Kapitola 19. Prsty

Charlie si nemohl pomoci, ale v okamžiku, kdy ji spatřil, pocítil obrovskou úlevu. Byla v bezpečí, byla tady. Rychle přešla místnost až k němu a Ginny ji těsně následovala. Po několika krocích zjistil, že ho obě mladé čarodějky pevně objímají.

„Díky bohu, že jsi v bezpečí!“ Hermiona ho pustila a podívala se mu do tváře.

„Bezpečí je asi silné slovo,“ odpověděl. „Myslím, že nikdo z nás teď není v bezpečí.“

„Já vím, pořád čekám, že se na pozemku zase objeví Smrtijedi.“ Ginny se zachvěla. „Ví máma, že jsi tady?“

„Jo, jsem v zemi už pár týdnů. Přijel bych dřív, ale… celý Řád nemohl být na jednom místě,“ odpověděl zahanbeně.

„To je v pořádku, Charlie, chránil jsi další lidi, my to chápeme,“ přikývla Hermiona, zatímco se blížili k ostatním.

Byl to hořkosladký pohřeb. Poprvé po dlouhé době se sešlo tolik lidí, což jim přineslo trochu štěstí, ale týkalo se to konce života a konce jedné éry, a to přineslo smutek.

Hermiona cítila, jak se jí chvějí rty a potlačila vzlyk. Profesorka McGonagallová dokázala po celou dobu svého proslovu zadržet slzy, ale ve chvíli, kdy skončila, si začala utírat oči. Když viděla tak silnou čarodějku na pokraji zlomení, Hermiona téměř propukla v pláč, což by bylo před tolika lidmi trochu trapné.

Najednou ucítila, jak po jejích prstech sklouzly něčí teplé a pevně ji uchopily za ruku. Stiskla ji zpátky, protože věděla, že je to Charlie, ale neodvážila se otočit, aby se na něj podívala. Musela se ovládnout – slzy byly přijatelné, ale tady si nemohla dovolit zhroucení. Ostatní studenti vzhlíželi k ní, Harrymu a ostatním členům Řádu, takže museli zůstat nepoddajní. Pocit Charlieho ruky jí dodával sílu – byl v bezpečí, stál tu s ní. Dokud byli v pořádku, dokud tu byli spolu, pořád bylo za co bojovat.

V tu chvíli našla sílu, zhluboka se nadechla, vzala Nevillovu ruku do své, stiskla ji a otočila se k němu, aby mu věnovala malý úsměv. V jeho tváři se mihlo odhodlání, a on na oplátku sáhl po Lenčině ruce vedle sebe. Jeden po druhém se většina BA a Řádu i několik dalších studentů postavilo ruku v ruce; všichni získávali sílu z pocitu cizích prstů ve svých. Pokud stáli pohromadě, stále byla naděje.