Kapitola 6. Lechtání

„Jen žárlíš, protože tě Krum pustil k vodě,“ slyšel svého bratra, právě když vystupoval z krbu.

„Naposledy říkám, že jsem s Krumem nechodila! Jenom jsme spolu šli na ples! Jsme kamarádi!“ odsekla Hermiona. „A to teda my dál nebudeme, jestli nepřestaneš být takový hňup!“

„Holky!“ vyštěkl Ron frustrovaně. „Samá emoce a tak! Nestojí za tu námahu.“

„Jenom proto, že jsi vnímavý jako pařez,“ odsekla zpět. „A naposledy – tvoje milostné dopisy jsou mi ukradené, jen poukazuju na to, že zmiňovat barvu jejího prádla z ní dělá rajdu!“

„V tomhle má pravdu, brácho,“ ozval se Charlie. Hádající se pár nadskočil a otočil se k němu. „Nicméně všechny rajdy nejsou špatné… pokud ti teda jde jen o to jedno; skutečný vztah bys s ní mít nechtěl.“

„Vztah? Kdo tady mluví o vztahu?“ zeptal se Ron a zatvářil se.

„Kluci!“ zasténala Hermiona, obrátila se a klesla na pohovku, aby se začetla do knihy.

„V každém případě, ahoj všichni,“ pravil Charlie. „Mami! Jsem doma!“ Na to jej obklopili členové rodiny, aby jej přivítali. Až později, když zaslechl Ginny krátce mluvit s druhou mladou čarodějkou, si uvědomil, že Hermiona pořád trucuje.

„Zase Ron?“ zeptala se Ginny, usazená v křesle v rohu u Hermiony.

„Takže je to normální?“ zajímal se, zatímco se posadil na pohovku k Hermioně.

„Bohužel.“ Ginny se zatvářila. „Celý rok se jejich hádky stupňují. Ron je prostě občas tupý a neuvědomuje si, že ji urazil, dokud nešlápne tak vedle, že padá ze srázu.“

„To zní přesně. No tak, Miono, hoď bobek na pitomosti, co říká Ron, měla by ses usmívat,“ pobídl ji a zvesela ji poklepal po rameni.

„Nemám náladu na usmívání. Radši si budu v klidu číst,“ odvětila klidně.

„Připomíná mi to rozmrzelost, nemyslíš, Georgi?“ zeptal se Fred.

„Rozhodně rozmrzelost. Vsadím se, že bychom ji uměli rozveselit,“ přikývl George. „Máme spoustu nových nápadů…“

„Umíráme touhou je vyzkoušet, jestli je Ron dobrovolník…“

„Nějak pochybuju, že mě pobaví sledování toho, jak si z vašeho bratra střílíte, když s většinou vašich výmyslů nesouhlasím,“ opáčila Hermiona.

„Jsi pořád takový suchar?“ zajímal se Charlie. Věděl, že je chytrá a trochu knihomolská, protože Ron mu o tom vykládal, ale nevypadala jako až takový zapšklý morous.

„Vždycky,“ odpověděla dvojčata společně.

„Ne, není, jen kazí vaše triky,“ odvětila Ginny. „O což jste si říkali, když jste jí před pár měsíci zničili knihy tím svým bublinkujícím inkoustem.“

Charlie se na chvíli podíval na bratry a sestru a pak na čarodějku po levici. A v následujícím zlomku vteřiny se rozhodl dloubnout ji do boku. Vykvíkla, upustila knihu a nevěřícně a se šokem se na něj koukla. Zopakoval to a pak ji začal naplno lechtat. Dokázala se omezit na pár dalších vykvíknutí, než se naplno rozesmála dívčím hihňáním.

Pořádně si ji prohlédl, když prosila o milost a v kapitulaci jej odmávla. Vlasy měla divoké, ale méně střapaté a víc zvlněné než naposledy, kdy ji viděl, tváře měla zrůžovělé a oči zářící a hruď se jí zvedala nádechy… očima jí přejel po hrudi a rychle odvrátil pohled. Nevypadala na patnáct. Rozhodl se, že od teď je lechtání kamarádky jeho bratrů špatný nápad, protože si připadal jako zatracený zvrhlík.