Kapitola 17. Oranžová

Dosud to byl poměrně poklidný rok, když se to tak vezme… Harry byl přesvědčený, že Draco Malfoy má něco za lubem, vlastně jím byl přímo posedlý, ale protože to byl její nejlepší kamarád a ještě nikdy ji špatně nenasměroval, když na tom záleželo, tak mu musela důvěřovat. Kromě toho to nebylo tak, že by se komukoli z Malfoyů dalo věřit. Takže ho většinou jen nabádala, aby se díval zpovzdálí a nedělal nic bez důkazů.

Když zrovna nesledoval Malfoye, trávil většinu času čtením té směšné učebnice lektvarů, což bylo podle ní stejně nebezpečné využití času, ale Harry, protože byl Harry, o tom nechtěl slyšet ani slovo a přísahal, že si dává pozor. Při vstupu do společenské místnosti ji zaujal oranžový záblesk a ona zahlédla, jak nejmladší z Weasleyových běží rovnou ke schodům do ložnic.

Letos Ginny věnovala velkou pozornost svému vzhledu, aby upoutala Harryho pozornost… A jestli Hermiona správně chápala signály, rozhodně to fungovalo. Chlapec, který zůstal naživu, o ni rozhodně jevil zájem. Hermiona se vrátila k rozpačitému rozhovoru, který měla s Ronem minulý týden – připadalo jí, jako by s ní flirtoval. Bylo to tak nepříjemné, že se omluvila a prchla, jakmile to bylo jen trochu možné. Ale Ron byl tak slepý, že by si stejně nevšiml; koneckonců si nevšiml, že do něj byla zakoukaná.

Byla škoda, že ty city zmizely – samozřejmě jí na něm záleželo a nejspíš pro něj bude mít vždycky zvláštní slabost, ale z dětské zamilovanosti do něj už vyrostla. Možná to bylo tím, že se navzájem přiváděli k šílenství? To se nikdy s jistotou nedozvěděla, ale faktem bylo, že v těchto dnech se její myšlenky obvykle upínaly k jinému kouzelníkovi s oranžovým odstínem vlasů.

Charlie… jeho dopisy jí chyběly mnohem víc, než očekávala. Měla strach o něj a ostatní členy Řádu, ale hlavně o něj. Charlie se jí stal jedním z nejbližších přátel; nesnažil se jí dělat chůvu, jak to obvykle dělali starší členové Řádu, aniž by si to uvědomovali, stejně jako Harrymu, Ronovi a Ginny. Mluvil s ní jako s dospělou, ale přesto se dokázali navzájem rozesmát. Měl v ni důvěru.

Když viděla Ginny znovu přecházet přes společenskou místnost v oranžovém záblesku, nemohla si pomoct a s povzdechem se vrátila ke své knize. Dokud tahle válka neskončí a ona nebude vědět, že je Charlie Weasley v bezpečí, pokaždé když uvidí oranžové vlasy, bude na něj myslet a modlit se, aby byl v bezpečí.