Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Koho trápí bohové

8. kapitola

Koho trápí bohové
Vložené: Jacomo - 24.02. 2024 Téma: Koho trápí bohové
Jacomo nám napísal:

Koho trápí bohové


autor: richardgloucester (dickgloucester)


překlad a banner: Jacomo     betaread: Calwen

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola osmá, v níž Hermiona ukazuje skutečnou kuráž

 

První letošní zmrzlina u Fortescuea představovala záležitost, kterou bylo třeba brát vážně. Hermiona přemluvila Ginny, aby se hodila do gala a vyrazila s ní ven, a sama si rovněž dala na svém vzhledu záležet. S jejím štěstím sem samozřejmě přišli také Snape a ta příšerná Rogersová a obsadili poslední volný stůl na terase, hned vedle toho jejich. Kdo by navzdory všemu mohl soupeřit se skoro dvoumetrovou barbínou? Hermiona se rozhodla vystrnadit Snapeovu hračku ze svých myšlenek a zaměřila se na to důležitější - výběr příchutí.

Obě dívky se shodly, že o Harrym a Ronovi nebudou mluvit. Byl nádherný slunečný den, měly za sebou příjemných pár hodin nakupování a nic jim nesmělo zkazit radost z prohlížení výtvorů pana Fortescuea mladšího nachystaných pro novou sezónu. Jakmile se vyřešila tato záležitost (Hermiona si vybrala čokoládu s chilli, borůvky a hořký pomeranč s praženými lískovými oříšky a šlehačkou; Ginny zvolila Duhu slávy, směs zmrzlin sedmi různých barev posypaných roztančenými, šumícími hvězdičkami), usadily se, aby si popovídaly o Ginnyině práci. Poté, co složila OVCE v rychlokurzu, který ministerstvo spustilo pro válečné veterány, pracovala Ginny v testovacím oddělení Zametáku, ačkoli se ze všech sil snažila, aby ji přidělili do výzkumu a vývoje.

„Je to tam celkem v pohodě,“ sdělila Hermioně, zatímco si skládala mezi prsty ubrousek, „hlavně diagnostikování v reálných famfrpálových podmínkách, ale mám pár nápadů, které by Zameták určitě vrátily do konkurenčního boje s Nimbusem, ale oni mě prostě nechtějí poslouchat, protože jsem holka.“

„Ale já jsem slyšela, že jak u Nimbusu, tak u Kulového blesku pracuje ve výzkumu a vývoji hodně žen,“ namítla Hermiona. „Proč ses neucházela o místo u nich, místo u té tvé bandy staromódních páprdů?“

„Proč si myslíš, že jsem to neudělala?“ odpověděla Ginny trpce. „Jediné, co mi řekli, byla věta 'bereme jen lidi se zkušenostmi'.“

Hermiona pozorovala, jak si její kamarádka pohrává s papírovým ubrouskem.

„Podívej - máš dobré nápady, ne? Znáš zásady stavby košťat. Znáš lidi, kteří se vyznají ve dřevě a mají šikovné ruce. A můžeš si díky pozici v Zametáku vylepšit své technické know-how.“

Ginny pomalu přikývla.

„Tak proč nevyužiješ svůj volný čas pro vlastní výzkum? A až vytvoříš něco opravdu dobrého, jdi si promluvit s velkými společnostmi. Sakra - dokonce bys mohla založit vlastní!“

Ginny se zachichotala.

„Hermiono, ty sis zase dala vodku, že jo?“

„Ve čtyři odpoledne? Myslím, že ne, kamarádko. Čtvrtá hodina je čas vyhrazený výhradně pro vysoce kalorické sladkosti. Panebože - tohle je ten tvůj zmrzlinový pohár?“

Zvedly lžíce. Chvíli panovalo uctivé ticho, jelikož se jim na jazyku rozplývala první sousta, a pak se Hermiona začala vyptávat na jejich společné známé, protože byla nějakou dobu mimo. Zatímco diskutovaly o nepravděpodobnosti rozhodnutí Gregoryho Goyla stát se léčitelem, pozorovaly kolemjdoucí, kteří se v jarním slunci procházeli volným krokem ulicí.

„Je to támhle Seamus s Levandulí Brownovou?“ zvolala Ginny. „U třaskavýho skvorejše - to už musí být pátý nový přítel od Vánoc! Uf! Musí být fajn vypadat jako ona a mít okolo sebe muže, kteří se můžou přetrhnout, aby získali kousek tvé pozornosti.“

„Myslíš?“ nadhodila Hermiona. „Spíš bych řekla, že je to nepříjemné. Dost otravné, když máš na práci lepší věci. A ne, Ginny, nemusíš po mně vrhat tyhle staromódní pohledy. Asi by bylo prima být hezká, ale ve skutečnosti, když se nad tím zamyslíš, být hezká nepředstavuje samo o sobě žádný smysl bytí. Vyžaduje to zatraceně moc údržby a dřív nebo později krása určitě povadne, a co ti zůstane - nic, o co by ses mohla opřít. Nic, co by ti vyplnilo dny, jen přemýšlení o tom, jak jsi vypadala dřív, a snaha vypadat na dvacet, když je ti pětaosmdesát. Fuj. Ne, děkuji.“

„Podivínko,“ podotkla Ginny.

O dvacet minut později zaplatily a zvedly se k odchodu. Hermiona se otočila, aby Snapeovi kývla na rozloučenou, a uvědomila si, že od jeho stolu neslyšela vůbec žádný rozhovor. A vskutku, když se ohlédla, byl zabraný do knihy a slečna Rogersová si nespokojeně pohrávala s rozteklými zbytky dezertu. Možná, že líbánky skončily. Rogersová zvedla své safírové oči a Hermiona se zarazila nad výrazem otevřené nevole, který se v nich zračil. Dokonalé rty se zkřivily do úsměvu, který byl spíš zlý než pobavený, a zdálo se, že se chystá promluvit, ale v tu chvíli Snape zavřel knihu. Pohledem zhodnotil situaci a povzdechl si.

„Chtěla jste něco, slečno Grangerová?“

Hermiona se vzpamatovala.

„Ehm, ano, pane Snape. Budete mít zítra ráno čas, abychom probrali jeden můj nápad ohledně opravy hradeb?“ 

„Je opravdu tak nutné, abyste se mi pletla do práce a ještě si na svá bedra nakládala nepochybně tíživé břemeno, když už teď toho máte až nad hlavu?“

Ušklíbla se.

„No, vlastně ano, když jde o něco, co prospěje oběma záležitostem. Dělala jsem nějaký průzkum...“

„Samozřejmě, že ano,“ obrátil oči v sloup. „Můžete prostě předložit svých obvyklých devět stop pergamenu, nebo se mnou opravdu musíte mluvit?“

„Obávám se, že to druhé.“

„Tak tedy v devět hodin. Na shledanou, slečno Grangerová.“

Jeho odpálkování ji nijak nerozhodilo a odešla s Ginny v závěsu.

„Jak s ním můžeš vydržet pracovat?“ zeptala se nejmladší z Weasleyových.

„On je v pohodě. Je...“

Pokud byl Severus zvědavý na názor slečny Grangerové, byl odsouzen ke zklamání, protože obě mladé ženy se na přeplněné ulici rychle vzdálily z doslechu.

***

Hermiona se probudila s dobrým pocitem. Vlastně se cítila fantasticky. Vyhoupla své štíhlé a pružné nohy z postele a prakticky odtančila na záchod a pak do sprchy, kde stála mnohem déle než obvykle, mydlila se, holila, myla a upravovala. Pak si dobrou půlhodinu sušila vlasy, zatímco se pozorovala v zrcadle, a pokaždé, když se její oči setkaly s odrazem, pocítila jakési snové uspokojení. Najednou se jí v těch očích objevila ostrost. Zahleděla se na sebe pečlivěji. Pořád byla k poznání jako Hermiona Grangerová, ale s bezchybnou pletí, vlasy měly o něco sytější odstín hnědé a stáčely se jí v hezkých kudrlinkách kolem obličeje, místo aby vypadaly, jako když Gorgona strčí prsty do elektrické zásuvky, rty byly o něco plnější a červenější, oči měly stále stejný odstín i velikost, ale rámovaly je delší, hustší řasy a dokonale klenuté obočí. Zabořila obličej do dlaní (měkkých, hladkých a bez inkoustových skvrn).

„Ta kráva,“ zanadávala. Dokonce i její hlas zněl melodicky. „Naprostá, naprostá trollí mrcha z nejnižších pater Hádovy žumpy.“

Zhluboka se nadechla.

„Tak dobře.“

Nemilosrdně si smotala vlasy do utaženého culíku. Pouhou silou vůle odtrhla ruce od kosmetické taštičky. Podívala se na hodinky. Sakra! Málem zmeškala snídani! Výsledkem dalšího morálního a duševního boje gargantuovských rozměrů byly obyčejné bílé kalhotky a pracovní montérky. S tím, jak jí kombinéza nějak těsněji přiléhala k tělu a zdůrazňovala její bujné křivky, nemohla nic dělat. Na hlavu si narvala kšiltovku, nohy nacpala do ošoupaných bagančat a chňapla po slunečních brýlích. Poté ladně pádila dolů do Velké síně na snídani. Málem se přistihla, jak se předvádí před očima pubertálních i postpubertálních mužů, a přestože měla silné nutkání vystačit si kvůli postavě s malým šálkem černé kávy a půlkou pomeranče, přinutila se sníst obvyklou misku ovesné kaše a tři plátky toastu. Kovářská práce vyžadovala energii. Ale - ach ne! Jak si ochrání nehty, když musí pracovat v kovárně?

„Kocovina?“ zeptala se ředitelka šibalsky a ukázala na tmavé brýle na Hermionině nose.

„Ne, paní profesorko, jen...“

„Ach, Hermiono, opravdu si musíš dávat větší pozor,“ podotkla starší žena se zajíknutím.

Hermiona se bleskurychle odtáhla a sarkasticky si pomyslela, že tímto byla právě rozluštěna jedna z hlavních spekulací z jejích školních let, a lehce - nehledě na bagančata - seběhla dolů do kovárny. Měla hodinu na to, aby se dala do pořádku, než se setká se Snapem. Merline! V tomhle stavu se se Snapem nemohla setkat! Už tak bylo dost náročné ovládat se pod chlípnými pohledy, kterými ji častovali Hagrid a profesor Kratiknot. Dveře byly otevřené a ona slyšela, jak se uvnitř pohybuje Smith.

„Myslíš, že by sis mohl držet odstup, až vejdu?“ houkla melodicky. „Doprdele!“ dodala pro jistotu.

„Hermiono?“ Smithův hlas zněl zmateně. „Co...? Ano, budu si držet odstup.“

Provokativně se prosmýkla vchodem. Zastavila se u kovadliny, sundala si tmavé brýle a čepici, strhla si z vlasů gumičku a nechala je kaskádovitě splývat po ramenou a zádech, aby se v záři ohně leskly.

„Ach.“

„Ano, ach. Tvoje zatracená žena mě taky dostala.“ Hermiona se zhluboka nadechla, což způsobilo, že jí prsa napjala látku kombinézy. Smith se ze všech sil snažil kontrolovat, kam upírá oči, ale mužský bůh je přes veškerou svou moc pořád jenom muž. Hermiona okouzleně našpulila rty.

„Promiň,“ hlesl. „Chceš, abych se podíval, jestli to můžu spravit?“

„Ne.“ Založila si ruce na hrudi. „Ne, zvládnu to sama. Možná toho moc nenadělám s krásou, ale můžu se o ni přestat starat a taky se o ni starat přestanu. Jen je to... Za necelou hodinu přijde Snape a já se s ním nemůžu setkat takhle! Nemůžu se s ním setkat, když mám pocit, že mi záleží na tom, co si o mně sakra myslí! Máme práci! Chci mít pocit, že to, co mě zajímá, je práce, ne... ne... tohle!“ Přejela si rukama po těle a kochala se pocitem vlastní krásy, načež prudce sáhla po kladivu a kleštích. Po tvářích jí stékaly slzy jako křišťály. „Vymlátím to ze sebe, i kdyby to měla být ta poslední věc, co udělám. Jen ho, prosím, Smithe, zdrž venku, dokud neskončím.“

„Máš můj respekt, paní. V uhlí je železo na podkovy. Firenze chce novou sadu.“ Nezvykle formálně se jí uklonil a odešel hlídkovat. Vzduch naplnil vytrvalý zvuk bušení Hermionina kladiva.

Než se konečně vynořila, Snape už odešel a zase se vrátil. Teď seděli s kovářem na lavici u zdi kovárny a probírali důvody, proč je železo mnohem vhodnějším nositelem magie než ocel.

„Podle mě to všechno spočívá v metodice,“ soudil Snape. „Předpokládám, že elementární kovy přijímají očarování mnohem vstřícněji, protože stejně jako při výrobě lektvarů do nich nemůžete jen tak něco hodit - nemůžete bezhlavě a bezohledně zacházet s fyzikálními procesy, jestliže chcete, aby se kov opírat o úroveň idos magicum.“

Hermiona se sesunula do trávy a vydechla: „Přesně o tom jsem s vámi chtěla mluvit.“

„Konec příštipkaření?“ Jestli si Snape na ní všiml nějakých změn, nedal to znát - ale na druhou stranu se pořád nemohla srovnávat s bohyní, takže byla nejspíš docela v bezpečí.

„Dost obutí na příští tři roky.“

„Jak se cítíš?“ zeptal se kovář.

„Mnohem, mnohem víc jako já,“ odpověděla Hermiona. „Mám rozcuchané vlasy, polámané nehty, nutně potřebuju sprchu a všechno je v pořádku.“

„Samozřejmě až na váš smysl pro dochvilnost,“ vložil se do toho Snape.

„Ano, za to se omlouvám,“ odpověděla rozpačitě. „Měla jsem trochu naléhavou situaci.“

„Podkovy pro kobylu představují naléhavou situaci?“

„Povím Firenzemu, že mu tak říkáte.“

Snape si odfrkl. „Tak o čem jste to chtěla tak naléhavě mluvit, slečno Grangerová?“

Hermiona se posadila do tureckého sedu a na kolena si položila kladivo. Podívala se na Snapea s tváří vyzařující dychtivost. Když mu vyprávěla o myšlenkách, které ji napadaly při nájezdu na Ellandovu knihovnu, naklonil se dopředu a jeho tmavé oči zazářily stejným zápalem.

„... Víte, pokud se nám podaří reprodukovat stejnou nebo podobnou techniku vázání lektvarů do složitých struktur článků - samozřejmě až dokončíte analýzu fragmentů, které jste vykopal ze země - můžeme do základů, kde jsou stěny nejhůře poškozené, včlenit nové úseky řetězců! A stejná kouzla můžeme použít i pro bránu, takže spojíme jednotlivé úseky v celek a vybudujeme soudržnou obrannou linii!“

„Ta-dá,“ odtušil Snape. Hermiona trochu povadla. „To je zatraceně složitá představa, Grangerová - ale dává to smysl.“

Rozzářila se.

„Dává to smysl,“ souhlasil kovář. „Jak víš, Hermiono, já při své práci používám spoustu chemikálií. Svázání po magické stránce za použití delikátních procesů přípravy lektvarů nebo formulí - oboje čerpá z podstaty lektvaristy nebo sesilatele kouzla, nemám pravdu? - No, hmm...“ Poškrábal se ve vousech. „Vlastním pár svitků, které by mohly být poučné, i když Ellandova sbírka se víc zabývá vaší přirozenou magií. Budu se muset vrátit domů a najít je. Vy dva se mezitím musíte pustit do analýzy.“ Vstal a vytáhl Hermionu na nohy. „Dobrá práce, učednice - dnes ve více než jednom směru. Uvidíme se později.“ Stiskl jí ruku, sundal si svou všudypřítomnou zástěru a podal jí ji, načež odkulhal po cestě pryč, velký muž oblečený v košili, ze které bolely oči.

Hermiona ho chvíli mlčky pozorovala, pak se otočila a zjistila, že na ni Snape upírá temný pohled.

„Co je?“ zeptala se.

„Budete tu celý den postávat a obdivovat Smitha, nebo se do toho pustíme?“

Hermiona si odskočila do kovárny, aby odložila kladivo a zástěru.

„Jsem připravená! Tohle bude zábava!“

„Bude to tvrdá práce, často frustrující a velmi obtížná. Jen se snažte, abyste nebyla pořád takhle otravná, ano?“

***

Severus si pomyslel, že zřejmě není tak starý pes, za jakého měl ve zvyku se považovat, když si dokázal osvojit tak významný nový kousek, jaký ho učila Grangerová - i když možná se ho učila i ona sama. Měsíc naplněný hádkami, studiem, experimenty a ještě hlasitějšími hádkami, charakterizovaný časným vstáváním, pozdním usínáním a tajnými odpoledními šlofíky, zatímco Grangerová dole v kovárně tloukla do železných prutů a syčela zaklínadla do rozžhaveného kovu, přivedl Severuse k poznání, že navzdory všem očekáváním ho ta spolupráce hodně baví. I když měl špatnou náladu a bojoval s bolestí hlavy, nedokázal odolat další bitvě s Grangerovou o nějaký obskurní alchymistický zvrat, který objevili. Už se nedivil, proč má tak málo přátel. Byla cílevědomá, nevěděla, kdy přestat se zkoumáním, a byla zatraceně zvláštní. Neznal jedinou jinou ženu, která by na konstatování „vypadáte příšerně“ odpověděla zářivým úsměvem.

Samozřejmě, že nevypadala příšerně - ve skutečnosti tak nikdy nevypadala - jen unaveně a často špinavě. Přemýšlel, proč si bohyně vybrala právě Grangerovou. Očividně ji neměla ráda a hodně se rozčílila, když důrazně navrhl, aby slečnu Grangerovou nechala na pokoji vzhledem k tomu, že tehdy před rokem minimálně inklinovala k tomu zachránit mu život, ale možná byl ten dar dán navíc jako vyhovění jeho prosbě.

„Profesore?“

Zamrkal.

„Profesore Snape, mohl byste sem jít a něco mi shora podat, prosím? Nechci tak blízko vroucího kotlíku používat hůlku.“

A ukázala na sadu lahviček, které odložil na horní polici.

„Vy jste takový prcek, Grangerová,“ poznamenal a snadno se pro ně natáhl.

„Připomeňte mi, abych si příště vzala chůdy. Děkuji.“

Vrátil se ke svým výpočtům a sledoval techniku Grangerové, když rozpouštěla několik šupinek zkorodovaného kovu pro další fázi jejich analýzy. Oba sebou vyděšeně trhli a zakleli, když se ozvalo hlasité zaklepání. Do podzemní laboratoře vtrhla slečna Rogersová a ihned nasadila grimasu znechucení.

„Severusi, má nejdražší lásko, nikdy nepochopím, jak můžeš trávit tolik času v díře v zemi.“

„Lektvarové laboratoře se tradičně stavějí pod zemí, protože mnoho přísad a lektvarů je citlivých na světlo a je třeba umět přesně regulovat osvětlení,“ odříkal bez přemýšlení standardní vysvětlení a přitom přeťal zničenou stránku tlustou červenou čárou. „Co pro tebe mohu udělat?“ dodal nezaujatě.

„Máme rezervaci - vzpomínáš?“

„Aha, tohle.“ Upustil brk. „Nevadilo by vám, kdybyste to uklidila, slečno Grangerová?“

„Vůbec ne, pane profesore. Tenhle nepořádek stejně nezachráníme.“

Hermiona se dívala, jak odcházejí, ale neuvolnila se. Nepřekvapilo ji, když se bohyně vrátila do místnosti. Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně, ruce založené pod prsy a v očích hněv.

„Měla bych si vzít zpátky tu krásu, kterou jsem ti dala, ty nevděčný červe.“

„Těžko můžu být nevděčná, protože to nebylo myšleno vlídně. A dárek si zpátky vzít nemůžete. Jakmile je něco jednou darované, je to dané, ne? Je moje a já si s ní dělám, co chci. Taková jsou pravidla.“ Hermiona rozčileně pokrčila rameny a začala skládat náčiní. „Zbytek je jen nutkání.“

„Jak jsi to dokázala? Jak?“

„Říká se tomu svobodná vůle. Nemusím dělat to, co po mně chcete. Nikdo nemusí. Dokonce ani profesor Snape - je na vás jenom hodný.“ Při těch slovech sebou Afrodita trochu cukla. „Na bohyni lásky podle mého názoru neodvádíte moc dobrou práci. Zdá se, že se jen snažíte o to, aby byli všichni nešťastní.“

„Jak se opovažuješ, holčičko?“ Afrodita se tyčila nad Hermionou, která ale necouvla. „Jak se opovažuješ zpochybňovat mé činy a urážet mě? Copak jsem neprojevila lásku Severusovi, tomu, o kterého se nikdo nestaral?“

„Myslím, že ne. Je pro vás jen projekt, viďte? Nejevíte žádný zájem o nic, co skutečně dělá nebo na čem mu záleží...“

„Budeš trpět.“

„Trhněte si.“

„Ty o lásce nic nevíš!“

„Možná nevím,“ souhlasila Hermiona. „Ale myslím si, že ani vy ne.“

Počkala, až se za bohyní zabouchnou dveře, a pak se zhroutila na stoličku, prudce se třásla a tiskla si ruku na bušící srdce.

***

Hermiona a kovář právě opírali díl brány o komín na vzdáleném konci kovárny. Navzdory jeho váze a velikosti a zjevné fyzické námaze při přemisťování předmětu - zejména Grangerová pevně podpírala soustředění jeho gravitace - bylo ve způsobu, jakým ho nakonec nechali spočinout se sotva slyšitelným otřením kovu o kov, úžasné množství péče a dokonce i něhy. Hermiona kus láskyplně pohladila. Založila si ruce v bok a foukla směrem vzhůru v marné snaze odsunout loknu, která jí spadla přes oko.

„Dobrá práce,“ řekl Smith, objal ji kolem ramen a stiskl.

Severus ve dveřích si odkašlal.

„Je hotovo,“ řekl. Zvedl koš se šesti velkými lahvemi, které se třpytily odstíny pavích per. Lahve byly pečlivě obalené a zapečetěné zátkami přelitými červeným voskem.

Nadšením rozzářená Hermiona k němu přiskočila.

„A my to taky máme! Poslední část je hotová - podívejte!“

Popadla ho za volnou ruku a táhla ho zpátky do rohu, aby se podíval na to, co vypadalo jako seskupení abstraktních vzorů navrstvených přes sebe.

„A jestli jste taky hotový, můžeme se pustit do sestavování brány a výroby vašich článků řetězu! Ale ne dnes večer,“ dodala, když se oba muži nadechli, aby její nadšení potlačili. „Dnes večer budeme slavit!“

Smith však zavrtěl hlavou.

„Je mi to líto, Hermiono. Jsem odvolán kvůli rodinným záležitostem. Je mi líto, že tě zklamu.“ Šťouchl ji do brady. „Ale vy dva byste si rozhodně měli připít na úspěch - vaše snaha a vaše činy byly příkladné.“

„To je od tebe tak milé,“ utrousil Snape.

„Chytej!“ Smith vylovil ze skříňky placatku a hodil ji  Snapeovi, který ji elegantně zachytil. „Schovával jsem si ji pro zvláštní příležitost, ale myslím, že dnes večer si ji oba zasloužíte.“ Pověsil zástěru na věšák a bez ohlédnutí odešel.

„Zdá se, že je zaneprázdněný,“ poznamenal Severus.

„Někdy takový bývá,“ odpověděla Hermiona a setřásla ze sebe zklamání. „Takže - povězte mi o...“

„Ne, Grangerová. Má pravdu. Dneska už žádná práce. Máte ve své výbavě vývrtku?“

„Podívejte...“ Zaváhala. „Když už máme slavit, co to udělat pořádně, ano? Vypadneme z práce. Dáme si nějaké jídlo. Budeme si povídat o - já nevím - o jiných věcech.“

Severus se podíval na hodinky.

„Je pozdě. Dát si teď někde něco k jídlu by mohl být problém.“

„No, nevíte aspoň o nějakém dobrém bufetu?“ Její hlas zněl podrážděně.

„Vlastně ano.“

Samozřejmě, že přivést Grangerovou zpátky do Tkalcovské uličky bylo možná unáhlené rozhodnutí, uvažoval Severus, když viděl, jak se jí rozšířily oči při pohledu na jeho přetížené a prohýbající se police s knihami. Ale už bylo pozdě. Nemohla ho dost dobře vzít zpátky do svých komnat ve škole a ani jeden z nich se necítil na bloumání ulicemi, kde by se dělili o hranolky z pytlíku a popíjeli víno z lahve, takže jeho dům se zdál být rozumnou volbou. Na celé dvě minuty.

„Áááách! Vy máte mimořádné vydání měsíčníku o lektvarech! Madam Pinceová ho ještě nedala na pult. Je v něm nový článek Brightwalla a Murgatroyda o principech magického rozpadu?“

„Ano, a je to úplná blbost.“

Vydal se do kuchyně, aby našel talíře a sklenice. K jeho překvapení se odtrhla od knih, aby ho následovala. Cítil se nepříjemně, když tam s ním někdo byl. Kuchyň byla čistá a funkční, ale také malá a zoufale staromódní. Přejela prstem po okraji prastarého plynového sporáku.

„To je ale krásná kuchyně!“ vydechla. „Vůbec ne jako ta příšerná vestavba, jakou měla moje máma a u které měla každé dva roky pocit, že ji musí vytrhat a předělat. Tahle má charakter.“

„Vezměte talíře,“ pokynul jí a zamířil zpátky do obývacího pokoje.

Hranolky byly dokonalé. Těsně na hranici rozmáčenosti a s příliš velkým množstvím soli a octa. Severus se s velkým potěšením prokousával rybou, ani ne tak kvůli požitku z masa uvnitř, jako spíš kvůli dokonalosti pivního těsta, které používal jeho oblíbený místní stánek. Hermiona obrátila svůj díl smaženého kuřete vzhůru nohama, aby ho mohla zvednout a sníst, aniž by se měkčí spodní těsto rozpadlo.

„Bože, já mám hlad,“ řekla těsně předtím, než do něj zabořila zuby. Trochu zasténala rozkoší a zavřela oči. Když je znovu otevřela, přistihla Severuse, jak ji pozorně sleduje. „No, nemůžete říct, že tohle není nebe,“ škádlila ho. „Otevřete to víno?“

„Neměl jsem ponětí, že jste takový požitkář.“ Znovu se cítil nesvůj, ale vstal a přinesl z kuchyně vývrtku. „Šprtající slečna Grangerová se svými rozvrhy a domácími úkoly vždycky odevzdanými načas ve skutečnosti žije okamžikem?“

„Rok života na vlastní pěst a vymýšlení, jak zůstat naživu, mě toho hodně naučil.“ Držela sklenice, zatímco on do nich naléval zlatavou tekutinu. „Kromě toho to, že plánuju dopředu, neznamená, že nevím, jak co nejlépe využít okamžik, ve kterém právě jsem. Kdybych to nedělala, nikdy bych nebyla v učení tak dobrá.“

Její slova nepředstavovala žádné vychloubání - jen prostý fakt. Bylo příjemné, že to mohla pro jednou říct nahlas a věděla, že jí bude rozuměno.

„Letos jste se toho určitě naučila spoustu - pozoruhodně moc dokonce i na vás,“ podotkl Severus. Opatrně postavil láhev na stůl mezi dvě hromádky knih. 

„Měla jsem ty nejlepší učitele a kolegy,“ odpověděla prostě.

Pozvedla sklenku a mlčky si připili. Víno bylo výjimečné, plné lehkosti a tepla, ne sladké, přesto s medovou stopou na patře.

„Víte, kdo to je, že ano?“ zeptal se Severus a vrátil se ke své rybě.

„Samozřejmě že vím - nejsem hloupá. Nikdy bych se toho nemohla naučit tolik a tak rychle, ani od nejnadanějšího ze smrtelných učitelů. A taky přesně vím, kdo je ta vaše 'slečna Rogersová'.“ Hermiona se zachichotala. „Rogersová? Roger? Nedokázal jste vymyslet nic lepšího než Jessica Králíková?“ Pak se upřímně rozesmála. „Nejsem tak špatná - jen mě tak nakreslili... 1“ zarecitovala stále se smíchem chraplavě.

„Musíte uznat tu podobnost,“ řekl.

„Ano, ale... ale...“

„A neměl jsem moc času nad tím přemýšlet.“

Zasmála se ještě víc.

„Dojezte to, Grangerová. Hrozí, že mi nadrobíte na první vydání Bigglese.“

Na to neměla co říct. V koutcích očí se mu vytvořily vějířky vrásek a znovu se napil vína.

Hermiona si nemohla vzpomenout, kdy se naposledy cítila tak dobře... Ne, to nebyla pravda, ale bavila se stejně skvěle jako s kovářem o Vánocích. Snape, který se u druhé sklenky nějak proměnil v Severuse, se ukázal být tak zábavný, jak často tušila. A občas se usmál, což jeho zachmuřený obličej proměnilo. Vypadal jednoznačně roztomile, když se ocitl v rozpacích, třeba když zjistila, že celá jedna jeho knihovna je očarovaná. Donutila ho, aby kouzlo odstranil, a objevila tak jeho rozsáhlou a eklektickou sbírku desek. U polic s elpíčky a z novějších let také s cédéčky ji zasvrběly konečky prstů. Brzy už seděli v tureckém sedu na podlaze s alby rozházenými kolem sebe.

„Díky tomuhle jsem prošel válkou. Dvěma válkami,“ řekl Severus a máchl rukou. „Musel jsem být celou tu zatracenou dobu ve střehu, nejen abych zůstal naživu já, ale abych udržel naživu vás, nicméně i špehové potřebují občas vypnout.“ Zasunul do přehrávače A Momentary Lapse of Reason. Hermionu ohromilo kouzlo, díky němuž fungoval i přes všechnu tu magii, která se kolem něj mihotala. „Bylo hrozné mít tady Červíčka. Nehygienické v jakékoli podobě a bez veškerého soukromí. Musel jsem si vymýšlet, jak ho dostat z domu, abych to mohl poslouchat.“ Opřel se o pohovku, přejel si sklenicí po čele a zavřel oči.

„Muselo to být příšerné. Utíkala jsem do knih, abych kluky umlčela. Nebylo to tak hrozné, než jsme museli opustit Grimmauldovo náměstí, ale ten stan...“ Zachvěla se.

Chvíli mlčeli a poslouchali hudbu.

„Nevadí, když použiju záchod?“ zeptala se, když si náhle uvědomila, že si potřebuje odskočit.

„Nahoře.“

Vstala a trochu se díky vínu zakymácela. Stačily dvě skleničky a už se cítila zřetelně odlehčeně. Schody byly strmé a trochu problematické, ale bez nehody se dostala do čistotou zářící koupelny a vděčně dosedla s hlavou opřenou o zeď vedle sebe. Dole Severus zvýšil hlasitost. Slova se vznášela až k ní:

Napjatá duše, která se létat učí
Start nepovolen, ale prý to stejně zkusí

Klížily se jí oči. Šlo tady o jeho zjevnou oddanost bohyni? Spláchla, umyla si ruce a vyšla z koupelny.

Létám nad planetou nesen křídly a modlitbou
Svatozář špinavou, jsem cár mlhy nad hlavou2

Najednou se cítila velmi střízlivá. Opravdu si připadal tak ztracený a pomíjivý? Lpěl na špetce naděje, že není úplně zničený?

„Ale ne!“ sdělila portrétu staré dámy, který visel naproti otevřeným dveřím Severusovy ložnice. „Tohle ne.“ Pro ni byl pevný, skutečný a živý a především, jak teď věděla, podstatnou součástí všeho, co jí rozjasňovalo život. Kdy se úcta a sympatie změnily v... tohle?

Severus uklízel talíře.

„Já... Musím jít,“ pípla rozpačitě. Nedokázala se mu podívat do očí, a tak jí zcela uniklo zklamání, které se v nich letmo objevilo. „Moc děkuji - bylo to milé.“ Zašklebila se, protože věděla, jak hloupě to zní.

„Nedopijeme tu láhev?“

„Zítra bude hodně práce,“ zněla její chabá odpověď. „Uvidíme se?“

„Samozřejmě, že ano, slečno Grangerová. Zatím pracujeme spolu, pokud si vzpomínáte.“

Nevadil jí ten sarkastický tón, ale být zase „slečna Grangerová“ pro ni byla trochu rána.

„Tak nashle.“ Přemístila se přímo z prahu.

Zavřel dveře a klesl do křesla. „'Nemluvný a pokřivený, nudný, co nikam nepatří3',“ odrecitoval nahlas.

Babička Snapeová si dovolila malý úsměv. Nikdy nedala najevo, že je čarodějka. Ani manželovi, ani synovi a ani vnukovi. Eileen to samozřejmě poznala okamžitě, ale někdy je lepší nechat muže v nevědomosti. Vlastně většinou. Moudrost se podle ní dala předávat bez pošetilého mávání hůlkou. Jistě, byla to nuda předstírat obyčejnou barvu, ale kdyby to neudělala, nikdy by se ten kluk neměl před kým uvolnit. A on to potřeboval, když ta jeho bohapustá hudba nepomáhala. Z problému do problému, hlupáček, navzdory všem těm rozumům, na které byl tak pyšný. A teď uvízl s nějakou courou, kterou nikdy nepovažoval za dost dobrou na to, aby ji přivedl domů ukázat své staré babičce, když to vypadalo - ach bože, zase zesílil zvuk, což nikdy nebylo dobré znamení - že tahle dívka je do něj celá zblázněná, ale on je příliš hloupý, než aby s tím něco udělal.

Hermiona zůstala nějakou dobu vzhůru a přemýšlela o náhlé proměně svých pocitů. Nebyla ten typ dívky, která by se jen tak otočila na patě a usoudila, že je zamilovaná. Rozhodně se tu dělo něco podezřelého. Rozhodně. No, když dokázala ukáznit Rona a Harryho, aby si dělali domácí úkoly, mohla ukáznit i své vlastní emoce do jakéhosi zdání racionálního řádu.

Sice se trochu vyspala, ale ráno zmučeně zjistila, že je stále beznadějně zamilovaná do Severuse Snapea.

Drsně si rozčesávala vlasy a při každém tahu si říkala: „Tohle překonám!“, dokud se necítila připravená čelit světu. Stála uprostřed svého pokoje se zaťatými pěstmi a zavřenýma očima.

„Porazila jsem jedno nutkání. Porazím ji znovu. A NEDOVOLÍM jí, aby Severuse - profesora Snapea - zatahovala do svých hloupých her se mnou.“

 

Poznámky k překladu:

1)   'Nejsem tak zlá, jen mě tak nakreslili…‘ - odkaz na hlášku z animovaného filmu „Falešná hra s králíkem Rogerem“, který Severuse inspiroval k vymyšlení civilního jména pro Afroditu. V originále je ale jeho nápad mnohem sofistikovanější, její příjmení totiž zní Lapanne od slova „lapin“, což znamená králičina, králičí kůže. Já jsem si bohužel musela vystačit jen s tím Roger-Rogersová, aby tento Hermionin vtip dával smysl i v češtině. Můj další nápad - Jessica Zajícová - nějak neměl ten správný zvuk.

2)   Jedná se o citace z písničky Learning to Fly - Učit se létat - od skupiny Pink Floyd. Překlad není doslovný, jde o můj neumělý pokus zachytit aspoň trochu ve verších smysl textu, protože souvisí s děním v kapitole. Původní texty:

A soul in tension that's learning to fly
Condition grounded but determined to try

Above the planet on a wing and a prayer
My grubby halo, a vapour trail in the empty air

2)   'Nemluvný a pokřivený, nudný chlap, co nikam nepatří‘ - v originále ‚Tongue-tied and twisted, just an earth-bound misfit‘. I toto je citace z písničky Learning to Fly.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: petty002 - 24.02. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: anizne - 24.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 24.02. 2024
|
Vůbec nevím, co vypíchnout, protože kapitola je naprosto skvělá, věta za větou, přímo září a zvoní.
Afrodita žárlí :-D Na obyčejnou, nijak zvlášť atraktivní smrtelnici, která je ale natolik chytrá, že odmítá nechat se zatáhnout do jejích intrik a jede si po své linii. Prostě úžasná baba, na kterou bohyně smyslné lásky prostě nemá. Nebo ano? Neskutečně se těším na příští kapitoly.
Bavila mě Severusova sbírka elpíček, ale co mě opravdu dostalo, bylo jeho první vydání Bigglese - paráda, tleskám, Severusi!
A skvělý bonus je babička Snapeová, doufám, že o ní neslyšíme naposled.
Díky!
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Afrodita žárlí na Hermiona a nikoliv kvůli tomu, že spí s jejím manželem, ale že pracuje se Severusem. Zdá se, že bohyně ví víc, než kovářská učednice i jen tuší. To jsou zvraty osudu, že? :-) Severus sice ani netuší, ani neví, za to pečlivě naslouchal moudrům své babičky, takže ho podvědomí dovede k tomu, co je správné. Nevím, jestli se paní Snapeová ještě objeví, ale i kdyby ne, rozhodně odvedla kus dobré práce.
Moc děkuju za komentář, Denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 24.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: barca666 - 24.02. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 24.02. 2024
|
díky za překlad,
užívám si sobotní literární ránko, jak Hermiona s Ginnou šly do cukrárny, vybraly si poněkud excentrické mlsání, totiž i s ohledem na veškerou excentričnost kouzelné cukrárny. Jak tam seděl Snape a četl noviny, místo laškování s onou nebesky nádhernou kráskou a pak děvčata zmizela a Snape zůstal, jako trubec úplně mimo. bude muset zajít častěji na Tkalcovskou, aby mu babička Snapeová řekla, jak nebýt tak velkým troubou, že měl Hermionu, když už tam jednou byla víc okouzlit, víc zaplést do sítí z něžných slov, protože, i když Hermiona řádí jak tur v kovárně, vytepe několik sad podkůvek pro ochránce lesa, sílu má jak Perun, krásu schovává v kombinéze a škrpálech, oči s velkými řasami topí v knihách, přece jen pod palbou veršů, nebo při bubínkovém sólu by Severus mohl mít šanci uloupit dívčí srdce a nenechat je marně plápolat.
Díky za překlad.
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Jsem ráda, že jsi v kapitole našla tolik poezie. Hermiona se nadřela, ale zdá se, že marně. Stejně je pořád beznadějně zamilovaná :-)
Uvidíme, jestli v tom má i tentokrát prsty bohyně.
Díky za komentář, sisi.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 24.02. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Folwarczna - 24.02. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: prodavacka - 24.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 24.02. 2024
| |
Hou hou hou, nie som si ista, ci za tymto poslednym kudokom naozaj stoji Afrodita alebo tam ten zarodok lasky bol uz predtm. Ta Hermionina zelezna vola sa mi pozdava a som zvedava, ako to cele dopadne.
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Chápu, proč si Hermiona není jistá, přece jen Afrodita se na ní a jejích kamarádech fakt vyřádila. Zdá se, že se železnou vůlí nepřichází zároveň i sebevědomí. Ale je to holka šikovná, já bych jí důvěřovala, něco s tím provede.
Díky za komentář, katrin.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Radka - 25.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 26.02. 2024
| |
znuděná bohyně :) a ani kouzelník nemá šanci - dobrý námět
Ron a Harry s trestem od bohyně
Mia ten její trest ustála dobře ... a ještě se jí postavila :)
díky
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Musím uznat, že bohyně je tu dost vynalézavá - trestá splněním životních přání, přesně v duchu hesla "bacha na to, co si přeješ". Ale někteří smrtelníci mají silnou vůli... :-)
Díky moc za komentář, fido.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 26.02. 2024
| |
Dobrá práce, Hermiono! Odolat nutkání seslanému Afroditou byl téměř heroický výkon a tys to dokázala! Bála jsem se, co na tebe bohyně vymyslí, ale tys obstála na jedničku. Jen se trochu bojím, aby nepřišlo ještě něco dalšího a horšího.
Objevení souznění mezi Hermionou a Severusem... už bylo na čase! Jen škoda, že první pokus dopadl tak mizerně. Ale tak snad třeba babi Snapeová jednou promluví a něco řekne :)
Děkuju!
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Myslím, že se až tak bát nemusíš, bohyni trochu dochází dech. A taky jí Hermiona vyšila pěknou morální facku. Dalšího svého trápení už bude strůjcem jen sama Hermiona. Ale máme tu i další bohy, tak snad pomůžou ke zlepšení situace.
Jak si ti dva krásně rozuměli, než začala Hermiona moc přemýšlet, že jo? Babička Snapeová by se do toho opravdu měla vložit. Jenže - poslouchali by ji?
I já moc děkuju, Yuki.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 26.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ell - 27.02. 2024
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Tez - 28.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 28.02. 2024
|
S dvoumetrovou Barbínou se fakt nedá soupeřit... Nebo ano? Hermiona, zdá se, to zvládla na jedničku. Celá ta scéna, jak odolávala kouzlu, odtančení v bagančatech a tak, byla prostě perfektní.
Hermiona trefila hřebík na hlavičku s Afroditou. Ona opravdu neví, co je láska. Je prostě znuděná a sebestředná bohyně.
Trochu bych se bála Hermionina odhodlání nebýt zamilovaná do Severuse Snapea. Co kdyby to vyšlo?! Vždyť ti dva k sobě patří!
Děkuji, Jacomo. Úžasné, skvělé, báječné.
Re: 8. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 29.02. 2024
| |
Hermiona je tu hodně silná, fyzicky i morálně. A Afroditu pořádně převyšuje, dvoumetrová Barbína sem, dvoumetrová Barbína tam. Jen by si měla víc věřit i v záležitostech citů.
No ale jestli se racionálně a rozumně rozhodla, že její zamilování je nesmyslné a bez budoucnosti, pak jí bude muset někdo otevřít oči. Jinak by se ti dva opravdu mohli minout.
Veliké díky za komentář, Lupinko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 13.03. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: upirikaty - 17.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Campana - 01.04. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

dickgloucester: ( Jacomo )16.03. 202411. kapitola (závěr)
dickgloucester: ( Jacomo )09.03. 202410. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )02.03. 20249. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )24.02. 20248. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )17.02. 20247. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )10.02. 20246. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )03.02. 20245. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )27.01. 20244. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )20.01. 20243. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )13.01. 20242. kapitola
dickgloucester: ( Jacomo )06.01. 20241. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )24.12. 2023Úvod