Kapitola 11. Expelliarmus

„Vážně, Percy?! Když jsme tě všichni tak zklamali, tak proč jsi tady?!“ vykřikla Ginny.

„Protože je moje povinnost přimět vás, abyste poslouchali, než bude pozdě. Dopadne to tak, že budete mít problémy s ministerstvem, což je trapné,“ odsekl Percy. „Musíte všichni věřit, že…“

„Že co? Ministerstvo nežije v popření už roky?“ ptal se Ron. „Merline, Percy, ty jsi takový pitomec.“

„Ronalde, uklidni se.“ Hermiona si povzdechla. „Percy, co kdybyste si s rodiči sedli a racionálně si o tom promluvili? Vyslechni, co ti řeknou, a pak, jestli budeš pořád přesvědčený, že se mýlí, můžeš říct svoje.“

„Hermiono, zklamala jsi mě, bývala jsi vždy rozumná,“ povzdechl si Percy.

„Jsem rozumná. Podívej se na to takto… když bývám rozumná normálně, proč podle tebe nejsem rozumná i teď?“ zeptala se.

„Jo, jestli je Hermiona na naší straně, víš, že to dává smysl,“ dodal Ron rychle.

„Podívej, Hermiono, musíš se přestat vměšovat do rodinných záležitostí. Toto není tvoje rodina, tak to nech na mně,“ pronesl Percy pevně.

„Percy?!“ vyštěkla Ginny zděšeně. „Hermiona je jako moje sestra. Právě teď ji mám raději než tebe!“

„Myslím, že bys měl odejít, bratře,“ promluvil Fred.

„Nechceš, aby tě tvoje sestřička uřkla, že?“ zeptal se George.

„Jsem ministerský úředník, nemůžete na mě zaútočit,“ odvětil pohoršeně.

Nikdo si nebude pamatovat, kdo přesně řekl co, nebo kdo do koho strčil, ale několik následujících minut opanoval obývací pokoj chumel zrzavých vlasů a zmítajících se končetin. Hermiona a Ginny s hrůzou sledovaly boj, který se stupňoval, přičemž se obě snažily popadnout nějakého Weasleyho s cílem přerušit bitku. Ginny z šarvátky vytáhla Rona, Hermiona dostala Percyho, který ji okamžitě odstrčil. S výkřikem padla zády na konferenční stolek.

V tu chvíli se zdánlivě odnikud zjevili Charlie a Bill a pustili se do odrtrhávání bratrů od sebe, což mělo za následek, že všichni vytáhli hůlky.

„Expelliarmus!“ vykřikla Molly. „Jsem vámi naprosto znechucená! Co myslíte, že děláte?!“ Všichni se dost styděli, ale po chvíli někteří zvládli otevřít ústa, aby se omluvili. „Nechci slyšet ani slovo, všichni si sedněte!“ Vtom si Fred všiml Hermiony, která byla stále rozpláclá na podlaze, a nabídl jí pomocnou ruku.

„Hermiono, drahoušku, jsi v pořádku?“ zeptala se Molly rychle. Hermiona přikývla, ale nic neříkala. „Ginny?“ Ginny také přikývla. „Dobře, nechci vědět, kdo to začal, a nechci vědět, čí je to vina. Jen chci, abyste všichni okamžitě přestali s šarvátkami pod touto střechou! Rozumíte?!“

Sborové „ano, mami“ zaznělo jako odpověď. Molly popadla Percyho a odtáhla jej do kuchyně, aby mu vyléčila zranění. Ginny zaléčila Ronovi nos a Hermiona Fredovi čelo. Pak přešla k Charlieho roztrženému rtu a Ginny k Georgeově monoklu. Bill samolibě stál bez jediného škrábance. S Weasleyovými neexistoval nudný okamžik.