněží?“ zeptal se Smith. „Hodilo by se nám nějaké pořádné krupobití - kroupy mají zajímavé vlastnosti.“

„Četla jsem o tom v severských svitcích, které mi poslal Elland,“ odpověděla. „Ale nejvíc mě znepokojuje ten prvek nátlaku. Nikdo nedokázal najít nic jako Imperius nebo matoucí kouzlo, které by působilo na Rona, a troufám si říct, že u Harryho to bude stejné, ale jsem přesvědčená, že jde o tentýž druh kletby. Je to magie, ale ne náš druh magie, jinak by se dalo něco identifikovat, i kdybychom nevěděli, co to je. Ráda bych si s ním o tom promluvila, ale nechce se mi muset si protrpět vášnivou žádost o ruku... Aha, tady to je.“ Hermiona vytáhla zpod lavičky dřevěný kufřík, poklekla, aby ho otevřela, a podívala se dovnitř. „Kroupy, kroupy, kroupy, ach! Krupobití - to je ono. Připadalo vám to jako krupobití, když jste byl u té díry?“

Severus trávil hodně času na místě, kde obři rozbořili hradby až do základů. Než odpověděl, položil si toast na dřevěné prkénko a začal ho mazat máslem.

„Grangerová, od té doby, co jsem se nechal přimět k práci na tomhle projektu, kterou bych mimochodem opustil, kdybych nepřiměl McGonagallovou, aby mi za ni pohádkově zaplatila, jsem nucen trávit většinu času v podmínkách, které mě vedou k tomu, že si neustále a vroucně přeji, aby nebe nevěnovalo tolik času házení mokrých věcí na mou osobu. Nedívám se nahoru.“

„Kravina.“

Severus se zamračil: „Slovník, Grangerová.“

„Ne – to jsem nemyslela. I když to, co jste řekl, je kravina - máte na tyhle věci lepší radar než... cokoliv s velmi dobrým radarem. Tohle je kravina.“ Nabrala pár kousků šrotu a položila je na svitek, aby zůstal otevřený, a šťouchla prstem do pasáže, která ji rozčilovala. „Není možné, aby krupobití mělo některou z těchto vlastností.“

Smith i Snape se naklonili, aby si prohlédli kostrbaté runy, a přitom se přimáčkli na Hermionu.

„Au,“ řekla a odstrčila je.

„Merline, Grangerová, to jsou svaly? Tak ženské...“

„Ach jo, nebuďte dětinský, Snape, a použijte svůj mozek na tenhle problém.“

„Trávíte se Smithem až příliš mnoho času,“ poznamenal Severus ublíženě a znovu se sklonil nad pergamen.

„Ne! Jde o Harryho! Na svitek se vykašlete. Ať už ho napsal kdokoli, jednoznačně jsou to nesmysly.“

„Elland si tvůj názor rád poslechne, Hermiono,“ zasmál se kovář.

„Ale sklapni. Poslyšte, profesore Snape - Harry je pod vlivem donucovací magie, a to je Temnota. Vím, že ho nemůžete vystát, ale vadí mi pomyšlení, že by se stal obětí tak odporného smyslu pro humor. Neznám nikoho, kdo by měl lepší předpoklady k tomu, aby zjistil, co to je, nebo aspoň vymyslel, kde začít hledat. Mohl byste vy? Prosím?“

Severus ustoupil, založil si ruce na hrudi a zamračil se na Hermionu, že zasáhla jeho slabé místo. Pak se střetl se Smithovým vyzývavým pohledem. Ano, pokud někdo věděl, jak byl Harry proklet, byl to Severus.

„Nemáte v té skříni nějakou pomazánku?“ otázal se.

***

Harry se začal skrývat krátce poté, co se začaly šířit první zvěsti o tom, že požádal o ruku domácí skřítku. Hermiona si dělala starosti a využila svých drahocenných hodin volna, aby ho našla, ale bezvýsledně. Naučil se skrývat a Severus ho našel až v polovině března a odvlekl ho za ní.

Dveře kovárny byly otevřené a vpouštěly dovnitř vodnaté jarní světlo. Zevnitř bylo slyšet rytmické ťuk, ťuky-ťuk, ťuk, ťuky-ťuk kladiva o kov. Když se přiblížili a Snape uviděl, že u kovadliny stojí Hermiona, prudkým gestem Harryho umlčel. V jedné ruce v rukavici držela v kleštích kus žhavého kovu a druhou s překvapivou silou a přesností ovládala těžké kladivo, přičemž se soustředěně mračila a mumlala zaklínadla. Pod koženou zástěrou měla oblečené ušmudlané tričko a džíny, vlasy spletené do culíku, na šlachovitých předloktích a ve zpoceném obličeji šmouhy a oči barvy jehličí jí zářily. Vypadala dobře. Smith stál stranou a pozorně sledoval její práci. Byl tam i Kratiknot, očima těkal mezi Hermionou a kovadlinou a přitom si dělal rychlé poznámky na pergamen. Najednou, bez jakéhokoliv důvodu, který ti dva u dveří dokázali postřehnout, ztratil Smithův postoj pozornou vyrovnanost a Hermiona přestala bušit kladivem. Zvedla zkroucené železo, aby si ho mohla prohlédnout ze všech stran, a pak ho odhodila na hromadu šrotu v rohu. „Sakra, sakra, sakra,“ zaklela znechuceně. „Zase jsem to zkazila. Zase.“

„Tentokrát ses ale dostala dál,“ namítl Smith. „Brzy to dáš.“

„Brzy podle jakého časového měřítka? Tímhle tempem budu mrtvá dřív, než zvládnu základy.“

„To těžko. Učíš se rychleji než kterýkoli učeň, kterého jsem kdy měl.“

„Je to velmi neobvyklá technika,“ podotkl Kratiknot. „Musím říct, slečno Grangerová, že jste si za velmi krátkou dobu vyvinula pozoruhodnou schopnost kouzlit bez hůlky!“

„Byla to buď tato možnost, nebo si nechat narůst třetí ruku, pane profesore,“ řekla, protáhla se a až pak zaznamenala příchozí.

„HARRY!“ vykřikla a oběhla kovadlinu.

„Profesore Snape! Moc vám děkuji, že jste ho našel! Harry! Kde jsi sakra byl? Všichni jsme se o tebe báli!“

„Mluvte za sebe,“ zamumlal Snape.

Harry ustoupil a zvedl ruce.

„Hermiono, mohla bys odložit to kladivo? A raději se nepřibližuj moc blízko...“

„Nebuď hloupý, Harry. Nezapadám do vzoru. Žádná rodina. Chápu to správně, že to všichni přijali? Kolik je to žen? Co cítíš, když jsi pod nátlakem? Je to něco jako kletba Imperius?“

„Hermiono!“ zařval Harry. „Snape se mě už na to všechno ptal a já nejsem o nic moudřejší. Je to jako u Rona - žádné stopy. Jsem v háji.“ Rukama si prohrábl vlasy a pak je zase obranně zvedl, když se k němu přiblížila, aby ho objala. „Hermiono - polož to kladivo.“

Překvapeně zvedla nástroj. Vnímala ho skoro jako součást své ruky.

Snape a Kratiknot doprovodili Harryho do školy za madam Pomfreyovou a za dalšími profesory, o kterých si mysleli, že by mohli přispět svými nápady. Nasadili mu roubík a pevně ho drželi za ruce pro případ, že by se ocitli v dosahu nějakých starších dívek s početnými rodinami. Hermiona slíbila, že se k nim připojí, jakmile se Smithem uklidí kovárnu. V přátelském ovzduší ukládali nástroje do regálů, zametali pracovní stoly a podlahu, uklízeli svitky a knihy. Smith zvedl mohutné paže nad hlavu a dopřál si protažení, při kterém mu zapraskaly kosti v těle.

„Pro dnešek jsme skončili?“ zeptal se.

„Ano,“ usmála se Hermiona a natáhla k němu ruce. „Čas na hry. Nebo by tedy byl, kdyby nebylo Harryho...“ Kousla se do rtu. „Nic nenajdou - že ne?“

„Ne. I když jsou chytří, tohle je nad jejich síly. Mohl bych něco udělat, jestli chceš.“

„Cože? Jako jsi udělal pro Rona?“ dala si ruce v bok.

„Těžko můžu za to, že jsem předpokládal, že máš přátele, kteří se vyrovnají tvému kalibru.“

Hermiona se slastně zachvěla z toho, jak se na ni díval.

„Lichotníku.“

„Určitě budeš chtít strávit nějaký čas se svým přítelem,“ prohlásil. „Uvidíme se o víkendu u Ellanda?“

„Nerada bych si nechala ujít přípravy Svátku rovnodennosti a kromě toho Nobby říkal, že mě nechá projet na svém Harleyi. Dorazím v sobotu večer.“

„Tak mi dej pusu, děvče, a jdi za svým Harrym. Uvidíme, jestli se mi podaří vymyslet něco, co by pomohlo. A ano,“ dodal Smith a předešel ji, „bude to schopný odstranit, aniž by si zbytečně zatěžoval mozek.“

***

Z Denního věštce

Váš zpravodaj s potěšením oznamuje, že pan Harry Potter se vynořil z úkrytu. Pan Potter, který byl naposledy spatřen začátkem února, kdy ho zřejmě zasáhla záhadná „Romeova kletba“, pozval všechny mladé dámy, které přijaly jeho nabídku k sňatku, zítra na setkání na ministerstvu kouzel. Domníváme se, že pan Potter má v úmyslu objasnit, koho přesně si přeje učinit svou manželkou. Věštec získal přístup na tuto událost a v nedělním vydání vám přinese fotografie.

Z Nedělního věštce

Pan Harry Potter (18), doprovázený svými bývalými učiteli panem S. Snapem (39) a profesorkou M. McGonagallovou (73), ředitelkou Bradavic, a svou přítelkyní slečnou H. Grangerovou (19), a s neobvyklým opatřením v podobě roubíku, který měl zabránit dalším náhodným vyznáním nehynoucí lásky, se včera postavil před patnáct žen, tři domácí skřítky a jednu kentauří dámu, které se považují za jeho snoubenky. Přítomna byla také slečna Ginevra Weasleyová (18) v doprovodu svých rodičů. Na naléhání pana Pottera slečna Grangerová všem přítomným vysvětlila, že pan Potter nyní vlastní jistý prsten, který byl očarován tak, aby padl na prst jediné ženě, kterou skutečně miluje - pouze na její.

Po sérii domluv a výhrůžek ze strany pana Snapea a ředitelky McGonagallové se uchazečky o pozici ‘paní Potterové’ seřadily do spořádané fronty. Prsten neseděl žádné z nich, a tak byly propuštěny a zůstala jen slečna Weasleyová, která si prsten vyzkoušela jen na naléhavé přemlouvání své matky a slečny Grangerové. Prsten slečně Weasleyové dokonale padl, ale ona odmítla poctu, kterou jí přinášel, hodila prsten po viditelně rozrušeném panu Potterovi a kvapně opustila místnost se slovy, že „už nikdy nechce jeho hloupý obličej vidět“.

Pan Snape to podle všeho komentoval slovy: „Tolik k pohádkám.“

Pan Potter byl hospitalizován v Nemocnici svatého Munga, aby v dohledné době dělal společnost svému příteli Ronaldu Weasleymu (19) bez přítomnosti žen.

***

Hermiona a McGonagallová kráčely za Snapem z nemocnice, kde zanechaly Harryho u Rona. Ronovo nadšené vyprávění o jeho posledním skvělém zápase vzaly v tom duchu, v jakém bylo předneseno, a odešly s pevným úmyslem dát si někde něco ostřejšího.

„Za pokus to asi stálo,“ poznamenala Hermiona. „Aspoň jsme situaci nezhoršili.“

„Tím si nejsem jistá,“ zaúpěla McGonagallová. „Myslím, že slečna Weasleyová vyřkla dost trefnou poznámku o kvalitě Harryho lásky, když ji lze odhalit jen pomocí nevkusných kliček.“

„Snažila jsem se na tuhle část nemyslet. Cítím se naprosto sklíčeně.“

Snape, kráčející po chodníku před nimi, však působil jednoznačně žoviálně. Kdyby ho Hermiona tak dobře neznala, přísahala by, že si pod nosem brouká ABBU:

Love me or leave me, make your choice but believe me
I love you
I do, I do, I do, I do, I do…

Miluj mě, nebo mě opusť, vyber si, ale věř mi.
Miluju tě
Miluju, miluju, miluju, miluju, miluju, miluju...