Preklady fanfiction Harryho Pottera

Trocha pomsty nezaškodí, část 2. 

Harry už nic neřekl, jen odešel z ředitelovy kanceláře. Vrátil se rovnou do nebelvírské věže, připravený zasvětit své přátele do situace kolem té mrchy Umbridgeové.

„Tak co chtěl?“ Ron skoro vykřikl.

„Vyptával se, co přesně jsem tam dělal, a pak mi řekl, že ta ropucha je Umbridgeová. A ptal se, jestli jsem v tom neměl prsty.“

„Přeměňování lidí se budeme učit až v sedmém ročníku,“ namítla Hermiona.

„Já vím, říkal jsem mu totéž,“ Harry si stoupl ke dvojčatům, „vysvětlil jsem mu, že jste to neudělali, i když jste měli v plánu si z ní vystřelit. Říkal, že to byla zlomyslnost, a vy byste něco takového neudělali.“

„Mohli jsme s ní zatočit,“ řekl Fred.

„Říkal něco o Snapeovi?“ zajímal se George.

„Ne, o něm se vůbec nezmínil. Nejspíš šel k Voldemortovi a nechal se zabít, ne že by mě to zajímalo. Každopádně musím napsat Čmuchalovi, aby věděl, co se děje.“

Když šel Harry nahoru do ložnice, přemýšlel, jestli se někdo dozví, co se stalo se Snapem. Každopádně jemu to bylo jedno, hlavní bylo, že z jeho života zmizeli dva sadisté. Měl v hradu ještě jednu práci, jen musel počkat na vhodnou chvíli.

Lektvary byly zrušeny, stejně tak i obrana proti černé magii. Ron a Hermiona Harrymu hlásili, že už se na ně obrátilo víc lidí kvůli Brumbálově armádě. Zdálo se, že to někdo prozradil, ale bez toho, kdo je v ní nebo kde se schází. Harry řekl svým přátelům, že ostatní se mohou přidat, pokud podepíší smlouvu. Nesvěřil se Hermioně, že změnil kouzlo na pergamenu, takže místo toho, aby se nápis objevil na čele zrádce, pokud promluví, bude mít dotyčný pleš a nápis rozprostřený přes celou tvář.

Jen pár dní po těchto událostech Harry vycítil, že je ten správný čas, a tak se později v noci s pomocí Pobertova plánku a pláště dostal do zmijozelské koleje. Po Dracu Malfoyovi měl ještě jednoho, ale prozatím se postaral o to, aby plavovlasý syn smrtijedů skončil jako skutečná fretka.

Netrvalo dlouho a po Bradavicích se rozneslo, že Draco Malfoy byl přeměněn ve fretku. Brumbál se na Harryho sice párkrát zahleděl, ale nikdy se ho na nic nezeptal a Harry sám o tom nikdy nezačal. Bylo to téma, o kterém se lidé v Nebelvíru, Mrzimoru a Havraspáru rádi bavili a smáli se tomu. Draca Malfoye neměl rád nikdo kromě Zmijozelu.

O několik měsíců později se Harrymu podařilo nepozorovaně se vytratit z Bradavic a nastoupit do Záchranného autobusu, kterým se dostal na ministerstvo, aniž by ho někdo poznal. Jeho přátelé si mysleli, že čte další knihy na příští setkání Brumbálovy armády, předpokládali, že je v Komnatě nejvyšší potřeby, což fungovalo dokonale. Harry věděl, že Hermiona a Ron ho nebudou hledat, dokud se nepřipozdí. Měl v plánu vrátit se před večeří. Udělal, co musel, a pak spěchal zpátky do Bradavic. V komnatě se zdržel jen pár minut, než vyšel ven a uviděl, jak se k němu blíží Ron a Hermiona. Teď měl dokonalé alibi, kdyby se ho někdo zeptal, ale byl si jistý, že k tomu nedojde.

Jen o několik dní později se v Denním věštci objevila zpráva, že ministr Popletal zmizel, a v jeho kanceláři našli stát osla. Všichni v Bradavicích, kteří slyšeli o Umbridgeové a věděli, že Snape zmizel, i když předpokládali, že byl přeměněn v netopýra, byli přesvědčení, že stejná osoba, která přeměnila Umbridgeovou v ropuchu, Snapea v netopýra a Malfoye ve fretku, se postarala i o přeměnu Corneliuse Popletala v osla. Lidé se hodně nasmáli při představě, že ti čtyři jsou teď zvířata. Harry se vždycky uchechtl, když to někdo nadhodil, ale nikdy o tom nemluvil jako první, nechtěl, aby někdo pojal podezření.

Týden po této události Harry právě ukončil rozhovor se Siriusem pomocí zrcadel, když dostal vizi od Voldemorta. Ihned pochopil, že je falešná, a bez prodlení Siriusovi znovu zavolal, aby mu to vysvětlil, a zároveň aby ho ujistil, že zůstane na hradě, protože věděl, že Sirius je v bezpečí.

Několik dní před koncem školního roku dostal Harry dopis, který mu doručila zvláštní sova. Přečetl si ho a pak papír strčil do kapsy. Neměl v plánu nikomu říkat, že se Dursleyovi chtějí odstěhovat.

Harry počkal, dokud Ron neodešel se zbytkem Weasleyových a Hermiona s rodiči, načež prošel bariérou. Vůbec si to nenamířil do Kvikálkova, ale do Příčné ulice. Usoudil, že když má čas, vybere si nějaké peníze a nakoupí si. Nikdy nechtěl utrácet za nějaké slušné oblečení pro případ, že by ho Dursleyovi zničili. Teď už je hodně dlouho neuvidí, takže se neměl čeho bát.

Bylo mu jasné, že se je Brumbál pokusí najít, aby k nim Harryho vrátil, ale oni nezanechali korespondenční adresu, a pokud Harry o Dursleyových něco věděl, neusnadnili by nikomu, aby je našel. Napadlo ho, že se možná přestěhovali dokonce do zámoří, aby je nikdo neobjevil, zejména ne šílenci.

Harry měl v plánu zajistit, aby ho Brumbál nikdy nenašel. Bylo mu špatně z toho, jak se ten stařec snažil ovládat jeho život, bylo mu nanic z toho, jak je kouzelnický svět zkažený, a bylo mu na zvracení z toho, jak ho všichni jeden den obviňují, že lže, a druhý den od něj očekávají, že je zachrání. Harry měl vždycky v plánu odejít, teď byla ideální chvíle. Složil NKÚ, takže pro něj jako studenta bylo naprosto legální opustit Bradavice. Myslel si, že je ideální čas na to, aby měl slušný život, takový, kde by každý rok málem neumřel nebo ho nemučili.

Sirius znal pravdu, plánoval se k Harrymu připojit, ale až za nějakou dobu. Bylo jim jasné, že by vypadalo podezřele, kdyby Sirius zmizel hned po Harrym.

Bylo to o dva měsíce později, když Harry vzhlédl ze své houpací sítě a uviděl Siriuse, jak k němu míří s obrovským úsměvem na tváři. Harry věděl, že jeho kmotr chce pryč z domu na Grimmauldově náměstí, věděl také, že Sirius touží mít Harryho u sebe, no a teď byli spolu, tam, kde je nikdo nebude hledat.

Trvalo jen krátkou chvíli, než si studenti po příchodu do Bradavic uvědomili, že tam Harry Potter není. Brumbál počkal, až skončí zařazování, a teprve pak vyšel z Velké síně. Vydal se do Kvikálkova, aby zjistil, že Dursleyovi se před pár měsíci odstěhovali a noví majitelé netuší, kam se poděli.

Albus si povzdechl. Hned si uvědomil, že Harry Potter měl spoustu tajemství, a bez Snapea, který by mu nahlížel do mysli, Albus nemohl zjistit, co plánoval. Měl podezření, že to byl Harry, kdo nějakým způsobem přeměnil Severuse, Dolores, Draca a Cornelia ve zvířata. Dobře si uvědomoval, jakou k těm čtyřem chová zášť, také si byl jistý, že Harry je naštvaný i na něj, byl jen rád, že on sám neskončil jako zvíře. Divil se ale, jak to ten kluk mohl zvládnout, ani on, Albus Brumbál, to nedokázal vrátit zpět, ať udělal cokoli.

Teprve o týden později otiskl Denní věštec dopis od Harryho Pottera, který v něm vysvětloval, že jeho rodiče by si rozmysleli obětovat se pro anglický magický svět, pro svého syna ano, ale pro kouzelnické společenství ne. Dále psal více o svém životě v dětství a o tom, co ho čekalo v Bradavicích, než konečně řekl dost, nechce bojovat, protože ve skutečnosti nemá za koho. Jeho kamarádi byli stejně staří jako on, což znamenalo, že se mohli bránit, a také měli rodiny, Harry neměl nikoho. A tak odešel, opustil kouzelnický svět a odjel ze země, protože jen tak mohl mít normální a bezpečný život.

Všichni byli zvědaví, jestli Harryho Pottera ještě někdy uvidí, ale většina měla obavy. Slyšeli zvěsti, že Harry je vyvolený, jediný, kdo může porazit Voldemorta. Zdálo se, že už má dost toho, jak vrtkavě se k němu lidé chovají, a tak je nechal, aby se s Voldemortem vypořádali sami.

Harry počkal, až uplyne rok od jeho odchodu, a teprve pak vypátral Dursleyovy. Dudleyho, Vernona a Marge přeměnil na prasata a z Petunie udělal starou herku. Rozhodně nezapomněl poslat zprávu na záchrannou stanici pro zvířata, aby se ujali prasat i koně a mohli je umístit tam, kam patří.

Harry měl rád svou moc, ale používal ji jen na lidi, kteří mu ubližovali, jako byla ta mrcha, netopýr, osel, fretka a jeho takzvaná rodina. Umbridgeová, Snape, Malfoy a Popletal dožijí své dny jako zvířata a Dursleyovi možná skončí na jatkách. Nezáleželo mu na tom, byli to krutí lidé, dostali, co si zasloužili. Chtěl sice dostat Voldemorta, ale pochyboval, že se mu někdy povede proplížit se na místo, kde pobýval, a i kdyby to nějak zvládl, vůbec si nebyl jistý, že se mu podaří dostat se tak blízko, aby z Voldemorta udělal skutečného hada, místo toho, aby tak jen vypadal. Možná to zkusí, třeba za rok nebo za dva, ale neměl v úmyslu riskovat život, tentokrát už ne. Jeho rodiče by chtěli, aby žil, a tak to hodlal udělat.

Jediné, po čem Harry Potter kdy toužil, byl normální život a rodina, a to se mu konečně splnilo s jeho kmotrem, Siriusem Blackem.

Konec

PP: Když jsem povídku četla poprvé, připadala mi jako hodně lehce nahozený plán k rozsáhlejšímu příběhu, ale bavilo mě, že Harry není ta nevinná rytířská dušička, dokázal si tvrdě jít za svým a našel velmi kreativní způsob, jak se osvobodit. Možná je pomstychtivý, bezohledný, sobecký… ale kdo je toho příčinou, kde se to naučil?

Koneckonců, i červ se kroutí, když na něj šlápnete, a po Harrym se šlapalo až moc, že?